{"id":11396,"date":"2010-06-24T16:00:00","date_gmt":"2010-06-24T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11368"},"modified":"2010-06-24T16:00:00","modified_gmt":"2010-06-24T15:00:00","slug":"going-under-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/06\/24\/going-under-1\/","title":{"rendered":"Going Under 1."},"content":{"rendered":"
autor: Sch-Rei & Antichrist Superstar<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Tome Kaulitzi, jste obvin\u011bn ze zabit\u00ed sv\u00e9 sestry Adriany a je na v\u00e1s uvalena vazba 25let.“<\/div>\n
Vynesl soudce sv\u016fj rozsudek a klepl klad\u00edvkem do stolu. V s\u00e1le to za\u0161um\u011blo. Tomova matka se rozbre\u010dela, jak nad ztr\u00e1tou sv\u00e9 mal\u00e9 hol\u010di\u010dky, tak nad Tomov\u00fdm rozsudkem.  <\/div>\n
<\/div>\n
!Tom!  <\/div>\n
Kdy\u017e mi \u0159ekli \u017ee p\u016fjdu sed\u011bt na 25 let, ani m\u011b to nep\u0159ekvapilo. Byl jsem sp\u00ed\u0161 r\u00e1d, \u017ee mi nedali rovnou trest smrti. Vlastn\u011b ani nev\u00edm, pro\u010d takhle p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, kdy\u017e jsem svoji sest\u0159i\u010dku nezabil. J\u00e1 jsem ji m\u011bl r\u00e1d. Miloval jsem ji, tak pro\u010d bych ji zab\u00edjel. Nech\u00e1pu tu porotu ani soudce. Neud\u011blal jsem nic \u0161patn\u00e9ho. Vlastn\u011b ano, podle nich jsem zabil svou sestru.<\/div>\n
Oto\u010dil jsem se na svou matku. Plakala. Cht\u011bl jsem za n\u00ed j\u00edt, ale policie m\u011b chytila.  <\/div>\n
„J\u00e1 chci j\u00edt za mamkou,“ ozn\u00e1mil jsem jim. Moc je to nezaj\u00edmalo, proto\u017ee m\u011b t\u00e1hli pry\u010d.<\/div>\n
„Kruci, pus\u0165te m\u011b, chci se rozlou\u010dit s mamkou!“ za\u0159val jsem jednomu do obli\u010deje. Kone\u010dn\u011b se zastavili. Pod\u00edvali se na soudce, kter\u00fd jim k\u00fdvl na souhlas. Pustili m\u011b a j\u00e1 se kone\u010dn\u011b mohl j\u00edt rozlou\u010dit. Rozb\u011bhl jsem se za n\u00ed, a objal. M\u00e1ma po\u0159\u00e1d plakala, a j\u00e1 u\u017e jsem se taky skoro rozplakal. M\u011bl jsem slzy v o\u010d\u00edch, kdy\u017e jsem si uv\u011bdomil, \u017ee vlastn\u011b m\u00e1mu uvid\u00edm u\u017e jen p\u0159es sklo, kter\u00e9 mezi n\u00e1mi bude, kdy\u017e m\u011b dojde nav\u0161t\u00edvit do v\u011bzen\u00ed. Jestli v\u016fbec dojde. Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit tak dlouhou dobu, v chladn\u00e9, \u0161pinav\u00e9 a temn\u00e9 cele, a \u017ee okolo m\u011b budou jen nechutn\u00ed pedofilov\u00e9, vrazi a kdo v\u00ed co je\u0161t\u011b! Nechci tam! <\/div>\n
\n
„Tome, hlavn\u011b se n\u00e1m vra\u0165!“ \u0159ekla m\u00e1ma, a pol\u00edbila m\u011b na \u010delo. Nesta\u010dil jsem j\u00ed odpov\u011bd\u011bt a u\u017e m\u011b zase dr\u017eeli, a vedli pry\u010d. Pry\u010d, do pr\u00e1zdn\u00e9, temn\u00e9 a \u0161pinav\u00e9 cely, kde m\u011b \u010dekaj\u00ed nejhor\u0161\u00ed l\u00e9ta m\u00e9ho \u017eivota!  <\/div>\n
