{"id":11278,"date":"2010-07-08T17:00:00","date_gmt":"2010-07-08T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11251"},"modified":"2010-07-08T17:00:00","modified_gmt":"2010-07-08T16:00:00","slug":"znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/08\/znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-6\/","title":{"rendered":"Znovu jsem na\u0161el v\u00fdchod slunce 6."},"content":{"rendered":"
autor:<\/strong> Tomi & Ainikki<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Tom na moji pozn\u00e1mku o na\u0161\u00ed osobn\u00ed ochran\u011b nikterak nereagoval, m\u00edsto toho se oto\u010dil k Amaye.<\/em><\/div>\n
„Mohl bych si s v\u00e1mi d\u00e1t tak\u00e9 \u010daj?“ Sice pou\u017eil mno\u017en\u00e9 \u010d\u00edslo, ale o m\u011b ani okem nezavadil. Copak nevid\u00ed, jak moc mi svou p\u0159ez\u00edravost\u00ed ubli\u017euje? Zatv\u00e1\u0159il jsem se rozmrzele a znud\u011bn\u011b. Ve skute\u010dnosti to byla ale jen maska, jak skr\u00fdt prohlubuj\u00edc\u00ed se zklam\u00e1n\u00ed a je\u010d\u00edc\u00ed touhu m\u00e9ho nitra po n\u011bm.<\/em><\/div>\n
„Jist\u011b,“ s nad\u0161en\u00edm ho p\u0159izvala. Slu\u017eebn\u00e1 mu pohotov\u011b nalila ten aromatick\u00fd hork\u00fd n\u00e1poj.<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee nen\u00ed \u010deho se ob\u00e1vat. Tady v pal\u00e1ci jste v bezpe\u010d\u00ed.“ Nav\u00e1zal na p\u0159edchoz\u00ed t\u00e9ma.<\/em><\/div>\n
„Ano, tak\u00e9 mysl\u00edm. P\u0159esto, bratr je vyd\u011b\u0161en\u00fd.“ Koukla na m\u011b skoro a\u017e soucitn\u011b. Popudilo m\u011b to.<\/em><\/div>\n
„A jak jsi na tohle p\u0159i\u0161la? Ty snad sd\u00edl\u00ed\u0161 moje pocity?“ Prsknul jsem podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. M\u011bl jsem dost jich obou, toho jejich vrk\u00e1n\u00ed, a v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b toho, jak ze m\u011b Amaya d\u011blala ustavi\u010dn\u011b mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Ur\u00e1\u017eelo m\u011b to, a nav\u00edc shazovalo p\u0159ed n\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Nemyslela jsem to zle. V\u017edy\u0165 jsi to s\u00e1m \u0159\u00edkal.“ P\u0159ipomn\u011bla mi a j\u00e1 po n\u00ed \u0161lehnul nevra\u017eiv\u00fdm pohledem.<\/em><\/div>\n
„Ty nikdy nic nemysl\u00ed\u0161 zle\u2026“ brumlal jsem si pod nos ironicky tak, \u017ee mi nemohla rozum\u011bt. „Omluvte m\u011b, odch\u00e1z\u00edm.“<\/em><\/div>\n
„Ale je\u0161t\u011b jsi nedopil.“<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1m chu\u0165.“<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Zav\u0159el jsem se ve sv\u00fdch komnat\u00e1ch. Z\u00e1dy jsem se po st\u011bn\u011b svezl na zem a z\u016fstal sed\u011bt schoulen\u00fd v rohu m\u00edstnosti. Bylo mi na nic a do o\u010d\u00ed se mi tla\u010dily slzy. Tolik jsem si p\u0159\u00e1l neb\u00fdt tak s\u00e1m. Kupodivu jsem netou\u017eil, aby se vr\u00e1til Torio, o jeho\u017e n\u00e1klonnost bych se sna\u017eit nemusel, cht\u011bl jsem kone\u010dn\u011b prolomit tu ze\u010f, kterou kolem sebe vystav\u011bl Holan\u010fan a necht\u011bl m\u011b za ni pustit. Nikdy jsem ale v podobn\u00e9 situaci nebyl. Netu\u0161il jsem, co bych m\u011bl ud\u011blat. Nav\u00edc to on by se m\u011bl sna\u017eit o p\u0159\u00edze\u0148 c\u00edsa\u0159e ne naopak.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
