{"id":1128,"date":"2017-07-24T16:00:00","date_gmt":"2017-07-24T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1121"},"modified":"2017-07-24T16:00:00","modified_gmt":"2017-07-24T15:00:00","slug":"berlin-anonymous-7-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/07\/24\/berlin-anonymous-7-1-2\/","title":{"rendered":"Berlin, Anonymous 7. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
M\u00e1\u0161 v\u00edce, ne\u017e tu\u0161\u00ed\u0161<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

Hmm\u2026 nad t\u00edm jsem nikdy opravdu nep\u0159em\u00fd\u0161lel. Pro\u010d? S k\u00fdm m\u00e1\u0161 pot\u00ed\u017ee? Hehehe\u2026 Ale v\u00e1\u017en\u011b, mysl\u00edm, \u017ee mo\u017en\u00e1 jo\u2026 eh, dneska jsem trochu jako ve snu, ale uvid\u00edme, co dok\u00e1\u017eu vykouzlit.<\/em><\/div>\n

Moje osobn\u00ed zku\u0161enost m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed k tomu, abych ti \u0159ekl, \u017ee ve skute\u010dnosti lid\u00e9, kter\u00e9 nejv\u00edce nen\u00e1vid\u00ed\u0161 – jsou ti, kter\u00e9 m\u00e1\u0161 nejrad\u0161i. J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee ka\u017ed\u00fd m\u016f\u017ee vych\u00e1zet s ka\u017ed\u00fdm, pokud v\u00ed\u0161, co t\u00edm mysl\u00edm. Do ur\u010dit\u00e9 m\u00edry. Mysl\u00edm, \u017ee mo\u017en\u00e1 – jo, ty si – vybere\u0161 – n\u011bkoho nen\u00e1vid\u011bt, nam\u00edsto toho se pokusit o to, aby to fungovalo, ale je mimo tvou kontrolu vytvo\u0159it z toho vztahu typick\u00fd p\u0159\u00edklad nejlep\u0161\u00edch p\u0159\u00e1tel. Mysl\u00edm, \u017ee to vy\u017eaduje speci\u00e1ln\u00ed kombinaci, aby se vztah vyvinul do n\u011b\u010deho siln\u011bj\u0161\u00edho, ne\u017e jsou jen zn\u00e1m\u00ed, a nestane se to jen pouhou snahou.<\/em><\/div>\n
Zjistil jsem, \u017ee kdy\u017e n\u011bkoho opravdu v\u00e1\u0161niv\u011b nen\u00e1vid\u00ed\u0161, tak to vlastn\u011b nen\u00ed nen\u00e1vist. Je to strach. Na tom \u010dlov\u011bku n\u011bco je, na zp\u016fsobu, jak jedn\u00e1, nebo jak mluv\u00ed, \u010deho se boj\u00ed\u0161. Pro\u010d? J\u00e1 nev\u00edm, ale ve skute\u010dnosti o tom v posledn\u00ed dob\u011b s\u00e1m dost \u010dasto p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, a tahle divn\u00e1 pou\u010dka se zd\u00e1 b\u00fdt docela platn\u00e1. Nebo si aspo\u0148 mysl\u00edm, \u017ee by to tak mohlo b\u00fdt. Je to jako-<\/em><\/div>\n
\n

Je to jako co? Bill zvedl ruku z kl\u00e1vesnice a lehce se popl\u00e1cal po tv\u00e1\u0159i.<\/p><\/div>\n

Ale ne, nen\u00ed to jako ta mal\u00e1 osina v zadku<\/em>. Proto\u010dil o\u010di nad sv\u00fdm vlastn\u00edm koment\u00e1\u0159em, chystal se to nechat b\u00fdt objektivn\u00ed.<\/div>\n
\u010ceho se boj\u00ed\u0161<\/em>? Nal\u00e9hal slab\u00fd hl\u00e1sek v jeho hlav\u011b, ale Bill pot\u0159\u00e1sl hlavou a p\u0159ilo\u017eil prsty zp\u00e1tky na kl\u00e1vesnici, ani\u017e by nad t\u00edm dvakr\u00e1t zap\u0159em\u00fd\u0161lel, vymazal za\u010d\u00e1tek posledn\u00ed v\u011bty.<\/div>\n
<\/p>\n

Chci \u0159\u00edct, \u017ee si mysl\u00edm, \u017ee nen\u00e1vist m\u00e1 v\u017edy n\u011bjak\u00fd v\u00fdchoz\u00ed bod. Je produktem jin\u00fdch pocit\u016f. Jako \u017e\u00e1rlivost. N\u011bkdy n\u011bkomu tak moc z\u00e1vid\u00ed\u0161, \u017ee nemus\u00ed ud\u011blat v\u016fbec nic pro to, aby t\u011b na\u0161tvali. Cht\u011bl bys to, co maj\u00ed oni, nebo b\u00fdt takov\u00fd, jako jsou oni, a jsi vztekl\u00fd, \u017ee to nem\u016f\u017ee\u0161 m\u00edt, a tak je prost\u011b nen\u00e1vid\u00ed\u0161. N\u011bkdy je to zastra\u0161ov\u00e1n\u00ed, mo\u017en\u00e1 m\u00e1 ten \u010dlov\u011bk super siln\u00e9 pot\u0159esen\u00ed rukou, a to samotn\u00e9 t\u011b vyv\u00e1d\u00ed z m\u00edry. Za\u010dne\u0161 ho nen\u00e1vid\u011bt, proto\u017ee t\u011b nut\u00ed se c\u00edtit nejist\u011b.<\/em><\/div>\n

Eh, j\u00e1 nev\u00edm, v\u017edycky bl\u00e1bol\u00edm, ale opravdu toho o tom moc nev\u00edm. Ale l\u00edb\u00ed se mi, jak m\u011b tvoje ot\u00e1zky nut\u00ed p\u0159em\u00fd\u0161let.<\/em><\/div>\n
Trochu zm\u011bn\u00edm t\u00e9ma a mus\u00edm se zeptat – jak moc toho v\u00ed\u0161 o byznysu? Opravdu by se mi hodila n\u011bjak\u00e1 rada a nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed, koho se zeptat, ale s tebou v\u017edycky m\u016f\u017eu zkusit st\u0159\u00edlet naslepo. Ob\u010das \u0159\u00edk\u00e1\u0161 inteligentn\u00ed v\u011bci, tak\u017ee to stoj\u00ed za pokus \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
Ach! Taky tady m\u00e1m jednu o\u0161emetnou situaci\u2026 hypoteticky, kdyby ses chystal j\u00edt na rande, co by sis, sakra, vzal na sebe do francouzsk\u00e9 restaurace? \u0158\u00edk\u00e1 baret \u00b4Sna\u017e\u00edm se a\u017e p\u0159\u00edli\u0161\u00b4? Hahaha.<\/em><\/div>\n
Ozvi se nazp\u00e1tek, a\u017e dostane\u0161 \u0161anci.<\/em><\/div>\n
-Red<\/em><\/div>\n
\n

Bill se prot\u00e1hl a zaz\u00edval, propraskal si klouby, ne\u017e popojel my\u0161\u00ed a kliknul na tla\u010d\u00edtko \u00b4odeslat\u00b4.<\/p><\/div>\n

