{"id":11336,"date":"2010-07-01T18:00:00","date_gmt":"2010-07-01T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11308"},"modified":"2010-07-01T18:00:00","modified_gmt":"2010-07-01T17:00:00","slug":"znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/07\/01\/znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-4\/","title":{"rendered":"Znovu jsem na\u0161el v\u00fdchod slunce 4."},"content":{"rendered":"
autor: Tomi & Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
V noci jsem toho moc nenaspal. Pron\u00e1sledovaly m\u011b zmaten\u00e9 sny. M\u016fj mozek si neust\u00e1le p\u0159ehr\u00e1val sc\u00e9nu, kterou jsem vid\u011bl v pavil\u00f3nu, v nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch prom\u011bn\u00e1ch. Kolikr\u00e1t se mi m\u00edsto obli\u010deje toho chlapce zjevila tv\u00e1\u0159 c\u00edsa\u0159e a na m\u00edst\u011b jeho v\u011bznitele jsem byl j\u00e1 s\u00e1m. Musel jsem se \u00fapln\u011b zbl\u00e1znit. Neklidn\u011b jsem sebou h\u00e1zel, probouzel se, z\u00edral do tmy a znovu us\u00ednal.  <\/div>\n
Usly\u0161el jsem zvuk, jako kdy\u017e  \u010depel prol\u00e9tne vzduchem. K m\u00e9 posteli se dokut\u00e1lela Xanirova hlava. Vyk\u0159ikl jsem a otev\u0159el o\u010di. Na\u0161t\u011bst\u00ed jen jedna z dal\u0161\u00edch no\u010dn\u00edch m\u00far, kter\u00fdch byla tato noc pln\u00e1. Kolem m\u011b byl klid a ticho. Pomalu sv\u00edtalo. Rozhodl jsem se vymotat z brok\u00e1tov\u00fdch p\u0159ikr\u00fdvek. Ot\u0159el jsem si mokr\u00fdm hadrem tv\u00e1\u0159 a obl\u00e9kl se. Vy\u0161el jsem ven vst\u0159\u00edc nov\u00e9mu dni.  <\/div>\n
<\/div>\n
\u010c\u00edm v\u00edce jsme byli d\u00e1l od pal\u00e1ce a bl\u00ed\u017eili se k c\u00edli na\u0161\u00ed cesty, p\u0159epadala m\u011b \u00fanava. Nejsp\u00ed\u0161 se nas\u010d\u00edtaly v\u0161echny ty noci, ve kter\u00fdch jsem bez Toria tak neklidn\u011b a \u0161patn\u011b spal, a potom ty zdlouhav\u00e9 dny, kdy jsem se sna\u017eil z\u016fstat bd\u011bl\u00fd, vybavoval si ho ve vzpom\u00ednk\u00e1ch a p\u0159ipom\u00ednal si ho onou opojnou v\u016fn\u00ed, kter\u00e1 dnes od r\u00e1na z\u016fst\u00e1vala nepov\u0161imnuta v m\u00fdch \u0161atech, ani\u017e bych ji snad zatou\u017eil vyt\u00e1hnout a p\u0159ivon\u011bt si.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Musela to b\u00fdt jen chv\u00edle, co jsem upadl do t\u011b\u017ek\u00e9 d\u0159\u00edmoty, kdy jsem nevn\u00edmal nic kolem sebe, dokonce ani \u0161t\u011bbetavou Yukiko, kter\u00e1  nep\u0159etr\u017eit\u011b n\u011bco pov\u00eddala. Cesta do kl\u00e1\u0161tera nebyla dlouh\u00e1, tak\u017ee odpo\u010dinek mi byl dop\u0159\u00e1n jen na kr\u00e1tkou dobu, a d\u0159\u00edve, ne\u017e na m\u011b mohl jakkoli blahod\u00e1rn\u011b zap\u016fsobit, probralo m\u011b, jak mi kdosi m\u00edrn\u011b t\u0159\u00e1sl ramenem.<\/em><\/div>\n
„Benjiro,“ p\u0159idal se k doteku je\u0161t\u011b hlas m\u00e9 star\u0161\u00ed sestry, kdy\u017e si v\u0161imla, \u017ee se postupn\u011b a s n\u00e1mahou prob\u00edr\u00e1m. Neochotn\u011b jsem se sna\u017eil od sebe odlepit v\u00ed\u010dka. Zam\u017eoural jsem p\u0159es \u00fazkou \u0161t\u011brbinu a zase je zav\u0159el. Tolik sv\u011btla se mi nezamlouvalo.<\/em><\/div>\n
\n
