{"id":11344,"date":"2010-06-30T18:30:00","date_gmt":"2010-06-30T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11316"},"modified":"2010-06-30T18:30:00","modified_gmt":"2010-06-30T17:30:00","slug":"lace-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/06\/30\/lace-1\/","title":{"rendered":"Lace 1."},"content":{"rendered":"
autor: Cinematics<\/strong><\/div>\n
\n<\/div>\n
Z\u00edr\u00e1te? \ud83d\ude00 Ano, z\u00edr\u00e1te spr\u00e1vn\u011b. Nov\u00e1 pov\u00eddka od nov\u00e9  autorky, zato na\u0161e „star\u00e1“ zn\u00e1m\u00e1 p\u0159ekladatelka Lil.Katie. \ud83d\ude42 Tentokr\u00e1t pro v\u00e1s vybrala pov\u00eddku „Krajky“ od \u00fa\u017easn\u011b \u0161ikovn\u00e9 kanadsk\u00e9 autorky Cinematics. Za posledn\u00ed rok a p\u016fl napsala neuv\u011b\u0159iteln\u00fdch osm v\u00edced\u00edln\u00fdch pov\u00eddek, a nebyla snad mezi nimi \u017e\u00e1dn\u00e1, kter\u00e1 by nem\u011bla na THF \u00fasp\u011bch. A co je na tom nejzaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed, alespo\u0148 pro m\u011b, tahle osmn\u00e1ctilet\u00e1 hol\u010dina p\u0159i tom stihla pro\u017e\u00edt t\u011bhotenstv\u00ed a porodit kr\u00e1snou hol\u010di\u010dku jm\u00e9nem Dresden, kter\u00e9 je moment\u00e1ln\u011b p\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f, a p\u00ed\u0161e d\u00e1l, jako by ani nem\u011bla \u017e\u00e1dn\u00e9 mate\u0159sk\u00e9 starosti. \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
U\u017e  podle obr\u00e1zku ur\u010dit\u011b vid\u00edte, \u017ee Lady Vilhelmina nebude jen tak oby\u010dejn\u00e1  Lady, tak si „jej\u00ed“ krajkov\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh u\u017eijte a komentujte. Pov\u00eddka m\u00e1 21 d\u00edl\u016f a bude tady ka\u017edou st\u0159edu, pozd\u011bji, a\u017e skon\u010d\u00ed Commited, ka\u017edou sobotu.<\/em><\/div>\n
D\u011bkuju autorce za povolen\u00ed  k p\u0159ekladu a Lil.Katie za jeho, jako v\u017edy, dokonalou realizaci. J. :o)<\/em><\/div>\n
\"414\"<\/div>\n
Pravda se skr\u00fdv\u00e1 pod krajkami<\/em><\/strong><\/div>\n
\n<\/div>\n
Lehk\u00fd ran\u00ed v\u00e1nek prol\u00e9tl do pokoje \u0161irok\u00fdmi francouzsk\u00fdmi okny, krajkov\u00e9 z\u00e1clony se vlnily jako vlny na nepoddajn\u00e9m mo\u0159i. Vzduch byl sladk\u00fd a \u017eiv\u00fd v\u016fn\u00ed zimolezu z kv\u011btin\u00e1\u010d\u016f, \u010d\u00edm\u017e v tepl\u00e9m letn\u00edm horku d\u011blaly vzduch skoro hmatateln\u00fdm. V\u016fn\u011b tak sladk\u00e1, \u017ee by \u010dlov\u011bk mohl vystr\u010dit jazyk a ochutnat jej\u00ed sladkou chu\u0165.<\/div>\n
Skrz francouzsk\u00e1 okna byly sly\u0161et zvuky probouzej\u00edc\u00edho se \u017eivota venku. Kon\u011b \u0159ehtali a kopyty klapali na cest\u011b; obchodn\u00edci stav\u011bli sv\u00e9 st\u00e1nky. Zvuky se dostaly a\u017e k p\u00e1ru u\u0161\u00ed, k \u017eivotu, kter\u00fd spal v posteli z o\u0159echov\u00e9ho d\u0159eva cel\u00e9 hodiny.<\/div>\n
\n<\/div>\n
„Sle\u010dno Vilhelmino,“ ozval se ze strany postele n\u011b\u017en\u00fd hlas s odhrnut\u00edm pr\u016fhledn\u00e9ho z\u00e1v\u011bsu, kter\u00fd byl na kraji postele. „Je r\u00e1no.“<\/div>\n