Jakmile mu webov\u00e1 str\u00e1nka ozn\u00e1mila, \u017ee byl e-mail odesl\u00e1n, sklonil se a sev\u0159el si hlavu do dlan\u00ed, bezv\u00fdrazn\u011b si prohl\u00ed\u017eel obrazovku laptopu. Usm\u00e1l se, okam\u017eit\u011b poc\u00edtil to netrp\u011bliv\u00e9 o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed odpov\u011bdi od sv\u00e9ho tajupln\u00e9ho kamar\u00e1da. Komukoliv z venku by se mohlo zd\u00e1t, \u017ee spolu diskutuj\u00ed o zbyte\u010dn\u00fdch a nezaj\u00edmav\u00fdch t\u00e9matech, ale pro Billa byly tyto p\u0159edm\u011bty k diskuzi opravdu d\u016fle\u017eit\u00e9. Potkal n\u011bkoho, kdo s n\u00edm sd\u00edlel jeho teorie a ide\u00e1ly, n\u011bkoho, kdo s n\u00edm byl sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00fd zp\u016fsobem jako nikdo jin\u00fd, koho osobn\u011b znal. Bylo to motivov\u00e1no jejich vz\u00e1jemnou dohodou, \u017ee specifika by m\u011bla b\u00fdt z prob\u00edhaj\u00edc\u00edch rozhovor\u016f vynech\u00e1na; \u017e\u00e1dn\u00e1 jm\u00e9na, \u017e\u00e1dn\u00e9 informace o tom, kde v Berl\u00edn\u011b bydl\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00e9 diskuze o konkr\u00e9tn\u00edch ot\u00e1zk\u00e1ch t\u00fdkaj\u00edc\u00edch se p\u0159\u00edm\u00fdch vztah\u016f nebo probl\u00e9m\u016f. V\u0161echno bylo abstraktn\u00ed, byla to jen prost\u00e1 v\u00fdm\u011bna n\u00e1zor\u016f a zp\u011btn\u00e9 vazby, n\u011bkdo, kdo v\u00e1m mohl poskytnout n\u00e1zory na \u017eivot z perspektivy, kter\u00e1 je tak podobn\u00e1 t\u00e9 va\u0161\u00ed, a p\u0159esto z \u00fapln\u011b jin\u00e9ho \u00fahlu pohledu. Vytv\u00e1\u0159elo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit jistoty, proto\u017ee jste byli osvobozeni od odsouzen\u00ed a mohli jste b\u00fdt t\u00edmto zp\u016fsobem ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch up\u0159\u00edmn\u00ed.<\/div>\n
\n
Bill byl tak r\u00e1d, \u017ee se n\u011bkdy p\u0159ed rokem odv\u00e1\u017eil na m\u00edstn\u00ed webov\u00e9 str\u00e1nky Zv\u00ed\u0159ec\u00edch aktivist\u016f, kdy\u017e si vyhled\u00e1val informace o tragick\u00e9m p\u0159\u00edpadu t\u00fdran\u00fdch zv\u00ed\u0159at nedaleko jeho domova. N\u00e1hodn\u011b tam na\u0161el n\u011bkoho bl\u00edzko sv\u00e9ho v\u011bku, kdo \u017eil n\u011bjakou dobu v Berl\u00edn\u011b (a nyn\u00ed se z\u0159ejm\u011b do Berl\u00edna vr\u00e1til), a kdo sd\u00edlel jeho l\u00e1sku k \u017eivotu v m\u011bstsk\u00fdch ulic\u00edch a taky l\u00e1sku ke zv\u00ed\u0159at\u016fm. Jedna v\u011bc vedla ke druh\u00e9 a brzy se sp\u0159\u00e1telili, vedli spolu rozhovory p\u0159es chat a emaily, jako by se znali cel\u00e9 sv\u00e9 \u017eivoty. Prost\u011b se to tak stalo, \u017ee ten chl\u00e1pek byl ten nejpohodov\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk, se kter\u00fdm se dalo konverzovat o \u0159ad\u011b v\u011bc\u00ed, a kter\u00fd obohacoval jeho \u017eivot jednoduch\u00fdm, ale v\u00edtan\u00fdm zp\u016fsobem. Nikdy se nec\u00edtil s\u00e1m, i kdy\u017e nikdo jin\u00fd nebyl fyzicky kolem.<\/div>\n
\n

Bill si unaven\u011b prot\u0159el o\u010di a znovu se prot\u00e1hl. Probudil se brzy, navzdory kr\u00e1tk\u00e9mu sp\u00e1nku, a jeho t\u011blo ho prosilo o zd\u0159\u00edmnut\u00ed, dokonce i kdy\u017e se jeho mysl necht\u011bla podvolit. Mysl\u00ed mu projely \u00fatr\u017eky z ve\u010d\u00edrku a on se znovu s\u00e1m pro sebe usm\u00e1l. Ten ve\u010der byl pom\u011brn\u011b bezv\u00fdznamn\u00fd, nebyla to ta nejv\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1bava, kterou v posledn\u00edch letech m\u011bl, ale p\u0159esto mu to vyvol\u00e1valo podivn\u00fd pocit brn\u011bn\u00ed v kone\u010dc\u00edch prst\u016f, kdy\u017e na to pomyslel.<\/p><\/div>\n

M\u011bl na pr\u00e1ci milion a jednu v\u011bc k tomu, dokonce m\u011bl v pl\u00e1nu poupravit sv\u016fj \u017eivotopis; odm\u00edtal uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee centrum, kter\u00e9 bylo jeho domovem u\u017e po dva roky, bude uzav\u0159eno, ale u\u017e d\u00e1l nemohl ignorovat hromad\u00edc\u00ed se \u00fa\u010dty – pot\u0159eboval druhou pr\u00e1ci, nebo bude pot\u0159ebovat n\u011bkdy velmi brzo.<\/div>\n
Poklepal si na rty, jak jeho o\u010di doputovaly k hromad\u011b pap\u00edr\u016f, kter\u00e9 si p\u0159inesl z centra, a pak ke zbytku studen\u00e9 k\u00e1vy, kter\u00e1 byla poz\u016fstatkem z dne\u0161n\u00edho r\u00e1na, a rozhodl se pro odpoledn\u00ed zd\u0159\u00edmnut\u00ed.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

Jeliko\u017e mi nem\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edct, o jak\u00fd byznys tady jde, tak ti asi moc nepom\u016f\u017eu D:<\/em><\/div>\n

Chci \u0159\u00edct, \u017ee to m\u016f\u017ee zkusit a j\u00e1 ud\u011bl\u00e1m, co budu moct. Te\u010f mus\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let, jestli jsi majitelem n\u011bjak\u00e9 firmy\u2026 je to n\u011bco podez\u0159el\u00e9ho? Ileg\u00e1ln\u00edho? Red zn\u00ed jako perfektn\u00ed jm\u00e9no pro n\u011bkoho, kdo \u0159\u00edd\u00ed drah\u00fd bordel. Ne\u2026 \u00b4Velk\u00fd Ted\u00b4 je lep\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
Je legra\u010dn\u00ed, \u017ees mluvil o tom, m\u00edt z n\u011bkoho strach, proto\u017ee-<\/em><\/div>\n
\n

