{"id":11315,"date":"2010-07-04T17:10:00","date_gmt":"2010-07-04T16:10:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11288"},"modified":"2010-07-04T17:10:00","modified_gmt":"2010-07-04T16:10:00","slug":"only-for-you-35-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/04\/only-for-you-35-2-2\/","title":{"rendered":"Only for you 35. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Rty pevn\u011b stisknut\u00e9 do \u00fazk\u00e9 linky, mo\u017en\u00e1 snad i bez krve. Dlan\u011b za\u0165at\u00e9 v p\u011bst. Dal\u0161\u00ed slastn\u00fd povzdech star\u0161\u00edho dvoj\u010dete probud\u00ed nezkrotnou vlnu, kter\u00e1 se bez okolk\u016f zmocn\u00ed jeho t\u011bla. Neschopen vl\u00e1dy, polapen vlastn\u00edmi emocemi nedok\u00e1\u017ee d\u00e9le vzdorovat.<\/em><\/div>\n
R\u00e1na. Na to \u010dernovlas\u00e9 nedoch\u016fd\u010de dokonale p\u0159esn\u00e1. Sv\u011btlovlas\u00fd chlapec, neo\u010dek\u00e1vaj\u00edc\u00ed jak\u00e9koliv nebezpe\u010d\u00ed, se ocitne na zemi. Prsty si p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed po zarudl\u00e9 tv\u00e1\u0159i a p\u0159ekvapen\u011b hled\u00ed do rozbo\u0159en\u00fdch hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed and\u011bla zk\u00e1zy.<\/em><\/div>\n
A ni\u010demu nerozum\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Smutek.<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Ne\u017e  se v\u0161ak sta\u010d\u00ed vzpamatovat z toho nenad\u00e1l\u00e9ho v\u00fdpadu a postavit se, jeho dvoj\u010d\u00e1tko jej znovu poval\u00ed na zem. Tom m\u011bl za sebou nespo\u010det rva\u010dek, pov\u011bt\u0161inou s lidmi, kte\u0159\u00ed se sna\u017eili ubl\u00ed\u017eit pr\u00e1v\u011b jeho druh\u00e9 polovin\u011b, ale nyn\u00ed ani v nejmen\u0161\u00edm netu\u0161il, co si po\u010d\u00edt. Necht\u011bl se pr\u00e1t. Zvl\u00e1\u0161\u0165 ne s t\u00edm rozh\u00e1ran\u00fdm kot\u011btem, jeho\u017e mu\u0161\u00ed v\u00e1ha spo\u010d\u00edvala na jeho t\u011ble.<\/em><\/div>\n
A tak pouze le\u017eel a nechal se b\u00edt t\u011bmi mal\u00fdmi p\u011bsti\u010dkami, v\u011b\u0159\u00edc, \u017ee to jeho, z n\u011bjak\u00e9ho nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu uk\u0159ivd\u011bn\u00e9ho, br\u00e1\u0161ku p\u0159estane bavit. Nestalo se, sp\u00ed\u0161e ho to je\u0161t\u011b v\u00edce rozohnilo a sv\u011btlovlas\u00e9ho hocha to st\u00e1lo n\u011bkolik dal\u0161\u00edch p\u011bkn\u011b bolestiv\u00fdch ran do obli\u010deje.<\/em><\/div>\n
V tu chv\u00edli si uv\u011bdomil, \u017ee nejsp\u00ed\u0161 neexistuje sch\u016fdn\u011bj\u0161\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed. Kdy\u017e se Bill natahoval k dal\u0161\u00edmu \u00faderu, vyu\u017eil p\u0159\u00edle\u017eitosti a povalil bratra pod sebe.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Bolest.<\/em><\/strong><\/div>\n
\n
<\/div>\n
Pro \u010dernovl\u00e1ska jako by se na moment pozastavil sv\u011bt. Vte\u0159iny p\u0159estaly ut\u00edkat zb\u011bsile vp\u0159ed a dop\u0159\u00e1ly si odpo\u010dinku. Dech se mu zadrhl n\u011bkde v polovin\u011b cesty k \u00fast\u016fm, a srdce, dnes snad po tis\u00edci st\u00e9, op\u011bt vypov\u011bd\u011blo slu\u017ebu. Dokonce snad zmizelo i ono stra\u0161liv\u00e9 spektrum z\u00e1porn\u00fdch emoc\u00ed v perfektn\u00edm souladu s t\u00edm, jak pozvolna tonul v o\u0159\u00ed\u0161kov\u011b zbarven\u00fdch o\u010d\u00edch.<\/em><\/div>\n
Mohla to b\u00fdt jedna z t\u011bch dokonal\u00fdch romantick\u00fdch sc\u00e9n dvou tajn\u011b zapov\u011bzen\u00fdch milenc\u016f. S t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee krom\u011b vazeb mileneck\u00fdch, by je v\u00e1zaly i vazby jednodu\u0161e bratrsk\u00e9.<\/em><\/div>\n
Sta\u010dilo by tak m\u00e1lo\u2026<\/em><\/div>\n
