{"id":11386,"date":"2010-06-25T17:00:00","date_gmt":"2010-06-25T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11358"},"modified":"2010-06-25T17:00:00","modified_gmt":"2010-06-25T16:00:00","slug":"lutte-pour-l-amour-36","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/06\/25\/lutte-pour-l-amour-36\/","title":{"rendered":"Lutte pour l’amour 36."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: Lady Kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"355\"<\/div>\n
<\/div>\n
Asi usnul. Ani bych se nedivil, kdyby se to stalo. Celou dobu jen mlel a mlel, to jednoho unav\u00ed. Aspo\u0148  jeden z n\u00e1s m\u016f\u017ee klidn\u011b a pokojn\u011b sp\u00e1t. J\u00e1 tohle \u0161t\u011bst\u00ed bohu\u017eel nem\u00e1m, nem\u016f\u017eu zabrat. Kdykoli zav\u0159u o\u010di, za\u010dne m\u016fj mozek jak na potvoru pracovat a v moj\u00ed hlav\u011b se st\u0159\u00edd\u00e1 jedna \u010dern\u00e1 my\u0161lenka druhou. Po s\u00e1hodlouh\u00e9m p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed jsem souhlasil, \u017ee tu dnes p\u0159esp\u00edm. Domn\u00edval jsem se, \u017ee budu-li s Billem, bude to lep\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e jsem s\u00e1m. Hm, bylo, dokud br\u00e1\u0161ka nezmlkl. Kdy\u017e mi n\u011bco vypr\u00e1v\u011bl a vid\u011bl jsem, jak mu z\u00e1\u0159\u00ed o\u010di, tro\u0161ku jsem zapomn\u011bl, jak\u00fd zlo p\u00e1ch\u00e1m. Te\u010f je ticho a je to tu znovu! Ani Bill, tul\u00edc\u00ed se k m\u00e9mu t\u011blu, to nedok\u00e1\u017ee zm\u00edrnit.<\/div>\n
K\u00e9\u017e by ty moje v\u00fd\u010ditky mohly jednou prov\u017edy zmizet! Br\u00e1\u0161ka je \u0161\u0165astn\u00fd, usm\u00edv\u00e1  se na sv\u011bt jako slun\u00ed\u010dko. S p\u0159ede\u0161l\u00fdm Billem se ned\u00e1 srovn\u00e1vat. Ten se p\u0159ede mnou uzav\u00edral do sv\u00e9ho sv\u011bta a odm\u00edtal m\u011b k sob\u011b pustit. Tenhle Bill je r\u00e1d za ka\u017edou vte\u0159inu, kterou se mnou m\u016f\u017ee str\u00e1vit. Ned\u00e1 mi to a st\u00e1le mus\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, zda by se mi tohle povedlo jako Tomovi-bratrovi. Kdybych pro n\u011bj z\u016fstal „jen“ bratrem a nikdy bych mu nenapov\u00eddal, jak neskute\u010dn\u011b jej miluji, vpustil by m\u011b i pak do sv\u00e9ho sv\u011bta? Tohle u\u017e se nikdy nedozv\u00edm. M\u016f\u017eu se jen domn\u00edvat a moje domn\u011bnka je ta, \u017ee tohoto bych jako „pouhopouh\u00fd“ sourozenec asi nedoc\u00edlil. Mo\u017en\u00e1 by se se mnou Bill bavil, tr\u00e1vil se mnou \u010das, ale po\u0159\u00e1d by tam byla n\u011bjak\u00e1 bari\u00e9ra, br\u00e1n\u00edc\u00ed mi nakouknout do jeho nejhlub\u0161\u00edho nitra. Ale tohle moje p\u0159esv\u011bd\u010dov\u00e1n\u00ed sebe samotn\u00e9ho nic nezm\u011bn\u00ed na tom, \u017ee jsem hnusnej lh\u00e1\u0159 a podraz\u00e1k. Vy\u010d\u00edtat si to nep\u0159estanu! <\/div>\n
