{"id":11384,"date":"2010-06-25T18:00:00","date_gmt":"2010-06-25T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11356"},"modified":"2010-06-25T18:00:00","modified_gmt":"2010-06-25T17:00:00","slug":"znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/06\/25\/znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-2\/","title":{"rendered":"Znovu jsem na\u0161el v\u00fdchod slunce 2."},"content":{"rendered":"
autor:<\/strong> Tomi & Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Usadil jsem se na lavi\u010dku v zahrad\u011b kousek od sv\u00fdch komnat a zad\u00edval se na nedalek\u00fd nevelk\u00fd bambusov\u00fd h\u00e1j. Uklid\u0148ovalo m\u011b to, a p\u0159edev\u0161\u00edm to postupn\u011b odn\u00e1\u0161elo v\u0161echny m\u00e9 my\u0161lenky, kter\u00e9 se m\u011b vytrvale dr\u017eely cel\u00fd zbytek dne od on\u00e9 audience s Holan\u010fany, a \u010dinily m\u011b nezvykle rozt\u011bkan\u00fdm a rozlad\u011bn\u00fdm. Net\u011b\u0161ilo m\u011b ani b\u00fdt v p\u0159\u00edtomnosti m\u00fdch sester, a jedin\u00e1 osoba, kter\u00e1 by m\u011b dok\u00e1zala rozpt\u00fdlit, na m\u011b prozat\u00edm nem\u011bla \u010das. Torio je\u0161t\u011b vy\u0159izoval n\u011bjak\u00e9 st\u00e1tn\u00ed z\u00e1le\u017eitosti, proto jsem se rozhodl vyhledat klid v zahrad\u00e1ch. Bylo to m\u00edsto, kter\u00e9 jsem skute\u010dn\u011b zbo\u017e\u0148oval. Sledoval jsem jemnou kadenci pohybu stvol\u016f a v\u011btv\u00ed p\u0159i m\u00edrn\u00e9m v\u00e1nku a tajil dech nad hrou sv\u011btel a st\u00edn\u016f, je\u017e vytv\u00e1\u0159ely paprsky zapadaj\u00edc\u00edho slunce.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Rozj\u00edmal jsem a nech\u00e1val svou mysl odpoutat se od v\u0161eho nepodstatn\u00e9ho a zbyte\u010dn\u011b zat\u011b\u017euj\u00edc\u00edho. Mo\u017en\u00e1 na n\u011bm bylo cosi zaj\u00edmav\u00e9ho, ale rozhodn\u011b to nebylo natolik siln\u00e9, abych si t\u00edm nech\u00e1val \u010de\u0159it hladinu m\u00e9ho jinak v\u017edy poklidn\u00e9ho \u017eivota. Necht\u011bl jsem nad n\u00edm u\u017e v\u00edce uva\u017eovat a jedin\u011b tady se mi poda\u0159ilo zvolna zapom\u00ednat.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Obraz tv\u00e1\u0159e rozcuchan\u00e9ho Holan\u010fana se v m\u00e9 mysli rozplynul definitivn\u011b v moment\u011b, kdy jsem na sv\u00e9m rameni uc\u00edtil dotek dlan\u011b. Nebylo pochyb, kdo m\u011b poctil svou p\u0159\u00edtomnost\u00ed. \u00dasta se mi automaticky rozt\u00e1hla do pot\u011b\u0161en\u00e9ho \u00fasm\u011bvu. Slunce pomalu zapadalo za obzor a to obvykle byla doba, kdy jsem b\u00fdval s n\u00edm. Nikdy nezapomn\u011bl p\u0159ij\u00edt, pokud ho povinnosti neodvedly n\u011bkam pry\u010d, a on byl v pal\u00e1ci.<\/em><\/div>\n
\n
„Torio,“ vydechl jsem om\u00e1men\u011b a zvedl se z lavi\u010dky, abych mu mohl stanout tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159, p\u0159\u00edpadn\u011b dostat opojn\u00e9 objet\u00ed, pokud bude ochoten mi ho v\u011bnovat. Malinko jsem posmutn\u011bl, kdy\u017e nerozt\u00e1hl n\u00e1ru\u010d, ale bylo to jen na vte\u0159inu. Ne\u017e promluvil.<\/em><\/div>\n
„To je pro v\u00e1s, veli\u010denstvo. Symbolizuje \u010distotu a kr\u00e1su, p\u0159esto t\u00e9 va\u0161\u00ed se nevyrovn\u00e1.“ Sklopil jsem o\u010di, abych se pod\u00edval, co sv\u00edral v ruce. N\u00e1dhern\u00fd kv\u011bt kosatce. Ale v\u017edy\u0165 ty u\u017e odkvetly p\u0159ed dobr\u00fdm m\u011bs\u00edcem. Kde jen tenhle mohl naj\u00edt?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nejsp\u00ed\u0161 si v\u0161iml m\u00e9  zmatenosti.<\/em><\/div>\n
