{"id":11316,"date":"2010-07-04T17:00:00","date_gmt":"2010-07-04T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11289"},"modified":"2010-07-04T17:00:00","modified_gmt":"2010-07-04T16:00:00","slug":"only-for-you-35-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/04\/only-for-you-35-1-2\/","title":{"rendered":"Only for you 35. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Cera<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bude v\u00e1m vadit, kdy\u017e  za\u017ealuji Billa s Tomem? Jako hlavn\u00ed  postavy z m\u00e9 pov\u00eddky si d\u011blaj\u00ed, co cht\u011bj\u00ed. A moje po\u017eadavky jako autorky naprosto neberou na v\u011bdom\u00ed. <\/em><\/div>\n
Prost\u011b  jako… Jedin\u00e1 kapitola, kterou jsem m\u011bla napl\u00e1novanou. T\u00e9m\u011b\u0159 celou tu dobu! A oni… si to \u00fapln\u011b pomotaj\u00ed, jen tak! Jako by se nic ned\u011blo.<\/em><\/div>\n
Co z\u00e1le\u017e\u00ed na m\u00fdch slohov\u011b  vyt\u0159\u00edben\u00fdch prvc\u00edch, co z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, \u017ee tenhle d\u00edl m\u011bl skon\u010dit \u00fapln\u011b  jinak, av\u0161ak Bill se rozhodl po t\u0159ech letech vzpom\u00edn\u00e1n\u00ed  s mou stra\u0161n\u011b pomalou mali\u010dkost\u00ed prost\u011b zavrtat do vzpom\u00ednky a vyl\u00e9zt z n\u00ed a\u017e na za\u010d\u00e1tku 12. str\u00e1nky.<\/em><\/div>\n
Co z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, \u017ee to budu muset kv\u016fli blogov\u00fdm 20 000 znak\u016fm d\u011blit, a\u010dkoli to tak stra\u0161n\u011b nesn\u00e1\u0161\u00edm…<\/em><\/div>\n
Nez\u00e1le\u017e\u00ed. Je jim to jedno.<\/em><\/div>\n
Hlavn\u011b,  \u017ee tam Bill bude m\u00edt v dal\u0161\u00ed kapitole to, co chce. Znovu za\u017e\u00edt tuhle h\u00e1dku se sv\u00fdmi postavami skute\u010dn\u011b nechci…<\/em><\/div>\n
Ano, opravdu vid\u00edte spr\u00e1vn\u011b. Cera vyu\u017eila sv\u00e9 pokra\u010duj\u00edc\u00ed  euforie z konce \u0161koln\u00edho roku, vyhrabala star\u00e9  pozn\u00e1mky, blok 104. vojensk\u00e9ho praporu, inkoustovku a po p\u016fl roce napsala dal\u0161\u00ed d\u00edl =)<\/em><\/div>\n
A pevn\u011b  douf\u00e1, \u017ee j\u00ed tato euforie vydr\u017e\u00ed alespo\u0148  do konce pr\u00e1zdnin, proto\u017ee potom, ve sv\u00e9m maturitn\u00edm ro\u010dn\u00edku bude je\u0161t\u011b v\u00edce -vy v\u00edte kde-, ne\u017e  byla doposud.<\/em><\/div>\n
Nechci slibovat. Jedu na maltu, tak\u017ee pokud se neozvu do konce srpna, spadl na m\u011b tr\u00e1m ze st\u0159echy nebo n\u011bjak\u00fd nevyzpytateln\u00fd kus z bouraj\u00edc\u00edho se kom\u00edna.<\/em><\/div>\n
Ale… Pokus\u00edm se.<\/em><\/div>\n
Kr\u00e1sn\u00e9  pr\u00e1zdniny a co mo\u017en\u00e1 nejp\u0159ijateln\u011bj\u0161\u00ed vysv\u011bd\u010den\u00ed  p\u0159eje<\/em><\/div>\n
Cera<\/em><\/div>\n
Ps. P\u0159ipom\u00edn\u00e1m, \u017ee to cel\u00e9, co je kurz\u00edvou, je vzpom\u00ednka.<\/em>  <\/div>\n
V\u011bnov\u00e1n\u00ed<\/em>:<\/div>\n
Saj\u00fc<\/em> velice opo\u017ed\u011bn\u011b za n\u011bco tak dokonal\u00e9ho jako je Advent, kter\u00fd napsala spolu s Lorett a kter\u00fd m\u011b \u010dinil neskonale \u0161\u0165astnou cel\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00ed \u010das.<\/div>\n
Jan\u010de<\/em> za v\u0161echny povzbudiv\u00e9 koment\u00e1\u0159e,<\/em> kter\u00e9 mi zanechala u ka\u017ed\u00e9ho m\u00e9ho \u010dl\u00e1nku na twincest blogu a kter\u00e9 si \u010dtu poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se c\u00edt\u00edm pod psa pro zvednut\u00ed n\u00e1lady.<\/div>\n