\n
Nejsp\u00ed\u0161 jsem tak vydr\u017eel sed\u011bt dlouhou dobu, proto\u017ee chv\u00edli po poledni se u m\u011b objevila Amaya. Nejd\u0159\u00edve cht\u011bla v\u011bd\u011bt, zda-li si p\u016fjdu d\u00e1t n\u011bco k ob\u011bdu, a pot\u00e9 se vypt\u00e1vala, kde a jak bych si p\u0159edstavoval oslavu m\u00fdch bl\u00ed\u017e\u00edc\u00edch se narozenin. Nam\u00edtl jsem, \u017ee nechci nic slavit, kdy\u017e tu obch\u00e1z\u00ed n\u011bjak\u00e1 banda vrah\u016f, ale p\u0159esv\u011bd\u010dila m\u011b, \u017ee se nen\u00ed \u010deho b\u00e1t a p\u0159ece bych nep\u0159e\u0161el sv\u00e9 dvacetiny bez pat\u0159i\u010dn\u00e9 sl\u00e1vy. Nakonec i zm\u00ednila, \u017ee bych na n\u011b mohl pozvat Toma, pon\u011bvad\u017e by ho to zajist\u00e9 moc pot\u011b\u0161ilo. Ne\u017e ode\u0161la, p\u0159isl\u00edbila, \u017ee za\u0159\u00edd\u00ed v\u0161e pot\u0159ebn\u00e9 kolem p\u0159\u00edprav oslavy. Nezapomn\u011bla mi v\u011bnovat povzbudiv\u00fd \u00fasm\u011bv, jako kdyby tu\u0161ila, \u017ee jsem si v hlav\u011b za\u010dal p\u0159em\u00edtat, jestli za n\u00edm dok\u00e1\u017eu j\u00edt, hlavn\u011b te\u010f, kdy\u017e jsem se vlastn\u011b c\u00edtil b\u00fdt ura\u017een\u00fd.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Snaha trucovat mi ale vydr\u017eela jen do nov\u00e9ho rozb\u0159esku a j\u00e1 se rozhodl uposlechnout radu sestry a osm\u011blil jsem se Toma pozvat osobn\u011b. \u010c\u00edm v\u00edce jsem se ale p\u0159ibli\u017eoval k jeho domku, t\u00edm v\u00edce m\u016fj krok zvol\u0148oval. Nepozn\u00e1val jsem s\u00e1m sebe. Nem\u011bl jsem ve sv\u00e9 povaze ost\u00fdchavost. Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee p\u0159i jedn\u00e1n\u00ed s lidmi mi nikdy d\u0159\u00edv nez\u00e1le\u017eelo na tom, co si o mn\u011b pomysl\u00ed, ale u n\u011bj to bylo jin\u00e9. Cht\u011bl jsem b\u00fdt v jeho o\u010d\u00edch n\u011bkdo, koho by si mohl nakonec zamilovat, stejn\u011b jako Amayu. Jen jsem doufal, \u017ee po tom, kolik jsem u\u017e natropil hloupost\u00ed, to bude je\u0161t\u011b v\u016fbec mo\u017en\u00e9.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
\u0160ourav\u011b jsem p\u0159e\u0161el z\u00e1pra\u017e\u00ed a p\u0159esv\u011bd\u010doval s\u00e1m sebe, \u017ee o nic nejde. Musel jsem se p\u00e1rkr\u00e1t zhluboka nadechnout, ne\u017e jsem byl schopen zaklepat. Snad bude uvnit\u0159. Necht\u011bl bych to odhodl\u00e1v\u00e1n\u00ed podstupovat znovu. Netrp\u011bliv\u011b jsem se p\u0159i \u010dek\u00e1n\u00ed kousal do rtu, ale nakonec se dve\u0159e odsunuly. Z\u016fstal na m\u011b p\u0159ekvapen\u00fd z\u00edrat. Pravd\u011bpodobn\u011b jsem byl ten posledn\u00ed, koho by tu \u010dekal. I j\u00e1 na n\u011bj v prvn\u00edch p\u00e1r chv\u00edl\u00edch jen zara\u017een\u011b hled\u011bl. Vrchn\u00ed \u010d\u00e1st t\u011bla toti\u017e nem\u011bl zakrytou t\u00edm jejich prazvl\u00e1\u0161tn\u00edm od\u011bvem. Dokonce bych \u0159ekl, \u017ee jsem i nepatrn\u011b pootev\u0159el \u00fasta a do tv\u00e1\u0159\u00ed se mi nahrnula \u010derve\u0148.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