„Vykvetl jen pro v\u00e1s, v\u00fdsosti.“ Nepot\u0159eboval jsem dal\u0161\u00ed vysv\u011btlen\u00ed. Maxim\u00e1ln\u011b pot\u011b\u0161en jsem si od n\u011bj jeho mal\u00fd d\u00e1rek p\u0159evzal a oddan\u011b se na b\u011blovlas\u00e9ho mu\u017ee usm\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuji.“  \u0160pitl jsem a p\u0159i\u010dichl k okv\u011btn\u00edm l\u00edstk\u016fm.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159ipozd\u00edv\u00e1 se. Vr\u00e1t\u00edme se do pal\u00e1ce, ano?“ Tak jako to ji\u017e dnes jednou ud\u011blal, polo\u017eil mi ruku na z\u00e1da mezi lopatky a jemn\u00fdm tlakem m\u011b donutil rozej\u00edt se zp\u011bt k m\u00fdm komnat\u00e1m. Tentokr\u00e1t ji ale dol\u016f nesundal a nechal ji tam polo\u017eenou celou zp\u00e1te\u010dn\u00ed cestu. Ten dotek p\u0159\u00edjemn\u011b hladil a cel\u00e9ho m\u011b rozechv\u00edval. N\u011bco mi vypr\u00e1v\u011bl sv\u00fdm tich\u00fdm, p\u0159esto pevn\u00fdm, a z\u00e1rove\u0148 uklid\u0148uj\u00edc\u00edm hlasem, ale nebyl jsem si jist\u00fd, jestli l\u00ed\u010dil, jak daleko jsou dvorn\u00ed \u0161vadleny se zhotoven\u00edm m\u00e9ho nov\u00e9ho oble\u010den\u00ed, a nebo mi p\u0159ed\u0159\u00edk\u00e1val sv\u00e9 nov\u00e9 ver\u0161e, kter\u00e9 jen a jen pro m\u011b ob\u010das skl\u00e1dal. J\u00e1 byl toti\u017e schopn\u00fd soust\u0159edit se pouze na jeho dla\u0148 a p\u0159edstavovat si, o kolik by to bylo intenzivn\u011bj\u0161\u00ed, kdyby mezi n\u00ed a poko\u017ekou m\u00fdch zad nebyla l\u00e1tka m\u00e9ho vych\u00e1zkov\u00e9ho kimona.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ve\u0161li jsme do pokoje. Musel tu b\u00fdt ji\u017e p\u0159ede mnou, proto\u017ee cel\u00e1  m\u00edstnost byla provon\u011bn\u00e1 n\u011bjak\u00fdmi aromatick\u00fdmi ty\u010dinkami a prosv\u011btlena p\u00e1r lucerni\u010dkami, kter\u00e9 pl\u00e1polav\u011b sv\u00edtily v bl\u00edzkosti m\u00e9ho l\u016f\u017eka. Odlo\u017eil jsem si kv\u011btinu na stolek pod oknem, p\u00e1r kroky p\u0159e\u0161el k posteli a vy\u010dk\u00e1vav\u011b se p\u0159es rameno ohl\u00e9dl na Toria. V\u011bd\u011bl jsem, co p\u0159ijde, a nemohl jsem pop\u0159\u00edt, \u017ee jsem se t\u011b\u0161il. Bylo to pro m\u011b uvoln\u011bn\u00ed a maxim\u00e1ln\u00ed pot\u011b\u0161en\u00ed. M\u016fj \u0161og\u00fan* p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, kde se m\u011b dotknout, kde pohladit, abych vrn\u011bl bla\u017eenost\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Zezadu ke mn\u011b  p\u0159istoupil a nejd\u0159\u00edve mi rozv\u00e1zal p\u00e1s, kter\u00fd  dr\u017eel m\u00e9 kimono, a pak mi ho zvolna stahoval z ramenou. L\u00e1tka, je\u017e se mi svezla po pa\u017e\u00edch a z\u00e1dech, lehce za\u0161imrala, a se \u0161ust\u011bn\u00edm dopadla na zem. Sv\u00e9 ruce prostr\u010dil pod m\u00fdm podpa\u017ed\u00edm a v dlouh\u00e9m l\u00edn\u00e9m tahu m\u011b pohladil od kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti p\u0159es hrudn\u00edk, sj\u00ed\u017ed\u011bl po b\u0159ichu a\u017e k podb\u0159i\u0161ku. D\u00e1l u\u017e ale neputoval a  oto\u010dil si m\u011b \u010delem k sob\u011b. Byl nah\u00fd stejn\u011b jako j\u00e1. Netu\u0161il jsem, kdy se sta\u010dil svl\u00e9knout, ale Torio m\u011bl spoustu takov\u00fdchto sv\u00fdch podivnost\u00ed a z\u00e1had. D\u011blalo ho to je\u0161t\u011b o to v\u00edc p\u0159ita\u017eliv\u011bj\u0161\u00edho pro m\u011b. Nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9 zn\u00e1t podstatu jeho skryt\u00fdch tajemstv\u00ed. D\u016fle\u017eit\u00e9 bylo, \u017ee tu byl v\u017edy pro m\u011b, ochra\u0148uj\u00edc\u00ed, moudr\u00fd, podpo\u0159iv\u0161\u00ed a moment\u00e1ln\u011b i naprosto tvrd\u00fd, p\u0159ipraven\u00fd pono\u0159it se do m\u00e9ho t\u011bla.<\/em>  <\/div>\n
