{"id":1134,"date":"2017-07-21T16:00:00","date_gmt":"2017-07-21T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1127"},"modified":"2017-07-21T16:00:00","modified_gmt":"2017-07-21T15:00:00","slug":"vampire-sunrise-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/07\/21\/vampire-sunrise-3\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise 3."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed toho moc, co bych mohl \u0159\u00edct,“ pokr\u010dil jsem rameny na Billovu ot\u00e1zku. Tolik m\u011b osl\u0148oval jeho vzhled, \u017ee jsem byl nad\u0161en\u00fd, kdy\u017e se mi poda\u0159ilo d\u00e1t dohromady smysluplnou v\u011btu, nato\u017e abych tu vypr\u00e1v\u011bl n\u011bjak\u00fd strhuj\u00edc\u00ed \u017eivotn\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh.<\/em><\/div>\n
Popravd\u011b m\u011b uhranul u\u017e tehdy dole v metru, sta\u010dil mi jeden pohled do jeho n\u00e1dhern\u00fdch hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed a byl jsem ztracen\u00fd. Tolik m\u011b vyd\u011bsilo, kdy\u017e se zm\u011bnily na modr\u00e9, \u017ee jsem zareagoval, jak nejstupidn\u011bji jsem mohl. Bodl jsem ho rovnou mezi \u017eebra. Kdy\u017e jsem sed\u011bl na pohotovosti a nechal si milou sest\u0159i\u010dkou s \u010fol\u00ed\u010dky ve tv\u00e1\u0159\u00edch obvazovat ruku, po\u0159\u00e1d jsem na to musel myslet. Na ty hn\u011bd\u00e9 o\u010di a na to, jak se zm\u011bnily na modr\u00e9. To, co p\u0159i tom z Billa vyza\u0159ovalo, ze m\u011b d\u011blalo jen koktaj\u00edc\u00edho idiota. Byl neuv\u011b\u0159iteln\u00fd a mn\u011b na n\u011bm fascinovalo \u00fapln\u011b v\u0161echno. A z n\u011bjak\u00e9ho pro m\u011b nepochopiteln\u00e9ho d\u016fvodu se rozhodl, \u017ee mi odpust\u00ed. Te\u010f tu se mnou sed\u011bl a s m\u00edrn\u011b otr\u00e1ven\u00fdm t\u00f3nem mi odpov\u00eddal na v\u0161echny m\u00e9 stupidn\u00ed ot\u00e1zky.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Rodi\u010de nem\u00e1m. Vyr\u016fstal jsem jen s br\u00e1chou v p\u011bstounsk\u00e9 p\u00e9\u010di. Potkal jsem kluky a ned\u011blal nic jin\u00e9ho ne\u017e tohle. Je to docela nudn\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh. Pod pojmem lovec up\u00edr\u016f bych si p\u0159edstavil n\u011bco zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e losera, jako jsem j\u00e1.“<\/em><\/div>\n

„Nemysl\u00edm si, \u017ee bys byl loser,“ sko\u010dil mi do toho Bill s jasnou v\u00fdtkou v hlase a j\u00e1 tak n\u011bjak v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e se nikdy neodv\u00e1\u017e\u00edm o sob\u011b takhle mluvit. Zmuchlal ubrousek, do kter\u00e9ho si ut\u0159el mastnotu z \u00fast, a hodil ho na tal\u00ed\u0159. Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee bych se m\u011bl kone\u010dn\u011b tak\u00e9 pustit do j\u00eddla.<\/em><\/div>\n