„P\u0159ejete si, v\u00fdsosti?“ Vzpamatoval se z n\u00e1s dvou prvn\u00ed. Jeho hlas m\u011b donutil odtrhnout pohled od jeho hrudn\u00edku a zad\u00edvat se mu do o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1\u2026 p\u0159i\u0161el jsem\u2026 ehm\u2026 poz\u00edt\u0159\u00ed bude oslava m\u00fdch narozenin.“ Dostal jsem ze sebe pracn\u011b \u010d\u00e1st toho, co jsem mu p\u0159i\u0161el \u0159\u00edct. Cht\u011bl jsem hned nav\u00e1zat, ale p\u0159edb\u011bhl m\u011b.<\/em><\/div>\n
„V\u00edm. Amaya se mi o tom zm\u00ednila.“<\/em><\/div>\n
„Aha,“ tro\u0161ku m\u011b t\u00edm vp\u00e1dem do moj\u00ed my\u0161lenky rozhodil. P\u0159e\u0161l\u00e1pl jsem z nohy na nohu a sepjal ruce, abych si p\u0159estal nervozitou urovn\u00e1vat svoje \u0161irok\u00e9 ruk\u00e1vy. „Cht\u011bl bych, abys p\u0159i\u0161el. Tedy\u2026 jsem tu, abych t\u011b pozval.“ Dopov\u011bd\u011bl jsem.<\/em><\/div>\n
„Oh, to je pro m\u011b pocta, veli\u010denstvo. Ur\u010dit\u011b r\u00e1d p\u0159ijdu.“<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Usm\u00e1l jsem se, ale hned na to se zakabonil, kdy\u017e jsem si uv\u011bdomil to osloven\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 mi \u0159\u00edkat -v\u00fdsosti-, moji sestru tak\u00e9 oslovuje\u0161 jm\u00e9nem.“<\/em><\/div>\n
„Va\u0161e sestra nen\u00ed c\u00edsa\u0159,“ nam\u00edtl.<\/em><\/div>\n
„Ne, ale je z c\u00edsa\u0159sk\u00e9 rodiny, tak\u017ee bys m\u011bl tedy s n\u00ed jednat se stejnou \u00factou jako se mnou.“ Ohradil jsem se zase j\u00e1. Mo\u017en\u00e1 sta\u010dilo \u0159\u00edct otev\u0159en\u011b, \u017ee by mi bylo milej\u0161\u00ed, kdyby m\u016fj titul vypustil. Bylo by p\u0159ece hezk\u00e9 m\u00edt s n\u011bk\u00fdm ryze p\u0159\u00e1telsk\u00fd vztah bez toho, ani\u017e by se ten doty\u010dn\u00fd p\u0159ede mnou plazil a zbo\u017en\u011b ke mn\u011b vzhl\u00ed\u017eel, co\u017e s \u017e\u00e1dn\u00fdm z Japonc\u016f nebylo mo\u017en\u00e9. Pro n\u011b byl \u00fa\u0159ad c\u00edsa\u0159e snad a\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 posv\u00e1tn\u00fd. J\u00e1 ale nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd B\u016fh, ale \u010dlov\u011bk s oby\u010dejn\u00fdmi city a p\u0159\u00e1n\u00edmi. Tou\u017eil jsem po p\u0159\u00e1telstv\u00ed, n\u011bkom bl\u00edzk\u00e9m a Amaya mu v\u011b\u0159ila. Nebyl tedy d\u016fvod, abych do n\u011bj i j\u00e1 nevlo\u017eil svoji d\u016fv\u011bru.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 a va\u0161e sestra jsme ale p\u0159\u00e1tel\u00e9.“<\/em><\/div>\n
„A my dva nem\u016f\u017eeme?“ Vyhrknul jsem spont\u00e1nn\u011b a up\u0159el na n\u011bj pros\u00edc\u00ed o\u010di. V\u017edy\u0165 jsem toho snad ne\u017e\u00e1dal mnoho.<\/em><\/div>\n
„V\u00fdsosti,“ odml\u010del se a promnul si ko\u0159en nosu.<\/em><\/div>\n