Zrychlil se mi dech jen z toho pohledu do jeho kl\u00edna a za\u010dal m\u011b pl\u00ed\u017eiv\u011b obklopovat na\u0161edl\u00fd opar podivn\u00e9ho stavu zm\u011bn\u011bn\u00e9 mysli, kter\u00e1 m\u011b uzamykala do naprosto jin\u00e9ho sv\u011bta, kde jsem nebyl schopn\u00fd vn\u00edmat t\u00e9m\u011b\u0159 nic. Snad ani p\u0159\u00edmo m\u00e9ho spole\u010dn\u00edka ne. Byla tu jen fyzick\u00e1 touha umocn\u011bn\u00e1 o jak\u00fdmsi zp\u016fsobem om\u00e1men\u00e9 v\u011bdom\u00ed, ke kter\u00e9mu pronikaly jen po\u017eitky, kter\u00e9 mi Torio p\u0159i t\u011bchto na\u0161ich chv\u00edl\u00edch zp\u016fsoboval.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Posunkem ruky mi nazna\u010dil, abych se polo\u017eil na l\u016f\u017eko a j\u00e1  tak bez nejmen\u0161\u00edho protestu u\u010dinil. Uvelebil jsem se na z\u00e1dech a do\u0161iroka od sebe odd\u00e1lil stehna. Zhluboka jsem nas\u00e1l do plic vzduch a zav\u0159el o\u010di. Jakoby zd\u00e1lky jsem vn\u00edmal, jak se po kolenou dostal a\u017e ke mn\u011b, a pak jsem uc\u00edtil pronikav\u00e9 ar\u00f3ma vonn\u00e9ho oleje, kter\u00fd p\u0159i tom pou\u017e\u00edval.<\/em>  <\/div>\n
Jeho ruce m\u011b  chytly pod koleny, rozt\u00e1hly mi a nadzvedly nohy je\u0161t\u011b  o n\u011bco v\u00edce, aby mohl co nejbl\u00ed\u017ee ke mn\u011b. Vyk\u0159ikl jsem, kdy\u017e  do m\u011b proniknul. Prohnul jsem se v z\u00e1dech, hlava se mi zabo\u0159ila do pol\u0161t\u00e1\u0159e a nehty jsem zatnul do podlo\u017eky pod sebou. Pokud jsem do t\u00e9 doby byl schopn\u00fd registrovat je\u0161t\u011b n\u011bco jin\u00e9ho, nyn\u00ed m\u011b m\u016fj ml\u00e9\u010dn\u011b b\u011blo\u0161ed\u00fd mrak obklopil naplno a neprostupn\u011b. St\u00e9nal jsem jen v rytmu jeho p\u0159\u00edraz\u016f, kter\u00e9 mi neomyln\u011b vyst\u0159elovaly do cel\u00e9ho t\u011bla impulzy rozko\u0161e a mraven\u010dily snad a\u017e v kone\u010dc\u00edch prst\u016f.<\/em>  <\/div>\n
K\u0148u\u010del jsem z toho, jak mu\u010div\u011b dlouho mi to dok\u00e1zal d\u011blat, ani\u017e by mi dop\u0159\u00e1l uvoln\u011bn\u00ed a pocit maxim\u00e1ln\u00edho uspokojen\u00ed z vyvrcholen\u00ed. Sly\u0161el jsem nakonec i s\u00e1m sebe, jak zoufale pros\u00edm o v\u00edc a rychleji. Slitoval se a ud\u011blal, o\u010d jsem ho \u017e\u00e1dal. Hltav\u011b jsem lapal po vzduchu v posledn\u00edm n\u011bm\u00e9m v\u00fdk\u0159iku, proto\u017ee hlas mi z\u016fstal uv\u011bzn\u011bn\u00fd n\u011bkde hluboko v hrdle. Skropil jsem svoje vlastn\u00ed b\u0159icho a n\u00e1sledn\u011b bylo vlhko i uvnit\u0159 m\u011b. F\u0148uknul jsem, kdy\u017e opustil moje t\u011blo. Uklidnilo m\u011b ale jeho n\u011b\u017en\u00e9 pohlazen\u00ed po linii l\u00edcn\u00ed kosti.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159eji hezkou noc, veli\u010denstvo.“ Za\u0161eptal mi do ucha a jemn\u011b mi d\u00fdchnul do t\u011bch m\u00edst. Nesna\u017eil jsem se cokoli odpov\u011bd\u011bt nebo snad alespo\u0148 otev\u0159\u00edt o\u010di. P\u0159ich\u00e1zel ke mn\u011b sp\u00e1nek. Naposledy jsem v\u011bd\u011bl jen, jak m\u011b p\u0159ikryl dekou a sly\u0161el jeho tich\u00e9 vzdaluj\u00edc\u00ed se kroky.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nebylo mi z toho dob\u0159e, kdy\u017e  se ciz\u00ed ruce dot\u00fdkaly m\u00fdch v\u011bc\u00ed. Ani nev\u00edm, pro\u010d jsem vlastn\u011b souhlasil, \u017ee se p\u0159est\u011bhuji do domku na okraji pal\u00e1ce. Tak\u00e9 jsem nepochopil, pro\u010d m\u00e9mu dosavadn\u00edmu \u00fato\u010di\u0161ti \u0159\u00edkali domek. Na na\u0161e pom\u011bry by to byl toti\u017e mal\u00fd z\u00e1me\u010dek. D\u011bsily m\u011b ty d\u0159ev\u011bn\u00e9 sk\u0159\u00edpaj\u00edc\u00ed podlahy, v\u0161udyp\u0159\u00edtomn\u00e1 ostr\u00e1 strohost, jako bych vstoupil do kl\u00e1\u0161tera. T\u011b\u0161il jsem se na ty okam\u017eiky, a\u017e s kapit\u00e1nem a \u010d\u00e1st\u00ed pos\u00e1dky vyraz\u00edm ven do z\u00e1bavn\u00ed \u010dtvrti. Zaj\u00edmaly m\u011b m\u00edstn\u00ed vyhl\u00e1\u0161en\u00e9 kr\u00e1sky. Pro\u010d se jednou po\u0159\u00e1dn\u011b nepobavit? Nem\u011bl jsem chu\u0165 tr\u00e1vit ve\u010der kouk\u00e1n\u00edm do pr\u00e1zdna a nebo chozen\u00edm po divn\u00e9 zahrad\u011b, kde stromy byly tak mal\u00e9, a p\u0159itom vypadaly, \u017ee je jim pomalu sto let. Nech\u00e1pal jsem, jak je to mo\u017en\u00e9. Jako by bl\u00e1zniv\u00fd kouzeln\u00edk zmen\u0161il opravdovou krajinu. Je\u0161t\u011b bych se mohl potkat s t\u00edm nep\u0159\u00edjemn\u00fdm rozmazlen\u00fdm klukem a nebo s jeho b\u011blovlas\u00fdm nohsledem. Nikdy. Pod nohama se mi neust\u00e1le motal Xaniro. M\u011bl tis\u00edce ot\u00e1zek. Dirigoval slu\u017eebnictvo, co kam maj\u00ed d\u00e1t.