„Tak\u017ee bydl\u00ed\u0161 n\u011bkde tady pobl\u00ed\u017e?“ nadhodil, aby znovu rozproudil konverzaci.<\/em><\/div>\n
„Bydlel jsem s Andreasem, ale h\u00e1d\u00e1m, \u017ee s t\u00edm je po dne\u0161ku konec. Tak\u017ee jsem te\u010f vlastn\u011b bezdomovec,“ zasm\u00e1l jsem se nevesele.<\/em><\/div>\n
„Ch\u00e1pu,“ pok\u00fdval Bill hlavou a zatv\u00e1\u0159il se zamy\u0161len\u011b.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Sed\u011bli jsme tam spolu je\u0161t\u011b n\u011bkolik hodin a tlachali o v\u0161em a z\u00e1rove\u0148 o ni\u010dem. Bill mi toho nakonec neprozradil mnoho. Byl a\u017e podivn\u011b z\u00e1hadn\u00fd, kdy\u017e p\u0159i\u0161lo na jeho rodinu, ale na druhou stranu mu nevadilo m\u011b d\u011bsit historkami z lov\u016f na divokou zv\u011b\u0159, kter\u00e9 po\u0159\u00e1dali s bratranci v Rumunsku. Byl sv\u00fdm zp\u016fsobem masochistick\u00fd, ale na druhou stranou z n\u011bj vyza\u0159ovalo n\u011bco kr\u00e1sn\u00e9ho a p\u0159\u00edjemn\u011b h\u0159ejiv\u00e9ho. V jeho p\u0159\u00edtomnosti jsem se c\u00edtil klidn\u00fd a spokojen\u00fd, a to byl vzhledem k m\u00e9mu zkurven\u00e9mu \u017eivotu mal\u00fd z\u00e1zrak. Na druhou stranu ve mn\u011b po\u0159\u00e1d hlodal \u010derv\u00ed\u010dek pochybnosti, kter\u00e9ho mi do hlavy nepochybn\u011b nasadil Andreas, a v\u0161echny ty jeho kecy o tom, jak jsou up\u00ed\u0159\u00ed zl\u00ed. Znal jsem stanovisko na\u0161\u00ed vl\u00e1dy. Nech\u00e1v\u00e1me up\u00edry b\u00fdt, sna\u017e\u00ed se s n\u00e1mi koexistovat. Znal jsem stanovisko sv\u00e9 party. Jsou to krve\u017e\u00edzniv\u00e9 pijavice. Te\u010f si jen v t\u00e9 zm\u011bti naj\u00edt sv\u016fj vlastn\u00ed n\u00e1zor.<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
\n

„Vst\u00e1vej, mus\u00edme j\u00edt. Bl\u00ed\u017e\u00ed se \u00fasvit,“ vytrhl m\u011b z my\u0161lenek jeho hlas.<\/em><\/div>\n
„Co\u017ee? V\u017edy\u0165 je hlubok\u00e1 noc?“ nam\u00edtl jsem p\u0159i pohledu z okna, za kter\u00fdm se rozprost\u00edrala \u010derno\u010dern\u00e1 tma.<\/em><\/div>\n
„V tomhle mi bude\u0161 muset v\u011b\u0159it. Up\u00edr v\u017edycky pozn\u00e1, kdy za\u010dne sv\u00edtat,“ zarazil m\u011b a rychle vstal. V\u011bnoval serv\u00edrce \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv, a pak j\u00ed n\u011bco po\u0161eptal do ucha. Ta n\u011bkolikr\u00e1t zamrkala a z\u010dervenala. Ruku si polo\u017eila na hrudn\u00edk a k\u00fdvla. Co Bill ud\u011blal, mi do\u0161lo, a\u017e kdy\u017e jsme vy\u0161li ven. Zap\u016fsobil na ni sv\u00fdm \u0161armem, tak\u017ee jsme nemuseli platit. Mazan\u00e9. To by se mi v mnoha p\u0159\u00edpadech taky hodilo.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Tak\u017ee se asi rozlou\u010d\u00edme,“ nadhodil jsem, i kdy\u017e to bylo to posledn\u00ed, co jsem si p\u0159\u00e1l.<\/em><\/div>\n

