{"id":11306,"date":"2010-07-05T17:00:00","date_gmt":"2010-07-05T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11279"},"modified":"2010-07-05T17:00:00","modified_gmt":"2010-07-05T16:00:00","slug":"znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/05\/znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-5\/","title":{"rendered":"Znovu jsem na\u0161el v\u00fdchod slunce 5."},"content":{"rendered":"
autor:<\/strong> Tomi & Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Cesta k jezeru ut\u00edkala rychle a v p\u0159\u00edjemn\u00e9 atmosf\u00e9\u0159e, proto\u017ee ve spole\u010dnosti Amayi to snad ani nemohlo b\u00fdt jin\u00e9. Vesele mi l\u00ed\u010dila, jak\u00e9 to bylo v kl\u00e1\u0161te\u0159e.<\/div>\n
„M\u00e1m to tam r\u00e1da, je tam takov\u00fd klid. \u017d\u00e1dn\u00e9 dvorn\u00ed intriky, \u017e\u00e1dn\u00e9 vynucen\u00e9 \u00fasm\u011bvy.“ Nev\u00edm, kolik hodin jsme jeli. Kone\u010dn\u011b jsme zastavili u velik\u00e9ho jezera s p\u00eds\u010dit\u00fdmi pl\u00e1\u017eemi. M\u011blo n\u00e1dhern\u011b zelenomodrou barvu. Vystoupil jsem prvn\u00ed a po mn\u011b moje roztomil\u00e1 spole\u010dnice. Po\u0159\u00e1d jsem nem\u011bl odvahu zeptat se j\u00ed na bratra. Rozpa\u010dit\u011b jsme p\u0159e\u0161lapovali na m\u00edst\u011b. Slu\u017eebn\u00edci v\u0161e mezit\u00edm p\u0159ipravovali v tr\u00e1v\u011b. Zanedlouho se z druh\u00e9ho vozu ozvalo zak\u0148our\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„A, Benjiro se probudil.“ Pohodila hlavou Amaya a oba jsme se vydali za t\u00edm hlasem. „Vst\u00e1vej, ty ospal\u010de. Poj\u010f p\u011bkn\u011b vyl\u00e9zt, u\u017e jsme na m\u00edst\u011b, ty m\u016fj t\u0159e\u0161\u0148ov\u00fd kv\u00edte\u010dku.“ Bylo dojemn\u00e9, jak mu Amaya nahrazovala matku. Podala mu ruku, aby mohl vystoupit. Zatajil se mi z n\u011bj dech. M\u011bl na sob\u011b \u010dern\u00e9 kimono se zlat\u00fdmi kv\u011bty a sv\u00e9 dlouh\u00e9 vlasy sta\u017een\u00e9 do ohonu b\u00edlou pap\u00edrovou stu\u017ekou. Sestra ho st\u00e1le dr\u017eela za ruku. „Poj\u010f, p\u016fjdeme se proj\u00edt. Je tak kr\u00e1sn\u011b. Proch\u00e1zky m\u00e1\u0161 r\u00e1d.“ Ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f a pak se jej\u00ed ruky pustil.  <\/div>\n
Nev\u0161\u00edmali jsme si ho. Panovn\u00edk  \u0161el ml\u010dky za n\u00e1mi. Sem tam se zastavil a v p\u00edsku hledal perle\u0165ov\u00e9  schr\u00e1nky mu\u0161l\u00ed a vodn\u00ed \u0161neky. Cpal si je do dlouh\u00fdch ruk\u00e1v\u016f. <\/div>\n
„Hodn\u011b se styd\u00ed. Nev\u00ed, co by \u0159ekl. Nen\u00ed moc zvykl\u00fd se omlouvat.“ Nazna\u010dil jsem j\u00ed, \u017ee mi to nevad\u00ed. My dva jsme se b\u00e1je\u010dn\u011b bavili. Oba jsme shodili nepohodln\u00e9 boty. C\u00e1kali jsme po sob\u011b vodu jako mal\u00e9 d\u011bti, honili se p\u00edskem nebo h\u00e1zeli do k\u016fry strom\u016f \u0161urikeny*. P\u0159edt\u00edm se Amaya stromu omluvila. Tihle lid\u00e9 v\u011b\u0159ili, \u017ee v\u0161echno ob\u00fdv\u00e1 n\u011bjak\u00fd duch. Takov\u00e9 pohansk\u00e9 praktiky byly u n\u00e1s p\u0159ed d\u00e1vn\u00fdmi \u010dasy vym\u00fdceny.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Cel\u00ed hladov\u00ed a ud\u00fdchan\u00ed jsme se usadili pod jedn\u00edm ze strom\u016f. Poprv\u00e9, co jsem tady, jsem sn\u011bdl v\u0161e beze zbytk\u016f. Po chv\u00edli dorazil i on. Sedl si opod\u00e1l. Slu\u017eebn\u00e1 mu v \u00faklonu nab\u00edzela j\u00eddlo, ale on odm\u00edtl.<\/div>\n