Policajti m\u011b dot\u00e1hli a\u017e p\u0159ed soudn\u00ed budovu, kde m\u011b narvali do autobusu pro v\u011bzn\u011b. Bylo tam p\u00e1r dal\u0161\u00edch. M\u011bli nohy a ruce p\u0159ipoutan\u00e9 k seda\u010dk\u00e1m. Jeden z policajt\u016f m\u011b taky tak p\u0159iv\u00e1zal. Hrozn\u011b moc to bolelo. Doufal jsem, \u017ee tam u\u017e budeme. Pouta se mi za\u0159ez\u00e1vala do nohou a rukou. Nech\u00e1pal jsem, jak to ti ostatn\u00ed mohou vydr\u017eet. Dva z nich si pov\u00eddali, za co tu jsou.<\/div>\n
Nev\u011bnoval jsem tomu moc pozornost. Sp\u00ed\u0161 jsem koukal ven z okna. Zaslechl jsem pouze n\u011bco o dvou vra\u017ed\u00e1ch a p\u0159epaden\u00ed banky. Jeden z nich po mn\u011b hodil o\u010dkem.<\/div>\n
„Ty vole, \u010dum na n\u011bj. Nen\u00ed to ten, co zabil svou vlastn\u00ed sestru?“ Super, u\u017e o mn\u011b v\u011bd\u011bj i tyhle. Cht\u011blo se mi za\u010d\u00edt k\u0159i\u010det, \u017ee jsem j\u00ed nezabil, ale copak by mi to k n\u011b\u010demu bylo…<\/div>\n
„Hele, a v\u00ed\u0161, \u017ee je,“ odpov\u011bd\u011bl mu ten druhej. Oto\u010dil jsem se na n\u011b a hodil po nich vra\u017eednej pohled. Jeden z nich se na m\u011b hnusn\u011b za\u0161klebil a d\u00e1l u\u017e se o mn\u011b nebavili.  <\/div>\n
Do autobusu nastoupil je\u0161t\u011b jeden. Na prvn\u00ed pohled vypadal jako holka. M\u011bl dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy a o\u010di obt\u00e1hl\u00e9 \u010dernou tu\u017ekou. S \u00fa\u017easem jsem na n\u011bj koukal, ale oslovit jsem si ho netroufal.<\/div>\n
„Hej, ko\u010dko, m\u016f\u017eu t\u011b vojet?!“ za\u0159val jeden zezadu. Ten kluk se na n\u011bj ani neoto\u010dil.<\/div>\n
„\u010ci\u010di, \u010ci\u010di\u010d\u00ed. U\u017e se na tebe t\u011b\u0161\u00edm,“ ozval se znovu. \u010cekal jsem, co ten kluk ud\u011bl\u00e1. Tentokr\u00e1t se oto\u010dil. Sjel ho pohledem od zdola nahoru.<\/div>\n
„S ubo\u017e\u00e1kama j\u00e1 ne\u0161uk\u00e1m,“ prsknul na n\u011bj a op\u011bt si hled\u011bl sv\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
!Bill! <\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e jsem ve\u0161el do toho autobusu, v\u0161ichni na m\u011b koukali, jako kdybych byl n\u011bjak\u00e1 d\u011bvka nebo co?! Ale jeden z nich byl jin\u00fd. Nevolal na m\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 \u00fachyln\u00e9 hl\u00e1\u0161ky, jen m\u011b pozoroval, p\u0159i\u0161lo mi, \u017ee se na m\u011b i usm\u00edval. Podle m\u011b je to sympatick\u00fd kluk! Co by n\u011bkdo jako on mohl ud\u011blat \u0161patn\u00e9ho? Sed\u00ed tam tak nevin\u011b. No, ale vzhled v\u011bt\u0161inou klame! T\u0159eba je to n\u011bjak\u00fd n\u00e1jemn\u00fd vrah, nebo je tu t\u0159eba za to, co j\u00e1!? T\u0159eba se to \u010dasem dozv\u00edm. Douf\u00e1m, \u017ee budu v jeho bl\u00edzkosti, abych se o n\u011bm mohl v\u00edce dozv\u011bd\u011bt. Posadil jsem se o dv\u011b sedadla za n\u011bj, abych se na n\u011bj mohl d\u00edvat. Zezadu jsem st\u00e1le sly\u0161el ty odporn\u00fd kecy!  <\/div>\n
