{"id":11287,"date":"2010-07-07T17:00:00","date_gmt":"2010-07-07T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11260"},"modified":"2010-07-07T17:00:00","modified_gmt":"2010-07-07T16:00:00","slug":"v-temnote-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/07\/v-temnote-15\/","title":{"rendered":"V temnot\u011b 15."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
\"391\"<\/div>\n
<\/div>\n
„No tak, chy\u0165 si m\u011b!“ zatleskal Andy rukama a Tom se po n\u011bm svi\u017en\u011b oto\u010dil. Hr\u00e1bnul volnou rukou sice jenom do vzduchu, ale minul blon\u010f\u00e1ka jenom o vl\u00e1sek, to poznal. Ud\u011blal rychle svi\u017en\u00fd \u00faskok vp\u0159ed a okam\u017eit\u011b poc\u00edtil, jak se kone\u010dky prst\u016f Andrease dotknul.<\/div>\n
„Jo, povedlo se!“<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161!“ pochv\u00e1lil ho radostn\u011b Andreas, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed se Tomovi vy\u0161kubnul a poodb\u011bhnul o kousek d\u00e1l. „A znova, Esmeraldo!“<\/div>\n
„Jen se hlavn\u011b nezabijte!“ zavolal na n\u011b Bill a pobaven\u011b k nim zvedl o\u010di. Byl hezk\u00fd den, na to, \u017ee byl kv\u011bten, tak bylo teplo skoro jako v l\u00e9t\u011b. Na koup\u00e1n\u00ed se v jejich baz\u00e9nu to sice je\u0161t\u011b nebylo, ale pob\u00edh\u00e1n\u00ed po zahrad\u011b v plavk\u00e1ch bylo na pohodu a d\u00edky zv\u00fd\u0161en\u00e9mu zabezpe\u010den\u00ed a naprost\u00e9mu soukrom\u00ed kluci nev\u00e1hali vyl\u00e9zt ven. Zat\u00edmco Andreas s Tomem hr\u00e1li jejich obl\u00edbenou hru na slepou b\u00e1bu, Bill si ve st\u00ednu rozkvetl\u00e9 t\u0159e\u0161n\u011b piloval a lakoval nehty.<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e to byly skoro dva m\u011bs\u00edce, co Tom ztratil zrak. L\u00e9ka\u0159i, a\u010d sice uznali, \u017ee se to lep\u0161\u00ed, se p\u0159esto st\u00e1le stav\u011bli k jak\u00e9koliv operaci dost skepticky, \u00fadajn\u011b se mus\u00ed minim\u00e1ln\u011b tak do p\u016flky srpna po\u010dkat, aby se p\u0159ede\u0161lo jak\u00fdmkoliv rizik\u016fm. Ale kolem toho srpna u\u017e vid\u011bli vyhl\u00eddku operace re\u00e1ln\u011b, pokud bude Tom\u016fv stav nad\u00e1le takhle (v r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed) dobr\u00fd.<\/div>\n
Lep\u0161il se i Tom\u016fv psychick\u00fd  stav, v prvn\u00edch t\u00fddnech byl na tom opravdu \u0161patn\u011b. Po\u0159\u00e1d jenom le\u017eel nebo sed\u011bl, nic ho nebavilo, nic se mu necht\u011blo d\u011blat, po\u0159\u00e1d cht\u011bl jenom jedin\u00e9, bu\u010f okam\u017eit\u011b vid\u011bt, nebo okam\u017eit\u011b um\u0159\u00edt. Sice neskuhral moc nahlas, ale Bill s Andym to jasn\u011b poznali. Sna\u017eili se ho rozptylovat, jak jenom to \u0161lo, a nakonec se to p\u0159edev\u0161\u00edm Andreasovi za\u010dalo da\u0159it. Blon\u010f\u00e1k se sna\u017eil, aby Tom i p\u0159es sv\u016fj handicap zapadl co nejd\u0159\u00edve do norm\u00e1ln\u00edho \u017eivota. Nedalo by se \u0159\u00edct, \u017ee mu chyb\u011bl jak\u00fdkoliv soucit, ale jednal s Tomem jako s naprosto zdrav\u00fdm \u010dlov\u011bkem, a\u017e na to, \u017ee se sna\u017eil zv\u00fd\u0161enou p\u00e9\u010di v\u011bnovat \u010dinnostem, kter\u00e9 zlep\u0161uj\u00ed post\u0159eh. <\/div>\n