„Uka\u017e n\u00e1m sv\u00e9 poklady, brat\u0159\u00ed\u010dku? Pros\u00edm?“ Zatv\u00e1\u0159il se rozpa\u010dit\u011b. Nakonec z jednoho ruk\u00e1vu za\u010dal vytahovat nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed \u0161keble. „Tahle je n\u00e1dhern\u00e1. M\u00e1 modrou perle\u0165.“ Amaya si ji prohl\u00ed\u017eela proti slunci. Postupn\u011b je ukazovala i mn\u011b a vracela je zp\u011bt bratrovi.<\/div>\n
<\/div>\n
Nakonec jeho hlas pro\u0165al ticho.<\/div>\n
„Mohli bychom… Vym\u00fd\u0161let p\u0159\u00edb\u011bhy a nebo kr\u00e1tk\u00e9 b\u00e1sn\u011b.“ P\u0159ekvapil m\u011b. Nikdy jsem ho nesly\u0161el \u0159\u00edct tolik slov. Amaya nad\u0161en\u011b souhlasila. Vznikaly bl\u00e1zniv\u00e9 pov\u00edda\u010dky. Nikdy jsem nebyl \u017e\u00e1dn\u00fd krasoduch. V\u017edy jsem rad\u0161i v\u0161e \u0159e\u0161il p\u011bstmi a nebo zbran\u011bmi. Bylo to jednoduch\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed probl\u00e9m\u016f. A nyn\u00ed jsem se m\u011bl st\u00e1t vyprav\u011b\u010dem. Moc mi to ne\u0161lo. C\u00edsa\u0159 se schov\u00e1val za v\u011bj\u00ed\u0159em z modr\u00e9ho hedv\u00e1b\u00ed a mn\u011b bylo jasn\u00e9, \u017ee se u\u0161kl\u00edbl, proto\u017ee zv\u00edt\u011bzil nad barbarem.  <\/div>\n
<\/div>\n
A\u017e  do odjezdu k jezeru jsem se c\u00edtil velice rozechv\u011bl\u00fd. Malinko jsem litoval spont\u00e1nnosti, se kterou jsem sest\u0159e sl\u00edbil, \u017ee se z\u00fa\u010dastn\u00edm tohohle mal\u00e9ho v\u00fdletu, ale i p\u0159es svoje obavy jsem nemohl pop\u0159\u00edt, \u017ee jsem se i sv\u00fdm zp\u016fsobem t\u011b\u0161il. Byl jsem zv\u011bdav\u00fd, jak\u00e9 to bude, b\u00fdt mu v podstat\u011b poprv\u00e9 takhle bl\u00edzko.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
U p\u0159ipraven\u00fdch voz\u016f  na n\u00e1dvo\u0159\u00ed jsem byl d\u0159\u00edve, ne\u017e  sta\u010dila sestra s Tomem p\u0159ij\u00edt. Nastoupil jsem tedy do sv\u00e9ho a je\u0161t\u011b jsme se ani nerozjeli a m\u011b p\u0159epadla d\u0159\u00edmota. Alespo\u0148 jsem byl u\u0161et\u0159en nudy, kterou bych jinak za\u017e\u00edval, kdy\u017e m\u011b nechali jet samotn\u00e9ho. Probral jsem se teprve, a\u017e kdy\u017e jsme zastavili. Prot\u00e1hl jsem se, zaz\u00edval a zak\u0148u\u010del. Nem\u011bl jsem r\u00e1d ty chvilky, kdy jsem byl nucen p\u0159ej\u00edt ze sn\u011bn\u00ed do bd\u011bl\u00e9ho stavu.<\/em>  <\/div>\n
Zam\u017eoural jsem na Amayu, kter\u00e1 ke mn\u011b nakoukla. Pomohla mi vyl\u00e9zt ven. On st\u00e1l hned kousek za n\u00ed. Automaticky jsem ho p\u0159ejel o\u010dima, ale jen na vte\u0159inku, a pak jsem pohledem utekl. Bylo to poprv\u00e9, co jsme se vid\u011bli od onoho incidentu u n\u011bj doma, a j\u00e1 se op\u011bt neubr\u00e1nil m\u00edrn\u00e9mu pocitu studu. \u010cekal jsem, \u017ee na to bleskov\u011b pouk\u00e1\u017ee a bude se dom\u00e1hat vysv\u011btlen\u00ed, on se ale choval klidn\u011b. Dokonce ani opovr\u017een\u00ed jsem nena\u0161el v jeho v\u00fdrazu. Vlastn\u011b si m\u011b ani moc nev\u0161\u00edmal.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Sestra navrhla proch\u00e1zku, proti kter\u00e9 jsem ani v nejmen\u0161\u00edm nic nenam\u00edtal. Ti dva se vydali bok po boku pod\u00e9l b\u0159ehu jezera a j\u00e1 \u0161el p\u00e1r krok\u016f za nimi. Zprvu jsem se k nim cht\u011bl p\u0159ipojit, ale oni o mou mali\u010dkost neprojevili by\u0165 jen \u0161peti\u010dku z\u00e1jmu. C\u00edtil jsem se odstr\u010den\u00fd a bylo mi to l\u00edto. K \u010demu byl cel\u00fd tenhle v\u00fdlet, kdy\u017e si m\u011b op\u011bt v\u016fbec nev\u0161\u00edmal? Tichoulince jsem si vzlyknul, ale d\u0159\u00edve ne\u017e se m\u00e9 zklam\u00e1n\u00ed vydralo na povrch \u00fapln\u011b, potla\u010dil jsem to v sob\u011b. P\u0159eci bych mu nedal najevo sv\u00e9 emoce. Nezaslou\u017e\u00ed si je zn\u00e1t, kdy\u017e jsem mu lhostejn\u00fd.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