Ach jo, j\u00e1 nikam nechci. Zas tak moc jsem toho neud\u011blal. Prod\u00e1val jsem drogy, jen jsem je m\u011bl na p\u00e1r hodin u sebe, v\u017edy\u0165 j\u00e1 nejsem \u017e\u00e1dn\u00fd fe\u0165\u00e1k! Bylo to krut\u00fd, ale nem\u011bl jsem moc pen\u011bz, a jinak to ne\u0161lo. Na \u017e\u00e1dnou pr\u00e1ci m\u011b nevzali. Nedokon\u010dil jsem ani prvn\u00ed rok na st\u0159edn\u00ed, a v t\u011bch mal\u00fdch podnic\u00edch, kde jsem sh\u00e1n\u011bl pr\u00e1ci, m\u011b necht\u011bli. No co? Z\u00e1kladka. Tam u\u017e sly\u0161\u00edte to slovo Z\u00c1KLAD! M\u00e1m aspo\u0148 to z\u00e1kladn\u00ed vzd\u011bl\u00e1n\u00ed, a to jim do n\u011bjak\u00fdch mal\u00fdch obch\u016fdk\u016f mohlo sta\u010dit! Je\u0161t\u011b nastoupilo p\u00e1r dal\u0161\u00edch v\u011bz\u0148\u016f, a autobus se rozjel. Asi v p\u016flce cesty jsem usnul. Spal jsem po zbytek cesty, a\u017e m\u011b probudil n\u011bjak\u00fd tvrd\u00fd mu\u017esk\u00fd hlas, kter\u00fd mi ozn\u00e1mil \u017ee u\u017e jsme na m\u00edst\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
!Tom!<\/p>\n<\/div>\n
Kruci, taky si musel sednout za m\u011b. Cht\u011bl jsem si ho aspo\u0148 tro\u0161ku prohl\u00e9dnou, ale co, na to budu m\u00edt v lochu \u010dasu dost. Kdy\u017e kolem m\u011b proch\u00e1zel, pod\u00edval se na m\u011b. Musel jsem se usm\u00e1t. T\u011b\u0161ilo m\u011b to. Douf\u00e1m, \u017ee si spolu n\u011bkdy popov\u00edd\u00e1me. Hodil by se mi alespo\u0148 jeden k\u00e1mo\u0161.<\/div>\n
Zaj\u00edmalo by m\u011b, za co sem \u0161el. Vypad\u00e1 slu\u0161n\u011b. To nebude nic z\u00e1va\u017en\u00e9ho. Ten bude za chvilku venku. Ne jako j\u00e1. A\u017e za 25 let. Zaj\u00edmalo by m\u011b, jak to tam vydr\u017e\u00edm. T\u0159eba kdy\u017e se budu chovat slu\u0161n\u011b, tak m\u011b pust\u011bj o n\u011bco d\u0159\u00edv, ale co 25 nebo 23 let. V\u017edy\u0165 to je v podstat\u011b to sam\u00fd.  <\/div>\n
Lidi vzadu si po\u0159\u00e1d n\u011bco \u0161eptali.Nev\u011bd\u011bl jsem o kom, ale m\u011bl jsem docela jistou p\u0159edstavu. P\u00e1rkr\u00e1t jsem se na toho kluka za mnou oto\u010dil. Spal. Ani m\u011b to nep\u0159ekvapuje. Mn\u011b ta cesta taky leze na nervy, ale sp\u00e1t se mi nechce. Ur\u010dit\u011b by se mi o n\u00ed zase zd\u00e1lo, a to opravdu nechci. Zd\u00e1valo se mi o n\u00ed posledn\u00ed dobou hodn\u011b \u010dasto. T\u0159eba jak jsme si hr\u00e1li v parku a sm\u00e1li se. Jen\u017ee pak p\u0159ijde ta hor\u0161\u00ed \u010d\u00e1st, kdy se ze k\u0159ov\u00ed vy\u0159\u00edt\u00ed auto a sest\u0159i\u010dku p\u0159ejede. Tenhle sen se mi zd\u00e1v\u00e1 \u010dasto. Ani nev\u00edm, co znamen\u00e1\u2026 
Vzpomn\u011bl jsem si na m\u00e1mu. Jak to asi te\u010f zvl\u00e1d\u00e1. Snad dob\u0159e. Je u n\u00ed teta a t\u00e1ta. Spolu to n\u011bjak zvl\u00e1dnou. Snad. Mus\u00ed to zvl\u00e1dnou. Mus\u00edm j\u00ed pak n\u011bkdy zavolat. Douf\u00e1m, \u017ee mi to ti mago\u0159i dovolej.<\/p>\n<\/div>\n
Ta seda\u010dka za\u010d\u00edn\u00e1  bejt p\u011bkn\u011b nepohodln\u00e1. M\u00e1m z n\u00ed d\u0159ev\u011bnej zadek. Tro\u0161ku se na n\u00ed \u0161oupnu.<\/div>\n
Jedeme n\u011bjak\u00fdm lesem. Ani nev\u00edm, kde to je, ale ur\u010dit\u011b n\u011bkde n\u011bjak\u00e1 pr- d\u00edra sv\u011bta. Pod\u00e9l cesty byl \u017eeleznej dr\u00e1t a na n\u011bm zna\u010dky „Pozor bomby. Zak\u00e1zan\u00fd prostor“ Super. Tak tam by \u0161el jenom magor. Jeli jsme asi je\u0161t\u011b p\u016fl hodiny kolem t\u011bch dr\u00e1t\u016f, ne\u017e jsme zastavili p\u0159ed br\u00e1nou. „St\u00e1tn\u00ed v\u011bznice“ St\u00e1lo vedle na ceduli. Byla to velk\u00e1 budova. Kolem n\u00ed byl taky ten ostnatej dr\u00e1t a n\u011bjak\u00fd budovy se sv\u011btlama.<\/div>\n
