{"id":11362,"date":"2010-06-28T17:00:00","date_gmt":"2010-06-28T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11334"},"modified":"2010-06-28T17:00:00","modified_gmt":"2010-06-28T16:00:00","slug":"znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/06\/28\/znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-3\/","title":{"rendered":"Znovu jsem na\u0161el v\u00fdchod slunce 3."},"content":{"rendered":"
autor:<\/strong> Tomi & Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Skryt za p\u00e1r kusy vzrostl\u00fdch ke\u0159\u016f jsem se ujistil, \u017ee Amaya dostate\u010dn\u011b  rozptyluje na\u0161eho cizince, tud\u00ed\u017e  \u017ee domek na konci pal\u00e1cov\u00e9ho are\u00e1lu je pr\u00e1zdn\u00fd. Netu\u0161il jsem ov\u0161em, kolik mi je\u0161t\u011b m\u016f\u017ee zb\u00fdvat \u010dasu, proto jsem si rad\u011bji posp\u00ed\u0161il. Jako lasi\u010dka jsem se mihnul kolem jez\u00edrka a zmizel pod korunami  javor\u016f, kter\u00e9 te\u010f na podzim byly vybarven\u00e9 do p\u0159ekr\u00e1sn\u00e9 syt\u011b \u010derven\u00e9. J\u00e1 tu ale tentokr\u00e1t nebyl, abych obdivoval jejich n\u00e1dheru. Bylo zapot\u0159eb\u00ed rychl\u00e9ho jedn\u00e1n\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Na z\u00e1pra\u017e\u00ed budovy, kam vedly m\u00e9 kroky, jsem se naposledy rozhl\u00e9dl, jestli nejsem t\u0159eba n\u011bk\u00fdm sledov\u00e1n, odsunul dve\u0159e a sp\u011b\u0161n\u011b  za n\u011b vklouzl. Ihned jsem se dal do pr\u00e1ce. Odhrnul jsem jednu z roho\u017e\u00ed a na podlahu jsem p\u00e1r rychl\u00fdmi tahy b\u00edl\u00fdm v\u00e1pencem namaloval kruh. Kolem jeho obvodu postavil p\u00e1r tmav\u011b modr\u00fdch a \u010dern\u00fdch sv\u00ed\u010dek a jednu postavil doprost\u0159ed. Na kousku pap\u00edru jsem m\u011bl nedbale na\u0161kr\u00e1ban\u00e9 sv\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed, aby Holan\u010fan odsud zmizel. Sroloval jsem jej a jeden z konc\u016f p\u0159ilo\u017eil k plameni st\u0159edov\u00e9 sv\u00edce. Sledoval jsem, jak je postupn\u011b stravov\u00e1n ohn\u011bm, a d\u0159\u00edv, ne\u017e mi to stihlo pop\u00e1lit prsty, odhodil jsem ho do mal\u00e9ho m\u011bd\u011bn\u00e9ho kotl\u00edku, kter\u00fd jsem si s sebou p\u0159inesl tak\u00e9.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nev\u011b\u0159il jsem tak \u00fapln\u011b tomu, \u017ee by tyhle ne\u0161kodn\u00e9 \u010d\u00e1ry m\u00e1ry, kter\u00fdmi jsem se bavil jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b se sestrou, mohly jakkoli ubl\u00ed\u017eit, ov\u0161em ten \u0161pinavec nemohl tu\u0161it, co tohle znamen\u00e1, a kdy\u017e nezabrala hadrov\u00e1 panenka, bylo pot\u0159eba p\u0159itvrdit. V s\u00edlu magie jsem nedoufal, ale p\u0159inejmen\u0161\u00edm strach by mu to nahnat mohlo. <\/em><\/div>\n
\n
Obrazec i pl\u00e1polaj\u00edc\u00ed  sv\u00edce jsem nechal tak jak byly, stanou se mal\u00fdm p\u0159ekvapen\u00edm, a\u017e  kone\u010dn\u011b pro dne\u0161ek nech\u00e1  Amayu na pokoji, a jak jsem se tu objevil, tak jsem tak\u00e9  zmizel. Teprve ve sv\u00fdch komnat\u00e1ch jsem si \u00falevn\u011b vyd\u00fdchl. Nejsp\u00ed\u0161 jsem nem\u011bl dostate\u010dn\u011b dobrodru\u017enou povahu na to, abych tyhle kousky zvl\u00e1dal bez zb\u011bsil\u00e9ho bu\u0161en\u00ed srdce. Zat\u00edmco se m\u016fj tep dost\u00e1val do norm\u00e1lu, svl\u00e9kal jsem ze sebe tmav\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165 s kapucou, kter\u00fd jsem k tomuto \u00fa\u010delu pou\u017e\u00edval, abych nebyl pozn\u00e1n.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