Tom byl n\u00e1siln\u011b vytr\u017een z toku sv\u00fdch my\u0161lenek zazvon\u011bn\u00edm telefonu. T\u011b\u017ece si p\u0159ejel rukama p\u0159es obli\u010dej a promnul si o\u010di, ne\u017e se nat\u00e1hl p\u0159es druhou polovinu pohovky pro sv\u016fj telefon.<\/p><\/div>\n

„Jo?“ \u00b4Pros\u00edm\u00b4 bylo trochu nadhodnocen\u00e9, pokud \u0161lo o Toma.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 odpoledne. Mohu mluvit s panem Thomasem Kaulitzem<\/em>?“ \u0158ekl mu\u017esk\u00fd nosov\u00fd hlas t\u00edm nejp\u0159\u00edsn\u011bj\u0161\u00edm t\u00f3nem, jak\u00fd Tom za posledn\u00ed dobu sly\u0161el.<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b s n\u00edm mluv\u00edte.“<\/div>\n
„Ach, dobr\u00fd den, pane Kaulitzi. Tady je Anthony Bergmann, advok\u00e1t ned\u00e1vno zesnul\u00e9ho J\u00f6rga Kaulitze – jsem r\u00e1d, \u017ee se mi v\u00e1s kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo kontaktovat. Douf\u00e1m, \u017ee jsem v\u00e1s nevyru\u0161il p\u0159i n\u011bjak\u00e9 pr\u00e1ci<\/em>.“<\/div>\n
\n

Tom zvedl o\u010di k laptopu, kter\u00fd m\u011bl uveleben\u00fd na kl\u00edn\u011b, a na zlomek vte\u0159iny zva\u017eoval odpov\u011bd\u011bt \u00b4ano, m\u00e1m pln\u011b nabit\u00fd program\u00b4. Celkov\u011b byl v\u0161ak Tom hluboce zv\u011bdav\u00fd, pro\u010d ho otc\u016fv pr\u00e1vn\u00edk kontaktoval, a ignoroval p\u0159itom zp\u016fsob, jak\u00fdm mu poklesl \u017ealudek p\u0159i zm\u00ednce o J\u00f6rgov\u011b smrti. Je\u0161t\u011b p\u0159ekvapiv\u011bj\u0161\u00ed bylo, \u017ee se n\u011bkomu v\u016fbec poda\u0159ilo naj\u00edt na n\u011bj kontakt.<\/p><\/div>\n

„Ehm, ne\u2026 te\u010f je to docela dobr\u00e9. Co\u2026 se d\u011bje?“<\/div>\n
Mu\u017e na druh\u00e9m konci linky si zvl\u00e1\u0161tn\u011b odka\u0161lal a Tom potla\u010dil sm\u00edch. „Ach ano, no, d\u016fvod, pro\u010d v\u00e1m vol\u00e1m, je ten, abych s v\u00e1mi mohl prodiskutovat posledn\u00ed v\u016fli va\u0161eho otce. Zvl\u00e1\u0161t\u011b to, co v\u00e1m odk\u00e1zal<\/em>.“ Tom znovu pozvedl obo\u010d\u00ed a pozorn\u011b naslouchal. „Nastaly ur\u010dit\u00e9 – drobn\u00e9 pot\u00ed\u017ee – u jist\u00fdch nemovitost\u00ed, kter\u00e9 po sob\u011b zanechal. Jste si v\u011bdom obsahu jeho v\u016fle, pane Kaulitzi?<\/em>„<\/div>\n
„Ne\u2026 opravdu ne,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a zamra\u010dil se. „Je to v\u00e1\u017en\u00e9? Co to m\u00e1 co spole\u010dn\u00e9ho se mnou? J\u00e1 myslel, \u017ee – no, tak n\u011bjak jsem usoudil, \u017ee mi nic neodk\u00e1\u017ee. Je tady n\u011bco, co mi unik\u00e1?“<\/div>\n
„Naopak, pane, bylo v\u00e1m nad\u011bleno, pokud to tak mohu \u0159\u00edci, velice \u0161t\u011bd\u0159e. Jak u\u017e bylo \u0159e\u010deno, je to docela d\u016fle\u017eit\u00e1 z\u00e1le\u017eitost a j\u00e1 navrhuji, abychom si domluvili n\u011bjak\u00e9 setk\u00e1n\u00ed, kde bychom o tom mohli d\u00e1le diskutovat. Bylo by to tak v po\u0159\u00e1dku<\/em>?“<\/div>\n
Tom spolkl po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed omr\u00e1\u010den\u00ed. „Ehm, ano, ano. Jist\u011b.“<\/div>\n
„M\u00e1m volnou chv\u00edli p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed ned\u011bli okolo 16:30, a pokud nem\u00e1te nic proti sch\u016fzce o brzk\u00e9m ned\u011bln\u00edm ve\u010deru, pak bych si v\u00e1s moc r\u00e1d zarezervoval. Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee je to jedna z velmi m\u00e1la voln\u00fdch chvil, kdy budu tento t\u00fdden k dispozici<\/em>.“<\/div>\n
„To je v pohod\u011b, m\u016f\u017eu tam b\u00fdt.“ V t\u011bchhle dnech nejsem tolik zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fd, pomyslel si Tom s n\u00e1znakem bolesti v hlase.<\/div>\n
\n

Mu\u017e ze sebe vysypal adresu kancel\u00e1\u0159e a Tom si ji na\u0161kr\u00e1bal na nejbli\u017e\u0161\u00ed kousek pap\u00edru. A\u017e kdy\u017e se advok\u00e1t t\u00e9m\u011b\u0159 rozlou\u010dil, Tom impulzivn\u011b vyhrkl ot\u00e1zku.<\/p><\/div>\n

„Hej – vlastn\u011b jsem cht\u011bl n\u011bco v\u011bd\u011bt. M\u016f\u017eete mi \u0159\u00edct, co jsem zd\u011bdil, \u017ee? Nechci b\u00fdt moc drz\u00fd, pokud to nem\u016f\u017eete \u0159\u00edct, ale jsem tak trochu v \u0161oku.“ Tom si roztr\u017eit\u011b okusoval nehet a pevn\u011b sev\u0159el telefon.<\/div>\n
Na druh\u00e9m konci se rozhostilo ticho a Tom kr\u00e1tce zauva\u017eoval, jestli je opravdu nep\u0159ijateln\u00e9 \u0159\u00edkat takov\u00e9 v\u011bci po telefonu – i kdy\u017e ho nenapadal \u017e\u00e1dn\u00fd dobr\u00fd d\u016fvod pro\u010d.<\/div>\n
„No, pane, ani\u017e bych chodil kolem hork\u00e9 ka\u0161e, v\u00e1\u0161 otec zanechal, krom\u011b spousty jin\u00fdch v\u011bc\u00ed, na va\u0161e jm\u00e9no cel\u00fd sv\u016fj majetek<\/em>.“ Tom vydechl a o\u010di se mu roz\u0161\u00ed\u0159ily a\u017e do velikosti tal\u00ed\u0159\u016f. „P\u0159esto je f\u00e9r v\u00e1s varovat, \u017ee, no, je va\u0161e pr\u00e1vo na tento majetek napadeno. Ale nebojte se, v\u0161e spolu prodiskutujeme, a\u017e se setk\u00e1me, to v\u00e1m slibuji. P\u0159eji p\u0159\u00edjemn\u00e9 odpoledne, pane Kaulitzi<\/em>.“<\/div>\n
S jedn\u00edm kliknut\u00edm se linka odpojila a Tomova \u00fasta se ani nepohnula z pozice, ve kter\u00e9 zamrzla.<\/div>\n
<\/p>\n

