{"id":11403,"date":"2010-06-23T17:00:00","date_gmt":"2010-06-23T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11375"},"modified":"2010-06-23T17:00:00","modified_gmt":"2010-06-23T16:00:00","slug":"v-temnote-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/06\/23\/v-temnote-13\/","title":{"rendered":"V temnot\u011b 13."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"391\"<\/div>\n
„Au!“<\/div>\n
Tom zavr\u00e1voral, sna\u017eil se vyrovnat balanc, ale nepovedlo se mu to a upadl na zem. Cht\u011bl se zvednout, ale ostr\u00e9 tep\u00e1n\u00ed v noze mu to nedovolilo, po\u0159\u00e1dn\u011b si ji nakopnul o no\u010dn\u00ed stolek nebo o sk\u0159\u00ed\u0148ku, nev\u011bd\u011bl, o co p\u0159esn\u011b to bylo, proto\u017ee od sv\u00e9ho pobytu v nemocnici zdej\u0161\u00ed pokoj nevid\u011bl. Po\u0159\u00e1dn\u011b si bolav\u00e9 prsty promnul a s bezradn\u00fdm povzdechnut\u00edm se nevidom\u00fdma o\u010dima rozhl\u00e9dl kolem sebe, doufaj\u00edc, \u017ee se stane n\u011bjak\u00fd z\u00e1zrak a on uvid\u00ed alespo\u0148 mlhav\u00e9 obrysy pokoje. Vid\u011bl v\u0161ak jenom nepropustnou tmu a bylo mu jasn\u00e9, jako po ka\u017ed\u00e9 t\u00e9hle snaze, \u017ee nic jin\u00e9ho ne\u017e \u010derno\u010dernou temnotu u\u017e do nejdel\u0161\u00ed smrti neuvid\u00ed. Posmutn\u011ble vzdychnul, p\u00e1rkr\u00e1t kolem sebe zat\u00e1pal nata\u017een\u00fdma rukama, dokud nenahmatal onu proklatou poli\u010dku, vyt\u00e1hnul se d\u00edky n\u00ed na nohy a rad\u0161i se p\u0159itom p\u0159idr\u017euj\u00edc se hran le\u0161t\u011bn\u00e9ho d\u0159eva, usadil na postel, kde slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Dezorientovan\u011b se pokusil odtu\u0161it, kter\u00fdm sm\u011brem jsou dve\u0159e, ale marn\u011b a rad\u0161i se zamyslel. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak dlouh\u00e1 doba od posledn\u00ed Billovy n\u00e1v\u0161t\u011bvy uplynula. Krom\u011b zraku se jeho zran\u011bn\u00ed hojila pom\u011brn\u011b dob\u0159e, strupy se u\u017e z v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti vyloupaly, jizvy pr\u016fb\u011b\u017en\u011b b\u011bhem \u010dasu taky vyblednou, a l\u00edmec kolem krku pot\u0159eboval u\u017e jenom na span\u00ed, p\u0159es den si na p\u00e1te\u0159 u\u017e dok\u00e1zal tro\u0161ku d\u00e1t pozor, a nav\u00edc se mu to docela dob\u0159e srovnalo.<\/div>\n
\n
Jedin\u00e9, co mu po\u0159\u00e1d ne\u0161lo, byla ch\u016fze. Jeho dosud nejv\u011bt\u0161\u00ed rekord bylo to, \u017ee do\u0161el z postele a\u017e ke sk\u0159\u00ed\u0148ce, o kterou se p\u0159ed chv\u00edl\u00ed nakopnul, a to jenom d\u00edky tomu, \u017ee se mohl p\u0159idr\u017eovat zdi. I tak kolikr\u00e1t do n\u011b\u010deho bolestiv\u011b kopnul, jak je\u0161t\u011b nebyl s to odhadovat p\u0159ek\u00e1\u017eky, kter\u00e9 se p\u0159ed n\u00edm mohly naskytnout, p\u0159edev\u0161\u00edm v podob\u011b \u0161patn\u011b vym\u011b\u0159en\u00e9ho kroku.<\/div>\n
