{"id":11199,"date":"2010-07-17T18:30:00","date_gmt":"2010-07-17T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11172"},"modified":"2010-07-17T18:30:00","modified_gmt":"2010-07-17T17:30:00","slug":"lace-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/17\/lace-4\/","title":{"rendered":"Lace 4."},"content":{"rendered":"
autor: Cinematics<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"414\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill \u0161m\u00e1tral v \u0161upl\u00edku sv\u00e9ho kosmetick\u00e9ho stolku, vynd\u00e1val v\u0161echno svoje l\u00ed\u010den\u00ed a henu pro sv\u00e9 vlasy. Rozhodl se, \u017ee se chce s\u00e1m namalovat, nejlep\u0161\u00ed bude, kdy\u017e bude d\u011blat v\u0161echno, co po n\u011bm ostatn\u00ed cht\u011bj\u00ed, dokud mu zase nebudou d\u016fv\u011b\u0159ovat. \u010c\u00edm v\u00edce d\u016fv\u011bry, t\u00edm v\u00edce v\u011bc\u00ed, jak ud\u011blat sv\u016fj pl\u00e1n pravdou. Nane\u0161t\u011bst\u00ed mohla i jen mal\u00e1 chybi\u010dka jeho i pl\u00e1n dokonale polo\u017eit.  <\/div>\n
Sed\u00e1val p\u0159ed zrcadlem, kdy\u017e  mu slu\u017eky barvily vlasy, tak\u017ee v\u011bd\u011bl, jak se to d\u011bl\u00e1, ale stejn\u011b  i p\u0159es to ud\u011blal spoustu nepo\u0159\u00e1dku. Bill sm\u00edchal vodu v hrne\u010dku, kter\u00fd m\u011bl na stolku, s pr\u00e1\u0161kem henny a napatlal si tu ka\u0161i na vlasy, maz\u00e1n\u00ed se usadilo a okam\u017eit\u011b pokrylo jeho bled\u00e1 ramena a \u010delo. Bylo to frustruj\u00edc\u00ed, sv\u011bdilo to, kdy\u017e m\u011bl krk skoro cel\u00fd od hennapasty, ale st\u00e1lo to za to. Kdy\u017e bude moci uk\u00e1zat sv\u00fdm slu\u017ek\u00e1m, \u017ee je samostatn\u00fd a obezn\u00e1men\u00fd s pravidly, mo\u017en\u00e1 dnes dostane trochu svobody. Sta\u010dilo by mu, kdyby ho jen n\u011bkdo doprovodil do m\u011bsta.  <\/div>\n
Jak se henna za\u017erala hloub\u011bji do jeho p\u0159irozen\u011b bled\u00fdch vlas\u016f, Bill vzal kart\u00e1\u010d a l\u00ed\u010den\u00ed. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak ze sebe ud\u011blat panenku, nikdy se nemohl koukat na slu\u017eky, jak ho l\u00ed\u010d\u00ed, ale nemohlo to b\u00fdt p\u0159eci tak t\u011b\u017ek\u00e9. Opatrn\u011b si za\u010dernil v\u00ed\u010dka, sna\u017eil se nic neusp\u011bchat. Cht\u011bl, aby se mu v\u0161echno povedlo u\u017e napoprv\u00e9, a necht\u011bl se dostat do probl\u00e9m\u016f, \u017ee si hr\u00e1l s l\u00ed\u010den\u00edm a barvou na vlasy.<\/p>\n<\/div>\n
O chvilku pozd\u011bji ve\u0161la do jeho pokoje Lucia, v rukou nesla ko\u0161 s pr\u00e1v\u011b vypran\u00fdm spodn\u00edm pr\u00e1dlem a \u0161aty. Beze slova chodila po pokoji, po o\u010dku po Billovi pokukovala, zat\u00edmco ukl\u00edzela jeho oble\u010den\u00ed do \u0161atn\u00edk\u016f a sk\u0159\u00edn\u011bk. Bill si skous\u00e1val ret a modlil se, aby j\u00ed jeho chov\u00e1n\u00ed, \u017ee si s\u00e1m nabarvil vlasy a namaloval se, p\u0159i\u0161lo dosp\u011bl\u00e9 a nevynadala mu.<\/div>\n
\n
„M\u00e1te v\u0161ude na k\u016f\u017ei barvu.“  \u0158ekla Lucia nakonec, prolomila tak nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho a dala posledn\u00ed p\u00e1r jeho pun\u010doch\u00e1\u010d\u016f do velk\u00e9 sk\u0159\u00edn\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, nevid\u011bla jsem si sama dozadu.“ \u0158ekl ti\u0161e, b\u00e1l se, \u017ee je na n\u011bj po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b na\u0161tvan\u00e1. „Jen si mysl\u00edm, \u017ee to, co jsi ty a Nathalie \u0159ekla, je pro mne nejlep\u0161\u00ed. Je to pravda, budu dosp\u011bl\u00e1 u\u017e za p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f a je \u010das se za\u010d\u00edt tak chovat.“<\/div>\n
