{"id":11240,"date":"2010-07-12T18:00:00","date_gmt":"2010-07-12T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11213"},"modified":"2010-07-12T18:00:00","modified_gmt":"2010-07-12T17:00:00","slug":"znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/12\/znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-7\/","title":{"rendered":"Znovu jsem na\u0161el v\u00fdchod slunce 7."},"content":{"rendered":"
autor:<\/strong> Tomi & Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Byl jsem tak nad\u0161en\u00fd  cel\u00fdm t\u00edmhle ve\u010derem, Tomem, jeho pozornost\u00ed. Vysv\u011btloval mi, jak se jmenuje ta v\u011bc, kterou mi daroval, a jak se to vlastn\u011b stane, \u017ee kdy\u017e se zad\u00edv\u00e1m dovnit\u0159, v\u0161echno je n\u00e1hle bl\u00ed\u017e, ale j\u00e1 jsem jeho slova p\u0159\u00edli\u0161 nevn\u00edmal. Jen jsem z\u00edral na jeho obli\u010dej a jako v n\u011bm\u00e9m p\u0159edstaven\u00ed sledoval jeho pohybuj\u00edc\u00ed se rty. Musel jsem se snad i hloup\u011b usm\u00edvat, ale v tu chv\u00edli mi to bylo jedno. Nechali jsme za sebou hluk cel\u00e9 bujar\u00e9 oslavy, jen k n\u00e1m ob\u010das dolehl n\u011bjak\u00fd hlasit\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdk\u0159ik nebo zp\u011bv. Ani sv\u011btlo ze spousty rozsv\u00edcen\u00fdch lampi\u00f3n\u016f k n\u00e1m u\u017e nedos\u00e1hlo a samo slunce se ukl\u00e1dalo ke sp\u00e1nku.<\/em>  <\/div>\n
Nat\u00e1hl jsem se po jeho ruce, abych v n\u00ed mohl schovat tu svou a znovu tak mohl poc\u00edtit to p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo jako p\u0159ed ned\u00e1vnem, ne\u017e jsem se ho ale sta\u010dil by\u0165 jen dotknout, ud\u011blal n\u011bco neo\u010dek\u00e1van\u00e9ho. Nahnul se ke mn\u011b a spojil na\u0161e rty v jedny. Uc\u00edtil jsem jeho hork\u00fd dech a m\u011bkkost toho zvl\u00e1\u0161tn\u00edho doteku. V prvn\u00edm okam\u017eiku jsem ustrnul \u00falekem. Nev\u00edm p\u0159esn\u011b, co m\u011b v tu chv\u00edli napadlo, \u017ee chce ud\u011blat, mo\u017en\u00e1 m\u011b kousnout, a v obrann\u00e9m reflexu jsem se pokusil couvnout, ale on si m\u011b sev\u0159el do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Byl jsem p\u0159ekvapen\u00fd a zasko\u010den\u00fd, a pak jsem se v nepochopen\u00ed z nezn\u00e1m\u00e9ho a n\u011b\u010deho naprosto nov\u00e9ho, sna\u017eil vymanit z jeho sev\u0159en\u00ed a ukon\u010dit tu podivnost, kter\u00e1 v pln\u00e9 s\u00edle \u00fato\u010dila na moje srdce a donutila ho za\u010d\u00edt prudce b\u00edt, a\u017e jsem m\u011bl strach, \u017ee mi snad proraz\u00ed hrudn\u00edk.<\/em><\/div>\n
\n
Zm\u00e1tlo m\u011b  to a vyd\u011bsilo tak moc, \u017ee se mi po tv\u00e1\u0159\u00edch samovoln\u011b spustily slzy. Nakonec se mi povedlo ut\u00e9ct. Ani jsem p\u0159esn\u011b nevn\u00edmal, kam b\u011b\u017e\u00edm. Jednodu\u0161e d\u00e1l od n\u011bj, pry\u010d od t\u011bch pocit\u016f. U jez\u00edrka jsem vypla\u0161il p\u00e1r kachen a o kousek d\u00e1l jsem klesnul do tr\u00e1vy. Popadal jsem dech a \u010dekal, a\u017e se m\u016fj tep vr\u00e1t\u00ed do norm\u00e1lu. Mokr\u00e9 tv\u00e1\u0159e mi mezit\u00edm oschly. V\u017edy\u0165 vlastn\u011b nebylo pro\u010d plakat.