Dneska u\u017e to cht\u011bl dot\u00e1hnout o kousek d\u00e1l, cht\u011bl j\u00edt bez dr\u017een\u00ed se zdi. A dopadlo to jeho p\u00e1dem na zem a op\u011btovn\u00fdm nara\u017een\u00edm ji\u017e dost oml\u00e1cen\u00fdch prst\u016f na noze.  <\/div>\n
Zachr\u010del, a kdy\u017e se mu tro\u0161ku ulevilo, odhodlan\u011b se zvednul znovu. Nehodlal skon\u010dit na l\u016f\u017eku jako n\u011bjak\u00fd neschopn\u00fd simulant. V\u017edy\u0165 kolik slepc\u016f zvl\u00e1d\u00e1 b\u011b\u017en\u00fd denn\u00ed \u017eivot?  Cht\u011bl b\u00fdt jako oni, kdy\u017e u\u017e ho tohle postihlo, necht\u011bl b\u00fdt odk\u00e1zan\u00fd na n\u011b\u010d\u00ed pomoc. Tu\u0161il, \u017ee se j\u00ed asi nevyhne, a ze v\u0161eho nejm\u00e9n\u011b cht\u011bl, aby t\u00edm, kdo mu bude pom\u00e1hat, byl pr\u00e1v\u011b jeho bratr. Nezaslou\u017eil si, aby mu pom\u00e1hal n\u011bkdo, komu tak o\u0161kliv\u011b ubl\u00ed\u017eil jedovat\u00fdmi l\u017eemi. Jenom\u017ee kdesi ve sv\u00e9m nitru m\u011bl tu\u0161en\u00ed, \u017ee pr\u00e1v\u011b Bill bude st\u00e1t po jeho boku nej\u010dast\u011bji a jemu nezbyde, ne\u017e se s t\u00edm n\u011bjak vyrovnat. V\u017edy\u0165 mu Bill p\u0159i posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b sl\u00edbil, \u017ee se o n\u011bj bude starat on s\u00e1m osobn\u011b!  <\/div>\n
Cht\u011bl mu tedy alespo\u0148  n\u011bco usnadnit, proto se zhluboka nadechl a s nata\u017een\u00fdma rukama se vydal bez jak\u00e9hokoliv p\u0159idr\u017eov\u00e1n\u00ed se zdi jen tak do prostoru. Byl si v\u011bdom toho, \u017ee mu l\u00e9ka\u0159i jasn\u011b na\u0159\u00eddili se sp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b \u0161et\u0159it, ale ne, on to prost\u011b cht\u011bl zvl\u00e1dnout, cht\u011bl chodit! Pror\u00e1\u017eel prsty vzduch p\u0159ed sebou, a kdy\u017e se jejich b\u0159\u00ed\u0161ka dotkla protilehl\u00e9 zdi, sto\u010dil se sm\u011brem doleva, aby byl zase v pr\u00e1zdn\u00e9m vzduchu. T\u00e1pal nezn\u00e1mo kam, ani\u017e by tu\u0161il, jak se dostane s\u00e1m bez pomoci zp\u011bt na postel, ale na jeho tv\u00e1\u0159i sotva znateln\u011b problesknul \u00fasm\u011bv z toho, \u017ee jde u\u017e tolik krok\u016f s\u00e1m, bez dr\u017een\u00ed, a je\u0161t\u011b neupadl. Byl to pro n\u011bj co do pocit\u016f mnohem v\u011bt\u0161\u00ed pokrok, ne\u017e kdykoliv v minulosti po \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9m koncertu nebo stoupaj\u00edc\u00edm ocen\u011bn\u00ed v \u0159ad\u011b, kter\u00e1 sm\u011brovala