„A proto jste se rozhodla si sama nabarvit vlasy a namalovat se?“<\/div>\n
„Spr\u00e1vn\u011b. Douf\u00e1m, \u017ee se nezlob\u00ed\u0161, jen jsem myslela, \u017ee dnes je ta nejlep\u0161\u00ed chv\u00edle s t\u00edm za\u010d\u00edt, za\u010d\u00edt s t\u00edm b\u00fdt opravdov\u00e1 dosp\u011bl\u00e1 \u017eena.“ Zalhal Bill, polo\u017eil kart\u00e1\u010d a oto\u010dil se k Lucie.  <\/div>\n
„Ud\u011blala jsem to stra\u0161liv\u011b?“<\/div>\n
„Mohla jste to ud\u011blat i h\u016f\u0159, Vilhelmino.“ Zasm\u00e1la se Lucia, p\u0159icvakla mu vlasy na vr\u0161ku hlavy a za\u010dala mu sm\u00fdvat hennu z krku. „Je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd d\u016fvod, pro\u010d se zkr\u00e1\u0161lujete?“<\/div>\n
„Ano,“ \u0159ekl ti\u0161e, sklopil hlavu a hr\u00e1l si se svou spodni\u010dkou. „Doufala jsem, \u017ee bys m\u011b dnes mohla doprovodit do kostela k modlitb\u011b. Je sou\u010d\u00e1st\u00ed dosp\u00edv\u00e1n\u00ed se vyzpov\u00eddat ze v\u0161ech \u0161patn\u00fdch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 jsem ud\u011blala, a chci poprosit o radu a odpu\u0161t\u011bn\u00ed za m\u00e9 v\u010derej\u0161\u00ed chov\u00e1n\u00ed. Jak Nathalie \u0159ekla, nos\u00edm d\u016fkaz sv\u00e9ho \u0161patn\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed na m\u00fdch rukou, a u\u017e to nikdy nechci vid\u011bt.“<\/div>\n
„Jak dosp\u011bl\u00e9 od v\u00e1s, lady.“ Pootev\u0159ela \u00fasta Lucia a dala do Billov\u00fdch vlas\u016f je\u0161t\u011b v\u00edc maz\u00e1n\u00ed. „Byla bych opravdu pot\u011b\u0161ena, kdybych v\u00e1s dnes odpoledne mohla doprovodit do kostela.“<\/div>\n
„Tak\u00e9 jsme doufala, \u017ee byste m\u011b pustila doj\u00edt si pro \u010dist\u00e9 pe\u0159iny. P\u0159ipad\u00e1m si tak hrozn\u011b, \u017ee jsme si u\u0161pinila sv\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 pe\u0159iny, a r\u00e1da bych ti dala pauzu, a tak je dnes chci sama p\u0159in\u00e9st a sama si ustlat postel. Je to v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„To by od v\u00e1s bylo moc mil\u00e9, ano, to v\u00e1m dovol\u00edm.“ Zazubila se Lucia. P\u0159ipevnila do Billov\u00fdch vlas\u016f nat\u00e1\u010dky a pohladila ho po hlav\u011b, pak se oto\u010dila a ode\u0161la si um\u00fdt ruce.  <\/div>\n
Bill se na sebe do zrcadla usm\u00e1l, skoro jako by t\u00edm, na co myslel, v\u0161echno uskute\u010dnil v pravdu. V\u0161echno \u0161lo jako po m\u00e1sle, ale on ani nijak nepochyboval o tom, \u017ee by to ne\u0161lo. B\u00e1l se druh\u00e9 \u010d\u00e1sti pl\u00e1nu, t\u00e9 v\u00edce riskantn\u00ed \u010d\u00e1sti. Jedin\u00e9, co mohl d\u011blat, bylo \u010dekat a uvid\u00ed, co se stane, a\u017e to nastane, ale nervy v jeho \u017ealudku byly sta\u017een\u00e9 a bolestiv\u00e9.<\/div>\n
B\u011b\u017eel do sklepa, kde byly pradleny a um\u00fdva\u010dky n\u00e1dob\u00ed, Bill p\u0159eru\u0161il Adolphu v kart\u00e1\u010dov\u00e1n\u00ed. V\u017edycky ji nesn\u00e1\u0161el, ob\u010das ho a\u017e moc pozorovala a dnes byl \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee m\u011bla necky pln\u00e9 pr\u00e1dla, jinak si byl jist\u00fd, \u017ee by ho sledovala jako sokol.<\/div>\n