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bezd\u011b\u010dn\u011b  jsem se dotkl rt\u016f b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f, jen zlehka jsem je k nim p\u0159ilo\u017eil. Ten dotek m\u011b automaticky donutil p\u0159iv\u0159\u00edt v\u00ed\u010dka a znovu si to cel\u00e9 vybavit. Uniknul mi tich\u00fd vzdech a hned na to jsem vykulil o\u010di do houstnouc\u00ed tmy. Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. C\u00edtil jsem vzru\u0161en\u00ed a cht\u011bl jsem, aby se to stalo znovu. Rozechv\u011blost mi ale nedovolila zvednout se na nohy a j\u00edt za n\u00edm. Mohl jsem si jen p\u0159edstavovat, jak\u00e9 to bude, a\u017e se to stane op\u011bt. A \u017ee se to stane, o tom jsem nepochyboval, proto\u017ee te\u010f u\u017e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee p\u0159\u00ed\u0161t\u011b neute\u010du jako vypla\u0161en\u00e9 d\u00edt\u011b, p\u0159\u00ed\u0161t\u011b s\u00e1m polo\u017e\u00edm sv\u00e9 rty na ty jeho.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Oblohu proz\u00e1\u0159ilo \u010derven\u00e9 sv\u011btlo a pak modr\u00e9,  \u017elut\u00e9, doprov\u00e1zen\u00e9 hlasit\u00fdmi ranami. Oh\u0148ostroj k z\u00e1v\u011bru m\u00e9 oslavy. Chv\u00edli jsem pozoroval tu vybuchuj\u00edc\u00ed pestrobarevnou pod\u00edvanou, a pak se zvolna vydal do sv\u00fdch komnat. Znaven spoustou nov\u00fdch emoc\u00ed, kter\u00e9 mnou ve velk\u00e9 intenzit\u011b problik\u00e1valy jako ta sv\u011btla tam venku, jsem padl do sv\u00e9 postele a usnul snad d\u0159\u00edve, ne\u017e se m\u00e1 hlava dotkla pol\u0161t\u00e1\u0159e.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
R\u00e1no jsem se probudil nezvykle \u010dasn\u011b, ov\u0161em c\u00edtil jsem se b\u00fdt pln\u00fd  energie a chuti do nov\u00e9ho dne. \u0160aty, kter\u00e9  jsem ze sebe v\u010dera ji\u017e ani nezvl\u00e1dl svl\u00e9knout, byly dnes pomuchlan\u00e9, ov\u0161em ani to mi dobrou n\u00e1ladu nijak nez\u010de\u0159ilo. Nechal jsem si p\u0159ipravit koupel, st\u00e1hl je ze sebe a p\u00e1r dlouh\u00fdch minut jsem si dop\u0159\u00e1l relaxaci v p\u0159\u00edjemn\u011b tepl\u00e9 a provon\u011bn\u00e9 vod\u011b. Slu\u017eebn\u00fd mi pomohl obl\u00e9ci se do nov\u00e9ho kimona, a potom on i zbyl\u00ed slou\u017e\u00edc\u00ed ode\u0161li.<\/em>  <\/div>\n
Tak\u00e9  jsem si v\u0161iml, \u017ee v rohu m\u00edstnosti jsem m\u011bl naskl\u00e1dan\u00e9 d\u00e1rky ze v\u010dera. V\u0161echny jsem je ji\u017e vlastn\u011b vid\u011bl, a\u017e na jeden. Velk\u00fd bal\u00edk s kv\u011btinov\u00fdm potiskem na vrcholu cel\u00e9 t\u00e9 hromady, se na m\u011b pitvo\u0159il a do m\u00e9 rozradostn\u011bn\u00e9 du\u0161e p\u0159ivol\u00e1val st\u00edn. Odjak\u017eiva jsem byl zv\u011bdav\u00fd, tak\u017ee i te\u010f bych nejrad\u011bji nakouknul, abych v\u011bd\u011bl, co mi m\u016fj \u0161og\u00fan pos\u00edl\u00e1, ale jak\u00fdsi vnit\u0159n\u00ed hlas v m\u00e9 hlav\u011b m\u011b od toho \u00famyslu zrazoval. Rozhodl jsem se ho poslechnout. Tedy alespo\u0148 pro te\u010f. K otev\u0159en\u00ed toho d\u00e1rku bude i spousta \u010dasu