„Myslel jsem, \u017ee nem\u00e1\u0161 kde p\u0159espat,“ povyt\u00e1hl Bill obo\u010d\u00ed a zak\u0159enil se na m\u011b.<\/em><\/div>\n
„Ty m\u011b chce\u0161 vz\u00edt k sob\u011b dom\u016f?“ vydechl jsem a hr\u016fza, kter\u00e1 mi p\u0159eb\u011bhla po p\u00e1te\u0159i, se mi musela zrcadlit i ve tv\u00e1\u0159i.<\/em><\/div>\n
„Do velk\u00e9ho stra\u0161ideln\u00e9ho domu pln\u00e9ho zl\u00fdch up\u00edr\u016f?“ zvedl ruce do vzduchu v n\u00e1znaku dr\u00e1p\u016f a vycenil p\u0159i tom zuby. „To bych ti p\u0159ece nemohl ud\u011blat. P\u016fjdeme k jedn\u00e9 docela mil\u00e9 pan\u00ed. Hlavn\u011b si pohni, proto\u017ee v\u00fdchod slunce je fakt za rohem.“<\/em><\/div>\n
Najednou za\u010dal b\u00fdt opravdu netrp\u011bliv\u00fd a vypadal, \u017ee ho oble\u010den\u00ed sv\u011bd\u00ed na k\u016f\u017ei.<\/em><\/div>\n
„Tak\u017ee, jak se dostaneme tam, kam m\u00e1me nam\u00ed\u0159eno? M\u00e1\u0161 na to n\u011bjak\u00fd speci\u00e1ln\u00ed trik?“ vyzv\u00eddal jsem.<\/em><\/div>\n
„Jo, je to velmi speci\u00e1ln\u00ed trik. \u0158\u00edk\u00e1 se mu auto. U\u017e jsi o n\u011bm mo\u017en\u00e1 sly\u0161el,“ utahoval si ze m\u011b. Vyt\u00e1hl z kapsy d\u00e1lkov\u00e9 ovl\u00e1d\u00e1n\u00ed a nam\u00ed\u0159il na jedno velk\u00e9 \u010dern\u00e9, kter\u00e9 parkovalo nedaleko. Nech\u00e1pal jsem, pro\u010d n\u011bkdo, kdo jezd\u00ed takov\u00fdm autem, m\u00e1 zapot\u0159eb\u00ed odch\u00e1zet z podpr\u016fm\u011brn\u00e9ho bistra bez placen\u00ed, ale nechal jsem to b\u00fdt. Ur\u010dit\u011b t\u00edm na m\u011b cht\u011bl ud\u011blat dojem, a to m\u011b pot\u011b\u0161ilo v\u00edc ne\u017e ten \u00fakon samotn\u00fd.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Nasedli jsme a Bill se kone\u010dn\u011b trochu uvolnil. Za zatemn\u011bn\u00fdmi skly se nepochybn\u011b c\u00edtil mnohem l\u00edp. Jeli jsme sotva p\u00e1r minut a obloha opravdu za\u010dala blednout z inkoustov\u011b \u010dern\u00e9 na kobaltovou mod\u0159.<\/em><\/div>\n

„Um\u00ed\u0161 p\u0159edpov\u00eddat po\u010das\u00ed?“ nadhodil jsem a promnul si unaven\u00e9 o\u010di. Byl jsem na nohou v\u00edc ne\u017e dvacet \u010dty\u0159i hodin a za\u010d\u00ednalo to na mn\u011b b\u00fdt zn\u00e1t.<\/em><\/div>\n
„Vypad\u00e1m jako n\u011bjak\u00e1 zkurven\u00e1 rosni\u010dka?“ odfrkl si a p\u0159idal na rychlosti.<\/em><\/div>\n
„Ne, vypad\u00e1\u0161 jako and\u011bl,“ p\u0159iznal jsem a jen na p\u016fl si uv\u011bdomoval, co jsem to vlastn\u011b pl\u00e1cl. O\u010di se mi za\u010d\u00ednaly kl\u00ed\u017eit.<\/em><\/div>\n
„Pozn\u00e1m, kdy\u017e p\u0159ich\u00e1z\u00ed bou\u0159ka,“ p\u0159iznal nakonec a j\u00e1 mohl post\u0159ehnout mal\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd byl nepochybn\u011b zap\u0159\u00ed\u010din\u011bn m\u00fdm komplimentem.<\/em><\/div>\n