„Adolpho, v\u010dera ve\u010der jsem si za\u0161pinila pe\u0159iny a \u0159ekli mi, a\u0165 si p\u0159ijdu vyzvednout \u010dist\u00e9. Jsou tu pro mne n\u011bjak\u00e9 \u010derstv\u00e9?“<\/div>\n
„Ano, lady Vilhelmino,“ odpov\u011bd\u011bla Adolpha unaven\u011b, ani\u017e by zvedla o\u010di od pr\u00e1dla. „V ko\u0161i vedle stolu. Vezm\u011bte si ty kr\u00e9mov\u00e9, ty b\u00edl\u00e9 jsou pro va\u0161eho otce.“<\/div>\n
„D\u011bkuji v\u00e1m p\u011bkn\u011b.“  \u0158ekl Bill s mal\u00fdm \u00fa\u0161klebkem a \u0161el ke stolu. Vzal hrom\u00e1dku slo\u017een\u00fdch povlak\u016f, a pod\u00edval se po stole, jestli nenajde n\u011bjak\u00e9 prost\u00e9 oble\u010den\u00ed pro slu\u017eebnictvo. Kdy\u017e jedno na\u0161el, bylo mu jedno, jestli bude sed\u011bt nebo ne, schoval Bill oble\u010den\u00ed do povlak\u016f a rychle ode\u0161el zp\u00e1tky k sob\u011b do pokoje. Prvn\u00ed \u010d\u00e1st jeho pl\u00e1nu byla hotova.  <\/div>\n
Bill schoval \u0161aty pro slu\u017eky za gumu u sv\u00e9 spodni\u010dky a a\u017e pak poprosil o svou asistentku. Lucia rychle Billa obl\u00e9kla do spodni\u010dky s obru\u010d\u00ed a \u010derno st\u0159\u00edbrn\u00e9 sukn\u011b, pak mu p\u0159ipevnila lad\u00edc\u00ed korzet, ned\u00e1vala mu obvyklou ko\u0161ili, kterou pod n\u011bj v\u017edycky nosil, a ned\u00e1vala mu ani rukavice, proto\u017ee dnes bylo tro\u0161ku moc horko. Billovi bylo na omdlen\u00ed, v\u011bd\u011bl, \u017ee mu Lucia ut\u00e1hla korzet v\u00edc ne\u017e obvykle, asi to byla pomsta za jeho v\u010derej\u0161\u00ed chov\u00e1n\u00ed.  <\/div>\n
„P\u016fjdeme do kostela p\u011b\u0161ky?“ zeptal se Bill, tla\u010dil si dlan\u00ed na hrudn\u00ed kost a sna\u017eil se uvolnit ten tlak<\/div>\n
„Ne. Pojedeme ko\u010d\u00e1rem.“<\/div>\n
Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee to bylo kv\u016fli tomu, \u017ee mu je\u0161t\u011b st\u00e1le nev\u011b\u0159ili. Lucia ho takhle bude m\u00edt bl\u00edzko u sebe, a bude si jist\u00e1, \u017ee nem\u016f\u017ee vysko\u010dit za j\u00edzdy a ut\u00e9ct. Ale pro n\u011bj to bylo v po\u0159\u00e1dku; ko\u010d\u00e1r ho doveze na m\u00edsto, kde bude moct dokon\u010dit sv\u016fj pl\u00e1n rychleji. Dne\u0161ek byl velmi slibn\u00fd a Billovi se chv\u011bly nohy vzru\u0161en\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Lucia st\u00e1la p\u0159ed Billem, upravovala mu make-up, kter\u00fd si s\u00e1m nandal, m\u011bli \u010das, a tak mu stihly i vlasy uschnout a m\u011bl je v perfektn\u00edch prst\u00fdnc\u00edch. Hned jak jeho nat\u00e1\u010dky ud\u011blaly svou pr\u00e1ci a vlasy byly such\u00e9 a u\u017e nebudou \u0161pinit jeho b\u00edl\u00e1 ramena, p\u00e1r vy\u0161el k Theodorovi, aby je odvezl ko\u010d\u00e1rem do m\u011bsta.<\/div>\n
Bill a Lucia nastoupili do p\u0159ekr\u00e1sn\u011b zdoben\u00e9ho ko\u010d\u00e1ru, posadili se naproti sob\u011b  na ko\u017een\u00e9 seda\u010dky. Bill se koukal ven z ok\u00fdnek, sledoval, jak se pracuj\u00edc\u00ed lid\u00e9 sna\u017e\u00ed prodat sv\u00e9 zbo\u017e\u00ed, a jak d\u011bti pob\u00edhaj\u00ed a hraj\u00ed si v ulic\u00edch. Kdy\u017e byl mlad\u0161\u00ed, v\u017edy si cht\u011bl hr\u00e1t s nimi, p\u0159\u00e1l si, aby mohl b\u00fdt od bl\u00e1ta a pr\u00e1t se s nimi. Unaven\u011b vydechl a pokra\u010doval v konverzaci s Luciou, oba byli zaho\u0159kl\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Po\u010dk\u00e1m tu na v\u00e1s.“  \u0158ekl Theodor, kdy\u017e Lucia otev\u0159ela Billovi dve\u0159e.<\/div>\n