pozd\u011bji. Jen jsem z n\u011bj odloupl mal\u00fd vzkaz, kter\u00fd byl p\u0159ilepen\u00fd na jeho v\u00edku. Nakonec nebyl ani tak mal\u00fd. Byl jen dob\u0159e poskl\u00e1dan\u00fd a ukr\u00fdval pom\u011brn\u011b obs\u00e1hl\u00fd dopis. Nic zaj\u00edmav\u00e9ho. P\u0159\u00e1l mi jen k narozenin\u00e1m, o tom, kolik m\u00e1 pr\u00e1ce, jak mu sch\u00e1z\u00edm, a znovu m\u011b \u017e\u00e1dal o trp\u011bliv\u00e9 \u010dek\u00e1n\u00ed na jeho n\u00e1vrat. \u010cetl jsem to naprosto bez emoc\u00ed. Ta radostn\u00e1 euforie, kterou jsem m\u011bl z jeho prvn\u00edho dopisu, se v\u016fbec nedostavila. Kupodivu m\u011b to ale nikterak netr\u00e1pilo. Ledabyle jsem pap\u00edr p\u0159ehnul a odlo\u017eil jej na krabici, jej\u00ed\u017e obsah m\u011b zaj\u00edmal je\u0161t\u011b m\u00e9n\u011b ne\u017e informace, kter\u00e9 mi sd\u011blil dopis. U\u017e i dokonce zv\u011bdavost opad\u00e1vala, a kdy\u017e m\u016fj zrak padl na dalekohled, jen\u017e le\u017eel vedle m\u00e9ho l\u016f\u017eka, na n\u011bjak\u00fd d\u00e1rek od Toria jsem si ani nevzpomn\u011bl.<\/em>  <\/div>\n
Vsunul jsem si tu mosaznou trubku za p\u00e1s sv\u00e9ho kimona a vyklouzl do zahrad. Je\u0161t\u011b ne\u017e jsem se sta\u010dil dostat dost daleko, sly\u0161el jsem Amayu, je\u017e ve\u0161la do m\u00e9ho pokoje druhou stranou z pal\u00e1cov\u00e9 chodby a volala m\u011b. A\u0165 u\u017e mi ale cht\u011bla cokoli, po\u010dk\u00e1 to. J\u00e1 nem\u011bl v \u00famyslu se vr\u00e1tit, proto\u017ee jsem moment\u00e1ln\u011b posp\u00edchal za n\u011bk\u00fdm \u00fapln\u011b jin\u00fdm.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Neuv\u011b\u0159iteln\u011b  jsem se t\u011b\u0161il, a\u017e ho dnes znovu uvid\u00edm a dostanu dal\u0161\u00ed p\u0159itisknut\u00ed  na rty. M\u00e9 nedo\u010dkav\u00e9 rychl\u00e9  kroky se ozvaly, kdy\u017e jsem p\u0159eb\u00edhal d\u0159ev\u011bnou verandu Tomova domku. Jak jin\u00e9 bylo zaklep\u00e1n\u00ed  na r\u00e1m dve\u0159\u00ed oproti tomu, kdy\u017e  jsem tu byl je\u0161t\u011b p\u0159ed svou oslavou. Tentokr\u00e1t ve mn\u011b nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 nejistota a ost\u00fdchavost. Energicky jsem zabu\u0161il a s \u00fasm\u011bvem od ucha k uchu \u010dekal, a\u017e mi p\u0159ijde otev\u0159\u00edt. Nic. Zkusil jsem to tedy je\u0161t\u011b jednou a razantn\u011bji. Mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b sp\u00ed. Jen\u017ee ani pot\u0159et\u00ed se obyvatel zevnit\u0159 nevyno\u0159il, odsunul jsem tedy dve\u0159e s\u00e1m a ve\u0161el dovnit\u0159. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je to ode m\u011b drz\u00e9, ale nebylo to rozhodn\u011b hor\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e jsem mu sem chodil a nech\u00e1val mu tady ty sv\u00e9 upom\u00ednky. Jak mi najednou ta doba p\u0159ipadala sm\u011b\u0161n\u00e1 a snad sto let vzd\u00e1len\u00e1 od sou\u010dasnosti. To jsem ani nemohl b\u00fdt j\u00e1, proto\u017ee nyn\u00ed to, aby Tom zmizel, bylo to posledn\u00ed, po \u010dem bych tou\u017eil. Dnes jsem tu ale nem\u00ednil nijak \u0161kodit, cht\u011bl jsem se jen ujistit, zda tu skute\u010dn\u011b nen\u00ed, a nebo m\u011b jen nesly\u0161\u00ed, a to snad nebyl nikterak velk\u00fd proh\u0159e\u0161ek.