„Oh, Lucio*.“ \u0158ekla mlad\u00e1 sle\u010dna ospale, zamrkala sv\u00fdma tmav\u00fdma o\u010dima a pod\u00edvala se do jasn\u00e9ho pokoje. „Dobr\u00e9 r\u00e1no.“<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, sle\u010dno Vilhelmino. Cht\u011bla byste se po r\u00e1nu vykoupat?“ zeptala se pan\u00ed ve st\u0159edn\u00edm v\u011bku, st\u00e1hla pry\u010d pe\u0159iny z probouzej\u00edc\u00ed se sle\u010dny a vyt\u00e1hla ji v\u00fd\u0161 na pol\u0161t\u00e1\u0159e, aby se z\u00e1dy op\u0159ela.<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee to by bylo opravdu p\u0159\u00edjemn\u00e9, ano. Och, a Lucio, kolikr\u00e1t v\u00e1m to m\u00e1m \u0159\u00edkat. Pros\u00edm, \u0159\u00edkejte mi Veely.“<\/div>\n
„V\u00e1\u0161 otec by byl velice-„<\/div>\n
„M\u016fj otec tu te\u010f nen\u00ed, nebo ano?“ usm\u00e1la se Veely mile, i kdy\u017e p\u0159esto byl jej\u00ed hlas striktn\u00ed, polo\u017eila sv\u00e1 chodidla na sv\u011btlou d\u0159ev\u011bnou podlahu. „Kdy\u017e nejsme v jeho p\u0159\u00edtomnosti, \u017e\u00e1d\u00e1m v\u00e1s, abyste mi \u0159\u00edkala Veely. Je to mnohem m\u00e9n\u011b form\u00e1ln\u00ed a mnohem v\u00edce jm\u00e9no mezi p\u0159\u00e1teli. M\u00e1te m\u011b za p\u0159\u00edtelkyni, Lucio?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee ano, sle\u010dno Vil-“ zamra\u010dila se Lucia. „Veely.“<\/div>\n
„Skv\u011ble.“<\/div>\n
„Naplnili jsme vanu ve va\u0161\u00ed koupeln\u011b, pokud se chcete smo\u010dit u\u017e te\u010f.“ Informovala ji Lucia, vzala ze stolku vzhledn\u00fd h\u0159eben a s\u010desala Veelininy dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy do drdolu na vr\u0161ku jej\u00ed hlavy.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„Venku je kr\u00e1sn\u011b.“ Okomentovala Veely, kdy\u017e s Luciou pro\u0161la okolo velk\u00fdch oken, kter\u00e9 v jej\u00edm pokoji byly. „Hezk\u00fd den, jak ud\u011blan\u00fd na proj\u00ed\u017e\u010fku.“ Vyklouzla Veely ze sv\u00e9ho no\u010dn\u00edho oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bych to pro v\u00e1s mohla po koupeli za\u0159\u00eddit.“ \u0158ekla j\u00ed Lucia a otev\u0159ela okna v koupeln\u011b, p\u0159e\u0161la k Veely a svl\u00e9kla j\u00ed spodn\u00ed pr\u00e1dlo.<\/div>\n
Veely si dr\u017eela ruce p\u0159ed rozkrokem, p\u0159ipadala si moc odkryt\u00e1 jako v\u017edycky, kdy\u017e se koupala. Nez\u00e1le\u017eelo na tom, kolikr\u00e1t se v jej\u00ed p\u0159\u00edtomnosti koupala, mlad\u00e9 sle\u010dn\u011b bylo v\u017edycky zat\u011b\u017eko b\u00fdt p\u0159ed n\u00ed nah\u00e1. Bylo ohledn\u011b toho n\u011bco divn\u00e9ho a ona si nebyla jist\u00e1, co p\u0159esn\u011b to je.<\/div>\n
Voda byla pokojov\u00e9 teploty, Veely se malinko zachv\u011bla, kdy\u017e pono\u0159ila sv\u00e9 chodidlo do vody. Lucia se zam\u011bstnala skl\u00e1d\u00e1n\u00edm jej\u00edch v\u011bc\u00ed a p\u0159in\u00e1\u0161en\u00edm ka\u017edodenn\u00edho oble\u010den\u00ed, nechala mladou sle\u010dnu se koupat o samot\u011b.<\/div>\n