„Skv\u011ble. D\u011bkuji, Theodore.“ <\/div>\n
Bill je\u0161t\u011b nikdy v kostele nebyl, tedy, ne od sv\u00fdch k\u0159tin, kdy\u017e byl je\u0161t\u011b mal\u00e9 miminko. Modlitby se v\u017edycky prov\u00e1d\u011bly u ve\u010de\u0159e, a ob\u010das se modlil, ne\u017e \u0161el sp\u00e1t. V\u017edycky to byl pocit nah\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed hr\u016fzu, b\u00fdt v kostele, v m\u00edst\u011b, kde se \u017e\u00e1dn\u00e9 \u0161patn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed netolerovalo, a i tak tam byl, pl\u00e1noval podv\u00e1d\u011bt.<\/div>\n
„Lucio? Mohu t\u011b poprosit, abych mohla naj\u00edt odpu\u0161t\u011bn\u00ed o samot\u011b? Rad\u011bji si s Bohem promluv\u00edm o samot\u011b.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b. Modlitebna je t\u00e1mhle,“ uk\u00e1zala mu na d\u0159ev\u011bn\u00e9 dve\u0159e, kter\u00e9 byl zdoben\u00e9 ornamenty a zlatem.<\/div>\n
„D\u011bkuji.“<\/div>\n
Bill ode\u0161el, zav\u0159el za sebou dve\u0159e na z\u00e1str\u010dku a c\u00edtil, jak se mu srdce rozbu\u0161ilo rychleji. Hledal v m\u00edstnosti okno, vydechl \u00falevou, kdy\u017e o\u010dima na\u0161el mal\u00e9 ok\u00e9nko, kter\u00e9 bylo nalevo od n\u011bj otev\u0159en\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
Sundal si sukni a spodni\u010dku, z\u016fstal tak jen ve sv\u00fdch \u0161atech pro slu\u017eku a korzetu. Nandal si \u010depe\u010dek, kter\u00fd m\u011bl schovan\u00fd v kalhot\u00e1ch a rychle si do n\u011bj dal vlasy, schoval \u010dern\u00e9 lok\u00fdnky. Pou\u017eil st\u0159\u00edbrn\u00fd olt\u00e1\u0159 na konci pokoje jako zrcadlo, a sv\u00fdmi svle\u010den\u00fdmi \u0161aty si z obli\u010deje set\u0159el malov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b jednou se pod\u00edval na zam\u010den\u00e9 dve\u0159e, otev\u0159el okno doko\u0159\u00e1n a vyhoupl se k oknu, bylo to pro n\u011bj a\u017e sm\u011b\u0161n\u011b t\u011b\u017ek\u00e9, kdy\u017e byl st\u00e1le oble\u010den\u00fd v \u00fazk\u00e9m korzetu. Spadl na tr\u00e1vu a rychle se rozhl\u00e9dl; vydechl \u00falevou, \u017ee tu nebyl nikdo, kdo by ho mohl vid\u011bt.<\/div>\n
B\u00edl\u00e1 farma, o kter\u00e9  Tom mluvil, byla celkem daleko, ale Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee to zvl\u00e1dne, kdy\u017e se bude dost sna\u017eit. B\u011b\u017eel po cest\u011b, kterou lemovaly stromy, nebyl tak ze zapln\u011bn\u00fdch ulic vid\u011bt; kdyby n\u00e1hodou. T\u011b\u017ece nadechoval, sna\u017eil se do sv\u00fdch plic dostat co nejv\u00edce vzduchu, zvedal si \u0161aty a ut\u00edkal d\u00e1l. Neohl\u00ed\u017eel se, b\u00e1l se, \u017ee kdyby se oto\u010dil ke kostelu, vid\u011bl by, jak za n\u00edm ut\u00edk\u00e1 Lucia. Strach byl velmi velk\u00fd, ale pom\u00e1hal mu v b\u011bhu; dokonce i jeho nohy byly je\u0161t\u011b moc zhmo\u017ed\u011bn\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
Bill dob\u011bhl ke st\u00e1j\u00edm, schoval se za b\u00edl\u00e9 popraskan\u00e9 d\u0159evo, kter\u00e9 tvo\u0159ilo zdi. Op\u0159el se o to z\u00e1dy, unaven\u011b vydechoval a sna\u017eil se popadnout dech. P\u0159ik\u00fdvl si s\u00e1m pro sebe, aby si dodal odvahu, zhluboka se nadechl, pak otev\u0159el dve\u0159e st\u00e1je a vb\u011bhl dovnit\u0159. Nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, co vevnit\u0159 o\u010dek\u00e1vat, nebo jestli tam Tom bude, ale na tom nez\u00e1le\u017eelo. Mohl se schov\u00e1vat, dokud Toma nenajde. Nehodlal sv\u016fj pl\u00e1n jen tak opustit, nehodlal se oto\u010dit a b\u011b\u017eet zp\u00e1tky do kostela. Tom nebo ne, Bill byl voln\u00fd, jak jen mohl.  <\/div>\n