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Pro\u0161el jsem v\u0161echny m\u00edstnosti, ale skute\u010dn\u011b nikde nebyl. A co m\u011b  zarazilo nejv\u00edce, byl fakt, \u017ee tu nejsp\u00ed\u0161 dnes v\u016fbec nespal, proto\u017ee l\u016f\u017eko bylo sbalen\u00e9 a uklizen\u00e9. Necht\u011bl jsem se ale nijak znepokojovat. Mohlo to b\u00fdt p\u0159eci \u00fapln\u011b jinak. V\u017edy\u0165 j\u00e1 vlastn\u011b neznal jeho p\u0159esn\u00fd denn\u00ed program, tak\u017ee mo\u017en\u00e1 u\u017e byl d\u00e1vno vzh\u016fru a odjel se t\u0159eba pod\u00edvat do p\u0159\u00edstavu. Naposledy jsem pohledem p\u0159ejel m\u00edstnost a s rozn\u011b\u017en\u011bl\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem se na vte\u0159inku o\u010dima zastavil na ka\u017ed\u00e9 v\u011bci, kter\u00e1 tu pat\u0159ila jemu. Psac\u00ed n\u00e1\u010din\u00ed a rozpracovan\u00e9 pl\u00e1ny dal\u0161\u00edch lod\u00ed ledabyle rozh\u00e1zen\u00e9 po stole, truhla, nejsp\u00ed\u0161 s jeho oble\u010den\u00edm, a dal\u0161\u00ed mali\u010dkosti. Pak u\u017e ale bylo doopravdy na \u010dase odej\u00edt. Se smutn\u00fdm povzdechem, \u017ee jsem se s n\u00edm nesetkal, jsem vy\u0161el zp\u011bt na verandu, a m\u00e9 srdce radost\u00ed posko\u010dilo, kdy\u017e jsem se zad\u00edval na p\u011b\u0161inu vedouc\u00ed sem. M\u00e1vnul jsem na n\u011bj a svou tv\u00e1\u0159 ozdobil \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Amaya se vr\u00e1tila. Byla tak kr\u00e1sn\u00e1 ve sv\u00e9m skoro pr\u016fsvitn\u00e9m koupac\u00edm pl\u00e1\u0161ti, kter\u00fd  se j\u00ed lepil na vlhk\u00e9 t\u011blo. V jej\u00edch vlasech se t\u0159pytily drobn\u00e9 kapi\u010dky, kter\u00e9 by si \u010dlov\u011bk snadno mohl spl\u00e9st s rosou.<\/div>\n
„Byla jsem se vykoupat.“  \u0158ekla mi na vysv\u011btlenou. „St\u00fdskalo se mi.“ Usm\u00e1la se, p\u0159esto atmosf\u00e9ra v m\u00edstnosti byla rozpa\u010dit\u00e1. Nech\u00e1pal jsem takov\u00fd obrat. Ud\u011blal jsem snad n\u011bco \u0161patn\u011b? Rozhodl jsem se j\u00ed rad\u011bji zeptat, nam\u00edsto sv\u00fdch vnit\u0159n\u00edch spekulac\u00ed.<\/div>\n
„Amayo, stalo se n\u011bco? Byl jsem v noci hrub\u00fd?“ Lehla si vedle m\u011b.<\/div>\n
„Ne. L\u00edbilo se mi to.“ Jej\u00ed o\u010di se zaleskly a j\u00e1 se b\u00e1l slz. Nikdy jsem se nec\u00edtil dob\u0159e, kdy\u017e v m\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti \u017eeny plakaly. Nut\u00ed m\u011b to pomoci jim, ale nikdy nev\u00edm p\u0159esn\u011b jak.  <\/div>\n
Pohladil jsem ji po vlasech. C\u00edtil jsem, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b, ale necht\u011bl jsem na ni nal\u00e9hat. Jej\u00ed t\u011blo se ot\u0159\u00e1slo.<\/div>\n
„Je mi to tak l\u00edto.“ Neovl\u00e1dl jsem se a p\u0159itiskl ji k sob\u011b. Tolik jsem tou\u017eil, aby se c\u00edtila v bezpe\u010d\u00ed. Po chv\u00edli se uklidnila, odt\u00e1hla se ode m\u011b a rukama si upravovala oble\u010den\u00ed u krku. „Mus\u00edm ti n\u011bco \u0159\u00edct. Nejednala jsem spr\u00e1vn\u011b.“<\/div>\n