A oni dva se sm\u00e1li a hr\u00e1li si. P\u00edchalo m\u011b u srdce z toho pohledu. Tolik jsem sest\u0159e z\u00e1vid\u011bl, ale byl jsem bezmocn\u00fd. Nem\u011bl jsem tu\u0161en\u00ed, jak tuhle situaci zm\u011bnit. Nedalo se nic d\u011blat, musel jsem se zabavit s\u00e1m. V p\u00edsku m\u011b zaujaly t\u0159pytiv\u00e9 schr\u00e1nky kor\u00fd\u0161\u016f. C\u00edlen\u011b jsem se tedy po nich za\u010dal d\u00edvat a ty hezk\u00e9 jsem si schov\u00e1val. P\u0159i tom jsem se sna\u017eil ty dva vyt\u011bsnit, vn\u00edmat je co nejm\u00e9n\u011b, aby to tolik nebolelo.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Uv\u00edtal jsem, kdy\u017e  se kone\u010dn\u011b zklidnili a usadili se do st\u00ednu, aby sn\u011bdli n\u011bco z ob\u010derstven\u00ed, kter\u00e9 jsme m\u011bli s sebou. Sebral jsem je\u0161t\u011b p\u00e1r mu\u0161l\u00ed, ne\u017e jsem se vydal za nimi. Necht\u011bl jsem, aby to vypadalo, \u017ee se k nim p\u0159\u00edli\u0161 horliv\u011b hrnu. P\u0159isedl jsem si naproti nim a slu\u017eebn\u00e1 mi hned \u00faslu\u017en\u011b nab\u00edzela n\u011bco mal\u00e9ho k j\u00eddlu. Odm\u00edtl jsem , nem\u011bl jsem na to ani pomy\u0161len\u00ed, a pak projevila sestra z\u00e1jem vid\u011bt \u0161keble, kter\u00e9 jsem nasb\u00edral. Trp\u011bliv\u011b jsem jim tedy  v\u0161e ukazoval. A kone\u010dn\u011b jsem m\u011bl tak\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitost si Thomase dnes po\u0159\u00e1dn\u011b prohl\u00e9dnout. Takhle upraven\u00e9ho, a troufl bych si \u0159\u00edct, \u017ee dokonce i \u010dist\u00e9ho, jsem ho snad je\u0161t\u011b nevid\u011bl. Vlasy st\u00e1le z\u016fst\u00e1valy zcuchan\u00e9 do t\u011bch jeho nehezk\u00fdch pramen\u016f, ale m\u011bl je sta\u017een\u00e9 prov\u00e1zkem, tak\u017ee mu nezakr\u00fdvaly tv\u00e1\u0159. M\u011bl ji pohlednou, s fascinuj\u00edc\u00edma o\u010dima, kter\u00e9 m\u011b p\u0159itahovaly. A nevych\u00e1zelo z n\u011bj \u017e\u00e1dn\u00e9 nelib\u00e9 aroma. To bylo snad a\u017e k nev\u00ed\u0159e. C\u00edtil jsem z n\u011bj vonn\u00e9 sm\u011bsi, kter\u00e9 jsme tu byli zvykl\u00ed p\u0159id\u00e1vat do koupel\u00ed. Byla to p\u0159\u00edjemn\u00e1 zm\u011bna oproti tomu, kdy\u017e jsem ho spat\u0159il poprv\u00e9.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
A zat\u00edmco jsem si ho tak prohl\u00ed\u017eel, n\u011bco m\u011b napadlo. Rozhodl jsem se ho malinko potr\u00e1pit a vyzkou\u0161et si, jak obs\u00e1hl\u00e1 je jeho slovn\u00ed z\u00e1soba v japon\u0161tin\u011b a jakou m\u00e1 fantazii. Zaslou\u017eil si to za to, \u017ee jsem pro n\u011bj byl jen vzduch. Vym\u00fd\u0161len\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh\u016f a b\u00e1sni\u010dek bylo moj\u00ed obl\u00edbenou z\u00e1bavou, tak pro\u010d do n\u00ed nezapojit i jeho? Na\u0161t\u011bst\u00ed Amaya, ani\u017e by snad post\u0159ehla moje ne zcela \u010dist\u00e9 postrann\u00ed \u00famysly, s m\u00fdm n\u00e1padem souhlasila. Za\u010dala prvn\u00ed a j\u00e1 hned pohotov\u011b nav\u00e1zal. Kdy\u017e se dostala \u0159ada na Toma, \u010dekal jsem, \u017ee nebude schopn\u00fd \u0159\u00edct jedin\u00e9 slovo, v lep\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b z n\u011bj nevypadne nic moc odu\u0161evn\u011bl\u00e9ho, ov\u0161em on m\u011b p\u0159ekvapil. Pochopiteln\u011b v\u00fdb\u011br jeho slov nebyl nikterak vznosn\u00fd, ale bylo to dobr\u00e9. V\u016fbec vezmu-li v potaz, \u017ee musel my\u0161lenku vyj\u00e1d\u0159it v ciz\u00ed \u0159e\u010di. Zakryl jsem si tv\u00e1\u0159 v\u011bj\u00ed\u0159em. Necht\u011bl jsem, aby post\u0159ehnul, \u017ee jsem se na n\u011bj zad\u00edval s up\u0159\u00edmn\u00fdm obdivem.