Mykerin\u011b,<\/em> \u017ee i potom roce op\u011btovn\u00e9ho shled\u00e1n\u00ed na icq, kde jsme te\u010f t\u00e9m\u011b\u0159 nep\u0159etr\u017eit\u011b, je se mnou st\u00e1le se ochotn\u00e1 o \u010demkoliv bavit, nemluv\u011b o t\u00e9 hald\u011b pov\u00eddek, kter\u00fdmi m\u011b z\u00e1sobuje…<\/div>\n
Nicy<\/em>, kter\u00e1 to pro zm\u011bnu se mnou t\u00e1hne p\u0159es smsky (promi\u0148, kokosku, ale ten FB si opravdu v nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b nem\u00e1m v pl\u00e1nu zalo\u017eit),<\/div>\n
Januli<\/em> za to, \u017ee je st\u00e1le ochotn\u00e1 p\u0159ehazovat OFY z Muzea do rozepsan\u00fdch pov\u00eddek a zase zp\u00e1tky… <\/div>\n
\n
<\/div>\n
Hled\u011bl skrz tmu k c\u00edli, jen\u017e znal jen on s\u00e1m v labyrintu sv\u00fdch zbloudil\u00fdch my\u0161lenek, a nic v\u00edc nevn\u00edmal. Nic v\u00edc ne\u017e probleskuj\u00edc\u00ed z\u00e1\u0159i a onu bledou st\u00e1lici na konci ulice. Schoulen\u00fd v k\u0159esle \u010dekal v t\u00e9 z\u010dernal\u00e9 komnat\u011b samoty, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed ten, pro n\u011bj\u017e se po dnech str\u00e1ven\u00fdch v zoufal\u00e9 nev\u011bdomosti a str\u00e1d\u00e1n\u00ed probudilo jeho srdce.<\/div>\n
A on nep\u0159ich\u00e1zel. Minuty plynuly v tom nekone\u010dn\u00e9m toku \u010dasu, m\u00edjely jej ve sv\u00e9m kr\u00e1tk\u00e9m okam\u017eiku p\u0159\u00edtomnosti, aby se ihned nato ztratily v minulosti. Vte\u0159inu za vte\u0159inou. Hodinu za hodinou. Zapomenuty.<\/div>\n
Srdce se zoufale t\u0159ese. Snad je\u0161t\u011b neprop\u00e1slo svou \u0161anci. Nebo snad ano? L\u00e1ska prostupuje cel\u00fdm jeho t\u011blem, rozechv\u00edv\u00e1 du\u0161i\u2026<\/div>\n
A o\u010di zbarven\u00e9 sladkou \u010dokol\u00e1dou se up\u00edraj\u00ed ke hv\u011bzd\u00e1m, aby se ujistily, \u017ee v t\u00e9 bezmezn\u00e9, \u010derno\u010dern\u00e9 budoucnosti existuje nad\u011bje. Mo\u017en\u00e1<\/em>.<\/div>\n
Bylo to u\u017e tak d\u00e1vno, co vid\u011bl jeho tv\u00e1\u0159, t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00fd den. Jemu se to v\u0161ak zd\u00e1lo jako v\u011b\u010dnost. Hlubok\u00e1 propast bez dna mezi pr\u00e1v\u011b probd\u011blou chv\u00edl\u00ed a minulost\u00ed, kdy se chlapcova dla\u0148 dotkla bratrovy tv\u00e1\u0159e v pouh\u00e9m bolestn\u00e9m afektu, jen\u017e jeho srdce ji\u017e nemohlo d\u00e9le dr\u017eet uvnit\u0159 sebe. Kdy se v tr\u00fdzniv\u00e9 agonii vyrvalo z hrudi. Bij\u00edc\u00ed, pulzuj\u00edc\u00ed v tom \u017eivotod\u00e1rn\u00e9m l\u00e1skypln\u00e9m rytmu, aby se mohlo d\u00e1t. Ov\u0161em v tomhle p\u0159\u00edpad\u011b pon\u011bkud pozd\u011b. Neb nerozpoznalo ten jedine\u010dn\u00fd okam\u017eik.<\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
Se sklopenou hlavou od n\u011bj poodstoupil, a teprve potom se mu zahled\u011bl do o\u010d\u00ed. Ov\u0161em to, co si v nich tolik p\u0159\u00e1l nal\u00e9zt, nena\u0161el. \u017d\u00e1dn\u00fd z\u00e1blesk pochopen\u00ed, \u010di dokonce l\u00e1sku… Ani jedno z toho, v co tolik doufal… Vlastn\u011b v nich nena\u0161el v\u016fbec nic.<\/em><\/div>\n
V uzam\u010den\u00e9  knize se d\u00e1 jen t\u011b\u017eko n\u011bco \u010d\u00edst…<\/em><\/div>\n
Smutn\u011b  se na sv\u00e9 dvoj\u010de pousm\u00e1l a pomalu vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed, nech\u00e1vaje za sebou v\u0161echno, za co doposud bojoval, kr\u00e1\u010dej\u00edc vst\u0159\u00edc nejist\u00e9 budoucnosti, zahazuj\u00edce kl\u00ed\u010d k sv\u00e9mu srdci. Po tv\u00e1\u0159\u00edch st\u00e9kaly perly bolesti…<\/em><\/div>\n
U\u017e  nikdy v\u00edc…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159\u00edjemce jej ji\u017e d\u00e1vno opustil a nechal st\u00e1t samotn\u00e9ho uprost\u0159ed nezn\u00e1m\u00e9ho m\u011bsta, kter\u00e9 bylo se sv\u00fdmi tich\u00fdmi z\u00e1kout\u00edmi tak stra\u0161n\u011b ciz\u00ed a nep\u0159\u00e1telsk\u00e9. I za b\u00edl\u00e9ho dne.<\/div>\n