No do prdele.<\/em><\/div>\n

\n

„Zlato, jsem zp\u00e1tkyyy! A m\u00e1m d\u00e1\u00e1\u00e1rky!“ Vchodov\u00e9 dve\u0159e se rozl\u00e9tly a Karla, zat\u00ed\u017een\u00e1 spoustou ta\u0161ek, vb\u011bhla dovnit\u0159 a vesele a mimo rytmus si zp\u00edvala.<\/p><\/div>\n

„Ahoj.“ Tom vyh\u00fdbav\u011b zavr\u010del, odhodil telefon na gau\u010d a o\u010dima se vr\u00e1til k laptopu na kl\u00edn\u011b.<\/div>\n
Karla si hlasit\u011b odfoukla, kopnut\u00edm zav\u0159ela dve\u0159e a odhodila n\u011bjak\u00e9 p\u0159ebyte\u010dn\u00e9 ta\u0161ky na kuchy\u0148sk\u00fd st\u016fl. „Co m\u00e1\u0161 za probl\u00e9m?“<\/div>\n
Tom na\u0161pulil rty a pokr\u010dil rameny, ani nezvedl pohled, kdy\u017e za\u010dal zu\u0159iv\u011b ps\u00e1t. „To nic. Mysl\u00edm, \u017ee jsem pr\u00e1v\u011b zjistil, \u017ee jsem byl jako syn op\u011btovn\u011b adoptov\u00e1n nebo n\u011bco podobn\u00e9ho. Jako \u017ee mo\u017en\u00e1 budu d\u011bdic nebo tak.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ Odpov\u011bd\u011bla Karla pochybova\u010dn\u011b. „D\u011bdic, jo? Nev\u011bd\u011bla jsem, \u017ee tady bylo n\u011bco, co bys mohl zd\u011bdit.“<\/div>\n
J\u00e1 jsem j\u00ed v\u00e1\u017en\u011b nic ne\u0159ekl; je to docela vtipn\u00e9<\/em>. „Jo,“ pokra\u010doval Tom bezstarostn\u00fdm t\u00f3nem. „N\u011bkdo nechce, abych hmm\u2026“ Tom si jen sotva v\u0161iml sv\u00e9ho anglick\u00e9ho uklouznut\u00ed, jak se nach\u00e1zel jen jednou nohou ve fyzick\u00e9m sv\u011bt\u011b, „\u2026abych p\u0159evzal kr\u00e1lovstv\u00ed.“<\/div>\n
„OH, v\u00e1\u017en\u011b?“ Za Tomem se oz\u00fdvalo hlasit\u00e9 cink\u00e1n\u00ed a bouch\u00e1n\u00ed, jak se otev\u00edraly a zav\u00edraly dv\u00ed\u0159ka od lednice. „A kdo ti odep\u00edr\u00e1 tv\u00e9 kr\u00e1lovstv\u00ed, m\u016fj princi? Je tady n\u011bjak\u00fd velk\u00fd, zl\u00fd drak? Ach – ne. Je to \u010f\u00e1belsk\u00e1 \u010darod\u011bjnice, \u017ee?“<\/div>\n
Tomovi za\u0161kubalo obo\u010d\u00ed, ale jinak se jeho v\u00fdraz nijak nezm\u011bnil.<\/div>\n
„Bingo.“<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Kdy\u017e Tom to \u00fatern\u00ed odpoledne vkr\u00e1\u010del do centra, okam\u017eit\u011b si byl jist\u00fd, \u017ee se nem\u011bl uk\u00e1zat o hodinu d\u0159\u00edve jen d\u00edky trivi\u00e1ln\u00ed \u00favaze. Ta trivi\u00e1ln\u00ed \u00favaha mo\u017en\u00e1 byla Karla, Karla a Karla, omezen\u00fd prostor a bolav\u00e9 (a zjevn\u011b n\u011bjakou dobu i nepou\u017eiteln\u00e9) boky, ale jeho byt mohl b\u00fdt pro tentokr\u00e1t mo\u017en\u00e1 lep\u0161\u00ed volbou.<\/p><\/div>\n

„Ne, ne, ne! Je to cel\u00e9 \u0161patn\u011b! Tohle nem\u016f\u017eeme pou\u017e\u00edt.“ Tom sebou \u0161kubl p\u0159i hlasit\u00e9m protestu \u010dernovlas\u00e9ho mlad\u00edka a opatrn\u011b si jednou rukou sundal sluch\u00e1tka, ne\u017e opatrn\u011b vstoupil do hudebn\u00ed t\u0159\u00eddy.<\/div>\n
„Pro\u010d? Te\u010f to vypad\u00e1 je\u0161t\u011b l\u00e9pe! No tak to vypad\u00e1 tro\u0161ku jinak, je to jen vylep\u0161en\u00ed,“ ozvalo se Alfonsovo rept\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Oba mlad\u00ed mu\u017ei se nach\u00e1zeli uprost\u0159ed zjevn\u011b vyklizen\u00e9 t\u0159\u00eddy, \u017eidle byly \u00fahledn\u011b naskl\u00e1dan\u00e9 pod\u00e9l st\u011bn. Bill st\u00e1l na jednom konci p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b velk\u00e9 n\u00e1st\u011bnn\u00e9 malby rozlo\u017een\u00e9 na koberci, nap\u016fl dokon\u010den\u00e9, jak se zd\u00e1lo, kter\u00e1 se t\u00e1hla a\u017e k Alfonsov\u00fdm noh\u00e1m na druh\u00e9m konci. Voln\u011b zde spl\u00fdvaly sm\u00ed\u0161en\u00e9 pastelov\u00e9 barvy, prol\u00ednaj\u00edc\u00ed se do ost\u0159e \u010dern\u00e9 tu\u017eky a \u010dist\u00e9ho b\u00edl\u00e9ho pl\u00e1tna.<\/div>\n
\u017d\u00e1dn\u00fd z nich si Toma nev\u0161iml, a tak se vydal k p\u0159ikr\u010den\u00e9mu, statn\u00e9mu blon\u010f\u00e1kovi sed\u00edc\u00edmu v rohu a posadil se ti\u0161e vedle n\u011bj.<\/div>\n
\n

