{"id":11270,"date":"2010-07-09T16:30:00","date_gmt":"2010-07-09T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11243"},"modified":"2010-07-09T16:30:00","modified_gmt":"2010-07-09T15:30:00","slug":"ironie-osudu-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/09\/ironie-osudu-1-2\/","title":{"rendered":"Ironie osudu 1\/2"},"content":{"rendered":"
autor: Ivetka & Doris<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Ahoj \u010dten\u00e1\u0159i, chci se p\u0159edem omluvit, \u017ee jste ode m\u011b u\u017e dlouho nevid\u011bli \u017e\u00e1dn\u00e9 pokra\u010dov\u00e1n\u00ed z m\u00fdch v\u00edced\u00edln\u00fdch pov\u00eddek, ani \u017e\u00e1dnou mou aktivitu, ale st\u0159edn\u00ed \u0161kola u\u017e nen\u00ed sranda. Te\u010f jsou pr\u00e1zdniny a m\u00e1m v \u00famyslu v\u0161e napravit. Jako omluvu jsem pro V\u00e1s napsala comebackovou pov\u00eddku, na jej\u00edm\u017e stvo\u0159en\u00ed se se mnou pod\u00edlela Doris. T\u00edmto bych j\u00ed cht\u011bla stra\u0161n\u011b moc pod\u011bkovat za pomoc.  
Douf\u00e1m, \u017ee se V\u00e1m na\u0161e d\u00edlo bude l\u00edbit \ud83d\ude42 P\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed… Ivetka a Doris<\/em>  <\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj, Tome, pros\u00edm t\u011b, m\u00e1me tu takov\u00fd men\u0161\u00ed probl\u00e9m, nemohl bys dorazit?“ volal mi jednou odpoledne do pr\u00e1ce m\u016fj kolega Tim. 
„Time, za ani ne dvacet minut mi kon\u010d\u00ed sm\u011bna, to to tam nezvl\u00e1dne\u0161 s\u00e1m?“ v\u00edm, \u017ee Tim musel s je\u0161t\u011b p\u00e1rem nov\u00e1\u010dk\u016f jet na n\u011bjakou akci\u010dku, kam ho povolali, ale \u017ee to bude takhle komplikovan\u00e9, jsem opravdu ne\u010dekal. „Dob\u0159e, za chv\u00edli tam jsem…“ odpov\u00edm sklesle po chv\u00edli p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed a hned po t\u00edpnut\u00ed rozhovoru s Timem vol\u00e1m dom\u016f Nele. Nela je m\u00e1 man\u017eelka, chodili jsme spolu u\u017e d\u0159\u00edv, ale man\u017eel\u00e9 jsme ani ne 5 let. M\u00e1me spolu kr\u00e1snou dcerku, kter\u00e1 se jmenuje S\u00e1ra.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj, l\u00e1sko, pros\u00edm t\u011b, dnes se v pr\u00e1ci tro\u0161ku zdr\u017e\u00edm, jsou tu n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my. Hned, jak to p\u016fjde, se ti ozvu, ano?“ p\u0159edem mi bylo jasn\u00e9, \u017ee Nela bude smutn\u00e1, proto\u017ee na dne\u0161ek pl\u00e1novala, \u017ee si vyjde s kamar\u00e1dkama na \u010daj a \u017ee j\u00e1 po dlouh\u00e9 dob\u011b pohl\u00edd\u00e1m malou, ale v\u017edycky, kdy\u017e si n\u011bco pl\u00e1novala, se n\u011bco pokazilo, byl jsem ale r\u00e1d, \u017ee to aspo\u0148 dok\u00e1zala pochopit, nebo\u0165 v\u00ed, \u017ee moje profese je opravdu z\u00e1t\u011b\u017e. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
O_o<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak co se to tu d\u011bje?“ zeptal jsem se hned, kdy\u017e jsem vystoupil ze slu\u017eebn\u00edho auta a \u010dekal, \u017ee mi n\u011bkdo odpov\u00ed, kdokoli, ale hned, jak jsem vid\u011bl, kdo sed\u00ed na zemi na obrubn\u00edku, mi bylo jasn\u00e9, o\u010d jde. Na okraji chodn\u00edku sed\u011bl m\u016fj b\u00fdval\u00fd kamar\u00e1d ze st\u0159edn\u00ed \u0161koly. D\u0159\u00edv jsme se spolu hodn\u011b bavili, m\u00edvali jsme spole\u010dnou cestu do \u0161koly, chodili jsme do stejn\u00e9 t\u0159\u00eddy, ale pak se z n\u011bj stal jin\u00fd \u010dlov\u011bk, za\u010dal se zahazovat s lidmi tak pod\u0159adn\u00fdmi jemu, \u017ee m\u011b to p\u0159estalo l\u00e1kat, a kv\u016fli tomu se se mnou p\u0159estal i kamar\u00e1dit. Jak d\u011btinsk\u00e9, j\u00e1 v\u00edm, ale dnes je mo\u017en\u00e9 opravdu v\u0161e, i ta nejtit\u011brn\u011bj\u0161\u00ed hloupost.  
P\u0159iv\u00edtal m\u011b tro\u0161ku hloup\u00fd sm\u00edch.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Heh, no ahoj, Tome, dost dlouho jsme se nevid\u011bli… Jak kouk\u00e1m, je toho u tebe docela dost nov\u00fdho, co? Opravdu ses stal policistou, jak tak kouk\u00e1m…“ zajel si rukou do vlas\u016f. Hodil jsem po n\u011bm jen v\u00fdraz, kter\u00fd napov\u00eddal, \u017ee jeho \u0159e\u010di m\u011b nesm\u00edrn\u011b nud\u00ed. 
„Jedna star\u00e1 pan\u00ed, kter\u00e1 bydl\u00ed v t\u00e9to ulici, n\u00e1m volala, \u017ee se tu tento mlad\u00edk pral s je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fdmi t\u0159emi p\u00e1ny… dali mu docela nakl\u00e1da\u010dku, jak vid\u00ed\u0161. Jednoho jsme u\u017e chytili, ale dva je\u0161t\u011b v okol\u00ed hled\u00e1me…“ informoval m\u011b ochotn\u011b Tim. 
„Jo, jasn\u011b… pral se… frajer… no nic, nalo\u017ete ho do auta a odvezte ho na stanici, ud\u011bl\u00e1me v\u00fdslech, sep\u00ed\u0161eme protokol a uvid\u00edme, co s n\u00edm, podle jeho trestn\u00edho rejst\u0159\u00edku…“ k\u00fdvnul jsem hlavou na Tima a \u0161el si sednout zp\u00e1tky do auta a vydal se na stanici. Mezit\u00edm, ne\u017e p\u0159ijeli Tim s Billem, jsem si v\u0161e p\u0159ipravil ve sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159i.<\/div>\n
\n

O_o<\/p>\n<\/div>\n

„Nem\u00e1m n\u00e1ladu z tebe n\u011bco p\u00e1\u010dit, tak\u017ee bu\u010f mi v\u0161echno dobrovoln\u011b \u0159ekne\u0161, nebo p\u016fjde\u0161 do cely p\u0159edb\u011b\u017en\u00e9ho zadr\u017een\u00ed, a tam si po\u010dk\u00e1\u0161, a\u017e n\u011bkdo bude m\u00edt chu\u0165 s tebou v\u00fdslech prov\u00e9st…“ chladn\u00fdm t\u00f3nem hlasu jsem sezn\u00e1mil Billa se svou zka\u017eenou n\u00e1ladou.  