jejich kari\u00e9ru sm\u011brem ke hv\u011bzd\u00e1m. Bo\u017ee, jak mohl b\u00fdt tak infantiln\u00ed a radovat se z toho, \u017ee jim lidi tleskaj\u00ed a k\u0159i\u010d\u00ed slova uzn\u00e1n\u00ed, zat\u00edmco on se dot\u00fdkal ceny v Billov\u011b ruce? Jak mohl m\u00edt radost z takov\u00fdchhle po\u0161etil\u00fdch kravin? Co znamenalo jejich prvn\u00ed v\u00edt\u011bzstv\u00ed v Americe proti v\u00edt\u011bzstv\u00ed, v n\u011bm\u017e p\u0159emohl svou nejistotu z nezn\u00e1m\u00e9ho prostoru a odhodlan\u011b p\u0159itom pokra\u010doval v nejist\u00fdch kr\u016f\u010dc\u00edch d\u00e1l a d\u00e1l? Jak jenom mohl –  <\/div>\n
Cvakly dve\u0159e a on se zapot\u00e1cel, jak se vyd\u011bsil. Vyjekl, kdy\u017e c\u00edtil, jak se jeho t\u011blo za\u010d\u00edn\u00e1  propadat vzduchem a podv\u011bdom\u011b zav\u0159el o\u010di, o\u010dek\u00e1van\u00fd  dopad na zem se v\u0161ak nekonal. Jeho t\u011blo sice upadlo, nikoliv v\u0161ak na tvrdou podlahu, ale do m\u011bkk\u00e9 n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
Jenom si pevn\u011b skousnul rty, p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee ho chytil n\u011bkdo z doktor\u016f, a o\u010dek\u00e1val lavinu k\u00e1z\u00e1n\u00ed o tom, jak se chov\u00e1 nezodpov\u011bdn\u011b, jak si p\u0159i p\u0159\u00edpadn\u00e9m p\u00e1du m\u016f\u017ee domr\u0161it \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b zahojenou p\u00e1te\u0159, a tak d\u00e1l a tak d\u00e1l. Jak\u00fd v\u0161ak byl jeho \u00fa\u017eas, kdy\u017e zaslechl tak dob\u0159e zn\u00e1m\u00fd hlas! Ten, kter\u00fd by poznal mezi tis\u00edci jin\u00fdmi…<\/div>\n
„Bille?“ hlesnul a nato\u010dil k n\u011bmu tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Kouk\u00e1m, \u017ee jsem p\u0159i\u0161el pr\u00e1v\u011b v\u010das,“ pousm\u00e1l se Bill a pevn\u011b ho podep\u0159el. Vyc\u00edtil, o co se Tom tak pe\u010dliv\u011b sna\u017eil a zam\u00ed\u0159il s n\u00edm rad\u0161i k posteli, ale tak, aby ho jenom zlehka podep\u00edral, a p\u0159itom nevedl, aby tak Tom mohl j\u00edt skoro s\u00e1m. Opatrn\u011b, kr\u016f\u010dek po kr\u016f\u010dku, do\u0161li a\u017e k posteli, na kterou Bill Toma starostliv\u011b usadil.<\/div>\n
„Tak jak ti je?“<\/div>\n
Tom se m\u00edsto odpov\u011bdi zatv\u00e1\u0159il pon\u011bkud posmutn\u011ble.<\/div>\n
„Jak asi,“ \u0161eptnul a trpce se za\u0161klebil.<\/div>\n
Bill si smutn\u011b povzdychnul a pevn\u011b ho objal.<\/div>\n
„Je mi to tak l\u00edto…“<\/div>\n