„Bille, jsme v kl\u00e1\u0161te\u0159e. Je tu maminka.“ V\u00fdskala radostn\u011b Yukiko, vydr\u00e1pala se mi na kl\u00edn a \u0161t\u00edpala m\u011b sv\u00fdmi drobn\u00fdmi prst\u00edky do tv\u00e1\u0159\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Au, to bol\u00ed!“ Ohnal jsem se po n\u00ed a otev\u0159el o\u010di naplno. Nechala toho a zubila se na m\u011b od ucha k uchu. Nejsp\u00ed\u0161 se \u0161kodolib\u011b radovala, \u017ee to j\u00ed se povedlo probrat m\u011b k \u017eivotu. Aby taky ne, kdy\u017e to \u010dinila tak nep\u0159\u00edjemn\u00fdm zp\u016fsobem.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159emohl jsem mal\u00e1tnost a vystoupil ven. V\u00edtalo n\u00e1s tu a klan\u011blo se p\u00e1r mnich\u016f, mezi nimi i na\u0161e matka. V o\u010d\u00edch j\u00ed hr\u00e1la radost z toho, \u017ee n\u00e1s vid\u00ed, a pokud jsem je\u0161t\u011b do ned\u00e1vn\u00e9 doby necht\u011bl nikam jet, nyn\u00ed jsem nelitoval. Bylo toti\u017e moc hezk\u00e9 sledovat, jak takov\u00e1 drobnost, jakou byla n\u00e1v\u0161t\u011bva jej\u00edch d\u011bt\u00ed, ji m\u016f\u017ee u\u010dinit \u0161\u0165astnou. Automaticky to zah\u0159\u00e1lo i m\u011b. Kr\u00e1tce jsme se objali a ona n\u00e1s pozvala dovnit\u0159.<\/em>  <\/div>\n
Bylo p\u0159ipraveno mal\u00e9  ob\u010derstven\u00ed. Odpoledne jsme potom tr\u00e1vili v jej\u00ed p\u0159\u00edtomnosti proch\u00e1zkou ve zdaleka ne tak ok\u00e1zal\u00fdch, p\u0159esto vkusn\u00fdch a upraven\u00fdch zahrad\u00e1ch kl\u00e1\u0161tera. Vypt\u00e1vala se, co je u n\u00e1s nov\u00e9ho. Zaj\u00edmala ji ka\u017ed\u00e1 mali\u010dkost, a\u017e upov\u00eddan\u00e1 Yukiko nakonec i zm\u00ednila, \u017ee v na\u0161em p\u0159\u00edstavu postupn\u011b roste spousta velk\u00fdch lod\u00ed, kter\u00e9 stav\u00ed Amayin nov\u00fd kamar\u00e1d z dalek\u00e9 zem\u011b, kter\u00fd legra\u010dn\u011b mluv\u00ed a vypad\u00e1. To bylo snad poprv\u00e9, kdy mi nevadilo, \u017ee se Thomas stal t\u00e9matem hovoru. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, ale nedr\u00e1\u017edilo m\u011b to. Tahle posv\u00e1tn\u00e1 p\u016fda mnich\u016f musela nejsp\u00ed\u0161 p\u016fsobit uklid\u0148uj\u00edc\u00edm dojmem, kter\u00fd v\u00e1s nutil rozj\u00edmat a odpout\u00e1vat se od b\u011b\u017en\u00fdch starost\u00ed a malichernost\u00ed, kter\u00fdmi jsem se zaob\u00edral v\u0161ude jinde.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ve\u010der jsem potom sed\u011bl na z\u00e1pra\u017e\u00ed u sv\u00e9ho pokoje, kter\u00fd  mi byl p\u0159id\u011blen pro dne\u0161n\u00ed  p\u0159enocov\u00e1n\u00ed, sledoval z\u00e1pad slunce a p\u0159em\u00edtal o zm\u011bti sv\u00fdch pocit\u016f, kter\u00e9 m\u011b v posledn\u00ed dob\u011b pron\u00e1sledovaly. Skoro mi to p\u0159ipadalo, jako kdyby se tady projas\u0148ovaly. Nevzpom\u00ednal jsem na Toria, a nec\u00edtil ji\u017e v\u00edce nen\u00e1vist k cizinci. Sp\u00ed\u0161e naopak. Tesknil jsem po n\u011bm. Tou\u017eil jsem alespo\u0148 jednou na p\u00e1r chvil b\u00fdt na m\u00edst\u011b sv\u00e9 sestry a proj\u00edt se s n\u00edm v zahrad\u00e1ch, popov\u00eddat si, sly\u0161et jeho hlas, kter\u00fd se u\u010dil vyslovovat na\u0161e slova. Rozum\u011bl bych mu? Amaya tvrdila, \u017ee mu to jde velice dob\u0159e, ale jej\u00ed pohled na v\u011bc mohl b\u00fdt pon\u011bkud zaujat\u00fd. P\u0159\u00e1l jsem si, aby si m\u011b kone\u010dn\u011b v\u0161iml, aby jeden z \u00fasm\u011bv\u016f v\u011bnoval jen mn\u011b, dotknul se, pohladil m\u011b. Bylo nep\u0159\u00edpustn\u00e9 nad n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm uva\u017eovat, ale tady ty my\u0161lenky nevadily. Bylo to v po\u0159\u00e1dku. Byl jsem pod ochrannou rukou bo\u017estev a m\u00e1 hlava byla chr\u00e1mem, ve kter\u00e9m se mohlo odehr\u00e1vat cokoli, co jsem jenom cht\u011bl, ani\u017e bych se snad musel ob\u00e1vat, \u017ee n\u011bkdo m\u011b prokoukne a odsoud\u00ed. Nec\u00edtil jsem ani provinilost z toho, \u017ee zde na chv\u00edli nebylo m\u00edsto pro mu\u017ee s platinov\u00fdmi vlasy, a neob\u00e1val jsem se ani jeho trestu, kdyby v\u011bd\u011bl, kam se m\u00e1 mysl ub\u00edr\u00e1.