„No p\u00e1ni, ty jsi ale tvrdej…“ drzost byla jeho obl\u00edben\u00e1 vlastnost. 
„Zav\u0159i hubu, idiote. M\u00edsto toho, abych byl doma s rodinou, tady sed\u00edm na prdeli a d\u011bl\u00e1m v\u00fdslech s nejv\u011bt\u0161\u00edm podraz\u00e1kem, kter\u00fdho jsem v \u017eivot\u011b potkal… \u017ee zrovna j\u00e1 t\u011b budu n\u011bkdy tahat z pr\u016fseru, jsem opravdu ne\u010dekal, nejrad\u0161i bych se na tebe vysral…“ prsknu po n\u011bm svoje jedy a znovu se v klidu posad\u00edm do k\u0159esla, jeho blbost m\u011b toti\u017e donutila se vzteky zvednout… 
„Jsi roztomil\u00fd, kdy\u017e se zlob\u00ed\u0161, v\u00ed\u0161 o tom?“ nejrad\u0161i bych mu \u0159ekl, zda v\u00ed on o tom, \u017ee je nejv\u011bt\u0161\u00ed kret\u00e9n \u0161iroko daleko, ale necht\u011bl jsem si tady na stanici ni\u010dit pov\u011bst dobr\u00e9ho a slu\u0161n\u00e9ho policisty. <\/div>\n
„Mluv!“ zv\u00fd\u0161il jsem hlas a kouknul se do monitoru.  
„Co bych ti m\u011bl \u0159\u00edkat? Jdu si takhle po ulici s cigaretou v ruce, kdy\u017e m\u011b zastav\u00ed n\u011bjac\u00ed t\u0159i blbci, jestli nem\u00e1m je\u0161t\u011b cig\u00e1ro, kdy\u017e jsem jim \u0159ekl, \u017ee ne, tak m\u011b za\u010dali pro\u0161ah\u00e1vat, a kdy\u017e na\u0161li krabi\u010dku s n\u011bkolika cigaretami, tak se do m\u011b pustili, konec, te\u010dka, hezk\u00e1 poh\u00e1dka, co?“ zazubil se… Mus\u00edm se p\u0159iznat, \u017ee kdybych nebyl odpov\u011bdn\u00fd \u010dlov\u011bk, vrazil bych mu facku, proto\u017ee u\u017e jen jeho p\u0159\u00edtomnost m\u011b roz\u010dilovala.  
Zasm\u011bju se. „Zaj\u00edmav\u00e9, \u017ee od t\u00fd doby, co ses dal ke skupince blb\u00fdch lid\u00ed, jsi jako magnet na sm\u016flu, \u017ee?“ zak\u00fdvu nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b hlavou, a v\u0161e, co mi \u0159ekl, zap\u00ed\u0161u do protokolu. 
„Teda, to jo no, m\u00e1ma m\u011b p\u0159ed t\u00fddnem vykopla z bar\u00e1ku… taky pech…“ rukou si podep\u0159el obli\u010dej. <\/div>\n
<\/div>\n
„No nepov\u00eddej, p\u0159estal jsi j\u00ed bavit? Nebo j\u00ed u\u017e taky \u0161tvalo to tvoje chov\u00e1n\u00ed?“ kouknu se na n\u011bj a zaujmu zaujatou polohu. Ruce si op\u0159u o desku stolu a naklon\u00edm se p\u0159es st\u016fl bl\u00ed\u017e k n\u011bmu na znamen\u00ed, \u017ee ho pozorn\u011b poslouch\u00e1m.  <\/div>\n
„Moje m\u00e1ma by tohle nikdy neud\u011blala, \u017ee by m\u011b vykopla kv\u016fli tomu, jak se chov\u00e1m, jak\u00fd si vychov\u00e1\u0161 d\u00edt\u011b, takov\u00fd ho potom m\u00e1\u0161…“ usm\u011bje se. 
„V\u00e1\u017en\u011b velmi zaj\u00edmav\u00e9, \u017ee ty jsi byl d\u0159\u00edv tak skv\u011blej kamar\u00e1d, a najednou ke mn\u011b za\u010dali chodit lidi, \u017ee o m\u011b rozhla\u0161uje\u0161, co jsem to za kokota, a tak… v\u00e1\u017en\u011b zaj\u00edmav\u00fd… takov\u00e1 zm\u011bna… J\u00e1 bych sp\u00ed\u0161 \u0159ekl, \u017ee mamka t\u011b vychovala spr\u00e1vn\u011b, ale \u017ee ta tvoje parti\u010dka si t\u011b tak o\u0161kliv\u011b p\u0159evychovala…“ zak\u00fdvu hlavou na souhlas. 
„Ty jsi ale chytrej, tebe tu \u0161\u00e9f mus\u00ed p\u0159\u00edmo milovat… ale bohu\u017eel t\u011b zklamu… Maminka si na\u0161la p\u0159\u00edtele, se kter\u00fdm \u010dek\u00e1 miminko… ch\u00e1pe\u0161, v jednom dom\u011b j\u00e1, ona, jej\u00ed starej a je\u0161t\u011b mimino? Prost\u011b tam na m\u011b nebylo m\u00edsto, jednoduch\u00e1 odpov\u011b\u010f…“ pokr\u010dil rameny. 
„No to je mi v\u00e1\u017en\u011b l\u00edto, kouk\u00e1m, \u017ee maminka chyst\u00e1 lep\u0161\u00ed budoucnost, mysl\u00edm, \u017ee te\u010f si d\u00e1 na svoje d\u00edt\u011b pozor, aby nedopadlo tak jako ty… Up\u0159\u00edmn\u011b, kdy\u017e nad t\u00edm p\u0159emej\u0161l\u00edm, kdyby moje dcera dom\u016f jednou p\u0159it\u00e1hla n\u011bkoho, jako jsi ty, dostala by takovou \u010do\u010dku, \u017ee by se z toho vzpamatov\u00e1vala je\u0161t\u011b hodn\u011b dlouho, a pak by si je\u0161t\u011b rozmyslela, s k\u00fdm se zahazovat a s k\u00fdm ne…“  
„No pod\u00edvejme se, tak\u017ee ty m\u00e1\u0161 u\u017e i dceru, jo? No to jsi na to vl\u00edtnul sakra rychle…“ zasm\u00e1l se… 
„Tvoje demence m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010duje o tom, \u017ee z\u00e1vist je prvn\u00ed v\u011bc, kterou bys m\u011bl p\u0159ed slu\u0161n\u00fdmi lidmi zast\u00edrat…“ pousm\u011bju se a s radost\u00ed ho vyvedu za dve\u0159e moj\u00ed kancel\u00e1\u0159e.  <\/div>\n
<\/div>\n
O_o <\/div>\n
<\/div>\n
V kancel\u00e1\u0159i jsem si dod\u011blal v\u0161e pot\u0159ebn\u00e9 a okolo p\u00e1t\u00e9 odpoledne jsem ji opou\u0161t\u011bl a t\u011b\u0161il se dom\u016f, snad Nela je\u0161t\u011b n\u011bjak stihne to setk\u00e1n\u00ed s kamar\u00e1dy.  
„Kouk\u00e1m, \u017ee na tebe p\u0159ed vchodem n\u011bkdo \u010dek\u00e1…“ m\u00e1vnul mi recep\u010dn\u00ed, kdy\u017e jsem okolo n\u011bj proch\u00e1zel. Hned jsem se koukl, jestli tam t\u0159eba nen\u00ed Nela, ale kdy\u017e jsem uvid\u011bl Billa, znovu se mi pokazila n\u00e1lada.<\/div>\n
„Copak? L\u00edb\u00ed se ti tu?“ prohod\u00edm, kdy\u017e vejdu ven.  