\n
A proto\u017ee to um\u011bl pojmout z\u00e1bavnou formou, Tom si jeho hru na slepou b\u00e1bu velice brzy obl\u00edbil. Andreas ho v\u017edycky slovy \u010di dup\u00e1n\u00edm a tlesk\u00e1n\u00edm nav\u00e1d\u011bl a on se ho sna\u017eil chytit. Byl v tom skute\u010dn\u011b den ze dne lep\u0161\u00ed a lep\u0161\u00ed, posledn\u00ed dobou u\u017e p\u0159i t\u00e9hle h\u0159e ani nepot\u0159eboval svou h\u016fl a d\u00edky obratnosti, kterou b\u011bhem hry z\u00edsk\u00e1val, za\u010d\u00ednal b\u00fdt \u0161ikovn\u011bj\u0161\u00ed i v jin\u00fdch v\u011bcech, kter\u00e9 mu je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny zna\u010dily nep\u0159ekonatelnou p\u0159ek\u00e1\u017eku.<\/div>\n
„No tak, Esmeraldo, pohni, ne?“ popichoval ho Andy. „Sejn\u011b m\u011b nechyt\u00ed\u0161, nechyt\u00ed\u0161, ki\u0161 ki\u0161!“<\/div>\n
„Ticho tam bude! Nejsem \u017e\u00e1dn\u00e1 Esmeralda!“<\/div>\n
„Ale se\u0161,“ u\u0161kl\u00edbnul se Andy. „A\u017e na to, \u017ee m\u00e1\u0161 zelen\u00fd jenom tri\u010dko a ne \u0161aty. I kdy\u017e, \u0161aty by sp\u00ed\u0161 mohl nosit Bill. Kdyby byly od Diora…“<\/div>\n
„Hele, barb\u00edno, to, \u017ee si lakuju nehty neznamen\u00e1, \u017ee mus\u00edm nosit \u0161aty!“ ohradil se Bill. „A taky je nosit nebudu, ani od Diora, ani od Gucciho, ani od – dopr\u010dic!“ v\u0159\u00edsknul a zlostn\u011b se pod\u00edval na sv\u016fj lev\u00fd prost\u0159edn\u00ed\u010dek.<\/div>\n
„Ale, modelka se n\u00e1m zlob\u00ed?“ po\u0161k\u00e1dlil ho rozj\u00edven\u00fd Andreas. „And\u011blovi z Mil\u00e1na upadlo z k\u0159\u00eddla pe\u0159\u00ed\u010dko?“<\/div>\n
„Ne, m\u00e1m obtisk na nehtu gr\u00e1tis!“ vyprskl rozho\u0159\u010den\u011b Bill a nazloben\u011b se na nehet zad\u00edval.  <\/div>\n
M\u00edrn\u00fd v\u00e1nek toti\u017e  zp\u016fsoboval, \u017ee odrostlej\u0161\u00ed b\u011blostn\u00e9 pl\u00e1tky kv\u011bt\u016f v\u00ed\u0159ily vzduchem, kdykoliv zafoukalo, a jeden takov\u00fd se zatoulal i na Bill\u016fv nehet, samoz\u0159ejm\u011b p\u0159\u00edmo na \u010derstv\u011b nanesen\u00fd lak. Na jednu stranu to nevypadalo \u0161patn\u011b, kdy\u017e se na \u010dern\u00e9m dr\u00e1pku r\u00fdsoval b\u00edl\u00fd kv\u00edtek, ale Bill byl perfektcionista a hodn\u011b ho to roz\u010dilovalo. S ura\u017een\u011b nafouknut\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi tedy za\u010dal nehet odlakov\u00e1vat a p\u0159esto\u017ee mu n\u00e1prava netrvala d\u00edky jeho zru\u010dnosti v\u016fbec dlouho, po\u0159\u00e1d se je\u0161t\u011b zlobil.<\/div>\n