\n
Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed\u2026 Bill mi u\u017e  jako d\u00edt\u011b tvrdil, \u017ee na mn\u011b pozn\u00e1 v\u0161echno. \u017de vid\u00ed, kdy\u017e m\u011b n\u011bco tr\u00e1p\u00ed a naopak, kdy\u017e jsem \u0161\u0165astn\u00fd. \u017de nemus\u00edm mluvit a on p\u0159esto v\u00ed, co si mysl\u00edm. V\u017edycky jsem se mu sm\u00e1l a argumentoval t\u00edm, \u017ee kdybych cht\u011bl, tak by nic nepoznal. A hele, asi moje argumenty nebyly jen pl\u00e1c\u00e1n\u00ed\u2026Nejhor\u0161\u00ed le\u017e, kter\u00e9 jsem se v\u016f\u010di n\u011bmu mohl dopustit, neprokoukl. Bu\u010f jsem fakt tak dobrej herec, anebo je Bill a\u017e tak zaslepen l\u00e1skou ke mn\u011b, \u017ee nen\u00ed schopen vid\u011bt, jak um\u011ble v\u0161echno p\u016fsob\u00ed. Sice jsem m\u011bl asi p\u0159ed t\u00fddnem slabou chvilku, kdy jsem se dokonce modlil, aby to poznal, jen\u017ee pak se m\u011b zmocnil panick\u00fd strach, \u017ee by m\u011b od sebe odehnal a nav\u017edy m\u011b vy\u0161krtl ze sv\u00e9ho \u017eivota. Nesm\u00ed na to p\u0159ij\u00edt, te\u010f u\u017e ne! Je pozd\u011b, p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b\u2026<\/div>\n
\n<\/div>\n
P\u0159edstavu Billa, jen\u017e  zjistil, co je jeho mil\u00e1\u010dek ve skute\u010dnosti za\u010d, za\u017eene „n\u011bco“, co se zni\u010dehonic stane. Jako blesk z \u010dist\u00e9ho nebe. C\u00edt\u00edm bratrovu dla\u0148, jak m\u011b mazliv\u011b hlad\u00ed po hrudi a navzdory \u0161oku, kter\u00fd pro\u017e\u00edv\u00e1m, a ztuhnut\u00ed ka\u017ed\u00e9ho svalu v m\u00e9m t\u011ble i nevy\u0159\u010den\u00e9 prosby, aby nepokra\u010doval, sm\u011b\u0159uje n\u00ed\u017ee, poodhrne lem trika a… Bo\u017ee, d\u011bkuji ti! K moj\u00ed \u00falev\u011b se Bill spokoj\u00ed s k\u016f\u017e\u00ed na m\u00e9m b\u0159ichu.<\/div>\n
„Tomi?“ za\u0161ept\u00e1  do ticha pokoje. „Sp\u00ed\u0161?“<\/div>\n
A te\u010f babo ra\u010f. M\u00e1m promluvit, anebo p\u0159edst\u00edrat, \u017ee sp\u00edm? Rozhodnu se pro to prvn\u00ed. T\u0159eba mi Billovo \u017evatl\u00e1n\u00ed pom\u016f\u017ee a zbav\u00ed aspo\u0148 na chvilku pocitu, \u017ee jsem parchant. Tedy aspo\u0148 douf\u00e1m, \u017ee si hodl\u00e1 jen pov\u00eddat a nem\u00e1 jin\u00fd z\u00e1m\u011br.<\/div>\n
„Ne.“ Hlesnu a pohlad\u00edm ho po vlasech. „Nem\u016f\u017eu sp\u00e1t\u2026“ <\/div>\n