Skoro nic.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d jsi to ud\u011blal?!“ Tomovy rty se t\u00e9m\u011b\u0159 dot\u00fdkaj\u00ed Billovy tv\u00e1\u0159e, a\u017e se cel\u00e9 jeho t\u011blo chv\u011bje v tou\u017eebn\u00e9m o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, zapom\u00ednaj\u00edce na v\u0161e p\u0159ede\u0161l\u00e9. N\u011bco je v\u0161ak \u0161patn\u011b. Ti\u0161e se to vkr\u00e1d\u00e1 do zaml\u017een\u00e9 mysli a na\u0161ept\u00e1v\u00e1. Nadechne se. Jasn\u011b rozezn\u00e1v\u00e1 nez\u0159etelnou stopu po otcov\u011b kol\u00ednsk\u00e9, kterou si pro dne\u0161ek jeho bratr nejsp\u00ed\u0161 tajn\u011b vyp\u016fj\u010dil, a je\u0161t\u011b sladk\u00e9, vt\u00edrav\u00e9 cosi. Zorni\u010dky se roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed v tom stra\u0161n\u00e9m proz\u0159en\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Zoufalstv\u00ed.<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Ta v\u016fn\u011b. Jak si j\u00ed, proboha, mohl nepov\u0161imnout? V\u017edy\u0165 pr\u00e1v\u011b kv\u016fli n\u00ed ono rud\u00e9 ovoce do\u010dista nesn\u00e1\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
Jahody.<\/em><\/div>\n
„Bille\u2026“<\/em><\/div>\n
Toto pojmenov\u00e1n\u00ed zd\u00e1nliv\u011b p\u0159ekonalo tu pomyslnou klapku a vr\u00e1tilo jej zp\u011bt do skute\u010dnosti; kr\u00e1tk\u00e1 sc\u00e9na, v n\u00ed\u017e se odr\u00e1\u017eel hlub\u0161\u00ed cit, upadla v zapomn\u011bn\u00ed. \u010cas se rozutekl vp\u0159ed a rozzu\u0159en\u00e9 kot\u011b se znovu probudilo k \u017eivotu. Za\u010dalo sebou \u0161\u00edt, v\u011b\u0159\u00edc, \u017ee se t\u0159eba n\u011bjak\u00fdm z\u00e1zra\u010dn\u00fdm zp\u016fsobem dostane z toho pevn\u00e9ho sev\u0159en\u00ed.<\/em><\/div>\n
Ne\u0161lo to.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\u017d\u00e1rlivost.<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Bu\u0161il p\u011bstmi, proto\u017ee to se mu v p\u0159edchoz\u00ed chv\u00edli na n\u011bkolik minut opravdu vyplatilo. Jen\u017ee to mu je\u0161t\u011b Tom nebyl ochoten jakkoliv odporovat. A tak zlobiv\u00e1 ko\u010di\u010dka vsadila na sv\u00e9 posledn\u00ed a mo\u017en\u00e1 i nejsiln\u011bj\u0161\u00ed zbran\u011b. Zu\u0159iv\u011b \u0161kr\u00e1bala, a kdy\u017e m\u011bla tu mo\u017enost, sem tam kousla do ramene. Jednou tak siln\u011b, \u017ee druh\u00fd chlapec byl nucen vyjeknout a povolit sv\u016fj stisk.<\/em><\/div>\n
Role se p\u0159evr\u00e1tily. Najednou to byl op\u011bt Tom, kdo le\u017eel dole a zoufale se alespo\u0148 z \u010d\u00e1sti sna\u017eil vyh\u00fdbat ran\u00e1m, je\u017e na n\u011bj ses\u00edlal jeho br\u00e1\u0161ka. Jen jako kdyby zd\u00e1lky vn\u00edmal chladn\u00fd hlas, v tu chv\u00edli ost\u0159ej\u0161\u00ed ne\u017e \u010depel no\u017ee, a slova, co pron\u00e1\u0161el.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Vztek.<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Hajzle!“ Nap\u0159a\u017een\u00e1 p\u011bst t\u011bsn\u011b mine Tomovu hlavu a naraz\u00ed do m\u011bkk\u00e9ho koberce. Se zadrhl\u00fdm dechem vzhl\u00ed\u017e\u00ed k t\u011bm temn\u011b hn\u011bd\u00fdm o\u010d\u00edm a sna\u017e\u00ed se naj\u00edt alespo\u0148 jednu jedinou stopu, kter\u00e1 by mu dok\u00e1zala odpov\u011bd\u011bt na tu nejz\u00e1kladn\u011bj\u0161\u00ed ot\u00e1zku „pro\u010d“.<\/em><\/div>\n
„M\u011bl jsi hezk\u00fd den? Bavil ses dob\u0159e?!“ Billovi vyhrkly slzy. Ov\u0161em ani obsidi\u00e1nov\u011b zbarven\u00e9 vlasy, voln\u011b mu spadaj\u00edc\u00ed do tv\u00e1\u0159e, nedok\u00e1zaly skr\u00fdt jeho hluboce nekone\u010dn\u00fd hn\u011bv.<\/em><\/div>\n
„\u0158ekni, copak bylo lep\u0161\u00ed? Koloto\u010d, cukrov\u00e1 vata, vyst\u0159elen\u00e9 srdce nebo to, \u017ee jsi celou dobu mohl poskakovat kolem t\u00e9 \u0161t\u011btky?!“<\/em><\/div>\n
Star\u0161\u00edmu chlapci se v \u00fastech objev\u00ed pov\u011bdom\u00e1 nasl\u00e1dl\u00e1, le\u010d trochu \u017eelezit\u00e1 chu\u0165. Jeho vlastn\u00ed krev. Najednou si vybav\u00ed onu vzpom\u00ednku na den, kdy se poprv\u00e9 s Markem porvali s tou partou, co si zasedla na jeho br\u00e1\u0161ku. C\u00edtil se tehdy tak? Naprosto neschopn\u00fd, zmaten\u00fd, osam\u011bl\u00fd a\u2026 pr\u00e1zdn\u00fd? Jako nete\u010dn\u00e1 sko\u0159\u00e1pka bez \u017eivota?<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Nen\u00e1vist.<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„U\u017e ti dala? U\u017eil sis dostate\u010dn\u011b?“<\/em><\/div>\n
Na Billov\u00fdch prstech ulp\u00ed drobn\u00e1 kapka. Karm\u00ednov\u00e1 \u010derve\u0148 v dokonal\u00e9m kontrastu se sv\u011btlou k\u016f\u017e\u00ed.  Zastav\u00ed se. S \u00fad\u011bsem pohl\u00e9dne nejd\u0159\u00edve na bratra, a potom na sv\u00e9 dlan\u011b. Neschopen slov. Na sv\u00e9m vlastn\u00edm t\u011ble jako by se op\u011bt probudila star\u00e1 zran\u011bn\u00ed, kter\u00e1 mu p\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci n\u011bkolikr\u00e1t u\u0161t\u011bd\u0159ila parta kluk\u016f, dokud jej nezachr\u00e1nil jeho Tom (s pomoc\u00ed bratra t\u00e9 d\u011bvky!). Copak je u\u017e stejn\u00fd jako oni?<\/em><\/div>\n