Mramor, z kter\u00e9ho vana byla, byl studen\u00fd, kdy\u017e se o n\u011bj Veely op\u0159ela. Po cel\u00e9m hrudn\u00edku j\u00ed nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee a ona pevn\u011b semkla zuby k sob\u011b. V m\u00edstnosti bylo velk\u00e9 horko a dusno, a v\u011bt\u0161ina lid\u00ed nem\u011bla tu mo\u017enost osv\u011b\u017eit se v chladn\u00e9 van\u011b, a tak by tuhle mo\u017eno naprosto ledov\u00e9 vody v\u0159ele uv\u00edtala, ale mlad\u00e1 sle\u010dna ten studen\u00fd k\u00e1men pod sebou prost\u011b nen\u00e1vid\u011bla.<\/div>\n
\n<\/div>\n
„Sle\u010dno Vilhelmino,“ zavolala mlad\u00e1 slu\u017eka, ve\u0161la do koupelny bez varov\u00e1n\u00ed. Veely se rychle p\u0159edklonila, dala si ruku p\u0159es hrudn\u00edk a polo\u017eila si dla\u0148 do kl\u00edna. „A\u017e budete hotov\u00e1, na br\u00e1n\u011b pro v\u00e1s byl dopis. M\u00e1m ho polo\u017eit na n\u011bjak\u00e9 specifick\u00e9 m\u00edsto?“<\/div>\n
„Oh, ano. Um, dala byste mi to na m\u016fj stolek?“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, sle\u010dno Vilhelmino. Je\u0161t\u011b n\u011bco, co bych pro v\u00e1s mohla ud\u011blat, ne\u017e v\u00e1s nech\u00e1m o samot\u011b?“<\/div>\n
„Ano, mohla byste mi podat levandulov\u00fd olej, pros\u00edm, Claro?“ zeptala se Veely a Clara p\u0159ik\u00fdvla, jej\u00ed vlnit\u00e9 blon\u010fat\u00e9 vlasy j\u00ed padaly do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
Clara v\u017edycky byla Veelynina obl\u00edben\u00e1 slu\u017eka. Ode\u0161la stejn\u011b rychle jako p\u0159i\u0161la, a mluvila, jen kdy\u017e to bylo nevyhnuteln\u00e9. Veely nebyla moc komunikativn\u00ed a Clara byla jedin\u00e1, kter\u00e1 to z\u0159ejm\u011b ch\u00e1pala, k Veelynin\u011b pot\u011b\u0161en\u00ed.<\/div>\n
„D\u011bkuji ti, Claro. Byla bys tak hodn\u00e1 a \u0159ekla Lucie, \u017ee budu brzy p\u0159ipraven\u00e1 vyl\u00e9zt?“<\/div>\n
„Naprosto, sle\u010dno Vilhelmino.“<\/div>\n
„Claro, \u0159\u00edkej mi Veely.“<\/div>\n
„Rozkaz od v\u00e9vody je rozkaz od v\u00e9vody a dan\u00e9 jm\u00e9no je dan\u00e9 jm\u00e9no, omlouv\u00e1m se, ale mus\u00edm poslouchat va\u0161eho otce.“<\/div>\n
Veely si povzdychla, \u010dekala, dokud Clara neode\u0161la, a pak si rozet\u0159ela levandulov\u00fd olej po ruk\u00e1ch a hrudn\u00edku. Zamilovan\u011b koukala z okna, p\u0159em\u00fd\u0161lela, jak\u00fd je asi \u017eivot venku na slunci, kde se lid\u00e9 ve slunci opaluj\u00ed, ne jako ona, kter\u00e1 je neust\u00e1le zav\u0159en\u00e1 a sv\u00edt\u00ed na ni jen pozl\u00e1tka.<\/div>\n
\n<\/div>\n
Do m\u00edstnosti ve\u0161la Lucia, Clara hned v bl\u00edzkosti za n\u00ed, v n\u00e1ru\u010d\u00ed dr\u017eela oble\u010den\u00ed pro Veely. Clara Veely usu\u0161ila, \u010d\u00edm\u017e p\u0159inutila mladou sle\u010dnu se \u010dervenat a dr\u017eet si ruce v\u0161ude mo\u017en\u011b, jen aby zakryla co nejv\u00edce ze sv\u00e9ho t\u011bla. Rychle byla navle\u010dena do korzet\u016f a l\u00e1tek, a p\u0159es hlavu j\u00ed byly p\u0159eta\u017eeny velk\u00e9 b\u00edlo \u010dern\u00e9 zdoben\u00e9 \u0161aty. Veely preferovala rad\u011bji oble\u010den\u00ed na span\u00ed, ve kter\u00e9m m\u011bla v\u011bt\u0161\u00ed volnost.<\/div>\n
