{"id":11269,"date":"2010-07-09T16:35:00","date_gmt":"2010-07-09T15:35:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11242"},"modified":"2010-07-09T16:35:00","modified_gmt":"2010-07-09T15:35:00","slug":"ironie-osudu-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/09\/ironie-osudu-2-2\/","title":{"rendered":"Ironie osudu 2\/2"},"content":{"rendered":"
autor: Ivetka & Doris<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
— druh\u00fd den — <\/div>\n
<\/div>\n
To, co se stalo mezi mnou a Billem, je prost\u011b nepopsateln\u00e9. Prost\u011b to nedok\u00e1\u017eu popsat, ale bylo to snad to nejlep\u0161\u00ed, co se mi po\u0161t\u011bstilo. Kdy\u017e jsem nad t\u00edm ale hloub\u011bji p\u0159em\u00fd\u0161lel, p\u0159i\u0161el jsem na to, \u017ee to bylo to nejhor\u0161\u00ed, co jsem mohl dopustit. Podvedl jsem tak celou mou rodinu. Styd\u011bl jsem se za to, v\u016f\u010di Nele a S\u00e1\u0159e, jen\u017ee… nemohl jsem si prost\u011b pomoci. Nela dnes brzy r\u00e1no jela nav\u0161t\u00edvit svou matku a S\u00e1ru vzala s sebou, mal\u00e1 se babi\u010dky nemohla do\u010dkat. Tak\u017ee kdy\u017e jsem se r\u00e1no probudil, Nela nikde… Vstal jsem tedy a za\u0161el do koupelny, abych se tro\u0161ku opl\u00e1chl a ud\u011blal si rann\u00ed hygienu, pak jsem se \u0161el dol\u016f nasn\u00eddat. Sedl jsem si ke sladk\u00e9mu pe\u010divu a ke k\u00e1v\u011b a \u010detl si dne\u0161n\u00ed noviny.  
„Tome?“ p\u0159eru\u0161il m\u011b od \u010dl\u00e1nku o jedn\u00e9 autonehod\u011b Bill\u016fv hl\u00e1sek. Zvedl jsem s \u00fasm\u011bvem hlavu, ale kdy\u017e jsem ho uvid\u011bl, hned jsem zkamen\u011bl. „J\u00e1… p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad t\u00edm celou noc a p\u0159i\u0161el jsem na to, \u017ee tu nem\u016f\u017eu z\u016fstat…“ polo\u017eil si sportovn\u00ed ta\u0161ku, kterou dr\u017eel v ruce na zem vedle sebe. <\/div>\n
<\/div>\n
„Co bl\u00e1zn\u00ed\u0161, Bille?“ odlo\u017e\u00edm hrnek s k\u00e1vou. 
„Tome, nech toho, kaz\u00edm ti tvou rodinu, a to nesm\u00edm d\u011blat. Jsi \u0161\u0165astn\u00fd mu\u017e, Nela je opravdu skv\u011bl\u00e1 \u017eena, a S\u00e1ra je ta nejn\u00e1dhern\u011bj\u0161\u00ed dcera, jakou sis mohl p\u0159\u00e1t. Nem\u016f\u017eu tu b\u00fdt s v\u00e1mi a v\u011bd\u011bt, \u017ee kv\u016fli mn\u011b se to tu v\u0161echno bo\u0159\u00ed. Promi\u0148 mi to, nem\u011bl jsem t\u011b p\u0159emlouvat k tomu, abych tu mohl bydlet,“ sklopil provinile hlavu a op\u0159el se o futra dve\u0159\u00ed od kuchyn\u011b. J\u00e1 na n\u011bj jen p\u0159ekvapen\u011b koukal, nebyl jsem schopn\u00fd jedin\u00e9ho slova. „Nebudu t\u011b zdr\u017eovat… pozdravuj Nelu a S\u00e1ru, a\u017e si najdu n\u011bjakou pr\u00e1ci, donesu sem pen\u00edze za j\u00eddlo a za pobyt a tak… D\u011bkuju, \u017ee jsi mi pomohl, Tome…“ sehnul se pro ta\u0161ku a \u0161el do p\u0159eds\u00edn\u011b. Rychlost\u00ed blesku jsem vyst\u0159elil za n\u00edm a chytl ho za z\u00e1p\u011bst\u00ed voln\u00e9 ruky. <\/div>\n
„Ty ses asi v\u00e1\u017en\u011b zbl\u00e1znil…“ zamra\u010d\u00edm se a oto\u010d\u00edm ho k sob\u011b…<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Bill se jen usm\u011bje. „J\u00e1 t\u011b musel p\u0159emlouvat, abych tu v\u016fbec mohl b\u00fdt ,a ty m\u011b te\u010f p\u0159emlouv\u00e1\u0161, abych neodch\u00e1zel…“ 
„Nep\u0159emlouv\u00e1m, j\u00e1 t\u011b nenech\u00e1m odej\u00edt…“ \u0159eknu s chladn\u00fdm klidem.  
„Chce\u0161 mi to zakazovat, Tome? Je to moje v\u016fle, odejdu… nez\u016fstanu tu, nejde to. P\u016fjdu za m\u00e1mou a na n\u011bjakou dobu tam mo\u017en\u00e1 z\u016fstanu, ne\u017e si najdu svoje bydlen\u00ed… Nezkou\u0161ej m\u011b p\u0159emlouvat, Tome… nepovede se ti to…“ 
„J\u00e1 ale nechci, abys ode\u0161el…“ sklop\u00edm smutn\u011b o\u010di. 