Slo\u017eil se na zem v pr\u00e1zdn\u00e9 ko\u0148sk\u00e9 st\u00e1ji, v\u016fn\u011b hnoje a sl\u00e1my ho dr\u00e1\u017edila v nose. Zul si botu a pono\u017eku, a rychle si ji dal k nosu a d\u00fdchal skrz ni; i jeho vlastn\u00ed pot byl mnohem p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e to, co c\u00edtil tady. Bill si byl jist\u00fd, \u017ee mu exploduje srdce, kdy\u017e usly\u0161el, jak se dve\u0159e otev\u0159ely a ko\u0148sk\u00e9 podkovy klapou o zem. St\u00e1j, ve kter\u00e9 byl, byla ur\u010dit\u011b pro kon\u011b, kter\u00fd te\u010f p\u0159i\u0161el. Zadr\u017eel dech a zav\u0159el pevn\u011b o\u010di, modlil se, a\u0165 je to Tom a ne nikdo jin\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“ ten uklid\u0148uj\u00edc\u00ed hlas za\u0161eptal, a pak u\u017e jen na obli\u010deji c\u00edtil dv\u011b dlan\u011b, jak ho n\u011b\u017en\u011b dr\u017e\u00ed a d\u00e1vaj\u00ed mu pry\u010d l\u00e1tku od nosu. „Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
Bill lehce pootev\u0159el o\u010di, m\u011bl dojem, \u017ee se pozvrac\u00ed, kdy\u017e uvid\u011bl, jak se na n\u011bj jeho bratr kouk\u00e1. Bill m\u011bl n\u00e1val hysterie, hlasit\u011b se rozvzlykal a objal Toma sv\u00fdma slab\u00fdma rukama kolem krku, bre\u010del jako d\u00edt\u011b do k\u016f\u017ee sv\u00e9ho op\u00e1len\u00e9ho bratra.<\/div>\n
„Utekl jsem,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e, popot\u00e1hnul a p\u0159ipadal si tak slab\u00fd a \u0161\u0165astn\u00fd. „M\u011bl jsem cel\u00fd pl\u00e1n a on vy\u0161el, a te\u010f jsem tady s tebou.“<\/div>\n
Tom sundal Billova z\u00e1p\u011bst\u00ed  ze sv\u00e9ho upocen\u00e9ho krku a prohl\u00eddl si bratrovy opuchl\u00e9 ruce. Obli\u010dej mu okam\u017eit\u011b klesl, a ve tv\u00e1\u0159i se mu rozlil v\u00fdraz l\u00edtosti a souc\u00edt\u011bn\u00ed. Bill se nerv\u00f3zn\u011b za\u010dervenal, necht\u011bl, aby ho bratr vid\u011bl takhle potrhan\u00e9ho, a tak si schoval ruce do sukn\u011b.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 mi se\u0161vihat moje ruce, jestli chce\u0161.“ \u0158ekl Tom ti\u0161e a Bill na n\u011bj jen zamrkal a po chvilce zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Nen\u00ed to tvoje vina. J\u00e1 jsem utekl, kdy\u017e v\u00edm, \u017ee bych u\u017e nem\u011bl.“ Sv\u011bsil Bill hlavu. „Nen\u00ed to tak zl\u00e9, jen mi to vad\u00ed, kdy\u017e se to otev\u0159e. Ale jinak je to v po\u0159\u00e1dku.“ Promnul si Bill kloubky a otev\u0159en\u00e9 r\u00e1ny, svra\u0161til obli\u010dej. „Vid\u00ed\u0161? Je to tro\u0161ku otravn\u00e9.“<\/div>\n
„Bille! To ned\u011blej.“ Vyndal Tom celkem \u010distou jemnou g\u00e1zu z kapsy a roztrhl ji na dva kousky, jemn\u011b Billovi ruce o\u010distil od krve a pak mu ruce zav\u00e1zal.<\/div>\n
„D\u011bkuji ti, Tome.“ Za\u0161eptal slab\u011b Bill, m\u011bl dojem, jako by toto vl\u00eddn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed bylo a\u017e trochu moc. Tom byl k n\u011bmu tak n\u011b\u017en\u00fd, na rozd\u00edl od slu\u017eek, a p\u0159in\u00e1\u0161elo mu to tak velk\u00fd pocit l\u00e1sky. Nikdo s n\u00edm takhle opatrn\u011b nikdy nezach\u00e1zel.<\/p>\n<\/div>\n