Spole\u010dnost mlad\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ky vym\u011bnil za mas\u00e1\u017e s p\u0159\u00edchut\u00ed h\u0159\u00ed\u0161n\u00fdch jahod z rukou Kr\u00e1sy<\/em>, jej\u00ed\u017e skute\u010dn\u00e9 jm\u00e9no v\u0161ak zast\u00edr\u00e1 onu pomyslnou dokonalost a m\u011bn\u00ed ji ve fale\u0161n\u00fd, nasl\u00e1dl\u00fd od\u00e9r no\u010dn\u00edch klub\u016f. Hotelov\u00fdch pokoj\u016f. Zn\u00e1most na jednu noc, co zmiz\u00ed stejn\u011b rychle, jako se objevila, aby o n\u011bkolik let pozd\u011bji vyvolala v\u0161ete\u010dnou my\u0161lenku na d\u00e1vn\u00e9 kdysi; dok\u00e1zala tak pom\u00edjivost lidsk\u00fdch pocit\u016f, v nich\u017e krom\u011b kr\u00e1tk\u00e9ho vzplanut\u00ed ve v\u00edru v\u00e1\u0161n\u011b nebylo p\u0159\u00edtomno ni\u010deho.<\/div>\n
 A p\u0159esto v\u0161echno, co by za to dal. Vym\u011bnil by cel\u00fd sv\u011bt, v\u0161e, co jej tu dr\u017e\u00ed, za jedinou mileneckou chv\u00edli v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed. Za p\u0159es\u00fdpac\u00ed hodiny, podivn\u00e9 perpetum mobile, kter\u00e9 by mu dovolily obr\u00e1tit tok \u010dasu a zm\u011bnit celou \u010d\u00ed\u0161i sv\u00fdch rozhodnut\u00ed. Za n\u011bkolik posledn\u00edch dn\u00ed sv\u00e9ho \u017eivota se dopustil tolika chyb jako snad nikdy d\u0159\u00edv. To si nepamatoval.<\/div>\n
U\u017e nem\u011bl s\u00edlu, necht\u011bl d\u00e1l \u010dekat na dal\u0161\u00ed z vrtoch\u016f kronik\u00e1\u0159e, p\u00ed\u0161\u00edc\u00edho jeho osud. Ji\u017e necht\u011bl jen d\u00e1l slep\u011b p\u0159ihl\u00ed\u017eet, n\u00fdbr\u017e st\u00e1t se osudem s\u00e1m\u2026<\/div>\n
P\u0159ece to nem\u016f\u017ee skon\u010dit. Te\u010f, kdy\u017e jim spole\u010dn\u00e1 budoucnost le\u017e\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 nadosah. Sta\u010d\u00ed se j\u00ed pouze vydat naproti.<\/div>\n
To by v\u0161ak nemohla existovat Lola<\/em>. Krut\u00e1 n\u00e1straha, stoj\u00edc\u00ed jim v jejich \u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n
Copak toho nem\u00e1 sama z minulosti dost?!<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
Zabouchl dv\u00ed\u0159ka. \u0160ed\u00e1 sk\u0159\u00ed\u0148ka se zd\u00e1la bolestnou, om\u0161elou staro\u017eitnost\u00ed, osam\u011blou vzpom\u00ednkou na minulost, v jinak jednoduch\u00e9 m\u00f3d\u011b v podob\u011b plastu, skla a mramoru. Hlin\u00edkov\u00fd nad\u010dasov\u00fd k\u00fd\u010d uprost\u0159ed chladn\u00e9 elegance.<\/em><\/div>\n
Rty zvln\u011bn\u00e9 v jemn\u00e9m \u00fasm\u011bvu. \u010cokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di, jindy zast\u0159en\u00e9 potla\u010dovan\u00fdm smutkem a bolest\u00ed, jisk\u0159\u00ed o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm. Neskonalou radost\u00ed. Dne\u0161ek m\u00e1 v sob\u011b ukryt p\u0159\u00edslib z\u00edt\u0159ka. Hlubok\u00fd v\u00fdznam pro nast\u00e1vaj\u00edc\u00ed dny ve smyslu op\u011btovn\u00e9ho budov\u00e1n\u00ed vztahu, jen\u017e se po n\u011bkolika opakov\u00e1n\u00edch st\u00e1le stejn\u00fdch chyb ocitl v trosk\u00e1ch.<\/em><\/div>\n
Alespo\u0148  tak to nyn\u00ed c\u00edtil.<\/em><\/div>\n
A doufal.<\/em><\/div>\n
Kone\u010dn\u011b  zase budou spolu. \u017d\u00e1dn\u00e1 Lola, Mark a ostatn\u00ed v\u011brn\u00ed n\u00e1sledovn\u00edci t\u00e9hle sourozeneck\u00e9 dvojice.<\/em><\/div>\n
Jen oni dva.<\/em><\/div>\n
V jejich \u00fakrytu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
*<\/p>\n<\/div>\n