„Jak to? Tebe n\u011bco tr\u00e1p\u00ed?“ Bill je zv\u011bdavka a j\u00e1 jsem op\u011bt nedomyslel, \u017ee t\u00edmhle p\u0159izn\u00e1n\u00edm s\u00e1m sebe po chvilce donut\u00edm k dal\u0161\u00ed l\u017ei. P\u0159ece mu nem\u016f\u017eu vykl\u00e1dat, o \u010dem jsem uva\u017eoval.<\/div>\n
„Ne, jen\u2026 Vstal jsem pozd\u011b a te\u010f nem\u016f\u017eu zabrat.“ Doufejme, \u017ee se s t\u00edmhle spokoj\u00ed a nebude se v tom d\u00e1l pitvat. Bill ml\u010d\u00ed, jen se zhluboka nadechne a nato proplete na\u0161e prsty. D\u011bl\u00e1 to v\u017edycky, kdy\u017e se mu k tomu naskytne mo\u017enost. Pak si je dlouh\u00e9 minuty prohl\u00ed\u017e\u00ed a s\u00e1m pro sebe se uculuje. Asi v\u00edm, co se mu hon\u00ed hlavou\u2026<\/div>\n
\n<\/div>\n
A\u010d se sna\u017e\u00edm poslouchat Billa, kter\u00fd mi pr\u00e1v\u011b za\u010dal l\u00ed\u010dit sv\u016fj n\u00e1pad na to, jak bychom mohli str\u00e1vit l\u00e9to, odb\u00edhaj\u00ed mi my\u0161lenky jin\u00fdm sm\u011brem. D\u00edk jeho prst\u016fm, kter\u00e9 st\u00e1le krou\u017e\u00ed na m\u00e9m b\u0159i\u0161e, jsem nucen uva\u017eovat, co bych d\u011blal, kdyby najednou jeho ruka zmizela pod l\u00e1tkou m\u00fdch boxerek. P\u0159edstav\u00edm si s\u00e1m sebe, jak kokt\u00e1m a sna\u017e\u00edm se n\u011bjak vykroutit. Byla by blbost tvrdit mu, \u017ee na to nejsem p\u0159ipraven\u00fd, a pochybuji, \u017ee by mi to Bill se\u017eral. Nen\u00ed blbej a zn\u00e1 m\u011b. A co si budu nalh\u00e1vat, br\u00e1cha sice nem\u00e1 moc zku\u0161enost\u00ed, mo\u017en\u00e1 nem\u00e1 v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e9, ale bylo by bl\u00e1hov\u00e9 se domn\u00edvat, \u017ee mu vydr\u017e\u00ed dr\u017een\u00ed se za ruce napo\u0159\u00e1d. Den ode dne se v\u00edc o\u0165uk\u00e1v\u00e1 a j\u00e1 s rostouc\u00edmi obavami o\u010dek\u00e1v\u00e1m chv\u00edli, kdy se pokus\u00ed o n\u011bco v\u00edc.  <\/div>\n
..::Bill::..<\/em><\/strong>  <\/div>\n
„Tak co ty na to?“ zept\u00e1m se Toma a pohlad\u00edm ho po hrudi. Nic. \u017d\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f, jen ticho. Bu\u010f usnul, anebo se nad n\u011b\u010d\u00edm zamyslel.<\/div>\n
„Tome?“ zkus\u00edm do n\u011bj str\u010dit, ne v\u0161ak moc siln\u011b, abych jej v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee opravdu sp\u00ed, neprobudil.<\/div>\n
„Co?“ Nad moj\u00ed  hlavou se ozve chrapt\u00edc\u00ed hlas. Hned dal\u0161\u00ed ot\u00e1zkou si ov\u011b\u0159\u00edm, zda m\u011b v\u016fbec Tom poslouchal. Z\u00e1hy se potvrd\u00ed to, co jsem si myslel. Nem\u00e1 p\u00e1ru, o \u010dem jsem celou dobu mluvil. Nic z m\u00fdch pl\u00e1n\u016f nepost\u0159ehl. Copak jsem si to vykl\u00e1dal pro sebe?<\/div>\n
