{"id":11208,"date":"2010-07-16T18:00:00","date_gmt":"2010-07-16T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11181"},"modified":"2010-07-16T18:00:00","modified_gmt":"2010-07-16T17:00:00","slug":"trest-za-nevinnost-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/16\/trest-za-nevinnost-2\/","title":{"rendered":"Trest za nevinnost 2."},"content":{"rendered":"
autor: Adella Kaulitz & Lenna W.K.T.<\/span><\/strong><\/div>\n

<\/span><\/strong><\/div>\n
Bill<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Byl jsem znechucen\u00fd\u2026 Nikdy jsem si ani ve snu nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, jak krut\u00e9 to m\u016f\u017ee b\u00fdt ve v\u011bznici. Zkou\u0161el jsem v\u0161echno, aby m\u011b pustili. Kdy\u017e jsem hran\u011b za\u010dal vzdychat a prosit, zabralo to. S\u00e1m jsem se ale c\u00edtil tak po\u0161pin\u011bn\u00fd, jako nikdy v \u017eivot\u011b. St\u00e1le jsem c\u00edtil ten dotyk \u0161pinav\u00fdch tlust\u00fdch prst\u016f na sv\u00e9m t\u011ble. Kdy\u017e se m\u011b te\u010f dot\u00fdkal v\u011bze\u0148sk\u00fd \u0159editel, klepal jsem se strachy, abych nepoc\u00edtil dal\u0161\u00ed bolest. I v tom tepl\u00e9m v\u011bze\u0148sk\u00e9m oble\u010den\u00ed jsem se t\u0159\u00e1sl zimou, \u010di strachem.<\/span><\/div>\n
„Pros\u00edm, nic jsem neud\u011blal,“ \u0161pitl jsem, d\u00edvaj\u00edc se uslzen\u00fdma o\u010dima na mu\u017ee p\u0159ede mnou.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Tom<\/p>\n

<\/span><\/div>\n

Ten chlapec m\u011b \u010d\u00edmsi zvl\u00e1\u0161tn\u00edm p\u0159itahuje. Jeho prosby jsou jako no\u017ee do m\u00e9ho sv\u011bdom\u00ed, ale nemohl jsem ustoupit. I kdy\u017e, mali\u010dko p\u0159ece jen m\u016f\u017eu. Opatrn\u011b a pomalu jsem si sednul vedle n\u011bj na jeho postel a ochranitelsky ho p\u0159ivinul k sob\u011b.
„Promi\u0148, nen\u00ed v m\u00e9 pravomoci soudit. Odsoudili t\u011b jin\u00ed. A v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee t\u011b odsoudili spravedliv\u011b,“ pohlad\u00edm ho po vlhk\u00fdch, ale stra\u0161n\u011b jemn\u00fdch vlasech.
„Poradn\u011b se prospi. T\u00edmhle, \u010d\u00edm proch\u00e1z\u00ed\u0161, si pro\u0161li v\u0161ichni, co jsou zde. Z\u00edtra r\u00e1no si pro tebe p\u0159ijdu a uk\u00e1\u017ee\u0161 mi, co um\u00ed\u0161, ano?“ pohlad\u00edm to mal\u00e9 pt\u00e1\u010de po brad\u011b a okam\u017eit\u011b si p\u0159edstavuju, jak by asi vypadal, kdyby jeho kr\u00e1sn\u00e9 rty obep\u00ednaly m\u016fj kl\u00edn.
„P\u0159edem ti \u0159\u00edk\u00e1m, abys byl poslu\u0161n\u00fd, proto\u017ee ani j\u00e1 se neboj\u00edm pou\u017e\u00edt bi\u010d,“ \u0161pitnu. Pak jej pomalu polo\u017e\u00edm a po\u0159\u00e1dn\u011b p\u0159ikryju a\u017e ke krku. Chv\u00edli ho hlad\u00edm po vlasech a pak pevn\u00fdm krokem odch\u00e1z\u00edm.
<\/span><\/div>\n
\n
„Gabrieli?“ \u0158eknu, kdy\u017e jsem na chodb\u011b. Asi dvacetilet\u00fd chlapec se rychle zvedne z postele a b\u011b\u017e\u00ed k m\u0159\u00ed\u017ei.
„Tome, l\u00e1sko, sm\u00edm b\u00fdt dneska v noci tvoje zv\u00ed\u0159\u00e1tko?“ za\u0161veholil sladce. Ne\u0161lo mu odolat. Tohle bylo m\u00e9 nejoddan\u011bj\u0161\u00ed zv\u00ed\u0159\u00e1tko, co jsem m\u011bl. M\u011bl jsem ho tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b r\u00e1d a v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee on m\u011b miluje. Slab\u011b p\u0159ik\u00fdvnu a chlapec div neomdlel nad\u0161en\u00edm.<\/span><\/div>\n
Odemkl jsem v\u0161echny cely p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9ho k\u0159\u00eddla v\u011bznice. Moje zv\u00ed\u0159\u00e1tka nikdy nikam neutekla. Nesna\u017eili se o to, jen prost\u011b p\u0159es noc se nav\u0161t\u011bvovali navz\u00e1jem, plakali si na ramenou nebo si u\u017e\u00edvali spole\u010dn\u00fdch orgi\u00ed. N\u011bkdy jsem tam z\u016fst\u00e1val a nad\u0161en\u011b je pozoroval. Miluju svoji pr\u00e1ci…<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Bill<\/p>\n