„Neo\u010dek\u00e1val jsem t\u011b tu tak brzo. Obzvl\u00e1\u0161\u0165 ne, kdy\u017e jsme se teprve v\u010dera setkali.“<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee kdybys byl lh\u00e1\u0159, a je to jenom n\u00e1hoda, nevypad\u00e1me stejn\u011b, je mi s tebou o hodn\u011b l\u00e9pe, ne\u017e mi je doma.“ Vydechl Bill a poposedl si, sedl si do tureck\u00e9ho sedu, \u0161aty m\u011bl od bl\u00e1ta a \u0161p\u00edny od kon\u00ed.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 tu z\u016fstat.“  \u0158ekl Tom rychle. „Kdyby t\u011b tu n\u011bkdo vid\u011bl, ptali by se na spoustu ot\u00e1zek.“<\/div>\n
„Vyhazuje\u0161 m\u011b pry\u010d?“ vydechl nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b Bill, semknul k sob\u011b obo\u010d\u00ed. Semknul ruce v p\u011bsti a p\u0159ipadal si na\u0161tvan\u00fd, jestli riskoval tak moc pro nic.<\/div>\n
„Nikdy! Ale bohu\u017eel, kdyby pan Schmidt na\u0161el ve st\u00e1j\u00edch \u017eenu<\/em>, ur\u010dit\u011b by se ptal, a j\u00e1 bych mu musel \u0159\u00edct pravdu.“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d riskuju zam\u011bstn\u00e1n\u00ed jin\u00fdch lid\u00ed.“ \u0158ekl Bill zasmu\u0161ile, zvedl se ze \u0161pinav\u00e9 podlahy a pro\u0161el okolo Toma.<\/p>\n<\/div>\n
„Kam jde\u0161?“ zavolal za n\u00edm Tom, dob\u011bhl ho a chytl ho za p\u0159edlokt\u00ed, aby ho zastavil.<\/div>\n
„Nev\u00edm. Nem\u00e1m kam j\u00edt. Kdy\u017e p\u016fjdu dom\u016f, tak dostanu velk\u00fd v\u00fdprask a\u2026“ Billovi se o\u010di zaplnily slzami a p\u0159ipadal si jako bl\u00e1zen, \u017ee pl\u00e1\u010de p\u0159ed vlastn\u00edm bratrem, p\u0159ed n\u011bk\u00fdm, kdo o n\u011bm v\u011bd\u011bl, \u017ee je mu\u017e. Sna\u017eil se uti\u0161it svoje vzlyky, ale zakuckal se vlastn\u00edmi slinami.<\/div>\n
„Klidn\u011b bre\u010d,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e, povzdychl si a p\u0159itulil si bratra k sob\u011b. „Mo\u017en\u00e1 bych t\u011b mohl vz\u00edt dom\u016f. \u0158eknu panu Schmidtovi, \u017ee jsem vzal kon\u011b na proch\u00e1zku, kdyby se vypt\u00e1val. Nejsem si jist\u00fd, co ale bude\u0161 d\u011blat, ne\u017e p\u0159ijdeme mamka a j\u00e1 dom\u016f, ale je to tam o hodn\u011b bezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e tady.“<\/div>\n
„Bezpe\u010d\u00ed je dobr\u00e9.“ Zamumlal Bill; o\u010di \u010derven\u00e9 a tv\u00e1\u0159e rud\u00e9. „P\u0159edt\u00edm mi to bylo jedno, p\u0159edt\u00edm jsem se tolik neb\u00e1l, ale te\u010f\u2026 Te\u010f jsem vystra\u0161en\u00fd k smrti.“ Zasm\u00e1l se Bill ti\u0161e, popot\u00e1hl a rychle zamrkal slzy pry\u010d.<\/div>\n
„Dob\u0159e, nech m\u011b zap\u0159\u00e1hnout Ruprechta do vozu. Jen, jen \u0159ekn\u011bme, \u017ee tady,“ vzal Tom kart\u00e1\u010d ze zdi a podal ho Billovi. „Jestli m\u016f\u017ee\u0161, jestli t\u011b ruce tolik nebol\u00ed, mohl bys pro m\u011b o\u010distit Gotze, zat\u00edmco budu zap\u0159ahat Ruprechta.“<\/div>\n
„Ano, samoz\u0159ejm\u011b!“  \u0159ekl Bill \u0161\u0165astn\u011b, byl r\u00e1d, \u017ee mu bylo dovoleno j\u00edt k tak n\u00e1dhern\u00e9mu koni. M\u011bl st\u00e1je pln\u00e9 kon\u00ed, samoz\u0159ejm\u011b, ale nikdy mu nebylo dovoleno \u017e\u00e1dn\u00e9ho vykart\u00e1\u010dovat, a tak byl velmi r\u00e1d, \u017ee se mohl jednou s n\u011bjak\u00fdm skamar\u00e1dit. V\u017edycky miloval n\u011b\u017en\u00e1 stvo\u0159en\u00ed. Miloval, jak byli siln\u00ed a tak vyv\u00e1\u017een\u00ed. Opravdu p\u0159ekr\u00e1sn\u00e1 zv\u00ed\u0159ata.  <\/div>\n