„D\u011bkuji v\u00e1m, ob\u011bma.“ \u0158ekla Veely rychle, rozv\u00e1zala si stu\u017eku, co m\u011bla ve vlasech a nechala sv\u00e9 lokny spadnout p\u0159es ramena, pak rychle ode\u0161la ke sv\u00e9mu stolku, zvedla \u00fazkou ob\u00e1lku a pod\u00edvala se, co je vnit\u0159.<\/div>\n
\n<\/div>\n
Vilhelmino.<\/em><\/div>\n
Nic o mn\u011b nev\u00edte, ale samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee j\u00e1 o v\u00e1s v\u00edm mnoho. V\u00edm o v\u00e1s p\u0159\u00edli\u0161 mnoho, vskutku. Mus\u00edme se setkat. Ve va\u0161em \u017eivot\u011b jsou tajemstv\u00ed, mus\u00edm v\u00e1s varovat. Pros\u00edm, nemyslete si, \u017ee je tento dopis od n\u011bjak\u00e9ho maniaka; uji\u0161\u0165uji v\u00e1s, \u017ee to m\u00e1m v hlav\u011b v\u0161echno v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku. Pros\u00edm, nepodce\u0148ujte to a nezapom\u00ednejte na mne.<\/em><\/div>\n
Setk\u00e1me se na zahrad\u011b za plotem; budu na v\u00e1s \u010dekat na cest\u011b tak dlouho, jak jen to bude pot\u0159eba. P\u0159ij\u010fte sama, nebylo by pro mne dobr\u00e9, abych byl p\u0159isti\u017een, jak s v\u00e1mi hovo\u0159\u00edm.<\/em><\/div>\n
Pros\u00edm, sle\u010dno Vilhelmino, nebojte se t\u00e9to \u017e\u00e1dosti. Jsem v\u00e1m bli\u017e\u0161\u00edm p\u0159\u00edtelem, ne\u017e prozat\u00edm v\u00edte. Zva\u017ete moji nab\u00eddku, j\u00e1 budu \u010dekat.<\/em><\/div>\n
T.<\/em><\/div>\n
\n<\/div>\n
Veely zmaten\u011b koukala na pap\u00edr, dala ob\u00e1lku zp\u00e1tky do \u0161upl\u00edku a zastr\u010dila si vzkaz do korzetu. Nikdy od nikoho nedostala takhle bizardn\u00ed dopis, tak\u017ee j\u00ed z cel\u00e9 t\u00e9 situace bylo trochu divn\u011b.<\/div>\n
„Lucio, \u017e\u00e1d\u00e1m v\u00e1m, abyste mi dnes r\u00e1no dovolila hr\u00e1t si v zahrad\u011b.“ \u0158ekla Veely p\u0159\u00edsn\u011b, pro\u0161la okolo slu\u017eky a\u017e k Lucie. „\u017d\u00e1d\u00e1m, aby mi bylo dovoleno si hr\u00e1t o samot\u011b a na slunci.“<\/div>\n
„Jako va\u0161e vychovatelka za v\u00e1s mus\u00edm m\u00edt zodpov\u011bdnost jako va\u0161e vlastn\u00ed matka, a v\u00e1\u0161 otec a j\u00e1 jsme tuto \u017e\u00e1dost u\u017e zam\u00edtli.“<\/div>\n
„Lucio!“<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ rozhl\u00eddla se rychle Lucia. „Veely, ob\u011b v\u00edme, jak by tohle skon\u010dilo.“<\/div>\n
„Pros\u00edm, n\u011bco si vymyslete. Nechte m\u011b hr\u00e1t si na \u010derstv\u00e9m vzduchu bez doprovodu.“<\/div>\n
„Veely, nen\u00ed od v\u00e1s hezk\u00e9, cht\u00edt takovou v\u011bc.“<\/div>\n
„Vy\u017eaduju si to.“ \u0158ekla mlad\u00e1 sle\u010dna rozhodn\u011b, p\u011bsti za\u0165at\u00e9, jak se jej\u00ed d\u011btsk\u00e9 chov\u00e1n\u00ed dost\u00e1valo na povrch. Dupla si nohou do d\u0159ev\u011bn\u00e9 podlahy.<\/div>\n
„Veely, je v\u00e1m sedmn\u00e1ct. Nebudeme se chovat jako d\u00edt\u011b. Nemohu v\u00e1s pustit ven beze m\u011b nebo n\u011bkoho jin\u00e9ho.“<\/div>\n
„Tak to bych potom m\u011bla poprosit Claru.“<\/div>\n
Veely se oto\u010dila na podpatku, nos\u00e1nek nahoru, p\u0159ipadala si v\u00e1\u017en\u011b d\u011btinsky; ale pot\u0159ebovala se dostat ven o samot\u011b, aby mohla zjistit \u00fa\u010del dopisu. Byla chr\u00e1n\u011bn\u00e1 a cht\u011bla n\u011bjak\u00e9 dobrodru\u017estv\u00ed, cht\u011bla za\u017e\u00edt nepoznan\u00e9 s n\u011bk\u00fdm, kdo o n\u00ed v\u00ed.<\/div>\n