„Alfonsi,“ za\u010dal Bill pevn\u00fdm, v\u00e1\u017en\u00fdm t\u00f3nem, jeho pohled byl jako dlouh\u00fd a ostr\u00fd n\u016f\u017e, kter\u00fdm se zabod\u00e1val do star\u0161\u00edho mu\u017ee. „Ta p\u00edse\u0148 s n\u00e1zvem \u00b4How the Lights on the Christmas Tree Glow<\/em> (Jak ta sv\u011bt\u00fdlka na v\u00e1no\u010dn\u00edm stromku z\u00e1\u0159\u00ed)\u00b4 k velk\u00e9mu \u0161oku, pokud mohu dodat, popisuje kr\u00e1sn\u00e1 v\u00e1no\u010dn\u00ed sv\u011bt\u00fdlka na stejn\u011b kr\u00e1sn\u00e9m v\u00e1no\u010dn\u00edm stromku. Skute\u010dn\u011b jsem si myslel, \u017ee obecn\u00fd a z\u00e1kladn\u00ed po\u017eadavek na v\u00e1no\u010dn\u00ed strom ozdoben\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00edm osv\u011btlen\u00edm v \u00fatuln\u00e9m v\u00e1no\u010dn\u00edm prostoru bude snadno pochopiteln\u00fd.“<\/div>\n

„A? Tohle je stejn\u011b tak dobr\u00e9! Je to, ehm, v\u00e1no\u010dn\u00ed, v\u00ed\u0161, po\u0159\u00e1d to bude vypadat skv\u011ble.“<\/div>\n
„Je to sob uprost\u0159ed nap\u016fl zasn\u011b\u017een\u00e9ho pole\u2026 a nic jin\u00e9ho! M\u00e1\u0161 v\u016fbec tu\u0161en\u00ed, jak retardovan\u011b to bude vypadat? Ne – nejsp\u00ed\u0161 nem\u00e1\u0161. Ve tv\u00e9 stejn\u011b tak omezen\u00e9 mysli to n\u011bjak d\u00e1v\u00e1 perfektn\u00ed smysl. M\u00e1m pravdu?“<\/div>\n
Nastalo ticho, intenzivn\u00edm z\u00e1pasem v z\u00edr\u00e1n\u00ed vzduch v m\u00edstnosti je\u0161t\u011b v\u00edce zhoustl. Alfons hluboko v krku ti\u0161e zavr\u010del a Bill si znechucen\u011b odfrkl. Tom omr\u00e1\u010den\u011b uva\u017eoval, kam se pod\u011bl ten cukruj\u00edc\u00ed p\u00e1r, kter\u00fd pozoroval na ve\u010d\u00edrku.<\/div>\n
N\u00e1hle se ozvalo hlasit\u00e9 k\u0159upnut\u00ed a v\u0161echny t\u0159i hlavy se oto\u010dily ke Gustavovi, kter\u00fd se zarazil s precl\u00edkem nap\u016fl mezi rty. Blon\u010f\u00e1k se obez\u0159etn\u011b rozhl\u00e9dl mezi \u010dleny sv\u00e9ho publika, pomalu ale jist\u011b si vtla\u010dil zbytek sv\u00e9 sva\u010dinky do \u00fast a m\u00edstnost\u00ed se znovu rozezn\u011blo hlasit\u00e9 k\u0159oup\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
\n

Bill ze sebe vydal p\u0159es sev\u0159en\u00e9 rty pronikav\u00fd v\u00fdk\u0159ik, vztekle zadupal, a Alfons si povzdechl a rukama si p\u0159ikryl o\u010di. Tom zvedl obo\u010d\u00ed a pobaven\u011b vyprskl, ale sm\u00edch potla\u010dil – pohled v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch, kdy\u017e byl rozlad\u011bn\u00fd, nah\u00e1n\u011bl strach.<\/p><\/div>\n

„Tohle bude katastrofa\u2026 Ani bych hlavn\u00ed radu nijak nevinil, kdyby n\u00e1s stopli. Na tomhle bohem zapomenut\u00e9m m\u00edst\u011b nic nejde tak, jak m\u00e1.“ Bill se vrhl do nejbli\u017e\u0161\u00ed \u017eidle, o\u010di m\u011bl ubl\u00ed\u017een\u011b roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9 a ruce omotan\u00e9 kolem sv\u00e9ho t\u011bla, jak se sna\u017eil s\u00e1m sebe uklidnit. „Tohle cel\u00e9 je jeden velk\u00fd zatracen\u00fd chaos.“<\/div>\n
„To opravdu nen\u00ed,“ za\u010dal Alfons, ruku si zastr\u010dil do kapsy sv\u00fdch d\u017e\u00ednov\u00fdch kalhot. „J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee to cel\u00e9 bude nakonec naprosto brilantn\u00ed. D\u011bti zn\u00ed skv\u011ble, a tahle malba je zatracen\u011b dobr\u00e1. Rozsv\u00edt\u00ed to celou show.“<\/div>\n
Gustav v rohu pokr\u010dil rameny, nab\u00eddl pytl\u00edk precl\u00edk\u016f Tomovi a Tom si jich p\u00e1r vzal. Oba soust\u0159ed\u011bn\u011b sledovali to chab\u00e9, ale o nic m\u00e9n\u011b z\u00e1bavn\u00e9 p\u0159edstaven\u00ed pln\u00e9 dramatu a spokojen\u011b si pochutn\u00e1vali na sv\u00e9m ob\u010derstven\u00ed.<\/div>\n
„Ale pros\u00edm t\u011b – polovina t\u011bch d\u011bt\u00ed si mysl\u00ed, \u017ee houslov\u00fd kl\u00ed\u010d je sou\u010d\u00e1st\u00ed \u0159eck\u00e9 abecedy. A te\u010f – te\u010f budou zp\u00edvat sv\u00fdmi fale\u0161n\u00fdmi, pisklav\u00fdmi a strojen\u00fdmi hlasy o v\u00e1no\u010dn\u00edch stromc\u00edch a dobr\u00e9 v\u00ed\u0159e na sc\u00e9n\u011b, kter\u00e1 bude vyzdobena pro \u00b4Rudolph the Red Nosed Reindeer<\/em> (Sob\u00edk Rudolf s \u010derven\u00fdm nosem)\u00b4. P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee bych si m\u011bl j\u00edt zavolat, nesm\u00edm zapomenout pozvat i klauna.“<\/div>\n
\n

Alfons ud\u011blal n\u011bkolik dlouh\u00fdch krok\u016f sm\u011brem ke sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli, \u0161irok\u00fdma rukama jej popadl za pa\u017ee a sklonil se do zorn\u00e9ho pole trucuj\u00edc\u00edho mlad\u00edka. „P\u0159esta\u0148 k\u0148ourat, bude to vypadat dob\u0159e. Nev\u00edm, jak jinak to je\u0161t\u011b m\u00e1m \u0159\u00edct – nen\u00ed tady nic, co bych je\u0161t\u011b mohl ud\u011blat, aby se ti to zd\u00e1lo lep\u0161\u00ed. Je to v\u00e1no\u010dn\u00ed t\u00e9ma, je to sv\u011b\u017e\u00ed, origin\u00e1ln\u00ed a perfektn\u00ed. No tak to zatracen\u011b nen\u00ed strom, ale po\u0159\u00e1d to vypad\u00e1 skv\u011ble a ty to v\u00ed\u0161.“<\/p><\/div>\n