„Necht\u011bl bys u\u017e p\u0159estat s t\u00edm tv\u00fdm machrov\u00e1n\u00edm? Tak jsem dopadl h\u016f\u0159 ne\u017e ty, no… byl jsem tenkr\u00e1t hloupej… to, co bylo, bylo… to, co je te\u010f, je \u00fapln\u011b jin\u00e1 dimenze…“<\/div>\n
„No… to je docela dobr\u00fd, no… A pro\u010d tu \u010dek\u00e1\u0161?“ oto\u010d\u00edm se na n\u011bj, kdy\u017e dojdu ke sv\u00e9mu autu… 
„Cht\u011bl jsem se t\u011b zeptat, jestli bych nemohl bydlet t\u0159eba u tebe… Aspo\u0148 n\u011bjakou dobu…“ zacul\u00ed se. 
„No ty jsi se naprosto pom\u00e1tl, jak t\u011b tohle v\u016fbec mohlo napadnout? V\u011b\u0159 mi, \u017ee i kdybych t\u011b m\u011bl v oblib\u011b, tak ti tohle zam\u00edtnu… Nep\u0159ipad\u00e1 v \u00favahu, najdi si n\u011bkoho jin\u00e9ho, kdo ti bude ut\u00edrat zadek…“ m\u00e1vnu mu na rozlou\u010denou, nasednu do auta a rad\u011bji rychle odjedu dom\u016f.<\/div>\n
\n

— o t\u0159i dny pozd\u011bji — <\/div>\n

<\/div>\n
„Nechce\u0161 to u\u017e vzd\u00e1t?“ projdu okolo Billa, kdy\u017e u\u017e t\u0159et\u00ed den v kuse \u010dek\u00e1 p\u0159ed stanic\u00ed, kde pracuji. 
„Ne, nechci, takhle ti aspo\u0148 dok\u00e1\u017eu, \u017ee to mysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b.“ 
„No, j\u00e1 ti takhle aspo\u0148 uk\u00e1\u017eu, \u017ee si ned\u011bl\u00e1m srandu, kdy\u017e \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee nep\u0159ipad\u00e1 v \u00favahu…“ zasm\u011bju se. 
„No Tome, moc bych ti nev\u011b\u0159il, v\u017edycky jsi vypadal tak v\u00e1\u017en\u011b, kdy\u017e jsi s n\u011b\u010d\u00edm nesouhlasil, ale kdy\u017e jsem za\u010dal p\u0159emlouvat, tak jsi v\u017edycky k\u00fdvnul…“ pousm\u00e1l se. 
„Hele, Bille, m\u00e1m doma rodinu, m\u00e1m doma man\u017eelku s dcerou, nehodl\u00e1m si kv\u016fli tob\u011b rozh\u00e1dat rodinu, to fakt ne…“ je\u0161t\u011b s klidem mu odpov\u00edm.  
„A kdo \u0159\u00edkal, \u017ee bych v\u00e1m naru\u0161oval rodinnou pohodu? P\u0159es den bych chodil ven, a byl bych tam jen minim\u00e1ln\u011b, chci se m\u00edt jen kde vyspat, vykoupat a naj\u00edst… Na\u0161el bych si n\u011bjakou pr\u00e1ci a t\u0159eba ti i n\u011bco platil. Nechci m\u00edt celej d\u016fm pro sebe. Sta\u010d\u00ed mi n\u011bjakej malej pokoj…“  
Oto\u010dil jsem se na n\u011bj.<\/div>\n
<\/div>\n
„Hele, Bille… i kdybych s t\u00edm souhlasil, Nela by m\u011b s t\u00edm hnala. Ona na tohle prost\u011b nen\u00ed. To nem\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt bydlet t\u0159eba k babi\u010dce a k d\u011bdovi? Nebo k jinejm zn\u00e1mejm?“ 
„D\u011bl\u00e1\u0161, jako kdybys zapomn\u011bl na rozvr\u00e1cen\u00e9 vztahy mezi mou rodinou…“ pozvednul obo\u010d\u00ed. 
„Promi\u0148, sna\u017eil jsem se zapomenout na v\u0161echno, co m\u011blo n\u011bjakou spojitost s tebou. T\u0159i roky jsi ze m\u011b d\u011blal naprost\u00fdho hlup\u00e1ka, \u0159ekni mi jedinej d\u016fvod, pro\u010d bych ti te\u010f m\u011bl pom\u00e1hat…?“ 
„Asi proto, \u017ee te\u010f jsem zas ten starej Bill, kter\u00fdho jsi m\u011bl r\u00e1d. Otev\u0159el jsem o\u010di a znova se odrazil ode dna a za\u010dal nov\u00fd \u017eivot, dokonce jsem tu \u0161kolu dod\u011blal a m\u00e1m i maturitu. Jen se prost\u011b boj\u00edm za\u010d\u00e1tku, kdy\u017e nem\u00e1m kde bydlet…“ tro\u0161ku se pousm\u00e1l. <\/div>\n
„Mn\u011b moc nep\u0159i\u0161lo, \u017ee by ses n\u011bjak extra zm\u011bnil od posledn\u00ed chv\u00edle, co jsem t\u011b vid\u011bl. To tvoje drz\u00fd chov\u00e1n\u00ed m\u011b v tom opravdu moc neusv\u011bd\u010dilo, promi\u0148, ale za svou dlouholetou praxi m\u00e1m s lidmi docela zku\u0161enost, a ty mi nep\u0159ijde\u0161 jako jeden z t\u011bch dobr\u00fdch…“ omluvn\u011b se na n\u011bj usm\u011bju a nasednu do auta. 
„\u010cekal jsem teda v\u0161echno, ale \u017ee ses zm\u011bnil tak moc, \u017ee p\u0159est\u00e1v\u00e1\u0161 pom\u00e1hat lidem… to jsem si fakt nemyslel… pozdravuj doma…“ frknul, oto\u010dil se a ode\u0161el. 
Chv\u00edli jsem se za n\u00edm je\u0161t\u011b koukal, pak jsem ale jen rozru\u0161en\u011b zat\u0159epal hlavou a jel dom\u016f. <\/div>\n
<\/div>\n
O_o<\/p>\n<\/div>\n
„Nelo… u\u017e dva dny se p\u0159emlouv\u00e1m k tomu si s tebou o n\u011b\u010dem promluvit…“ \u0159ekl jsem p\u0159i ve\u010de\u0159i. 
„No tak do toho…“ usm\u00e1la se a d\u00e1l se v\u011bnovala sv\u00e9mu j\u00eddlu a po o\u010dku sledovala S\u00e1ru, jak je na tom s ve\u010de\u0159\u00ed ona.  
„V\u00ed\u0161… p\u0159ed t\u0159emi dny jsem m\u011bl na odchytce jednoho m\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho kamar\u00e1da ze st\u0159edn\u00ed \u0161koly. N\u011bjac\u00ed t\u0159i mu\u017ei ho na ulici zml\u00e1tili, a kdy\u017e jsem se s n\u00edm bavil, zjistil jsem, \u017ee te\u010f nem\u00e1 kde bydlet… Napadlo m\u011b, jestli by nemohl b\u00fdt n\u011bjakou dobu tady. M\u011bl by jen ten pokoj pro hosty, co je naho\u0159e… p\u0159es den by tu v\u016fbec nebyl, na\u0161el by si n\u011bjakou pr\u00e1ci, sl\u00edbil mi to…“ kouknu se na n\u00ed. 