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Chyb\u00ed tu ovoce.“ V\u0161imla si Amaya. Nejsp\u00ed\u0161 dostala chu\u0165 n\u011bco p\u0159i t\u00e9 na\u0161\u00ed z\u00e1bav\u011b uzob\u00e1vat, ale bohu\u017eel nebylo co. „Do voz\u016f ho ale nakl\u00e1dali, toho jsem si v\u0161imla. Nejsp\u00ed\u0161 n\u00e1m ho sem zapomn\u011bli don\u00e9st. Hned jsem zp\u00e1tky. Omluvte m\u011b.“ Usm\u00e1la se na n\u00e1s oba a drobn\u00fdmi kr\u016f\u010dky se ve sv\u00fdch sand\u00e1lk\u00e1ch vydala ke ko\u010d\u00e1r\u016fm, kter\u00e9 z\u016fstaly st\u00e1t na cest\u011b p\u00e1r metr\u016f od pl\u00e1\u017ee, kde jsme sed\u011bli my, kryt\u00ed vzrostl\u00fdmi javory. Slu\u017eebnictvo se toti\u017e taktn\u011b vzd\u00e1lilo, kdy\u017e vid\u011bli, \u017ee nic nepot\u0159ebujeme. Nejsp\u00ed\u0161 se povalovali opod\u00e1l ve st\u00ednech strom\u016f, a nebo dohl\u00ed\u017eeli na kon\u011b, a sestra na n\u011b necht\u011bla volat.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bylo od n\u00ed  hezk\u00e9, \u017ee si pro to \u0161la sama, ale j\u00e1  si s hr\u016fzou uv\u011bdomil, \u017ee jsme tu s Tomem z\u016fstali sami. P\u0159edst\u00edral jsem, \u017ee m\u011b n\u00e1ramn\u011b zaj\u00edm\u00e1 lem m\u00e9ho ruk\u00e1vu a v panice uva\u017eoval, jestli by bylo na m\u00edst\u011b o n\u011b\u010dem konverzovat, nebo jen prost\u011b ml\u010dky vy\u010dkat n\u00e1vratu sestry. Odka\u0161lal si, co\u017e m\u011b donutilo zvednout k n\u011bmu pohled.<\/em><\/div>\n
„Ehm, cht\u011bl jsem se v\u00e1m omluvit.“ Vykulil jsem o\u010di. Co\u017ee? Nejsp\u00ed\u0161 jsem \u0161patn\u011b sly\u0161el. On se mi omlouv\u00e1? On? Kv\u016fli \u010demu? To j\u00e1 bych sp\u00ed\u0161 m\u011bl, ale ud\u011blat jsem to nepl\u00e1noval.<\/em><\/div>\n
„Za co?“ Koktnul jsem zara\u017een\u00fd. Pak m\u011b napadlo, \u017ee to t\u0159eba byl jen pokus, jak mezi n\u00e1mi zav\u00e9st n\u011bjakou konverzaci.<\/em><\/div>\n
„Napadl jsem v\u00e1s\u2026 cht\u011bl bych se jen ujistit, \u017ee jsem v\u00e1m nijak neubl\u00ed\u017eil.“ Hled\u011bl mi zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed a j\u00e1 z t\u011bch jeho vy\u010detl, \u017ee to nebyla slaboduch\u00e1 snaha, jak prolomit ticho. Skute\u010dn\u011b o m\u011b m\u011bl obavu? Nesmysl! Hloup\u00fd n\u00e1pad. On se o m\u011b p\u0159eci nijak nezaj\u00edm\u00e1 a j\u00e1 u\u017e nedoufal, \u017ee by kdy mohl.<\/em><\/div>\n
„Ne\u2026 chci \u0159\u00edct, nev\u011bd\u011bl jsi, kdo jsem, a j\u00e1\u2026“ odml\u010del jsem se a na p\u00e1r vte\u0159in se mi zrak t\u011bkav\u011b rozutekl po okol\u00ed. Bylo t\u011b\u017ek\u00e9 vydr\u017eet jeho p\u0159\u00edm\u00fd o\u010dn\u00ed kontakt. Znovu se toti\u017e vyno\u0159il m\u016fj pocit viny a stud, na kter\u00fd jsem nebyl tak zcela p\u0159ipraven\u00fd. Myslel jsem toti\u017e, \u017ee u\u017e je to za mnou, proto\u017ee kdy\u017e jsem se brouzdal po pl\u00e1\u017ei a po o\u010dku sledoval jejich dov\u00e1d\u011bn\u00ed, vyprchalo to. On mi to nijak ned\u00e1val najevo a j\u00e1 to hodil za hlavu. „Nem\u011bl jsem tam co d\u011blat,“ na\u0161el jsem v sob\u011b trochu hrdosti a kur\u00e1\u017ee pokra\u010dovat. „Mrz\u00ed m\u011b to. U\u017e se to nebude opakovat.“ Sl\u00edbil jsem kaj\u00edcn\u011b. Skute\u010dn\u00e9 omluvy jsem schopen nebyl, i tak to bylo v\u00edce, ne\u017e bych kdy p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee budu schopn\u00fd vyslovit nahlas.<\/em><\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku,“ k\u00fdvl klidn\u011b. „Mohl bych se jen zeptat, v\u00fdsosti, pro\u010d?“<\/em><\/div>\n