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tome\u2026“ Uniklo mi ti\u0161e mezi rty a po tv\u00e1\u0159i se mi skut\u00e1lela jedna opu\u0161t\u011bn\u00e1 slza, proto\u017ee m\u00e9 tu\u017eby byly bl\u00e1hov\u00e9 a j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee se nikdy nevypln\u00ed by\u0165 zlomek z nich. Ani kdybych v sob\u011b na\u0161el odvahu p\u0159ibl\u00ed\u017eit se mu a p\u0159estal s t\u011bmi \u0161\u00edlen\u00fdmi pokusy vyhnat ho odsud, Torio by to nikdy nedovolil. Ubl\u00ed\u017eil by mu a mo\u017en\u00e1 by tentokr\u00e1t jeho hn\u011bv dopadl i na mou hlavu, a to bych si troufl tvrdit, \u017ee jsem byl jinak jeho mil\u00e1\u010dkem, nad kter\u00fdm dr\u017eel rozprost\u0159enou ochrannou s\u00ed\u0165. Byl jako mocn\u00e9 kami ne\u00fanavn\u011b bd\u00edc\u00ed nad mou osobou.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1,  \u017ee m\u011b \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b okr\u00e1dal o moji svobodu, ale j\u00e1  to tak nikdy d\u0159\u00edv nevn\u00edmal. Podvoloval jsem se mu r\u00e1d. To a\u017e s p\u0159\u00edchodem Toma p\u0159i\u0161ly tyhle \u00favahy, kter\u00e9 jsem v sob\u011b za ka\u017edou cenu potla\u010doval, ale tady dostaly volnost a proklouzly na povrch. Bylo to matouc\u00ed. Jak bych s nimi m\u011bl nalo\u017eit? Bojovat? To nedok\u00e1\u017eu! M\u016fj \u017eivot s Toriem byl v podstat\u011b spokojen\u00fd. Nic mi nechyb\u011blo. Tak pro\u010d to jakkoli m\u011bnit?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Sp\u00e1t jsem \u0161el a\u017e n\u011bkdy nad r\u00e1nem, p\u0159esto jsem se probudil odpo\u010dat\u00fd. Osv\u011b\u017eil jsem se koupel\u00ed, kterou mi p\u0159ipravili mni\u0161i, a \u010dist\u011b oble\u010den\u00fd a upraven\u00fd  jsem \u0161el vyhledat sestry, abychom se mohli rozlou\u010dit s matkou. D\u011bkovala n\u00e1m za to, \u017ee jsme se tu uk\u00e1zali, obj\u00edmala n\u00e1s a \u017e\u00e1dala o dal\u0161\u00ed na\u0161i brzkou n\u00e1v\u0161t\u011bvu. Pochopiteln\u011b jsme sl\u00edbili, \u017ee se tu v\u0161ichni zase co nejd\u0159\u00edve objev\u00edme, a vyrazilo se na zp\u00e1te\u010dn\u00ed cestu do pal\u00e1ce.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bylo zaj\u00edmav\u00e9  uv\u011bdomit si, jak se se zm\u011bnou prost\u0159ed\u00ed  m\u011bnily i m\u00e9 pocity. Ty v\u010derej\u0161\u00ed z\u016fstaly za branami kl\u00e1\u0161tera a j\u00e1 si na n\u011b vzpom\u00ednal jen velice mlhav\u011b. A nez\u016fstalo po nich ani pam\u00e1tky, kdy\u017e p\u00e1r hodin po na\u0161em n\u00e1vratu p\u0159ijel do pal\u00e1ce posel a p\u0159iv\u00e1\u017eel s sebou dopis od m\u00e9ho \u0161og\u00fana. Zaplesal jsem nesm\u00edrn\u00fdm pot\u011b\u0161en\u00edm a odb\u011bhl si jeho obsah p\u0159e\u010d\u00edst v klidu do soukrom\u00ed m\u00fdch komnat.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Usadil jsem se na roho\u017e  pod oknem a za\u010detl se.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
      Veli\u010denstvo,<\/em><\/p>\n<\/div>\n
      cht\u011bl jsem v\u00e1m jen v p\u00e1r slovech sv\u011b\u0159en\u00fdch pap\u00edru vyj\u00e1d\u0159it, jak moc mi chyb\u00edte, a t\u011b\u0161\u00edm se na na\u0161e op\u011btovn\u00e9 shled\u00e1n\u00ed. Bohu\u017eel m\u00e9 povinnosti se zat\u00edm je\u0161t\u011b nech\u00fdl\u00ed ke konci, proto v\u00e1s \u017e\u00e1d\u00e1m o trp\u011blivost. Vynasna\u017e\u00edm se o brzk\u00fd n\u00e1vrat.<\/em><\/div>\n