Z druh\u00e9 strany m\u00edstnosti, kde m\u011bl kytarista nyn\u00ed nohy op\u0159en\u00e9 o stoh mal\u00fdch \u017eidli\u010dek, zazn\u011blo to nejslab\u0161\u00ed protestuj\u00edc\u00ed zabru\u010den\u00ed. Tom zvedl obo\u010d\u00ed v nep\u0159\u00edm\u00e9 v\u00fdzv\u011b a jeho \u00fasta brzy n\u00e1sledovala a otev\u0159ela se, aby vypustila prvn\u00ed slovo. Gustav, ani\u017e by spustil o\u010di z p\u00e1ru p\u0159ed nimi, uchopil Toma za pa\u017ei a lehce ji zkroutil. Tom z\u00edskal prvn\u00ed ochutn\u00e1vku Gustavova jedine\u010dn\u00e9ho talentu pro tichou \u0159e\u010d. Jakmile buben\u00edk jeho pa\u017ei pustil, Tom se na \u017eidli zhroutil s porozum\u011bn\u00edm, \u017ee Gustav cht\u011bl, aby dr\u017eel pusu, a t\u00edm stejn\u00fdm sev\u0159en\u00edm mu bylo d\u00e1no najevo, \u017ee blon\u010f\u00e1k dob\u0159e v\u00ed, pro\u010d nen\u00ed zapot\u0159eb\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9ho zapojen\u00ed zven\u010d\u00ed.<\/div>\n
\n

Bill m\u011bl nakr\u010den\u00e9 \u010delo, hlavu sklopenou, ale jeho o\u010di se soust\u0159edily na Alfonse. Po dlouh\u00e9 chv\u00edli t\u011b\u017ece vydechl a s\u00edla jeho dechu rozechv\u011bla kudrliny na ofin\u011b star\u0161\u00edho mu\u017ee. „Jen bych si p\u0159\u00e1l, abys m\u011b pro zm\u011bnu poslechl, Ali. Je to, jako by ses nikdy v\u016fbec nestaral o to, co \u0159\u00edk\u00e1m.“ Mluvil tak ti\u0161e a n\u00edzk\u00fdm hlasem, \u017ee Tom m\u00e1lem nezachytil v\u0161echna jeho slova.<\/p><\/div>\n

Bill moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 p\u0159\u00ed\u0161ernou n\u00e1klonnost k perfekcionismu, je p\u0159\u00edsn\u00fd, uk\u0148ouran\u00fd a n\u00e1ro\u010dn\u00fd, ale sna\u017eil se co nejv\u00edce vyjedn\u00e1vat, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed. Nicm\u00e9n\u011b se zd\u00e1lo, jako by se Alfons neust\u00e1le stav\u011bl proti jeho p\u0159\u00e1n\u00edm, proti t\u011bm, o kter\u00fdch se Bill rozhodl, \u017ee jsou v\u0161eobecn\u00e9 a otev\u0159en\u00e9, ve snaze nat\u00e1hnout diplomatickou ruku, bylo to n\u011bco, na \u010dem pracoval cel\u00e9 roky, aby se vyhnul \u0161patn\u00fdm konfrontac\u00edm.<\/div>\n
„Z\u00e1le\u017e\u00ed mi na tom, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161, Bille. Jen prost\u011b toho o tom v\u00edm v\u00edc. Vizu\u00e1ln\u00ed um\u011bn\u00ed je moje v\u011bc, pamatuje\u0161? Nem\u016f\u017ee\u0161 to prost\u011b p\u0159ijmout? Ty v\u00ed\u0161, \u017ee jsem pracoval opravdu tvrd\u011b, s tebou ve sv\u00e9 mysli,“ Alfons t\u0159el rukama nahoru a dol\u016f po Billov\u00fdch pa\u017e\u00edch a pou\u017e\u00edval p\u0159itom sv\u016fj nejjemn\u011bj\u0161\u00ed hlas. Bill se za\u010dal pohupovat tam a zp\u00e1tky pod jeho dotekem, na kone\u010dc\u00edch jeho rt\u016f se objevil slab\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
Tom pochybova\u010dn\u011b p\u0159imhou\u0159il o\u010di. Rty se mu nespokojen\u011b zkroutily, kdy\u017e sledoval Alfonse, jak l\u00edb\u00e1 \u010dernovlas\u00e9ho mlad\u00edka na \u010delo, pak na tv\u00e1\u0159, a brzy n\u00e1sledovaly i jeho rty.<\/div>\n
„Okay, okay,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e a uvolnil \u00fachop sv\u00e9ho vlastn\u00edho trupu. „Pokus\u00edm se na to zvyknout.“<\/div>\n
„To je m\u016fj kluk,“ zavrkal Alfons, narovnal se a prot\u00e1hl.<\/div>\n
\n

Gustav zma\u010dkal pr\u00e1zdn\u00fd pytl\u00edk do pevn\u00e9 koule a hodil ho do ko\u0161e s brilantn\u00ed p\u0159esnost\u00ed. Obr\u00e1til se k Tomovi a st\u0159elil po n\u011bm pln\u00fdm a v\u011bdouc\u00edm pohledem, o kter\u00e9m si ten druh\u00fd nebyl zcela jist\u00fd, \u017ee ho pochopil, ne\u017e vyst\u0159elil hlavou kup\u0159edu v k\u00fdchac\u00edm z\u00e1chvatu. „Zatracen\u011b,“ st\u011b\u017eoval si buben\u00edk, jakmile se k\u00fdch\u00e1n\u00ed zm\u00edrnilo. „Tohle je prost\u011b nef\u00e9r.“<\/p><\/div>\n