\n<\/div>\n
„Claro. Chci, abys m\u011b nechala si hr\u00e1t dnes na zahrad\u011b.“ \u0158ekla Veely p\u0159\u00edsn\u011b, sledovala, jak Clara d\u00e1vala pe\u0159iny do ko\u0161e na pr\u00e1dlo. „Na p\u00e1r hodin se vytrat\u00ed\u0161 taky, a \u0159ekne\u0161 jim, \u017ees m\u011b nechala si hr\u00e1t. Dostane\u0161 den volna, jestli kv\u016fli mn\u011b bude\u0161 lh\u00e1t.“<\/div>\n
„Och, sle\u010dno Vilhelmino, nemohu kv\u016fli v\u00e1m lh\u00e1t.“<\/div>\n
„Ale bude\u0161.“ Na\u0161pulila Veely rty. „Nebo ne?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm\u2026“ kroutila Clara nerv\u00f3zn\u011b povle\u010den\u00edm v rukou, v\u017edycky m\u011bla probl\u00e9m n\u011bco mlad\u00e9 sle\u010dn\u011b odm\u00edtnout. „Ne na dlouho?“<\/div>\n
„Ne, ne na dlouho. Jen se chci nechat trochu pol\u00edbit slune\u010dn\u00edm svitem a m\u00edt prostor na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Nech\u00e1\u0161 mi prostor na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, \u017ee ano, Claro?“ zamrkala Veely roztomile \u0159asami na svou slu\u017eku; ruce semknut\u00e9 k sob\u011b pod bradou, jako by se snad modlila.<\/div>\n
„Ne na dlouho. V\u00edte, \u017ee nesm\u00edte ze zahrady. A\u017e pro v\u00e1s p\u0159ijdu, mus\u00edte j\u00edt se mnou zp\u00e1tky dovnit\u0159. Rozum\u00edte?“<\/div>\n
„Ano! Ano, rozum\u00edm. D\u011bkuji ti stra\u0161n\u011b moc, Claro!“<\/div>\n
„Tak poj\u010fte, vezmu v\u00e1s ven.“<\/div>\n
\n<\/div>\n
Veely Claru nad\u0161en\u011b n\u00e1sledovala, brebtala a \u017evanila o nesrozumiteln\u00fdch v\u011bcech, jak jej\u00ed nervy nad\u0161en\u011b pulzovaly. Z toho dopisu by m\u011bla b\u00fdt vyd\u011b\u0161en\u00e1, v\u011bd\u011bla, \u017ee m\u00e1 v zemi velkou moc, ale bylo to a\u017e moc velk\u00e9 dobrodru\u017estv\u00ed na to, aby ho prop\u00e1sla. Mohla b\u00fdt lehce unesena, zadr\u017eena pro v\u00fdkupn\u00e9 a zam\u010dena o haldu na dny, ale i tato my\u0161lenka j\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc p\u0159ivodila cht\u00ed\u010d vid\u011bt, co za t\u00edm v\u0161\u00edm je.<\/div>\n
Veely nedost\u00e1vala dopisy \u010dasto, vlastn\u011b dote\u010f nedostala je\u0161t\u011b \u017e\u00e1dn\u00fd, tak\u017ee samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee byla moc zv\u011bdav\u00e1, kdo byl ten, kdo dopis napsal. Jedin\u00e9, co v\u011bd\u011bla, \u017ee jm\u00e9no t\u00e9 osoby za\u010d\u00ednalo na T a \u017ee m\u00e1 velmi roztr\u017eit\u00fd rukopis, jako by snad nev\u011bd\u011bl, jak nebo co m\u00e1 napsat.<\/div>\n
„Svoboda je va\u0161e,“ \u0159ekla Clara. „Ale jestli se n\u011bco pokaz\u00ed, u\u017e v\u00e1s nikdy nepust\u00edm, rozum\u00edte mi?“<\/div>\n
„Nic se nepokaz\u00ed, slibuji. Budu v zahrad\u011b. Jen se po mne dob\u0159e pod\u00edvejte. Mo\u017en\u00e1 se budu schov\u00e1vat.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b. Te\u010f si posp\u011b\u0161te a jd\u011bte. P\u016fjdu na trh a koup\u00edm suroviny na dne\u0161n\u00ed ve\u010de\u0159i.“<\/div>\n