„To je praktick\u00e9,“ zamumlal jsem. D\u0159\u00edv, ne\u017e se mi o\u010di stihly zav\u0159\u00edt \u00fapln\u011b, Bill smykem zastavil a popoh\u00e1n\u011bl m\u011b k mal\u00e9mu domku s pon\u011bkud skromnou zahr\u00e1dkou. Sprintoval po \u0161t\u011brkov\u00e9 cesti\u010dce, jako by mu za patami ho\u0159elo a j\u00e1 m\u011bl co d\u011blat, abych mu sta\u010dil.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Domek byl velmi p\u011bkn\u011b za\u0159\u00edzen\u00fd. Ve\u0161li jsme rovnou do mal\u00e9 kuchyn\u011b, kde se na plotn\u011b ve velk\u00e9m hrnci va\u0159ilo n\u011bco sladk\u00e9ho.<\/em><\/div>\n

„Williame Kaulizti, co kdybys alespo\u0148 zaklepal, ne\u017e se mi sem v\u0159\u00edt\u00ed\u0161 jako st\u00e1do transylv\u00e1nsk\u00fdch h\u0159ebc\u016f?“ ozval se odn\u011bkud z hlubin domu \u010d\u00edsi hlas.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148, babi\u010dko,“ zazubil se Bill a cpal si do pusy n\u011bjak\u00fd kol\u00e1\u010d, kter\u00fd na\u0161el na kr\u00e1tk\u00e9 lince.<\/em><\/div>\n
„Kdybych nebyla nesmrteln\u00e1, m\u00e1m z tebe infarkt.“ Do m\u00edstnosti ve\u0161la mal\u00e1, ale zato \u010dipern\u00e1 \u017eena. Bill ji oslovoval babi\u010dko, ale mn\u011b rozhodn\u011b nep\u0159i\u0161la tak star\u00e1. M\u011bla sice b\u00edl\u00e9 vlasy vy\u010desan\u00e9 do pevn\u00e9ho drdolu, ale tv\u00e1\u0159 j\u00ed zdobilo jen velmi m\u00e1lo vr\u00e1sek.<\/em><\/div>\n
„Oh, a nejsi s\u00e1m,“ dodala, kdy\u017e si m\u011b v\u0161imla.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148te, j\u00e1 jsem Tom,“ nap\u0159\u00e1hl jsem k n\u00ed ruku v s\u00e1d\u0159e. „Promi\u0148te, je\u0161t\u011b jsem si na to nezvykl,“ omluvil jsem se a nab\u00eddl j\u00ed svou leva\u010dku. Kr\u00e1tce ji stiskla a pak se oto\u010dila na vnuka.<\/em><\/div>\n
„To jsi mu ud\u011blal ty?“ k\u00fdvla m\u00fdm sm\u011brem, jako bych tam ani nebyl.<\/em><\/div>\n
„V obran\u011b,“ zahuhlal Bill s plnou pusou n\u011b\u010deho \u010derven\u00e9ho. V prvn\u00ed chv\u00edli m\u011b napadlo, \u017ee je to krev, ale rychle mi do\u0161lo, \u017ee se jedn\u00e1 o maliny.<\/em><\/div>\n
„Co ti pros\u00edm t\u011b ud\u011blal, \u017ee jsi m\u011bl pot\u0159ebu rozdrtit mu kosti v ruce?“ zalo\u017eila si ruce v bok.<\/em><\/div>\n
„Bodnul m\u011b post\u0159\u00edb\u0159en\u00fdm no\u017eem mezi \u017eebra,“ napr\u00e1skal m\u011b Bill. „Je to lovec up\u00edr\u016f.“<\/em><\/div>\n
„Lovec up\u00edr\u016f? Ale chlap\u010de, to jste si nezvolil zrovna \u0161\u0165astn\u00e9 zam\u011bstn\u00e1n\u00ed,“ pohl\u00e9dla na m\u011b a v jej\u00ed tv\u00e1\u0159i se zra\u010dila sp\u00ed\u0161 l\u00edtost ne\u017e vztek nebo nen\u00e1vist.<\/em><\/div>\n