„Ne, nemus\u00ed,“ zavrt\u011bl Tom hlavou a slep\u00e9 o\u010di se mu naplnily smutkem, kdy\u017e ho\u0159ce pokra\u010doval. „Je to m\u016fj osud. M\u016fj trest… Za to, co jsem v\u00e1m dv\u011bma ud\u011blal. Nep\u0159\u00e1l jsem v\u00e1m va\u0161e \u0161t\u011bst\u00ed, i kdy\u017e jsem ve skute\u010dnosti netou\u017eil cel\u00fd \u017eivot po ni\u010dem jin\u00fdm, ne\u017e po tom, abys ty byl \u0161\u0165astn\u00fd, abys na\u0161el pravou l\u00e1sku… Ne, nesna\u017e se mi to vymluvit!“ zv\u00fd\u0161il nepatrn\u011b hlas, kdy\u017e sly\u0161el, jak se Bill nadechnul. „Je to tak! Neuv\u011bdomil jsem si, jakej jsem nechutnej sobec, a tohle m\u00e1m za to!“<\/p>\n<\/div>\n
S\u00e1m tomu, co \u0159\u00edkal, v\u011b\u0159il, \u0159\u00edkal to up\u0159\u00edmn\u011b, i kdy\u017e mu p\u0159i t\u011bch slovech vytekly dv\u011b  t\u0159i slzy. Byl to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 krut\u00fd trest… nicm\u00e9n\u011b po\u0159\u00e1d to trest byl, a a\u0165 u\u017e byl v\u00edce \u010di m\u00e9n\u011b p\u0159\u00edjemn\u00fd, Tom si uv\u011bdomoval, \u017ee si ho zaslou\u017e\u00ed, a \u017ee je pozd\u011b na ve\u0161ker\u00e9 litov\u00e1n\u00ed sv\u00fdch \u010din\u016f, na jak\u00e9koliv omluvy. Zmaten\u011b sebou \u0161kubnul, kdy\u017e ho Bill objal je\u0161t\u011b pevn\u011bji.<\/div>\n
„Ne, Tomi… j\u00e1 v\u00edm, \u017ees to ned\u011blal proto, \u017ee bys byl zl\u00fd… d\u011blal jsi to proto, \u017ee m\u011b m\u00e1\u0161 r\u00e1d… j\u00e1 to v\u00edm,“ zopakoval konej\u0161iv\u011b. V\u011bd\u011bl, jak se te\u010f Tom mus\u00ed c\u00edtit. „Ale u\u017e se za to na tebe nezlob\u00edme, ani j\u00e1, ani Andy… v\u017edy\u0165 jsme ti to odpustili je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jsi odjel… No tak, Tomi,“ zak\u0148oural t\u00e9m\u011b\u0159 prosebn\u011b. „Nesm\u00ed\u0161 se tomu poddat… nesm\u00ed t\u011b to zlomit… mus\u00ed\u0161 v\u011b\u0159it! Mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b nebude\u0161 vid\u011bt n\u011bkolik t\u00fddn\u016f, mo\u017en\u00e1 n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f… ale ur\u010dit\u011b pak bude mo\u017en\u00e1 n\u011bjak\u00e1 operace, co ti zrak vr\u00e1t\u00ed!“<\/div>\n
Tom se pokusil chab\u011b zavrt\u011bt hlavou, ale Bill ho pohladil volnou rukou po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Neboj se… zvl\u00e1dneme to spolu… copak jsme si jako mal\u00ed neslibovali, \u017ee spolu dok\u00e1\u017eeme v\u0161ecko?“<\/div>\n
„No slibovali, ale-„<\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161!“ rozohnil se povzbudiv\u011b Bill. „Dneska jsme m\u011bli tiskovku, proto jsem i p\u0159i\u0161el d\u00fdl… fansky to pochopily, zeza\u010d\u00e1tku sice prskaly, ale kdy\u017e jsem jim \u0159ekl, co se stalo, tak sborem za\u010daly k\u0159i\u010det, \u017ee si m\u00e1me d\u00e1t tak dlouhou pauzu, jak\u00e1 bude k tv\u00fdmu zotaven\u00ed pot\u0159eba a hlavn\u00ed v\u011bc\u00ed, \u017ee je to, \u017ees nep\u0159i\u0161el o \u017eivot, i kdybychom u\u017e nikdy nem\u011bli zahr\u00e1t jedinou p\u00edse\u0148. A j\u00e1 si mysl\u00edm tot\u00e9\u017e,“ p\u0159iznal u\u017e tro\u0161ku klidn\u011bji. „A pokud nev\u011b\u0159\u00ed\u0161 jim… d\u016fv\u011b\u0159uj aspo\u0148 mn\u011b.“<\/div>\n