A mezit\u00edm mi stihlo prob\u011bhnout hlavou nespo\u010det my\u0161lenek od opovr\u017een\u00ed  a touhy, aby se ztratil, a\u017e po v\u00fd\u010ditky, l\u00edtost a zmatenost. Bylo nanejv\u00fd\u0161 \u0161\u00edlen\u00e9  to, co jsem tu prov\u00e1d\u011bl. Kdyby se to jen kdokoli dozv\u011bd\u011bl, m\u011bli by m\u011b za bl\u00e1zna, a nav\u00edc by to byla v podstat\u011b sabot\u00e1\u017e Toriovy snahy, aby na\u0161e lo\u010fstvo m\u011blo lod\u011b, kter\u00e9 by za n\u011bco st\u00e1ly, a my se nemuseli plavit jen p\u0159i b\u0159ez\u00edch zem\u011b a mohli si dovolit tak\u00e9 del\u0161\u00ed plavby. Za tohle by m\u011b tedy rozhodn\u011b nepochv\u00e1lil. A nejsp\u00ed\u0161 nejen on\u2026 J\u00e1 si ale nemohl pomoci. Byl jsem vyd\u011b\u0161en\u00fd tou d\u011bsivou fascinac\u00ed, kter\u00e1 m\u011b k tomu ciz\u00e1kovi t\u00e1hla, a z\u00e1rove\u0148 m\u011b od n\u011bj odpuzovala. Nech\u00e1pal jsem to. Poprv\u00e9 ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b jsem se nevyznal s\u00e1m v sob\u011b, ve sv\u00fdch pocitech. M\u011bl jsem strach z toho, co v\u00ed\u0159\u00ed m\u00fdm nitrem a cht\u011bl jsem se toho zbavit. M\u00edt zase klid. Proto ty moje bl\u00e1zniv\u00e9 kousky. V\u0161echno by se stalo znovu o tolik jednodu\u0161\u0161\u00edm, kdyby prost\u011b odcestoval a vytratil se z m\u00e9ho poklidn\u00e9ho \u017eivota, kter\u00fd tak znepokojiv\u011b \u010de\u0159il.<\/em>  <\/div>\n
A nav\u00edc m\u011b  ur\u00e1\u017eel sv\u00fdm jedn\u00e1n\u00edm. Jak si jen mohl tak bezosty\u0161n\u011b dovolovat p\u0159ed m\u00fdma o\u010dima odluzovat Amayu a mou mali\u010dkost tak okat\u011b p\u0159ehl\u00ed\u017eet? Jak\u00e1 to drzost! To j\u00e1 se v\u017edy h\u0159\u00e1l na v\u00fdslun\u00ed, to j\u00e1 m\u011bl v\u017edy pozornost a obdiv v\u0161ech. Tak co bylo najednou \u0161patn\u011b, \u017ee tomu tak nebylo i v tomto p\u0159\u00edpad\u011b?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Trhnul jsem sebou \u00falekem, kdy\u017e se ozvalo kr\u00e1tk\u00e9 klepnut\u00ed na r\u00e1m m\u00fdch dve\u0159\u00ed. Pohotov\u011b jsem pl\u00e1\u0161\u0165, kter\u00fd jsem doposud sv\u00edral v rukou, zastr\u010dil pod p\u0159ikr\u00fdvku, a teprve potom vyzval osobu, je\u017e p\u0159ich\u00e1zela, aby vstoupila dovnit\u0159. Se sklon\u011bn\u00fdm h\u0159betem a fale\u0161n\u00fdm \u00falisn\u00fdm \u00fasm\u011bvem ke mn\u011b ve\u0161el Xaniro. M\u011bl jsem chu\u0165 pohrdliv\u011b si odfrknout a vyhodit ho pry\u010d za to, \u017ee si dovolil m\u011b vyru\u0161ovat. Jak jsem zbo\u017e\u0148oval Toria, nesn\u00e1\u0161el jsem jeho sekret\u00e1\u0159e. J\u00e1 b\u00fdt na \u0161og\u00fanov\u011b m\u00edst\u011b, tak tenhle sk\u0159et u\u017e bude d\u00e1vno o hlavu krat\u0161\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Co chce\u0161?“ Prsknul jsem na n\u011bj nerudn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148te, veli\u010denstvo, \u017ee vyru\u0161uji,“ je\u0161t\u011b v\u00edce se p\u0159ihrbil a sepjal dlan\u011b p\u0159ed hrudn\u00edkem, „pos\u00edl\u00e1 m\u011b va\u0161e sestra, abych v\u00e1m ozn\u00e1mil, \u017ee z\u00edtra v rann\u00edch hodin\u00e1ch je napl\u00e1novan\u00e1 n\u00e1v\u0161t\u011bva va\u0161\u00ed matky, tak abyste se mohl p\u0159ipravit.“ Cht\u011blo se mi zasku\u010det. Tohle mi tedy je\u0161t\u011b zb\u00fdvalo. Na\u0161e matka, kter\u00e1 byla ji\u017e v docela pokro\u010dil\u00e9m v\u011bku, se po smrti otce p\u0159est\u011bhovala do kl\u00e1\u0161tera, kter\u00fd byl nedaleko za m\u011bstem, a v\u016fbec se do pal\u00e1ce ji\u017e nevracela, tak\u017ee nuceni jsme ji byli ob\u010das nav\u0161t\u011bvovat my. Proti matce bych snad ani nic nem\u011bl, ale to m\u00edsto jsem nem\u011bl r\u00e1d. U kl\u00e1\u0161ter\u016f se v\u017edy zdr\u017eovali nuz\u00e1ci, \u017eebraj\u00edc\u00ed o almu\u017enu, kte\u0159\u00ed se sna\u017eili vyu\u017e\u00edt dobroty mnich\u016f, a nebo nemocn\u00ed, kte\u0159\u00ed doufali, \u017ee jim tu bude pomo\u017eeno. Stra\u0161n\u00e1 a odpudiv\u00e1 spole\u010dnost pro m\u011b. Bezd\u011bky jsem se ot\u0159\u00e1sl. Svoji nelibost jsem ale nehodlal ventilovat p\u0159ed Xanirem.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„A pro\u010d mi to nep\u0159i\u0161la \u0159\u00edct sama a pos\u00edl\u00e1 tebe?“<\/em><\/div>\n
„V\u00edte, pane, va\u0161e sestra je\u2026“ odml\u010del se a mn\u011b to do\u0161lo. Samoz\u0159ejm\u011b, v\u017edy\u0165 jsem je p\u0159ed chvilkou s\u00e1m vid\u011bl.<\/em><\/div>\n