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ne… ale nejde to jinak… trochu zdrav\u00fdho rozumu mi je\u0161t\u011b zbylo… Pozdravuj holky…“ obl\u00e9kne si bundu a nazuje boty. 
„Bille…?“ chytnu ho znovu za tu ruku. 
„M\u00e1\u0161 pravdu, m\u00e1lem bych zapomn\u011bl… Bude se mi st\u00fdskat… Ale zapomenu na to…“ usm\u00e1l se, nahnul se ke mn\u011b a naposledy m\u011b pol\u00edbil na rozlou\u010denou, pak popadl svoje v\u011bci a ode\u0161el.  <\/div>\n
Z\u016fstal jsem v p\u0159eds\u00edni domu st\u00e1t jako t\u011blo bez du\u0161e, d\u00edval jsem se po\u0159\u00e1d na stejn\u00e9 m\u00edsto, na domovn\u00ed dve\u0159e a v duchu se p\u0159emlouval, abych za n\u00edm \u0161el a je\u0161t\u011b ho zastavil, druh\u00e1 \u010d\u00e1st m\u00e9ho j\u00e1 mi ale napov\u00eddala, a\u0165 jen stoj\u00edm a p\u0159e\u010dk\u00e1m tuhle vlnu, kter\u00e1 v\u0161echno spl\u00e1chne, omyje b\u0159ehy m\u00e9ho mo\u0159e a zase se st\u00e1hne do \u00fastran\u00ed… Po chv\u00edli civ\u011bn\u00ed jsem si hluboce oddechl a vr\u00e1til se zp\u00e1tky do kuchyn\u011b. Cel\u00fd den jsem ned\u011blal nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u017ee jsem chodil z m\u00edsta na m\u00edsto, byl ticho a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad v\u0161\u00edm, nade mnou, nad Nelou, nad S\u00e1rou, nad Billem, nad mou a jeho rodinou, nad rodinou Nely… nad v\u0161\u00edm… <\/div>\n
<\/div>\n
O_o<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj, mil\u00e1\u010dku,“ \u0161eptla Nela pozd\u011b ve\u010der, kdy\u017e se vr\u00e1tila z n\u00e1v\u0161t\u011bvy tch\u00fdn\u011b… Pozdravil jsem ji letm\u00fdm polibkem na tv\u00e1\u0159 a odnesl automaticky malou do pokoje. Spala… byla tak roztomil\u00e1 a cel\u00e1 po mn\u011b. Nezn\u00e1te ten dokonal\u00fd pocit, kdy\u017e v\u00e1m n\u011bkdo tak drobn\u00fd jako ona \u0159ekne „Tati…“ V t\u011bchto chv\u00edl\u00edch jsem si uv\u011bdomoval snad v\u0161echny moje chyby a m\u011bl v\u011bt\u0161\u00ed a v\u011bt\u0161\u00ed pot\u0159ebu nad nimi p\u0159em\u00fd\u0161let. Pokazil jsem si t\u00edm snad cel\u00fd \u017eivot? Nebo tohle m\u016fj vztah s Nelou jen posiln\u00ed? Jak by to mohlo ten vztah posilnit, kdy\u017e jsem ji takhle hanebn\u011b podvedl? Byla takov\u00fd kousek od n\u00e1s… a j\u00e1 to p\u0159esto ud\u011blal… Na chv\u00edli jsem se posadil na okraj postele moj\u00ed dcery a dal si hlavu do dlan\u00ed… Zase jsem pot\u0159eboval p\u0159em\u00fd\u0161let… M\u011bl jsem pocit, \u017ee m\u00e1m v hlav\u011b n\u011bjak\u00e9ho \u010derva, kter\u00fd m\u011b po kous\u00ed\u010dc\u00edch u\u017e\u00edr\u00e1… a j\u00e1 nedok\u00e1\u017eu myslet na nic jin\u00e9ho, jen na tu bolest. Kdy\u017e to Nele \u0159eknu, bude na m\u011b na\u0161tvan\u00e1, rozvede se se mnou a j\u00e1 je pak budu v\u00eddat jednou za p\u016fl roku? A co moje dcera? Bude m\u011b v dosp\u011blosti nen\u00e1vid\u011bt, proto\u017ee jsem se na ni a na jej\u00ed matku v d\u011btstv\u00ed vyka\u0161lal a \u0161el po sv\u00e9m… po sv\u00fdch touh\u00e1ch… to ale mlad\u00ed lid\u00e9 d\u011blaj\u00ed. U\u017e\u00edvaj\u00ed si \u017eivota, dokud to jde… Nem\u011bl jsem to d\u011blat, m\u011bl jsem si hr\u00e1t d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem si Nelu vzal, ne te\u010f, ne tady…<\/p>\n<\/div>\n
————————————– <\/div>\n
<\/div>\n
N\u011bkolik dn\u00ed jsem vydr\u017eel „sed\u011bt na zadku a nic ne\u0159\u00edkat“, jen\u017ee takhle jsem se c\u00edtil je\u0161t\u011b v\u00edc provinile. V pr\u00e1ci jsem se nedok\u00e1zal soust\u0159edit, doma jsem byl nep\u0159\u00edjemn\u00fd, rodin\u011b jsem se kv\u016fli tomu neozval… Nedok\u00e1zal jsem se soust\u0159edit, nedok\u00e1zal jsem d\u011blat nic, co bych nepokazil. Cht\u011bl jsem Billa aspo\u0148 vid\u011bt, ale nem\u011bl jsem \u017e\u00e1dnou odvahu… Co bych tak\u00e9 d\u011blal? P\u0159ijel k n\u011bmu dom\u016f a zeptal se jeho m\u00e1my, jestli je v\u016fbec doma? Co kdy\u017e tam ani nep\u0159i\u0161el? Co kdy\u017e je zase n\u011bkde na ulici? A kdyby tam byl, o \u010dem bych s n\u00edm mluvil? Necht\u011bl jsem to nikomu d\u011blat komplikovan\u00e9, proto jsem se jednodu\u0161e sna\u017eil zapomenout… <\/div>\n
A dobr\u00fd m\u011bs\u00edc mi to vydr\u017eelo, jen\u017ee pak m\u011b to se\u017eralo \u00fapln\u011b. Nemohl jsem… prost\u011b jsem za\u010dal jednat. Proto\u017ee kdyby to byl n\u011bjak\u00fd p\u0159echodn\u00fd stav, choval bych se jinak, zapomn\u011bl bych na to. Nemyslel bych na to, nezd\u00e1lo by se mi o tom v noci. V pr\u00e1ci bych nepolevil.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Nelo… mus\u00edme si promluvit… sp\u00ed\u0161 ti mus\u00edm n\u011bco \u0159\u00edct…“ \u0159ekl jsem jednou u ve\u010de\u0159e, kdy\u017e s n\u00e1mi mal\u00e1 nebyla.  