„S tebou mi bude kr\u00e1sn\u011b  kdekoli.“ Sna\u017e\u00ed se si m\u011b udob\u0159it jak slovy, tak hlazen\u00edm po z\u00e1dech. No, potr\u00e1pil bych ho, mohl bych chvilku d\u011blat ura\u017een\u00e9ho, ale vezmu ho na milost. Za tu dobu, kdy musel skr\u00fdvat svoje city, se natr\u00e1pil a\u017e a\u017e. V\u00edm, o \u010dem mluv\u00edm\u2026 Jist\u011b proch\u00e1zel podobn\u00fdm peklem jako j\u00e1. I on za\u017e\u00edval dny, kdy m\u011bl dojem, \u017ee u\u017e to d\u00e1l nep\u016fjde a marn\u011b se sna\u017eil naj\u00edt cestu ze v\u0161eho toho tr\u00e1pen\u00ed. Zaj\u00edmalo by m\u011b, jestli i bre\u010del. Vybavuji si jen n\u011bkolik okam\u017eik\u016f, kdy jsem mohl spat\u0159it slzy v jeho o\u010d\u00edch.  <\/div>\n
Mezi n\u011b pat\u0159\u00ed z\u00e1\u017eitek, kdy\u017e n\u00e1m bylo asi sedm. Sl\u00edtl z kola, byl celej od\u0159enej a babi\u010dka mu r\u00e1ny \u010distila kysli\u010dn\u00edkem. \u0158val jak pominutej. Je\u010del i p\u0159edt\u00edm, ne\u017e mu v\u016fbec r\u00e1ny za\u010dala \u010distit. Kdybych mu to dneska p\u0159ipomn\u011bl, vztekal by se, \u017ee to nen\u00ed pravda. Ov\u0161em nepamatuji se, \u017ee by n\u011bkdy bre\u010del kv\u016fli n\u011bjak\u00e9 holce. Kv\u016fli zlomen\u00e9mu srdci nebo neop\u011btovan\u00e9 l\u00e1sce se netr\u00e1pil nikdy, alespo\u0148 co j\u00e1 v\u00edm.<\/div>\n
Ke \u0161t\u011bst\u00ed n\u00e1s obou nakonec br\u00e1\u0161ka v\u00fdchodisko z cel\u00e9 situace na\u0161el. Sv\u00fdm p\u0159izn\u00e1n\u00edm, ke kter\u00e9mu jsem se j\u00e1 cel\u00e9 roky neodhodlal, n\u00e1s vlastn\u011b  oba zachr\u00e1nil. Obdivuji ho za tu odvahu. Nemohl v\u011bd\u011bt, \u017ee se zachov\u00e1m takhle, a p\u0159esto to ze sebe dostal a ulevil tak sv\u00e9 du\u0161i.<\/div>\n
„\u0158ekni si m\u00edsto, vezmu t\u011b kamkoli jen bude\u0161 cht\u00edt,“ za\u0161ept\u00e1 Tom a mn\u011b se vybav\u00ed den, kdy mi ozn\u00e1mil, \u017ee se mamka vrac\u00ed a \u017ee odch\u00e1z\u00ed. I tehdy mi sliboval, \u017ee spolu budeme po\u0159\u00e1d a v\u011b\u010dn\u011b spole\u010dn\u011b budeme n\u011bco podnikat. Tehdy z\u016fstalo jen u slibu, te\u010f pevn\u011b v\u011b\u0159\u00edm v to, \u017ee svoje sliby uskute\u010dn\u00ed. Nem\u00e1m sebemen\u0161\u00ed d\u016fvod pochybovat.  <\/div>\n