„Jak spr\u00e1vn\u011b?“ <\/div>\n
„Jsem zasnouben\u00e1. U\u017e jako d\u00edt\u011b.“ <\/div>\n
„To nevad\u00ed. J\u00e1 t\u011b m\u00e1m po\u0159\u00e1d r\u00e1d.“ P\u0159isunul jsem se k n\u00ed bl\u00ed\u017e, ale uhnula pohledem. Pramen vlas\u016f j\u00ed schoval p\u016flku obli\u010deje.<\/div>\n
„M\u011bla jsem ti to \u0159\u00edct d\u0159\u00edv, ale b\u00e1la jsem se. Tolik jsem tou\u017eila po l\u00e1sce. Takov\u00e9, kter\u00e1 je v divadeln\u00edch hr\u00e1ch.“ N\u011bjak jsem vyc\u00edtil, \u017ee se nedok\u00e1\u017eeme vyhnout tradic\u00edm. Amaya bude muset splnit nep\u0159\u00edjemnou povinnost pro klid \u0159\u00ed\u0161e. Copak nemohu nikdy nal\u00e9zt sv\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed? Mus\u00edm o n\u011b po\u0159\u00e1d tolik bojovat? „A nav\u00edc… M\u016fj bratr t\u011b miluje…“ Znovu se dala do pl\u00e1\u010de, ov\u0161em j\u00e1 u\u017e ji nechl\u00e1cholil. Ta v\u011bta z jej\u00edch \u00fast m\u011b toti\u017e \u0161okovala. „Pros\u00edm… pros\u00edm odpus\u0165 mi.“ Nebylo, co odpou\u0161t\u011bt, ale j\u00e1 u\u017e to d\u00e1l nem\u011bl s\u00edlu \u0159e\u0161it. Vyhrabal jsem se z postele, pot\u0159eboval jsem si ujasnit p\u00e1r v\u011bc\u00ed, a nav\u00edc, ona ur\u010dit\u011b tak\u00e9 pot\u0159ebovala b\u00fdt sama. V rychlosti jsem se obl\u00e9kl a zmizel za posuvn\u00fdmi dve\u0159mi. P\u0159esto mi to nedalo a oto\u010dil jsem se. Spat\u0159il jsem st\u00edn zhroucen\u00e9 postavy. Bylo mi t\u011b\u017eko u srdce. Tahle situace za\u010d\u00ednala b\u00fdt zoufal\u00e1. Nemohu m\u00edt Amayu a ani Billa. On je p\u0159ece c\u00edsa\u0159, nav\u00edc je\u0161t\u011b chlapec. Kam by mohl v\u00e9st takov\u00fd vztah? Pro m\u011b tak maxim\u00e1ln\u011b na popravi\u0161t\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Vydal jsem se ke sv\u00e9mu domku. I kdy\u017e jsem Amayu nemiloval tak jako Benjira, p\u0159esto mi v\u0161echno bylo l\u00edto. Tolik mi rozum\u011bla a ch\u00e1pala m\u011b. S n\u00ed by bylo v\u0161echno o tolik snaz\u0161\u00ed, u\u017e jen proto, \u017ee byla \u017eena. Bezd\u011b\u010dn\u011b mi na mysli vytanul jej\u00ed smutek, kter\u00fd byl tolik patrn\u00fd v moment\u011b, kdy jsem od n\u00ed odch\u00e1zel. Necht\u011bl jsem, aby si n\u011bco ud\u011blala, proto\u017ee skute\u010dn\u011b vypadala zlomen\u011b. Doufal jsem, \u017ee je natolik rozumn\u00e1, \u017ee by si na \u017eivot nes\u00e1hla.  <\/div>\n
A co osud p\u0159inese mn\u011b? Jak se te\u010f ke mn\u011b bude chovat? Mrzelo by m\u011b, kdybych ji u\u017e nikdy nevid\u011bl, kdyby se mi vyh\u00fdbala. Tahle noc skon\u010dila tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b. A pak mi je\u0161t\u011b hlavou prol\u00edtla ta vzpom\u00ednka na polibek s Billem, kdy se mi s \u00falekem vykroutil. B\u00e1l jsem se jeho reakc\u00ed, kter\u00e9 se nedaly p\u0159edv\u00eddat. Byl tak nevyzpytateln\u00fd. Jedin\u00fd, u koho jsem to prozat\u00edm nepokazil, byla mal\u00e1 Yukiko. Musel jsem se usm\u00e1t, i p\u0159es sv\u00edravou bolest, kterou jsem v sob\u011b c\u00edtil a marn\u011b se ji sna\u017eil potla\u010dit. T\u0159eba nen\u00ed v\u0161e ztraceno tak, jak to nyn\u00ed vypad\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Sev\u0159elo se mi srdce a vyschlo v krku, kdy\u017e jsem ho uvid\u011bl st\u00e1t p\u0159ed sv\u00fdm domem. Vypadal tak p\u0159ekr\u00e1sn\u011b v tom rann\u00edm slunci, a mnou projela my\u0161lenka, \u017ee nen\u00ed v lidsk\u00fdch sil\u00e1ch se citu k n\u011bmu dlouho br\u00e1nit.