„Pros\u00edm,“ ne\u010dekal jsem, ne\u017e cokoli dopov\u00ed. Beztak se ur\u010dit\u011b chystal na n\u011bjak\u00fd dal\u0161\u00ed protiargument. Kdyby m\u011b n\u011bkdo z lid\u00ed pohybuj\u00edc\u00edch se u dvora vid\u011bl v t\u00e9hle situaci, nev\u011b\u0159il by vlastn\u00edm o\u010d\u00edm. Hrd\u00fd c\u00edsa\u0159 se tu dopro\u0161uje a \u0161kemr\u00e1. Jen\u017ee j\u00e1 nemohl jinak. M\u00e1 touha po jeho pozornosti se neust\u00e1le prohlubovala a j\u00e1 u\u017e nevydr\u017eel d\u00e1l sed\u011bt s rukama slo\u017een\u00fdma v kl\u00edn\u011b a \u010dekat, jestli se n\u011bco zm\u011bn\u00ed. Zoufalost nut\u00ed d\u011blat lidi zoufal\u00e9 v\u011bci. A p\u0159esn\u011b tak jsem se nyn\u00ed c\u00edtil – k uzouf\u00e1n\u00ed osamocen\u00fd, prahnouc\u00ed po du\u0161i, je\u017e by byla bl\u00edzko t\u00e9 m\u00e9.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Neodpov\u00eddal. Jeho ml\u010den\u00ed jsem si vylo\u017eil tak, \u017ee o tom nejsp\u00ed\u0161 p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. Nemohl jsem ho nechat, aby nakonec vy\u0159kl n\u011bco zam\u00edtav\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
„Jmenuji se Benchiro Ichiro Leiko Lin,“ p\u0159edstavil jsem se a nat\u00e1hl k n\u011bmu ruku. N\u011bkde jsem toti\u017e \u010detl, nebo o tom mo\u017en\u00e1 mluvil Xaniro, \u017ee oni to tak d\u011blaj\u00ed. Dal jsem mu tak jasn\u011b najevo, \u017ee titul c\u00edsa\u0159e u\u017e nebude nad\u00e1le z jeho \u00fast tolerov\u00e1n.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Jeho obo\u010d\u00ed vyst\u0159elilo vzh\u016fru. St\u00e1le tam ale jen st\u00e1l naprosto p\u0159imra\u017een\u00fd.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, je to slo\u017eit\u00e9,“ usm\u00e1l jsem se, „m\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edkat Bille.“ Okat\u011b jsem se mu vnucoval. Mo\u017en\u00e1 jsem se i malinko zalekl toho, \u017ee by ho mohlo tohle neodbytn\u00e9 jedn\u00e1n\u00ed sp\u00ed\u0161e popudit, ne\u017e p\u0159iklonit na mou stranu, ale to bylo jen na zlomek sekundy. On si jist\u011b uv\u011bdomoval, kolik m\u011b muselo st\u00e1t vnit\u0159n\u00ed s\u00edly a odhodl\u00e1n\u00ed ud\u011blat tohle gesto vst\u0159\u00edcnosti. Nemohl p\u0159eci jinak, ne\u017e ho p\u0159ijmout. V opa\u010dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b by to byla ur\u00e1\u017eka.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
V\u00e1hav\u011b se pohnul sm\u011brem ke mn\u011b, a pak mou nab\u00edzenou ruku stisknul.<\/em><\/div>\n
„Jsem Tom. Ale to vy\u2026 ty u\u017e v\u00ed\u0161, Bille.“ Mile se na m\u011b usm\u00e1l a m\u011bkce vyslovil moje p\u0159\u00edzvisko. M\u00e1 du\u0161i\u010dka zaplesala blahem a nep\u0159edstavitelnou radost\u00ed, srdce se rozbu\u0161ilo rychleji.<\/em><\/div>\n
„V\u00edm,“ k\u00fdvl jsem a sklopil o\u010di v uzard\u011bn\u00ed. St\u00e1le sv\u00edral moji dla\u0148. Jeho byla p\u0159\u00edjemn\u011b m\u011bkk\u00e1 a tepl\u00e1 a ta moje drobn\u00e1 se v n\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00e1 ztr\u00e1cela. Tolik se mi l\u00edbilo dr\u017eet se ho.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Koutky \u00fast mi neuv\u011bdom\u011ble poklesly, kdy\u017e se m\u011b pomalu pou\u0161t\u011bl.<\/em><\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi m\u011b p\u0159i\u0161el pozvat na svou oslavu, ale te\u010f, pokud m\u011b omluv\u00ed\u0161, m\u00e1m je\u0161t\u011b n\u011bjakou pr\u00e1ci.“<\/em><\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 do p\u0159\u00edstavu?“<\/em><\/div>\n