Vzduchem se nese v\u016fn\u011b  rozkvetl\u00fdch strom\u016f z nedalek\u00e9ho sadu s je\u0161t\u011b pov\u011bdom\u00fdm aroma jarn\u00edho de\u0161t\u011b, kter\u00fd svla\u017eoval rty poupat, sklopen\u00fdch pod n\u00e1porem slz padaj\u00edc\u00edch z nebe je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bkolika m\u00e1lo okam\u017eiky. Ticho. Prav\u00e9 takov\u00e1 dokonal\u00e1 forma klidu, s n\u00edm\u017e jako jedin\u00fdm jde vytu\u0161it tu kr\u00e1snou spojitost s p\u0159\u00edrodou, a p\u0159itom se nevracet o stovky let zp\u011bt.<\/em><\/div>\n
Opu\u0161t\u011bn\u00fd  strom na pokraji lesa. Jako by snad rad\u011bji st\u00e1l opod\u00e1l, v ml\u010denliv\u00e9m strachu, \u017ee mu ti ostatn\u00ed svou rozp\u00ednavost\u00ed ubl\u00ed\u017e\u00ed. A on zahyne, nik\u00fdm nepov\u0161imnut. \u0160irok\u00fd kmen a n\u011bkde tam, vysoko v korun\u011b, skryt pod prameny ze zelen\u00e9ho list\u00ed, sed\u011bl on. Bill. V jejich skr\u00fd\u0161i, kr\u00e1lovstv\u00ed z d\u011btsk\u00fdch let.<\/em><\/div>\n
O\u010di mu samovoln\u011b  putovaly po skromn\u00fdch zdech; stopy historie vyryt\u00e9 do d\u0159eva na v\u011b\u010dnost, pokud je d\u0159\u00edv nepohlt\u00ed plameny. \u010cekal. Dob\u0159e znal bratrovu nedochvilnost, byla skoro stejn\u011b tak pov\u011bstn\u00e1 jako on s\u00e1m. Tak\u017ee nedok\u00e1zal pochopit, pro\u010d je mu tak stra\u0161n\u011b zle. Pro\u010d ho zevnit\u0159 s\u017e\u00edr\u00e1 nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit, bolestn\u00e9 tu\u0161en\u00ed, \u017ee \u010dek\u00e1 zbyte\u010dn\u011b a ony tak marniv\u00e9 minuty, kter\u00e9 mohly str\u00e1vit spolu, nejsou jen pouhou neschopnost\u00ed uv\u011bdom\u011blosti \u010dasu jeho dvoj\u010dete.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Zoufale s n\u00edm pot\u0159eboval mluvit. \u0158\u00edct mu, jak moc to bol\u00ed, kdy\u017e ho vid\u00ed s n\u00ed, \u010di s jakoukoliv jinou, co o<\/em> jeho<\/em><\/strong> Toma jev\u00ed by\u0165 sebemen\u0161\u00ed jin\u00fd z\u00e1jem, ne\u017eli kamar\u00e1dsk\u00fd. Jak moc pot\u0159ebuje jeho pomoc, aby si dok\u00e1zal ud\u011blat alespo\u0148 trochu jasno v tom rozporupln\u00e9m spektru pocit\u016f, sv\u00edraj\u00edc\u00ed Billovo nitro. Pocit\u016f, kter\u00e9 si je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm neuv\u011bdomoval s takovou intenzitou jako pr\u00e1v\u011b te\u010f.<\/em><\/div>\n
Ale on tu nebyl.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Zrak mu spo\u010dinul na mal\u00e9m, \u00fatl\u00e9m den\u00ed\u010dku na poli\u010dce. Vzpomn\u011bl si, jak ho dostal od Toma k minul\u00fdm narozenin\u00e1m, s milou pozn\u00e1mkou, \u017ee od tohoto okam\u017eiku odm\u00edt\u00e1 nar\u00e1\u017eet na \u00fatr\u017eky jeho b\u00e1snick\u00fdch pokus\u016f jinde ne\u017e v pokoji. \u017d\u00e1dn\u00e1 kuchy\u0148, \u017e\u00e1dn\u00e1 koupelna ani z\u00e1chod tzn. \u017e\u00e1dn\u00fd ubrousek, zrcadlo, \u010di snad toaletn\u00ed pap\u00edr. Kv\u011btiny m\u00e1 \u010dlov\u011bk h\u00fd\u010dkat hned od za\u010d\u00e1tku, ne je nechat zar\u016fstat plevelem.<\/em><\/div>\n
Opatrn\u011b  se pro n\u011bj nat\u00e1hl. P\u0159ekvapen\u011b  zamrkal. Na st\u011bn\u011b p\u0159ed n\u00edm se r\u00fdsovala p\u00edsmena. N\u011bkdo je tam opakovan\u011b vr\u00fdval, dokud kontury nez\u016fstaly jasn\u00e9  a \u010diteln\u00e9. Bill & Tom. Nav\u017edy spolu. Ano, bylo to ohran\u00e9. Av\u0161ak pro n\u011bj to stejn\u011b jako tehdy znamenalo naprosto v\u0161e.