„Tak, lidi, jsme tady,“ zahul\u00e1kal na n\u00e1s jeden z policajt\u016f.<\/div>\n
„To bych si bez tebe nev\u0161imnul, d\u011bdku“ ozval se n\u011bjakej magor zezadu.<\/div>\n
„Dr\u017e hubu, Thomsne. Na tv\u016fj n\u00e1zor jsem se neptal,“ za\u0159val na n\u011bj. Ten chlap zmlknul. Asi u n\u011bj m\u00e1 ten polda autoritu. Za\u010dal n\u00e1m odemykat pouta a vodit ven.<\/div>\n
„Hej, princezno, vst\u00e1vej u\u017e jsme tady,“ usly\u0161el jsem str\u00e1\u017en\u00edk\u016fv hlas u toho kluka za mnou. Asi se je\u0161t\u011b neprobudil\u2026<\/p>\n<\/div>\n
!Bill!  <\/div>\n
<\/div>\n
Autobus u\u017e byl skoro pr\u00e1zdn\u00fd. Jen j\u00e1 tady sp\u00edm jak debil! Toho magora, co m\u011b bud\u00ed, asi moc bav\u00ed do m\u011b \u017educhat. 
„Au, to bol\u00ed.“ P\u00edsknu na n\u011bj, kdy\u017e do m\u011b \u017educhne tak, \u017ee hlavou naraz\u00edm o okno autobusu. Bez jedin\u00e9ho slova mi odepne pouta na noh\u00e1ch, a vede m\u011b z autobusu ven. Ty pouta na rukou m\u011b tla\u010d\u00ed, ale rad\u011bji ml\u010d\u00edm. Boj\u00edm se, \u017ee by mi n\u011bjak ubl\u00ed\u017eil. Chci ho vid\u011bt! Toho kluka, co sed\u011bl v autobuse. Jak\u00e9 m\u011bl o\u010di? Modr\u00e9? Ne, m\u011bl tmav\u0161\u00ed o\u010di. Asi hn\u011bd\u00e9. Douf\u00e1m, \u017ee ho zase co nejd\u0159\u00edve potk\u00e1m! Snad jsem se ne\u010dervenal nebo tak. To by byl trapas! Zasm\u00e1l jsem se, s\u00e1m nad sebou.  <\/div>\n
Vedou m\u011b po n\u011bjak\u00e9m chodn\u00ed\u010dku, okolo jsou ploty, a na nich n\u011bjak\u00e9 dr\u00e1ty. Je tady moc zima, t\u0159esou se mi kolena, ale to bude asi strachem. Chlap, co m\u011b vede, otev\u0159el velk\u00e9, \u0161pinav\u00e9 dve\u0159e, a p\u0159ede mnou je temn\u00e1 chodba. Dr\u017e\u00ed m\u011b p\u011bvn\u011b za loket, a t\u00e1hne po t\u00e9 chodb\u011b. Asi deset krok\u016f jsme \u0161li rovn\u011b, potom jsme zato\u010dili na pravou stranu, a tam u\u017e bylo podobn\u00fdch chl\u00e1pk\u016f jako je on asi \u0161est. Za chv\u00edli si u\u017e budu p\u011bkn\u011b sed\u011bt za kovov\u00fdmi m\u0159\u00ed\u017eemi, kde budu cel\u00e9 dva roky tr\u010det. Snad ten kluk, co jsem ho vid\u011bl v autobuse bude v m\u00e9 bl\u00edzkosti. Aspo\u0148 bych si m\u011bl s k\u00fdm pov\u00eddat. Nevypadal jako zl\u00fd \u010dlov\u011bk. Ur\u010dit\u011b tady bude jen na chv\u00edli, t\u0159eba je tady taky jen na dva roky jako j\u00e1?! Nechci tady b\u00fdt s\u00e1m. Dva roky samoty? To bych opravdu nep\u0159e\u017eil.  <\/div>\n
<\/div>\n
T\u0159eba, bychom se spolu mohli sp\u0159\u00e1telit? Nev\u0161\u00edmal jsem si cesty, byl jsem uzav\u0159en\u00fd ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch.“Sakra!