„Proto\u017ee ty\u2026“ Vyhrknul jsem o p\u0159ekot, ale pak se zarazil. Vlastn\u011b jsem nev\u011bd\u011bl, co bych mu na to m\u011bl odpov\u011bd\u011bt. Pravdu? T\u011b\u017eko. Ta byla slo\u017eit\u00e1 a bylo k n\u00ed zapot\u0159eb\u00ed, abych se vyznal s\u00e1m v sob\u011b, a to ve v\u00edru v\u0161ech t\u011bch nov\u00fdch pocit\u016f, kter\u00e9 se ve mn\u011b hromadily s jeho p\u0159\u00edchodem, nebylo dost dob\u0159e mo\u017en\u00e9.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
V citov\u00e9m pohnut\u00ed a zmatenosti jsem k n\u011bmu nat\u00e1hl ruku, ale ne\u017e jsem se ho sta\u010dil dotknout, ozval se sest\u0159in hlas.<\/em><\/div>\n
„Na\u0161la jsem ten ko\u0161\u00edk s ovocem.“ Hlaholila zvesela. Znovu se k n\u00e1m posadila a postavila ho mezi n\u00e1s. Nenucen\u011b se dala do hovoru s Tomem, ale j\u00e1 u\u017e nebyl schopn\u00fd je p\u0159\u00edli\u0161 vn\u00edmat. Ztratil jsem se n\u011bkde ve sv\u00e9m zmatku a tup\u00e9 rozbolav\u011blosti m\u00e9ho srdce, kterou jsem c\u00edtil v\u017edy, kdy\u017e m\u011b okr\u00e1dal o m\u00e9 my\u0161lenky s tak razantn\u00ed intenzitou, jako se to d\u011blo pr\u00e1v\u011b te\u010f. M\u011bl jsem ho plnou hlavu a ne\u0161lo to zastavit. Tolik bych si p\u0159\u00e1l v\u011bd\u011bt, zda-li se na m\u011b zlob\u00ed \u010di nikoli.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
N\u00e1vrat byl potom pro m\u011b  vysvobozen\u00edm. \u00dalevn\u011b jsem se schoval do sv\u00e9ho vozu a zvolna se uklid\u0148oval pozorov\u00e1n\u00edm ub\u00edhaj\u00edc\u00ed  krajiny. N\u00e1hle jsme zastavili. Vyklonil jsem se ven, abych se n\u011bkoho zeptal, co se d\u011bje, ne\u017e jsem tak ale sta\u010dil u\u010dinit, zahl\u00e9dl jsem Amayu, jak jde po cest\u011b k m\u00e9mu vozu, a ten, ve kter\u00e9m sed\u011bla s Tomem, se od n\u00e1s odpojuje. Nastoupila ke mn\u011b a teprve kdy\u017e byla uvnit\u0159, vysv\u011btlila mi to.<\/em><\/div>\n
„Tom je\u0161t\u011b pot\u0159ebuje zkontrolovat d\u011bln\u00edky v p\u0159\u00edstavu, aby postupovali s v\u00fdstavbou lod\u00ed p\u0159esn\u011b, jak maj\u00ed. My u\u017e se spolu ale vr\u00e1t\u00edme do pal\u00e1ce.“ Slab\u011b se pousm\u00e1la, op\u0159ela si hlavu o st\u011bnu ko\u010d\u00e1ru a p\u0159iv\u0159ela o\u010di. Dostavila se \u00fanava z v\u00fdletu. Neru\u0161il jsem ji, s\u00e1m jsem se ale nedok\u00e1zal uvolnit natolik, abych n\u00e1sledoval jej\u00edho p\u0159\u00edkladu. A\u017e ve sv\u00fdch komnat\u00e1ch jsem pozd\u011b v noci upadl do neklidn\u00e9ho sp\u00e1nku.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Odpojil jsem se od skupiny, kter\u00e1 pokra\u010dovala d\u00e1l do pal\u00e1ce. P\u0159\u00edstav jsem m\u011bl r\u00e1d, miloval jsem v\u0161e kolem lod\u00ed. Tro\u0161ku mi bylo l\u00edto, \u017ee a\u017e zde se svoj\u00ed prac\u00ed skon\u010d\u00edm, budu se muset rozhodnout, jak nalo\u017eit se sv\u00fdm \u017eivotem. Jestli se vr\u00e1tit, a nebo zde z\u016fstat. P\u0159estal jsem se zab\u00fdvat \u00favahami a vrhl se do pr\u00e1ce. D\u00edval jsem se do pl\u00e1n\u016f, p\u0159em\u011b\u0159oval, zji\u0161\u0165oval, jestli je to spr\u00e1vn\u00e9 d\u0159evo, takov\u00e9 jak\u00e9 m\u00e1 b\u00fdt, jestli d\u011bln\u00edci pracuj\u00ed dostate\u010dn\u011b, aby se v\u0161e zbyte\u010dn\u011b neprotahovalo. Nerad bych na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei za\u017eil rozl\u00edcen\u00e9ho Toria. Zat\u00edm se choval hezky a mile, ale na\u0161inec nikdy nev\u00ed, co od takov\u00fdch jako on \u010dekat.<\/div>\n