<\/span><\/div>\n

M\u00e9 t\u011blo se uvol\u0148ovalo pod vyhl\u00eddkou tich\u00e9ho sp\u00e1nku. Kone\u010dn\u011b v bezpe\u010d\u00ed\u2026 Do\u010dasn\u011b. Kone\u010dn\u011b bez bolesti. Byl jsem tolik unaven\u00fd, vy\u010derpan\u00fd. Pomalu jsem us\u00ednal a upadal tak do m\u00e9 \u0159\u00ed\u0161e kr\u00e1sn\u00fdch sn\u016f. Vid\u011bl jsem m\u00e1mu, kter\u00e1 ke mn\u011b vztahovala ruce a \u0161eptala mi, \u017ee u\u017e v\u0161echno bude dobr\u00e9. \u017de mi u\u017e nikdo neubl\u00ed\u017e\u00ed. V\u011b\u0159il jsem j\u00ed, proto\u017ee ve snech se v\u00e1m nic bolestn\u00e9ho p\u0159eci st\u00e1t nem\u016f\u017ee, nec\u00edt\u00edte nic. Je to tak?<\/p>\n

<\/span><\/div>\n

Nev\u00edm, jak dlouho jsem spal, ale asi moc dlouho ne.
Ze snu m\u011b probralo n\u011bjak\u00e9 divn\u00e9 s\u00edp\u00e1n\u00ed. N\u011bkdo na m\u011b sahal. Ne jeden \u010dlov\u011bk, c\u00edtil jsem na sob\u011b rukou v\u00edce. Otev\u0159el jsem unaven\u011b o\u010di a naskytl se mi pohled asi na dvacet lid\u00ed, snad i d\u011bt\u00ed v m\u00e9m v\u011bku. Vyd\u011b\u0161en\u011b jsem se skr\u010dil na kraj postele, ale ti lid\u00e9 se po mn\u011b s\u00e1pali d\u00e1l, d\u011blali mi neslu\u0161n\u00e9 n\u00e1vrhy, a n\u011bkte\u0159\u00ed si dokonce lehli ke mn\u011b.<\/span><\/div>\n
„Neboj se, brou\u010dku. Bude se ti to l\u00edbit,“ za\u0161klebil se na m\u011b asi 18ctilet\u00fd huben\u00fd kluk s jasn\u011b modr\u00fdma o\u010dima a rezav\u00fdmi vlasy. Ruku mi neust\u00e1le strkal do kl\u00edna a bolestiv\u011b m\u011b tiskl.<\/p>\n