„No pro\u010d ne, aspo\u0148 tu budeme m\u00edt n\u011bjakou spole\u010dnost…“ usm\u00e1la se Nela, v\u00edte, ona v\u017edycky byla tak ochotn\u00e1 pomoci i n\u011bkomu, o kom nic nev\u00ed. Asi kv\u016fli tomu, jak byla hodn\u00e1 a n\u011b\u017en\u00e1 ke sv\u00e9mu okol\u00ed, jsem si j\u00ed v\u0161imnul mezi t\u00edm obrovsk\u00fdm davem jin\u00fdch d\u00edvek.  
Jen se na ni d\u011bkovn\u011b pousm\u011bju a pohlad\u00edm ji po ruce… „Nebude to na dlouho… douf\u00e1m…“ zasm\u011bju se. 
„Neboj, nevad\u00ed mi to, aspo\u0148 se tu nebude\u0161 po ve\u010derech nudit…“ zasm\u011bje se a pol\u00edb\u00ed m\u011b na \u010delo.<\/p>\n<\/div>\n
———– <\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b upozor\u0148uju, dozv\u00edm se, \u017ee jsi \u0161\u00e1hnul na Nelu a zast\u0159el\u00edm t\u011b… to sam\u00fd plat\u00ed i pro S\u00e1ru… Stra\u0161n\u011b se div\u00edm, \u017ee j\u00e1 idiot jsem ti na to p\u0159istoupil, ale couvat u\u017e nebudu…“ upozor\u0148uju ho na p\u00e1r v\u011bc\u00ed je\u0161t\u011b p\u0159ed domem.  
„Neboooj…“ zasm\u011bje se. Pro jeho v\u011bci jsme zajeli je\u0161t\u011b k jeho m\u00e1m\u011b dom\u016f. Mysl\u00edm, \u017ee byla r\u00e1da, \u017ee m\u011b vid\u00ed. V\u017edycky m\u011b m\u011bla v oblib\u011b… Pust\u00edm ho tedy dovnit\u0159, chci ho hned p\u0159edstavit Nele, aby se pak nelekla.  
„Tak\u017ee Nelo, tohle je Bill a Bille, tohle je Nela… pak ti je\u0161t\u011b p\u0159edstav\u00edme na\u0161\u00ed dceru…“ usm\u011bju se, i kdy\u017e bych si nejrad\u0161i fackoval.  
„T\u011b\u0161\u00ed m\u011b, Bille, Tom mi o v\u00e1s vypr\u00e1v\u011bl. Tak… v\u00e1m s Tomem pom\u016f\u017eeme se zavazadly a uk\u00e1\u017eeme v\u00e1m v\u00e1\u0161 pokoj, abyste se tu mohl co nejd\u0159\u00edve zabydlet…“ usm\u011bje se Nela a u\u017e t\u00e1hne jeho kufry do patra. „Tak… tady te\u010f bude va\u0161e kr\u00e1lovstv\u00ed. Koupelna je hned naproti pokoji. A neost\u00fdchejte se si o cokoliv \u0159\u00edct, je mo\u017en\u00e9, \u017ee jsme s Tomem na n\u011bco zapomn\u011bli, s t\u00edmhle toti\u017e je\u0161t\u011b zku\u0161enost nem\u00e1me. Ve\u010de\u0159e bude tak okolo \u0161est\u00e9 ve\u010der… kdybyste m\u011bl hlad nebo \u017e\u00edze\u0148, nebojte se p\u0159ij\u00edt a cokoliv si vz\u00edt, ano? Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m tu bude l\u00edbit. Kdybyste cht\u011bl, m\u016f\u017eete si j\u00edt odpo\u010dinout na zahradu, je tam pes, ale ona v\u00e1m neubl\u00ed\u017e\u00ed, je hodn\u00e1…“ m\u00e1vne Nela a jde pokra\u010dovat v p\u0159ipravov\u00e1n\u00ed ve\u010de\u0159e…  
„Bo\u017ee, j\u00e1 se z toho zbl\u00e1zn\u00edm, jak jsem mohl?“ 
„D\u011bkuju, Tome…“ provokativn\u011b se Bill usm\u011bje a za\u010dne si vybalovat. Rad\u0161i odejdu, jinak bych musel sp\u00e1chat sebevra\u017edu p\u00e1dem z prvn\u00edho patra rodinn\u00e9ho domu. <\/div>\n
<\/div>\n
O_o <\/div>\n
<\/div>\n
„Mm… sly\u0161ela jsem, \u017ee jste s Tomem doch\u00e1zeli na stejnou \u0161kolu…“ nav\u00e1\u017ee u ve\u010de\u0159e Nela n\u011bjak\u00e9 t\u00e9ma. 
„Mm… m\u00e1 pravdu… dokonce do stejn\u00e9 t\u0159\u00eddy. R\u00e1no jsme spolu jezdili stejn\u00fdm autobusem, m\u011bli jsme spole\u010dnou cestu, tak jsme se sezn\u00e1mili,“ p\u0159ik\u00fdvne Bill, rozeb\u00edrat to, \u017ee jsme si nep\u0159i\u0161li po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b na chu\u0165, asi nechce… a j\u00e1 taky ne… 
„No a pro\u010d teda u\u017e nepracujete? Sly\u0161ela jsem, \u017ee tahle \u0161kola m\u00e1 velmi dobr\u00e9 uplatn\u011bn\u00ed…“ 
„No, v\u00edte… m\u011bl jsem doma n\u011bjak\u00e9 rodinn\u00e9 probl\u00e9my, tak\u017ee pr\u00e1ce byla to posledn\u00ed, na co jsem v t\u00e9 dob\u011b myslel. Te\u010f jsem dokonce rodinu musel opustit, proto\u017ee m\u00e1ma si zalo\u017eila \u00fapln\u011b novou rodinu, necht\u011bl jsem jim to tam naru\u0161ovat. C\u00edtil jsem se tam… nezvan\u011b…“ usm\u00e1l se… Jen jsem je oba sledoval a rad\u0161i nic ne\u0159\u00edkal. 
„No… sly\u0161ela jsem o tom, \u017ee nem\u00e1te kde bydlet, to je mi l\u00edto, snad se va\u0161e rodinn\u00e9 vztahy vylep\u0161\u00ed… Nemus\u00edte sp\u011bchat… Budete tu v\u017edycky v\u00edt\u00e1n…“  
„Nelo… necht\u011bla byste si tykat?“ usm\u00e1l se Bill a v tu chv\u00edli jsem se na n\u011bj t\u00e1zav\u011b pov\u00eddal. 
„A v\u00ed\u0161, \u017ee to nen\u00ed \u0161patnej n\u00e1pad?“ zaj\u00e1sala a hned mu podala ruku „Tak, Nela…“ 
„Bill…“ zasm\u00e1l se a pokra\u010doval ve ve\u010de\u0159i.  
„P\u016fjdu si u\u017e lehnout…“ pomalu se zvednu od stolu, odnesu tal\u00ed\u0159 do kuchyn\u011b a jdu rovnou nahoru do lo\u017enice.  <\/div>\n
<\/div>\n
—- o n\u011bkolik dn\u00ed pozd\u011bji —- <\/div>\n
<\/div>\n
Po pravd\u011b mi trvalo docela dost dlouho, ne\u017e jsem si na Billovu p\u0159\u00edtomnost u m\u011b doma zvykl, ale jak \u0159ekl, sna\u017eil se naj\u00edt si n\u011bjakou pr\u00e1ci a choval se docela norm\u00e1ln\u011b. Nav\u00edc, d\u00edky n\u011bmu se S\u00e1ra nenudila a Nela m\u011bla v\u00edc \u010dasu na sebe. Po n\u011bkolika dnech moje averze k n\u011bmu za\u010dala pomalu opadat, nebo to sp\u00ed\u0161 bylo t\u00edm, \u017ee jsem si na n\u011bj zvykl… 
„Poj\u010f si zahr\u00e1t tu hru… mus\u00edme si koukat do o\u010d\u00ed a nesm\u00edme se zasm\u00e1t… a kdo se zasm\u011bje prvn\u00ed, prohr\u00e1v\u00e1…“ navrhnul Bill jednou ve\u010der, kdy\u017e u\u017e ostatn\u00ed spali. 