\n<\/div>\n
Veely koukala za Clarou, dokud nezmizela z dohledu za k\u0159ov\u00ed, a vydechla \u00falevou. Vyhrnula si sukn\u011b a b\u011b\u017eela p\u0159es chodn\u00ed\u010dky, ut\u00edkala pry\u010d z dohledu velk\u00fdch oken jej\u00edho domova. Kameny byly jako vra\u017eda pro jej\u00ed bos\u00e1 chodidla a ona to milovala, nikdy si nep\u0159ipadala tak voln\u00e1. Kameny ji \u0159ezaly do chodidel, slunko ji l\u00edbalo a d\u00e1valo jej\u00ed panensk\u00e9 k\u016f\u017ei n\u00e1dech op\u00e1len\u00ed, a ve vzduchu bylo tak kr\u00e1sn\u011b. Nebylo to \u010dasto, kdy se dostala z domu ven.<\/div>\n
\n<\/div>\n
Kdy\u017e se dostala dostate\u010dn\u011b daleko od domu, p\u0159estala b\u011b\u017eet a nadechla se, Veelininy nervy se za\u010daly hromadit v jej\u00edm hrudn\u00edku. Byla u \u017eiv\u00e9ho plotu, p\u0159\u00edmo na druh\u00e9 stran\u011b, kde st\u00e1l jej\u00ed tajemn\u00fd spisovatel; nebo by m\u011bl st\u00e1t. Usly\u0161ela odfrknut\u00ed kon\u011b a tich\u00e9 muml\u00e1n\u00ed mlad\u00e9ho mu\u017ee; srdce j\u00ed nad\u0161en\u00edm posko\u010dilo. Mo\u017en\u00e1, \u017ee ten spisovatel byl n\u00e1padn\u00edk, tajemn\u00fd ctitel, kter\u00fd se kone\u010dn\u011b cht\u011bl nechat odhalit.<\/div>\n
Zahnula za roh a spat\u0159ila tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 mlad\u00e9ho mu\u017ee jej\u00edho v\u011bku, s blond spletit\u00fdmi vlasy. Odfrkla si nad jeho vzhledem; vypadal tak neudr\u017eovan\u011b a darebn\u011b, potrhan\u011b. N\u011bco, na co nebyla zvykl\u00e1. N\u011bco, co ji zaujalo.<\/div>\n
\n<\/div>\n
„Ehm,“ odka\u0161lala si Veely, p\u0159inutila t\u00edm tak mlad\u00edka oto\u010dit se na ni, zalapal po dechu. Byla zvykl\u00e1, \u017ee mu\u017ei p\u0159edst\u00edrali z\u00e1jem, jen aby se dostali bl\u00ed\u017e k pen\u011bz\u016fm jej\u00ed rodiny. Proto\u010dila o\u010di.<\/div>\n
„Lady Vilhelmino, je mi pot\u011b\u0161en\u00edm.“ Zamrkal chlapec, pohladil kon\u011b po nose, jako by se narychlo rozlou\u010dil, pak doklop\u00fdtal bl\u00ed\u017ee k sle\u010dn\u011b.<\/div>\n
„Kdo jste a jste ten, kdo mi poslal dopis?“<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem se v\u00e1m nep\u0159edstavil. Jsem Tomas. Tomas Trumper. \u0158\u00edkejte mi Tome. Jsem st\u00e1jn\u00edk u rodiny Schmidthov\u00fdch.“ Poklonil se uctiv\u011b Tom k Veelinin\u00fdm noh\u00e1m, \u010d\u00edm\u017e j\u00ed na obli\u010deji vykouzlil \u010derv\u00e1nky.<\/div>\n
„Ahoj, Tome.“ Odpov\u011bd\u011bla rozpa\u010dit\u011b. „Pro\u010d jsi mi napsal?“<\/div>\n
„\u0158ekla v\u00e1m n\u011bkdy va\u0161e matka a otec o va\u0161em bratrovi?“ zeptal zd\u00e1nliv\u011b lhostejn\u011b a p\u0159istoupil bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Moje matka a mal\u00fd sourozenec zem\u0159eli p\u0159i porodu, ale nejsem si jist\u00e1, jak\u00e9ho pohlav\u00ed miminko bylo. Pro\u010d? Jak o tom v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ne, ne, j\u00e1\u2026 sourozenec zem\u0159el? Ne.“ Kouknul se Tom na sv\u00e1 chodidla, jeho tmav\u00e9 o\u010di se zd\u00e1ly tak k neuv\u011b\u0159en\u00ed. „Mo\u017en\u00e1 bychom se m\u011bli j\u00edt n\u011bkam posadit. Tyto zpr\u00e1vy by se m\u011bly \u0159\u00edkat vsed\u011b.“<\/div>\n