„U\u017e jsem s t\u00edm p\u0159estal,“ p\u0159iznal jsem se j\u00ed. Necht\u011bl jsem si tuhle milou starou d\u00e1mu po\u0161tvat proti sob\u011b. Vyza\u0159ovalo z n\u00ed n\u011bco, co ve mn\u011b vzbuzovalo p\u0159irozen\u00fd respekt. Jej\u00ed o\u010di prozrazovaly, \u017ee u\u017e toho za\u017eila opravdu mnoho. Zat\u00edmco jsme mluvili, se do kuchyn\u011b skrz okna vkr\u00e1dalo slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo, a zapl\u0148ovalo prostor zlatou z\u00e1\u0159\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Ehm, to slune\u010dn\u00ed sv\u011btlo,“ pouk\u00e1zal jsem na to, co dva up\u00ed\u0159\u00ed nemohli ani v nejmen\u0161\u00edm p\u0159ehl\u00e9dnout, ale i tak to ignorovali.<\/em><\/div>\n

„Klid. Babi\u010dka je trochu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed druh up\u00edra. Rozhodla se, \u017ee u\u017e nebude tvor noci, a tak si po\u0159\u00eddila skla s UV ochranou a te\u010f se bud\u00ed jako v\u0161ichni oby\u010dejn\u00ed lidi r\u00e1no a \u017eije za sv\u011btla,“ uklidnil m\u011b Bill.<\/em><\/div>\n
„Neutahuj si ze m\u011b,“ pohrozila mu zdvi\u017een\u00fdm prstem. „Kdys byl naposledy doma? Mluvil jsi s bratrem?“<\/em><\/div>\n
Billova dobr\u00e1 n\u00e1lada okam\u017eit\u011b zmizela a sv\u011bsil ramena. Nabral si do pusy dal\u0161\u00ed obrovsk\u00e9 sousto kol\u00e1\u010de, aby nemohl odpov\u011bd\u011bt.<\/em><\/div>\n
„Tv\u016fj otec p\u0159ijede velmi brzy a ty by ses m\u011bl kone\u010dn\u011b rozhoupat k n\u011bjak\u00fdm \u010din\u016fm. Nem\u016f\u017ee\u0161 p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se nic ned\u011bje. Osud si t\u011b najde, tak jako tak.“<\/em><\/div>\n
„\u017de to \u0159\u00edk\u00e1\u0161 zrovna ty,“ sko\u010dil j\u00ed do toho. „Tys byla prvn\u00ed, kdo z tohohle utekl, a m\u016fj bratr t\u011b velmi r\u00e1d n\u00e1sledoval. Hodili jste mi to na krk a te\u010f \u010dek\u00e1te, \u017ee se toho s \u00fasm\u011bvem zhost\u00edm?“<\/em><\/div>\n
„Bille, jsi posledn\u00ed, kdo zb\u00fdv\u00e1, a v\u00ed\u0161 moc dob\u0159e, \u017ee pokud neud\u011bl\u00e1\u0161, co se od tebe \u010dek\u00e1, m\u016f\u017ee to m\u00edt p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9 n\u00e1sledky. P\u0159izn\u00e1v\u00e1m, \u017ee to, co ud\u011blal tv\u016fj bratr, bylo zbab\u011bl\u00e9, a pr\u00e1v\u011b proto se ty nesm\u00ed\u0161 zachovat stejn\u011b.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

C\u00edtil jsem se p\u0159i jejich rychl\u00e9 v\u00fdm\u011bn\u011b dost nepat\u0159i\u010dn\u011b. Nejrad\u0161i bych ode\u0161el, ale necht\u011bl jsem, aby si to Bill \u0161patn\u011b vylo\u017eil, a tak jsem tu st\u00e1l a sna\u017eil se b\u00fdt neviditeln\u00fd.<\/em><\/div>\n

„Nechci se o tom te\u010f bavit,“ zarazil ji nakonec Bill. „Jsem unaven\u00fd. Jdu sp\u00e1t. Uka\u017e Tomovi jeho pokoj.“<\/em><\/div>\n