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Znovu se pod\u00edval na hodinky. Jeho dvoj\u010de se ji\u017e zpo\u017e\u010fovalo o v\u00edce ne\u017e  hodinu. Povzdechl si, za\u0161\u00e1tral rukou v batohu s my\u0161lenkou dom\u00e1c\u00edho \u00fakolu do n\u011bm\u010diny, kdy\u017e se mu pohled znovu zastavil na den\u00edku. Prolistoval t\u011bch p\u00e1r popsan\u00fdch stran, a\u017e do\u0161el k prvn\u00edmu b\u00edl\u00e9mu listu. Nikdy d\u0159\u00edv tu nic nenapsal, Tom v\u017edy na\u0161el dostate\u010dn\u011b dobr\u00fd zp\u016fsob z\u00e1bavy, aby jeho mal\u00e9mu br\u00e1\u0161kovi nezbylo nic jin\u00e9ho, ne\u017eli \u017e\u00edt v realit\u011b a nepodl\u00e9hat sn\u016fm. Alespo\u0148 s n\u00edm. Ov\u0161em nyn\u00ed se zde nach\u00e1zel s\u00e1m, tak na\u010d by se m\u011bl br\u00e1nit slov\u016fm, je\u017e mu vyvst\u00e1vaj\u00ed na mysl?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Poprv\u00e9  s\u00e1m v na\u0161\u00ed skr\u00fd\u0161i.<\/em><\/div>\n
Je\u0161t\u011b  vid\u00edm na\u0161e jm\u00e9na na st\u011bn\u011b<\/em><\/div>\n
A u\u017e  je zase ma\u017eu.<\/em><\/div>\n
Cht\u011bl jsem se ti se v\u0161\u00edm sv\u011b\u0159it.<\/em><\/div>\n
Pro\u010d  jsi utekl?<\/em><\/div>\n
Vra\u0165  se, vezmi m\u011b s sebou.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ruka se mu samovoln\u011b zastavila. P\u0159ekvapen\u011b shl\u00ed\u017eel na my\u0161lenky, je\u017e za sebou zanechaly \u010dernou stopu po inkoustu. Rozuzlen\u00ed, co necht\u011blo z\u016fstat neobjeveno. Utekl. Star\u00fd Tom zmizel n\u011bkde v minulosti, kam \u010das odm\u00edt\u00e1 j\u00edt. V\u017edy st\u00e1l na Billov\u011b stran\u011b, t\u011bsn\u011b v jeho bl\u00edzkosti, chytaj\u00edc jej pevn\u011b do sv\u00e9ho objet\u00ed, kdy\u017e za\u010dal podl\u00e9hat n\u00e1strah\u00e1m \u017eivota a padat do nezn\u00e1ma. Chr\u00e1nil jej jako ten nejcenn\u011bj\u0161\u00ed poklad; k\u0159ehkost, kter\u00e1 se jedinou osudovou chybou mohla poni\u010dit – rozt\u0159\u00ed\u0161tit se a zmizet nen\u00e1vratn\u011b pry\u010d.<\/em><\/div>\n
Sna\u017eil se rozpomenout si, kdy nastala ta velk\u00e1 zm\u011bna, ale v\u0161e bylo zahaleno bezv\u00fdchodnou clonou.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Poj\u010f <\/em><\/div>\n
a zachra\u0148  m\u011b<\/em><\/div>\n
Uvnit\u0159  m\u011b to spaluje.<\/em><\/div>\n
Poj\u010f <\/em><\/div>\n
a zachra\u0148  m\u011b<\/em><\/div>\n
Bez tebe to nezvl\u00e1dnu.<\/em><\/div>\n
Poj\u010f <\/em><\/div>\n
a zachra\u0148  m\u011b,<\/em><\/div>\n
zachra\u0148  m\u011b<\/em><\/div>\n
zachra\u0148  m\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
To je v\u0161e, o co v tuhle chv\u00edli st\u00e1l – b\u00fdt zachr\u00e1n\u011bn sv\u00fdm o deset minut star\u0161\u00edm dvoj\u010detem. O to tak jist\u00e9 uji\u0161t\u011bn\u00ed pro n\u011bj nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho hlasu, \u017ee to, co pr\u00e1v\u011b te\u010f pro\u017e\u00edv\u00e1, nen\u00ed p\u0159\u00edznakem \u0161\u00edlenstv\u00ed, n\u00fdbr\u017e dosp\u00edvaj\u00edc\u00ed zmatenosti \u010di snad je\u0161t\u011b l\u00e9pe – vcelku norm\u00e1ln\u00ed jev. O tu jednoduchou pomoc skrytou v pouhopouh\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti Toma, kter\u00e1 mu v\u0161ak byla z n\u011bjak\u00e9ho nezn\u00e1m\u00e9ho d\u016fvodu op\u011bt krut\u011b odep\u0159ena.<\/em><\/div>\n
P\u0159\u00e1l si k\u0159i\u010det na cel\u00fd  sv\u011bt, z pln\u00fdch plic. Zbavit se t\u00e9 stra\u0161liv\u00e9 vnit\u0159n\u00ed bolesti, ale na co? Jeho vol\u00e1n\u00ed by tu stejn\u011b nikdo nesly\u0161el.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
*<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Sv\u011bt, rozprost\u00edraj\u00edc\u00ed se za neprostupnou hr\u00e1z\u00ed z pr\u016fzra\u010dn\u00e9ho skla, u\u017e p\u0159ed t\u00e9m\u011b\u0159 v\u00edce ne\u017e dv\u011bma hodinami pohltila nicota. Z\u016fstaly jen ostrovy pln\u00e9 sv\u011btla, v nich\u017e se jednou za \u010das mihly p\u0159\u00edzraky noci, ne\u017e op\u011bt zmizely do nezn\u00e1ma.<\/em><\/div>\n