„Tohle hraj\u00ed d\u011bti ve \u0161kolce…“ proto\u010d\u00edm o\u010di a nalok\u00e1m se piva. 
„No a co? O to v\u011bt\u0161\u00ed to bude z\u00e1bava…“ pousm\u00e1l se a p\u0159isedl si bl\u00ed\u017e ke mn\u011b. Oba jsme si koukli do o\u010d\u00ed a t\u00edm ta hra asi za\u010dala. Jen jsem se na n\u011bj d\u00edval, docela mi to \u0161lo, ale po chv\u00edli, kdy\u017e na m\u011b ud\u011blal n\u011bjak\u00fd obli\u010dej jsem se potichu zasm\u00e1l. 
„Hele, tohle se jako nesm\u00ed… to podv\u00e1d\u00ed\u0161…“ uk\u00e1\u017eu na n\u011bj. 
„No j\u00e1 bych to toti\u017e jinak nevydr\u017eel…“ podrbal se Bill ve vlasech „Tak znovu… 3, 2, 1… te\u010f…“ odstartoval druh\u00e9 kolo a j\u00e1 se mu koukl znovu do o\u010d\u00ed. Tentokr\u00e1t jsme ani jeden ned\u011blali n\u011bjak\u00e9 \u0161a\u0161k\u00e1rny, pouze si koukali do o\u010d\u00ed… Nic v\u00edc, nic m\u00ed\u0148… Podle m\u00e9ho o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed jsem toto kolo vyhr\u00e1l. „To nen\u00ed mo\u017en\u00fd, nikdy jsem neprohr\u00e1val…“ zat\u0159epal hlavou Bill a jemn\u011b si profackoval tv\u00e1\u0159e „Znovu, 3, 2, 1… te\u010f…“ \u0159ekl rychle a pod\u00edval se na m\u011b, nevydr\u017eelo mu to ani ne 5 sekund a znovu se sm\u00e1l. <\/div>\n
<\/div>\n
„S tebou nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 sranda…“ pousm\u011bju se. 
„To nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 pravda…“ za\u0161klebil se a odstartoval dal\u0161\u00ed kolo, zhluboka se nadechnul a kouknul se mi do o\u010d\u00ed. Tohle kolo vypadalo u\u017e docela dost nad\u011bjn\u011b, kamenn\u00e9 v\u00fdrazy n\u00e1m vydr\u017eely v celku dlouho, ale tipuju, \u017ee tak po dvou minut\u00e1ch se Bill za\u010dal dost hlasit\u011b sm\u00e1t… 
„Ticho…“ ti\u0161e ho ok\u0159iknu, ale jeho \u0159eht\u00e1n\u00ed to nezastavilo. „Ml\u010d, ty trubko…“ d\u00e1m mu ruku na pusu a ucpu mu nos, aby se p\u0159estal sm\u00e1t, ale ono ho to donut\u00ed sm\u00e1t se je\u0161t\u011b v\u00edc… Ucpu mu ten nos \u00fapln\u011b. Chv\u00edli tedy je\u0161t\u011b chrocht\u00e1, ale pak se uklidn\u00ed a zase se na m\u011b koukne. Pust\u00edm mu teda aspo\u0148 ten nos, aby mohl d\u00fdchat. „Co je? Dal\u0161\u00ed kolo jsi neodstartoval, tohle nem\u016f\u017ee\u0161 br\u00e1t jako platn\u00fd kolo, nebyl jsem na to p\u0159ipraven\u00fd, tak\u017ee jestli se za\u010dnu sm\u00e1t, nebude se to po\u010d\u00edtat,“ za\u010dnu se po chv\u00edli ticha br\u00e1nit, ale Billova reakce by m\u011b opravdu ani ve snu nenapadla. Ruku, kterou jsem m\u011bl je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d polo\u017eenou na jeho rtech, mi odhodil n\u011bkam pry\u010d, chytil m\u011b za krkem a docela odv\u00e1\u017en\u011b m\u011b pol\u00edbil. Pozn\u00e1m rozd\u00edl mezi oby\u010dejnou pusou, polibkem a l\u00edb\u00e1n\u00edm… a tohle polibek rozhodn\u011b byl. Hned jsem ho od sebe odstr\u010dil „Co blbne\u0161?“ \u0161eptnu tro\u0161ku hlasit\u011bji…<\/div>\n
<\/div>\n
Nem\u016f\u017eu k\u0159i\u010det, kdy\u017e Nela se S\u00e1rou u\u017e sp\u00ed… Bill mi na to ale nic neodpov\u00ed a jen se na m\u011b vyd\u011b\u0161en\u011b kouk\u00e1… V tuhle chv\u00edli jsem byl asi v moci n\u011bjak\u00e9ho \u010f\u00e1bla, proto\u017ee tohle bych norm\u00e1ln\u011b neud\u011blal, ale prost\u011b jsem se neudr\u017eel, nebo sp\u00ed\u0161 moje t\u011blo se neudr\u017eelo. P\u0159it\u00e1hl jsem si ho zp\u00e1tky a polibek mu i p\u0159es to, \u017ee jsem s t\u00edm je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed nesouhlasil, oplatil.  <\/div>\n
Billovo „mmh…“ mi je\u0161t\u011b v\u00edc rozproudilo adrenalin v krvi. Odsunul jsem barovou \u017eidli\u010dku a jeho jsem taky donutil vst\u00e1t, dotla\u010dil jsem ho za roh do ob\u00fdvac\u00edho pokoje, kde se nesv\u00edtilo, op\u0159el ho o st\u011bnu a za\u010dal ho v\u00e1\u0161niv\u011b l\u00edbat. T\u011blem jsem se na n\u011bj tiskl, jak jen to \u0161lo, v\u00e1\u0161niv\u00e9 hr\u00e1tky jsou toti\u017e moje obl\u00edben\u00e1 str\u00e1nka, kter\u00e1 mi opravdu jde, to mus\u00edm uznat. Bill m\u011b obj\u00edmal okolo krku, tahal m\u011b za t\u00edlko, nohou m\u011b obj\u00edmal a j\u00e1 ho pro zm\u011bnu pevn\u011b dr\u017eel za tv\u00e1\u0159e a spokojen\u011b chvilkama fun\u011bl.  
„Billy, dost…“ po\u0161ept\u00e1m po chv\u00edli. 