\n<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme se posadit na v\u016fz.“ Odpov\u011bd\u011bla Veely a uk\u00e1zala na viklaj\u00edc\u00ed se voz\u00edk p\u0159ipojen\u00fd k velk\u00e9mu ta\u017en\u00e9mu koni.<\/div>\n
„Ano, to by \u0161lo.“<\/div>\n
Tom n\u011b\u017en\u011b pomohl Veely dr\u017eet jej\u00ed sukn\u011b, nechal ji vyl\u00e9zt si na voz\u00edk, aby nem\u011bla tolik probl\u00e9m\u016f, jako kdyby se o to sna\u017eila sama. D\u0159evo voz\u00edku smrd\u011blo mokrem a pl\u00edsn\u00ed, a sedadla byla pokryta senem. Pro Veely to byla \u00faleva, \u017ee kone\u010dn\u011b je n\u011bkde, kde nen\u00ed v\u0161echno naprosto perfektn\u00ed a p\u0159epychov\u00e9.<\/div>\n
„Vilhelmino-„<\/div>\n
„Pros\u00edm, \u0159\u00edkejte mi Veely.“<\/div>\n
„Veely. Samoz\u0159ejm\u011b. Pros\u00edm, neshled\u00e1vejte tuto ot\u00e1zku vt\u00edravou, ale\u2026 To v\u00e1s nikdy nezaj\u00edmalo, pro\u010d ve v\u011bku sedmn\u00e1cti let nem\u00e1te vyvinut\u00e9 poprs\u00ed?“<\/div>\n
„Tomasi Trumpere!“ vyk\u0159ikla Veely, zalo\u017eila ruce na sv\u00e9m hrudn\u00edku a zavrt\u011bla hlavou.<\/div>\n
„Nechci b\u00fdt pes.“ \u0158ekl j\u00ed Tom, sv\u00e1zal si rozcuchan\u00e9 dredy do cul\u00edku. „Jen jsem zv\u011bdav\u00fd.“<\/div>\n
„Nem\u011bl byste se zam\u011b\u0159ovat na m\u016fj hrudn\u00edk, Pane Trumpere.“<\/div>\n
„Ano, ale vy nejsp\u00ed\u0161 ano. To jste se nikdy neptala, pro\u010d je\u0161t\u011b nejste vdan\u00e1 a t\u011bhotn\u00e1 a nucena zalo\u017eit rodinu?“<\/div>\n
„Budu provdan\u00e1, a\u017e mi bude osmn\u00e1ct, ale Tomasi, tyto ot\u00e1zky jsou velice osobn\u00ed a mysl\u00edm si, \u017ee byste m\u011bl b\u00fdt obez\u0159etn\u00fd a moc na mne netla\u010dit, jeliko\u017e se skoro nezn\u00e1me.“<\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b zn\u00e1m.“ Odpov\u011bd\u011bl Tom, pod\u00edval se j\u00ed zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. „Copak nevid\u00ed\u0161, co vid\u00edm j\u00e1?“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee ne. Co vid\u00edte?“<\/div>\n
„Mlad\u00e9ho mu\u017ee v \u017eensk\u00e9m oble\u010den\u00ed.“ \u0158ekl Tom a Veely zalapala po dechu, vyd\u011b\u0161ena slovy chlapce.<\/div>\n
„To by sta\u010dilo! Nev\u00edm, kdo jste a pro\u010d m\u00e1te pot\u0159ebu mne ur\u00e1\u017eet, ale tohle u\u017e trp\u011bt nebudu.“ Zvedla se Veely, aby mohla vystoupit z rozviklan\u00e9ho voz\u00edku, p\u0159i\u0161l\u00e1pla si ale lem sukn\u011b a m\u00e1lem spadla dol\u016f.<\/div>\n
\n<\/div>\n
„Pros\u00edm, mus\u00edte m\u011b nechat to vysv\u011btlit!“ zvolal Tom, p\u0159isp\u011bchal k jej\u00edmu boku. „Necht\u011bl jsem v\u00e1s nijak oso\u010dit, ale to jste opravdu nikdy nep\u0159em\u00fd\u0161lela, pro\u010d nem\u00e1te k\u0159ivky jako \u017eena? Pro\u010d jste se nevyvinula jako ostatn\u00ed d\u00edvky?“<\/div>\n
„Stane se to, a\u017e budu p\u0159ipraven\u00e1. P\u0159esta\u0148te mluvit o m\u00e9m t\u011ble.“<\/div>\n