Bill pevn\u011b uchopil kart\u00e1\u010d, tro\u0161ku usykl, kdy\u017e se mu ranky mali\u010dko otev\u0159ely. Po\u010dkal, a\u017e  bolest p\u0159ejde a za\u010dal kart\u00e1\u010dovat Gotze, nenechal si ten moment ni\u010d\u00edm zkazit. V\u017edycky miloval zv\u00ed\u0159ata, v\u017edycky si s nimi cht\u011bl hr\u00e1t, ale kdy\u017e byl lady Vilhelmina, bylo to jen dal\u0161\u00ed privilegium, kter\u00e9 si nemohl dovolit.<\/div>\n
Tom se vr\u00e1til do st\u00e1je, opr\u00e1\u0161il si ruce do kalhot. Gotz \u0161\u0165astn\u011b odfrkl a dupnul jednou nohou, kdy\u017e ho Tom l\u00e1skypln\u011b pohladil a dal mu kbel\u00edk pln\u00fd  j\u00eddla.<\/div>\n
„No,“ \u0159ekl Tom skoro a\u017e nejist\u011b. „Mysl\u00edm, \u017ee je \u010das j\u00edt.“ <\/p>\n<\/div>\n
Jeli k Tomovu domu v p\u0159\u00edjemn\u00e9m tichu, napjat\u00e9m, ale p\u0159\u00edjemn\u00e9m. Bill m\u011bl hlavu sklopenou, jen pokukoval zpod \u0159as a doufal, \u017ee ho nikdo nepozn\u00e1. P\u0159em\u00fd\u0161lel, co asi d\u011bl\u00e1 Lucia, a jestli u\u017e se dostala do modlitebny. P\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli ho chyt\u00ed, a kdy\u017e ano, tak co mu ud\u011blaj\u00ed.<\/div>\n
\u010c\u00edm d\u00e1l byli od kostela, t\u00edm bezpe\u010dn\u011bji se Bill c\u00edtil. Malinko si s Tomem pov\u00eddal, mluvil o tom, jak se mu povedlo ut\u00e9ci z domova, ale v\u0161echno to skon\u010dilo, kdy\u017e dojeli na m\u00edsto. Tom pomohl Billovi dol\u016f z voz\u00edku a rychle ho zavedl do jeho skromn\u00e9ho domova. Domek, kter\u00fd Bill d\u0159\u00edv tak nen\u00e1vid\u011bl, mu te\u010f p\u0159ipadal jako nebe.  <\/div>\n
„Chovej se tu jako doma,“  \u0159ekl Tom a pokr\u010dil rameny, p\u0159ipadal si trochu divn\u011b, \u017ee nech\u00e1 sv\u00e9ho nov\u011b nalezen\u00e9ho bratra v dom\u011b o samot\u011b po tom, co utekl z domu jejich otce. „Budu doma d\u0159\u00edv ne\u017e mamka, tak\u017ee ti pom\u016f\u017eu j\u00ed to v\u0161echno vysv\u011btlit a, um\u2026 Jo.“<\/div>\n
„Ne\u017e p\u016fjde\u0161, mohl bys mi rozepnout korzet? Lucia se m\u011b sna\u017e\u00ed zab\u00edt.“ \u0158ekl Bill s \u00fasm\u011bvem a Tom p\u0159ik\u00fdvl, v\u017edycky si myslel, \u017ee jestli n\u011bkdy bude svl\u00e9kat \u017eenu, nebude to jeho dvoj\u010de za \u017eenu pouze p\u0159evle\u010den\u00e9.<\/div>\n
„Jen zat\u00e1hni za \u0161\u0148\u016frku. Nemus\u00ed\u0161 to rozvazovat v\u0161echno, jestli nechce\u0161. Je to jednodu\u0161\u00ed, ale-„<\/div>\n
„Ano, rozv\u00e1\u017eu.“ Odpov\u011bd\u011bl Tom, sjel rukou po mal\u00fdch kovov\u00fdch cvo\u010dc\u00edch.<\/div>\n
Billovi bylo trapn\u011b. Vyr\u016fstal jako d\u00edvka, a tak m\u011bl v hlav\u011b po\u0159\u00e1d v\u0161echna pravidla, svl\u00edkat se p\u0159ed mu\u017eem, kter\u00fd nen\u00ed v\u00e1\u0161 man\u017eel, je opravdu \u0161patn\u00e9. I kdy\u017e byl Tom Bill\u016fv bratr a Bill byl chlapec stejn\u011b jako on, stejn\u011b se musel \u010dervenat a c\u00edtit se, jako kdy\u017e d\u011blaj\u00ed n\u011bco naprosto ne\u0159estn\u00e9ho a perverzn\u00edho. Ty pocity ho m\u00e1tly a on se za to nen\u00e1vid\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
Tom pomalu uvolnil korzet, o hodn\u011b n\u011b\u017en\u011bji, ne\u017e jak Billa svl\u00e9kali jin\u00ed. Jeho slu\u017eky obvykle jen tahaly za \u0161\u0148\u016frky a sna\u017eily se ho m\u00edt svle\u010den\u00e9ho, co nejrychleji to \u0161lo, nezaj\u00edmala je jeho \u017eebra, ale Tom si d\u00e1val na \u010das a s ka\u017edou odepnutou \u0161\u0148\u016frkou se Billovi l\u00e9pe d\u00fdchalo.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00e9 oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 bych mohl nosit?“ zeptal se Bill ti\u0161e, sundal si z vlas\u016f klobou\u010dek; po z\u00e1dech se mu svalily dol\u016f \u010dern\u00e9 lok\u00fdnky.<\/div>\n