„Nic ne\u0159\u00edkej. Nechci to sly\u0161et! Cos m\u011bl, jsi vy\u0159\u00eddil, a te\u010f odejdi!“ Vyk\u00e1zal jsem ho z m\u00edstnosti. Tak tohle mi tedy na n\u00e1lad\u011b nep\u0159idalo. Sp\u00ed\u0161 naopak. Za\u010d\u00ednal ve mn\u011b r\u016fst vztek. Takhle to u\u017e d\u00e1l ne\u0161lo. Nem\u00ednil jsem to v\u00edce sn\u00e1\u0161et. Kdy\u017e nepomohl m\u016fj jasn\u00fd nesouhlas, kter\u00fd jsem sest\u0159e vyj\u00e1d\u0159il p\u0159edned\u00e1vnem, a ona se s n\u00edm st\u00fdkala d\u00e1l, jako bych nic ne\u0159ekl, budu d\u016fsledn\u011bj\u0161\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Opustil jsem sv\u00e9  komnaty a zam\u00ed\u0159il do t\u011bch jej\u00edch. Jak se dalo p\u0159edpokl\u00e1dat, nebyla tu. To m\u011b ale nikterak neodradilo. Usadil jsem se na malou stoli\u010dku v rohu pokoje, kde m\u011bla sv\u016fj toaletn\u00ed stolek a na n\u011bm velk\u00e9 zrcadlo, a zat\u00edmco jsem si prohl\u00ed\u017eel svou tv\u00e1\u0159, \u010dekal jsem na ni.<\/em><\/div>\n
\"9\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Kde jsi byla?“ Vyjel jsem na Amayu, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b uk\u00e1zala ve sv\u00fdch komnat\u00e1ch. Z m\u00e9 strany to byla sp\u00ed\u0161e \u0159e\u010dnick\u00e1 ot\u00e1zka, proto\u017ee j\u00e1 samoz\u0159ejm\u011b moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl. Nav\u00edc jsem do t\u00e9 ot\u00e1zky vlo\u017eil ve\u0161kerou moji ubl\u00ed\u017eenost a opu\u0161t\u011bnost, kter\u00e1 se ve mn\u011b usazovala te\u010f, kdy\u017e byl Torio pry\u010d. Sice jsem tu byl za \u00fa\u010delem ji pok\u00e1rat, ale pravda byla tak\u00e9 takov\u00e1, \u017ee jsem pot\u0159eboval n\u011b\u010d\u00ed spole\u010dnost. A kdo by m\u011bl b\u00fdt vhodn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e pr\u00e1v\u011b ona? V\u017edy\u0165 jsme spolu v\u017edy m\u011bli tak hezk\u00fd vztah. To byla dal\u0161\u00ed v\u011bc, kterou tu lo\u010fa\u0159 kazil.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Byla jsem se proj\u00edt v zahrad\u011b s Tomem.“ Odpov\u011bd\u011bla prost\u011b a j\u00e1 div nahlas nezask\u0159\u00edpal zuby.<\/em><\/div>\n
„Tak on u\u017e je to Tom?!“ Prsknul jsem podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b, „jak se m\u016f\u017ee\u0161 v\u016fbec s t\u00edm \u0161pinavcem zahazovat!?“ Nech\u00e1pal jsem to. Co on m\u011bl a j\u00e1 ne, \u017ee sestra rad\u011bji tr\u00e1vila \u010das s n\u00edm, nam\u00edsto se mnou.<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed to \u017e\u00e1dn\u00fd \u0161pinavec,“ br\u00e1nila ho a to m\u011b roz\u010dilovalo o to v\u00edc. \u017d\u00e1rlil jsem. Na sestru, \u017ee up\u0159ednost\u0148uje jeho p\u0159ede mnou. Na n\u011bj, \u017ee v\u011bnuje pozornost j\u00ed a ne c\u00edsa\u0159i. Nahlas bych to ale nikdy nep\u0159iznal. „Pom\u00e1h\u00e1m mu jen, aby se co nejrychleji nau\u010dil n\u00e1\u0161 jazyk,“ pokra\u010dovala v mluven\u00ed, zat\u00edmco j\u00e1 se d\u00e1l zaob\u00edral sebou. Bylo to sm\u011b\u0161n\u00e9. Pro\u010d bych m\u011bl st\u00e1t o to, aby m\u011b registroval? V\u017edy\u0165 se mi p\u0159eci hnusil. „Je v tom moc dobr\u00fd, ale jen lekce s u\u010ditelem, kter\u00e9ho mu poskytl tv\u016fj \u0161og\u00fan, ne\u017e odjel, nesta\u010d\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„Jo jist\u011b,“ odfrkl jsem si ironicky, proto\u017ee i p\u0159es sv\u00e9 vnit\u0159n\u00ed p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00ed jsem dok\u00e1zal velice dob\u0159e vn\u00edmat jej\u00ed slova. „Dnes je to konverzace r\u00e1doby za \u00fa\u010delem zdokonalen\u00ed japon\u0161tiny a z\u00edtra mu bude\u0161 d\u011blat d\u011bvku v jeho pelechu. Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee nevid\u00edm, \u017ee po tom jedin\u00e9m tou\u017e\u00ed\u0161?“ Cht\u011bl jsem dodat je\u0161t\u011b n\u011bco dal\u0161\u00edho pichlav\u00e9ho a zra\u0148uj\u00edc\u00edho. M\u00edsto toho jsem se ale chytl za tv\u00e1\u0159, kter\u00e1 pekeln\u011b p\u00e1lila od Amayiny dlan\u011b, je\u017e mi p\u0159ist\u00e1la v obli\u010deji. D\u00edval jsem se na ni zasko\u010den\u00fd, jak zrychlen\u011b oddechuje a z o\u010d\u00ed j\u00ed \u0161lehaj\u00ed blesky. Okam\u017eit\u011b mi do\u0161lo, \u017ee tohle jsem nem\u011bl. P\u0159ehnal jsem to a ubl\u00ed\u017eil j\u00ed. Dok\u00e1zal jsem si spo\u010d\u00edtat, \u017ee jsem si tu facku nejsp\u00ed\u0161 zaslou\u017eil, ale jak jinak jsem se m\u011bl ohradit proti t\u00e9 ohavnosti, co se tu d\u011bla? Nebylo to f\u00e9r. Ona byla kr\u00e1lovsk\u00e1 dcera a on nikdo.