„No tak, netrucuj,“ zvolal na n\u011bj Andreas a jen o chlup se vyhnul Tomovu doteku. „Dy\u0165 to vypadalo hezky, a nav\u00edc takhle vypad\u00e1\u0161 jako sysel!“<\/div>\n
„Tak to ti d\u011bkuju,“ zavr\u010del Bill a bezd\u011b\u010dn\u011b nafouknul tv\u00e1\u0159e je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„Ty se\u0161 tak roztomilej,“ zakroutil blon\u010f\u00e1k hlavou. „A j\u00e1 u\u017e v\u00edm, jak ti budu \u0159\u00edkat! Sysl\u00ed, sysl\u00ed!“<\/div>\n
„Sklapni, Paris!“ obo\u0159il se na n\u011bj Bill, a\u010dkoliv i jemu zacukalo v koutc\u00edch \u00fast. „Cht\u011bl bych vid\u011bt tebe, jak by se ti l\u00edbilo, kdyby se ti stalo to sam\u00fd, co te\u010f mn\u011b!“<\/div>\n
„Sysl\u00ed, sysl\u00ed,“ po\u0161kleboval se nad\u00e1le Andy, utekl p\u0159ed Tomem do bezpe\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti a zad\u00edval se na pr\u00e1zdn\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di. „\u0160koda, \u017ee ho te\u010f nem\u016f\u017ee\u0161 vid\u011bt, v\u00e1\u017en\u011b to stoj\u00ed za to.“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 ho vid\u011bt nemus\u00edm,“ uculil se Tom sm\u011brem, kter\u00fdm bratra tu\u0161il. „J\u00e1 tyhle jeho v\u00fdrazy zn\u00e1m, dycky se tv\u00e1\u0159il jako sysel, kdykoliv n\u00e1m David \u0159ekl n\u011bco, co se mu nel\u00edbilo.“<\/div>\n
Andreas propuknul v sm\u00edch a Bill zk\u0159\u00ed\u017eil ruce na prsou.<\/div>\n
„Zr\u00e1d\u010de!“<\/p>\n<\/div>\n
Kluci se je\u0161t\u011b v\u00edc rozesm\u00e1li a Bill trucovit\u011b na\u0161pulil rty.<\/div>\n
„A to jsem v\u00e1m cht\u011bl po ob\u011bd\u011b ud\u011blat \u0161leha\u010dkov\u00fd dort! Kulov\u00fd bude, nakakat a rozmazat!“<\/div>\n
„Tak si ho objedn\u00e1me v rozv\u00e1\u017ekov\u00fd slu\u017eb\u011b,“ pokr\u010dil rameny nete\u010dn\u011b Tom a rad\u0161i odvr\u00e1til hlavu s \u00fa\u0161klebkem. V\u0161ichni t\u0159i v\u011bd\u011bli, \u017ee to popichov\u00e1n\u00ed se je legrace a \u017ee Bill dort stejn\u011b ud\u011bl\u00e1.<\/div>\n
„Tssss,“ odfrknul si Bill a s p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima nastavil sv\u016fj obli\u010dej slun\u00ed\u010dku. „V\u0161ak vy m\u011b je\u0161t\u011b budete prosit, abych se s v\u00e1ma pod\u011blil!“<\/div>\n
Schoval o\u010di pod velik\u00e9  \u010dern\u00e9 br\u00fdle a spokojen\u011b se oddal h\u0159ejiv\u00fdm paprsk\u016fm. Byl moc r\u00e1d, \u017ee se Andy s Tomem dovedou takhle u\u017eite\u010dn\u011b zabavit. Nepop\u00edral, \u017ee ten den, kdy mu Tom tak o\u0161kliv\u011b lhal, bratra nesn\u00e1\u0161el, ale vy\u0159e\u0161ilo se to, nikomu se ve fin\u00e1le nic nestalo a on byl te\u010f osudu neskonale vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee jejich kamar\u00e1dstv\u00ed, co s Andreasem m\u011bli od d\u011btsk\u00fdch let, neztroskotalo. Kdy\u017e