„Ano,“ odpov\u011bd\u011bl stru\u010dn\u011b. Netu\u0161il jsem, zda-li je to v\u00fdmluva, aby ukon\u010dil n\u00e1\u0161 rozhovor, ale rozhodl jsem se to respektovat.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e, uvid\u00edme se tedy pozd\u011bji.“<\/em><\/div>\n
„Jist\u011b, Bille. Zat\u00edm p\u0159eji hezk\u00fd den.“ Pop\u0159\u00e1l mi. Je\u0161t\u011b jednou jsem se na n\u011bj usm\u00e1l, \u00fasm\u011bv mi oplatil, drobn\u011b jsem se poklonil na rozlou\u010denou a zvolna odch\u00e1zel vyprov\u00e1zen jeho pohledem, kter\u00fd jsem c\u00edtil v z\u00e1dech.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
D\u00edval jsem se za n\u00edm tak dlouho, dokud mi jeho barevn\u00e9 kimono nezmizelo z o\u010d\u00ed. Byl jsem zmaten\u00fd z toho v\u0161eho. Nastal \u010das, abych si p\u0159iznal pravdu, i kdy\u017e byla podivn\u011b bolestn\u00e1. M\u011bnil jsem se tu, pozn\u00e1val nov\u00e9, a v\u011bci, kter\u00e9 jsem d\u0159\u00edv miloval, mi najednou nic ne\u0159\u00edkaly. Ale nejen se mnou se d\u011bly zm\u011bny, i Bill se choval podivn\u011b. Skoro bych si troufl \u0159\u00edct, \u017ee jednal jako d\u00edvka, kter\u00e1 n\u011bkomu nadb\u00edh\u00e1. V tomto p\u0159\u00edpad\u011b mn\u011b. Snad se jenom nudil s\u00e1m bez Toria a hledal rozpt\u00fdlen\u00ed. V\u017edy\u0165 m\u011b na za\u010d\u00e1tku nen\u00e1vid\u011bl, a nebo to bylo n\u011bco jin\u00e9ho? Mo\u017en\u00e1 snaha ut\u00e9ct p\u0159ed sv\u00fdmi city tak, jako jsem se te\u010f o to sna\u017eil j\u00e1, i kdy\u017e jsem si vkr\u00e1dav\u011b za\u010d\u00ednal p\u0159ipou\u0161t\u011bt, \u017ee je to nemo\u017en\u00e9, a to i p\u0159esto, \u017ee jsem si nikdy n\u011bjak\u00e9 sbl\u00ed\u017een\u00ed s chlapcem nep\u0159edstavoval. V\u017edy mi to p\u0159i\u0161lo zvr\u00e1cen\u00e9. Copak bych mohl b\u00fdt jedn\u00edm z nich? \u0160\u00edlen\u00e9! Byla tu p\u0159eci Amaya, tak kr\u00e1sn\u00e1 a z\u00e1bavn\u00e1. Tak jak\u00fdpak Bill?<\/div>\n
<\/div>\n
Uklidnil jsem se a \u0161el se na chv\u00edli proj\u00edt. Dlouho jsem se d\u00edval na flekat\u00e9 ryby v jez\u00edrku. Opravdu se se mnou n\u011bco d\u011blo. Nikdy by m\u011b neupoutala tak romantick\u00e1 pod\u00edvan\u00e1. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159i m\u00e9m toul\u00e1n\u00ed se zahradami jsem v d\u00e1lce uvid\u011bl novou stavbu. Vypadala jako podivn\u00fd pavilon. Vydal jsem se k n\u00ed. Potichu jsem nakoukl a uvid\u011bl Xanira, jak se modl\u00ed p\u0159ed improvizovan\u00fdm olt\u00e1\u0159em. Co jin\u00e9ho mohl d\u011blat, kdy\u017e ve vzduchu m\u00e1chal silnou vonnou ty\u010dinkou syt\u011b r\u016f\u017eov\u00e9 barvy. Z toho odpudiv\u00e9ho smradu se mi ud\u011blalo zle. V\u0161iml jsem si je\u0161t\u011b nakreslen\u00e9ho svitku. Cel\u00fd Minoru. Kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e za \u017eiva. Mal\u00ed\u0159 musel m\u00edt opravdu talent. Xanira z\u0159ejm\u011b postihly v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed a nebo mo\u017en\u00e1 jen opravdov\u011b litoval, \u017ee chlapce p\u0159ipravil o \u017eivot, a nyn\u00ed mu sch\u00e1zel. A\u0165 tak \u010di tak, t\u00edmhle to, dle m\u00e9ho, neod\u010din\u00ed, a t\u00edha jeho h\u0159\u00edchu se nezmen\u0161\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