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tohle jsi nem\u011bla!“ Zavr\u010del jsem temn\u011b, ani\u017e bych si pln\u011b p\u0159iznal, \u017ee \u010d\u00e1st viny za vyhrocen\u00ed t\u00e9hle situace jsem nesl tak\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“  \u0161pitla provinile. V\u011bd\u011bla, \u017ee kdybych to cht\u011bl \u0159e\u0161it, nedopadlo by to s n\u00ed dob\u0159e. Nikdo si nemohl dovolit vzt\u00e1hnout ruku na c\u00edsa\u0159e. To bych ale neud\u011blal. Na to jsem ji m\u011bl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 r\u00e1d. Tohle si s n\u00ed p\u0159eci dok\u00e1\u017eu vy\u0159e\u0161it i s\u00e1m.<\/em><\/div>\n
„A\u0165 u\u017e se to nikdy neopakuje!“ Na\u0159\u00eddil jsem a za\u0161m\u00e1tral v jednom ze z\u00e1hyb\u016f sv\u00e9ho kimona a vyt\u00e1hl odtamtud mal\u00fd flak\u00f3nek. Pot\u0159eboval jsem se uklidnit a tohle mi to zaru\u010den\u011b umo\u017e\u0148ovalo. Tori\u016fv parf\u00e9m. Von\u011bl tak omamn\u011b a svoj\u00ed pronikavost\u00ed \u00fato\u010dil na moje smysly.<\/em>  <\/div>\n
„Co je to?“ Cht\u011bla zv\u011bdav\u011b v\u011bd\u011bt a nat\u00e1hla sm\u011brem ke mn\u011b ruku. Ucukl jsem.<\/em><\/div>\n
„Opatrn\u011b, sest\u0159i\u010dko. Dost bylo dnes rebelie. Nepokou\u0161ej moji trp\u011blivost. Do tohohle ti nic nen\u00ed.“ <\/em><\/div>\n
„\u017de nen\u00ed?“ Nenechala se ani v nejmen\u0161\u00edm zastra\u0161it. Byla o cel\u00e9 \u010dty\u0159i roky star\u0161\u00ed a ob\u010das m\u011bla pot\u0159ebu mi k\u00e1zat. Po\u0159\u00e1d jsem pro ni toti\u017e byl mnohem v\u00edce ne\u017e panovn\u00edk, ke kter\u00e9mu by m\u011bla m\u00edt \u00factu, bratr, o kter\u00e9ho se b\u00e1la a sna\u017eila se usm\u011br\u0148ovat jeho v\u00fdst\u0159ednosti. „Co je Torio pry\u010d, chov\u00e1\u0161 se je\u0161t\u011b podivn\u011bji ne\u017e obvykle. \u00dato\u010d\u00ed\u0161 na m\u011b, jsi rozlad\u011bn\u00fd, mrzut\u00fd, protivn\u011b jedn\u00e1\u0161 s ka\u017ed\u00fdm, kdo se v tv\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti by\u0165 jen hlasit\u011b nadechne a neust\u00e1le o\u010dich\u00e1v\u00e1\u0161 tuhle proklatou v\u011bc. Chci, abys to dal pry\u010d!“<\/em><\/div>\n
„Tak to ani n\u00e1pad!“ Znovu jsem uhnul a flak\u00f3n p\u0159ed n\u00ed ukryl zp\u011bt do \u0161at\u016f. „Nen\u00ed to tvoje starost. Neple\u0165 se do m\u00fdch v\u011bc\u00ed!“ Upozornil jsem ji a pova\u017eoval n\u00e1\u0161 hovor za ukon\u010den\u00fd. Za\u010d\u00ednalo tu b\u00fdt dusno a j\u00e1 se necht\u011bl do\u010dkat toho, \u017ee moje sestra zajde tak daleko, \u017ee m\u011b tu za\u010dne \u0161acovat a bezpodm\u00edne\u010dn\u011b se do\u017eadovat t\u00e9 vo\u0148avky. Bude lep\u0161\u00ed vz\u00edt do zaje\u010d\u00edch.<\/em><\/div>\n
„Tak ty se neple\u0165 do m\u00fdch!“ Stihla za mnou je\u0161t\u011b k\u0159iknout.<\/em>  <\/div>\n
„Jo a nezapome\u0148 z\u00edtra na tu mat\u010dinu n\u00e1v\u0161t\u011bvu.“ P\u0159ipomn\u011bla mi tu nelibost, co\u017e m\u011b donutilo zastavit se a oto\u010dit zp\u011bt na ni.<\/em><\/div>\n
„Nikam nejedu!“ M\u00e1lem, \u017ee jsem si i trucovit\u011b nedupnul.<\/em><\/div>\n
„Tak na to zapome\u0148!“ P\u0159e\u0161la ke mn\u011b p\u00e1r rychl\u00fdmi kroky a za\u0161ermovala mi vzty\u010den\u00fdm prstem p\u0159ed nosem. „Matka u\u017e n\u00e1s nevid\u011bla v\u011b\u010dnost. Nav\u00edc z\u00edtra je je\u0161t\u011b Den \u00facty ke st\u00e1\u0159\u00ed. Bylo by vysloven\u011b nezdvo\u0159il\u00e9, kdybys tu n\u00e1v\u0161t\u011bvu od\u0159ekl.“ Kousl jsem se do rtu. Tenhle bl\u00e1zniv\u00fd sv\u00e1tek mi unikl. „Sly\u0161\u00ed\u0161, Benjiro? Z\u00edtra r\u00e1no bude\u0161 p\u0159ipraven\u00fd k odjezdu, je to jasn\u00e9?“<\/em><\/div>\n
„Hmm,“ zamru\u010del jsem neur\u010dit\u011b a kysele se u\u0161kl\u00edbl.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