„Poslouch\u00e1m…“ pousm\u00e1la se, ale pohled od j\u00eddla nezvedla.  
Najednou se ve mn\u011b v\u0161echno sev\u0159elo a j\u00e1 si v duchu vy\u010d\u00edtal, \u017ee jsem n\u011bco takov\u00e9ho na\u010dal, \u017ee jsem si to rad\u011bji nenechal pro sebe. Jen\u017ee te\u010f vym\u00fd\u0161let n\u011bco jin\u00e9ho… na to jsem opravdu nem\u011bl ani pomy\u0161len\u00ed. „Podvedl jsem t\u011b…“ \u0159ekl jsem tro\u0161ku rychle. Ale ona mi p\u0159esto rozum\u011bla… 
„Co pros\u00edm?“ zvedla pohled a koukla se mi zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. 
„J\u00e1… jsem t\u011b podvedl… prost\u011b… podvedl…“ \u0159ekl jsem tro\u0161ku koktav\u011b a zhluboka se nadechl nosem, ruce se mi potily, i p\u0159es to, \u017ee jsem je m\u011bl studen\u00e9. Nela dlouhou dobu nic ne\u0159\u00edkala, proto jsem pokra\u010doval. „S Billem. Teda… nejd\u0159\u00edv to p\u0159i\u0161lo \u00fapln\u011b ne\u010dekan\u011b, prost\u011b m\u011b jednou ve\u010der pol\u00edbil… a j\u00e1 se nejd\u0159\u00edv br\u00e1nil, ale pak jsem mu to i opl\u00e1cel… jenom\u017ee, ne\u0161lo jenom o l\u00edb\u00e1n\u00ed. On od n\u00e1s ode\u0161el vlastn\u011b proto, aby n\u00e1m nerozbil rodinu… noc p\u0159edt\u00edm, ne\u017e ode\u0161el, se stalo snad v\u0161echno, co se st\u00e1t mohlo, abych to nazval podvodem…“ nasucho jsem polkl a zahanben\u011b jsem uhnul pohledem jinam. Nemohl jsem se j\u00ed koukat do o\u010d\u00ed. „Mrz\u00ed m\u011b to, Nel… i kv\u016fli S\u00e1\u0159e… j\u00e1 prost\u011b… nev\u00edm, co se to se mnou najednou d\u011bje, nev\u00edm, pro\u010d jsem takhle hloup\u011b selhal. Jen\u017ee j\u00e1 na to prost\u011b nedok\u00e1\u017eu p\u0159estat myslet…“ <\/div>\n
<\/div>\n
„Tome…“ sko\u010dila mi do \u0159e\u010di Nela. „J\u00e1 ti chci taky n\u011bco \u0159\u00edct, ne\u017e skon\u010d\u00ed\u0161, pros\u00edm…“ odsunula od sebe tal\u00ed\u0159 s ve\u010de\u0159\u00ed a posadila se bl\u00ed\u017e ke mn\u011b. „Jednou, jak jsem jela spolu se S\u00e1rou za m\u00e1mou… Vlastn\u011b jsem za n\u00ed jela, ale jen z toho d\u016fvodu, abych u n\u00ed S\u00e1ru do ve\u010dera nechala. Pravda je takov\u00e1, \u017ee jsem jela za n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm. Ty ho nezn\u00e1\u0161, Tome… ale… cht\u011bla jsem ti to \u0159\u00edct, jen\u017ee jsem se stra\u0161n\u011b b\u00e1la tvoj\u00ed reakce a necht\u011bla jsem t\u011b zklamat. Ty ho nezn\u00e1\u0161… bydl\u00ed odtud docela daleko… Tome, pros\u00edm…“ provinile si skousla spodn\u00ed ret a koukla se mi do o\u010d\u00ed. Asi si o mn\u011b budete myslet, \u017ee jsem naprost\u00fd bl\u00e1zen, ale tohle byla ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc na sv\u011bt\u011b… nic lep\u0161\u00edho mi ani \u0159\u00edct nemohla… 
„P\u00e1ni, v\u00e1\u017en\u011b?“ zasm\u011bju se, ale pak hned zv\u00e1\u017en\u00edm, „teda… promi\u0148…“ odka\u0161lu si. 