„Mmm…“ nesouhlasn\u011b zabru\u010d\u00ed a je\u0161t\u011b m\u011b zasyp\u00e1v\u00e1 drobn\u00fdmi pusinkami… Je\u0161t\u011b ho drze pol\u00edb\u00edm, jemu se ned\u00e1 odol\u00e1vat, nev\u00edm pro\u010d… <\/div>\n
<\/div>\n
„Billy… j\u00e1 tohle nem\u016f\u017eu…“ p\u0159itisknu ho znovu na tu ze\u010f. On m\u011b jen rukama chytne za z\u00e1p\u011bst\u00ed a z\u016fstane se na m\u011b jen d\u00edvat. „M\u011bl bych si j\u00edt lehnout…“ po\u0161ept\u00e1m po chv\u00edli. Bill jen p\u0159ik\u00fdvne a tro\u0161ku se pousm\u011bje. „Promi\u0148…“ po\u0161ept\u00e1m, a je\u0161t\u011b naposledy ho dlouze pol\u00edb\u00edm. Pohlad\u00edm ho palcem po h\u0159betu ruky a pomalu se vyd\u00e1m nahoru do lo\u017enice. Zastav\u00edm se ale v pat\u0159e na chodb\u011b a tro\u0161ku se profackuju. Nev\u00edm, co to do m\u011b vjelo, bo\u017ee m\u016fj! M\u00e1m tu man\u017eelku a dceru… a ve vlastn\u00edm dom\u011b d\u011bl\u00e1m tohle… nezachoval jsem se spr\u00e1vn\u011b a byl jsem p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee se to u\u017e opravdu nestane.  <\/div>\n
<\/div>\n
V\u00edte… kdy\u017e takhle podraz\u00edte n\u011bkoho, koho opravdu milujete, m\u00e1te vzadu v hlav\u011b takov\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit strachu, nev\u00edte, co se to d\u011bje, ale i kdy\u017e mysl\u00edte na n\u011bco jin\u00e9ho, po\u0159\u00e1d tam ten pocit je a nechce v\u00e1s opustit. Nechcete podr\u00e1\u017eet nohy \u010dlov\u011bku, co pro v\u00e1s opravdu moc znamen\u00e1, ale touha t\u011bla je opravdu t\u011b\u017eko udr\u017eiteln\u00e1… \u0159\u00edk\u00e1te si t\u0159eba milionkr\u00e1t, \u017ee toho nech\u00e1te, ale kdy\u017e s t\u00edm \u010dlov\u011bkem je\u0161t\u011b bydl\u00edte pod jednou st\u0159echou, mysl\u00edte si, \u017ee vsugerovan\u00e9 my\u0161lenky v\u00e1mi samotn\u00fdmi jsou ve fin\u00e1le tak siln\u00e9? \u2026 Tak\u00e9 jsem si to myslel, ale dnes u\u017e to tak \u0159\u00edci nem\u016f\u017eu… P\u00e1r dn\u00ed mi to sice vydr\u017eelo, chodit okolo Billa a sotva ho pozdravit, nebylo to proto, \u017ee bych ho nen\u00e1vid\u011bl, bylo to kv\u016fli tomu, \u017ee jsem se b\u00e1l, \u017ee jedin\u00fd jeho pohled by mohl zbo\u0159it ten dome\u010dek z karet, co jsem si uvnit\u0159 sebe budoval.  <\/div>\n
„Co se d\u011bje, mil\u00e1\u010dku? S Billem jste se poh\u00e1dali?“ zeptala se m\u011b jednoho v\u00edkendov\u00e9ho odpoledne, kdy\u017e \u0161el Bill se S\u00e1rou k baz\u00e9nu na zahradu, Nela. 
„Co? Ne, pro\u010d? Pro\u010d bychom se m\u011bli h\u00e1dat?“ zakrout\u00edm hlavou. 
„Nev\u00edm, nekomunikujete spolu. Vypadalo to, \u017ee si rozum\u00edte, a te\u010f se za posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed sotva pozdrav\u00edte…“ 
„No… to nen\u00ed t\u00edm, \u017ee bychom se poh\u00e1dali, j\u00e1 m\u00e1m te\u010f n\u011bjak\u00fd probl\u00e9my v pr\u00e1ci a jeho rodinn\u00fd vztah se taky v\u016fbec neh\u00fdbe…“ vymysl\u00edm si to prvn\u00ed, co m\u011b napadne.  
„Aha, to je mi l\u00edto, tak a\u0165 se to brzy vy\u0159e\u0161\u00ed… v\u00e1m ob\u011bma…“ pousm\u011bje se a po\u0161le m\u011b za Billem a S\u00e1rou na zahradu, \u017ee u\u017e douklid\u00ed sama. <\/div>\n
<\/div>\n
I kdy\u017e se mi nechce, tak se seberu a jdu.<\/div>\n
„Tati, u\u017e um\u00edm skoro plavat… Bill m\u011b to nau\u010dil, koukej…“ usm\u011bje se na m\u011b S\u00e1ra a p\u0159edvede mi p\u00e1r temp.  
„No vid\u00ed\u0161, slun\u00ed\u010dko, jak jsi \u0161ikovn\u00e1…“ radostn\u011b se na ni usm\u011bju, a pak se kouknu na Billa. Po\u0159\u00e1d se sm\u011bju, i p\u0159es to, \u017ee jsme ud\u011blali velkou chybu, n\u00e1m tu stra\u0161n\u011b moc pom\u00e1h\u00e1.  
„To strejda Bill je \u0161ikovn\u00fd…“ ohrad\u00ed se a hned vyleze z baz\u00e9nu a jde m\u011b obejmout.  
„Brrr… ty jsi ale studen\u00e1…“ zasm\u011bju se a rychle ji zabal\u00edm do velk\u00e9 osu\u0161ky. „Koukej se chv\u00edli na slun\u00ed\u010dku oh\u0159\u00e1t…“ pok\u00e1r\u00e1m ji.  
„Ty nep\u016fjde\u0161 do vody?“ koukne se na m\u011b Bill. 
„Asi ne…“ odm\u00edtnu. 
„Tome… co se stalo, to se stalo… nemus\u00ed\u0161 na to po\u0159\u00e1d myslet… Prost\u011b se seber a poj\u010f do vody…“ pl\u00e1cne do vody vedle n\u011bj  <\/div>\n
„Jo, t\u00e1to, b\u011b\u017e, taky t\u011b chci vid\u011bt plavat…“ pousm\u011bje se S\u00e1ra, kter\u00e1 u\u017e se d\u00e1vno vyh\u0159\u00edv\u00e1 na slun\u00ed\u010dku. Po chv\u00edli p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed si teda sund\u00e1m tri\u010dko a jen v kra\u0165asech sko\u010d\u00edm za Billem do vody. Za\u010dneme blbnout, jak mal\u00e1 d\u011bcka, S\u00e1ra jde na chv\u00edli do vody za n\u00e1mi, tak na m\u011bl\u010din\u011b blbneme i s n\u00ed. <\/div>\n
<\/div>\n
„Zlato, poj\u010f si na chv\u00edli odpo\u010dinout, a\u0165 nenastydne\u0161, zat\u00edm si ud\u011bl\u00e1me \u00fakoly na z\u00edtra do \u0161koly…“ houkne po chv\u00edli Nela. A S\u00e1ra jako je\u0161t\u011b mal\u00e1, poslu\u0161n\u00e1 holka m\u00e1mu poslechne a bez n\u00e1mitek jde za n\u00ed. 
„No… tak jsme tu zbyli zase jen my dva…“ opatrn\u011b na m\u011b Bill c\u00e1kne. Oto\u010d\u00edm se na n\u011bj a jen se tro\u0161ku pousm\u011bju a kouknu se do vody. „Tome, p\u0159esta\u0148…“ 
„J\u00e1 nem\u016f\u017eu p\u0159estat Bille… Prost\u011b… nem\u016f\u017eu…“ pokr\u010d\u00edm rameny a dojdu k okraji baz\u00e9nu.  