„Vilhelmino, nikdy nebude\u0161 p\u0159ipraven\u00e1, aby ti narostla prsa. Nikdy nebude\u0161, je to nemo\u017en\u00e9.“ Veely rozzloben\u011b vydechla a za\u010dala odch\u00e1zet pry\u010d od Toma, ale ten j\u00ed chytil pevn\u011b za loket. „Pros\u00edm, poslouchej m\u011b.<\/div>\n
„Co?“ rozk\u0159ikla se a Tom nakr\u010dil obli\u010dej.<\/div>\n
„Lhali ti! Sedmn\u00e1ct let ti l\u017eou. Veely, nejsi \u017eena a nikdy jsi nebyla. Jsi mu\u017e jako j\u00e1. Pros\u00edm, v\u011b\u0159 mi. Jsi m\u016fj bratr.“<\/div>\n
Veely vyvalila o\u010di a p\u0159es obli\u010dej se j\u00ed p\u0159elila nechu\u0165. Tom si povzdychl a chytl Lady pod bradou.<\/div>\n
„Jste \u0161\u00edlen\u00fd! Naprosto \u0161\u00edlen\u00fd!“<\/div>\n
„To se ned\u00edv\u00e1\u0161 do zrcadla, ne\u017e ti po obli\u010deji rozpatlaj\u00ed v\u0161echna ta malov\u00e1tka?“ zeptal se vychytrale a Veely zavrt\u011bla hlavou. „Podv\u00e1d\u00ed t\u011b. Jsi m\u016fj bratr, nejsi dcera v\u00e9vody, nejsi Lady. Jsi moje jednovaje\u010dn\u00e9 dvoj\u010de. M\u016f\u017eu ti to dok\u00e1zat.“<\/div>\n
„Tak to doka\u017ete. Nev\u011b\u0159\u00edm va\u0161im z\u00e1v\u011br\u016fm.“<\/div>\n
„No, mus\u00edm ti to dok\u00e1zat v n\u011bkolika v\u011bcech. M\u016f\u017eu ti uk\u00e1zat na\u0161e obli\u010deje, \u017ee ten tv\u016fj je stejn\u00fd jako m\u016fj, a \u017ee na\u0161e t\u011bla jsou naprosto stejn\u00e1, a m\u016f\u017eu t\u011b zav\u00e9st k \u017een\u011b, kter\u00e1 potvrd\u00ed, \u017ee jsi moje dvoj\u010de. Pros\u00edm, nech m\u011b ti to dok\u00e1zat.“<\/div>\n
„Nebudu v\u011b\u0159it ni\u010demu, co \u0159eknete, dokud p\u0159ede mnou nebude le\u017eet d\u016fkaz. Vezm\u011bte m\u011b k t\u00e9 \u017een\u011b.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b. N\u00e1sleduj m\u011b, Vilhelme.<\/em>„<\/div>\n
\n<\/div>\n
*\u010dt\u011bte italsky „Lu\u010dia“<\/div>\n
\n<\/div>\n
autor: Cinematics<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: Lil.Katie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
\n<\/div>\n
original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cinematics Z\u00edr\u00e1te? \ud83d\ude00 Ano, z\u00edr\u00e1te spr\u00e1vn\u011b. Nov\u00e1 pov\u00eddka od nov\u00e9  autorky, zato na\u0161e „star\u00e1“ zn\u00e1m\u00e1 p\u0159ekladatelka Lil.Katie. \ud83d\ude42 Tentokr\u00e1t pro v\u00e1s vybrala pov\u00eddku „Krajky“ od \u00fa\u017easn\u011b \u0161ikovn\u00e9 kanadsk\u00e9 autorky Cinematics. Za posledn\u00ed rok a p\u016fl napsala neuv\u011b\u0159iteln\u00fdch osm v\u00edced\u00edln\u00fdch pov\u00eddek, a nebyla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[335],"tags":[],"class_list":["post-11344","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lace"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11344","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11344"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11344\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11344"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11344"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11344"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}