<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e ruch utichl, Xaniro se posadil naproti mn\u011b a nalil mi \u010daj do sm\u011b\u0161n\u011b mal\u00e9ho \u0161\u00e1lku bez ou\u0161ka. Nikdy jsem nevid\u011bl tak odporn\u011b vymalovan\u00fd  hrnek. Vypadal tak sta\u0159e a popraskan\u011b. Tro\u0161ku jsem se napil. \u010caj chutnal nezvykle ho\u0159ce. Vzpomn\u011bl jsem si na na\u0161e pitky na lodi. Z\u00e1bava, sm\u00edch, sem tak se n\u011bkdo porval. Alkohol tekl proudem. \u0158e\u0161ili jsme s kolika \u017eenami se pomilujeme, a\u017e p\u0159istaneme na pevnin\u011b.<\/div>\n
„A jak se v\u00e1m tady lib\u00ed? Asi je v\u0161echno pro v\u00e1s nezvykl\u00e9?“<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se mi tu. Tolik barev, zaj\u00edmav\u00ed lid\u00e9.“ Nikdy jsem si nepotrp\u011bl na spole\u010denskou konverzaci. Nejrad\u0161i bych mu \u0159ekl, aby vypadl. Byl mil\u00fd takov\u00fdm t\u00edm vlezl\u00fdm zp\u016fsobem. Lezl mi d\u011bsn\u011b na nervy. Ozvalo se hlasit\u00e9 k\u0159upnut\u00ed. \u0160\u00e1lek mi praskl v rukou. Xaniro se u\u0161kl\u00edbl a okam\u017eit\u011b nasadil svoji zdvo\u0159ilou masku.<\/div>\n
„Nic se nestalo. Byl to jenom Heiansk\u00fd \u0161\u00e1lek.“ Nech\u00e1pal jsem, jak m\u016f\u017ee m\u00edt kus n\u00e1dob\u00ed tak divn\u00fd n\u00e1zev. M\u00e1vl rukou na slu\u017eku. Okam\u017eit\u011b st\u0159epy uklidila a p\u0159inesla jin\u00fd. Po chv\u00edli jsem se Xanira zbavil, kdy\u017e jsem se vymluvil na \u00fanavu. Ne\u0161el jsem si lehnout. T\u0159\u00eddil jsem sv\u00e9 v\u011bci a listiny. Hodn\u011b v\u011bc\u00ed z\u016fstalo v bedn\u00e1ch. Nebylo je kam d\u00e1t. To sam\u00e9 i moje \u0161atstvo. U\u017e sly\u0161\u00edm kapit\u00e1na, jak \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee tenhle proklatej n\u00e1rod nem\u00e1 ani sk\u0159\u00edn\u011b. Na zemi jed\u00ed, sp\u00ed skoro jako zv\u00ed\u0159\u00e1tka.  <\/div>\n
Nedalo mi to a vylezl jsem ven. \u0160el jsem po sm\u011b\u0161n\u011b \u00fazk\u00e9 cesti\u010dce. Usly\u0161el jsem kolem sebe zasvi\u0161t\u011bn\u00ed \u0161\u00edpu. Lekl jsem se. Zabodl se do k\u016fry jak\u00e9hosi javoru. Vr\u00e1til jsem se a silou ho vytrhl a pokra\u010doval d\u00e1l. Jsem tu p\u00e1r hodin a u\u017e se m\u011b n\u011bkdo pokou\u0161\u00ed zab\u00edt. Do\u0161el jsem a\u017e na planinku, kde st\u00e1lo n\u011bkolik mu\u017e\u016f, a trefovali se do slam\u011bn\u00fdch ter\u010d\u016f. Mezi nimi jsem poznal Amayu, c\u00edsa\u0159ovu star\u0161\u00ed sestru. Vypadala jinak, kdy\u017e na sob\u011b nem\u011bla zdoben\u00e9 d\u00edv\u010d\u00ed \u0161aty, ale m\u00edsto toho mu\u017esk\u00fd od\u011bv. Na tuhle d\u00e1mu bych si m\u011bl d\u00e1vat pozor, ale p\u0159esto mi byla n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem sympatick\u00e1. Mo\u017en\u00e1 to byl zp\u016fsob, jak\u00fdm se na m\u011b d\u00edvala. Dotkl jsem se \u010dela a rychle zapla\u0161il vzpom\u00ednku na Saskii. \u017d\u00e1dn\u00e1 nem\u00e1 jej\u00ed pohled, snad a\u017e na… Rad\u011bji o n\u011bm nep\u0159em\u00fd\u0161let. N\u011bco se mi zd\u00e1lo. M\u016fj zrak se sto\u010dil ke skupince d\u00edvek. Sm\u00e1ly se a dokonce bych si troufl \u0159\u00edci, \u017ee mn\u011b. Etiketa jim nedovolovala ukazovat na m\u011b. Amaya se oto\u010dila a zjistila moji p\u0159\u00edtomnost. Lehce pohodila hlavou. Vyb\u00eddla m\u011b, abych \u0161el bl\u00ed\u017e.  <\/div>\n