„Neskr\u00fdvej emoce, Tome…“ pousm\u011bje se. 
„J\u00e1 teda… d\u011bkuju, nev\u00edm, co na to m\u00e1m \u0159\u00edct. Promi\u0148 mi to, ale…“ pomalu se zvednu.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu?“ podrbu se na hlav\u011b. 
„B\u011b\u017e…“ usm\u011bje se. 
„D\u011bkuju…“ vesele si posko\u010d\u00edm a rychle se b\u011b\u017e\u00edm p\u0159evl\u00e9knout a upravit. „Tak j\u00e1 jdu… ahooj…“ houknu na ni z p\u0159eds\u00edn\u011b, kdy\u017e si nazouv\u00e1m boty… Pak se ale zaseknu a je\u0161t\u011b za n\u00ed vb\u011bhnu do kuchyn\u011b a pol\u00edb\u00edm ji na rozlou\u010denou… M\u00e1vnu j\u00ed a u\u017e b\u011b\u017e\u00edm k autu – \u010dasu jsem ztratil opravdu dost.<\/div>\n
\n

O_o <\/div>\n

<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, Pauline… Omlouv\u00e1m se, \u017ee ru\u0161\u00edm takhle ve\u010der, ale pros\u00edm v\u00e1s, je doma Bill?“ 
„Tome…“ p\u0159ekvapen\u011b vykoukla ze dve\u0159\u00ed Billova matka… „Ne nen\u00ed. P\u0159ijel sem asi p\u0159ed 14ti dny naposledy. On… bydlel u v\u00e1s, a pak se tu stavoval a \u0159\u00edkal, \u017ee si na\u0161el n\u011bjak\u00fd nov\u00fd byt na konci m\u011bsta… Nechal mi tu adresu, kdybych n\u011bco pot\u0159ebovala…“ 
„A mysl\u00edte, \u017ee byste mi ji mohla p\u016fj\u010dit? Je to opravdu d\u016fle\u017eit\u00e9…“ 
„Pro\u010d? On zase n\u011bco provedl?“ zd\u011bsila se. 
„Ne! Proboha, to ne…“ zasm\u011bju se, „nemus\u00edte m\u00edt v\u016fbec strach… jen… pro m\u011b je to d\u016fle\u017eit\u00e9…“ usm\u011bju se. 
„No dob\u0159e, tak po\u010dkej tady, hned ti ji p\u0159inesu…“ mrkne na m\u011b a zase zmiz\u00ed za dve\u0159mi.  <\/div>\n
<\/div>\n
O_o <\/div>\n
<\/div>\n
„Oukej… jen kl\u00eddek, Tome… hlavn\u011b… ho nenech, aby ti zabouchnul dve\u0159e p\u0159ed obli\u010dejem… jo… to zvl\u00e1dne\u0161…“ st\u00e1l jsem p\u0159ed dve\u0159mi bytu, kde Bill \u00fadajn\u011b bydlel. Snad jsem se nespletl… Zhluboka jsem se nadechl a asi po \u010dtvrt hodin\u011b rozm\u00fd\u0161len\u00ed jsem kone\u010dn\u011b kr\u00e1tce zazvonil. „Co kdy\u017e u\u017e sp\u00ed, sakra?“ pl\u00e1cnul jsem se do \u010dela, v\u016fbec nep\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm. M\u011bl jsem to nechat na r\u00e1no… Pak se ale dve\u0159e pomalu otev\u0159ely a j\u00e1 ho uvid\u011bl… St\u00e1l tam rozcuchan\u00fd v tri\u010dku a tepl\u00e1k\u00e1ch… byl tak rozko\u0161n\u00fd… 
„Tome…“ \u0159ekl udiven\u011b… asi m\u011b tu opravdu ne\u010dekal. 
„Eem… Ahoj, Bille.“ nerv\u00f3zn\u011b se usm\u011bju. „J\u00e1… m\u016f\u017eu?“ uk\u00e1\u017eu prstem do jeho bytu. 
„Co tu d\u011bl\u00e1\u0161, Tome?“ zamra\u010dil se. Asi m\u011b tu necht\u011bl vid\u011bt. 
„To… to je na dlouho, prost\u011b…“ vezmu ho za ramena a zatla\u010d\u00edm ho do bytu a nohou za n\u00e1mi zav\u0159u dve\u0159e. P\u0159it\u00e1hnu si ho k sob\u011b a n\u011b\u017en\u011b ho pol\u00edb\u00edm. 
„Tome, p\u0159esta\u0148…“ za\u0161kemr\u00e1 Bill ti\u0161e chvilku po polibku.<\/div>\n
„Ne, Bille, j\u00e1 u\u017e nep\u0159estanu…“ \u010delo si op\u0159u o to jeho… „Dnes jsem se bavil s Nelou, vlastn\u011b a\u017e dneska jsem sebral odvahu j\u00ed o n\u00e1s dvou \u0159\u00edct… myslel jsem si, \u017ee m\u011b zabije, ale v\u00ed\u0161, co mi \u0159ekla?“ 
„Ne…“ kouknul se tro\u0161ku zmaten\u011b. 
„No, \u017ee ona taky n\u011bjak\u00fdho chlapa m\u00e1… prost\u011b… to vzala \u00fapln\u011b v pohod\u011b… a j\u00e1 vlastn\u011b taky… dokonce… cht\u011bla, abych za tebou jel…“ usm\u011bju se.  