<\/div>\n
V\u016fz jsem poslal do pal\u00e1ce. Cht\u011bl jsem b\u00fdt s\u00e1m. Po dne\u0161n\u00edm odpoledni bych nedok\u00e1zal usnout. M\u011bl jsem uvnit\u0159 sebe zmatek, a najednou jsem nev\u011bd\u011bl, kter\u00e9ho ze sourozenc\u016f m\u00e1m rad\u0161i. R\u00e1zoval jsem si to pestr\u00fdmi ulicemi, a\u017e jsem si uv\u011bdomil, \u017ee jsem se ztratil. To mi je\u0161t\u011b tak sch\u00e1zelo. Copak mi nesta\u010dila dne\u0161n\u00ed proch\u00e1zka? V z\u00e1bavn\u00ed \u010dtvrti v\u0161e vypadalo tak stejn\u011b. P\u0159esto jsem se necht\u011bl pt\u00e1t na cestu. J\u00e1 se z toho vymot\u00e1m s\u00e1m, nepot\u0159ebuju pomoc opil\u00fdch, sotva se pot\u00e1cej\u00edc\u00edch kolemjdouc\u00edch. V postrann\u00ed uli\u010dce jsem zahl\u00e9dl zn\u00e1mou tv\u00e1\u0159. Historie se v m\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b op\u011bt opakuje. Tenhle mu\u017e je v\u0161ude a nikde. Po\u0159\u00e1d byl pro m\u011b nevylu\u0161t\u011bnou z\u00e1hadou, i kdy\u017e mi nakonec ty „hezk\u00e9“ vzkazy nenech\u00e1val on. V tomhle jsem ho opravdu podez\u0159\u00edval nepr\u00e1vem, p\u0159esto m\u011b to neodradilo, abych si na n\u011bj ned\u00e1val pozor a nesledoval ho.  <\/div>\n
Hlasit\u011b se n\u011b\u010demu sm\u00e1l a obj\u00edmal dv\u011b kr\u00e1sn\u00e9 siln\u011b nal\u00ed\u010den\u00e9 \u017eeny. Nakonec se navz\u00e1jem rozlou\u010dili \u00faklonou a Xaniro nasedl do sv\u00e9ho vozu. M\u011bl jsem na sebe vztek, \u017ee jsem ten sv\u016fj nechal odjet. Nemohl jsem dopustit, aby mi zmizel z dohledu. Ur\u010dit\u011b m\u00e1 n\u011bco za lubem. V rychlosti jsem si najal prvn\u00ed rik\u0161u, kter\u00e1 projela kolem. Vzru\u0161en\u00edm jsem nemohl d\u00fdchat. Doufal jsem v n\u011bjak\u00e9 dobrodru\u017estv\u00ed. Mrzelo by m\u011b, kdyby jel zp\u011bt do pal\u00e1ce. Xaniro ov\u0161em nezklamal. M\u00ed\u0159il k mo\u0159i. Cht\u011b necht\u011b jsem se vracel na m\u00edsto, odkud jsem p\u0159ed n\u011bkolika m\u00e1lo hodinami vyrazil. Jeho ov\u0161em doky nezaj\u00edmaly, pokra\u010doval d\u00e1l. Propl\u00e9t\u00e1n\u00ed m\u011bstem mi p\u0159i\u0161lo nekone\u010dn\u00e9. M\u00e1lem se mi n\u011bkolikr\u00e1t ztratil. Zastavil a vystoupil, co\u017e m\u011b p\u0159ekvapilo.  <\/div>\n
N\u00e1sledoval jsem ho a ani jsem nem\u011bl \u010das sledovat honosn\u00e1 s\u00eddla. Soumrak m\u011b perfektn\u011b skryl p\u0159ed jeho zrakem, ob\u010das se toti\u017e oto\u010dil, jestli nen\u00ed sledov\u00e1n. Znovu se oto\u010dil, a pak zam\u00ed\u0159il pod\u00e9l zdi k mal\u00e9 brance. Dvakr\u00e1t na ni zaklepal. Po chv\u00edli se otev\u0159ela a Xaniro ve\u0161el dovnit\u0159. P\u0159ikradl jsem se co nejbl\u00ed\u017e, \u017ee jsem sly\u0161el i n\u011bjak\u00e9 zvuky. Ozvalo se zacink\u00e1n\u00ed. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, jak se dostat dovnit\u0159. Ne\u0161lo to jinak, ne\u017e p\u0159el\u00e9zt ze\u010f. Na\u0161t\u011bst\u00ed to nebyl probl\u00e9m a j\u00e1 opatrn\u011b sko\u010dil do zahrady a zabo\u0159il se do p\u00edsku. Z\u016fstal jsem chvilku p\u0159ikr\u010den\u00fd a pak pokra\u010doval v cest\u011b maskov\u00e1n nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edmi ke\u0159i. Necht\u011bl jsem se dostat do k\u0159\u00ed\u017eku s obyvateli domu. Nikdy bych jim nevysv\u011btlil, \u017ee jsem nep\u0159i\u0161el kr\u00e1st.<\/div>\n