Zanechal jsem ho sv\u00e9mu osudu a vr\u00e1til se zp\u011bt. U sebe doma jsem si dal \u0161\u00e1lek \u010daje a pod\u00edval se rychle do pl\u00e1n\u016f, ov\u0161em pracovat se mi moc necht\u011blo. M\u00e9 my\u0161lenky byly rozt\u011bkan\u00e9. L\u00e9taly od jednoho bodu ke druh\u00e9mu. Na oslavu jsem se t\u011b\u0161il, a z\u00e1rove\u0148 m\u011bl obavy, \u017ee po n\u00ed u\u017e nic nebude jako d\u0159\u00edv. Protivn\u00e9 p\u0159edtuchy.<\/div>\n
<\/div>\n
Dva dny utekly jako voda a c\u00edsa\u0159ovi narozeniny byly tu. Vykoupal jsem se a obl\u00e9kl si sv\u00e9 nejlep\u0161\u00ed oble\u010den\u00ed. M\u011bl jsem hroznou tr\u00e9mu. J\u00e1 jako jedin\u00fd Evropan mezi t\u011bmi v\u0161emi dvo\u0159any. Rad\u0161i na to nemyslet. Ani jsem nev\u011bd\u011bl, jak\u00fd d\u00e1rek mu d\u00e1t. Nakonec jsem se sehnul do truhly a vyhrabal mal\u00fd mosazn\u00fd dalekohled. To by se mu mohlo l\u00edbit. Bylo to neobvykl\u00e9, i kdy\u017e se mi zd\u00e1lo, \u017ee c\u00edsa\u0159, tedy Bill, nem\u00e1 r\u00e1d novoty. Je\u0161t\u011b jsem si pln\u011b nezvykl na zdrobn\u011blinu jeho jm\u00e9na.<\/div>\n
<\/div>\n
Byl jsem vd\u011b\u010dn\u00fd, kdy\u017e pro m\u011b p\u0159i\u0161la Amaya osobn\u011b. J\u00edt tam s\u00e1m by pro m\u011b bylo jako mu\u010den\u00ed. V\u0161echny zraky by se up\u00edraly ke mn\u011b a hodnotily by m\u011b je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e kdy jindy. Amaya m\u011bla dobrou n\u00e1ladu a sm\u00e1la se. I j\u00e1 se za\u010dal c\u00edtit l\u00e9pe a povznesen\u011b. Byl jsem r\u00e1d, kdy\u017e jsme dorazili na m\u00edsto v zahrad\u00e1ch, \u017ee je to velmi neform\u00e1ln\u00ed. D\u011bsil jsem se \u0161kroben\u00fdch oficialit, p\u0159i kter\u00fdch \u010dlov\u011bk ud\u011bl\u00e1 snadno chybu. A tady se chyby neodpou\u0161t\u011bj\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
\"14\"<\/div>\n
Bill si hr\u00e1l s Yukiko. Spole\u010dn\u011b se d\u00edvali na hromad\u00edc\u00ed se d\u00e1rky. Nikdo mu ho ned\u00e1val p\u0159\u00edmo, ale p\u0159ed n\u011bj. A on si ho vzal, rozbalil, pak pod\u011bkoval a odlo\u017eil stranou na vyhrazen\u00e9 m\u00edsto. Vypadal tak zmaten\u011b z m\u00e9ho d\u00e1rku, p\u0159esto se usm\u00e1l. Zd\u00e1lo se mi, \u017ee ho nen\u00e1padn\u011b schoval do ruk\u00e1vu. N\u011bjak\u00fd slu\u017eebn\u00edk mu p\u0159inesl velkou pap\u00edrovou krabici s potiskem modr\u00fdch a \u017elut\u00fdch chryzant\u00e9m. Bill zbledl a odlo\u017eil ji stranou, ani se do n\u00ed nepod\u00edval. Pochopil jsem, \u017ee je od Toria. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b a\u0165 je \u0161og\u00fan Japonska jak\u00fdkoliv, bylo to od n\u011bj p\u0159eci mil\u00e9 a pozorn\u00e9, tak pro\u010d tedy Bill do v\u0161eho nehl\u00e9dl a tohle snad a\u017e \u0161t\u00edtiv\u011b odlo\u017eil? Nem\u011bl jsem mo\u017enost se t\u00edm nijak dlouze zaob\u00edrat, proto\u017ee na improvizovan\u00e9m podiu se za\u010dali p\u0159ipravovat hudebn\u00edci. Bill elegantn\u011b vstal a ode\u0161el k nim. Amaya se ke mn\u011b naklonila a za\u0161eptala.<\/div>\n