Billova o\u010dek\u00e1van\u00e1 reakce se ale jaksi nedostavila. Pouze sklopil hlavu. „\u0158\u00edkal jsem m\u00e1m\u011b, a\u0165 tu adresu nikomu ned\u00e1v\u00e1… m\u011bl jsi na m\u011b zapomenout, Tome…“ odstr\u010dil m\u011b od sebe a pomalu \u0161el do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, kde si sednul na seda\u010dku. <\/div>\n
„O \u010dem to mluv\u00ed\u0161, Bille?“<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem, aby se ti kv\u016fli mn\u011b rozbila rodina… a to se pr\u00e1v\u011b stalo… Co bude se S\u00e1rou, hm?“ pomalu jsem do\u0161el k n\u011bmu a sedl si vedle n\u011bj. <\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, pochop, \u017ee to nen\u00ed tvoje vina. Nela taky n\u011bkoho m\u00e1… a co bude se S\u00e1rou je\u0161t\u011b nev\u00edm, na tom se s Nelou n\u011bjak domluv\u00edme…“ 
„Tommy… jenom\u017ee tohle se st\u00e1t nem\u011blo, ch\u00e1pe\u0161? Jsem idiot, nem\u011bl jsem za tebou chodit a prosit t\u011b, a\u0165 u tebe sm\u00edm bydlet. Nem\u011bl jsem t\u011b v\u016fbec pol\u00edbit. Nic takov\u00fdho se st\u00e1t nem\u011blo…“ obli\u010dej si p\u0159ede mnou skryl do dlan\u00ed. 
„Tak tohle je tvoje odpov\u011b\u010f…?“ zklaman\u011b jsem se ho zeptal, ale on nic neodpov\u011bd\u011bl a ml\u010den\u00ed znamen\u00e1 souhlas. „Up\u0159\u00edmn\u011b… \u010dekal jsem n\u011bco jin\u00e9ho…“ sklopil jsem hlavu a zvednul ze stolu sv\u00e9 kl\u00ed\u010de od auta. „Dobrou noc, Bille…“ zvednul jsem se a \u0161el ke dve\u0159\u00edm. Ti\u0161e jsem zav\u0159el a \u0161el po schodech dol\u016f na mal\u00e9 parkovi\u0161t\u011b. Dom\u016f jsem se vracet necht\u011bl… Pot\u0159eboval jsem asi b\u00fdt s\u00e1m.  
„Tome, po\u010dkej…“ zvednul jsem hlavu od dve\u0159\u00ed auta a kouknul se na Billa, kter\u00fd ke mn\u011b jen v tri\u010dku b\u011b\u017eel.  
„Bille… asi m\u00e1\u0161 pravdu… zapome\u0148 na to… tohle prost\u011b nem\u00e1 smysl…“ zak\u00fdvu hlavou. 
Bill mi ale zabouchne dve\u0159e, abych nemohl nastoupit. „Nem\u011blo to smysl, kdy\u017e jsi m\u011bl rodinu pohromad\u011b… te\u010f u\u017e to smysl m\u00e1…“  
„Bille… u tebe je to chv\u00edli tak a chv\u00edli tak… j\u00e1 prost\u011b nev\u00edm, jsem zmaten\u00fd…“ 
„Miluju t\u011b, Tome…“ mysl\u00edm, \u017ee tohle byla v\u011bta, kterou nasadil t\u0159e\u0161ni\u010dku na dort. Vlastn\u011b u\u017e ani nev\u00edm, co jsem mu na to odpov\u011bd\u011bl, ale nikam jsem neodjel… vr\u00e1tili jsme se do jeho bytu skoro polonaz\u00ed, po\u0159\u00e1d jsme se tomu na\u0161emu roztomil\u00e9mu \u0161\u00edlenstv\u00ed sm\u00e1li… Do\u0161li jsme a\u017e do postele, kam jsme se oba dva mile r\u00e1di svalili…  <\/div>\n
„Tob\u011b stoj\u00ed, Tome…“ pousm\u00e1l se Bill, kdy\u017e o m\u011b zavadil kolenem.  
„Tob\u011b ur\u010dit\u011b taky…“ usm\u011bju se a strhnu z n\u011bj i to mal\u00e9 tri\u010dko. 
„Hej… tohle jsou moje obl\u00edben\u00fd v\u011bci…“ 
„Koup\u00edm ti nov\u00fd…“ 
„Ale j\u00e1 nov\u00fd nechci…“<\/div>\n
„Bille, ml\u010d…“ zasm\u00e1l jsem se a p\u0159it\u00e1hnul si ho v\u00edc k sob\u011b. 