Tichounk\u00e9 pobrukov\u00e1n\u00ed  mn\u011b dob\u0159e zn\u00e1m\u00e9 melodie, pat\u0159\u00edc\u00ed moj\u00ed<\/em> p\u00edsni\u010dce, a pohupov\u00e1n\u00ed Tomov\u00fdch pa\u017e\u00ed, m\u011b pomalinku usp\u00e1v\u00e1. Moje v\u00ed\u010dka jsou \u010d\u00edm d\u00e1l t\u011b\u017e\u0161\u00ed, ale sna\u017e\u00edm se udr\u017eet se vzh\u016fru. \u017d\u00e1dn\u00fd z m\u00fdch sn\u016f nikdy nep\u0159ed\u010d\u00ed skute\u010dnost. I kdybych snil o \u010demkoli, nikdy se pouh\u00fd sen nevyrovn\u00e1 pocitu, kdy c\u00edt\u00edm jeho ruce, v\u00edskaj\u00edc\u00ed m\u011b ve vlasech, nebo rty, kter\u00e9 \u010das od \u010dasu p\u0159itiskne na m\u00e9 \u010delo. M\u016fj boj se zd\u00e1 b\u00fdt p\u0159edem prohran\u00fd, \u00fanava je siln\u011bj\u0161\u00ed\u2026  <\/div>\n
***<\/em><\/strong>  <\/div>\n
„Bille, no tak, pod\u00edvej se na m\u011b.“ Zapros\u00ed Tom a znovu mi zam\u00e1v\u00e1 fo\u0165\u00e1kem p\u0159ed obli\u010dejem. Bl\u00e1zen! Copak mus\u00ed m\u00edt zaznamenanou ka\u017edou vte\u0159inu, co jsme spolu?<\/div>\n
„Tahle je posledn\u00ed, slibuji.“ Nev\u00edm, jestli je to jen m\u016fj dojem, ale \u0159ekl bych, \u017ee to sam\u00e9 tvrdil o t\u00e9 p\u0159edchoz\u00ed a i o t\u00e9 p\u0159ed n\u00ed. Ale dob\u0159e, a\u0165 m\u00e1 radost. Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj a pokus\u00edm se o \u00fasm\u011bv, br\u00e1\u0161ka zm\u00e1\u010dkne spou\u0161\u0165 a spokojen\u011b se zazub\u00ed. Douf\u00e1m, \u017ee kone\u010dn\u011b zastr\u010d\u00ed fo\u0165\u00e1k do kapsy a p\u0159estane m\u011b s n\u00edm otravovat, ale m\u00e1m sm\u016flu. Tom si ke mn\u011b p\u0159id\u0159epne a ne\u017e sta\u010d\u00edm zaprotestovat, nam\u00ed\u0159\u00ed na n\u00e1s objektiv, p\u0159itiskne sv\u00e9 rty na mou tv\u00e1\u0159 a zv\u011b\u010dn\u00ed tenhle moment.<\/div>\n
„Pako.“ Slo\u017e\u00edm mu kompliment a s \u00falevou pozoruji, jak ten kr\u00e1m schov\u00e1v\u00e1 do mikiny. Kone\u010dn\u011b!<\/div>\n
„Taky t\u011b zbo\u017e\u0148uju. Kam te\u010f?“ Ani ne\u010dek\u00e1 na mou odpov\u011b\u010f a tla\u010d\u00edc m\u011b  p\u0159ed sebou, vyraz\u00ed kup\u0159edu. Po\u0159\u00e1d mu opakuji, \u017ee jsem samostatn\u00fd a \u017ee m\u011b nemus\u00ed vozit jako mimino, ale moje protesty jsou mi k ni\u010demu. Tom je sly\u0161et prost\u011b nechce.  <\/div>\n
„Co je?“ zept\u00e1m se, kdy\u017e se zastav\u00ed a sedne si na lavi\u010dku.<\/div>\n
„Z\u016fstaneme tady, je tu kr\u00e1sn\u011b.“<\/div>\n
„Kec\u00e1\u0161,“ na\u0159knu ho se sm\u00edchem ze l\u017ei. Vsad\u00edm se, \u017ee je z toho proch\u00e1zen\u00ed  se zmo\u017eenej. „Jen t\u011b bol\u00ed nohy.“<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda.“ Ura\u017een\u011b odvr\u00e1t\u00ed hlavu, jen\u017ee po chvilce mu za\u010dnou cukat koutky a oba se za\u010dneme sm\u00e1t.<\/div>\n