<\/span><\/div>\n

„Ne, dost!“ vyjekl jsem a odstr\u010dil jsem jeho ruku. Tu v\u0161ak nahradily ruce dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed. Vyd\u011b\u0161en\u011b jsem se koukal na ty zvrhl\u00e9 d\u011btsk\u00e9 tv\u00e1\u0159e.
Jak mohly d\u011bti b\u00fdt tak zka\u017een\u00e9?<\/span><\/div>\n
Br\u00e1nil jsem se, kdy\u017e ze m\u011b ty d\u011bti stahovaly oble\u010den\u00ed, ale nedok\u00e1zal jsem se ubr\u00e1nit t\u00e9 p\u0159esile. Kdy\u017e m\u011b pak oto\u010dily na b\u0159\u00ed\u0161ko a s\u00e1paly se po mn\u011b d\u00e1l, tu\u0161il jsem nejhor\u0161\u00ed.<\/span><\/div>\n
„Ne!!“ zaje\u010del jsem, kdy\u017e mi ten zrzek rozt\u00e1hl nohy od sebe a krut\u011b se zasm\u00e1l.
„Takhle to tady chod\u00ed, chlap\u010de,“ za\u0161eptal a prudce do m\u011b vrazil sv\u016fj \u00fad.
S\u00e1m jsem se vyd\u011bsil m\u00e9ho bolestn\u00e9ho jekotu. Jako by mi do zade\u010dku vrazili roz\u017ehaven\u00fd k\u016fl. Do o\u010d\u00ed se mi vedraly slzy.
St\u00e1le jsem na sob\u011b c\u00edtil doteky druh\u00fdch, jazyky i rty. I ten \u010f\u00e1bl\u016fv n\u00e1stroj, kter\u00fd m\u011b rozerv\u00e1val zevnit\u0159.
„Pros\u00edm!“ bre\u010del jsem zoufalstv\u00edm. N\u011bkdo m\u011b dr\u017eel za ruce, tak pevn\u011b. Sly\u0161el jsem \u0161kodolib\u00fd i dychtiv\u00fd sm\u00edch, kter\u00fd mi p\u0159ipadal jako sk\u0159\u00edpot dve\u0159\u00ed. Tolik krut\u00fdch o\u010d\u00ed se na m\u011b d\u00edvalo a napom\u00e1halo tomu zl\u00e9mu \u010dlov\u011bku, kter\u00fd si bral moji nevinnost.
Za co jsem si to zaslou\u017eil…
Bylo to tak nekone\u010dn\u00e9. Nedo\u010dkal jsem se konce, nebo\u0165 m\u00e9 t\u011blo rezignovalo pod n\u00e1valem bolesti a krutosti a j\u00e1 upadl do bezv\u011bdom\u00ed.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Tom<\/p>\n

<\/span><\/div>\n

M\u016fj milovan\u00fd ocho\u010den\u00fd Gabriel, v\u011b\u010dn\u011b v\u011brn\u00fd za jak\u00e9koliv situace. Pro\u017eili jsme spolu zase dal\u0161\u00ed kr\u00e1sn\u00fd ve\u010der pln\u00fd oddan\u00e9ho v\u00e1\u0161niv\u00e9ho sexu a la\u0161kovn\u00e9ho mu\u010den\u00ed. V tom se absolutn\u011b vy\u017e\u00edv\u00e1m. Jen\u017ee Gabriel je u\u017e zkrocen\u00fd a m\u011b to prost\u011b p\u0159est\u00e1v\u00e1 bavit. Celou dobu jsem byl my\u0161lenkami \u00fapln\u011b n\u011bkde jinde. Ne jinde, ale v cele \u010d\u00edslo 19, kde jsem ubytoval Billa. Myslel jsem na jeho b\u00edlou k\u016f\u017ei, na jeho ladn\u00e9 k\u0159ivky a i na velmi dob\u0159e vybaven\u00fd kl\u00edn. Na to, \u017ee mu je patn\u00e1ct let, je v\u00e1\u017en\u011b skv\u011ble vyvinut\u00fd.<\/span><\/div>\n
Hnedka r\u00e1no, kdy\u017e jsem poslal Gabriela do cely, obl\u00e9kl jsem se a upravil. Za mnou p\u0159ib\u011bhl m\u016fj posl\u00ed\u010dek, \u017ee pr\u00fd Billa v noci surov\u011b zn\u00e1silnili, \u017ee se na n\u011bm vyst\u0159\u00eddali v\u0161ichni, co byli v p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9m k\u0159\u00eddle. To znamenalo jedin\u00e9, z\u00e1kaz no\u010dn\u00edch vych\u00e1zek. Okam\u017eit\u011b jsem se sebral a \u0161el se pod\u00edvat, jak se m\u00e9 mal\u00e9 uboh\u00e9 zv\u00ed\u0159\u00e1tko m\u00e1… Na jednu stranu mi to dr\u00e1salo nervy, ale na tu druhou jsem byl r\u00e1d, proto\u017ee jsme se hnedka mohli v\u011bnovat zvr\u00e1cen\u00fdm hr\u00e1tk\u00e1m. Kde\u017eto kdyby byl panic, a j\u00e1 se vsad\u00edm o cokoliv, \u017ee byl, tak bych ho musel zdlouhav\u011b p\u0159ipravovat, laskat, aby v\u016fbec tro\u0161ku povolil. Takhle to ud\u011blali za m\u011b. Ale \u0161tvalo m\u011b to, \u017ee jeho nevinnost jsem cht\u011bl vlastnit j\u00e1 s\u00e1m.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
„Bille\u2026?“ zahu\u010del jsem do ticha, kdy\u017e se dupot m\u00fdch sp\u011b\u0161n\u00fdch krok\u016f zastavil. Le\u017eel na posteli jako ustra\u0161en\u00e9 pt\u00e1\u010de a plakal.
„Bille? Vn\u00edm\u00e1\u0161?“<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Bill<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
T\u0159esu se jako osika. Takovou krutost jsem si ani nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, a to v\u0161e jen za jeden pouh\u00fd den. Otev\u0159u o\u010di a pohl\u00e9dnu na mu\u017ee, kter\u00fd m\u011b oslovil. Ano, \u0159editel v\u011bznice.
„Pros\u00edm, u\u017e ne,“ za\u0161ept\u00e1m skrze slzy a skr\u010d\u00edm se na posteli je\u0161t\u011b v\u00edc. Dal\u0161\u00ed tr\u00fdzn\u011bn\u00ed bych u\u017e nesnesl.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
Tom<\/p>\n