„Nejsem tvoje slu\u017eka,“ zak\u0159i\u010dela za n\u00edm, a pak svou pozornost obr\u00e1tila ke mn\u011b. „P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee kdybych m\u011bla mo\u017enost zas\u00e1hnout do jeho v\u00fdchovy, tak ho nikdy nenech\u00e1m vyr\u016fstat se slu\u017eebnictvem. Tyhle jeho man\u00fdry nesn\u00e1\u0161\u00edm.“ Pak se zatv\u00e1\u0159ila m\u00edrn\u011bji a dodala: „Samoz\u0159ejm\u011b m\u00e1 d\u016fvod b\u00fdt takhle vztekl\u00fd. Se v\u0161\u00edm, co se te\u010f d\u011bje.“ <\/a><\/em><\/div>\n
Rozpa\u010dit\u011b jsem p\u0159e\u0161l\u00e1pl z nohy na nohu a nev\u011bd\u011bl, co na to \u0159\u00edct. O ni\u010dem z toho, co te\u010f prob\u00edrali, se mnou Bill nemluvil, tak\u017ee jsem se c\u00edtil docela hloup\u011b.<\/em><\/div>\n
„Jak dlouho Billa zn\u00e1te?“<\/em><\/div>\n
„P\u00e1r hodin,“ p\u0159iznal jsem up\u0159\u00edmn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Ach, tak je to,“ p\u0159ik\u00fdvla ch\u00e1pav\u011b. „\u0158ekn\u011bte mi, jak se v\u00e1m poda\u0159ilo Billa bodnout?“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 to neud\u011blal \u00famysln\u011b, v\u011b\u0159te mi. Polekal m\u011b a byla to jen hloup\u00e1 reakce,“ br\u00e1nil jsem se okam\u017eit\u011b.<\/em><\/div>\n
„Tomu v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee v\u00e1s polekal. Na tyhle hr\u00e1tky je on expert. Ale jak se v\u00e1m poda\u0159ilo dostat se k n\u011bmu tak bl\u00edzko, \u017ee jste ho dok\u00e1zal zas\u00e1hnout?“ ptala se znovu a zd\u00e1lo se, \u017ee ji to up\u0159\u00edmn\u011b ohromuje. „Nevykl\u00e1dejte si to \u0161patn\u011b, samoz\u0159ejm\u011b nechci, aby mu n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eil. Jen\u017ee vy jste prvn\u00ed, komu se n\u011bco takov\u00e9ho poda\u0159ilo. Bill je jeden z nejrychlej\u0161\u00edch a je to taky skv\u011bl\u00fd bojovn\u00edk. To \u017ee jste tohle dok\u00e1zal, je neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Na jednu stranu mu to aspo\u0148 trochu sraz\u00ed to jeho nafoukl\u00e9 ego.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Nemysl\u00edm si, \u017ee bych na tom m\u011bl n\u011bjakou z\u00e1sluhu. Byl jen na moment nepozorn\u00fd a j\u00e1 m\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed,“ vysv\u011btlil jsem j\u00ed.<\/em><\/div>\n

„To je to. Bill nen\u00ed nikdy nepozorn\u00fd. M\u00e1te m\u016fj obdiv,“ obda\u0159ila m\u011b vl\u00eddn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd p\u016fsobil, jako by v\u011bd\u011bla n\u011bco, co mn\u011b zat\u00edm unikalo. „Ruka bude v po\u0159\u00e1dku?“<\/em><\/div>\n
„\u010casem,“ potvrdil jsem a \u00fasm\u011bv j\u00ed vr\u00e1til. M\u011bla n\u011bco z Billova kouzla, i kdy\u017e ho pochopiteln\u011b nepou\u017e\u00edvala s takovou intenzitou jako on.<\/em><\/div>\n