D\u00e1l u\u017e  m\u011b tu nic nedr\u017eelo. N\u011bco jsem si d\u00e1l rozmrzele brblal pod nos a \u0161oupav\u00fdm krokem odch\u00e1zel. Tentokr\u00e1t jsem byl natolik rozlad\u011bn\u00fd,  \u017ee m\u011b z m\u00e9 podr\u00e1\u017ed\u011bnosti nedostalo ani p\u0159ivon\u011bn\u00ed si k obsahu Toriovy lahvi\u010dky. Ten parf\u00e9m sice neum\u011bl zkr\u00e1tit ten \u010das, po kter\u00fd jsem \u010dekal na jeho n\u00e1vrat, ale dok\u00e1zal \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b vyplnit to pr\u00e1zdno, kter\u00e9 jsem uvnit\u0159 sebe c\u00edtil, a p\u0159edev\u0161\u00edm m\u011b uklid\u0148oval a odn\u00e1\u0161el od t\u011bchto podobn\u00fdch nep\u0159\u00edjemnost\u00ed. Tentokr\u00e1t se m\u011b ale neradostn\u00e1 n\u00e1lada dr\u017eela po\u0159\u00e1d. Uva\u017eoval jsem, \u010d\u00edm bych se zam\u011bstnal, aby dal\u0161\u00ed den bez n\u011bj uplynul o n\u011bco rychleji. Byl pry\u010d ji\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 m\u011bs\u00edc a zat\u00edm nep\u0159i\u0161la jedin\u00e1 zpr\u00e1va, \u017ee by se mocn\u00fd \u0161og\u00fan vracel se svou dru\u017einou do pal\u00e1ce. Pravd\u011bpodobn\u011b bylo je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 brzy. M\u011bl bych b\u00fdt v\u00edce trp\u011bliv\u00fd.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Bille, Bille!“ Usly\u0161el jsem za sebou rozradostn\u011bn\u00fd hl\u00e1sek Yukiko. Tuhle zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zkratku m\u00e9ho p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161 dlouh\u00e9ho jm\u00e9na, kter\u00e9 jinak zn\u011blo Benjiro Ichiro Leiko Lin, pro ni vymyslela Amaya, proto\u017ee kdy\u017e byla je\u0161t\u011b men\u0161\u00ed, m\u011bla probl\u00e9m ho vyslovit. Dnes u\u017e by to dok\u00e1zala, p\u0159esto tu to p\u0159\u00edzvisko z\u016fstalo. Zvykl jsem si a docela se mi to i l\u00edbilo.<\/em><\/div>\n
„Copak, mali\u010dk\u00e1?“ Oto\u010dil jsem se za zvukem jej\u00edho hlasu. Rozeb\u011bhnut\u00e1 mi sko\u010dila do n\u00e1ru\u010de a kopala vesele nohama ve vzduchu, jak jsem ji vyzvedl do v\u00fd\u0161ky. „Nem\u011bla bys b\u00fdt se sv\u00fdmi u\u010diteli?“<\/em><\/div>\n
„M\u011bla, ale utekla jsem jim. Poj\u010f si se mnou hr\u00e1t, pros\u00edm.“  \u017dadonila a j\u00e1 se musel rozesm\u00e1t. Tolik typick\u00e1 Yukiko. Ona byla jednodu\u0161e nezkrotn\u00fd \u017eivel. Neposedn\u00e9 d\u00edt\u011b pln\u00e9 energie, v\u017edy p\u0159ipraven\u00e9 vyv\u00e1d\u011bt n\u011bjakou neplechu. Obvykle bych ji popadl za ruku a nesmlouvav\u011b odvedl za jej\u00edmi lektory, ale te\u010f se mi zacht\u011blo s n\u00ed d\u011blat n\u011bco d\u011btinsk\u00e9ho. Byl to v\u00edtan\u00fd zp\u016fsob, jak v\u0161echno na chv\u00edli hodit za hlavu.<\/em><\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ mrknul jsem na ni spiklenecky. „Co podnikneme?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nakonec to dopadlo tak, \u017ee jsme se sob\u011b navz\u00e1jem schov\u00e1vali v zahrad\u00e1ch, honili se a pi\u0161t\u011bli. Den se tak p\u0159ehoupl k m\u00e9 libosti skute\u010dn\u011b rychle a bylo tu r\u00e1no. Rozmrzelost se vr\u00e1tila, kdy\u017e jsem usedal do vozu, kter\u00fd n\u00e1s odv\u00e1\u017eel ke kl\u00e1\u0161teru.<\/em>  <\/div>\n
„Ty ses na n\u00e1s p\u011bkn\u011b vybodl. M\u00e1\u0161 tam lep\u0161\u00ed z\u00e1bavu. Sam\u00fd n\u00f3bl sle\u010dinky.“ Pravdou je, \u017ee jsem si na kamar\u00e1dy ani nevzpomn\u011bl, kdy\u017e jsem tr\u00e1vil tolik \u010dasu s Amayou. Dnes jsem se to v\u0161ak rozhodl napravit, kdy\u017e mi \u0159ekla, \u017ee z\u00edtra brzy r\u00e1no odj\u00ed\u017ed\u011bj\u00ed s c\u00edsa\u0159em pry\u010d. Le\u017eely p\u0159ede mnou tedy dv\u011b noci, kter\u00e9 jsem si mohl vyplnit vlastn\u00edm programem. A m\u011bl jsem u\u017e i ur\u010ditou p\u0159edstavu. V podstat\u011b jsem byl jenom \u010dlov\u011bk a sexu\u00e1ln\u00ed abstinence m\u011b neuv\u011b\u0159iteln\u011b vy\u010derp\u00e1vala. U\u017e m\u011b nebavilo pom\u00e1hat si s\u00e1m a m\u00edt u toho nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159edstavy o Amaye a nebo o n\u011bm. Myslet na jeho d\u00edv\u010d\u00ed obli\u010dej bylo tak hloup\u00e9.<\/div>\n
„Tak po\u0159\u00e1d nebrblejte. Jdeme chlastat jako za starejch \u010das\u016f.“ Mus\u00edm se p\u0159iznat, \u017ee mi to docela chyb\u011blo.<\/div>\n