„Tome\u2026“ Tich\u00e9 zajiknut\u00ed. Sm\u011bsice roztodivn\u00fdch pocit\u016f.<\/em><\/div>\n
L\u00e1ska. Bolest. Pok\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
Vina.<\/em><\/div>\n
Opatrn\u011b  se zvedne, boj\u00edce se, aby mu je\u0161t\u011b v\u00edc neubl\u00ed\u017eil, av\u0161ak z\u00e1rove\u0148 dostate\u010dn\u011b rychle na to, aby se klidn\u011b jen na p\u00e1r tis\u00edcin sekundy mohl odvr\u00e1tit od \u0161okovan\u00e9 tv\u00e1\u0159e zbarvuj\u00edc\u00ed se pozvolna do nejrozli\u010dn\u011bj\u0161\u00edho spektra barev – pal\u010div\u00e9m d\u016fkazu ztr\u00e1ty jeho sebekontroly.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\u010cir\u00e9  \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Na Billov\u00fdch l\u00edc\u00edch se objev\u00ed drobn\u00e9 kr\u016fp\u011bje ho\u0159k\u00fdch slz, kter\u00e9  v kone\u010dn\u00e9m d\u016fsledku propuknou v hysterick\u00fd pl\u00e1\u010d.<\/em><\/div>\n
Ubl\u00ed\u017eil. Ubl\u00ed\u017eil sv\u00e9mu Tomovi. \u010clov\u011bku, jeho\u017e miloval nadev\u0161echno na sv\u011bt\u011b.<\/em><\/div>\n
Ze rt\u016f  mu unikne hlasit\u00fd sten.<\/em><\/div>\n
„Bille, oto\u010d se na m\u011b. Pros\u00edm!“ Tom nev\u00ed, co jin\u00e9ho by m\u011bl \u0159\u00edct. Zavrt\u011bn\u00ed hlavou v nesouhlasu. Jen\u017ee on nutn\u011b pot\u0159ebuje zn\u00e1t pravdu. Opodstatn\u011bn\u00fd d\u016fvod, pro\u010d zapo\u010dalo cel\u00e9 tohle bl\u00e1znovstv\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Br\u00e1\u0161ko\u2026“ \u0160eptan\u00e9 osloven\u00ed vyvol\u00e1 dal\u0161\u00ed vlnu emoc\u00ed a hlu\u010dn\u00e9 popot\u00e1hnut\u00ed na hranici astmatick\u00e9ho z\u00e1chvatu. „\u2026pros\u00edm t\u011b, mluv se mnou. Ud\u011blal jsem n\u011bco \u0161patn\u011b? Ubl\u00ed\u017eil ti?“<\/em><\/div>\n
Zoufalstv\u00ed  prostupuj\u00edc\u00ed pokojem je te\u010f  patrn\u00e9 dokonce i z Tomova hlasu. Jeho br\u00e1\u0161ka nesm\u00ed trp\u011bt. A konverzace se v tomhle okam\u017eiku zd\u00e1la b\u00fdt t\u00edm nejlep\u0161\u00edm \u0159e\u0161en\u00edm. Stejn\u011b jako omluva.<\/em><\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se.“<\/em><\/div>\n
Bill se oto\u010d\u00ed jeho sm\u011brem. To, co sv\u011btlovlas\u00fd chlapec uvid\u00ed, odr\u00e1\u017eej\u00edc\u00ed se v t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch duhovk\u00e1ch, jej donut\u00ed ustoupit o jeden popla\u0161en\u00fd krok vzad.<\/em><\/div>\n
Rozt\u0159\u00ed\u0161t\u011bnost.<\/em><\/div>\n
„V\u017edy\u0165 ani po\u0159\u00e1dn\u011b nev\u00ed\u0161, za co se omlouv\u00e1\u0161.“ Pravdiv\u00e9 obvin\u011bn\u00ed z t\u011bch nar\u016f\u017eov\u011bl\u00fdch rt\u016f\u2026 bol\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Tak mi to prozra\u010f!“<\/em><\/div>\n
Povzdechnut\u00ed. Pora\u017eeneck\u00e9  poklesnut\u00ed ramen a \u00fap\u011bnliv\u00fd  pohled zpoza \u010dern\u00fdch \u0159as, jen\u017e  zna\u010d\u00ed, \u017ee se je\u0161t\u011b nerozhodl, zda chce nebo nechce sly\u0161et odpov\u011b\u010f na ot\u00e1zku, kter\u00e1 svrb\u00ed na jazyku, ale \u00fasta se zdr\u00e1haj\u00ed ji vyslovit.<\/em><\/div>\n
„Je to snad kv\u016fli\u2026“<\/em><\/div>\n
„Nevyslovuj to jm\u00e9no!“<\/em><\/div>\n
„M\u00e1m pravdu, \u017ee? Je to v\u0161echno kv\u016fli n\u00ed. Ty ji miluje\u0161!“<\/em><\/div>\n
„Ne.“  \u010cernovl\u00e1sek si posm\u011b\u0161n\u011b odfrkne, sto\u010d\u00ed pohled do strany a pok\u0159iven\u011b se usm\u011bje.<\/em><\/div>\n
  „Tak co teda!“ vyk\u0159ikl sv\u011btlovlas\u00fd  chlapec frustrovan\u011b. Ona nev\u011bdomost a pocit nejistoty jej ub\u00edjely.<\/em><\/div>\n
Bill se zastavil uprost\u0159ed pohybu.<\/em><\/div>\n
„Opravdu to chce\u0161 v\u011bd\u011bt?“<\/em><\/div>\n
„Ano.“ Hlesl.<\/em><\/div>\n
„Fajn, tak mi odpov\u011bz: Kdy p\u0159esn\u011b jsi m\u011b vym\u011bnil za ni?“Dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edval slan\u00fdch slz z Billov\u00fdch o\u010d\u00ed smazal i ty nejposledn\u011bj\u0161\u00ed stopy l\u00ed\u010den\u00ed a rozmazal ho po l\u00edc\u00edch.<\/em><\/div>\n