P\u0159ed Xanirem \u0161el slu\u017eebn\u00edk s lampi\u00f3nem, jen\u017ee ne\u017e dos\u00e1hli osv\u011btlen\u00e9 terasy, tak se ztratil. Ke sv\u00e9 sm\u016fle jsem \u0161l\u00e1pl do jez\u00edrka, kter\u00e9 jsem p\u0159ehl\u00e9dl. Voda mi sahala zhruba do p\u016fl l\u00fdtek. B\u00e1l jsem se ud\u011blat sebemen\u0161\u00ed pohyb, a tak jsem z\u016fst\u00e1val v protivn\u00e9 studen\u00e9 vod\u011b. Sem tam se o m\u011b ot\u0159ela n\u011bjak\u00e1 ryba. Koi kap\u0159i pr\u00fd p\u0159in\u00e1\u0161ej\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed, tak to jsem na to zv\u011bdav.  <\/div>\n
Xaniro p\u0159e\u0161el terasu. Postava v kr\u00e1sn\u00e9m fialovo b\u00edl\u00e9m kimonu k n\u011bmu vzhl\u00e9dla. Okam\u017eit\u011b odhodila \u0161t\u011btec na podlahu a prudce vstala.<\/div>\n
„Jak jste se sem dostal? Kolikr\u00e1t v\u00e1m m\u00e1m \u0159\u00edkat, \u017ee mezi n\u00e1mi je konec. Jste mi naprosto odporn\u00fd.“ <\/div>\n
„Minoru, pro\u010d m\u011b po\u0159\u00e1d takhle tr\u00e1p\u00edte. V\u00edte, \u017ee miluji jenom v\u00e1s.“<\/div>\n
„Vypadn\u011bte, nebo za\u010dnu je\u010det.“ Xanir\u016fv pohled padl na zv\u00e1len\u00e9 l\u016f\u017eko a rozh\u00e1zen\u00e9  \u010derven\u00e9 pap\u00edrov\u00e9 kapesn\u00edky.<\/div>\n
„C\u00edt\u00edm z v\u00e1s mu\u017ee. Zase jste mi byl nev\u011brn\u00fd. Jste nepou\u010diteln\u00fd.“ \u0158ekl ti\u0161e. Cht\u011bl se rukou dotknout neposedn\u00e9ho \u010dern\u00e9ho pramenu sv\u00e9ho b\u00fdval\u00e9ho milence. Ucukl jako by ho cht\u011bl kousnout had.<\/div>\n
„Vypadn\u011bte. Vy mi nem\u00e1te co vy\u010d\u00edtat. V\u00e1\u0161 sexu\u00e1ln\u00ed apetit je unavuj\u00edc\u00ed.“ <\/div>\n
„Minoru. Pros\u00edm, za\u010dneme znova. V\u0161e bude tak jako d\u0159\u00edv.“ <\/div>\n
„Ne.“ Zavrt\u011bl hlavou. Xaniro se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eil.<\/div>\n
„Copak to nechcete pochopit, mil\u00e1\u010dku. Jste jenom m\u016fj.“ Chlapec za\u010dal ustupovat sm\u011brem k l\u016f\u017eku. Za\u010dali do sebe strkat. Mlad\u00edk za\u010dal je\u010det a Xaniro mu p\u0159itiskl dla\u0148 na \u00fasta. „P\u0161\u0161tt. Potichu, l\u00e1sko.“ Nev\u00edm, co se stalo, ale Minoru se ti\u0161e sesunul na podlahu jako pol\u00e1man\u00fd mot\u00fdl. Xaniro se k n\u011bmu sklonil a divoce ho obj\u00edmal. V\u016fbec mu nedoch\u00e1zelo, co se stalo a mn\u011b tak\u00e9 ne. V druh\u00e9 p\u016flce domu se za\u010d\u00ednalo rozsv\u011bcet. Xaniro se vr\u00e1til do reality. Uv\u011bdomil si, co zp\u016fsobil.  <\/div>\n
„J\u00e1 necht\u011bl. Necht\u011bl.“ Byl \u0161\u00edlen\u00fd zoufalstv\u00edm. Za\u010dala mi p\u0159\u00edslove\u010dn\u011b ho\u0159et p\u016fda pod nohama. Necht\u011bl jsem b\u00fdt objeven, a tak jsem zanechal zlomen\u00e9ho Xanira jeho osudu. V\u0161ude okolo jsem sly\u0161el kroky a k\u0159ik. M\u011bl jsem co d\u011blat, abych se mokr\u00fd p\u0159ehoupl p\u0159es ze\u010f. Nohy jsem m\u011bl jako z ledu. Cel\u00e1 ta sc\u00e9na mi ne\u0161la z hlavy. Po\u0159\u00e1d jsem doufal, \u017ee Minoru jenom omdlel. Xaniro a\u0165 je jak\u00fdkoliv, nen\u00ed p\u0159ece vrah. Do pal\u00e1ce jsem se vr\u00e1til na kost ztuhl\u00fd. Zavolal jsem slu\u017eebn\u00edka, nechal si p\u0159in\u00e9st oh\u0159\u00edvadlo hiba\u010di a svl\u00e9kl se. Klepal jsem se i pod p\u0159ikr\u00fdvkami a za \u017e\u00e1dnou cenu nemohl usnout.<\/div>\n
<\/div>\n
R\u00e1no m\u011b na\u0161lo nevyspal\u00e9ho s \u010derven\u00fdma o\u010dima. Obl\u00e9kl jsem se a najedl. Rozhodl jsem se vyhledat Amayu, abych si zlep\u0161il n\u00e1ladu, a tak\u00e9 m\u011b zaj\u00edmalo, jak se v\u010derej\u0161\u00ed den l\u00edbil jej\u00edmu bratrovi. Na\u0161el jsem je v\u0161echny t\u0159i. Amayu, c\u00edsa\u0159e i Xanira. N\u011bco \u0159e\u0161ili nad \u0161\u00e1lky dopoledn\u00edho \u010daje.<\/div>\n