C\u00edtil jsem se hloup\u011b. P\u0159esto jsem ud\u011blal p\u00e1r krok\u016f sm\u011brem k n\u00ed. Zjistil jsem podle modr\u00e9ho konce, \u017ee \u0161\u00edp je jej\u00ed. Je\u0161t\u011b jich m\u011bla v z\u00e1sob\u011b tucet. Vr\u00e1til jsem j\u00ed ho. Na jej\u00ed tv\u00e1\u0159i se objevil n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu. N\u011bco mi \u0159\u00edkala. Nerozum\u011bl jsem j\u00ed. Za\u010d\u00ednal jsem b\u00fdt nerv\u00f3zn\u00ed. V tom se ozval hlas, na kter\u00fd jsem za\u010d\u00ednal b\u00fdt alergick\u00fd.<\/div>\n
„Nakonec jste p\u0159ekonal \u00fanavu? To je velice dob\u0159e, alespo\u0148 se s n\u00e1mi rozpt\u00fdl\u00edte.“ P\u016fl metru ode m\u011b st\u00e1l Xaniro, nyn\u00ed ji\u017e v jin\u00e9m kimonu. Nakonec jsme st\u0159\u00edleli z luku cel\u00e9 odpoledne. Na za\u010d\u00e1tku jsem se p\u0159\u00edli\u0161 nesoust\u0159edil. Moje \u0161\u00edpy l\u00e9taly v\u0161ude okolo, jen ne do st\u0159edu ter\u010de. Zvedl se v\u00edtr a jej\u00ed dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy se ot\u0159ely o mou tv\u00e1\u0159. Byla tak bl\u00edzko. Uc\u00edtil jsem zvl\u00e1\u0161tn\u00ed v\u016fni. Trvalo to setinu sekundy a j\u00e1 byl jako omr\u00e1\u010den\u00fd. Po vzpom\u00ednce na moji \u017eenu se mi vybavila tv\u00e1\u0159 c\u00edsa\u0159e. U\u017e z tohohle \u0161\u00edlen\u00e9ho sv\u011bta za\u010d\u00edn\u00e1m bl\u00e1znit.<\/div>\n
<\/div>\n
Sed\u011bl jsem naproti Amaye. P\u0159evl\u00e9kla se do pohodln\u011bj\u0161\u00edch \u0161at\u016f. Bohu\u017eel ten vlezl\u00fd  sk\u0159et byl s n\u00e1mi. Nedok\u00e1zal jsem se ho zbavit. Vesele se usm\u00edval a bylo na n\u011bm vid\u011bt, jak ho t\u011b\u0161\u00ed, kdy\u017e mi m\u016f\u017ee \u0161kodit. Na mal\u00e9m stolku v misk\u00e1ch bylo podivn\u00e9 j\u00eddlo, jestli se to j\u00eddlem dalo nazvat. R\u00fd\u017ei jsem poznal, ale kolem byly n\u011bjak\u00e9 \u010dern\u00e9 smotky. Vypadalo to naprosto nepo\u017eivateln\u011b. To jsem to dopracoval, cht\u011bj\u00ed m\u011b otr\u00e1vit. Amaya vzala do sv\u00fdch \u0161t\u00edhl\u00fdch prst\u016f barevn\u00e9 dlouh\u00e9 ty\u010dinky. Po\u010d\u00ednala si s nimi bravurn\u011b. Mal\u00e1 sousta donesla a\u017e do \u00fast. To sam\u00e9 se nedalo \u0159\u00edct o mn\u011b. Padalo mi to v\u0161ude okolo. Polo\u017eil jsem je. Nebudu nikomu pro sm\u00edch. Podivn\u00e9 rolky jsem vzal do rukou a nacpal si je do \u00fast. M\u011bl jsem co d\u011blat, abych sousto spolknul. Zvedl se mi \u017ealudek. R\u00fd\u017ee, syrov\u00e1 ryba a n\u011bjak\u00e1 hnusn\u00e1 \u0159asa. Nakonec jsem se ovl\u00e1dl a tahle odporn\u00e1 kombinace zmizela v m\u00fdch \u00fatrob\u00e1ch.  <\/div>\n
Xaniro se ne\u00fanavn\u011b vypt\u00e1val na moje pl\u00e1ny. P\u0159edst\u00edral, \u017ee ho zaj\u00edm\u00e1 stavba lod\u00ed. A\u017e  pozd\u011bji jsem se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee je hlavn\u00edm sekret\u00e1\u0159em Toria. Zoufale jsem tou\u017eil b\u00fdt s Amayou s\u00e1m. Byla tak klidn\u00e1. Jej\u00ed vyrovnanost se p\u0159en\u00e1\u0161ela na m\u011b. Nakonec mi \u0161t\u011bst\u00ed p\u0159\u00e1lo a z\u016fstali jsme p\u00e1r chvilek spolu, kdy\u017e pro Xanira p\u0159i\u0161el n\u011bjak\u00fd star\u0161\u00ed mu\u017e a odvedl si ho s sebou. O n\u011b\u010dem se dohadovali a pak zmizeli ve spletit\u00e9 zeleni. Zvedli jsme se a \u0161li opa\u010dnou cestou, kdyby ho n\u00e1hodou napadlo, \u017ee se vr\u00e1t\u00ed, tak aby n\u00e1s nena\u0161el. Po jeho spole\u010dnosti jsme ani jeden z n\u00e1s netou\u017eil. P\u0159e\u0161li jsme tit\u011brn\u00fd d\u0159ev\u011bn\u00fd most. M\u011bl jsem strach, \u017ee se probo\u0159\u00edm. Ml\u010deli jsme a mn\u011b bylo dob\u0159e. Ani jsem si nevzpomn\u011bl na sv\u00e9 p\u0159edchoz\u00ed pl\u00e1ny.  <\/div>\n