„Jo, poj\u010f si n\u011bco vybrat.“<\/div>\n
Tom sundal Billovi \u017eiv\u016ftek a vzal ho za ruku, vedl ho do sv\u00e9ho mal\u00e9ho pokoje. Bill se posadil na neforemnou matraci a nerv\u00f3zn\u011b si tahal za \u0161aty, ten pr\u016fhledn\u00fd  materi\u00e1l mu p\u0159ipadal a\u017e moc v p\u0159\u00edtomnosti mu\u017ee; obzvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e na p\u0159\u00edtomnost mu\u017e\u016f nebyl v\u016fbec zvykl\u00fd.<\/div>\n
„Chce\u0161 n\u011bco jako oble\u010den\u00ed na span\u00ed? Bude ti v tom nejpohodln\u011bji, stejn\u011b nikam ven nep\u016fjde\u0161.“<\/div>\n
„Cokoliv.“ Odpov\u011bd\u011bl Bill, cht\u011bl jen svobodu, kterou m\u011bl, kdy\u017e nebyl oble\u010den\u00fd.<\/div>\n
„Tady,“ podal Tom Billovi tuniku a bavln\u011bn\u00e9 kalhoty, kter\u00e9 mohl nosit, a\u0165 d\u011blal cokoliv, kdy\u017e bude Tom pry\u010d.<\/div>\n
„Vadilo by ti stra\u0161n\u011b moc, kdybych si na zahrad\u011b umyl vlasy?“ zeptal se Bill pla\u0161e, vzal si od Toma oble\u010den\u00ed a hr\u00e1l si s n\u00edm.<\/div>\n
„Ne, jen do toho. D\u011blej si, co chce\u0161, jen\u2026 Bu\u010f opatrn\u00fd. Mus\u00edm se vr\u00e1tit do st\u00e1j\u00ed, ale budu doma brzo. No, mo\u017en\u00e1 ne tak brzo, ale\u2026 Dob\u0159e.“ Zavrt\u011bl Tom hlavou, ten divn\u00fd pocit z toho, jak se sna\u017eil chovat ke sv\u00e9mu bratrovi slu\u0161n\u011b, d\u011blalo konverzaci opravdu t\u011b\u017e\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Bav se v pr\u00e1ci.“ \u0158ekl Bill, pokr\u010dil rameny s mali\u010dko usm\u011bvav\u00fdm obli\u010dejem.<\/div>\n
„Jo, d\u00edky. Nikam necho\u010f.“<\/div>\n
„V\u011b\u0159 mi, nep\u016fjdu.“<\/div>\n
A s rychl\u00fdm objet\u00edm byl Tom pry\u010d ze dve\u0159\u00ed a zp\u00e1tky v pr\u00e1ci; nechal Billa toulat se po domku. Nev\u011bd\u011bl, jak se m\u00e1 zabavit, a tak jako prvn\u00ed \u00fakol dne \u0161el, aby si umyl vlasy.  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Cinematics<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: Lil.Katie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
original<\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cinematics Bill \u0161m\u00e1tral v \u0161upl\u00edku sv\u00e9ho kosmetick\u00e9ho stolku, vynd\u00e1val v\u0161echno svoje l\u00ed\u010den\u00ed a henu pro sv\u00e9 vlasy. Rozhodl se, \u017ee se chce s\u00e1m namalovat, nejlep\u0161\u00ed bude, kdy\u017e bude d\u011blat v\u0161echno, co po n\u011bm ostatn\u00ed cht\u011bj\u00ed, dokud mu zase nebudou d\u016fv\u011b\u0159ovat. \u010c\u00edm v\u00edce<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[335],"tags":[],"class_list":["post-11199","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lace"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11199","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11199"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11199\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11199"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11199"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11199"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}