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Tome.“ Pozdravil jsem a c\u00edtil se nesm\u00edrn\u011b pot\u011b\u0161en\u00fd, kdy\u017e mi \u00fasm\u011bv op\u011btoval.<\/em><\/div>\n
„I tob\u011b p\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 r\u00e1no.“ \u0158ekl nazp\u011bt. „Kde se tu bere\u0161 takhle \u010dasn\u011b? Tedy chci \u0159\u00edct, pot\u0159ebuje\u0161 n\u011bco?“<\/em><\/div>\n
„Ne. J\u00e1 jen\u2026 p\u0159i\u0161el jsem si pro tohle.“ Nev\u011bd\u011bl jsem, jak to p\u0159esn\u011b pojmenovat, tak jsem jednodu\u0161e do\u0161el a\u017e do jeho bezprost\u0159edn\u00ed bl\u00edzkosti, nahnul se k n\u011bmu a cel\u00fd tou\u017e\u00edc\u00ed jsem se p\u0159itisknul na jeho rty. Skoro jsem je a\u017e drtil, jak jsem se toho u\u017e nemohl do\u010dkat. Ne\u017e to ale sta\u010dilo b\u00fdt tak dobr\u00e9 jako v\u010dera, odt\u00e1hl m\u011b od sebe. \u0160okovan\u00fd se na m\u011b zahled\u011bl.<\/em><\/div>\n
„Co\u2026 co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ Byl jsem zmaten\u00fd. Jak se m\u011b na n\u011bco takov\u00e9ho mohl zeptat? V\u017edy\u0165 on to ud\u011blal v\u010dera, m\u011bl by tedy v\u011bd\u011bt mnohem l\u00e9pe ne\u017e j\u00e1. J\u00e1 to p\u0159eci jenom napodobil.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Sv\u00edral moje ramena a \u010dekal na odpov\u011b\u010f.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1\u2026 cht\u011bl jsem,“ koktal jsem neur\u010dit\u011b. „To, co ve\u010der na oslav\u011b.“ Tom povyt\u00e1hl obo\u010d\u00ed v p\u0159ekvapen\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Ale to jsi utekl a\u2026 a plakal jsi. Myslel jsem, \u017ee jsem to pokazil a\u2026 n\u011bjak ti ubl\u00ed\u017eil.“<\/em><\/div>\n
„Ne, to rozhodn\u011b ne!“ Vyhrknul jsem o p\u0159ekot, abych mu to vyvr\u00e1til. „Jen to bylo tak nov\u00e9. Lekl jsem se.“ Sna\u017eil jsem se mu objasnit svoje v\u010derej\u0161\u00ed pocity.<\/em><\/div>\n
„Co\u017ee? L\u00edb\u00e1n\u00ed bylo nov\u00e9? Nikdy jsi nikoho nepol\u00edbil?“<\/em><\/div>\n
„L\u00edb\u00e1n\u00ed?“ Zamra\u010dil jsem se. „Tak tomu \u0159\u00edk\u00e1te? Jak je to japonsky?“<\/em><\/div>\n
„Neum\u00edm to slovo \u0159\u00edct japonsky. Ty mus\u00ed\u0161 p\u0159eci v\u011bd\u011bt, jak to nazvat ve va\u0161em jazyce.“<\/em><\/div>\n
„Eh,“ vydechnul jsem v zamy\u0161len\u00ed. „Nejsem si jist\u00fd\u2026 my\u2026 my tohle ned\u011bl\u00e1me.“<\/em><\/div>\n
„Co?“ Tom\u016fv \u00fa\u017eas se je\u0161t\u011b prohloubil. „Vy se nel\u00edb\u00e1te?“ Jen jsem v odpov\u011b\u010f zam\u00edtav\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Tak to by mnoh\u00e9 vysv\u011btlovalo\u2026“ Zadrmolil.<\/em><\/div>\n
„Co by to vysv\u011btlovalo?“ Dom\u00e1hal jsem se v\u011bd\u011bt. Tom se po\u0165ouchle uculil.<\/em><\/div>\n