“ Spadl jsem na zem. Zakopl jsem o n\u011bco. V\u0161ichni na m\u011b hled\u00ed, jako bych ud\u011blal n\u011bco \u0161patn\u00e9ho. N\u011bkdo m\u011b zase chytnul za loket, a prudce vyt\u00e1hl nahoru. Bolelo m\u011b to! Bylo mi k pl\u00e1\u010di, bylo mi jedno, \u017ee to v\u0161ichni uvid\u00ed, nechal jsem sv\u00e9 slan\u00e9 slzy, a\u0165 mi samovoln\u011b tancuj\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00edch. Nepl\u00e1\u010di jen kv\u016fli bolesti ruky, ale i srdce. Nechci tady z\u016fstat u\u017e ani minutu! Chci zp\u00e1tky, m\u00e1ma m\u011b pot\u0159ebuje. M\u00e1ma m\u00e1 rakovinu plic a sest\u0159e bude teprve \u010dtrn\u00e1ct. Nezvl\u00e1dnou to samy. T\u00e1ta od n\u00e1s utekl, kdy\u017e mi bylo p\u011bt. Moc se o m\u00e1mu i Jane boj\u00edm. Tak se jmenuje sestra. Do\u0161li jsme k dal\u0161\u00edm dve\u0159\u00edm. Pomalu se otev\u0159ely, a tam bylo plno cel. \u0160li jsme k jednomu stolu, kde jsem se m\u011bl posadil. Posadil jsem se a \u010dekal.  <\/div>\n
<\/div>\n
!Tom!  <\/div>\n
<\/div>\n
Z autobusu jsem vystoupil jako prvn\u00ed. Ani nev\u00edm, jestli tam ten kluk je\u0161t\u011b je. Ot\u00e1\u010del jsme se po n\u011bm, ale nikde jsem ho nevid\u011bl. Asi \u0161el s druhou skupinou\u2026 Polda n\u00e1s vedl k n\u011bjakejm velkejm hnusnejm dve\u0159\u00edm. Museli jsme p\u0159ed nimi zastavit. Jeden z nich je otev\u0159el a rozk\u00e1zal n\u00e1m, a\u0165 jsem dovnit\u0159. Vevnit\u0159 jsme se zase museli zastavit a po\u010dkat, ne\u017e ty dve\u0159e zav\u0159el. \u0160li jsme je\u0161t\u011b dv\u011b uli\u010dky, ne\u017e jsme zato\u010dili doleva.<\/div>\n
„Tady si sund\u00e1te v\u0161echny v\u011bci, jako je: Mobil, pen\u011b\u017eenka, hodinky, p\u00e1sek, n\u00e1u\u0161nice, piercing,“ docela m\u011b zamrazilo. To v\u0161echno jsem u sebe m\u011bl. Hlavn\u011b u toho piercu a n\u00e1u\u0161nice. Necht\u011bl jsem, aby si to zarostlo. To fakt ne, ale zase jsem necht\u011bl d\u011blat probl\u00e9my.<\/div>\n
V\u0161echno a\u017e do posledn\u00edho jsem dal do takov\u00fdho plastov\u00fdho ko\u0161\u00edku, nebo co to m\u011blo bejt.<\/div>\n
Jako ko\u0161\u00edk to moc nevypadalo. Kdy\u017e jsme byly v\u0161ichni hotovi, \u0161lo se d\u00e1l. \u0160lo se asi dal\u0161\u00edch 100 metr\u016f, ne\u017e n\u00e1s zase zastavili. Tentokr\u00e1t jsme vyfasovali v\u011bze\u0148sk\u00fd oble\u010den\u00ed. Zrovna dvakr\u00e1t to nevon\u011blo. Dali n\u00e1s do n\u011bjak\u00fd m\u00edstnosti, a\u0165 se do toho p\u0159evl\u00edkneme. Moc se mi do toho necht\u011blo, ale kdy\u017e jsem musel, tak jsem musel.<\/div>\n
„\u010cum na jeho prd\u00fdlku, do t\u00fd by se jebalo radost pohled\u011bt,“ ozvaly se za mnou hlasy. D\u011blal jsem, \u017ee je ignoruju, ale jejich pohledy na m\u016fj zadek m\u011b sraly\u2026<\/p>\n<\/div>\n
!Bill!  <\/div>\n
<\/div>\n
Pro\u010d jsem tam musel sed\u011bt? V\u0161ichni u\u017e byli n\u011bkde pry\u010d, a j\u00e1 jsem tam musel sed\u011bt jak debil! Kone\u010dn\u011b n\u011bkdo otev\u0159el dve\u0159e. Dovnit\u0159 p\u0159i\u0161el ten magor, co m\u011b sem p\u0159it\u00e1hl.<\/div>\n
„Pro\u010d tady mus\u00edm sed\u011bt?“ Zeptal jsem se. Bylo mi divn\u00e9, \u017ee jsem tady s\u00e1m.<\/div>\n
„Kdybs nechr\u00e1pal, se\u0161 s ostatn\u00edma!“ Hm, s t\u00edm span\u00edm to asi nebyl dobrej n\u00e1pad. Hodil po mn\u011b n\u011bjak\u00fd star\u00fd oble\u010den\u00ed, jestli se tomu tak d\u00e1 \u0159\u00edkat.<\/div>\n