„Je, jsi starej a nic nevydr\u017e\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 by ses divil.“ Tahle jedin\u00e1 v\u011bta, a\u0165 u\u017e byla my\u0161lena jakkoli, zp\u016fsob\u00ed,  \u017ee mi navzdory horku, kter\u00e9 venku je, nasko\u010d\u00ed hus\u00ed k\u016f\u017ee a p\u0159eb\u011bhne mi mr\u00e1z po z\u00e1dech. O jeho v\u00fddr\u017ei v t\u00e9hle oblasti nepochybuji ani v nejmen\u0161\u00edm a p\u0159izn\u00e1m se, \u017ee u\u017e jsem nejednou zatou\u017eil okusit ji na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei. Nech\u00e1pu Toma. Myslel jsem, \u017ee je \u010dlov\u011bkem, kter\u00e9mu nesta\u010d\u00ed jen hlubok\u00e9 pohledy do o\u010d\u00ed, dr\u017een\u00ed za ruce, obj\u00edm\u00e1n\u00ed a polibky. Kdykoli jsem vedle n\u011bj us\u00ednal, o\u010dek\u00e1val jsem, \u017ee se o n\u011bco pokus\u00ed, ale nic. Po\u0159\u00e1d p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, \u010d\u00edm to je. Jestli t\u00edm, \u017ee a\u010d m\u00e1 mnoho zku\u0161enost\u00ed s holkama, tak s klukem nic nepro\u017eil, nebo jestli snad bere ohledy na m\u011b a m\u00e1 strach, \u017ee by m\u011b mohl n\u011bjak pohor\u0161it, vylekat nebo tak. T\u00edm by si hlavu l\u00e1mat nem\u011bl. N\u011bkolikr\u00e1t m\u011b napadlo, \u017ee bych p\u0159evzal iniciativu. St\u00e1le v\u00e1h\u00e1m, zda ud\u011blat ten prvn\u00ed krok, d\u00edk n\u011bmu\u017e bychom postoupili o kous\u00ednek d\u00e1l, ne\u017e kam jsme se zat\u00edm dostali, anebo nechat v\u011bcem voln\u00fd pr\u016fb\u011bh.  <\/div>\n
„Co tak kouk\u00e1\u0161?“ Tom se st\u00e1le sm\u011bje a mn\u011b dojde, \u017ee jsem jaksi pozapomn\u011bl zav\u0159\u00edt pusu. P\u0159ece mu to nebudu vypr\u00e1v\u011bt te\u010f a tady.<\/div>\n
„Nic.“ Zat\u0159epu hlavou, \u010d\u00edm\u017e zap\u0159\u00ed\u010din\u00edm, \u017ee se jeden pramen vlas\u016f uvoln\u00ed  a spadne mi do obli\u010deje, kdy\u017e u\u017e se chyst\u00e1m zastr\u010dit jej za ucho, Tom m\u011b zaraz\u00ed.<\/div>\n
„Po\u010dkej,“ p\u0159id\u0159epne si ke mn\u011b a dv\u011bma prsty mi jej odstran\u00ed z obli\u010deje. Hled\u00edm na jeho usm\u011bvavou tv\u00e1\u0159 a op\u011bt se neubr\u00e1n\u00edm tomu, abych se j\u00ed  obdivoval, jako bych ji vid\u011bl poprv\u00e9. Znovu a znovu objevuji dal\u0161\u00ed jej\u00ed kr\u00e1sy a div\u00edm se, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee jsem si jich nev\u0161imnul d\u0159\u00edve. Zvednu dla\u0148 a pohlad\u00edm jej. \u00dasm\u011bv, kter\u00fd se objev\u00ed vz\u00e1p\u011bt\u00ed na pln\u00fdch rtech, kter\u00e9 tak r\u00e1d l\u00edb\u00e1m a nikdy se jich nem\u016f\u017eu naba\u017eit, vykouzl\u00ed \u00fasm\u011bv i na t\u011bch m\u00fdch. Tom spln\u00ed moje nevy\u0159\u010den\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed, kr\u00e1tce p\u0159itiskne sv\u00e1 \u00fasta na m\u00e1 a vstane.<\/div>\n