„Vy s t\u00edm nad\u011bl\u00e1te. Je tam nuda. V\u0161echno takov\u00fd jemn\u00fd.“  <\/div>\n
N\u011bjakou dobu trvalo, ne\u017e  jsme se dostali do z\u00e1bavn\u00ed \u010dtvrti na okraji m\u011bsta. Celou tu dobu jsme se \u0161pi\u010dkovali. Mysl\u00edm, \u017ee jsme nah\u00e1n\u011bli strach m\u00edstn\u00edm obyvatel\u016fm. D\u011blali jsme na n\u011b nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed grimasy. \u017deny s jekotem ut\u00edkaly. C\u00edtili jsme se neuv\u011b\u0159iteln\u011b siln\u00ed. Zapadli jsme do prvn\u00edho podniku s velk\u00fdmi k\u0159iklav\u00fdmi lampiony. Usadili jsme se na podlaze. \u0160t\u00edpl jsem do zadku jednu \u017eenu, i kdy\u017e j\u00ed to bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9, usm\u00e1la se. Hojn\u011b n\u00e1s z\u00e1sobovali tou svoj\u00ed ko\u0159alkou. Kupodivu se dala p\u00edt. Oproti jejich nepo\u017eivateln\u00e9mu j\u00eddlu to byl p\u0159\u00edmo z\u00e1zrak. Brzo n\u00e1m za\u010daly sv\u00edtit o\u010di. T\u011blem se rozl\u00e9valo p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo. Bylo hezk\u00e9 po tak dlouh\u00e9 dob\u011b vid\u011bt kamar\u00e1dy, se kter\u00fdmi jsem str\u00e1vil tolik m\u011bs\u00edc\u016f ve st\u00edsn\u011bn\u00e9m prostoru lodi. Sm\u00e1li jsme se vtip\u016fm. Rozhodli jsme se vyst\u0159\u00eddat v\u00edc podnik\u016f. Sotva jsem st\u00e1l na nohou, kdy\u017e jsme vy\u0161li ven.  <\/div>\n
Zd\u00e1lo se mi, \u017ee jsem zahl\u00e9dl pov\u011bdom\u00fd \u0161at. Xaniro. Co ten tady d\u011bl\u00e1? Myslel jsem si, \u017ee nikdy neopou\u0161t\u00ed pal\u00e1c. Asi n\u011bjak\u00fd p\u0159elud. P\u0159ece jenom jsem toho vypil v\u00edc ne\u017e dost. Ne, byl to opravdu on. H\u00e1dal se s n\u011bjak\u00fdm mlad\u00edkem. Chytil ho za ruku. Vy\u0161kubl se mu. On ho v\u0161ak znovu chytil, tentokr\u00e1t za jeho dlouh\u00e9 vlasy. Kluk sebou zoufale zazm\u00edtal. Xaniro ho nemilosrdn\u011b t\u00e1hl za sebou, a\u017e do jednoho pestrobarevn\u00e9ho vchodu. Tuhle sc\u00e9nu jsem nech\u00e1pal. Necht\u011bl jsem si nad t\u00edm l\u00e1mat hlavu, kter\u00e1 u\u017e takhle byla t\u011b\u017ek\u00e1.<\/div>\n
  <\/div>\n
Nakonec jsem skon\u010dil v zadn\u00ed  m\u00edstnosti nev\u011bstince. Sna\u017eil jsem se pol\u00edbit \u017eenu, o kter\u00e9  jsem nev\u011bd\u011bl, jestli je hezk\u00e1 nebo o\u0161kliv\u00e1. M\u011bl jsem rozost\u0159en\u00e9 vid\u011bn\u00ed. Vlastn\u011b to bylo jedno. \u0160lo o uspokojen\u00ed m\u00fdch cht\u00ed\u010d\u016f. Byl jsem j\u00ed vd\u011b\u010dn\u00fd, kdy\u017e se sama vymotala ze sv\u00fdch \u0161at\u016f a lehla si na roho\u017e. Neobt\u011b\u017eoval jsem se se svl\u00e9k\u00e1n\u00edm ko\u0161ile, jenom si st\u00e1hl kalhoty. Tro\u0161ku jsem si pohr\u00e1l s t\u00edm sv\u00fdm, aby byl v aktivn\u00edm stavu a polo\u017eil se na ni. Necht\u011bla, abych ji l\u00edbal. No vlastn\u011b se takhle br\u00e1nily i d\u011bvky v Evrop\u011b. Tak\u017ee \u017e\u00e1dn\u00e1 zm\u011bna. Je\u0161t\u011b v\u00edc rozt\u00e1hla nohy. Prozkoumal jsem jej\u00ed \u0161t\u011brbinu prsty. Ml\u010dela. Ani nijak jinak nedala najevo, \u017ee se j\u00ed moje po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed l\u00edb\u00ed. P\u0159estal jsem se na cokoliv ohl\u00ed\u017eet a pronikl do n\u00ed. Bylo to vzru\u0161uj\u00edc\u00ed, pono\u0159it se po tolika dnech vynucen\u00e9ho celib\u00e1tu do \u017ehav\u00e9ho \u017eensk\u00e9ho t\u011bla. Byla pom\u011brn\u011b \u00fazk\u00e1, asi to bylo t\u00edm, \u017ee zdej\u0161\u00ed mu\u017ei nemaj\u00ed tak velk\u00e9 \u00fady. Zb\u011bsile jsem za\u010dal p\u0159ir\u00e1\u017eet. Ud\u011blal jsem se neuv\u011b\u0159iteln\u011b rychle.<\/div>\n
  <\/div>\n
R\u00e1no bylo krut\u00e9. Ani nev\u00edm, jak jsem se dostal do pal\u00e1ce a do sv\u00e9ho domku. Doufal jsem, \u017ee se Xaniro dnes neobjev\u00ed. Nest\u00e1l jsem o to, aby m\u011b vid\u011bl v takov\u00e9m stavu. Mysl\u00edm, \u017ee se mi cestou poda\u0159ilo i vylep\u0161it tu jejich nehezkou zahr\u00e1dku. Zasm\u00e1l jsem se. Zahradn\u00edci se asi budou velmi divit tomu, co najdou.<\/div>\n