V z\u00e1mku zarachotily kl\u00ed\u010de. Huben\u00e1 postava se prosm\u00fdkla mezi dve\u0159mi, doufaj\u00edc, \u017ee p\u0159i tro\u0161e \u0161t\u011bst\u00ed, z\u016fstane nezpozorov\u00e1na.<\/em><\/div>\n
Nadarmo.<\/em><\/div>\n
„Bille!“ vyk\u0159ikla Simone a vroucn\u011b sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho syna objala.<\/em><\/div>\n
„Mami, p\u0159esta\u0148, v\u017edy\u0165 m\u011b udus\u00ed\u0161!“ Sv\u011btlovlas\u00e1  \u017eena tedy trochu povolila stisk, av\u0161ak nad\u00e1le jej dr\u017eela t\u011bsn\u011b v bezpe\u010d\u00ed sv\u00fdch pa\u017e\u00ed, jako by j\u00ed snad m\u011bl ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem zmizet. O\u010dima a jemn\u00fdmi prsty starostliv\u011b zkoumala Billovu tv\u00e1\u0159, hledaj\u00edc by\u0165 sebemen\u0161\u00ed vadu, kter\u00e1 by dala za pravdu jej\u00edm nejtemn\u011bj\u0161\u00edm obav\u00e1m, \u017ee mal\u00e9ho chlapce p\u0159ed n\u00ed n\u011bkdo zranil.<\/em><\/div>\n
„Kde jsi byl? Neubl\u00ed\u017eil ti n\u011bkdo? Nestalo se ti nic? Tom \u0159\u00edkal, \u017ee t\u011b naposledy vid\u011bl ve \u0161kole, jak jde\u0161 sm\u011brem ke sk\u0159\u00ed\u0148k\u00e1m. U\u017e jsme s Gordonem cht\u011bli volat policii\u2026“<\/em><\/div>\n
S\u00edpav\u00e9  nadechnut\u00ed, kr\u00e1tk\u00e1 arytmie srdce z jedin\u00e9ho slova zanikl\u00e9ho v monologu.<\/em><\/div>\n
Tom.<\/em><\/div>\n
Sta\u010d\u00ed mu pouh\u00fd  zlomek sekundy, mo\u017en\u00e1 ani to ne, ne\u017e se jeho zrak st\u0159etne s vlastn\u00edm dokonal\u00fdm odrazem. \u010cte v n\u011bm strach, oddanou bratrskou l\u00e1sku. Ale nic v\u00edc.<\/em><\/div>\n
Copak na n\u011bj doopravdy zapomn\u011bl?<\/em><\/div>\n
Sna\u017eil se nal\u00e9zt odpov\u011b\u010f v jeho v\u00fdrazu, ov\u0161em ta pro n\u011bj byla v n\u011bkolika posledn\u00edch dnech \u010d\u00edm d\u00e1l h\u016f\u0159e pochopiteln\u00e1. Tak zoufale si tou\u017eil vyvr\u00e1tit onu jasnou pravdu, \u017ee mu n\u011bjakou dobu trvalo si pov\u0161imnout ticha, co se rozprost\u0159elo.<\/em><\/div>\n
O\u010dek\u00e1vali vysv\u011btlen\u00ed. Jak\u00fdkoliv opodstatn\u011bn\u00fd d\u016fvod jeho tak pozdn\u00edho p\u0159\u00edchodu. Ale mohl jim \u0159\u00edct, jak se prost\u011b odm\u00edtal vzd\u00e1t a \u010dekal? Bezv\u00fdsledn\u011b na \u010dlov\u011bka, jen\u017e se nedostavil, neb o tom nejsp\u00ed\u0161 nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed?<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 \u0161el jsem se proj\u00edt a usnul na lavi\u010dce. Omlouv\u00e1m se. M\u011bl jsem alespo\u0148 zavolat.“ Za\u0161eptal a sklonil hlavu, nen\u00e1padn\u011b tak skr\u00fdvaj\u00edc obli\u010dej, kter\u00fd prost\u011b nikdy nedok\u00e1zal dost dob\u0159e lh\u00e1t.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1\u0161 hlad?“ Sta\u010d\u00ed jemn\u00e9 zavrt\u011bn\u00ed hlavou v z\u00e1porn\u00e9m gestu.<\/em><\/div>\n
„Cht\u011bl bych si j\u00edt lehnout.“ Ne\u010dekal na svolen\u00ed a vyrazil do schod\u016f, na jejich\u017e konci \u010dek\u00e1 \u00fato\u010di\u0161t\u011b.<\/em><\/div>\n
C\u00edtil jeho omamnou v\u016fni, sly\u0161el kroky v dokonal\u00e9 synchronii s t\u011bmi jeho. Skoro vn\u00edmal ten nez\u0159eteln\u00fd dotek dechu na jeho krku. N\u00e1sleduje ho jako st\u00edn. Nejrad\u011bji by za sebou zabouchl dve\u0159e a povolil hr\u00e1z slz\u00e1m, kter\u00e9 jej p\u00e1lily v o\u010d\u00edch.<\/em><\/div>\n
\u00dazk\u00e1 mezera mezi futry, nen\u00e1padn\u00fd, p\u0159esto povolen\u00fd vstup.<\/em><\/div>\n