„P\u016fjdeme?“<\/div>\n
„Starou\u0161 si u\u017e  odpo\u010dinul, co?“ Znovu si do n\u011bj r\u00fdpnu, tentokr\u00e1t se ale nesm\u011bje. Okam\u017eik se rozhl\u00ed\u017e\u00ed kolem, pak se jen u\u0161kl\u00edbne a ml\u010dky uchop\u00ed  rukoje\u0165 voz\u00edku. Dokonce ani po p\u00e1r minut\u00e1ch nemluv\u00ed.  \u017de bych ho urazil?  <\/div>\n
„Tommy, to byl vtip\u2026“ oto\u010d\u00edm hlavou a m\u016fj zrak dopadne na Toma, kr\u00e1\u010dej\u00edc\u00edho s pohledem up\u0159en\u00fdm p\u0159ed sebe, kup\u0159edu. „Ty jsi na\u0161tvanej?“<\/div>\n
„Co?“ Probere se ze sv\u00fdch \u00favah, a kdy\u017e si v\u0161imne m\u00e9ho v\u00fdrazu, rychle dod\u00e1: „V\u016fbec ne. Pro\u010d bych m\u011bl?“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm. Sm\u00e1l ses a pak si byl divnej\u2026“<\/div>\n
„Ale, na n\u011bco jsem si vzpomn\u011bl.“  <\/div>\n
..::Tom::..<\/em><\/strong>  <\/div>\n
Tohle m\u011bsto je neuv\u011b\u0159iteln\u011b  velk\u00fd, je tu x m\u00edst, kam j\u00edt a my ji mus\u00edme potkat. Je\u0161t\u011b\u017ee si j\u00ed Bill nev\u0161imnul, teda douf\u00e1m. Ale ur\u010dit\u011b by n\u011bco \u0159ekl. Do hajzlu! Tohle vid\u011bt nem\u011bla. I nad\u00e1le m\u011bla v\u011b\u0159it moj\u00ed pov\u00edda\u010dce o bratrsk\u00e9m usm\u00ed\u0159en\u00ed. Te\u010f se mus\u00edm k tomu v\u0161emu je\u0161t\u011b postarat, aby se k Billovi nedostala. Vlastn\u011b by se ani setkat nemuseli, sta\u010dilo, kdyby mu zavolala. Br\u00e1cha s n\u00ed nesm\u00ed ani mluvit. Mus\u00edm mu ji n\u011bjak vyhnat z hlavy, mus\u00ed na ni zapomenout. Co\u017e bude asi dost t\u011b\u017ek\u00fd, proto\u017ee o n\u00ed po\u0159\u00e1d mluv\u00ed. I kdy\u017e o n\u00ed nemele tak \u010dasto jako p\u0159edt\u00edm. Te\u010f mus\u00edm vymyslet n\u011bco, \u010d\u00edm z\u00edsk\u00e1m Billovu pozornost natolik, \u017ee nebude m\u00edt mo\u017enost p\u0159em\u00fd\u0161let nad ni\u010d\u00edm jin\u00fdm a na svou kamar\u00e1dku si ani nevzpomene. Jen\u017ee co?<\/div>\n
Str\u010d\u00edm Billovi do ruky zmrzlinu, o kterou tak \u0161kemral, a vyd\u00e1m se sm\u011brem dom\u016f. A je to tady! Pomalinku vyt\u00e1hnu zvon\u00edc\u00ed mobil. Violett.  <\/div>\n
„Kdo to je?“ Nejzv\u011bdav\u011bj\u0161\u00ed  \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b se prost\u011b nezap\u0159e. Bill toti\u017e  okam\u017eit\u011b tou\u017e\u00ed v\u011bd\u011bt, kdo mi vol\u00e1. Hovor odm\u00edtnu, pro jistotu si vypnu i mobil a sna\u017e\u00edm se jej odb\u00fdt, \u017ee nikdo d\u016fle\u017eit\u00fd.<\/div>\n