„To spolu te\u010f nebudeme mluvit nebo co?“ rozejde se Bill pomalu za mnou… 
„Budeme, jen… prost\u011b… pot\u0159ebuju tro\u0161ku \u010das… j\u00e1… ud\u011blal jsem n\u011bco, co jsem d\u011blat nem\u011bl, ale za boha na to nedok\u00e1\u017eu p\u0159estat myslet, tak mi pora\u010f, co m\u00e1m d\u011blat…“ u okraje se zastav\u00edm a je\u0161t\u011b se za n\u00edm oto\u010d\u00edm. 
„No j\u00e1 nev\u00edm, kdy\u017e bude\u0161 sed\u011bt na zadku a po\u0159\u00e1d na to myslet, mysl\u00ed\u0161, \u017ee se ti poda\u0159\u00ed na to p\u0159estat myslet? Prost\u011b to ho\u010f za hlavu… a u\u017e\u00edvej si \u017eivota… nic se p\u0159ece nestalo, v\u00edme to jen my dva… j\u00e1 to nikomu vypr\u00e1v\u011bt nebudu… neboj…“ chyt\u00ed m\u011b za z\u00e1p\u011bst\u00ed na znamen\u00ed, a\u0165 m\u011b ani nenapadne opou\u0161t\u011bt baz\u00e9n.  
„Jenom\u017ee pr\u00e1v\u011b \u017ee ty mi to ned\u011bl\u00e1\u0161 ani tro\u0161ku leh\u010d\u00ed… j\u00e1 na to prost\u011b nedok\u00e1\u017eu p\u0159estat myslet. Ne z toho d\u016fvodu, \u017ee bych se neust\u00e1le dokola u\u017e\u00edral, \u017ee jsem podrazil nohy Nele, ale \u00fapln\u011b kv\u016fli n\u011b\u010demu jin\u00fdmu…“ Bill na m\u011b z\u016fstane jen chv\u00edli zara\u017een\u011b koukat a pak sklop\u00ed hlavu… <\/div>\n
„Tome, promi\u0148… v\u016fbec jsem to nem\u011bl d\u011blat… v\u00e1\u017en\u011b ti nechci kazit rodinu…“ odvr\u00e1til ode m\u011b \u00fapln\u011b zrak. 
„Ne, Bille, ty se kv\u016fli tomu tr\u00e1pit nemus\u00ed\u0161, proto\u017ee j\u00e1 kdybych necht\u011bl, tak ti to neopl\u00e1c\u00edm…<\/div>\n
<\/div>\n
Jenom\u017ee j\u00e1 jsem ud\u011blal pravej opak, v\u00ed\u0161? J\u00e1 za\u0161el je\u0161t\u011b mnohem d\u00e1l…“ Tro\u0161ku trhnu rukou za sebe a t\u00edm si ho p\u0159it\u00e1hnu bl\u00ed\u017e k sob\u011b „Ned\u011bl\u00e1\u0161 mi to ani o kapi\u010dku leh\u010d\u00ed, Bille… M\u011bl bys mi po\u0159\u00e1d dokola opakovat, jak m\u011b nesn\u00e1\u0161\u00ed\u0161, abych na to zapomn\u011bl, nebo abych tomu, \u017ee m\u011b opravdu nedok\u00e1\u017ee\u0161 vyst\u00e1t, za\u010dal v\u011b\u0159it, ale ty m\u00edsto toho ml\u010d\u00ed\u0161… jedinej tv\u016fj pohled mi v\u0161echno moje staven\u00ed\u010dko zkaz\u00ed… Nedok\u00e1\u017eu to… ne, kdy\u017e mi v tom nebude\u0161 pom\u00e1hat…“  
„Tome… promi\u0148, jen\u017ee… j\u00e1… j\u00e1 ti prost\u011b nedok\u00e1\u017eu lh\u00e1t…“ koukne se mi zp\u00e1tky do o\u010d\u00ed. „Nedok\u00e1\u017eu ti \u0159\u00edkat, \u017ee t\u011b nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e je to \u00fapln\u011b naopak…“ smutn\u011b zavrt\u00ed hlavou. 
Na chv\u00edli se oto\u010d\u00edm a kouknu se, jestli n\u011bkde ve dve\u0159\u00edch nen\u00ed Nela, nebo jestli n\u00e1s nesleduje oknem. Pak pod vodou Billa chytnu za z\u00e1p\u011bst\u00ed j\u00e1 a st\u00e1hnu ho s sebou pod vodu, kde si ho p\u0159it\u00e1hnu, a tam ho taky na malou chv\u00edli pol\u00edb\u00edm… A\u017e kdy\u017e mi za\u010dne doch\u00e1zet dech, pust\u00edm i jeho a spole\u010dn\u011b s n\u00edm se vyno\u0159\u00edm. Bill trochu zalap\u00e1 po dechu, proto\u017ee se na rozd\u00edl ode m\u011b nestihnul nadechnout.  
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b t\u011b nen\u00e1vid\u00edm j\u00e1, Bille…“ brouknu ti\u0161e po chv\u00edli… chci u\u017e odej\u00edt.  
„Co to kec\u00e1\u0161 za voloviny, Tome? Do prdele prober se u\u017e pros\u00edm t\u011b, chov\u00e1\u0161 se jak mal\u00fd p\u0159ecitliv\u011bl\u00fd d\u00edtko.“ 
„J\u00e1 \u017ee se tak chov\u00e1m? Bille, m\u00e1m tu man\u017eelku a dceru, jak si mysl\u00ed\u0161, \u017ee se m\u00e1m chovat? Prost\u011b to u\u017e nem\u016f\u017eu ud\u011blat znova… Kdy\u017e to budu cht\u00edt ud\u011blat, tak mi klidn\u011b jednu vra\u017e, ale nedovol mi to ud\u011blat…“ pousm\u011bju se na n\u011bj \u2026 „Je mi zima…“ vymluv\u00edm se a pomalu jdu ven z baz\u00e9nu.<\/p>\n<\/div>\n
Billova pomoc byla ale taky naivn\u00ed… P\u00e1r dn\u00ed mu to \u0161lo… no \u0161lo, p\u00e1r dn\u00ed se taky nic ned\u011blo, j\u00e1 jsem m\u011bl v pr\u00e1ci na sp\u011bch a vracel jsem se dom\u016f a\u017e pozd\u011b ve\u010der a Billa jsem ve\u010der u\u017e nev\u00eddal, proto\u017ee u\u017e spal jako v\u0161ichni ostatn\u00ed. Teprve asi a\u017e po p\u011bti dnech, co jsem se dom\u016f vracel tak pozd\u011b ve\u010der, jsem se s Billem setkal v kuchyni. 
„Ahoj…“ \u0161eptnu, „jak to, \u017ee je\u0161t\u011b nechrn\u00ed\u0161?“ pousm\u011bju se 
„Ahoj… no… pr\u00e1v\u011b se chyt\u00e1m, jen si d\u011bl\u00e1m pit\u00ed… chce\u0161 taky?“ koukne se na m\u011b.  
„Ne, d\u011bkuju…“ pousm\u011bju se. „N\u011bco nov\u00fdho?“ 
„Nov\u00fdho? No… ani ne, jen, \u017ee S\u00e1ra dneska upadla na kole a od\u0159ela si koleno…“ zasm\u011bje se a oto\u010d\u00ed se na m\u011b. 
Usm\u011bju se „No jo, prvn\u00ed p\u00e1dy v\u017edycky bol\u00ed…“ usm\u011bju se a sund\u00e1m si mikinu. Sednu si do kuchyn\u011b a kouknu na n\u011bj. 