Tom\u016fv v\u00fdraz nemohl b\u00fdt zmaten\u011bj\u0161\u00ed. Pokud si aspo\u0148 na krati\u010dk\u00fd moment myslel, \u017ee prohl\u00e9dl tou \u0161edavou clonou neznalosti, nyn\u00ed se mu nadobro ztratila a znovu za\u010dal bloudit v krajin\u011b st\u00edn\u016f.<\/em><\/div>\n
„Nerozum\u00edm ti.“<\/em><\/div>\n
Dal\u0161\u00ed ponur\u00fd  sm\u00edch. Jeho br\u00e1\u0161kovi se nejsp\u00ed\u0161 n\u011b\u010d\u00edm zd\u00e1la tahle nikdy p\u0159edt\u00edm nenastal\u00e1, bolestn\u00e1 situace stra\u0161n\u011b komick\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e. Pokus\u00edm se ti to vysv\u011btlit srozumiteln\u011bji jako mal\u00e9mu d\u00edt\u011bti ve \u0161kolce, Tomi.“ Posledn\u00ed slovo t\u00e9m\u011b\u0159 vyplivne. \u010ci\u0161\u00edc\u00ed ironie z t\u00f3nu jeho hlasu vis\u00ed mezi nimi jak ostnat\u00fd dr\u00e1t na Berl\u00ednsk\u00e9 zdi. Zat\u00edmco ka\u017ed\u00fd stoj\u00ed na druh\u00e9 stran\u011b. „Kdy p\u0159esn\u011b ses rad\u011bji rozhodl tr\u00e1vit odpoledne s n\u00ed, ne\u017e se mnou?“<\/em><\/div>\n
Tom u\u017e  se nadechoval k nesouhlasn\u00e9mu argumentu, kdy\u017e se slova zastavila v hrdle a tv\u00e1\u0159\u00ed mu prob\u011bhlo bolestn\u00e9 pozn\u00e1n\u00ed. Pravou rukou roztr\u017eit\u011b za\u0161\u00e1tral v kapse, a\u017e mezi prsty kone\u010dn\u011b rozpozn\u00e1 to, co celou dobu tak usilovn\u011b hledal. Mal\u00fd \u00fatr\u017eek pap\u00edru ze spole\u010dn\u00e9 hodiny angli\u010dtiny s d\u011btsky neuspo\u0159\u00e1dan\u00fdm p\u00edsmem a nesm\u011blou v\u011btou na konci s otazn\u00edkem.<\/em><\/div>\n
Rozt\u0159ese se. Drobn\u00fd  l\u00edstek vyklouzne z ledov\u00fdch rukou a v pomal\u00e9m, kol\u00e9bav\u00e9m rytmu dopadne na podlahu. Pe\u0159\u00ed z b\u00edl\u00fdch k\u0159\u00eddel, co rozl\u00e9tlo se v sv\u011bt, kdy\u017e and\u011bl padl v prach.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tomi,<\/em><\/div>\n
Pl\u00e1\u010dou and\u011bl\u00e9?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Prvn\u00ed  slan\u00e1 kapka rosy si na\u0161la trhlinu v nepropustn\u00e9 hr\u00e1zi a snesla se k zemi jak kysel\u00fd d\u00e9\u0161\u0165. T\u00e9m\u011b\u0159 nikdy d\u0159\u00edv nebre\u010del. P\u0159ipadalo mu v\u017edy p\u0159\u00edli\u0161 hloup\u00e9 d\u00e1vat lidem na odiv sv\u00e9 slabosti.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
N\u011bm\u00e1  odpov\u011b\u010f, nenapsan\u00e1.<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
– Sladk\u00fd  \u00fasm\u011bv sm\u011brem k oknu a mo\u017en\u00e1 i nez\u0159eteln\u00e9 k\u00fdvnut\u00ed. Sklesl\u00e1 tv\u00e1\u0159, hled\u00edc\u00ed tak dlouho do nicoty skrz realitu, ihned nato probud\u00ed se k \u017eivotu. Pov\u011bdom\u00e9 jisk\u0159i\u010dky \u0161t\u011bst\u00ed a radosti v tmav\u00fdch o\u010d\u00edch.<\/em><\/div>\n
Uvoln\u011bnost.<\/em><\/div>\n
Jeho osobn\u00ed  z\u00e1\u0159iv\u00e9 slunce.<\/em><\/div>\n
Jak jen na n\u011bj mohl zapomenout?<\/em><\/div>\n
„\u010cekal jsem tam na tebe, nikdy nechod\u00ed\u0161 v\u010das. I p\u0159esto, \u017ee se stm\u00edvalo, po\u0159\u00e1d jsem v koutku du\u0161e v\u011b\u0159il, \u017ee p\u0159ijde\u0161 a \u0159ekne\u0161 mi dal\u0161\u00ed ze \u0161k\u00e1ly sv\u00fdch omluv. Ale nep\u0159i\u0161el jsi.“<\/em><\/div>\n
„Bille\u2026“<\/em><\/div>\n
„Co m\u00e1 ona a j\u00e1 ne? Minisukni? Lesk na rtech s jahodovou p\u0159\u00edchut\u00ed?“ Z\u00e1rmutek \u010di\u0161\u00edc\u00ed z t\u011bch slov proplouval pokojem a zasazoval smrteln\u00e9 r\u00e1ny do rozbolav\u011bl\u00e9ho srdce.<\/em><\/div>\n
Tom popo\u0161el t\u011bch n\u011bkolik m\u00e1lo krok\u016f vp\u0159ed a spojuj\u00edc lehce jejich prsty, mu pohl\u00e9dl zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Nic. Nic podstatn\u00e9ho. Jsi tis\u00edckr\u00e1t lep\u0161\u00ed ne\u017e ona!“<\/em><\/div>\n
„Tak pro\u010d jsi, sakra, byl s n\u00ed?“ zeptal se znovu \u010dernovlas\u00fd chlapec a vysmekl se.<\/em><\/div>\n