„Ne-e… dneska jsem tu \u0161\u00e9f j\u00e1…“ pomalu si sednul a cel\u00e9ho m\u011b svl\u00e9knul, pak svl\u00e9knul i sebe. Pod postel\u00ed na\u0161el n\u011bjakou stuhu, kterou mi p\u0159iv\u00e1zal ruce k posteli, a pak mi n\u011bjakou p\u00e1skou z l\u00e1tky zakryl o\u010di…  <\/div>\n
<\/div>\n
„Bille…“ pousm\u011bju se, ale nech\u00e1v\u00e1m se, l\u00edb\u00ed se mi jeho fantazie… Nechal jsem se od n\u011bj laskat, bylo to tak i lep\u0161\u00ed, kdy\u017e jsem nev\u011bd\u011bl, co se se mnou d\u011bje, co pr\u00e1v\u011b ud\u011bl\u00e1… vzru\u0161ovalo m\u011b to tak mnohem v\u00edc. Postupoval opravdu hodn\u011b pomalu, ka\u017edou \u010d\u00e1st m\u00e9ho t\u011bla si vychutn\u00e1val a sv\u00fdmi polibky osladil snad ka\u017ed\u00fd milimetr m\u00e9 poko\u017eky, kter\u00e1 jeho vlhk\u00e9 rty u\u017e tak moc postr\u00e1dala. Pozastavil se na bradavk\u00e1ch, o kter\u00fdch se u\u017e sta\u010dil dozv\u011bd\u011bt, \u017ee je to \u010d\u00e1st t\u011bla, na kterou jsem obzvl\u00e1\u0161\u0165 citliv\u00fd. Zhluboka jsem p\u0159i jeho lask\u00e1n\u00ed na nich d\u00fdchal, chvilkama, kdy\u017e je t\u0159eba skousnul mezi zuby, jsem i ucuknul, nedalo se to vydr\u017eet.<\/div>\n
„Kl\u00eddek…“ ti\u0161e se pousm\u00e1l a pokra\u010doval d\u00e1l. D\u011blal si cesti\u010dku po m\u00e9m b\u0159i\u0161e, co\u017e mu taky zabralo n\u011bjak\u00fd ten \u010das, a j\u00e1 u\u017e odpo\u010d\u00edt\u00e1val minuty, kdy opravdu bouchnu.  
„Nem\u016f\u017eu bejt v klidu, kdy\u017e mi tohle d\u011bl\u00e1\u0161…“ 
„Klid…“ odv\u011btil jen a z podb\u0159i\u0161ku se posunul n\u00ed\u017e. Jazykem sjel celou d\u00e9lku m\u00e9ho penisu, od ko\u0159ene a\u017e po \u0161pi\u010dku. <\/div>\n
<\/div>\n
„Sss…“ prohnul jsem se v z\u00e1dech a pevn\u011b stisknul ruce. Bill se pak provokativn\u011b posunul na stehna… „Bille!“ na\u0161tvan\u011b jsem se znovu uvolnil a oddechl si. 
Bill mi nic neodpov\u011bd\u011bl, jen se ti\u0161e hih\u0148al a mal\u00fd moment se je\u0161t\u011b v\u011bnoval m\u00fdm spodn\u00edm kon\u010detin\u00e1m. Pak se ale vr\u00e1til zp\u00e1tky nahoru. Asi u\u017e mu do\u0161lo, \u017ee se to ned\u00e1 vydr\u017eet… Co\u017e mohl poznat, i kdy\u017e jsem si ho minule vychutn\u00e1val j\u00e1.<\/div>\n
Opatrn\u011b se v\u011bnoval \u0161pi\u010dce m\u00e9ho penisu, co\u017e trvalo na\u0161t\u011bst\u00ed jen malou chvilku, pak do\u0161lo na to, na co jsem celou tu dobu \u010dekal. Se skousnut\u00edm spodn\u00edho rtu jsem za\u010dal tlumen\u011b st\u00e9nat jeho jm\u00e9no… On to um\u011bl tak dokonale.  <\/div>\n
Sv\u00edjel jsem se pod n\u00edm v naprost\u00e9 bla\u017eenosti a p\u00e1nv\u00ed cukal proti jeho hork\u00fdm \u00fast\u016fm. Pohlcoval m\u011b tak hluboko, \u017ee jsem myslel, \u017ee se zbl\u00e1zn\u00edm. A nepolevil a\u017e do okam\u017eiku, kdy jsem mu pod n\u00e1porem orgasmu naplnil \u00fasta. Spla\u0161en\u011b jsem d\u00fdchal a olizoval si vyprahl\u00e9 rty. Sklonil se nade m\u011b a st\u00e1hnul mi \u0161\u00e1tek s o\u010d\u00ed. Tv\u00e1\u0159il se tak nevinn\u011b, \u017ee kdybych pr\u00e1v\u011b neza\u017eil tak dokonalou slast, nev\u011b\u0159il bych, \u017ee tohohle je schopn\u00fd. Dom\u016f u\u017e jsem se pochopiteln\u011b nevracel. Vlastn\u011b\u2026 byl to je\u0161t\u011b m\u016fj domov?<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 tam nem\u016f\u017eu. Po\u010dk\u00e1m tady venku.“ Koukal na m\u011b Bill sv\u00fdm \u0161t\u011bn\u011b\u010d\u00edm pohledem, kdy\u017e jsem druh\u00fd den zaparkoval p\u0159ed sv\u00fdm domem. Musel jsem s Nelou vy\u0159e\u0161it ty posledn\u00ed ot\u00e1zky. Rozvod tu byl o\u010dividn\u011b jasn\u00e1 situace, ale byl jsem r\u00e1d, \u017ee to prob\u011bhne v klidu a bez h\u00e1dek.<\/div>\n