„A jak ti m\u00e1m v\u011b\u0159it?“ hlesnul Tom. „Ty nejsi takov\u00e1 svin\u011b jako j\u00e1, se\u0161 tak hodn\u00fd, mil\u00fd, bezelstn\u00fd… copak zrovna ty by ses m\u011bl starat o takov\u00fdho hajzla, jako jsem j\u00e1? Zaslou\u017eil bych si od tebe akor\u00e1t jednu po hub\u011b, a od Andyho taky, a ne soucit-„<\/p>\n<\/div>\n
„Ty prost\u011b toho Billa nikdy neposlechne\u0161, co?“ ozvalo se m\u00edrn\u011b pobaven\u011b ode dve\u0159\u00ed a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se pokojem rozlehly kroky. Dalo by se \u0159\u00edct ciz\u00ed, ale Tom v nov\u011b p\u0159\u00edchoz\u00edm podle hlasu okam\u017eit\u011b poznal Andrease. Rozpa\u010dit\u011b nato\u010dil hlavu jeho sm\u011brem, av\u0161ak podv\u011bdom\u011b si poposedl bl\u00ed\u017e k Billovi. P\u0159eci jen m\u011bl z blon\u010f\u00e1ka tro\u0161ku je\u0161t\u011b strach. Bill sice \u0159\u00edkal, \u017ee mu oba u\u017e d\u00e1vno odpustili, ale u\u017e p\u00e1rkr\u00e1t vid\u011bl se Andyho rv\u00e1t a v\u011bd\u011bl, no, sp\u00ed\u0161 si mohl snadno podle v\u00fdsledku pranice domyslet, jak p\u00e1dn\u00e1 a tvrd\u00e1 je jeho p\u011bst… a v\u011bd\u011bl, \u017ee Andy by m\u011bl dost jasn\u00fd d\u016fvod, pro\u010d mu jich p\u00e1r ubalit.<\/div>\n
Andreas v\u0161ak nic takov\u00e9ho nem\u011bl v \u00famyslu, poprv\u00e9 ode dne, co se Tom probral z k\u00f3matu, m\u011bl mo\u017enost sv\u00e9ho kamar\u00e1da vid\u011bt. A dlouholet\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed ji\u017e d\u00e1vno p\u0159ebilo kr\u00e1tkodobou nen\u00e1vist.<\/div>\n
„Tak jak to zvl\u00e1d\u00e1\u0161, starou\u0161i?“<\/p>\n<\/div>\n
Tomovi bezd\u011b\u010dn\u011b zacukaly koutky. Tohle osloven\u00ed m\u011bl blon\u010f\u00e1k v\u017edycky vyhrazen\u00e9  jedin\u011b pro n\u011bj, proto\u017ee Tom \u010dasto r\u00e1d v\u0161em p\u0159\u00edtomn\u00fdm p\u0159edhazoval, \u017ee je to pr\u00e1v\u011b on, kdo je z obou dvoj\u010dat star\u0161\u00ed, a tedy rozumn\u011bj\u0161\u00ed, charizmati\u010dt\u011bj\u0161\u00ed, v\u00fdkonn\u011bj\u0161\u00ed a kdov\u00edco je\u0161t\u011b. A pr\u00e1v\u011b tohle osloven\u00ed dok\u00e1zalo prolomit ledy, kter\u00e9 ho dr\u017eely od Andrease d\u00e1l a v ned\u016fv\u011b\u0159e.<\/div>\n