„No a u tebe co je nov\u00fdho?“ usm\u011bje se  
„U m\u011b? No… nic…“ pokr\u010d\u00edm rameny a zasm\u011bju se, „po\u0159\u00e1d ten samej stereotyp…“ podrbu se na \u010dele a omluvn\u011b se na n\u011bj usm\u011bju, asi od m\u00e9 odpov\u011bdi \u010dekal n\u011bco v\u00edc. Bill se jen potuteln\u011b pousm\u011bje, d\u00e1 si vlasy za ucho  
„Tak… j\u00e1 si p\u016fjdu lehnout, jsem unaven\u00fd…“ projde okolo m\u011b. 
„Bille, po\u010dkej…“ chytnu ho za dva prsty. Bill se na m\u011b jen oto\u010d\u00ed a s \u00fasm\u011bvem k\u00fdvne hlavou na znamen\u00ed, co pot\u0159ebuju. P\u0159it\u00e1hnu si ho k sob\u011b a obejmu ho okolo pasu, hlavu m\u00e1m polo\u017eenou na jeho hrudn\u00edku, zav\u0159u o\u010di…  <\/div>\n
<\/div>\n
„Tommy… j\u00e1… tohle nem\u016f\u017eeme…“ pohlad\u00ed m\u011b Bill po hlav\u011b a odstr\u010d\u00ed m\u011b od sebe. Jen se na n\u011bj smutn\u011b kouknu… 
„Tak mi aspo\u0148 dej pusinku na dobrou noc…“ 
„\u0158\u00edkal jsi mi, a\u0165 ti tohle zakazuju…“  
„Bille… jen malou pusinku…“ f\u0148uknu. Jen se ke mn\u011b beze slov sklon\u00ed a d\u00e1 mi kr\u00e1tkou pusu na rty. J\u00e1 si ho ale k sob\u011b p\u0159esn\u011b podle m\u00e9ho o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed p\u0159it\u00e1hnu a dlouze ho pol\u00edb\u00edm  
„Dost, Tommy…“ odstr\u010d\u00ed m\u011b a rad\u011bji rychle odejde… <\/div>\n
Chv\u00edli z\u016fstanu je\u0161t\u011b  sed\u011bt dole v kuchyni, ne\u017e se zvednu a dojdu se vysprchovat. Pak kdy\u017e vyjdu z koupelny jen s ru\u010dn\u00edkem omotan\u00fdm okolo pasu, zastav\u00edm se pohledem na dve\u0159\u00edch naproti mn\u011b. Pohledem sice sjedu je\u0161t\u011b na dve\u0159e od lo\u017enice, kde na m\u011b \u010dek\u00e1 Nela, ale neodpust\u00edm si to. Potichu vejdu do pokoje Billa a rad\u011bji ti\u0161e zamknu. Dojdu k jeho posteli a sednu si na jej\u00ed okraj. Odhrnu Billovi p\u00e1r pramen\u016f vlas\u016f z obli\u010deje a pohlad\u00edm ho po nich. Pak se k n\u011bmu sklon\u00edm a pol\u00edb\u00edm ho na sp\u00e1nek… <\/div>\n
<\/div>\n
„Mmm… Tommy…“ oto\u010d\u00ed se Bill pomalu na z\u00e1da „Ty si prost\u011b ned\u00e1\u0161 pokoj, co?“ tro\u0161ku rozespale si promne o\u010di. 
„Promi\u0148…“ pousm\u011bju se a rukou se op\u0159u vedle jeho hlavy. „Nedok\u00e1\u017eu to v sob\u011b dr\u017eet…“ po\u0161ept\u00e1m. 
„J\u00e1 v\u00edm… ale… j\u00e1 tohle nem\u016f\u017eu podporovat…“ Bill si pomalu sedne. 
„Bille, kdybych… necht\u011bl, tak se br\u00e1n\u00edm, ale j\u00e1 s tebou spolupracuju, ch\u00e1pe\u0161 to?“ pohlad\u00edm ho po krku. 
„Tommy… ned\u011blej mi to…“ sklop\u00ed Bill hlavu a op\u0159e si j\u00ed o pokr\u010den\u00e1 kolena. Sehnu se k n\u011bmu a pol\u00edb\u00edm ho do vlas\u016f… Rukou ho pohlad\u00edm po t\u00e9 jeho… „Nechci, abys m\u011b pak znovu nen\u00e1vid\u011bl…“ broukne skoro nesly\u0161n\u011b.  
„To se nestane…“ sna\u017e\u00edm se ho uklidnit. 
„A sl\u00edb\u00ed\u0161 mi to?“ zvedne hlavu a koukne se mi do o\u010d\u00ed. P\u0159ik\u00fdvnu na souhlas.  
„Slibuju…“ p\u0159isunu se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e. Nahnu se k n\u011bmu a pol\u00edb\u00edm ho. Jen kr\u00e1tce… nechci na n\u011bj nal\u00e9hat, jestli nechce se mnou m\u00edt nic spole\u010dn\u00e9ho, d\u00e1 mi to najevo te\u010f… jestli se bude br\u00e1nit… 
On ale neud\u011blal nic… Jen zav\u0159el o\u010di… „Bo\u017ee, Bille…“ po\u0161ept\u00e1m ti\u0161e a za\u010dnu ho l\u00edbat. Bill se ke mn\u011b taky hned posune a za\u010dne mi to opl\u00e1cet. Obejme m\u011b okolo krku… Po chv\u00edli l\u00edb\u00e1n\u00ed ho zatla\u010d\u00edm do postele a kleknu si nad n\u011bj… Bill m\u011b za\u010dne hned hladit po z\u00e1dech a po boc\u00edch… Kdy\u017e mu za\u010dne p\u0159ek\u00e1\u017eet ru\u010dn\u00edk, co m\u00e1m omotan\u00fd okolo pasu, jednodu\u0161e ho strhne a odhod\u00ed ho pry\u010d. „Ohh…“ ti\u0161e zavrn\u00edm a strhnu z n\u011bj pe\u0159inu.  
„Tome…“ zaklon\u00ed po chv\u00edli hlavu a pod m\u00fdmi dotyky se \u00fapln\u011b cel\u00fd prohne… Strhnu z n\u011bj jeho ob\u0159\u00ed tri\u010dko na span\u00ed, po chv\u00edli vlastn\u011b zjist\u00edm, \u017ee to bylo to jedin\u00e9, co m\u011bl na sob\u011b… Bill m\u011b po chv\u00edli donut\u00ed lehnout si a s\u00e1m si na m\u011b obkro\u010dmo sedne. Tro\u0161ku se na m\u011b je\u0161t\u011b zhoupne… Tohle jeho chov\u00e1n\u00ed m\u011b dov\u00e1d\u00ed k naprost\u00e9mu \u0161\u00edlenstv\u00ed. Ruce si polo\u017e\u00edm na jeho boky a chtiv\u011b se na n\u011bj usm\u011bju… <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Ivetka & Doris<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ivetka & Doris Ahoj \u010dten\u00e1\u0159i, chci se p\u0159edem omluvit, \u017ee jste ode m\u011b u\u017e dlouho nevid\u011bli \u017e\u00e1dn\u00e9 pokra\u010dov\u00e1n\u00ed z m\u00fdch v\u00edced\u00edln\u00fdch pov\u00eddek, ani \u017e\u00e1dnou mou aktivitu, ale st\u0159edn\u00ed \u0161kola u\u017e nen\u00ed sranda. Te\u010f jsou pr\u00e1zdniny a m\u00e1m v \u00famyslu v\u0161e napravit. Jako omluvu jsem pro V\u00e1s napsala<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-11270","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11270","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11270"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11270\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11270"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11270"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11270"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}