„Dob\u0159e, Bille, ale m\u016f\u017ee to trvat.“ Vzdal jsem nakonec ve\u0161ker\u00e9 svoje sna\u017een\u00ed, aby \u0161el dovnit\u0159 se mnou. Pohladil jsem jeho bledou tv\u00e1\u0159 a kr\u00e1tce ho pol\u00edbil na rty. Byl nejist\u00fd. Na jednu stranu jsem ho ch\u00e1pal. Po\u0159\u00e1d si to sv\u00fdm zp\u016fsobem vy\u010d\u00edtal. Ale j\u00e1 ho miloval a v\u011b\u0159il jsem, \u017ee i on m\u011b. Za\u010dal jsem b\u00fdt vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee tenkr\u00e1t skon\u010dil u m\u011b na stanici. Nechal jsem Billa op\u0159en\u00e9ho o kapotu sv\u00e9ho auta a ve\u0161el do domu. C\u00edtil jsem se trochu nesv\u016fj. Nele muselo b\u00fdt jasn\u00e9, kam jsem v\u010dera jel, a je\u0161t\u011b jasn\u011bj\u0161\u00ed, pro\u010d jsem tam z\u016fstal p\u0159es noc. P\u0159eci jen to je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d byla moje \u017eena.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome\u2026 jde\u0161 akor\u00e1t na \u010das. Za chv\u00edli bude ob\u011bd.“ Usm\u00e1la se na m\u011b Nela od spor\u00e1ku a ol\u00edzla si prsty od zeleninov\u00e9 \u0161\u0165\u00e1vy. Jen jsem se na ni pousm\u00e1l a nesouhlasn\u011b zakroutil hlavou.<\/div>\n
„Nez\u016fstanu. Jen\u2026 jen jsem se p\u0159i\u0161el s tebou domluvit co d\u00e1l.“ Zasedl jsem na \u017eidli ke stolu a d\u00edval se na ni. Nela si ot\u0159ela ruce do ut\u011brky a posadila se naproti mn\u011b.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, Tome, \u017ee tady nen\u00ed co \u0159e\u0161it. Ka\u017ed\u00fd u\u017e milujeme jin\u00e9ho, tak pro\u010d spolu z\u016fst\u00e1vat? Jen bychom se za\u010dali nen\u00e1vid\u011bt.“ Naklonila lehce hlavu na stranu, jako to d\u011bl\u00e1vala, kdy\u017e se mi sna\u017eila n\u011bco vysv\u011btlit, a lehce m\u011b chytla za ruku. Palcem jsem ji pohladil. Tohle mi bylo tak\u00e9 jasn\u00e9. Sp\u00ed\u0161e mi \u0161lo o S\u00e1ru. Miloval jsem svoj\u00ed dceru a nedok\u00e1zal jsem si p\u0159edstavit, \u017ee bych ji nev\u00eddal. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee rozvod prob\u011bhne hladce a S\u00e1ra z\u016fstane u Nely, ale vid\u011bt ji jen jednou za p\u016fl roku? To by m\u011b zni\u010dilo.<\/div>\n
<\/div>\n
„A co S\u00e1ra?“ pod\u00edval jsem se na ni t\u00e1zav\u011b. Pot\u0159eboval jsem to v\u011bd\u011bt, a nav\u00edc jsem necht\u011bl Billa nechat moc dlouho \u010dekat. Nela se zvedla od stolu a prom\u00edchala obsah v hrnci.<\/div>\n
„Je to tvoje dcera, Tome. Rozhodn\u011b ti nebudu br\u00e1nit ji vid\u011bt, kdykoliv jen bude\u0161 cht\u00edt.“ Usm\u00e1la se a zavolala na na\u0161i dceru. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee s n\u00ed u\u017e musela na toto t\u00e9ma jist\u00fdm zp\u016fsobem mluvit. Znal jsem Nelu. V\u011bd\u011bla, \u017ee a\u017e se Tom vr\u00e1t\u00ed, bude to jen, aby se rozlou\u010dil. Vlastn\u011b za n\u011bj byla r\u00e1da. Ona se c\u00edtila spokojen\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e neopou\u0161t\u011bla Toma jen tak, ale v\u011bd\u011bla, \u017ee i Tom m\u00e1 za k\u00fdm j\u00edt. Jejich dcera p\u0159ib\u011bhla do kuchyn\u011b a vy\u0161plhala se Tomovi na kl\u00edn. Ruce mu omotala kolem krku a vtiskla mu hravou pusu. Tom se zasm\u00e1l a pohladil ji po vlasech.  <\/div>\n
„Mamka mi \u0159\u00edkala, \u017ee u\u017e tu mo\u017en\u00e1 nebude\u0161 te\u010f bydlet.“ Cvrnkla m\u011b do nosu, tak jak jsem to d\u011bl\u00e1val j\u00e1 j\u00ed. P\u0159ekvapila m\u011b. Usm\u00edvala se, kdy\u017e o tomhle mluvila. Mohl jsem b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee moje \u017eena byla zrovna Nela. Ur\u010dit\u011b j\u00ed to dob\u0159e vysv\u011btlila.<\/div>\n
„A \u0159ekla ti i pro\u010d?“ odhrnul jsem j\u00ed vl\u00e1sky za ucho a ona jen horliv\u011b p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
„Strejda Bill pr\u00fd pot\u0159ebuje te\u010f hodn\u011b pomoct, kdy\u017e se od n\u00e1s odst\u011bhoval, tak mu bude\u0161 pom\u00e1hat.“ M\u00e1mila m\u011b neust\u00e1le sv\u00fdmi perli\u010dkami, jak se usm\u00edvala.<\/div>\n
„Spr\u00e1vn\u011b.“ P\u0159ik\u00fdvl jsem a pol\u00edbil ji na \u010delo. \u0160etrn\u011b jsem ji ze sebe sundal a chytil ji na drobn\u00e9 ru\u010dky. „A ty mi bude\u0161 pom\u00e1hat taky, ano. Bude\u0161 za mnou chodit a j\u00e1 za tebou.“ Musel jsem to \u0159\u00edct. Musel jsem t\u00edm ujistit s\u00e1m sebe, \u017ee o nic nep\u0159ich\u00e1z\u00edm. Nela se jen usm\u00edvala od kuchy\u0148sk\u00e9 linky, a kdy\u017e se se mnou S\u00e1ra n\u00e1le\u017eit\u011b rozlou\u010dila, poslala ji pokra\u010dovat v d\u011btsk\u00fdch hr\u00e1ch. Zvedl jsem se od stolu a objal Nelu. Mysl\u00edm, \u017ee celou situaci vy\u0159e\u0161ila l\u00edp, ne\u017e bych to j\u00e1 dok\u00e1zal.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Kde je Bill?“ zeptala se, kdy\u017e se ode m\u011b odt\u00e1hla a naposledy m\u011b pohladila po z\u00e1dech.<\/div>\n