„Proto\u017ee\u2026 se mi l\u00edbila.“ Mluvil pomalu. Tv\u00e1\u0159 mu za\u010dala nat\u00e9kat a sebemen\u0161\u00ed pohyb vyvol\u00e1val siln\u00fd impuls do jeho receptor\u016f bolesti. Bolelo jej pouze se nadechnout. Ov\u0161em v\u011bd\u011bl, pot\u0159eboval mluvit. Byla to nutnost. Ot\u00e1zka \u017eivota a smrti. D\u016fle\u017eit\u00fd krok pro n\u011bco nepopsateln\u00e9ho bez v\u011bt\u0161\u00edho n\u00e1sledku do budoucnosti. “ Po\u0159\u00e1d se mi vlastn\u011b l\u00edb\u00ed. Ale to neznamen\u00e1, \u017ee je pro m\u011b d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ty. Nikdo pro m\u011b nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ty. Jen jsem dnes prost\u011b poslouchal v\u00edc sv\u00e9 vzbou\u0159en\u00e9 hormony ne\u017e srdce. Pros\u00edm, dok\u00e1\u017ee\u0161 mi odpustit?“<\/em><\/div>\n
Bill\u016fv hlas se zadrhl na prahu rt\u016f a jeho \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di se pono\u0159ily pod hladinu. Slan\u00e1 voda, slzy.<\/em><\/div>\n
„Jen pokud dok\u00e1\u017ee\u0161 odpustit ty mn\u011b. To v\u0161echno.“ Za\u0161eptal a v n\u00e1znaku se jemn\u011b dotkl sv\u00fdmi prsty jednoho z Tomov\u00fdch zran\u011bn\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Tak\u017ee sm\u00edr? V\u0161echno zase v pohod\u011b?“ ot\u00e1zal se star\u0161\u00ed z dvoj\u010dat.<\/em><\/div>\n
„Jo, sm\u00edr.“ Odv\u011btil \u010dernovl\u00e1sek a stiskl bratrovu nab\u00edzenou dla\u0148, v koutku mysli doufaj\u00edc, \u017ee tato dohoda vydr\u017e\u00ed n\u00e1por alespo\u0148 n\u011bkolika st\u0159et\u016f s tou jahodovou kr\u00e1skou.<\/em><\/div>\n
„Bille, Tome! Ve\u010de\u0159e! Rozmyslela jsem si to, a\u0165 jste do deseti minut dole! Odm\u00edt\u00e1m r\u00e1no zase naj\u00edt polopr\u00e1zdnou ledni\u010dku, a\u017e se vy dva o p\u016flnoci ur\u00e1\u010d\u00edte m\u00edt hlad!“ ozval se od \u00fapat\u00ed schod\u016f Simonin hlas.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Do dvoj\u010dat jako kdy\u017e uhod\u00ed blesk. Bill smrteln\u011b zbledl. Ruce se mu za\u010daly samovoln\u011b t\u0159\u00e1st a jeho pohled ut\u00edkal st\u00e1le ke dve\u0159\u00edm a zp\u011bt k jeho star\u0161\u00edmu sourozenci. M\u00e1ma ho zabije. Rozcupuje na kous\u00ed\u010dky a pak ty kousky slep\u00ed, aby mohl dostat dom\u00e1c\u00ed v\u011bzen\u00ed na dobu neur\u010ditou. V\u011b\u010dnost.<\/em><\/div>\n
„Co budeme d\u011blat?“  \u0161pitl.<\/em><\/div>\n
„Nev\u00edm, ale takhle dol\u016f rozhodn\u011b j\u00edt nem\u016f\u017eu.“ Odpov\u011bd\u011bl Tom a nat\u00e1hl se po mal\u00e9m zrc\u00e1tku le\u017e\u00edc\u00edm na no\u010dn\u00edm stolku, aby se mohl poprv\u00e9 pod\u00edvat na \u0161kody, kter\u00e9 jeho Mal\u00fd br\u00e1\u0161ka zp\u016fsobil. „P\u00e1ni, nikdy bych nev\u011b\u0159il, \u017ee takov\u00fd tint\u00edtko jako ty, dok\u00e1\u017ee d\u00e1t taky takovou r\u00e1nu… Ale i tak mysl\u00edm, \u017ee ti sp\u00ed\u0161 budu \u0159\u00edkat \u010dern\u00e9, rozzu\u0159en\u00e9 kot\u011b. Jestli mi po t\u011bch v\u0161ech tv\u00fdch \u0161kr\u00e1banc\u00edch z\u016fstane jizva, \u017e\u00e1dn\u00e1 holka si m\u011b do konce \u017eivota ani nev\u0161imne.“<\/em><\/div>\n
„Tak to zamaskujeme!“ usm\u00e1l se Bill, zoufale se sna\u017e\u00edc jakkoliv nereagovat na Tomovo p\u0159irovn\u00e1n\u00ed v\u011bt\u0161iny zp\u016fsobu jeho boje.<\/em><\/div>\n
„A to jako jak?“ nech\u00e1pal sv\u011btlovlas\u00fd chlapec.<\/em><\/div>\n
„Mno\u2026 mo\u017en\u00e1 kdybych pou\u017eil dostate\u010dn\u00e9 mno\u017estv\u00ed make-upu, tak by se dalo\u2026“<\/em><\/div>\n
„Moment,“ sko\u010dil mu do \u0159e\u010di Tom, „ty chce\u0161 na m\u011b patlat n\u011bjak\u00fd l\u00ed\u010didla nebo co? Copak jsem holka?“<\/em><\/div>\n
„A j\u00e1 jsem co? \u010cernovlas\u00e1 Barbie?“ nafoukl se ura\u017een\u011b Bill.<\/em><\/div>\n
„Ne, ty jsi m\u016fj br\u00e1\u0161ka Bill, kter\u00e9mu tento d\u00edv\u010d\u00ed styl jist\u00fdm zp\u016fsobem nehor\u00e1zn\u011b slu\u0161\u00ed, zat\u00edmco j\u00e1 bych v n\u011bm vypadal jako debil.“ Sna\u017eil se to vysv\u011btlit Tom, nicm\u00e9n\u011b bez \u00fa\u010dinku a pochopen\u00ed.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1m to br\u00e1t jako nar\u00e1\u017eku?“<\/em><\/div>\n
„Ne.“ Zavrt\u011bl hlavou v odm\u00edtav\u00e9m gestu hoch s dredy.<\/em><\/div>\n
„Tome! Bille! To si tam m\u00e1m pro v\u00e1s doj\u00edt! Za chvilku v\u00e1m to vystydne!“ ozvalo se znovu z p\u0159\u00edzem\u00ed.<\/em><\/div>\n