<\/span><\/div>\n

Vejdu dovnit\u0159. Sednu si k n\u011bmu a prohl\u00ed\u017e\u00edm si zbit\u00fd obli\u010dej.
„Po\u0161lu sem n\u011bkoho hodn\u00e9ho, aby ti ot\u0159el r\u00e1ny a pomohl ti se p\u0159evl\u00e9knout do \u010dist\u00fdch v\u011bc\u00ed,“ \u0161pitnu. Jsem na\u0161tvan\u00fd. Moc na\u0161tvan\u00fd. Vyjdu z cely.
„Gabrieli?“ Chlapec op\u011bt p\u0159ib\u011bhne ke dve\u0159\u00edm cely. Otev\u0159u mu dve\u0159e. Jedin\u00fd, koho bych pr\u00e1v\u011b k Billovi pustil, je on. V\u011b\u0159\u00edm mu bezmezn\u011b.
„Poj\u010f se mnou. Dostane\u0161 kybl\u00edk s teplou vodou, bylinkami, bylinkovou mast a had\u0159\u00edk. Ot\u0159e\u0161 Billovo t\u011blo, pak jej nama\u017ee\u0161 a pom\u016f\u017ee\u0161 mu se p\u0159evl\u00e9ct do \u010dist\u00e9ho, ano? Pokud tohle spln\u00ed\u0161, \u010dek\u00e1 t\u011b odm\u011bna,“ usm\u011bju se na n\u011bj jemn\u011b a on se tetel\u00ed radost\u00ed. Tak tedy vyfasuje kybl\u00edk s teplou vodou, p\u0159\u00edjemn\u00fd had\u0159\u00edk, bylinkov\u00fd olej a mast, a trajd\u00e1 si to k Billovi do cely.<\/p>\n

<\/span><\/div>\n

Gabriel<\/p>\n

<\/span><\/div>\n

Ti\u0161e k n\u011bmu p\u0159isednu.
„Ty jsi Bill?“ zept\u00e1m se ost\u00fdchav\u011b chlapce, kter\u00fd v\u010dera p\u0159i\u0161el. Je to norm\u00e1ln\u00ed. Taky m\u011b takhle z\u0159\u00eddili, kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161el. Ale dneska si ke mn\u011b nic nedovol\u00ed, proto\u017ee v\u011bd\u00ed, \u017ee jsem Tom\u016fv mazl\u00ed\u010dek. Jemn\u011b jsem ho vzal za ruce, kter\u00fdmi m\u011bl omotan\u00e9 sv\u00e9 nohy, a pomalu jsem mu zvedal hlavu polo\u017eenou na kolenech.
„\u0160\u0161\u0161… U\u017e je dob\u0159e, nem\u00e1\u0161 se \u010deho b\u00e1t,“ po\u0161eptal jsem. P\u0159\u00e1l jsem si ho uklidnit, naj\u00edt si k n\u011bmu cestu, aby se mi otev\u0159el.<\/span><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
autor: Adella Kaulitz & Lenna W.K.T.<\/span><\/strong><\/div>\n
betaread: Clarrkys<\/span><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Adella Kaulitz & Lenna W.K.T. Bill Byl jsem znechucen\u00fd\u2026 Nikdy jsem si ani ve snu nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, jak krut\u00e9 to m\u016f\u017ee b\u00fdt ve v\u011bznici. Zkou\u0161el jsem v\u0161echno, aby m\u011b pustili. Kdy\u017e jsem hran\u011b za\u010dal vzdychat a prosit, zabralo to. S\u00e1m jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[338],"tags":[],"class_list":["post-11208","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-trest-za-nevinnost"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11208","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11208"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11208\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11208"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11208"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11208"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}