      Prozat\u00edm opatrujte uvnit\u0159 sebe nejen vzpom\u00ednku na m\u011b, ale tak\u00e9  d\u00e1rek, kter\u00fd jste dostal, kdy\u017e jsme se lou\u010dili. Je d\u016fle\u017eit\u00e9, abyste ho nosil st\u00e1le p\u0159i sob\u011b. V tomhle na v\u00e1s spol\u00e9h\u00e1m.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
      S \u00factou<\/em><\/div>\n
      Torio<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Zasn\u011bn\u011b  jsem se usm\u00edval a pak automaticky vyt\u00e1hl ze \u0161at\u016f mal\u00fd flak\u00f3n. P\u0159ivon\u011bl jsem si a zad\u00edval se ven. M\u016fj pohled upoutaly dv\u011b postavy. P\u0159idu\u0161en\u011b jsem zavr\u010del a stisknul ruku v p\u011bst. Tohle u\u017e byl vrchol v\u0161eho. Jen co se vr\u00e1t\u00edme, tak Amaya b\u011b\u017e\u00ed za n\u00edm. M\u011bl jsem toho dost a zu\u0159il jsem. M\u00fdm trp\u011bliv\u00fdm \u010dek\u00e1n\u00edm se odsud ten zav\u0161ivenec nevypa\u0159\u00ed, a pokud doposud nevn\u00edmal m\u00e9 mal\u00e9 skryt\u00e9 v\u00fdhru\u017eky, nap\u00ed\u0161i mu to jasn\u011b, aby nebylo pochyb, co se od n\u011bj o\u010dek\u00e1v\u00e1.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
ODEJDI A NEBO ZEM\u0158E\u0160!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\u010citeln\u011b jsem napsal na kus pap\u00edru jednoduchou a kr\u00e1tkou v\u011btu, na kterou by m\u011bly sta\u010dit jeho jazykov\u00e9 znalosti, ani\u017e by do\u0161lo k n\u011bjak\u00e9mu myln\u00e9mu vylo\u017een\u00ed. Musel by b\u00fdt u\u017e slab\u00fd duchem, aby tohle nepochopil.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e  jsem zahalen\u00fd v pl\u00e1\u0161ti opou\u0161t\u011bl sv\u016fj pokoj, nikde jsem je ji\u017e nevid\u011bl. Nejsp\u00ed\u0161 za\u0161li n\u011bkam d\u00e1l a v\u011bnuj\u00ed se n\u011bkter\u00e9 ze sv\u00fdch z\u00e1bav. J\u00e1 toti\u017e moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee Amaya si s n\u00edm nechod\u00ed jenom pov\u00eddat. St\u0159\u00edlej\u00ed z luku, u\u010d\u00ed ho bojovat s katany. Nem\u011bl pr\u00e1vo zn\u00e1t na\u0161e bojov\u00e9 um\u011bn\u00ed a ona m\u011bla m\u00edt dost rozumu na to, aby ji ani nenapadlo ho s n\u011b\u010d\u00edm podobn\u00fdm seznamovat.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Byl jsem tak rozzu\u0159en\u00fd,  \u017ee jsem ani tak jako obvykle nedbal na ostra\u017eitost a nehl\u00eddal si, abych nebyl nik\u00fdm spat\u0159en. Vtrhnul jsem do jeho domku a jal se z kapsy pod pl\u00e1\u0161t\u011bm tahat onen vzkaz a malou d\u00fdku, kterou jsem ho tu m\u00ednil p\u0159ipevnit viditeln\u011b na st\u011bnu hned proti vstupn\u00edm dve\u0159\u00edm. Pap\u00edrem projela snadno a z\u016fstala pevn\u011b uchycen\u00e1 ve d\u0159ev\u011b. Byl jsem tak zaujat\u00fd t\u00edm, co jsem d\u011blal, \u017ee jsem ani nepost\u0159ehl tlumen\u00e9 kroky, je\u017e se bl\u00ed\u017eily.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„\u2026“ Ozval se mi v z\u00e1dech v\u00fdk\u0159ik, kter\u00e9mu jsem nem\u011bl \u0161anci porozum\u011bt, proto\u017ee byl pronesen\u00fd v ciz\u00ed \u0159e\u010di. Vykv\u00edknul jsem \u00falekem, a ne\u017e jsem stihl pohotov\u011b zareagovat a ut\u00e9ct, chytl m\u011b za pa\u017ei. \u0160kubl jsem sebou ve snaze se vyprostit. Dokonce jsem ho ude\u0159il volnou rukou, ale nebylo mi to nic platn\u00e9. J\u00e1 se nikdy neu\u010dil bojovat tak jako t\u0159eba moje sestra. P\u0159\u00ed\u010dilo se mi to. Nem\u011bl jsem r\u00e1d hrubost. Te\u010f jsem toho ale zalitoval, proto\u017ee by se mi to nanejv\u00fd\u0161 hodilo.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Pus\u0165!“ Za\u010dal jsem kolem sebe kopat.<\/em><\/div>\n