„Co to je?“ Nech\u00e1pav\u011b jsem se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„To si okam\u017eit\u011b oble\u010de\u0161! A pohni tou svou malou prdelkou, nebo ti jednu vraz\u00edm!“ Vrrr\u2026 Asi byl na\u0161tvanej.<\/div>\n
„A-A sund\u00e1te mi ty pouta, pros\u00edm?“ Tento detail asi nedomyslel, debil! Jde ke mn\u011b, a odemkne mi pouta. Prot\u00e1hl jsem si kone\u010dn\u011b ruce.<\/div>\n
„M\u016f\u017eete se, pros\u00edm, oto\u010dit?“ J\u00e1 v\u00edm, j\u00e1 v\u00edm\u2026 Je to tro\u0161ku hloup\u00e9, se takhle zeptat, nav\u00edc kdy\u017e jsem ve v\u011bzen\u00ed, ale nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e m\u011b n\u011bkdo o\u010dumuje!<\/div>\n
„Ty si je\u0161t\u011b st\u011b\u017euje\u0161? Dr\u017e hubu, a a\u0165 se\u0161 okam\u017eit\u011b p\u0159evl\u00edkej!“ Za\u0159val na m\u011b. Ale j\u00e1 se tady p\u0159ed n\u00edm nebudu p\u0159evl\u00edkat! Posadil se na \u017eidli\u010dku kousek od dve\u0159\u00ed, a proj\u00ed\u017ed\u011bl m\u00e9 t\u011blo pohledem. Bylo to tak nep\u0159\u00edjemn\u00e9!  <\/div>\n
Kone\u010dn\u011b jsem nas\u00e1\u010dkovan\u00fd  v t\u011bch hadrech. F\u016fj! Smrd\u00ed to, a kou\u0161e m\u011b to. Snad z toho nebudu m\u00edt vyr\u00e1\u017eku nebo n\u011bco! Zaj\u00edmalo by m\u011b, kdy to naposledy prali! V\u0161echny v\u011bci jsem poskl\u00e1dal, a p\u0159ehodil okolo prav\u00e9 ruky.<\/div>\n
Ten chl\u00e1pek si stoupl, a \u0161el ke mn\u011b. Nasadil mi zp\u00e1tky pouta, a zase m\u011b tak surov\u011b  chytil za loket. Bolest\u00ed jsem trochu p\u00edpnul, ale jeho to ani trochu nezaj\u00edmalo! Otev\u0159el dve\u0159e. Pro\u0161li jsme skrz velk\u00e1 futra, a zase dve\u0159e zav\u0159el.  <\/div>\n
„Pro\u010d jsem se nemohl p\u0159evl\u00e9ct jinde?“ Nejevil \u017e\u00e1dn\u00fd z\u00e1jem o mou ot\u00e1zku. Proto\u010dil jsem o\u010di v sloup, a m\u016fj pohled sm\u011b\u0159oval na m\u00e9 boty. \u0160li jsme n\u011bkolik metr\u016f, a vid\u011bl jsem na lev\u00e9 stran\u011b hlavn\u00ed dve\u0159e. Myslel jsem, \u017ee p\u016fjdeme jimi, ale \u0161li jsme rovn\u011b. Tady jsem byl donucen z kapes m\u00e9ho oble\u010den\u00ed vyndat mobil, pen\u011b\u017eenku, a dokonce jsem si musel sundat piercing. Na\u0161t\u011bst\u00ed m\u011b nenutili si vyndat ten z jazyku. D\u00e1val jsem to do takov\u00e9ho\u2026 Ehm, ko\u0161\u00ed\u010dku, kde jsem musel nechat i v\u0161echny \u0159et\u00edzky, n\u00e1ramky atd. \u0160li jsme je\u0161t\u011b kousek d\u00e1l, a tam jsem m\u011bl nechat sv\u00e9 oble\u010den\u00ed. No, \u00fa\u017easn\u00fd! Douf\u00e1m, \u017ee se mi s t\u00edm nic nestane.<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159i\u0161el je\u0161t\u011b n\u011bkdo, kdo mi vzal pry\u010d oble\u010den\u00ed. B\u00e1l jsem se o svoje had\u0159\u00edky! To tri\u010dko jsem dostal od sestry na narozeniny. Zkus\u00ed si s n\u00edm n\u011bco ud\u011blat! Ten chl\u00e1pek m\u011b t\u00e1hl d\u00e1l. Nevn\u00edmal jsem cestu, ned\u00edval jsem se, kudy jdu, jen jsem sledoval sv\u00e9 nohy, a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159edstavit, b\u00fdt tady s\u00e1m. Sestru by sem za mnou asi nepustili, a m\u00e1ma by tu cestu asi nezvl\u00e1dla. Nikoho v\u00edc u\u017e nem\u00e1m. O p\u0159\u00e1tele jsem p\u0159i\u0161el, kdy\u017e zjistili, \u017ee obchoduji s drogami. Pro\u010d j\u00e1 v\u017edycky ud\u011bl\u00e1m n\u011bjakou hloupost? Tohle byla nejv\u011bt\u0161\u00ed chyba m\u00e9ho \u017eivota! Nem\u011bl jsem se toho hnusu rad\u0161i ani dotknout!  <\/div>\n