„Chud\u00e1\u010dku Gustave-“ zazp\u00edval Bill, vstal a upravoval si man\u017eety. „Necho\u010f do pr\u00e1ce, kdy\u017e jsi po\u0159\u00e1d tak nemocn\u00fd!“<\/div>\n
Gustav na sv\u00e9ho spolupracovn\u00edka ost\u0159e zaz\u00edral a roz\u010dilen\u011b pot\u0159\u00e1sl hlavou. „Po\u0159\u00e1d sis st\u011b\u017eoval, \u017ee mus\u00ed\u0161 v\u00e9st celou t\u0159\u00eddu s\u00e1m. P\u0159i\u0161el jsem kv\u016fli tob\u011b.“ Blon\u010f\u00e1k\u016fv hlas se zachv\u011bl ve sv\u00e9 pevnosti, ale Bill zabru\u010del a s porozum\u011bn\u00edm p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„To \u0159\u00edkaj\u00ed v\u0161ichni,“ ozval se nakonec Tom, ot\u0159el si ruce do kalhot a op\u0159el se. Zazubil se, kdy\u017e mu buben\u00edk poslal nepobaven\u00e9 zamra\u010den\u00ed, a Bill se uchechtl.<\/div>\n
Jeho pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv se po chv\u00edli vytratil, jak poc\u00edtil z\u00e1chv\u011bv d\u00e9j\u00e0-vu. Zvl\u00e1\u0161tn\u011b si Toma prohl\u00ed\u017eel, ne\u017e pokr\u010dil rameny a nat\u00e1hl se pro sv\u016fj kab\u00e1t, dlouhou onyxovou bundu, vis\u00edc\u00ed p\u0159es op\u011bradlo \u017eidle u u\u010ditelsk\u00e9ho stolu.<\/div>\n
„Jsi tady brzo, Thomasi,“ v\u0161iml si Bill opo\u017ed\u011bn\u011b, zat\u00edmco prot\u00e1hl ruce skrz ruk\u00e1vy.<\/div>\n
Tom se nad t\u00edm jm\u00e9nem za\u0161klebil a poslal Billovi mdl\u00fd pohled, ne\u017e odpov\u011bd\u011bl. „Pot\u0159eboval jsem p\u0159est\u00e1vku. Doma u\u017e nen\u00ed co d\u011blat – Karla je rozbolav\u011bl\u00e1.“ Nat\u00e1hl se, aby pl\u00e1cl do Gustavovy zvednut\u00e9 ruky.<\/div>\n
\n<\/div>\n
Bill proto\u010dil o\u010di a upravil si ta\u0161ku, ne\u017e si ji hodil p\u0159es rameno. „Hraje\u0161 prvot\u0159\u00eddn\u00ed divad\u00fdlko, jako v\u017edy, Tome.“<\/div>\n
„Tom, je to tak?“ Alfons si toporn\u011b upravil l\u00edmec a ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f k Tomovi, aby mu nab\u00eddl ruku. „V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee jsme nebyli spr\u00e1vn\u011b p\u0159edstaveni, j\u00e1 jsem Alfons Kuefer.“<\/div>\n
Tom na vysok\u00e9ho mu\u017ee zamrkal, v\u00e1hav\u011b ruku p\u0159ijal a slab\u011b s n\u00ed pot\u0159\u00e1sl. „Tom Kaulitz.“<\/div>\n
„S pot\u011b\u0161en\u00edm, Tome, to jsem si jist\u00fd.“<\/div>\n
Tom odpov\u011bd\u011bl pouze odm\u011b\u0159en\u00fdm p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm, uvolnil svou ruku a p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil si ruce na hrudi stejn\u011b jako d\u0159\u00edve Bill.<\/div>\n
Pr\u00e1v\u011b v tu chv\u00edli se Tom rozhodl, \u017ee Alfonse nem\u00e1 r\u00e1d. Nem\u011bl pro sv\u00e9 znepokojiv\u00e9 pocity \u017e\u00e1dn\u00e9 skute\u010dn\u00e9 d\u016fvody, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee je na tom mu\u017ei n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho, co se mu nel\u00edbilo. Zbl\u00edzka ale nen\u00e1padn\u011b sledoval, jak Alfons omotal pa\u017ei kolem Billova pasu a jemn\u011b ho k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl, aby jej n\u00e1sledoval. Um\u011blec se naklonil, aby zp\u011bv\u00e1kovi n\u011bco po\u0161eptal do ucha, a Billovy rysy ozdobil tajupln\u00fd \u00fasm\u011bv, ze kter\u00e9ho Tom poc\u00edtil teplo v \u017ealudku. Alfonsovy pohyby byly jemn\u00e9 a alespo\u0148 na pohled pe\u010duj\u00edc\u00ed a slu\u0161n\u00e9. Ten mu\u017e byl zdvo\u0159il\u00fd a v\u00edcem\u00e9n\u011b vhodn\u011b se chovaj\u00edc\u00ed, hezky se nesl a z ka\u017ed\u00e9ho jeho kroku \u010di\u0161ela vyzr\u00e1lost. Tom nedok\u00e1zal izolovat jedin\u00fd faktor, kter\u00fd by jej na n\u011bm pohor\u0161oval, a to ho znepokojovalo.<\/div>\n
\n

Gustav ho dvakr\u00e1t t\u011b\u017ece popl\u00e1cal po rameni a do\u017eadoval se jeho pozornosti, ne\u017e ho rukou zatahal za \u0161\u00e1tek, kter\u00fd m\u011bl kolem krku.<\/p><\/div>\n

„Tome, m\u00e1\u0161 p\u0159ed hodinou po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b trochu \u010dasu, \u017ee? Pro\u010d si se mnou nezajde\u0161 d\u00e1t kafe? Pokud ti teda nevad\u00ed Sonny a Cher.“<\/div>\n
Ode dve\u0159\u00ed se ozvalo nesouhlasn\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 slibovalo vok\u00e1ln\u00ed nad\u00e1vku na ten koment\u00e1\u0159, ale kdy\u017e Tom vykoukl zpoza Gustavovy pa\u017ee, zjistil, \u017ee \u00fasta pachatele jsou ji\u017e d\u00e1vno zanepr\u00e1zdn\u011bna. Kytarista poc\u00edtil, jak mu hrdlem stoup\u00e1 zavr\u010den\u00ed, ale rychle ho m\u00edsto toho prom\u011bnil ve zb\u011b\u017en\u00e9 zaka\u0161l\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Gustav, kter\u00e9mu nic neuniklo, dokonce ani kdy\u017e byl nemocn\u00fd, se je\u0161t\u011b v\u00edce nato\u010dil, aby skryl sv\u016fj v\u00fdraz p\u0159ed dvojic\u00ed u dve\u0159\u00ed. Zvedl obo\u010d\u00ed a na obli\u010deji m\u011bl slab\u00fd, ale pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e naklonil hlavu a dal tak Tomovi ti\u0161e v\u011bd\u011bt, \u017ee by si na to m\u011bl rad\u011bji zvyknout. Tom by \u017easnul nad t\u00edm, jak snadno ten kluk p\u0159ednesl cel\u00fd kus koment\u00e1\u0159e pouze jednoduch\u00fdmi gesty nebo v\u00fdrazy, ale byl zcela nev\u011bdom\u011b siln\u011b soust\u0159ed\u011bn\u00fd na akci, kter\u00e1 prob\u00edhala v jeho perifern\u00edm pohledu.<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 vlastn\u011b nejsem moc velk\u00fd kafa\u0159,“ \u0159ekl Tom, vstal a popl\u00e1cal Gustava po rameni. „Ty b\u011b\u017e, ale d\u00edky. M\u00e1m n\u011bjak\u00e9 v\u011bci, o kter\u00e9 se mus\u00edm p\u0159ed vyu\u010dov\u00e1n\u00edm postarat.“<\/div>\n
\n

Gustav p\u0159ik\u00fdvl a popadl svou ta\u0161ku, roze\u0161el se sm\u011brem k v\u00fdchodu, ani\u017e by zapomn\u011bl hodit gumu, kterou zvedl ze stolu, na dvojici ochmat\u00e1vaj\u00edc\u00edch se mu\u017e\u016f ve dve\u0159\u00edch. „To u\u017e sta\u010d\u00ed, v\u0161em n\u00e1m tady za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt \u0161patn\u011b od \u017ealudku. Pohyb, pohyb, pohyb! Chci kapu\u010d\u00edno a jsem a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 nemocn\u00fd, abych se vypo\u0159\u00e1d\u00e1val s t\u00edmhle,“ st\u011b\u017eoval si hlasit\u011b, kdy\u017e se Bill zazubil. Alfons za\u010dal t\u00e1hnout sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele ze dve\u0159\u00ed a pry\u010d z dohledu, a Gustav p\u0159es rameno zam\u00e1val a zav\u0159el za sebou dve\u0159e.<\/p><\/div>\n