„To tak. Te\u010f u\u017e mi neute\u010de\u0161, ty malej hade.“ \u0158ekl u\u017e po na\u0161em. M\u011bl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed p\u0159\u00edzvuk, ale rozum\u011bl jsem mu ka\u017ed\u00e9 slovo. Bylo k nev\u00ed\u0159e, jak dobr\u00e9 to bylo za tu pom\u011brn\u011b kr\u00e1tkou dobu, co se u\u010dil japonsky. Sna\u017eil se m\u011b znehybnit, abych se kolem sebe p\u0159estal oh\u00e1n\u011bt. P\u00e1rkr\u00e1t m\u011b bolestiv\u011b stisknul a p\u0159i na\u0161em nerovn\u00e9m z\u00e1pase jsme se dost\u00e1vali hloub do domu. Nejsp\u00ed\u0161 st\u00e1le je\u0161t\u011b netu\u0161il, s k\u00fdm m\u00e1 tu \u010dest, proto\u017ee jsem nev\u011b\u0159il tomu, \u017ee by m\u011bl tolik odvahy na to mi tu ubli\u017eovat, kdyby v\u011bd\u011bl, \u017ee se tu pere s panovn\u00edkem.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Jak m\u011b  nutil couvat, o n\u011bco jsem zakopl, ztratil rovnov\u00e1hu a po z\u00e1dech padal dol\u016f. Strhl jsem ho s sebou. Zak\u0148oural jsem bolest\u00ed, kdy\u017e  jsem se nep\u0159\u00edjemn\u011b ude\u0159il do temena hlavy, nav\u00edc m\u011b  pln\u011b zalehla jeho v\u00e1ha a kapuce mi sklouzla z hlavy.<\/em><\/div>\n
„C\u00edsa\u0159.“ Ustrnul v n\u00e1hl\u00e9m pozn\u00e1n\u00ed, ov\u0161em jeho stisk nepovoloval. Dr\u017eel mi ruce vedle hlavy, drt\u00edc mi z\u00e1p\u011bst\u00ed, a lisoval m\u011b sv\u00fdm t\u011blem. To mi ale v tu chv\u00edli bylo jedno. Na\u0159\u00edkal jsem d\u00e1l, ale z malinko jin\u00e9ho d\u016fvodu. Vedle n\u00e1s jsem si toti\u017e v\u0161iml na kusy rozt\u0159\u00ed\u0161t\u011bn\u00e9 mal\u00e9 lahvi\u010dky, moj\u00ed lahvi\u010dky. Musela mi p\u0159i tom, jak jsme se tu p\u0159etahovali, vypadnout z \u0161at\u016f a n\u00e1raz na podlahu k\u0159ehk\u00e9 sklo nevydr\u017eelo. Co si te\u010f jenom po\u010dnu?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Jste v po\u0159\u00e1dku? Ubl\u00ed\u017eil jsem v\u00e1m?“ Z\u0159ejm\u011b ho zm\u00e1tlo m\u00e9 p\u0159idu\u0161en\u00e9 tkliv\u00e9 vzlyk\u00e1n\u00ed. Jeho stisk povoloval a pomalu ze m\u011b sl\u00e9zal. „Co je s v\u00e1mi? Bol\u00ed v\u00e1s n\u011bco? Pro\u010d vlastn\u011b tohle d\u011bl\u00e1te?“ Kladl dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed ot\u00e1zky. Nem\u00ednil jsem ani na jednu z nich odpov\u011bd\u011bt. Prudce jsem ho od sebe odstr\u010dil, kdy\u017e u\u017e se nade mnou jen skl\u00e1n\u011bl. Bylo mi jedno, co si o mn\u011b bude myslet. Polykal jsem slzy, kdy\u017e jsem vyb\u00edhal z jeho domku. Nechal jsem ho za sebou jen zmaten\u011b z\u00edrat, ani\u017e bych se staral o to, jak s informac\u00ed, kdo se ho odsud sna\u017e\u00ed vyhnat, nalo\u017e\u00ed.<\/em><\/div>\n
\"11\"<\/div>\n
<\/div>\n
Prob\u011bhl jsem pod \u010derven\u00fdmi javory a zhroutil se do tr\u00e1vy vedle jez\u00edrka. Vys\u00edlen\u011b  jsem se mezi vzlyky sna\u017eil popadnout dech. Na kr\u00e1tko m\u011b  zachv\u00e1tila panika, co se te\u010f  jen stane, kdy\u017e u\u017e ten parf\u00e9m nem\u00e1m, ale k m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed se m\u011b neudr\u017eela dlouho. Jak postupn\u011b utichaly m\u00e9 hysterick\u00e9 vzlyky, odplouval i jak\u00fdsi ml\u00e9\u010dn\u011b b\u00edl\u00fd opar, p\u0159es kter\u00fd jsem a\u017e dote\u010f v\u0161e vn\u00edmal. P\u0159ipadalo mi, jako bych se najednou mohl voln\u011bji nadechnout.<\/em>  <\/div>\n