„No, nap\u0159\u00edklad to, pro\u010d jsi to te\u010f ud\u011blal tak neohraban\u011b a \u0161patn\u011b.“<\/em><\/div>\n
„Bylo to \u0161patn\u00e9?“ Nemohl jsem uv\u011b\u0159it, \u017ee m\u011b tu kritizuje, a nav\u00edc se je\u0161t\u011b naprosto neomalen\u011b sm\u011bje. Kabonil jsem se v ura\u017eenosti, pak m\u011b ale m\u00edsto nafukov\u00e1n\u00ed tv\u00e1\u0159\u00ed napadlo jin\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Nau\u010d m\u011b to.“ R\u00e1zem se p\u0159estal sm\u00e1t a zad\u00edval se na m\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00edm pohledem. Nedok\u00e1zal jsem odhadnout, co se za n\u00edm skr\u00fdvalo.<\/em><\/div>\n
„Ehm, dob\u0159e,“ odka\u0161lal si a snad a\u017e zachrapt\u011bl souhlas. „Posad\u00edme se.“ Uk\u00e1zal na malou lavi\u010dku na verand\u011b, stoj\u00edc\u00ed opod\u00e1l. Nic jsem nenam\u00edtal a ochotn\u011b se usadil. P\u0159isedl si t\u011bsn\u011b ke mn\u011b tak, \u017ee mezi n\u00e1mi nebyla nejmen\u0161\u00ed mez\u00edrka a na\u0161e boky a nohy se dot\u00fdkaly.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee,“ znovu si odka\u0161lal. „Je spousta mo\u017enost\u00ed, jak to m\u016f\u017ee vypadat. Nikdy ale ne, \u017ee bude\u0161 tolik tla\u010dit, jak jsi to p\u0159edvedl ty,“ za\u010dal na \u00favod s kr\u00e1tk\u00fdm vysv\u011btlov\u00e1n\u00edm. P\u0159ikyvoval jsem a pozorn\u011b poslouchal ka\u017edi\u010dk\u00e9 jeho slovo. „Polibek je z\u00e1rove\u0148 i takov\u00e1 mal\u00e1 zpr\u00e1va, proto\u017ee zp\u016fsob, jak\u00fdm toho druh\u00e9ho l\u00edb\u00e1\u0161, m\u016f\u017ee mnoh\u00e9 napov\u011bd\u011bt, proto tam u n\u00e1s je velmi d\u016fle\u017eit\u00fd.“ To se mi l\u00edbilo. Cht\u011bl jsem se zeptat, co v\u0161echno z n\u011bj lze vy\u010d\u00edst, ale on se nenechal p\u0159eru\u0161it a pokra\u010doval d\u00e1l. Nav\u00edc j\u00e1 byl natolik fascinov\u00e1n jeho vypr\u00e1v\u011bn\u00edm, \u017ee snad ani nebylo mo\u017en\u00e9 mu do toho vpadnout. „Ti, je\u017e se maj\u00ed r\u00e1di, v\u011bt\u0161inou za\u010d\u00ednaj\u00ed zvolna. Nikam nesp\u011bchaj\u00ed a pe\u010dliv\u011b ochutn\u00e1vaj\u00ed rty toho druh\u00e9ho, rozmazluj\u00ed je a vn\u00edmaj\u00ed v\u0161echny drobn\u00e9 odezvy sv\u00e9ho prot\u011bj\u0161ku,“ vykl\u00e1dal, a p\u0159i tom se pro n\u00e1zornost prsty lehce a n\u011b\u017en\u011b dotknul m\u00e9ho spodn\u00edho rtu a pohladil ho. Vyvolalo to ve mn\u011b zachv\u011bn\u00ed a tich\u00fd povzdech. Nedal je ale pry\u010d, a zat\u00edmco mluvil, obkrou\u017eil i ten vrchn\u00ed, a pak se p\u0159esunul na tv\u00e1\u0159. „D\u016fle\u017eit\u00e9 je tak\u00e9, co p\u0159i tom d\u011blaj\u00ed s rukama,“ ta jeho mi zajela do vlas\u016f, a \u010dechraj\u00edc je, mi zp\u016fsobovala je\u0161t\u011b intenzivn\u011bj\u0161\u00ed rozechv\u011blost. „Postupn\u011b se polibek prohlubuje, \u00fasta se pootev\u00edraj\u00ed a nakonec se m\u016f\u017eou zapojit i jazyky.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Oh,“ uniklo mi tou\u017eebn\u011b. „Ud\u011blej to.