„Tak, v\u00edtej doma!“ Zasm\u00e1l se protivn\u011b ten chl\u00e1pek a sundal mi pouta. Ble! To ani nen\u00ed mo\u017en\u00fd, jakou celu mi vybrali! Douf\u00e1m, \u017ee tady je i z\u00e1chod. Jo, u\u017e ho vid\u00edm! Brrr\u2026 Bylo mi z toho \u0161patn\u011b!<\/div>\n
„Ten z\u00e1chod je\u2026 \u017elutej norm\u00e1ln\u011b, \u017ee jo?“ Pros\u00edm, \u0159ekni jo, pros\u00edm \u0159ekni jo!!<\/div>\n
„Si mysl\u00ed\u0161, \u017ee k n\u00e1m p\u0159icupit\u00e1 n\u011bjak\u00e1 sle\u010dinka, a hned kv\u016fli n\u00ed budeme d\u00e1vat novej z\u00e1chod? Ne, nen\u00ed\u2026 Snad ani nepamatuju na to, kdy byl b\u00edlej!“ Zase se tak hnusn\u011b zasm\u00e1l. Pustil m\u016fj loket, a \u017educhl m\u011b do cely. Spadl jsem na zem. Zamkl m\u011b. Hned jsem se zvedl, a koukal jsem p\u0159es m\u0159\u00ed\u017ee. Aha, tak takov\u00fd je to pocit, b\u00fdt za \u017eelezn\u00fdmi m\u0159\u00ed\u017eemi, t\u0159emi mal\u00fdmi zdmi, \u0161p\u00ednou a tmou. Lehl jsem si na postel. Byla tvrd\u00e1, a povle\u010den\u00ed m\u011blo takov\u00fd divn\u00fd z\u00e1pach. Chv\u00edli jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, ale potom jsem kone\u010dn\u011b zase usnul.<\/p>\n<\/div>\n
!Tom!<\/p>\n<\/div>\n
Jeden z t\u011bch magor\u016f ke mn\u011b p\u0159i\u0161el a za\u010dal mi sahat na zadek. Okam\u017eit\u011b jsem se nap\u0159\u00edmil a jednu mu ubalil. Tohle si ke mn\u011b dovolovat nebude.<\/div>\n
„Helemese, sle\u010dinka je n\u011bjak\u00e1 ostr\u00e1,“ okomentoval to. U\u017e te\u010f se mi tady v\u0161ichni hnusili a tohle\u2026 ehm\u2026 hovado tomu na mor\u00e1lce moc nep\u0159id\u00e1valo.<\/div>\n
„Naser si, kret\u00e9ne,“ prsknul jsem po n\u011bm a navl\u00edkl si tri\u010dko.<\/div>\n
„No tak, kot\u011b, nebu\u010f hned tak zlej,“ usly\u0161el jsem jeho slizkej hlas u ucha. Hned mi po t\u011ble nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee. Cht\u011bl jsem n\u011bco ud\u011blat, ale jeho ruce m\u011b zastavily d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem stihl n\u011bjak zareagovat.  
„Copak, copak, ko\u010di\u010dko, nem\u00e1\u0161 se jak br\u00e1nit, vi\u010f? Oh jak smutn\u00e9,“ za\u010dal se nechutn\u011b tlemit. Kdybych mohl, u\u017e by le\u017eel na zemi a j\u00e1 bych ho ml\u00e1til hlava nehlava. Jen\u017ee jeho ruce dr\u017eely ty m\u00e9 zkroucen\u00e9 za z\u00e1dy. Neuv\u011b\u0159iteln\u011b to bolelo, ale ned\u00e1val jsem to najevo. Sna\u017eil jsem se mu alespo\u0148 trochu vykroutit, ale dopomohl jsem si pouze k v\u011bt\u0161\u00ed bolesti.  <\/div>\n
„To ti nepom\u016f\u017ee, kot\u011b,“ \u0161eptl a ol\u00edzl mi u\u0161l\u00ed lal\u016f\u010dek. Kdybych mohl, tak z toho kret\u00e9na te\u010f l\u00edtaj cucky. Omg, kam jsem se to jenom dostal. U\u017e jsem myslel, \u017ee bude po mn\u011b. Na\u0161t\u011bst\u00ed se v\u0159\u00edtil do dve\u0159\u00ed polda.  