Byla to p\u0159eci jen nehoda a ty se st\u00e1vaj\u00ed. To mi nemohl m\u00edt nikdo za zl\u00e9. J\u00e1 se sna\u017eil ten flak\u00f3n uchr\u00e1nit, ale jednodu\u0161e se nepovedlo. A te\u010f u\u017e mi to za\u010d\u00ednalo b\u00fdt i jedno. Mou mysl zachvacovalo toti\u017e n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. Doch\u00e1zelo mi, co se vlastn\u011b stalo, a j\u00e1 se za\u010d\u00ednal nep\u0159edstaviteln\u011b styd\u011bt. Co si te\u010f jen o mn\u011b pomysl\u00ed?<\/em>  <\/div>\n
Nedok\u00e1zal jsem se vzpamatovat z toho, co se tu p\u0159ed p\u00e1r vte\u0159inami odehr\u00e1lo. Byl jsem v \u0161oku. Tak za tohle m\u011b \u010dek\u00e1 trest smrti. Dovolil jsem si vzt\u00e1hnout ruku na samotn\u00e9ho Boha. Nepr\u00e1vem jsem podez\u0159\u00edval Xanira ze \u0161patnost\u00ed. P\u0159itom ty podivn\u00e9 vzkazy byly pr\u00e1ce samotn\u00e9ho C\u00edsa\u0159e. Musel m\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b nen\u00e1vid\u011bt a d\u011bsit se m\u011b. Doufal jsem, \u017ee krom\u011b leknut\u00ed nem\u00e1 v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed \u00fajmu. To by je\u0161t\u011b tak sch\u00e1zelo.  <\/div>\n
Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jako bych jeho dech je\u0161t\u011b nyn\u00ed c\u00edtil na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Ani nev\u00edm, jak se to stalo, ale po tom v\u0161em se mi vybavila op\u011bt ta sc\u00e9na v pavilonu. Copak se m\u011b sna\u017e\u00ed otr\u00e1vit? Sypou mi n\u011bco do j\u00eddla, \u017ee mysl\u00edm na takov\u00e9 odporn\u00e9 v\u011bci. Propad\u00e1m snad \u0161\u00edlenstv\u00ed? Byl tak bl\u00edzko m\u011b. Jeho t\u011blo pod m\u00fdm. Chv\u011bl se jako mot\u00fdl. Sta\u010dil jedin\u00fd okam\u017eik a jeho \u0161at by padl. Byl by m\u016fj. Rukou jsem se dotkl sv\u00e9ho pulzuj\u00edc\u00edho sp\u00e1nku.<\/div>\n
„T\u00e1hn\u011bte.“ \u0158ekl jsem pevn\u00fdm hlasem ve snaze zapla\u0161it protivn\u00e9 p\u0159edstavy.<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e  jsem jen slab\u011b popotahoval, kdy\u017e  tr\u00e1va vedle m\u011b za\u0161ustila, a hned na to si ke mn\u011b  p\u0159id\u0159epla moje sestra. Ti dva se tu museli nedaleko rozlou\u010dit a on ode\u0161el do sv\u00e9ho domu, kde m\u011b p\u0159istihl, a Amaya se je\u0161t\u011b potulovala po okol\u00ed. Up\u0159ela na m\u011b svoje soucitn\u00e9 o\u010di a m\u016fj pocit studu se je\u0161t\u011b prohloubil. P\u0159ipadalo mi, \u017ee musela okam\u017eit\u011b prokouknout, co jsem pr\u00e1v\u011b provedl.<\/em>  <\/div>\n
„Ty pl\u00e1\u010de\u0161? Stalo se n\u011bco, brat\u0159\u00ed\u010dku?“ \u00da\u010dastn\u011b se ptala a odhrnula mi p\u00e1r pramen\u016f vlas\u016f, kter\u00e9 mi spadaly do obli\u010deje.<\/em><\/div>\n
„Nic. J\u00e1 jen\u2026“ Znovu jsem vzlyknul a hlasit\u011b popot\u00e1hnul. M\u011bl bych se p\u0159iznat ke sv\u00e9mu proh\u0159e\u0161ku? P\u0159isunula se do m\u00e9 t\u011bsn\u00e9 bl\u00edzkosti a objala m\u011b. Vd\u011b\u010dn\u011b jsem se j\u00ed schoulil do n\u00e1ru\u010de a c\u00edtil, jak moje o\u010di ti\u0161e opustilo dal\u0161\u00edch p\u00e1r slz.<\/em><\/div>\n
„Pov\u011bz mi to. Ulev\u00ed se ti.“ Ti\u0161e m\u011b nab\u00e1dala, a p\u0159i tom m\u011b konej\u0161iv\u011b hladila po hlav\u011b.<\/em><\/div>\n
„Ud\u011blal jsem n\u011bco \u0161patn\u00e9ho,“ vypadlo ze m\u011b spont\u00e1nn\u011b. Nev\u011bd\u011bl jsem, zda-li je spr\u00e1vn\u00e9 nebo \u0161patn\u00e9 p\u0159iznat se. Pravda byla ale takov\u00e1, \u017ee s ka\u017ed\u00fdm sv\u011b\u0159en\u00fdm slovem se mi ulevovalo. „Z nen\u00e1visti jsem ho odsud cht\u011bl vyhnat a on\u2026 on\u2026 v\u0161echno v\u00ed. Mus\u00ed mnou te\u010f pohrdat. Byl jsem tak stra\u0161n\u011b hloup\u00fd. J\u00e1 jen cht\u011bl\u2026“ Sypal jsem ze sebe jednu v\u011btu za druhou. Nejsp\u00ed\u0161 nemohly ani d\u00e1vat moc smysl.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Po\u010dkej, zadr\u017e. O kom to vlastn\u011b mluv\u00ed\u0161?“ P\u0159eru\u0161ila m\u011b sestra opatrn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Tom,“ p\u00edpl jsem jednodu\u0161e a Amaya si nejsp\u00ed\u0161 mnoh\u00e9 pospojovala.<\/em><\/div>\n