te\u010f ty dva pozoroval, byli jako dv\u011b mal\u00e1 roztomil\u00e1 \u0161t\u011b\u0148\u00e1tka. Ka\u017edou chv\u00edli vymysleli n\u011bjakou blbinu a on m\u011bl kolikr\u00e1t pocit, \u017ee mus\u00ed b\u00fdt tou p\u0159\u00edsnou matkou, co je srovn\u00e1 do lat\u011b, proto\u017ee i kdy\u017e tyhle hry pom\u00e1haly Tomovi vyrovn\u00e1vat se s jeho slepotou, tak by to taky i p\u0159es jejich roky mohlo dopadnout zpopeln\u011bn\u00fdm domem, kdyby v\u010das nezas\u00e1hnul. Pousm\u00e1l se, kdy\u017e usly\u0161el, jak se ti dva sm\u011bj\u00ed, pak najednou ztichli, n\u011bco si \u0161u\u0161kali a n\u00e1sledoval bou\u0159liv\u00fd tlemenec.  <\/div>\n
Bill si se soucitn\u00fdm  \u00fasm\u011bvem naoko dramaticky povzdychnul a op\u011bt se zasoust\u0159edil na h\u0159ejiv\u00e9  teplo paprsk\u016f, laskaj\u00edc\u00edch jeho bledou k\u016f\u017ei. Holt asi bude skute\u010dn\u011b  n\u011bco m\u00e1lo pravdy na tom, \u017ee chlapi nikdy v \u017eivot\u011b nedosp\u011bjou, ti dva roztomil\u00ed bl\u00e1z\u00ednci toho byli z\u00e1\u0159n\u00fdm p\u0159\u00edkladem. On s\u00e1m byl samoz\u0159ejm\u011b v\u00fdjimka. V\u017edycky, v\u0161ude a za ka\u017ed\u00fdch okolnost\u00ed mus\u00ed b\u00fdt n\u011bkde v\u00fdjimka potvrzuj\u00edc\u00ed pravidlo, kter\u00e1 –<\/div>\n
„AAAAAAAAA!“<\/div>\n
Za\u0159val \u0161okem, kdy\u017e  dostal z\u00e1sah proudem vody p\u0159\u00edmo do obli\u010deje. Jak se soust\u0159edil na sv\u00e9 vlastn\u00ed filozofick\u00e9 sm\u00fd\u0161len\u00ed, \u00fapln\u011b si neuv\u011bdomil, \u017ee sly\u0161\u00ed, jak se ti\u0161e rozeb\u011bhlo \u010derpadlo, a kdy\u017e otev\u0159el o\u010di a zaost\u0159il skrz br\u00fdle, po jejich\u017e sklech tekla voda, tak spat\u0159il Toma, jak dr\u017e\u00ed v ruce hadici, Andyho, kter\u00fd ho s potm\u011b\u0161il\u00fdm \u00fa\u0161klebkem navigoval a pom\u00e1hal mu… a st\u0159\u00edb\u0159it\u00fd, zna\u010dn\u011b siln\u00fd proud, kter\u00fd mu st\u00e1le tryskal na t\u011blo, tentokr\u00e1t na hru\u010f. Sice mu p\u0159ed chv\u00edl\u00ed bylo teplo, skoro a\u017e do vedra, ale na to, aby zvl\u00e1dnul takovouhle sprchu bez \u00fahony, tak na to je\u0161t\u011b zas tak hezky nebylo.<\/p>\n<\/div>\n
„Vy hovada, jste n\u011bkde upadli nebo co?!“ vyjekl a za\u010dal p\u0159itom drkotat zuby.<\/div>\n
Teprve kdy\u017e si toho Andy v\u0161imnul, tak nasm\u011broval Toma s hadic\u00ed sm\u011brem ke kv\u011btinov\u00fdm z\u00e1hon\u016fm, aby st\u0159\u00edkal relativn\u011b ne\u0161kodn\u011b, a okam\u017eit\u011b k Billovi p\u0159isko\u010dil.<\/div>\n
„Promi\u0148, l\u00e1sko… to bylo jen z legrace…“<\/div>\n
„No to je teda fakt legrace,“ prskal Bill jako k\u0159e\u010dek a rozklepal se je\u0161t\u011b v\u00edc. Byl na n\u011bj vskutku tragikomick\u00fd pohled. Sice nebyl namalovan\u00fd, ale i tak d\u00edky zplihl\u00fdm vlas\u016fm, z nich\u017e mu cr\u010dela voda, a chv\u011bj\u00edc\u00edmu se t\u011bl\u00ed\u010dku, vypadal jako zmokl\u00e9 o\u0161kuban\u00e9 ku\u0159e.<\/div>\n