„V\u00edte, po tom, co mi um\u0159ela dcera, Billova matka, jsem se tohohle \u017eivotn\u00edho stylu vzdala. U\u017e jsem necht\u011bla b\u00fdt \u010dlenkou up\u00ed\u0159\u00edho spole\u010denstv\u00ed, po tom, co se stalo. A tak jsem ode\u0161la sem a sna\u017e\u00edm se \u017e\u00edt mimo v\u0161echny ty t\u0159enice. Ale copak jde, se dr\u017eet stranou, kdy\u017e se jedn\u00e1 o dobro vlastn\u00edho vnuka?“<\/em><\/div>\n
Jestli jsem byl p\u0159edt\u00edm zmaten\u00fd, tak te\u010f u\u017e jsem byl \u00fapln\u011b v lese. O \u010dem to, sakra, mluvila? A Billova matka je mrtv\u00e1? Nic takov\u00e9ho ani sl\u016fvkem nenazna\u010dil.<\/em><\/div>\n
„A\u0165 u\u017e s m\u00fdm vnukem zam\u00fd\u0161l\u00edte cokoliv, bu\u010fte opatrn\u00fd. Nejen na sebe,“ k\u00fdvla k m\u00e9 ruce. „Ale i na n\u011bj. Tohle jeho chov\u00e1n\u00ed je jen maska. Ve skute\u010dnosti je to po\u0159\u00e1d jen chlapec, kter\u00fd vyr\u016fstal bez matky.“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 nem\u00e1m v nejmen\u0161\u00edm \u00famyslu mu n\u011bjak ubl\u00ed\u017eit,“ ujistil jsem ji.<\/em><\/div>\n
„M\u011bla bych v\u00e1m uk\u00e1zat v\u00e1\u0161 pokoj,“ vzpamatovala se najednou ze zamy\u0161len\u00ed. „Je to nahoru po schodech a do leva. Naproti v\u00e1m m\u00e1 pokoj Bill, tak pros\u00edm b\u011b\u017ete potichu. M\u00e1 hrozn\u011b lehk\u00e9 span\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Moc v\u00e1m d\u011bkuju. Jen m\u00e1lokdo by u sebe ubytoval cizince.“<\/em><\/div>\n
„M\u016fj vnuk v\u00e1m v\u011b\u0159\u00ed a j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm jeho \u00fasudku,“ popl\u00e1cala m\u011b po ruce. „A Tome, ne\u0159\u00edkejte pros\u00edm Billovi, o \u010dem jsme spolu mluvili. Ur\u010dit\u011b by nebyl r\u00e1d.“<\/p>\n

<\/em> autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs „Nen\u00ed toho moc, co bych mohl \u0159\u00edct,“ pokr\u010dil jsem rameny na Billovu ot\u00e1zku. Tolik m\u011b osl\u0148oval jeho vzhled, \u017ee jsem byl nad\u0161en\u00fd, kdy\u017e se mi poda\u0159ilo d\u00e1t dohromady smysluplnou v\u011btu, nato\u017e abych tu vypr\u00e1v\u011bl n\u011bjak\u00fd strhuj\u00edc\u00ed \u017eivotn\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh. Popravd\u011b m\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[679],"tags":[],"class_list":["post-1134","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1134","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1134"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1134\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1134"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1134"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1134"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}