„U\u017e jdu!“ vyk\u0159ikl v odpov\u011b\u010f Bill a rozb\u011bhl se sm\u011brem ke schod\u016fm. Na prvn\u00edm schod\u011b se v\u0161ak zastavil a nakoukl zp\u011bt do sv\u00e9ho pokoje. „Z\u016fsta\u0148 tady.“ Pov\u011bd\u011bl pro jistotu a zmizel dole.<\/em><\/div>\n
„Kde m\u00e1\u0161 Toma?“ zeptala se Simone, jakmile jej\u00ed mlad\u0161\u00ed syn vstoupil do dve\u0159\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Hypnotizuje televizi, aby mi mohl, a\u017e se vr\u00e1t\u00edm nahoru, \u0159\u00edct, jestli se Marlin s lehce bl\u00e1znivou Dory dostanou skrz v\u0161echny ty med\u00fazy.“ Odv\u011btil prvn\u00ed v\u011bc, je\u017e ho v danou chv\u00edli napadla, a zoufale se sna\u017eil uv\u011bdomit si, jestli se mezi tou haldou jeho DVD je\u0161t\u011b tahle animace v\u016fbec nach\u00e1z\u00ed. A taky\u2026 pro\u010d ho, sakra, nenapadlo n\u011bco aktu\u00e1ln\u011bj\u0161\u00edho.<\/em><\/div>\n
„Nevid\u011bli jste ten film minul\u00fd rok u\u017e alespo\u0148 desetkr\u00e1t?“ zatv\u00e1\u0159ila se pochybova\u010dn\u011b sv\u011btlovlas\u00e1 \u017eena.<\/em><\/div>\n
„Jo, vid\u011bli, mo\u017en\u00e1 i dvacetkr\u00e1t. Ale od t\u00e9 doby ne. Co kdy\u017e se n\u011bco zm\u011bnilo?“ u\u0161kl\u00edbl se svatou\u0161kovsky \u010dernovl\u00e1sek a pohl\u00e9dl na prost\u0159en\u00fd st\u016fl za matkou. „Mohli bychom dneska j\u00edst naho\u0159e? Pros\u00edm, pro jednou\u2026“ za\u0161kemral.<\/em><\/div>\n
„Cht\u011bli jsme se s v\u00e1mi s Gordonem rozlou\u010dit. Z\u00edtra brzy r\u00e1no odj\u00ed\u017ed\u00edme na tu svatbu a necht\u011bli jsme v\u00e1s budit.“ Nam\u00edtala st\u00e1le matka.<\/em><\/div>\n
„Ale l\u00e1sko, tak je nech. M\u016f\u017ee\u0161 se rozlou\u010dit, a\u017e je p\u016fjde\u0161 ve\u010der zkontrolovat. A ned\u00edvej se na m\u011b tak, v\u00edm, \u017ee to po\u0159\u00e1d d\u011bl\u00e1\u0161.“ Vlo\u017eil se do toho nevlastn\u00ed otec sed\u00edc\u00ed za stolem a nen\u00e1padn\u011b na Billa mrkl zpoza otev\u0159en\u00fdch novin.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e.“ Vzdala se nakonec Simone pod n\u00e1porem mu\u017esk\u00e9 p\u0159esily a nechala chlapce, aby si j\u00eddlo s pit\u00edm p\u0159eskl\u00e1dal na obrovsk\u00fd t\u00e1c.<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e  u\u017e zah\u00fdbal za roh s pocitem opojn\u00e9 \u00falevy, op\u011bt ho zastavil Simonin hlas.<\/em><\/div>\n
„Mimochodem, co jste to tam naho\u0159e prov\u00e1d\u011bli? Okam\u017eik jsem m\u011bla dojem, \u017ee na zem spadla p\u016flka pokoje.“<\/em><\/div>\n
„To\u2026 to DVD. Spadlo n\u00e1m za postel, tak jsme se ho s br\u00e1chou sna\u017eili vylovit zp\u00e1tky.“ Vykoktal p\u0159ekotn\u011b Bill a roze\u0161el se do schod\u016f d\u0159\u00edv, ne\u017e by jeho matku mohlo napadnout zeptat se na cokoliv dal\u0161\u00edho. A on u\u017e j\u00ed necht\u011bl lh\u00e1t.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Opatrn\u011b  otev\u0159el dve\u0159e. Jeho zrak spo\u010dinul na dvoj\u010deti, kter\u00e9 se, zat\u00edmco on vypr\u00e1v\u011bl ty nejv\u00edce nepravd\u011bpodobn\u00e9 poh\u00e1dky o jejich po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed, rozvalilo pohodln\u011b na posteli. P\u00edchlo ho u srdce. Omra\u010duj\u00edc\u00ed pocit viny a naprost\u00e9ho selh\u00e1n\u00ed se mu op\u011bt vl\u00e9val do \u017eil jako jed, a jedin\u00e9, co mu v dan\u00fd moment zbylo, bylo \u010dekat. \u010cekat, a\u017e ten jed doputuje pomoc\u00ed krevn\u00edho ob\u011bhu a\u017e k jeho j\u00e1dru a nadobro ho zastav\u00ed. Zbav\u00ed \u017eivota v tom v\u011bze\u0148sky st\u00e1le se opakuj\u00edc\u00edm rytmu. Jednou prov\u017edy.<\/em><\/div>\n
\u010cernovl\u00e1skovy o\u010di si a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 v\u0161\u00edmaly nespo\u010dtu drobn\u00fdch detail\u016f v poloze Tomova t\u011bla. Nepatrn\u00e9ho pooto\u010den\u00ed na stranu, aby tak alespo\u0148 trochu zm\u00edrnit bolest v nara\u017een\u00e9m rameni, lehce naklon\u011bn\u00e1 hlava\u2026<\/em><\/div>\n
„Co \u0159\u00edkala m\u00e1ma?“ naru\u0161il Tom nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho svazuj\u00edc\u00ed se kolem nich v neviditeln\u00fdch spir\u00e1l\u00e1ch, a vytrhl tak sv\u00e9ho sourozence z pochmurn\u00fdch my\u0161lenek.<\/em><\/div>\n