„Thomsne, kurva, co jsem ti o tomhle \u0159\u00edkal. NECH SI TO A\u017d DO CELY!“ za\u0159val na n\u011bj. Ten magor m\u011b okam\u017eit\u011b pustil. Kdybych mohl, odpel\u00e1\u0161il bych od n\u011bj 50 km daleko, ale bohu\u017eel, tak velk\u00e1 ta m\u00edstnost nebyla.<\/div>\n
„Tak jdeme, a ty hadry si vemte s sebou,“ zavelel znovu ten polda. Byl jsem r\u00e1d. Okam\u017eit\u011b jsem i se svejma v\u011bcma vypadnul z m\u00edstnosti. Douf\u00e1m, \u017ee m\u011b s n\u00edm nedaj\u00ed do cely. To bych se \u0161el asi zab\u00edt.  <\/div>\n
Ne\u017e n\u00e1s kone\u010dn\u011b rozd\u011blili do cely, je\u0161t\u011b jsme museli odevzdat v\u011bci. Zase do t\u011bch „ko\u0161\u00ed\u010dk\u016f“, douf\u00e1m, \u017ee mi s nima nic neud\u011blaj. Ty hadry st\u00e1ly 20 t\u00e1c\u016f. To byl zase jednou n\u00e1pad si br\u00e1t k soudu nejdra\u017e\u0161\u00ed v\u011bci, co m\u00e1m doma. Ten Thomsn na m\u011b po\u0159\u00e1d \u010dum\u011bl. P\u0159ipadal jsem si jako n\u011bjak\u00fd ohromn\u00fd l\u00edz\u00e1tko a on \u017ee je moucha. Fuj, ale kdy\u017e to tak vezmu, ta moucha k n\u011bmu sed\u00ed. Ne blbost. To jsem urazil mouchy. ON JE HOR\u0160\u00cd!! Kdy\u017e jsme odevzdali v\u011bci, jeden z dozorc\u016f n\u00e1s rozd\u011blil na sud\u00fd a lich\u00fd. Byl jsem sudej. Tak\u017ee jsem st\u00e1l na prav\u00fd stran\u011b. T\u00edm p\u00e1dem budu m\u00edt celu na prav\u00fd stran\u011b. Super. Na prav\u00fd je to prej v\u017edycky hor\u0161\u00ed. Pro\u0161li jsem je\u0161t\u011b dv\u011bma dve\u0159mi ne\u017e n\u00e1s za\u010dli rozd\u011blovat do cel. Kdy\u017e jsme se zastavili u prvn\u00ed, v\u0161echen strach z n\u00e1siln\u011bn\u00ed ze m\u011b opadl.<\/div>\n
„Thomsn a Dobrovsk\u00fd!“ za\u0159val polda. Thomsn jen nesouhlasn\u011b zamru\u010del a \u0161el do cely.<\/div>\n
Takhle to \u0161lo d\u00e1l, a\u017e jsem z\u016fstal je j\u00e1.<\/div>\n
„Kaulitz tady!“ za\u0159val na m\u011b. „M\u00e1\u0161 celu s\u00e1m, tak si to u\u017eij,“ zaksichtil se na m\u011b, zamknul m\u011b a ode\u0161el. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee jsem s\u00e1m, ale rad\u0161i bych byl s t\u00edm hezk\u00fdm klukem. Ani nev\u00edm vlastn\u011b, kde je. \u0160koda. Lehl jsem si na postel. Byla tvrd\u00e1 a hnusn\u00e1. Holt si budu muset zvyknout.  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Sch-Rei & Antichrist Superstar<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sch-Rei & Antichrist Superstar „Tome Kaulitzi, jste obvin\u011bn ze zabit\u00ed sv\u00e9 sestry Adriany a je na v\u00e1s uvalena vazba 25let.“ Vynesl soudce sv\u016fj rozsudek a klepl klad\u00edvkem do stolu. V s\u00e1le to za\u0161um\u011blo. Tomova matka se rozbre\u010dela, jak nad ztr\u00e1tou sv\u00e9 mal\u00e9<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[330],"tags":[],"class_list":["post-11396","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-going-under"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11396","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11396"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11396\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11396"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11396"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11396"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}