\n

Jakmile byli v\u0161ichni mimo dohled, ale ani zdaleka mimo jeho mysl, Tom si \u00falevn\u011b oddechl. Jemu nebylo \u0161patn\u011b od \u017ealudku, a\u010dkoliv mu jeho \u017ealudek poskakoval kolem podobn\u00fdm zp\u016fsobem. S otup\u011bl\u00fdm v\u00fdrazem popadl kytarov\u00e9 pouzdro op\u0159en\u00e9 o \u017eidli, na kter\u00e9 sed\u011bl, a polo\u017eil ho, aby z n\u011bj vyt\u00e1hl svou milovanou gibsonku. Zvedl ji a l\u00e1skypln\u011b pohladil, prsty p\u0159ejel po n\u011bkolika strun\u00e1ch a cel\u00fd se p\u0159i jej\u00edm zvuku rozsv\u00edtil.<\/p><\/div>\n

My\u0161lenky se mu toulaly k jeho neobvykl\u00fdm obav\u00e1m, p\u0159ed jeho vnit\u0159n\u00edm okem se rozprost\u0159ela p\u0159edstava Alfonse. S\u00e1m pro sebe se zamra\u010dil, zat\u00edmco vybrnk\u00e1val nesmysln\u00e9 akordy, proch\u00e1zel si v duchu ka\u017ed\u00fd detail toho mu\u017ee a zoufale se sna\u017eil pouk\u00e1zat na n\u011bjakou vadu, kterou by mohl naj\u00edt. Musel si s\u00e1m sob\u011b p\u0159iznat, \u017ee jich p\u0159\u00edli\u0161 nena\u0161el, alespo\u0148 ne za t\u011bch sotva p\u00e1r hodin, co ho znal. Pe\u010dliv\u011b zva\u017eoval, zda si s\u00e1m \u00b4vol\u00ed\u00b4 b\u00fdt odm\u00edtav\u00fd, nebo ne.<\/div>\n
Je zatracen\u011b divn\u00fd a posedl\u00fd organiz\u00e1tor, zd\u016fvod\u0148oval si s\u00e1m pro sebe Tom, dle mu\u017eovy d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed h\u00e1dky s Billem. Ale zase, stejn\u011b tak je i Bill, nebo ne? Ne, ne, sna\u017eil se Tom znovu, tohle bylo n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem jin\u00e9. Set\u0159\u00e1sl to ze sv\u00e9 mysli, kdy\u017e usoudil, \u017ee mu do toho nic nen\u00ed, aby se to pokou\u0161el analyzovat. Kdy\u017e se p\u0159es jeho p\u016fvodn\u00ed my\u0161lenky rozprost\u0159ela p\u0159edstava Billa, definitivn\u011b se rozhodl zab\u00fdvat se jin\u00fdmi z\u00e1le\u017eitostmi.<\/div>\n
\n

„Kurva,“ zaklel a jednou rukou prohled\u00e1val pouzdro. „Zase jsem zapomn\u011bl trs\u00e1tka, zatracen\u011b.“ Nem\u011bl v \u00famyslu pro\u017e\u00edt n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed dv\u011b a\u017e t\u0159i hodiny bez trs\u00e1tka a prsty jej bolely, jen si to p\u0159edstavil.<\/p><\/div>\n

N\u011b\u017en\u011b svou gibsonku odlo\u017eil a za\u010dal proch\u00e1zet jednotliv\u00e9 sk\u0159\u00edn\u011b, z\u00e1suvky a poli\u010dky v m\u00edstnosti v nad\u011bji, \u017ee se n\u011bkde schov\u00e1vaj\u00ed n\u011bjak\u00e1 extra nav\u00edc. Jeho \u00fasil\u00ed ho p\u0159ivedlo do komory, do kter\u00e9 bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed otev\u0159el dve\u0159e, a za\u010dal se prohrab\u00e1vat nekone\u010dnou z\u00e1sobou star\u00fdch u\u010debnic a notov\u00fdch z\u00e1pis\u016f, jaz\u00fd\u010dk\u016f do klarinet\u016f a \u010dist\u00edc\u00edmi tekutinami, a nakonec i r\u016fzn\u00fdmi typy n\u00e1stroj\u016f. Spat\u0159il velkou hn\u011bdou krabici u zadn\u00ed st\u011bny a vysko\u010dil kup\u0159edu, aby ji otev\u0159el, o\u010di mu zajisk\u0159ily s pocitem \u00fasp\u011bchu, kdy\u017e kone\u010dn\u011b na\u0161el n\u00e1hradn\u00ed trs\u00e1tka.<\/div>\n
\n

Jakmile se vydal k v\u00fdchodu, jeho pozornost upoutala hrom\u00e1dka podivn\u011b naskl\u00e1dan\u00fdch n\u00e1stroj\u016f na st\u0159edn\u011b vysok\u00e9 polici a za \u010dern\u00fdmi pouzdry vykukovalo neobvykle zbarven\u00e9 d\u0159evo. P\u0159esk\u00e1kal n\u011bkolik hromad na podlaze a opatrn\u011b z hromady odstranil jedno \u010dern\u00e9 pouzdro po druh\u00e9m. Po odkryt\u00ed kytary si t\u00e1zav\u011b skousl rty.<\/p><\/div>\n

Tom ji opatrn\u011b zvedl, p\u0159itiskl si ji k sob\u011b jako d\u00edt\u011b a p\u0159ejel prstem po m\u00edst\u011b, kde chyb\u011bla praskl\u00e1 struna. Jeliko\u017e se moment\u00e1ln\u011b nach\u00e1zel v nejbli\u017e\u0161\u00edm okol\u00ed s\u00e1m, mohl ze sebe svobodn\u011b vydat tich\u00fd zvuk znepokojen\u00ed, zat\u00edmco si pozorn\u011b prohl\u00ed\u017eel zran\u011bn\u00fd n\u00e1stroj. A\u0165 u\u017e tam tu kytaru nacpal kdokoliv, ud\u011blal do dost bezstarostn\u011b.<\/div>\n
Kousl se do rtu a odlo\u017eil kytaru, aby se rozhl\u00e9dl kolem po nov\u00e9m setu pot\u0159ebn\u00fdch v\u011bc\u00ed. Tom se rozhodl, \u017ee je na \u010dase zahr\u00e1t si na l\u00e9ka\u0159e a opravit sv\u00e9ho mal\u00e9ho, opu\u0161t\u011bn\u00e9ho pacienta, nem\u011bl to srdce zanechat ji tam o samot\u011b a zapomenutou, v bolestech.<\/p>\n

autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong>original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Estricnina M\u00e1\u0161 v\u00edce, ne\u017e tu\u0161\u00ed\u0161 Hmm\u2026 nad t\u00edm jsem nikdy opravdu nep\u0159em\u00fd\u0161lel. Pro\u010d? S k\u00fdm m\u00e1\u0161 pot\u00ed\u017ee? Hehehe\u2026 Ale v\u00e1\u017en\u011b, mysl\u00edm, \u017ee mo\u017en\u00e1 jo\u2026 eh, dneska jsem trochu jako ve snu, ale uvid\u00edme, co dok\u00e1\u017eu vykouzlit. Moje osobn\u00ed zku\u0161enost m\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[675],"tags":[],"class_list":["post-1128","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-berlin-anonymous"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1128","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1128"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1128\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1128"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1128"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1128"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}