„Cht\u011bla se s n\u00e1mi rozlou\u010dit. Brzy r\u00e1no odj\u00ed\u017ed\u00ed na tu svatbu zn\u00e1m\u00fdch\u2026 Gordon ji p\u0159emluvil. P\u016fjde se za n\u00e1mi pod\u00edvat p\u0159ed span\u00edm.“<\/em><\/div>\n
„Fajn, zavrt\u00e1m se do pe\u0159iny.“ P\u0159itakal Tom a znovu pohl\u00e9dl na obrazovku, kde pr\u00e1v\u011b prob\u00edhala zu\u0159iv\u00e1 honi\u010dka Semira za n\u011bjak\u00fdm zloduchem v \u010dern\u00e9m Cadillacu. Ze sledov\u00e1n\u00ed jej vyru\u0161il a\u017e \u0161ramot na Billov\u011b stole.<\/em><\/div>\n
„To nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b\u2026“ vyjekl, sna\u017e\u00edc se dostat z dosahu t\u00e9 d\u011bsiv\u00e9 v\u011bci v bratrov\u00fdch dlan\u00edch.<\/em><\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee se je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d boj\u00ed\u0161 desinfekce\u2026“ pronesl Bill a sna\u017e\u00edc se zoufale skr\u00fdt svou pobavenost, se vr\u00e1til zp\u011bt k mal\u00e9 l\u00e9k\u00e1rni\u010dce, ji\u017e se mu povedlo cestou uzmout z koupelny.<\/em><\/div>\n
„Neboj\u00edm se desinfekce.“ Nam\u00edtl ihned nabub\u0159ele Tom. „Boj\u00edm se TEBE s desinfekc\u00ed!“<\/em><\/div>\n
„Te\u010f jsi ale urazil sv\u00e9ho zdravotn\u00edho brat\u0159\u00ed\u010dka.“ Na\u0161pulil rty Bill a ura\u017een\u011b pohl\u00e9dl z okna, za kter\u00fdm zpoza mrak\u016f pozvolna vystupoval m\u011bs\u00edc.<\/em><\/div>\n
„Jenom\u017ee zdravotn\u00ed brat\u0159\u00ed\u010dek l\u00e9\u010d\u00ed pofouk\u00e1n\u00edm, dotekem, pusinkou\u2026 nikoli tou \u010f\u00e1belskou v\u011bc\u00ed!“ nam\u00edtl Tom, vzpom\u00ednaje na jednu z jejich nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edch her a spoustu zran\u011bn\u00ed, je\u017e z\u00edskal v ka\u017edove\u010dern\u00edch boj\u00edch proti zl\u00fdm stra\u0161idl\u016fm, zabydlen\u00fdch v pokoji.<\/em><\/div>\n
„No v\u0161ak zdravotn\u00ed brat\u0159\u00ed\u010dek d\u00e1 Tom\u00ed\u0161kovi desinfekci na bol\u00edstku, a potom, kdy\u017e nebude bre\u010det nebo se cukat, mu za odm\u011bnu d\u00e1 zdravotn\u00ed brat\u0159\u00ed\u010dek t\u0159eba tis\u00edc pusinek.“ Za\u0161veholil \u010dernovl\u00e1sek a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se k dvoj\u010deti s jedn\u00edm ze sv\u00fdch odli\u010dovac\u00edch tamp\u00f3n\u016f namo\u010den\u00fdm v desinfekci.<\/em><\/div>\n
Tom se zhluboka nadechl, posunul se o kous\u00ed\u010dek bl\u00ed\u017e a pora\u017een\u011b znovu dolehl na postel, st\u00e1le up\u00edraj\u00edc ostra\u017eit\u00fd pohled na tu v\u011bc mezi Billov\u00fdmi prsty. V okam\u017eiku, kdy se u\u017e skoro dot\u00fdkala jeho tv\u00e1\u0159e, se ov\u0161em zarazil.<\/em><\/div>\n
„Tis\u00edc?“<\/em><\/div>\n
„Jo.“<\/em><\/div>\n
„Tak dva a pak pofouk\u00e1n\u00ed a v\u00edsk\u00e1n\u00ed ve vlasech.“ Ozn\u00e1mil nesmlouvav\u011b sv\u011btlovlas\u00fd chlapec a nechal svoje dvoj\u010d\u00e1tko, aby jej kone\u010dn\u011b o\u0161et\u0159ilo.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Le\u017e\u00ed vedle sebe. Boky se dot\u00fdkaj\u00ed jeden druh\u00e9ho a spole\u010dn\u011b se d\u00edvaj\u00ed na m\u011bn\u00edc\u00ed se obrazy na obrazovce. Tomova ruka spo\u010d\u00edv\u00e1 ledabyle polo\u017een\u00e1 na ramenech druh\u00e9ho chlapce. \u010cas od \u010dasu si jej p\u0159it\u00e1hne bl\u00ed\u017ee k sob\u011b, snad pro pocit v\u011bt\u0161\u00ed bl\u00edzkosti. Uji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee je\u0161t\u011b nezmizela a st\u00e1le existuje. Mezi nimi. Te\u010f. Tady.<\/em><\/div>\n
„Bille?“<\/em><\/div>\n
„Ano?“ odv\u011bt\u00ed t\u00e1zan\u00fd, nep\u0159est\u00e1vaj\u00edc si hr\u00e1t s lemem bratrova tri\u010dka, a p\u0159itom sledovat z\u00e1chrannou akci rybi\u010dek v akv\u00e1riu. Bez jak\u00e9hokoliv nap\u011bt\u00ed, zlosti. Kone\u010dn\u011b spokojen\u011b.<\/em><\/div>\n
„Co sis to cht\u011bl mezi n\u00e1mi ujasnit?“ za\u0161ept\u00e1 Tom t\u011bsn\u011b u jeho ou\u0161ka. Kdyby se sv\u00fdmi rty p\u0159ibl\u00ed\u017eil je\u0161t\u011b o mal\u00fd kous\u00ed\u010dek bl\u00ed\u017e, mohl by mu v\u011bnovat jeden z t\u011bch vrto\u0161iv\u00fdch mileneck\u00fdch polibk\u016f. Jen\u017ee tuto mo\u017enost si on neuv\u011bdomuje.<\/em><\/div>\n
C\u00edt\u00ed, jak postava vedle n\u011bj zadr\u017e\u00ed dech a strne. Ticho, ml\u010denlivost. Mo\u017en\u00e1 zoufal\u00e1 touha danou ot\u00e1zku nesly\u0161et.<\/em><\/div>\n