„Tys n\u011bco provedl Tomovi a on na to p\u0159i\u0161el?“ Zeptala se logicky. „Proto ten podivn\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165.“ Stiskla v ruce tmav\u011b \u0161edou l\u00e1tku, kter\u00e1 p\u0159ekr\u00fdvala m\u00e9 jinak jasn\u011b \u017elut\u00e9 kimono s \u010dern\u011b vy\u0161\u00edvan\u00fdm kv\u011btinov\u00fdm vzorem. „Byl jsi u n\u011bj doma?“ P\u0159ik\u00fdvl jsem a zabo\u0159il nos do jej\u00edho krku.<\/em><\/div>\n
„Nech\u00e1val jsem tam r\u016fzn\u00e9 vzkazy a v\u00fdhr\u016f\u017eky.“ Huhlal jsem, obli\u010dej neodtahuj\u00edc od n\u00ed. „On m\u011b tam na\u0161el. Prali jsme se. Toriova lahvi\u010dka je rozbit\u00e1.“ Po t\u00e9hle informaci se mi zd\u00e1lo, \u017ee si snad sestra \u00falevn\u011b vyd\u00fdchla. Vzala m\u00e9 tv\u00e1\u0159e do dlan\u00ed a donutila m\u011b, abych k n\u00ed zvednul pohled. Usm\u00edvala se.<\/em><\/div>\n
„A \u010deho se ob\u00e1v\u00e1\u0161, ty hlup\u00e1\u010dku? \u017de Tom t\u011b odsoud\u00ed? On takov\u00fd nen\u00ed, v\u011b\u0159 mi. Pochop\u00ed to. Mo\u017en\u00e1 ale\u2026“ Na moment se odml\u010dela a v\u00e1\u017en\u011b se mi zad\u00edvala do o\u010d\u00ed. „M\u011bl bys to vysv\u011btlit. Omluvit se.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Zarazil jsem se. To nedok\u00e1\u017eu. Bezd\u011b\u010dn\u011b jsem vykulil o\u010di zd\u011b\u0161en\u00fd  tou p\u0159edstavou. Sestra nejsp\u00ed\u0161 vyc\u00edtila m\u00e9 obavy a neochotu k podobn\u00e9mu \u010dinu.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1m n\u00e1pad,“ uculila se. „T\u0159eba bude sta\u010dit, kdy\u017e ud\u011bl\u00e1\u0161 jen nepatrn\u00fd krok ke sm\u00edru a str\u00e1v\u00ed\u0161 s n\u00edm trochu \u010dasu. J\u00e1 mu sama \u0159eknu, \u017ee toho lituje\u0161. Mal\u00fd v\u00fdlet nap\u0159\u00edklad\u2026 k jezeru by nemusel b\u00fdt \u0161patn\u00fd. Budu tam s tebou. Nikdo po tob\u011b nebude \u017e\u00e1dat, aby ses p\u0159ed n\u00edm k\u00e1l. Jemu posta\u010d\u00ed tohle gesto, a mo\u017en\u00e1, \u017ee tak k sob\u011b sn\u00e1z najdete cestu. Pozn\u00e1\u0161, \u017ee nen\u00ed \u0161patn\u00fd. Neubl\u00ed\u017e\u00ed ti, proto u\u017e nebude v\u00edce zapot\u0159eb\u00ed, abys ho odsud vyh\u00e1n\u011bl. Souhlas\u00ed\u0161?“ T\u00e1zav\u011b zvedla obo\u010d\u00ed a \u010dekala na moji odpov\u011b\u010f. Nebyl jsem si jist\u00fd. M\u011bl bych? Na druhou stranu, pro\u010d vlastn\u011b ne? Jevilo se to jako docela dobr\u00fd n\u00e1pad, a kdy\u017e u\u017e nic jin\u00e9ho, tak budu m\u00edt alespo\u0148 n\u011bjak\u00fd program na dne\u0161n\u00ed den.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
N\u011bkdo se dotkl m\u00e9ho ramene. Polekan\u011b jsem sebou trhnul. Copak nastala ta chv\u00edle m\u00e9 popravy?<\/div>\n