„Neboj, l\u00e1sko, zah\u0159eju t\u011b,“ \u0161eptnul Andreas.<\/div>\n
Oto\u010dil se na Toma, kter\u00fd st\u00e1l odevzdan\u011b na m\u00edst\u011b, na kter\u00e9 ho Andy odvedl, apaticky zal\u00e9vaj\u00edc r\u016f\u017ee, a okam\u017eit\u011b se k Billovi natisknul. Jeho sluncem rozeh\u0159\u00e1t\u00e1 k\u016f\u017ee Billa p\u0159\u00edjemn\u011b h\u0159\u00e1la a i kdy\u017e m\u011bl st\u00e1le je\u0161t\u011b hus\u00ed k\u016f\u017ei, Andyho jemn\u00e9 polibky, kter\u00e9 mu byly s\u00e1zeny na krk, ramena a obli\u010dej, spolu s jeho hork\u00fdm dechem, mu pomalu vracely tep do norm\u00e1lu. Spokojen\u011b se k n\u011bmu tulil a ani si nev\u0161imnul, \u017ee ho blon\u010f\u00e1k sm\u011bruje k such\u00e9mu leh\u00e1tku, post\u0159ehnul to a\u017e ve chv\u00edli, kdy na n\u011bj byl polo\u017een a Andreas ho p\u0159itom zachumlal do sv\u00e9 vlastn\u00ed mikiny, kter\u00e1 se a\u017e do toho okam\u017eiku v\u00e1lela pod stromem. Spokojen\u011b si vzdychnul. Te\u010f mu bylo vskutku blaze. K\u016f\u017ee sice je\u0161t\u011b tro\u0161ku studila po tom neo\u010dek\u00e1van\u00e9m osv\u011b\u017een\u00ed, ale mikina a Andyho objet\u00ed ho zah\u0159\u00edvaly a ukol\u00e9b\u00e1valy k bezstarostn\u00e9mu sp\u00e1nku…<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, se\u0161 si jist\u00fd, \u017ee to zvl\u00e1dne\u0161?“ nam\u00edtnul Bill pochybova\u010dn\u011b nave\u010der.<\/div>\n
„Si pi\u0161, \u017ee jo,“ prohl\u00e1silo jeho dvoj\u010de t\u00f3nem, jako by ho Billovy starosti skoro a\u017e ur\u00e1\u017eely. „V\u017edy\u0165 jsme to pl\u00e1novali u\u017e del\u0161\u00ed dobu!“<\/div>\n
„No ale stejn\u011b,“ rozhodil rukama Bill a bezradn\u011b se zad\u00edval na Andrease. „Tak Andy, \u0159ekni taky n\u011bco!“<\/div>\n
„N\u011bco,“ prohodil klidn\u011b blon\u010f\u00e1k a zat\u00edmco Tom se rozesm\u00e1l, Bill dot\u010den\u011b nafouknul tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Dob\u0159e, jd\u011bte si, ale a\u017e se v\u00e1m n\u011bco stane nebo a\u017e Tom v p\u016flce bude k\u0148ourat, \u017ee u\u017e nem\u016f\u017ee, pak za mnou necho\u010fte!“<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161 neboj, v\u017edy\u0165  jsme jednak nebyli n\u011bkde za hranicemi zdi kolem domu snad sto let a nic se p\u0159ece nestane, stejn\u011b Toma ani nepoznaj\u00ed, kdy\u017e u\u017e nem\u00e1 ty mafi\u00e1nsk\u00fd copy!“<\/div>\n