Na\u0161e ve\u010dern\u00ed proch\u00e1zky se staly \u010dast\u011bj\u0161\u00ed a \u010dast\u011bj\u0161\u00ed. Rozum\u011bli jsme si beze slov. Pozd\u011bji m\u011b napadla ta \u0161\u00edlenost, nau\u010dit se jejich \u0159e\u010d.<\/p>\n<\/div>\n
Dny m\u00e9ho \u017eivota se v podstat\u011b nesly ve st\u00e1le stejn\u00e9m duchu. Zab\u00fdval jsem se svoj\u00ed povrchn\u00ed z\u00e1bavou jako bylo \u010dten\u00ed kr\u00e1tk\u00fdch ver\u0161\u016f, vym\u00fd\u0161len\u00ed nov\u00fdch vzor\u016f na l\u00e1tky, ze kter\u00fdch se \u0161ily m\u00e9 \u0161aty nebo jsem se rozptyloval hudbou dvorn\u00edch muzikant\u016f. Pozdn\u00ed ve\u010dery jsem potom b\u00fdval ve spole\u010dnosti Toria a nech\u00e1val se h\u00fd\u010dkat jeho pozornostmi.<\/em><\/div>\n
\"8\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tr\u00e1vil jsem i o mnoho m\u00e9n\u011b  \u010dasu s moj\u00ed star\u0161\u00ed sestrou, se kterou jsem si obvykle velice rozum\u011bl. Dok\u00e1zali jsme spolu prokl\u00e1bosit hodiny, ale ona si v posledn\u00edch m\u011bs\u00edc\u00edch na\u0161la jinou spole\u010dnost. Byl jsem z toho zna\u010dn\u011b rozlad\u011bn\u00fd a pohor\u0161en\u00fd, kdy\u017e jsem je poprv\u00e9 vid\u011bl v odlehlej\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti zahrady u mal\u00e9ho jez\u00edrka, kam jsem obvykle chodil pozorovat \u010derven\u00e9 koy-kapry**, jak se spolu sna\u017e\u00ed mluvit. Pamatuji si, \u017ee jsme se tenkr\u00e1t i trochu poh\u00e1dali. Nesouhlasil jsem s t\u00edm a nech\u00e1pal to. Pro\u010d jen tomu \u0161pinavci v\u011bnovala tolik pozornosti? Nezaslou\u017eil si ji, ale sestra tvrdila, \u017ee je to to nejmen\u0161\u00ed, chovat se k n\u011bmu mile a zdvo\u0159ile, \u017ee se mus\u00ed c\u00edtit osam\u011bl\u00fd a nesv\u016fj v ciz\u00ed zemi, kde se ani s nik\u00fdm nedomluv\u00ed. Bylo mi to jedno. Nezaj\u00edmal jsem se o jeho pocity. Opovrhoval jsem j\u00edm a u\u017e\u00edral se t\u00edm, \u017ee pro Amayu u\u017e nejsem na prvn\u00edm m\u00edst\u011b. Nebo snad pro n\u011bj? Hloup\u00e9 my\u0161lenky!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
I kdy\u017e  jsem reagoval nerudn\u011b p\u0159i zm\u00ednce o n\u011bm, p\u0159esto sest\u0159e ned\u00e1vno vyklouzlo, \u017ee se za\u010dal u\u010dit na\u0161i \u0159e\u010d. Je\u0161t\u011b to sch\u00e1zelo. Za chv\u00edli u\u017e nebudou m\u00edt jedin\u00fd probl\u00e9m a nic jim nebude br\u00e1nit v tom, aby to jejich \u0161t\u011bbet\u00e1n\u00ed u jez\u00edrka trvalo od v\u00fdchodu do z\u00e1padu slunka a m\u011b si nikdo ani nev\u0161imne. A povykov\u00e1n\u00ed osmilet\u00e9 Yukiko m\u011b nudilo. Ob\u010das jsem si s n\u00ed zahr\u00e1l Go, ale ani to nem\u011blo v\u00fdznam. Byla na tu hru je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 mal\u00e1, tak\u017ee j\u00ed unikala n\u011bkter\u00e1 pravidla, nav\u00edc j\u00ed tot\u00e1ln\u011b chyb\u011bl smysl pro strategii. Jen v\u017edycky zaplnila t\u00e9m\u011b\u0159 cel\u00e9 hern\u00ed pole sv\u00fdmi kameny a j\u00e1 u\u017e nem\u011bl mo\u017enost t\u00e1hnout nikam jinam, a kdy\u017e jsem nam\u00edtal, \u017ee takhle to spr\u00e1vn\u011b nen\u00ed, trvala si na sv\u00e9m a mal\u00fdm prst\u00edkem p\u0159isunovala dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed. Vzdal jsem to a nechal ji v p\u00e9\u010di jej\u00edch vychovatel\u016f.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