„J\u00e1 ti d\u00e1m starou\u0161e, ty jedna Paris,“ vr\u00e1til mu okam\u017eit\u011b osloven\u00ed, kter\u00e9 mu jednou nad skleni\u010dkou v\u00edna vymyslel jako odplatu. A\u010dkoliv to \u0159ekl st\u00e1le se \u0161petkou v\u00e1h\u00e1n\u00ed v hlase, vz\u00e1p\u011bt\u00ed se m\u00edstnost\u00ed rozezn\u011bl Bill\u016fv sm\u00edch, a\u017e se ke zp\u011bv\u00e1kovi oba chlapci oto\u010dili. Bylo to n\u011bco skoro a\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u00e9ho, jak n\u00e1hle dok\u00e1zal ten vesel\u00fd chichot zm\u011bnit dote\u010f sp\u00ed\u0161e pochmurnou atmosf\u00e9ru nemocni\u010dn\u00edho pokoje k nepozn\u00e1n\u00ed. A \u017ee hodnou chv\u00edli trvalo, ne\u017e Bill se sm\u00edchem ustal!<\/div>\n
„Vy dva jste prost\u011b nemo\u017en\u00ed! Kdy\u017e se takhle do sebe pust\u00edte, tak jste jak… jak… prost\u011b k zbl\u00e1zn\u011bn\u00ed!“<\/div>\n
„No jo, co nad\u011bl\u00e1me,“ pokr\u010dil Andy rameny. „To Tom dycky za\u010d\u00ednal s t\u00edm, jakej je proti tob\u011b letitej d\u011bdouch!“<\/div>\n
„Letitej ne!“ za\u010dal se Tom s \u00fa\u0161klebkem br\u00e1nit. „Jen, \u017ee t\u011bch deset minut kolikr\u00e1t hraje fakt d\u016fle\u017eitou roli, kdy\u017e srovn\u00e1\u0161 m\u011b a Billa, kdy\u017e vezme\u0161 v potaz na\u0161e mozkov\u00fd z\u00e1vity…“<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli se je\u0161t\u011b dohadovali v podobn\u00e9m duchu, a dokonce i pozapomn\u011bli na to, jak\u00fd mezi sebou tvo\u0159\u00ed zamotan\u00fd troj\u00faheln\u00edk. Najednou to zase byli d\u011bti, kamar\u00e1di, co do sebe rejpaj\u00ed a po\u0161\u0165uchuj\u00ed se navz\u00e1jem jako hrav\u00e1 medv\u00ed\u010fata.<\/div>\n
K dobr\u00e9 atmosf\u00e9\u0159e dost pom\u00e1hal i Andyho p\u0159\u00edstup. Zat\u00edmco Bill sp\u00ed\u0161 m\u011bl tendenci Toma chr\u00e1nit, ut\u011b\u0161ovat a souc\u00edtit s n\u00edm, blon\u010f\u00e1k p\u0159edst\u00edral, \u017ee se kytaristovi nic nestalo. N\u011bkolikr\u00e1t do n\u011bj p\u0159\u00e1telsky drcnul, nijak se neomezoval v r\u00e1mci soucitu, aby mluvil t\u0159eba pomaleji nebo tak n\u011bjak. Pe\u010dliv\u011b si hl\u00eddal, aby se vyvaroval slov\u016fm typu Pod\u00edvej!<\/em> nebo Hele!<\/em> nebo n\u011bco podobn\u00e9ho, ale jinak nic jin\u00e9ho ne\u0159e\u0161il.  <\/div>\n
A Tom to vyc\u00edtil a byl mu za to neskonale vd\u011b\u010dn\u00fd. Byl jim vd\u011b\u010dn\u00fd ob\u011bma. Nejen, \u017ee mu ned\u00e1vali poznat jakoukoliv z\u00e1\u0161\u0165, ale sna\u017eili se ho povzbudit, rozpt\u00fdlit, zvednout mu n\u00e1ladu a da\u0159ilo se jim to v\u00edc ne\u017e dokonale. Ke konci dokonce n\u00e1lada stoupla a\u017e tak, \u017ee se cht\u011bl pokusit znovu chodit, co\u017e rozj\u00edven\u00fd Andreas okam\u017eit\u011b pojal jako hru na slepou b\u00e1bu. Kdyby Tom mohl vid\u011bt, spat\u0159il by, \u017ee pot\u00e9, co blon\u010f\u00e1k