Zam\u00ed\u0159il k posteli. Mal\u00e1 lampi\u010dka h\u00e1z\u00ed drobn\u00e9 ku\u017eely sv\u011btla na mo\u017en\u00e1 a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 uspo\u0159\u00e1dan\u00fd st\u016fl. Oran\u017eov\u00e9 st\u011bny ho\u0159\u00ed v plamenech.<\/em><\/div>\n
V ml\u010den\u00ed, neohl\u00ed\u017eej\u00edc se, za\u010dal si pomalu vybalovat v\u011bci. Znovu nalezen\u00fd den\u00edk skv\u00ed se na vrcholku pyramidy. V\u00e1b\u00ed ke \u010dten\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Na\u0161e sn\u011bn\u00ed <\/em><\/div>\n
bylo varovn\u00e9  a nepravdiv\u00e9.<\/em><\/div>\n
\u0158ekni, \u017ee to nen\u00ed pravda.<\/em><\/div>\n
\u0158ekni mi to te\u010f.<\/em><\/div>\n
Snad n\u011bkde poslouch\u00e1\u0161<\/em><\/div>\n
M\u00e9  SOS v r\u00e1diu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Sly\u0161\u00ed\u0161  m\u011b?<\/em><\/div>\n
Nesly\u0161\u00ed\u0161  m\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Slan\u00e1  rosa rozmazala \u010der\u0148, av\u0161ak ona slova \u017eij\u00ed d\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„B\u00e1l jsem se o tebe. Kde jsi ve skute\u010dnosti byl?“<\/em><\/div>\n
Hlubok\u00e1  ignorace. Ml\u010denliv\u00e9 ticho zd\u00e1  se t\u00edm nejsch\u016fdn\u011bj\u0161\u00edm \u0159e\u0161en\u00edm. Alespo\u0148  te\u010f, kdy\u017e je ona bolest je\u0161t\u011b  do n\u011bjak\u00e9 m\u00edry \u00fanosn\u00e1. Natolik, aby nevyplula na povrch.<\/em><\/div>\n
„Bille\u2026“<\/em><\/div>\n
„V parku. Byl jsem v parku, u\u017e jsem to \u0159\u00edkal\u2026“<\/em><\/div>\n
Jedin\u00e9  p\u0159edsevzet\u00ed, a p\u0159esto nem\u011blo dlouh\u00e9ho trv\u00e1n\u00ed. Stejn\u011b jako v\u0161echny p\u0159edchoz\u00ed, t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se jeho star\u0161\u00edho br\u00e1\u0161ky. Zbyl pouze jeho hereck\u00fd um.<\/em><\/div>\n
„L\u017ee\u0161.“<\/em><\/div>\n
„A z\u00e1le\u017e\u00ed na tom?“<\/em><\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee z\u00e1le\u017e\u00ed.“<\/em><\/div>\n
Zmatenost. Snad i kamenn\u00e1  ze\u010f by se dnes k n\u011bmu chovala vst\u0159\u00edcn\u011bji ne\u017e jeho mal\u00fd Bill. Nech\u00e1pal to. Prost\u011b ne.<\/em><\/div>\n
„Kdy\u017e to chcete tak stra\u0161n\u011b v\u011bd\u011bt, Sherlocku, pot\u0159eboval jsem si pro\u010distit hlavu, ujasnit si p\u00e1r v\u011bc\u00ed\u2026“<\/em><\/div>\n
„Jak\u00fdch v\u011bc\u00ed?“ Dialog s bratrovou siluetou, oto\u010denou z\u00e1dy, Tomovi p\u0159ipad\u00e1 ned\u016fstojn\u00fd. Odraz pr\u00e1zdna. A p\u0159esto\u2026 Ono typick\u00e9 sv\u011b\u0161en\u00ed pa\u017e\u00ed, tich\u00e9 povzdechnut\u00ed – pouh\u00e9 zrazen\u00e9 d\u00edt\u011b, co se sna\u017e\u00ed vehementn\u011b schovat jednu ze sv\u00fdch nejv\u011bt\u0161\u00edch slabost\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Bille\u2026“ Letmo se jej dotkne na rameni. Jeho t\u011blo se na krati\u010dk\u00fd okam\u017eik napne pod t\u00edhou k\u0159e\u010di.<\/em><\/div>\n
„Na tom u\u017e nesejde\u2026“<\/em><\/div>\n
Oto\u010dil se sm\u011brem k n\u011bmu, kone\u010dn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Co ty? Jak\u00fd jsi m\u011bl den?“ N\u00e1znak \u00fasm\u011bvu na bratrov\u00fdch bled\u00fdch rtech. Kdyby se v\u0161ak pod\u00edval pozorn\u011bji, v\u0161iml by si ledov\u00e9ho chladu v hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00edch.  Dredat\u00fd mlad\u00edk se ov\u0161em ztratil ve vzpom\u00ednk\u00e1ch dne\u0161n\u00edho dokonal\u00e9ho odpoledne. Nepost\u0159ehl onen prvn\u00ed varovn\u00fd sign\u00e1l, a tak Billovi zasn\u011bn\u011b odpov\u011bd\u011bl.<\/em><\/div>\n
„M\u011bl jsem rande.“<\/em><\/div>\n