A pak p\u0159i\u0161la dal\u0161\u00ed nelib\u00e1  zpr\u00e1va. Torio si musel za\u0159\u00eddit n\u011bco v severn\u00ed \u010d\u00e1sti zem\u011b, a byl nucen odjet. Bohu\u017eel mi nebyl schopn\u00fd \u0159\u00edct, na jak dlouho se s n\u00edm budu muset rozlou\u010dit, jestli to budou dny, t\u00fddny, nebo dokonce m\u011bs\u00edce. Pr\u00fd to bylo ale neodkladn\u00e9 a vy\u017eadovalo si to mocn\u00e9ho \u0161og\u00fana osobn\u011b. Domn\u00edval jsem se tedy, \u017ee \u0161lo o n\u011bjak\u00e9 nepokoje. To byl ale pouze m\u016fj odhad a on m\u011b skute\u010dn\u00fdmi d\u016fvody sv\u00e9 cesty nezat\u011b\u017eoval. A j\u00e1 se ani neptal.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ji\u017e  te\u010f jsem se c\u00edtil osam\u011bl\u00fd  a to byl st\u00e1le je\u0161t\u011b p\u0159ede mnou.<\/em><\/div>\n
„Netruchlete, v\u00fdsosti,“ uklid\u0148oval m\u011b sv\u00fdm melodick\u00fdm hlasem. „Ute\u010de to a pak budeme m\u00edt v\u0161echen \u010das znovu jenom pro sebe,“ usm\u00e1l se povzbudiv\u011b a pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i. P\u0159itiskl jsem dla\u0148 na tu jeho, aby je\u0161t\u011b moment setrvala, a v\u00edce se obli\u010dejem nat\u011bsnal do jeho doteku. Zav\u0159el jsem o\u010di, aby m\u016fj smutek nebyl tolik patrn\u00fd, p\u0159esto si jedna jedin\u00e1 opu\u0161t\u011bn\u00e1 slza na\u0161la cesti\u010dku, aby se dostala p\u0159es hradbu \u0159as a vykut\u00e1lela se ven. Nemohl jsem to ovl\u00e1dnout. Panika\u0159il jsem z p\u0159edstavy, \u017ee ho nebudu v\u00eddat ka\u017ed\u00fd ve\u010der tak, jak jsem byl zvykl\u00fd. N\u011b\u017en\u011b ji set\u0159el.<\/em><\/div>\n
„Vra\u0165 se brzy, pros\u00edm.“ Ku\u0148knul jsem a up\u00edral na n\u011bj ztr\u00e1pen\u00e9 pros\u00edc\u00ed o\u010di.<\/em><\/div>\n
„Budu se sna\u017eit,“ ubezpe\u010dil m\u011b a pak mi vtisknul do ruky mal\u00fd flak\u00f3nek. „Ta v\u016fn\u011b v\u00e1m m\u011b bude p\u0159ipom\u00ednat. Kdykoli se v\u00e1m po mn\u011b zasteskne, p\u0159ivo\u0148te si a uvid\u00edte, \u017ee \u010das posko\u010d\u00ed o kus dop\u0159edu a zkr\u00e1t\u00ed va\u0161e \u010dek\u00e1n\u00ed.“<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuji.“ Uschoval jsem tu cennost do kapsi\u010dky, kterou jsem m\u011bl p\u0159ipevn\u011bnou na \u0161atech, a naposledy k n\u011bmu zvedl pohled. Jedn\u00edm krokem zru\u0161il mezeru mezi n\u00e1mi, kr\u00e1tce m\u011b objal a hned na to se vy\u0161vihl na sv\u00e9ho kon\u011b a cv\u00e1lal ode m\u011b pry\u010d ke dru\u017ein\u011b samuraj\u016f, kter\u00e1 u\u017e \u010dekala u br\u00e1ny p\u0159ipravena vyrazit.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Zvedl jsem ruku na posledn\u00ed  pozdrav, ale on u\u017e se neoto\u010dil. Vid\u011bl jsem jen mizet jeho vlaj\u00edc\u00ed  b\u00edl\u00e9 vlasy z m\u00e9ho dohledu a pak se v m\u00e9m nitru rozprost\u0159elo pichlav\u00e9 pr\u00e1zdno. Sv\u011bsil jsem hlavu mezi ramena, i kdy\u017e jsem byl jinak zvykl\u00fd nosit ji py\u0161n\u011b vzty\u010denou, a \u0161ourav\u00fdm krokem jsem opou\u0161t\u011bl n\u00e1dvo\u0159\u00ed, hledaj\u00edc \u00fato\u010di\u0161t\u011b a samotu ve sv\u00fdch komnat\u00e1ch.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Otev\u0159el jsem \u0161oupac\u00ed  dve\u0159e a m\u00e1lem \u0161l\u00e1pl na n\u011bco podivn\u00e9ho. Na zemi jsem le\u017eel j\u00e1. N\u011bkdo si dal tu pr\u00e1ci a u\u0161il p\u0159esnou zmen\u0161eninu m\u011b. Loutka m\u011bla sv\u00e1zan\u00e9 ruce a nohy. Cht\u011bl jsem ji vz\u00edt, ale rozmyslel jsem se. Nebylo mi z toho v\u016fbec dob\u0159e. Zalezl jsem do domku zp\u00e1tky. Kdo m\u011b tak nen\u00e1vid\u00ed, \u017ee mi usiluje o \u017eivot? Nebo jak tohle poselstv\u00ed m\u00e1m br\u00e1t? Je to snad n\u011bjak\u00e1 japonsk\u00e1 v\u00fdhr\u016f\u017eka? Nedalo mi to a znovu jsem otev\u0159el. Z\u00e1pra\u017e\u00ed bylo pr\u00e1zdn\u00e9 jenom zav\u011b\u0161en\u00e1 hra\u010dka z bambusu se kom\u00edhala ve v\u011btru a vyd\u00e1vala stra\u0161ideln\u00e9 zvuky. Ml\u010del jsem o sv\u00e9m n\u00e1lezu. Ne\u0159ekl jsem to ani Amaye a to jsem k n\u00ed m\u011bl ka\u017ed\u00fdm dnem bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e. Nau\u010dil jsem se p\u00e1r slov. \u0160lo to t\u011b\u017ece. Pozn\u00e1val jsem jejich kulturu. Bylo pro m\u011b nepochopiteln\u00e9, \u017ee se myj\u00ed ka\u017ed\u00fd den, a kdy\u017e je velk\u00e9 horko, tak i n\u011bkolikr\u00e1t denn\u011b. U n\u00e1s se v\u011b\u0159ilo, \u017ee \u010d\u00edm v\u00edc se myjeme, t\u00edm d\u0159\u00edv si u\u017eeneme n\u011bjakou nemoc. To sam\u00e9 to bylo i s v\u011btr\u00e1n\u00edm m\u00edstnost\u00ed. Po\u0159\u00e1d jsem nosil sv\u00e9 oble\u010den\u00ed. Do toho jejich by m\u011b nikdo nedostal. Nebudu tu l\u00edtat v sukni jako n\u011bjak\u00e1 \u017eensk\u00e1.  <\/div>\n
Amaya byla opak sv\u00e9ho bratra. Velice \u017eiv\u00e1 a v\u0161\u00edmav\u00e1. Zkou\u0161eli jsme spolu bojovat s t\u011bmi jejich me\u010di. Byly tak lehk\u00e9, a\u017e jsem se b\u00e1l, \u017ee ho zlom\u00edm, a p\u0159itom dok\u00e1zaly tak p\u0159esn\u011b zas\u00e1hnout c\u00edl. Vyzkou\u0161el jsem ho na velik\u00e9 \u017elut\u00e9 d\u00fdni. Ost\u0159\u00ed j\u00ed projelo jako po m\u00e1sle. Ani nebylo vid\u011bt kudy projelo. Jen horn\u00ed p\u016flka tro\u0161ku nadsko\u010dila a dopadla zp\u011bt na m\u00edsto. Byl to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed syst\u00e9m seko-\u0159ez\u016f. Nech\u00e1pal jsem, jak se to mohla nau\u010dit, tak perfektn\u011b zach\u00e1zet s me\u010dem. Jej\u00ed cvi\u010den\u00ed, co mi p\u0159edvedla, bylo dokonal\u00e9. P\u00e1rkr\u00e1t jsme narazili na c\u00edsa\u0159e. Sotva n\u00e1s uvid\u011bl, tak si bu\u010f obli\u010dej ukryl barevn\u00fdm ruk\u00e1vem, kdy\u017e nem\u011bl jinou mo\u017enost a musel kolem n\u00e1s proj\u00edt, a pokud to \u0161lo, tak se rychle oto\u010dil a utekl jako mal\u00fd kluk. Nech\u00e1pal jsem to jeho jedn\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Je smutn\u00fd. Z\u016fstal tu opu\u0161t\u011bn\u00fd.“ Vyrozum\u011bl jsem z jej\u00edch slov. Asi to bylo kv\u016fli tomu b\u011blovlas\u00e9mu mu\u017ei. Amaya poznala, \u017ee tomu nerozum\u00edm. Opravdu jsem nech\u00e1pal tu jeho z\u00e1vislost na n\u011bm. V\u017edy\u0165 to nen\u00ed nikdo z rodiny. Ve zkratce mi vysv\u011btlila, \u017ee onen mu\u017e jej\u00edmu bratrovi zachr\u00e1nil \u017eivot, kdy\u017e mu bylo t\u0159in\u00e1ct a od t\u00e9 doby jsou spolu, a proto\u017ee Torio odcestoval, Benjiro se tr\u00e1p\u00ed.  <\/div>\n
„Bohu\u017eel se budeme muset na p\u00e1r dn\u00ed rozlou\u010dit.“ \u0158ekla mi na z\u00e1v\u011br na\u0161eho setk\u00e1n\u00ed. „Mus\u00edme nav\u0161t\u00edvit matku.“<\/div>\n
______________________________________<\/div>\n
*\u0160\u00f3gunov\u00e9  byli vojen\u0161t\u00ed vl\u00e1dci (regenti c\u00edsa\u0159e) Japonska a p\u0159edstavovali v Japonsku v\u00fdkonnou moc od roku1192 do roku 1867<\/em><\/div>\n
** koy-kapr byl v Japonsku symbolem \u0161t\u011bst\u00ed a bla\u017eenosti<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: Tomi & Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tomi & Ainikki Usadil jsem se na lavi\u010dku v zahrad\u011b kousek od sv\u00fdch komnat a zad\u00edval se na nedalek\u00fd nevelk\u00fd bambusov\u00fd h\u00e1j. Uklid\u0148ovalo m\u011b to, a p\u0159edev\u0161\u00edm to postupn\u011b odn\u00e1\u0161elo v\u0161echny m\u00e9 my\u0161lenky, kter\u00e9 se m\u011b vytrvale dr\u017eely cel\u00fd zbytek dne od<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[329],"tags":[],"class_list":["post-11384","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-znovu-jsem-nasel-vychod-slunce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11384","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11384"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11384\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11384"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11384"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11384"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}