„Jestli je to n\u011bjak\u00e1  baba\u2026“ <\/div>\n
„Ne, jeden k\u00e1mo\u0161. Zapomn\u011bl jsem, \u017ee po mn\u011b cht\u011bl, abych mu n\u011bco sehnal.“<\/div>\n
„Tak pro\u010d to nezvedne\u0161?“ Ty jeho ot\u00e1zky m\u011b p\u0159ivedou do hrobu! Pro\u010d se nespokoj\u00ed s t\u00edmhle a mus\u00ed se vypt\u00e1vat d\u00e1l. Z\u0159ejm\u011b se chce ujistit, \u017ee mu nekec\u00e1m.<\/div>\n
„Kv\u016fli tob\u011b. Jsi d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e kdokoli jinej a nechci, aby n\u00e1s nikdo ru\u0161il.“ Tohle na\u0161t\u011bst\u00ed zabere. Bill se spokojen\u011b pousm\u011bje, d\u00e1l u\u017e  nevyzv\u00edd\u00e1 a v\u011bnuje se jen zmrzce.  <\/div>\n
Pro\u010d mus\u00edm v\u011b\u010dn\u011b  n\u011bco \u0159e\u0161it? Kdy\u017e jsem se po dlouh\u00e9 dob\u011b zbavil alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b pocitu, \u017ee jsem nejv\u011bt\u0161\u00ed hajzl pod sluncem, objev\u00ed se n\u011bco dal\u0161\u00edho. Wee to jen tak nenech\u00e1, bude se v tom pitvat. Mysl\u00edm, \u017ee m\u011b co nevid\u011bt poct\u00ed svou n\u00e1v\u0161t\u011bvou. No, budu se modlit, aby \u0161la nejprve za mnou a ne za Billem, aby mu vyzvonila, co jsem za parchanta. S t\u00edm, \u017ee m\u011b se\u0159ve, \u017ee jsem idiot, po\u010d\u00edt\u00e1m. Holt mi nezb\u00fdv\u00e1 nic jin\u00e9ho, ne\u017e se j\u00ed pokusit n\u011bjak tohle vysv\u011btlit. Po\u0159\u00e1d opakovala, jak j\u00ed na n\u011bm z\u00e1le\u017e\u00ed, \u017ee chce, aby byl \u0161\u0165astnej. To te\u010f je, tak snad to nech\u00e1 plavat a pravdou mu nezbort\u00ed cel\u00fd sv\u011bt\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Lady Kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lady Kay Asi usnul. Ani bych se nedivil, kdyby se to stalo. Celou dobu jen mlel a mlel, to jednoho unav\u00ed. Aspo\u0148  jeden z n\u00e1s m\u016f\u017ee klidn\u011b a pokojn\u011b sp\u00e1t. J\u00e1 tohle \u0161t\u011bst\u00ed bohu\u017eel nem\u00e1m, nem\u016f\u017eu zabrat. Kdykoli zav\u0159u o\u010di, za\u010dne m\u016fj mozek jak na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[299],"tags":[],"class_list":["post-11386","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lutte-pour-l-amour"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11386","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11386"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11386\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11386"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11386"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11386"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}