Pokud p\u0159ed p\u00e1r minutami srdce \u010dernovlas\u00e9ho chlapce vynechalo pouze jedin\u00fd  \u00fader, nyn\u00ed si byl zcela jist, \u017ee t\u011bch vynechan\u00fdch bylo rovnou n\u011bkolik. Sna\u017eil se p\u016fsobit klidn\u011b, vyrovnan\u011b, nikdy necht\u00edc uk\u00e1zat svou naivn\u00ed hloupost, a\u010dkoli jeho nitro s\u017e\u00edrala zrada. N\u011bkde tam, hluboko uvnit\u0159, se za\u010dalo cosi t\u0159\u00ed\u0161tit na statis\u00edce drobn\u00fdch kousk\u016f.<\/em><\/div>\n
„R-rande?“  Nezmohl se na nic v\u00edc, ne\u017e slab\u00e9 zopakov\u00e1ni ji\u017e vy\u0159\u010den\u00e9ho slova. Bolelo jej pouze se nadechnout, \u017e\u00edt. S d\u011bsem hled\u011bl do t\u00e9 \u0161\u0165astn\u00e9 tv\u00e1\u0159e a doufal. Doufal, \u017ee se zm\u00fdlil. Ov\u0161em toto tou\u017eebn\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed z\u016fstalo pouh\u00fdm p\u0159\u00e1n\u00edm napo\u0159\u00e1d.<\/em><\/div>\n
„Jo. Byli jsme spolu na t\u011bch koloto\u010d\u00edch, co p\u0159ijely p\u0159ed p\u00e1r dny. Pak jsme si dali zmrzlinu, cukrovou vatu a \u0161li se proj\u00edt. Bo\u017ee, Bille, kdybys v\u011bd\u011bl, jak je \u00fa\u017easn\u00e1.“ Vydechl Tom, zast\u0159en\u00fdm pohledem sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00edm k nebes\u016fm.<\/em><\/div>\n
„A kdo?“ zeptal se skl\u00ed\u010den\u011b, t\u0159eba\u017ee odpov\u011b\u010f vlastn\u011b ani necht\u011bl sly\u0161et. Siln\u00e1 nen\u00e1vist k bezejmenn\u00e9mu nep\u0159\u00edteli, nejevila by se tak d\u011bsiv\u00e1 a zl\u00e1 jako c\u00edlen\u00e1 nen\u00e1vist sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed k p\u0159esn\u00e9 osob\u011b.<\/em><\/div>\n
„<\/em>Lola.<\/em><\/strong>„<\/em><\/div>\n
Lola?<\/em><\/div>\n
Lola?!<\/em><\/div>\n
Ta<\/em><\/strong> Lola?!!<\/em><\/div>\n
V o\u010d\u00edch jej p\u00e1lily slzy. Znovu. Rozd\u00edlem ale bylo, \u017ee nyn\u00ed netu\u0161il, zda se jedn\u00e1 o slzy smutku, bolesti, zoufalstv\u00ed, \u017e\u00e1rlivosti, vzteku, nen\u00e1visti \u010di \u010dir\u00e9ho \u0161\u00edlenstv\u00ed. Uvnit\u0159 n\u011bj se vytvo\u0159ila trhlina. Vtahovala ho pomalu dovnit\u0159 a nechala ho\u0159et v t\u011bch pekeln\u00fdch muk\u00e1ch, kter\u00e1 pozvolna zab\u00edjela sv\u00fdmi v\u011b\u010dn\u00fdmi plameny a v\u0161echny \u00fatroby m\u011bnila v \u0161ed\u00fd prach.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Poj\u010f <\/em><\/div>\n
a zachra\u0148  m\u011b<\/em><\/div>\n
Uvnit\u0159  m\u011b to spaluje.<\/em><\/div>\n
Poj\u010f <\/em><\/div>\n
a zachra\u0148  m\u011b<\/em><\/div>\n
Bez tebe to nezvl\u00e1dnu.<\/em><\/div>\n
Poj\u010f <\/em><\/div>\n
a zachra\u0148 m\u011b,<\/em><\/div>\n
zachra\u0148  m\u011b<\/em><\/div>\n
zachra\u0148  m\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/em><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cera Bude v\u00e1m vadit, kdy\u017e  za\u017ealuji Billa s Tomem? Jako hlavn\u00ed  postavy z m\u00e9 pov\u00eddky si d\u011blaj\u00ed, co cht\u011bj\u00ed. A moje po\u017eadavky jako autorky naprosto neberou na v\u011bdom\u00ed.  Prost\u011b  jako… Jedin\u00e1 kapitola, kterou jsem m\u011bla napl\u00e1novanou. T\u00e9m\u011b\u0159 celou tu dobu! A oni… si<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[108],"tags":[],"class_list":["post-11316","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-only-for-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11316","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11316"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11316\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11316"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11316"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11316"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}