„Jen aby,“ zapochyboval Bill a kriticky si sv\u00e9 dvoj\u010de prohl\u00ed\u017eel. Te\u010f, kdy\u017e m\u011bli volno, vym\u011bnil Tom p\u0159\u00edsn\u011b uta\u017een\u00e9 cop\u00e1nky za vesele rozpu\u0161t\u011bn\u00e9 vlasy. Docela se mu to takhle l\u00edbilo, ale stejn\u011b m\u011bl obavy, i kdy\u017e jemn\u00e9 dlouh\u00e9 vlny kolem kytaristova obli\u010deje dod\u00e1valy \u00fapln\u011b jinou image, \u017ee se najde n\u011bkdo, kdo Toma pozn\u00e1. Ale ne, on si um\u00ednil, \u017ee dneska s Andreasem do hospody na pivo prost\u011b p\u016fjde. V\u011bd\u011bl, \u017ee Andy je pro Toma dobr\u00fd doprovod, ale i tak m\u011bl kdesi uvnit\u0159 ve sv\u00e9 hrudi nep\u0159\u00edjemn\u00fd sv\u00edrav\u00fd pocit.  <\/div>\n
„Kluci, necho\u010fte tam dnes,“ zaprosil a up\u0159el na Andyho ps\u00ed kuku\u010d. „Budu d\u011blat ten dort, bu\u010fte tu se mnou… nechte to na jindy…“<\/div>\n
„No tak, snad by ses tu s\u00e1m neb\u00e1l?“ pousm\u00e1l se Andy a pevn\u011b si Billa za pas p\u0159it\u00e1hnul. „V\u017edy\u0165 my tam nebudem kdov\u00edjak dlouho, jedno dv\u011b si d\u00e1me, a hned se zas vr\u00e1t\u00edme… Tomovi del\u0161\u00ed proch\u00e1zka jen prosp\u011bje.“<\/div>\n
„No j\u00e1 v\u00edm, ale… tak si vemte aspo\u0148 ochranku!“<\/div>\n
Te n\u00e1pad se v\u0161ak setkal s r\u00e1zn\u00fdm zam\u00edtnut\u00edm z Tomovy strany.<\/div>\n
„Br\u00e1cho, ne\u0161il… v\u017edy\u0165 jsem prej stejn\u011b k nepozn\u00e1n\u00ed… jednou snad m\u00e1m taky pr\u00e1vo vyj\u00edt si n\u011bkam, ani\u017e bych byl pod dozorem, ne? Nav\u00edc, je to jenom kousek za parkem.“<\/div>\n
„No pr\u00e1v\u011b! Tome, dy\u0165 se\u0161 hv\u011bzda sv\u011btov\u00fd velikosti, mus\u00ed s tebou n\u011bkdo j\u00edt!“<\/div>\n
„Jdu s n\u00edm j\u00e1 a p\u0159ivedu ti ho dom\u016f cel\u00fdho, neboj,“ vlo\u017eil se do toho Andreas.<\/div>\n
„No ale… ale…“<\/div>\n
Bill se v\u0161emo\u017en\u011b sna\u017eil naj\u00edt argumenty, kter\u00fdmi by ty dva udr\u017eel doma. P\u0159\u00ed\u010dila se mu p\u0159edstava, \u017ee p\u016fjdou dneska.<\/div>\n
„Pros\u00edm, nechte to na jindy… z\u00edtra bych \u0161el i s v\u00e1ma…“<\/div>\n
„Tak p\u016fjdem i z\u00edtra,“ navrhl mile Andreas. „No tak, Bill\u00ed… to zvl\u00e1dne\u0161, t\u011bch p\u00e1r hodin tu vydr\u017eet…“<\/div>\n
„Tak mi ale dejte v\u011bd\u011bt, \u017ee jste tam dorazili v po\u0159\u00e1dku!“ vymohl si zp\u011bv\u00e1k. V\u016fbec nev\u011bd\u011bl, jak m\u00e1 t\u011bm dv\u011bma d\u00e1t najevo, \u017ee m\u00e1 neblah\u00e9 tu\u0161en\u00ed. \u017de by bylo lep\u0161\u00ed, kdyby z\u016fstali doma. Ale oni na jeho p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed nedali, a tak mu nezbylo nic jin\u00e9ho, ne\u017e smutn\u011b p\u0159ihl\u00ed\u017eet, jak se stroj\u00ed k odchodu. Kdy\u017e se ale obr\u00e1tili ke dve\u0159\u00edm, prudce se p\u0159itisknul k Andreasovi, jako by to m\u011blo b\u00fdt snad naposledy, kdy ho vid\u00ed.  <\/div>\n