„Jsem r\u00e1da, \u017ee jste tady. Stala se hrozn\u00e1 v\u011bc.“ M\u011bl jsem sto chut\u00ed se zeptat Xanira, jestli se v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der op\u011bt zab\u00fdval \u00fa\u010detnictv\u00edm, ale nakonec jsem to spolkl. Xaniro si nasadil svoji lhostejnou masku, ale prozradil ho mokr\u00fd ruk\u00e1v od slz a za\u0161kubnut\u00ed o\u010dn\u00edho v\u00ed\u010dka. Nen\u00ed si tak jist\u00fd s\u00e1m sebou. K n\u011bmu mi ne\u0161lo, \u017ee by dok\u00e1zal n\u011bkoho milovat. Sp\u00ed\u0161 vlastnit.<\/div>\n
\"10\"<\/div>\n
„Xaniro, \u0159eknete n\u00e1m znovu, co se stalo.“ <\/div>\n
„V\u010dera jsme se s Minoru cvi\u010dili v kaligrafii, kdy\u017e v tom n\u00e1s p\u0159epadli. Hrozn\u00e9. Co v\u00e1m budu pov\u00eddat.“ Zb\u011bsile se za\u010dal ov\u00edvat v\u011bj\u00ed\u0159em.<\/div>\n
„J\u00e1 myslel, \u017ee v\u0161ichni \u0161lechtici bydl\u00ed v pal\u00e1ci.“ <\/div>\n
„Ne, jenom ti, co maj\u00ed slu\u017ebu u dvora.“ Vysv\u011btlila mi Amaya a ot\u0159esen\u00fd Xaniro pokra\u010doval. „Byli na n\u00e1s \u010dty\u0159i, a i kdy\u017e jsme se br\u00e1nili… Chud\u00e1k Minoru…“ Xaniro se roze\u0161tkal. Tomuhle jsem v\u011b\u0159il, \u017ee nep\u0159eh\u00e1n\u00ed. „Promi\u0148te, nemohu pokra\u010dovat. Budu se muset vzd\u00e1lit.“<\/div>\n
„Hrozn\u00e9, vi\u010fte? N\u011bjak\u00e1 nebezpe\u010dn\u00e1 tlupa si tu dovoluje na \u0161lechtice. Hr\u016fza. Za chv\u00edli budou v pal\u00e1ci. U\u017e aby se vr\u00e1til Torio a nebo jedin\u011b, \u017ee n\u00e1s zachr\u00e1n\u00edte vy.“ P\u0159i posledn\u00edch slovech se na m\u011b c\u00edsa\u0159 tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b pod\u00edval a ot\u0159el se navon\u011bn\u00fdm ruk\u00e1vem o moji tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
_____________________________<\/p>\n<\/div>\n
*\u0161uriken – je tradi\u010dn\u00ed japonsk\u00e1 nen\u00e1padn\u00e1 zbra\u0148, kter\u00e1 slou\u017eila pro vrh\u00e1n\u00ed a n\u011bkdy bod\u00e1n\u00ed. Jsou to mal\u00e9 ostr\u00e9 \u010depele vyroben\u00e9 z nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch v\u0161edn\u00edch materi\u00e1l\u016f, jako jsou jehly, h\u0159eb\u00edky nebo no\u017ee stejn\u011b tak jako mince, kovov\u00e9 podlo\u017eky nebo jin\u00e9 ploch\u00e9 kousky kovu.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Tomi & Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tomi & Ainikki Cesta k jezeru ut\u00edkala rychle a v p\u0159\u00edjemn\u00e9 atmosf\u00e9\u0159e, proto\u017ee ve spole\u010dnosti Amayi to snad ani nemohlo b\u00fdt jin\u00e9. Vesele mi l\u00ed\u010dila, jak\u00e9 to bylo v kl\u00e1\u0161te\u0159e. „M\u00e1m to tam r\u00e1da, je tam takov\u00fd klid. \u017d\u00e1dn\u00e9 dvorn\u00ed intriky, \u017e\u00e1dn\u00e9 vynucen\u00e9 \u00fasm\u011bvy.“<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[329],"tags":[],"class_list":["post-11306","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-znovu-jsem-nasel-vychod-slunce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11306","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11306"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11306\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11306"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11306"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11306"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}