„Promi\u0148, necht\u011bla jsem t\u011b popla\u0161it.“ Oto\u010dil jsem se k Amaye a usm\u00e1l se na ni. Slu\u0161elo j\u00ed to. V jemn\u011b zelen\u00e9m kimonu vypadala jako n\u011bjak\u00e1 exotick\u00e1 v\u00edla. „Cht\u011bla jsem se ti omluvit za sv\u00e9ho bratra. Benjiro je po\u0159\u00e1d takov\u00e9 velk\u00e9 d\u00edt\u011b. \u017divot v pal\u00e1ci mu nedovolil dosp\u011bt.“ Nev\u011bd\u011bl jsem, co \u0159\u00edct. Na\u0161t\u011bst\u00ed Amaya pokra\u010dovala. „Cht\u011bl by se ti omluvit, a tak jsem spolu s n\u00edm napl\u00e1novala p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd v\u00fdlet k jezeru. M\u016f\u017eeme vyrazit hned odpoledne, jestli proti tomu nic nenam\u00edt\u00e1\u0161?“ P\u0159ik\u00fdvl jsem. Amaya se taktn\u011b vzd\u00e1lila. Byl jsem j\u00ed vd\u011b\u010dn\u00fd. V\u017edycky vystihla moji n\u00e1ladu. Tato \u017eena to byl dar z nebes. Krom\u011b Saskie jsem nepoznal j\u00ed podobnou.  <\/div>\n
Osam\u011bl jsem, ale ne na dlouho. M\u00fdm spole\u010dn\u00edkem se m\u011bl st\u00e1t Xaniro. Nevydr\u017eel jsem to a zdvo\u0159ile se zeptal.<\/div>\n
„Jak jste se vlastn\u011b m\u011bl a jak jste si u\u017eil v\u010derej\u0161\u00ed ve\u010der?“ Uklonil se a usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Velice jsem se bavil. D\u011blal jsem sv\u00e9mu p\u00e1novi \u00fa\u010detnictv\u00ed. Pro n\u011bj nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 ob\u011b\u0165 velk\u00e1.“ Lhal, jako kdy\u017e tiskne. Copak jsem snad \u010dekal, \u017ee se mi sv\u011b\u0159\u00ed se sv\u00fdm mal\u00fdm sexu\u00e1ln\u00edm dobrodru\u017estv\u00edm? D\u00e1l pl\u00e1cal ty svoje hlouposti. I ob\u011bd jsem absolvoval s n\u00edm. Byl jsem schopen poz\u0159\u00edt jenom pol\u00e9vku miso. Xaniro si byl tak jist\u00fd s\u00e1m sebou. P\u0159esto jsem m\u011bl \u0161patn\u00fd pocit, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00ed jeho p\u00e1d. Mo\u017en\u00e1 to zap\u0159\u00ed\u010dinil ten hloup\u00fd sen. \u010cas ut\u00edkal jako spla\u0161en\u00fd do p\u0159\u00edchodu slu\u017eebn\u00edka. Zeptal se m\u011b, jestli jsem p\u0159ipraven\u00fd na vyj\u00ed\u017e\u010fku. Rozlou\u010dil jsem se s Xanirem. Opov\u011bd\u011bl mi \u00faklonou.  <\/div>\n
N\u00e1sledoval jsem toho nahrben\u00e9ho mu\u017ee a\u017e na n\u00e1dvo\u0159\u00ed. Na n\u011bm st\u00e1ly dva vozy. Z prvn\u00edho mi pokynula Amaya. Vyhoupl jsem se k n\u00ed. Byla mi tak bl\u00edzko. Sed\u011bl jsem proti n\u00ed a na\u0161e nohy se dot\u00fdkaly. Zat\u00e1hla z\u00e1clonu, aby n\u00e1s uchr\u00e1nila p\u0159ed zv\u011bdav\u00fdmi pohledy slu\u017eebn\u00edk\u016f, kte\u0159\u00ed n\u00e1s doprov\u00e1zeli. Na\u0161e mal\u00e1 spole\u010dnost se dala do pohybu. Jej\u00edho bratra jsem nezahl\u00e9dl ani koutkem oka. Mo\u017en\u00e1 si v\u00fdlet rozmyslel. V\u017edycky byl n\u00e1ladov\u00fd a rozmazlen\u00fd. Jeho kroky se nikdy nedaly p\u0159edv\u00eddat dop\u0159edu.  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Tomi & Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tomi & Ainikki V noci jsem toho moc nenaspal. Pron\u00e1sledovaly m\u011b zmaten\u00e9 sny. M\u016fj mozek si neust\u00e1le p\u0159ehr\u00e1val sc\u00e9nu, kterou jsem vid\u011bl v pavil\u00f3nu, v nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edch prom\u011bn\u00e1ch. Kolikr\u00e1t se mi m\u00edsto obli\u010deje toho chlapce zjevila tv\u00e1\u0159 c\u00edsa\u0159e a na m\u00edst\u011b jeho v\u011bznitele jsem byl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[329],"tags":[],"class_list":["post-11336","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-znovu-jsem-nasel-vychod-slunce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11336","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11336"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11336\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11336"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11336"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11336"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}