„\u010cek\u00e1 venku. On\u2026 c\u00edt\u00ed vinu.“ Dod\u00e1m trochu sklesle.<\/div>\n
„J\u00e1 si s n\u00edm promluv\u00edm. Dojdi si pro v\u011bci.“ Pol\u00edbila m\u011b na tv\u00e1\u0159 a za st\u00e1l\u00e9ho ot\u00edr\u00e1n\u00ed si rukou do ut\u011brky vy\u0161la p\u0159ed d\u016fm. Za\u0161el jsem do lo\u017enice a z\u016fstal st\u00e1t u otev\u0159en\u00e9ho okna. Nela u\u017e mi n\u011bjak\u00e9 v\u011bci pobalila. D\u00edval jsem se, jak si pov\u00edd\u00e1 s Billem. Chv\u00edli se tv\u00e1\u0159il st\u00e1le provinile, ale postupn\u011b v\u00fd\u010ditky z jeho tv\u00e1\u0159e mizely. Nev\u00edm, co mu Nela \u0159\u00edkala, ale d\u011bkoval jsem Bohu za tak \u00fa\u017easnou \u017eenu. Jin\u00e1 by nem\u011bla takov\u00e9 pochopen\u00ed a snahu. Dobalil jsem posledn\u00ed zbytky v\u011bc\u00ed a s ta\u0161kou do\u0161el k autu. Hodil jsem ji do kufru a chystal se nasednout.<\/div>\n
„Tome, je\u0161t\u011b jste nejedli.“ Povyt\u00e1hla Nela obo\u010d\u00ed a s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem si zalo\u017eila ruce v bok. Nejist\u011b jsem koukl po Billovi. Tv\u00e1\u0159e m\u011bl zr\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 a j\u00e1 tak p\u0159em\u00fd\u0161lel, co mu asi tak Nela \u0159\u00edkala.<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille\u2026 naj\u00edme se?“ do\u0161el jsem k n\u011bmu a objal ho kolem pasu. Neb\u00e1l jsem se reakce svoj\u00ed \u017eeny. U\u017e ne. Bill se na m\u011b sladce uculil a pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„No\u2026 j\u00e1 va\u0159it neum\u00edm a mysl\u00edm, \u017ee u m\u011b ani nic nen\u00ed.“ P\u00edpnul a roztomile si skousl nehet. Bylo jasno. Nela se usm\u00e1la, zam\u00ed\u0159ila zp\u00e1tky do domu.<\/div>\n
„M\u00e1te deset minut.“ Zavolala na n\u00e1s a zmizela v dom\u011b. Oto\u010dil jsem se na ten \u010dernovlas\u00fd poklad a pohladil jsem ho po boc\u00edch. Bill lehce nakl\u00e1n\u011bl hlavu do strany a jeho tv\u00e1\u0159 zdobil lehk\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161?“ pohladil jsem jeho leskl\u00e9 vlasy a on pod m\u00fdm dotykem zap\u0159edl jako kocour.<\/div>\n
„Jen se sna\u017e\u00edm naj\u00edt n\u011bjakou vhodnou v\u011bc, ke kter\u00e9 bych p\u0159irovnal, jak moc t\u011b miluju.“ Vydechl a ruce mi omotal kolem krku. Srdce mi posko\u010dilo v hrudi a mysl\u00edm, \u017ee ud\u011blalo n\u011bkolik \u00fader\u016f nav\u00edc. Nesly\u0161el jsem snad hez\u010d\u00ed vyzn\u00e1n\u00ed. O to v\u00edc, kdy\u017e to vy\u0161lo pr\u00e1v\u011b z jeho \u00fast. Z \u00fast n\u011bkoho, koho jsem je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bjakou dobou necht\u011bl zn\u00e1t. \u017divot dok\u00e1\u017ee b\u00fdt ironick\u00fd, ale za tuhle ironii mu budu jenom d\u011bkovat.<\/div>\n
„To se d\u00e1 srovnat jen s t\u00edm, jak t\u011b miluju j\u00e1.“ Usm\u00e1l jsem se na n\u011bho a n\u011b\u017en\u011b se vpil do jeho rt\u016f. U n\u011bj mi nem\u016f\u017ee sta\u010dit kr\u00e1tk\u00fd polibek, ale z t\u011bch deseti minut, n\u00e1m jich je\u0161t\u011b 8 zb\u00fdv\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
KONEC <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Ivetka a Doris<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ivetka & Doris — druh\u00fd den —  To, co se stalo mezi mnou a Billem, je prost\u011b nepopsateln\u00e9. Prost\u011b to nedok\u00e1\u017eu popsat, ale bylo to snad to nejlep\u0161\u00ed, co se mi po\u0161t\u011bstilo. Kdy\u017e jsem nad t\u00edm ale hloub\u011bji p\u0159em\u00fd\u0161lel, p\u0159i\u0161el jsem na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-11269","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11269","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11269"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11269\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11269"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11269"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11269"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}