„Andy… tak moc t\u011b miluju,“  \u0161eptnul, polo\u017eil blon\u010f\u00e1kovi na tv\u00e1\u0159 svou dla\u0148 a rty p\u0159itiskl k t\u011bm jeho.<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, brou\u010dku,“ oplatil mu Andy v\u0159el\u00e9 objet\u00ed. „Ale neboj, nejd\u00fdl za dv\u011b ho\u010fky jsme zp\u00e1tky doma… ok?“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ vydechl t\u011b\u017ece Bill. Poznal, \u017ee jim v odchodu nezabr\u00e1n\u00ed, i kdyby cht\u011bl sebev\u00edc, proto odevzdan\u011b ustoupil a sledoval, jak se postupn\u011b vzdaluj\u00ed od domu. Z\u016fstal st\u00e1t u okna je\u0161t\u011b dlouho pot\u00e9, co zmizeli za bezpe\u010dnou brankou, zat\u00edmco pocit nejistoty a podivn\u00e9ho strachu v n\u011bm \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc nar\u016fstal…<\/p>\n<\/div>\n
„Co to s Billem dneska bylo, nev\u00ed\u0161?“ zeptal se Tom, pe\u010dliv\u011b zkoumaj\u00edc cestu p\u0159ed sebou hol\u00ed. „N\u011bjak mi te\u010f ke konci p\u0159i\u0161el docela zoufalej.“<\/div>\n
„Hele… tak to jsme dva, co si tohle mysl\u00edme,“ pokr\u010dil rameny Andreas. „V\u016fbec se mi to teda nel\u00edbilo… n\u011bjak z toho byl \u0161patnej, tak ale p\u0159ece o t\u00fdhle akci v\u011bd\u011bl a s\u00e1m se j\u00ed dobrovoln\u011b z\u0159ekl, proto\u017ee hospody moc nemus\u00ed… nev\u00edm, co s n\u00edm bylo, j\u00e1 bych jen uv\u00edtal, kdyby \u0161el s n\u00e1mi.“<\/div>\n
P\u0159em\u00fd\u0161lej\u00edc nad t\u00edm, co se s jejich obl\u00edbencem d\u011blo, ne\u017e ode\u0161li, se dostali postupn\u011b a\u017e do parku. Oba se zhluboka nadechli a na okam\u017eik se jim po tv\u00e1\u0159\u00edch rozlil slastn\u00fd v\u00fdraz. A\u010dkoliv u\u017e bylo \u0161ero, vzduch byl po\u0159\u00e1d pln\u00fd v\u016fn\u011b kv\u011bt\u016f z ke\u0159\u016f, strom\u016f a okrasn\u00fdch z\u00e1hon\u016f, m\u00edsila se do toho i v\u016fn\u011b orosen\u00e9 tr\u00e1vy.  <\/div>\n
„To je n\u00e1dhera… posledn\u00ed dobou jsem na jaro koukal akor\u00e1t tak p\u0159es sklo Tourbusu,“ \u0161eptnul Tom. Pro n\u011bj jako\u017eto pro celebritu byl tenhle prachoby\u010dejn\u00fd okam\u017eik n\u011b\u010d\u00edm naprosto dokonal\u00fdm a cel\u00e9 to je\u0161t\u011b umoc\u0148ovala jeho slepota, tak\u017ee se mohl ostatn\u00edmi smysly o to v\u00edc soust\u0159edit. \u010cichem na v\u016fn\u011b, sluchem na utichaj\u00edc\u00ed cvrlikot pt\u00e1\u010dk\u016f…<\/div>\n
Bok po boku kr\u00e1\u010deli sm\u011brem k c\u00edli sv\u00e9 cesty, ani\u017e by post\u0159ehli, \u017ee se vzduchem line i typick\u00e1 v\u016fn\u011b marihuany… a \u017ee jim cestu zastoupilo n\u011bkolik lid\u00ed. V\u0161echno to byli mlad\u00ed kluci… a bylo jich v\u00edc.<\/div>\n
Tom je nevid\u011bl, p\u0159esto v\u0161ak intuitivn\u011b vytu\u0161il probl\u00e9m, zat\u00edmco blon\u010f\u00e1kovi se nejist\u011b  z\u00fa\u017eily o\u010di, kdy\u017e zaslechl slova t\u011bch nezvan\u00fdch spole\u010dn\u00edk\u016f. Slova o touze po boji a krvi, co\u017e by bylo ide\u00e1ln\u00edm zpest\u0159en\u00edm ve\u010dera…<\/div>\n