“ Vydechl jsem. Ka\u017ed\u00e1 moje bu\u0148ka prosila o to, aby se to stalo. P\u0159estal tedy se zbyte\u010dn\u00fdm mluven\u00edm a j\u00e1 m\u011bl kone\u010dn\u011b mo\u017enost za\u017e\u00edt to, co tu tak n\u00e1dhern\u011b popisoval, naplno. A bylo to tis\u00edckr\u00e1t lep\u0161\u00ed ne\u017e slova. Propadl jsem se n\u011bkam do jin\u00e9ho sv\u011bta, kde neexistovalo nic jin\u00e9ho ne\u017e Tom, jeho rty, jednodu\u0161e my. A i kdy\u017e mi v\u0161echno n\u00e1le\u017eit\u011b popsal, v tu chv\u00edli jsem zapomn\u011bl, co \u0159\u00edkal a cel\u00e9 se to stalo naprosto instinktivn\u00edm a p\u0159irozen\u00fdm. Nevydr\u017eel jsem dlouho se jen zlehka tisknout na tu jeho horkou a m\u011bkkou \u017e\u00e1dostivost, kterou se pro m\u011b staly jeho rty. Naplno jsem se do nich no\u0159il a vychutn\u00e1val si sladkost jeho \u00fast. Bylo to tolik opojn\u00e9 a j\u00e1 t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e umdl\u00e9val. Pevn\u011b si m\u011b k sob\u011b tisknul a hladil m\u011b po z\u00e1dech, j\u00e1 jeho naopak v z\u00e1tylku a zamot\u00e1val jsem sv\u00e9 prsty do jeho vlas\u016f. Sly\u0161el jsem s\u00e1m sebe vzdychat, to jak se ve mn\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b intenzivn\u011b probouzelo vzru\u0161en\u00ed. Nev\u011b\u0159il bych, \u017ee je to mo\u017en\u00e9, kdy\u017e se m\u011b je\u0161t\u011b v\u016fbec nedotkl tam dole. Ani s\u00e1m Torio ve mn\u011b nedok\u00e1zal rozdm\u00fdchat tak vysokou touhu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tome,“ vzdychnul jsem, kdy\u017e n\u00e1\u0161 polibek ukon\u010dil, ov\u0161em neodt\u00e1hl se. Z\u016fstal op\u0159en\u00fd o moje \u010delo a d\u00e1l m\u011b pevn\u011b sv\u00edral v n\u00e1ru\u010d\u00ed. M\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di a zrychlen\u011b d\u00fdchal stejn\u011b jako j\u00e1. V\u0161iml jsem si, \u017ee mu zpod v\u00ed\u010dka utekla jedna jedin\u00e1 opu\u0161t\u011bn\u00e1 slza. Set\u0159el jsem ji.<\/em><\/div>\n
„Ty pl\u00e1\u010de\u0161?“ Pol\u00edbil jsem ho na tv\u00e1\u0159, kde po n\u00ed zbylo je\u0161t\u011b trochu slan\u00e9 vlhkosti.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Tomi & Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread<\/strong>: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tomi & Ainikki Byl jsem tak nad\u0161en\u00fd  cel\u00fdm t\u00edmhle ve\u010derem, Tomem, jeho pozornost\u00ed. Vysv\u011btloval mi, jak se jmenuje ta v\u011bc, kterou mi daroval, a jak se to vlastn\u011b stane, \u017ee kdy\u017e se zad\u00edv\u00e1m dovnit\u0159, v\u0161echno je n\u00e1hle bl\u00ed\u017e, ale j\u00e1 jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[329],"tags":[],"class_list":["post-11240","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-znovu-jsem-nasel-vychod-slunce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11240","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11240"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11240\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11240"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11240"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11240"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}