  „Bille.“ \u010cernovlas\u00fd chlapec se ocitne uv\u011bzn\u011bn v konej\u0161iv\u00e9m objet\u00ed. Tom zlehka hlad\u00ed \u00fatl\u00e9 pa\u017ee a sna\u017e\u00ed se tak trochu zastavit ten t\u0159es, odehr\u00e1vaj\u00edc\u00ed se v jeho nitru. Vy\u010dk\u00e1vaj\u00edc na odpov\u011b\u010f.<\/em><\/div>\n
„Nic. Nic z\u00e1va\u017en\u00e9ho\u2026  \u0158eknu ti to n\u011bkdy jindy, dob\u0159e?“ Sna\u017e\u00ed se z toho vykroutit, nebo\u0165 se ho zmoc\u0148uje strach ze ztr\u00e1ty. Strach ze ztr\u00e1ty milovan\u00e9ho. K\u0159ehkost p\u0159\u00edm\u011b\u0159\u00ed, cel\u00e9ho tohoto dokonal\u00e9ho okam\u017eiku vis\u00ed na hran\u011b a hroz\u00ed, \u017ee se ka\u017edou chv\u00edli rozt\u0159\u00ed\u0161t\u00ed a zmiz\u00ed nen\u00e1vratn\u011b pry\u010d. A on o ni nechce p\u0159ij\u00edt.<\/em><\/div>\n
U\u017e  nikdy.<\/em><\/div>\n
„Slibuje\u0161?“<\/em><\/div>\n
„Slibuji.“ Odpov\u00ed Bill, v\u011bdom si pocitu jistoty ve sv\u00e9m hlase. Tento slib jednoho dne ur\u010dit\u011b spln\u00ed. Mo\u017en\u00e1 ne dnes, mo\u017en\u00e1 ne z\u00edtra ani za t\u00fdden, \u010di m\u011bs\u00edce. Ale jednoho dne ur\u010dit\u011b.<\/em><\/div>\n
„OK. Budu \u010dekat.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
Na konci ulice se objev\u00ed  tmav\u00e1 silueta. \u010cernovlas\u00fd chlapec, kter\u00fd se doposud ocital n\u011bkde na hranici b\u011blosti a snu ve ztracen\u00fdch vzpom\u00ednk\u00e1ch, ihned procitne. Zd\u00e1 se, \u017ee ono zdlouhav\u00e9 \u010dek\u00e1n\u00ed  pro jednou nebylo zbyte\u010dn\u00e9. Jen\u017ee on n\u00e1hle nev\u00ed, nen\u00ed si zcela jist, zda z\u016fstat a vrhnout se do bratrovy tolikr\u00e1t otev\u0159en\u00e9 n\u00e1ru\u010de, prosit ho za odpu\u0161t\u011bn\u00ed sv\u00e9 nedbalosti k jejich spole\u010dn\u00e9 l\u00e1sce, nebo jej nen\u00e1vid\u011bt za to, \u017ee \u010das, jen\u017e byl p\u016fvodn\u011b ur\u010den jemu, op\u011bt str\u00e1vil s n\u00ed, \u010di snad odej\u00edt a pokusit se d\u00e1l \u010delit minulosti a vlastn\u00edmu srdci. A\u010dkoli ji\u017e nyn\u00ed je mu t\u00e9m\u011b\u0159 jasn\u00e9, \u017ee tuto bitvu ve skute\u010dnosti prohr\u00e1l ji\u017e d\u00e1vno. V den, kdy se poprv\u00e9 probudil v nemocnici. V den, kdy se s n\u00edm poprv\u00e9 setkal. Kdy mu poprv\u00e9 pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed…<\/div>\n
I kdy\u017e vlastn\u011b nikoli.<\/div>\n
Ve skute\u010dnosti jej miloval tis\u00edce dn\u016f p\u0159ed t\u00edm. Ty dny, co se pozvolna vyno\u0159ovaly z jeho mysli jako d\u00e1vno ztracen\u00e9 d\u011bti, vracej\u00edc\u00ed se po letech dom\u016f, aby spole\u010dn\u00fdmi silami mohly znovu vytvo\u0159it rodinu.  Celistv\u00fd obraz minulosti a d\u00edky n\u011bmu snad i budoucnosti. <\/div>\n
Ne, necht\u011bl ut\u00edkat.<\/div>\n
U\u017e ne.<\/p>\n<\/div>\n
Poj\u010f <\/em><\/div>\n
a zachra\u0148  m\u011b<\/em><\/div>\n
Uvnit\u0159  m\u011b to spaluje.<\/em><\/div>\n
Poj\u010f <\/em><\/div>\n
a zachra\u0148  m\u011b<\/em><\/div>\n
Bez tebe to nezvl\u00e1dnu.<\/em><\/div>\n
Poj\u010f <\/em><\/div>\n
a zachra\u0148  m\u011b,<\/em><\/div>\n
zachra\u0148  m\u011b<\/em><\/div>\n
zachra\u0148  m\u011b.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
autor: Cera<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

pokra\u010dov\u00e1n\u00ed Rty pevn\u011b stisknut\u00e9 do \u00fazk\u00e9 linky, mo\u017en\u00e1 snad i bez krve. Dlan\u011b za\u0165at\u00e9 v p\u011bst. Dal\u0161\u00ed slastn\u00fd povzdech star\u0161\u00edho dvoj\u010dete probud\u00ed nezkrotnou vlnu, kter\u00e1 se bez okolk\u016f zmocn\u00ed jeho t\u011bla. Neschopen vl\u00e1dy, polapen vlastn\u00edmi emocemi nedok\u00e1\u017ee d\u00e9le vzdorovat. R\u00e1na. Na to \u010dernovlas\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[108],"tags":[],"class_list":["post-11315","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-only-for-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11315","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11315"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11315\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11315"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11315"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11315"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}