\"15\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Benjiro n\u00e1m zahraje. M\u00e1 hudbu r\u00e1d.“ Vzala Yukiko do n\u00e1ru\u010de. Ta se j\u00ed schoulila do kl\u00edna. Ostatn\u00ed se tak\u00e9 usazovali. U\u017e m\u011b opustila skl\u00ed\u010den\u00e1 n\u00e1lada, kterou jsem m\u011bl z tolika dvo\u0159an\u016f. Nikdy jsem nesly\u0161el zvuk \u0161amisenu. Jejich muzika mi p\u0159ipadala jako kv\u00edlen\u00ed ko\u010dek, kter\u00e9 jsem jako mal\u00fd tahal za ocas. Na\u0161t\u011bst\u00ed to netrvalo dlouho. V\u0161ichni byli tak nad\u0161en\u00ed. I j\u00e1 jsem se tup\u011b usm\u00edval, i kdy\u017e jsem byl r\u00e1d, \u017ee je ji\u017e konec.<\/div>\n
  <\/div>\n
Rozd\u00e1valy se nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed lah\u016fdky, ale j\u00e1 moc nejedl. Zat\u00edm jsem tomu jejich j\u00eddlu nep\u0159i\u0161el na chu\u0165. Slu\u017eebn\u00edci nest\u00edhali dopl\u0148ovat misky. \u010clov\u011bku by se zamotala hlava z toho v\u0161eho \u0161umu a leskl\u00fdch l\u00e1tek. Obli\u010deje mi n\u011bjak spl\u00fdvaly. A mez\u00ed t\u00edm se propl\u00e9tali slou\u017e\u00edc\u00ed. Mumraj k neuv\u011b\u0159en\u00ed. Ani nev\u00edm, kolik jsem vypil t\u00e9 jej\u00edch ko\u0159alky. Zd\u00e1lo se mi, \u017ee okoln\u00ed sv\u011bt se houpe. Za\u010d\u00ednal jsem b\u00fdt uvoln\u011bn\u00fd. Najednou se p\u0159ed n\u00e1mi objevil Bill a posadil se k n\u00e1m. Usm\u00edval se. Cht\u011bl po mn\u011b vysv\u011btlit ten podivn\u00fd d\u00e1rek. Oba jsme vstali a ode\u0161li o kus d\u00e1l. Radoval se jako d\u00edt\u011b.<\/div>\n
„V\u0161echno je tak bl\u00edzko. Je\u0161t\u011b si chci prohl\u00eddnout ten ke\u0159 a t\u00e1mhle ten kus zdi.“ Vzd\u00e1lili jsme se od spole\u010dnosti. Kolem n\u00e1s byl jenom klid zahrad. Nev\u00edm, jestli to byla n\u00e1hoda nebo \u00famysl. Slo\u017eil dalekohled a pod\u00edval se na m\u011b. Okolo n\u00e1s se pomalu stm\u00edvalo. Hled\u011bl jsem na n\u011bj, do t\u011bch jeho podmaniv\u00fdch o\u010d\u00ed barvy sko\u0159ice a nech\u00e1val se spout\u00e1vat jeho kr\u00e1sou. A pak jsem se zni\u010dehonic neovl\u00e1dl. Bylo to impulzivn\u00ed a prost\u011b se stalo to, co u\u017e jsem m\u011bl n\u011bjakou dobu ulo\u017een\u00e9 ve sv\u00e9m podv\u011bdom\u00ed. Asi za to mohl alkohol a p\u0159\u00edtm\u00ed, \u017ee jsem hodil za hlavu ve\u0161ker\u00e9 z\u00e1brany. Nahnul jsem se k n\u011bmu a pol\u00edbil ho na rty. Tak jemn\u011b, p\u0159esto s nal\u00e9havost\u00ed a v\u00e1\u0161n\u00ed, kterou jsem k n\u011bmu v tu chv\u00edli poc\u00edtil. Ustrnul a zachv\u011bl se. Zlehka jsem pokra\u010doval, mo\u017en\u00e1 ve snaze ho uklidnit, p\u0159im\u011bt ho poddat se. Nev\u011bd\u011bl jsem p\u0159esn\u011b, co v\u011bzelo za m\u00fdm opatrn\u00fdm jedn\u00e1n\u00edm. Alkohol d\u00e1vno sm\u00e1znul moji schopnost uva\u017eovat nad m\u00fdmi \u010diny, nejsp\u00ed\u0161 to tedy bylo jen instinktivn\u00ed. Ov\u0161em i p\u0159es mou n\u011b\u017enost se mi sna\u017eil vykroutit. Odstrkoval m\u011b, ale j\u00e1 ho dr\u017eel pevn\u011b. Nakonec se mu to ale poda\u0159ilo, a s brekem utekl. Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m d\u011blat. Jestli ho za\u010d\u00edt hledat, a nebo se vr\u00e1tit k Amaye.<\/div>\n
<\/div>\n
Rozhodl jsem se pro druhou variantu. Bill vedle n\u00ed nesed\u011bl. Usm\u00e1la se na m\u011b a ud\u011blala mi m\u00edsto vedle sebe. Na p\u00e1r vte\u0159in jsem zav\u0159el o\u010di. Polibek m\u011b neskute\u010dn\u011b vzru\u0161il. Znovu jsem c\u00edtil na sv\u00e9m to huben\u00e9 t\u011blo br\u00e1n\u00edc\u00edho se chlapce.<\/div>\n