Ne\u017e kdokoliv sta\u010dil cokoliv ud\u011blat, vzduchem zasvi\u0161t\u011bl zvuk let\u00edc\u00edch p\u011bst\u00ed. V\u011bt\u0161inu \u00fatok\u016f Andreas vykryl, ale na\u0161lo se i p\u00e1r takov\u00fdch, co se p\u0159ibl\u00ed\u017eili k Tomovi nebezpe\u010dn\u011b bl\u00edzko. Andreas ho intuitivn\u011b odvlekl ke stromu, aby m\u011bl kryt\u00e1 z\u00e1da, a s\u00e1m se bojovn\u011b postavil p\u0159ed n\u011bj. Necht\u011bl se rv\u00e1t, ale pokud nebude m\u00edt na vybranou, bude muset. Za sebe i za Toma.<\/p>\n<\/div>\n
„Co, vy srabi? Bez t\u00fd debiln\u00ed tr\u00e1vy by v\u00e1s tyhle bejk\u00e1rny ani nenapadly! Okam\u017eit\u011b toho nechte, nebo – „<\/div>\n
Nedomluvil. M\u00edsto toho se mu zatm\u011blo p\u0159ed o\u010dima, kdy\u017e schytal tvrdou r\u00e1nu p\u011bst\u00ed do \u010dela. Zaslechl je\u0161t\u011b kv\u00edlen\u00ed brzd\u00edc\u00edch pneumatik, podle rychle se vzdaluj\u00edc\u00edho dusotu mnoha nohou to vypadalo, \u017ee zfetovan\u00ed mlad\u00edci utekli. Jen\u017ee vz\u00e1p\u011bt\u00ed uc\u00edtil ost\u0159e bodavou bolest za krkem, doprov\u00e1zenou k\u0159upnut\u00edm, kdy\u017e dopadl kr\u010dn\u00ed p\u00e1te\u0159\u00ed na obrubn\u00edk. Je\u0161t\u011b vn\u00edmal, jak mu klinkla hlava p\u0159i dopadu zbytku t\u011bla na zem, ne\u017e kolem n\u011bj v\u0161echno utichlo.<\/div>\n
Tom se se strachem kr\u010dil u kmene mohutn\u00e9ho dubu, dokud ho jeden z pos\u00e1dky kolem proj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edho policejn\u00edho auta neuchopil za ruku a neujistil o tom, \u017ee u\u017e je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku. Ale jemu se to nezd\u00e1lo. K tomu, aby se uklidnil, pot\u0159eboval tohle uji\u0161t\u011bn\u00ed sly\u0161et je\u0161t\u011b od jedn\u00e9 osoby. Jen\u017ee ta konkr\u00e9tn\u00ed osoba bezvl\u00e1dn\u011b le\u017eela na chladn\u00e9m betonu, s hlavou zvr\u00e1cenou do nep\u0159irozen\u00e9ho \u00fahlu, zat\u00edmco ostatn\u00ed policist\u00e9, kle\u010d\u00edc\u00ed u n\u011bj, volali sanitku…<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa „No tak, chy\u0165 si m\u011b!“ zatleskal Andy rukama a Tom se po n\u011bm svi\u017en\u011b oto\u010dil. Hr\u00e1bnul volnou rukou sice jenom do vzduchu, ale minul blon\u010f\u00e1ka jenom o vl\u00e1sek, to poznal. Ud\u011blal rychle svi\u017en\u00fd \u00faskok vp\u0159ed a okam\u017eit\u011b poc\u00edtil, jak se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[315],"tags":[],"class_list":["post-11287","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-v-temnote"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11287","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11287"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11287\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11287"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11287"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11287"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}