„Auuu.“ Hlava m\u011b bolela jako \u010dert, ale ve\u010der st\u00e1l za to. Kone\u010dn\u011b jsem se po\u0159\u00e1dn\u011b pobavil. U\u017e mi tahle pal\u00e1cov\u00e1 \u00farove\u0148 \u0161la na nervy. Fale\u0161n\u00e9  \u00fasm\u011bvy a vyt\u0159\u00edbenost \u00fapln\u011b v\u0161ude. Na druhou stranu m\u011b Xaniro za\u010dal dost zaj\u00edmat. Ty z\u00e1hadn\u00e9 vzkazy jsou ur\u010dit\u011b jeho pr\u00e1ce. On je na to schopn\u00fd dost. Rozhodl jsem se ho sledovat. Mus\u00edm t\u011bm v\u0161em z\u00e1had\u00e1m p\u0159ij\u00edt na kloub. Cel\u00fd den jsem nest\u00e1l za nic. Poleh\u00e1val jsem ve st\u00ednu. Slunce bylo k nesnesen\u00ed. Ten mr\u0148avej sk\u0159et se d\u00edky bohu nezjevil a j\u00e1 byl osudu vd\u011b\u010dn\u00fd. Ur\u010dit\u011b by v\u0161e je\u0161t\u011b za tepla b\u011b\u017eel vyslepi\u010dit tomu z\u017een\u0161til\u00e9mu c\u00edsa\u0159i. Ohrnoval by ten sv\u016fj dokonal\u00fd nos\u00edk a schov\u00e1val by se za luxusn\u00edm ruk\u00e1vem. Nejrad\u0161i bych z n\u011bj to oble\u010den\u00ed serval vzteky. Cht\u011bl bych vid\u011bt ten jeho vyd\u011b\u0161en\u00fd v\u00fdraz. M\u011bl by pomalu smrt v o\u010d\u00edch.  <\/div>\n
K ve\u010deru jsem se vydal ven. U\u017e mi bylo l\u00edp. Protivn\u00e9 slunce se pomalu schov\u00e1valo za obzor. Rozhodl jsem se proj\u00edt a nad\u00fdchat \u010derstv\u00e9ho vzduchu. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee ji\u017e nen\u00ed takov\u00e9 horko.<\/div>\n
<\/div>\n
Rychle jsem usko\u010dil stranou a skr\u010dil se. Snad m\u011b nespat\u0159il. To by tak sch\u00e1zelo. Xaniro. Celej den nevystrkoval rohy a jen co se setm\u00ed, tak je na nohou. Rozhodl jsem se ho sledovat. Bylo to docela t\u011b\u017ek\u00e9 maskovat se za lucerny a pagody, miniaturn\u00ed strome\u010dky. Jeho cesta vedla do \u010d\u00e1sti pal\u00e1ce, kde jsem nikdy nebyl. Pro\u0161el kolem jez\u00edrka, kde jsme se potk\u00e1vali s Amayou, ale pak zahnul na stezku, po kter\u00e9 jsem je\u0161t\u011b ne\u0161el. Pokra\u010doval d\u00e1l a d\u00e1l. Doufal jsem, \u017ee najdu cestu zp\u011bt a nebudu bloudit po pal\u00e1cov\u00e9m komplexu a\u017e do r\u00e1na. Xaniro p\u0159e\u0161el po \u010derven\u00e9m most\u011b k n\u011bjak\u00e9mu pavil\u00f3nu. P\u0159ej\u00edt nesly\u0161n\u011b most byl pro m\u011b o\u0159\u00ed\u0161ek. Na\u0161t\u011bst\u00ed se mi to poda\u0159ilo. Ukryl jsem se za kmenem t\u0159esn\u011b, nebo co to vlastn\u011b bylo, jednodu\u0161e za podivn\u011b skroucen\u00fd strom. Na\u0161t\u011bst\u00ed m\u011bl siln\u00fd kmen, kter\u00fd se stal m\u00fdm do\u010dasn\u00fdm \u00fato\u010di\u0161t\u011bm. Svezl jsem se k jeho pat\u011b a usadil se.  <\/div>\n
Uvnit\u0159 se sv\u00edtilo pap\u00edrov\u00fdmi lampami s n\u011bjak\u00fdmi n\u00e1pisy. Ps\u00e1t ani \u010d\u00edst jsem se je\u0161t\u011b  nenau\u010dil. Uprost\u0159ed se na fialov\u00e9m brok\u00e1tov\u00e9m koberci kr\u010dila n\u011bjak\u00e1  dlouhovlas\u00e1 postavi\u010dka. Sotva Xaniro ve\u0161el, postavil jednu z lamp bl\u00ed\u017e ke dve\u0159\u00edm. Poznal jsem chlapce ze v\u010dera. M\u011bl jsem na n\u011b na oba dokonal\u00fd v\u00fdhled. Sebejist\u00fd Xaniro se ani neobt\u011b\u017eoval za\u0161oupnout dve\u0159e s motivem draka. Chlapec se rozplakal. Za\u010dal k\u0148ourat jak o \u017eivot. Pohnul se. Jeho \u0161at se shrnul z ramen. \u010cerven\u00e9 kimono odhalilo jeho nahotu a sv\u00e1zan\u00e9 ruce. Provaz byl zvl\u00e1\u0161tn\u011b zapleten\u00fd nejenom kolem z\u00e1p\u011bst\u00ed, ale pokr\u010doval po cel\u00fdch pa\u017e\u00edch a kolem krku. Nikdy jsem nic podobn\u00e9ho nevid\u011bl.  <\/div>\n
„Tatsuyo, pro\u010d zase vyv\u00e1d\u00ed\u0161? V\u010dera jsme si to snad ujasnili. Nem\u00e1\u0161 na v\u00fdb\u011br. Tvoje chov\u00e1n\u00ed m\u011b uv\u00e1d\u00ed v nep\u0159\u00ed\u010detnost. Copak se nem\u016f\u017ee\u0161 tro\u0161ku sna\u017eit?“ Chlapec ml\u010del. Svit luceren mu dod\u00e1val nadpozemskou kr\u00e1su. Jeho t\u011blo bylo tak dokonal\u00e9. Nikdy jsem nevid\u011bl jemu podobn\u00e9. „Jsi stejn\u011b dokonal\u00fd jako tvoje jm\u00e9no.“ Vydechl Xaniro. „Ud\u011bl\u00e1me si hezk\u00fd ve\u010der. Jen ty a j\u00e1.“  <\/div>\n