„Nen\u00ed ti dob\u0159e?“<\/div>\n
„Ne, nic mi nen\u00ed. Snad \u00fanava.“ Op\u011bt jsem se napil sak\u00e9 a doufal, \u017ee bude v po\u0159\u00e1dku, proto\u017ee j\u00e1 u\u017e nem\u011bl s\u00edlu se zaj\u00edmat, nakolik je ot\u0159esen\u00fd a kam mohl ut\u00e9ci.<\/div>\n
<\/div>\n
„Vzd\u00e1l\u00edme se tedy.“ Navrhla a j\u00e1 se j\u00ed nechal v\u00e9st. Ocitl jsem se v nezn\u00e1m\u00e9m pokoji. Dopadl jsem na matraci, a hned na to jsem c\u00edtil jej\u00ed ruce, jak ze m\u011b strh\u00e1vaj\u00ed oble\u010den\u00ed. Nebr\u00e1nil jsem se. Hrozn\u011b mi t\u0159e\u0161tila hlava. Hladila m\u011b a p\u0159i tom se i ona zbavovala sv\u00e9ho barevn\u00e9ho \u0161atu. C\u00edtil jsem, jak tvrdnu, kdy\u017e se m\u011b c\u00edlen\u011b dot\u00fdkala. Pak na m\u011b nasedla. Kolem m\u00e9ho penisu se rozhostilo tepl\u00e9 vlhko jej\u00edho nenasytn\u00e9ho kl\u00edna. Chv\u00edli setrvala v klidu a pak se za\u010dala pohybovat. L\u00edbilo se mi to. P\u0159esto jsem kupodivu nemyslel na ni, ale p\u0159ed o\u010dima se mi m\u00edhaly zvl\u00e1\u0161tn\u00ed sc\u00e9ny. Obli\u010dej Tatsuyi – chlapce, jen\u017e si Xaniro bral proti jeho v\u016fli, kter\u00fd byl nahrazen pov\u00fd\u0161enou kr\u00e1sou Minoru. Tolik mi p\u0159ipom\u00ednal Billa, kdy\u017e jsme se poprv\u00e9 setkali. Tak nedosa\u017eiteln\u00fd a kr\u00e1sn\u00fd, a nakonec se z n\u011bj vyklubal ustra\u0161en\u00fd chlapec, kdy\u017e nebyl v Toriov\u011b vlivu. Jak\u00e9 by bylo milov\u00e1n\u00ed s n\u00edm? Br\u00e1nil by se tak jako v zahrad\u00e1ch? Mo\u017en\u00e1 ho bav\u00ed jenom flirt. Ani nev\u00edm, jestli jsem se ud\u011blal. V\u0161e bylo jako v mlh\u00e1ch.<\/div>\n
<\/div>\n
R\u00e1no jsem se probudil v ciz\u00edm lo\u017ei. \u010cerven\u00e1 hedv\u00e1bn\u00e1 pokr\u00fdvka dr\u00e1\u017edila m\u00e9 smysly. Bolela m\u011b hlava a cht\u011blo se mi zvracet. Ani nev\u00edm, kolik bylo hodin. Opatrn\u011b jsem se dotkl m\u00edsta vedle sebe. Hledal jsem \u017e\u00e1douc\u00ed Amayino t\u011blo, ale byla pry\u010d. Zmu\u010den\u011b jsem zak\u0148oural.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Tomi & Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tomi & Ainikki Tom na moji pozn\u00e1mku o na\u0161\u00ed osobn\u00ed ochran\u011b nikterak nereagoval, m\u00edsto toho se oto\u010dil k Amaye. „Mohl bych si s v\u00e1mi d\u00e1t tak\u00e9 \u010daj?“ Sice pou\u017eil mno\u017en\u00e9 \u010d\u00edslo, ale o m\u011b ani okem nezavadil. Copak nevid\u00ed, jak moc mi svou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[329],"tags":[],"class_list":["post-11278","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-znovu-jsem-nasel-vychod-slunce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11278","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11278"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11278\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11278"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11278"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11278"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}