vyslovil nahlas n\u00e1zev hry, by si byl nejrad\u0161i nafackoval. Musel uznat, \u017ee je\u0161t\u011b na za\u010d\u00e1tku jejich n\u00e1v\u0161t\u011bvy by ho takov\u00e1hle pozn\u00e1mka zamrzela, ale t\u00edm, jak byli ti dva b\u011bhem plynouc\u00edch minut \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc pohodov\u011bj\u0161\u00ed a uvoln\u011bn\u011bj\u0161\u00ed, tak mu to te\u010f nevadilo a naopak to vzal docela i s humorem.<\/div>\n
Jak b\u00e1je\u010dn\u011b se mu najednou chodilo, kdy\u017e ho oba dva navigovali, kudy m\u00e1 j\u00edt! Oni ho sice nevedli, nedot\u00fdkali se ho, ale nav\u00e1d\u011bli ho hlasem, aby je n\u00e1sledoval, a kdykoliv se p\u0159ed n\u00edm objevila n\u011bjak\u00e1 p\u0159ek\u00e1\u017eka, okam\u017eit\u011b ho varovali. Ani si nev\u0161imli, \u017ee u\u017e se bl\u00ed\u017e\u00ed konec n\u00e1v\u0161t\u011bvn\u00edch hodin. Z jejich z\u00e1bavy je vyru\u0161il a\u017e hlas doktora, kter\u00fd je u\u017e p\u00e1r minut mezi dve\u0159mi pobaven\u011b pozoroval.<\/div>\n
„Tak p\u00e1nov\u00e9, nerad v\u00e1m kaz\u00edm z\u00e1bavu, ale pacient u\u017e pot\u0159ebuje sv\u00e9 l\u00e9ky a odpo\u010d\u00edvat. M\u016f\u017eete zase p\u0159ij\u00edt z\u00edtra, ale dneska u\u017e to mus\u00edme ukon\u010dit.“<\/p>\n<\/div>\n
Chvilku je\u0161t\u011b trvalo, ne\u017e se kluci rozlou\u010dili. Bill s Andym sl\u00edbili, \u017ee se postaraj\u00ed, aby byl Tom p\u0159evezen do N\u011bmecka a propu\u0161t\u011bn do dom\u00e1c\u00edho l\u00e9\u010den\u00ed co nejd\u0159\u00edv, jak jenom to bude mo\u017en\u00e9. A kdy\u017e ode\u0161li, poprv\u00e9 od onoho osudn\u00e9ho ve\u010dera us\u00ednali v\u0161ichni t\u0159i s my\u0161lenkou, \u017ee to cel\u00e9 t\u0159eba nebude tak zl\u00e9, jak to vypad\u00e1…<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa „Au!“ Tom zavr\u00e1voral, sna\u017eil se vyrovnat balanc, ale nepovedlo se mu to a upadl na zem. Cht\u011bl se zvednout, ale ostr\u00e9 tep\u00e1n\u00ed v noze mu to nedovolilo, po\u0159\u00e1dn\u011b si ji nakopnul o no\u010dn\u00ed stolek nebo o sk\u0159\u00ed\u0148ku, nev\u011bd\u011bl, o co p\u0159esn\u011b to bylo,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[315],"tags":[],"class_list":["post-11403","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-v-temnote"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11403","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11403"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11403\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11403"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11403"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11403"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}