Tatsuyo se nekontrolovateln\u011b  rozplakal. Velk\u00e9 slzy st\u00e9kaly po jeho obli\u010deji a dopadaly na l\u00e1tku. Xanirovi za\u010dala doch\u00e1zet trp\u011blivost.<\/div>\n
„Pod\u00edvej se na m\u011b. No tak bude to! Uv\u011bdomuje\u0161 si, jak nevkusn\u011b se chov\u00e1\u0161? Mysli na svoji rodinu. Sta\u010d\u00ed jedin\u00e9 slovo a zem\u0159ou v b\u00edd\u011b. R\u00e1d si vychutn\u00e1m jejich p\u00e1d, a\u017e na samotn\u00e9 dno. Budou z nich etov\u00e9*. To bys cht\u011bl?“ Kluk se jako z\u00e1zrakem uklidnil. Xaniro mu set\u0159el slzu a prst si str\u010dil do pusy. „Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed opravdu chutnaj\u00ed slan\u011b.“ Pohladil ho po vlasech. „Tak se mi l\u00edb\u00ed\u0161.“ Xaniro vyt\u00e1hl ze \u0161at\u016f n\u011bjakou n\u00e1dobku a polo\u017eil ji na zem. P\u00e1r okam\u017eik\u016f na to se zbavil sv\u00e9ho \u010dern\u00e9ho kimona. Svoje i toho kluka pohodil stranou. Zav\u00ed\u0159ily vzduchem jako k\u0159\u00eddla n\u011bjak\u00e9ho barevn\u00e9ho pt\u00e1ka.  <\/div>\n
Chv\u00edli hladil Tatsuyovo t\u011blo, ne\u017e ho m\u00edrn\u00fdm tlakem donutil lehnout si na bok. Oto\u010dil se pro n\u00e1dobku. Otev\u0159el ji a n\u011bco nabral prsty. Asi olej. Lehce p\u0159ejel po vystoupl\u00e9 p\u00e1te\u0159i sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka, a\u017e tam k jeho otvoru. Byl jsem p\u0159ekvapen a zd\u011b\u0161en. U n\u00e1s se za tohle nemravn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed popravovalo. V lep\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b hrozil dlouholet\u00fd \u017eal\u00e1\u0159. Nikdy jsem nevid\u011bl milov\u00e1n\u00ed dvou mu\u017e\u016f. Pol\u00e9valo m\u011b horko i chlad z\u00e1rove\u0148. Kdy\u017e ho dostate\u010dn\u011b p\u0159ipravil, pokr\u010dil mu jednu nohu a vl\u00e1\u010dn\u011b do n\u011bj pronikl. Tatsuya ze sebe vydal zvuk jako ran\u011bn\u00fd pt\u00e1\u010dek. Xaniro zaslepen\u00fd vlastn\u00ed rozko\u0161\u00ed nedbal na jeho sotva sly\u0161iteln\u00fd protest. Jeho pohyby se prohlubovaly a zrychlovaly. No\u010dn\u00ed vzduch pro\u0165al v\u00fdk\u0159ik. Xaniro dos\u00e1hl vyvrcholen\u00ed. Byl jsem zmaten\u00fd. Tahle pod\u00edvan\u00e1 byla tak odporn\u00e1, ale p\u0159esto jsem c\u00edtil zm\u011bny, kter\u00e9 se d\u011bly s m\u00fdm rozkrokem. V hloubi du\u0161e m\u011b to velice vzru\u0161ilo.  <\/div>\n
Zak\u00e1zal jsem si ale takov\u00e9  h\u0159\u00ed\u0161n\u00e9 my\u0161lenky. U\u017e jsem se rad\u011bji za\u010d\u00ednal t\u011b\u0161it na Amayu, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed. Nemohl jsem se do\u010dkat jej\u00edho rozko\u0161n\u00e9ho \u017eensk\u00e9ho t\u011bla. Nevydr\u017eel jsem to a vykradl se do \u010derno\u010dern\u00e9 noci. N\u011bkolikr\u00e1t jsem bloudil, ne\u017e jsem na\u0161el sv\u00e9 obydl\u00ed. Zmu\u010den\u011b jsem dopadl na svoji postel. \u010ceho se je\u0161t\u011b \u010dlov\u011bk do\u010dk\u00e1 v t\u00e9hle krajin\u011b?<\/div>\n
_____________________________________<\/div>\n
*etov\u00e9 – vyd\u011bd\u011bnci, \u010disti\u010di stok, spodina, mohli to tak\u00e9 b\u00fdt poprav\u010d\u00ed<\/p>\n<\/div>\n
autor: Tomi & Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tomi & Ainikki Skryt za p\u00e1r kusy vzrostl\u00fdch ke\u0159\u016f jsem se ujistil, \u017ee Amaya dostate\u010dn\u011b  rozptyluje na\u0161eho cizince, tud\u00ed\u017e  \u017ee domek na konci pal\u00e1cov\u00e9ho are\u00e1lu je pr\u00e1zdn\u00fd. Netu\u0161il jsem ov\u0161em, kolik mi je\u0161t\u011b m\u016f\u017ee zb\u00fdvat \u010dasu, proto jsem si rad\u011bji posp\u00ed\u0161il.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[329],"tags":[],"class_list":["post-11362","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-znovu-jsem-nasel-vychod-slunce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11362","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11362"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11362\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11362"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11362"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11362"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}