{"id":11408,"date":"2010-06-22T18:30:00","date_gmt":"2010-06-22T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11380"},"modified":"2010-06-22T18:30:00","modified_gmt":"2010-06-22T17:30:00","slug":"znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/06\/22\/znovu-jsem-nasel-vychod-slunce-1\/","title":{"rendered":"Znovu jsem na\u0161el v\u00fdchod slunce 1."},"content":{"rendered":"
autor: Tomi & Ainikki<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Zdrav\u00edm v\u00e1s v\u0161echny,<\/em><\/div>\n
m\u00e1m tu pro v\u00e1s novou pov\u00eddku a abych v\u00e1s malinko uvedla do obrazu, tak v\u00e1m na za\u010d\u00e1tek prozrad\u00edm p\u00e1r informac\u00ed, kter\u00e9 byste m\u011bli v\u011bd\u011bt, ne\u017e se pust\u00edte do \u010dten\u00ed, abyste pak nebyli zbyte\u010dn\u011b zmaten\u00ed nebo p\u0159ekvapen\u00ed. Pov\u00eddku nep\u00ed\u0161u sama, ale pustila jsem se do spoluautorstv\u00ed s Tomim. Co se t\u00fd\u010de n\u00e1padu na tuhle v\u011bc, tak vze\u0161el od n\u011bj.<\/em><\/div>\n
P\u0159\u00edb\u011bh se odehr\u00e1v\u00e1 v Japonsku okolo 17. stolet\u00ed, ale nen\u00ed to n\u011bco, z \u010deho byste m\u011bli 100% vych\u00e1zet, proto\u017ee v pov\u00eddce je sice p\u00e1r okrajov\u00fdch detail\u016f, kter\u00e9 do t\u00e9 doby spadaj\u00ed, ale rozhodn\u011b se nejedn\u00e1 o historick\u00fd rom\u00e1n, kde bychom se striktn\u011b dr\u017eeli v\u0161ech fakt\u016f. Je to sp\u00ed\u0161e fantazijn\u00ed p\u0159\u00edb\u011bh, sv\u00fdm zp\u016fsobem i trochu poh\u00e1dkov\u00fd, a objev\u00ed se tam nadp\u0159irozen\u00e9 postavy a \u00fakazy.<\/em><\/div>\n
Kluci zde nevystupuj\u00ed jako dvoj\u010data a jsou od sebe i p\u00e1r let v\u011bkov\u011b. Tom se tu objev\u00ed v roli holandsk\u00e9ho stavitele lod\u00ed, kter\u00fd p\u0159iplouv\u00e1 do Japonska splnit zak\u00e1zku, kterou si vy\u017e\u00e1dala tamn\u00ed vl\u00e1da, a Bill je pochopiteln\u011b domorodec, se kter\u00fdm se tam potk\u00e1.<\/em><\/div>\n
To\u0165 v\u0161e k \u00favodu a n\u00e1m u\u017e nezb\u00fdv\u00e1, ne\u017e v\u00e1m pop\u0159\u00e1t p\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed.    Va\u0161e Ainikki a Tomi<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
St\u00e1l jsem na palub\u011b  a d\u00edval se do uh\u00fdbaj\u00edc\u00edch vln. Zb\u00fdvalo u\u017e jenom p\u00e1r mil a j\u00e1 m\u011bl p\u0159ist\u00e1t v t\u00e9 nejpodivn\u011bj\u0161\u00ed zemi, kterou lidsk\u00e1  mysl byla schopn\u00e1 vytvo\u0159it. Nev\u011b\u0159il jsem autor\u016fm kn\u00ed\u017eek. V\u0161e si p\u0159ibarvuj\u00ed a vym\u00fd\u0161lej\u00ed nere\u00e1ln\u00e9 p\u0159\u00edb\u011bhy k pobaven\u00ed. Co kdy\u017e tam \u017eij\u00ed n\u011bjac\u00ed ob\u0159i, nebo naopak trpasl\u00edci? Je tohle opravdov\u00fd konec sv\u011bta? A kde je potom za\u010d\u00e1tek? Trochu jsem se b\u00e1l, ale z\u00e1rove\u0148 se i t\u011b\u0161il na nezn\u00e1mou krajinu a lidi.  <\/div>\n
<\/div>\n
Cht\u011bl jsem za\u010d\u00edt nov\u00fd  \u017eivot. Doma v Holandsku jsem se ut\u00e1p\u011bl ve smutku a nez\u0159\u00edzen\u011b pil, abych zahnal \u017eal po smrti m\u00e9 milovan\u00e9 \u017eeny Saskie a na\u0161\u00ed mal\u00e9 dcerky. Ob\u011b zem\u0159ely na podivnou nemoc, ji\u017e nikdo neum\u011bl popsat. Hubly, tou\u017eily neust\u00e1le po sp\u00e1nku, a pak Saskie za\u010dala ka\u0161lat krev. Nedalo se to zastavit. Den ze dne to bylo hor\u0161\u00ed. Jako by je postihla n\u011bjak\u00e1 divn\u00e1 kletba, nebo snad je chodil nav\u0161t\u011bvovat up\u00edr? Ne. Nejsem z t\u011bch, kte\u0159\u00ed by v\u011b\u0159ili legend\u00e1m a pov\u011br\u00e1m. Jsem realistick\u00fd a p\u0159\u00edm\u00fd \u010dlov\u011bk. P\u0159\u00ed\u010dina musela b\u00fdt jin\u00e1, ale j\u00e1 u\u017e ji nikdy bohu\u017eel nevyp\u00e1tr\u00e1m. Ani to nen\u00ed pot\u0159eba. Jejich \u017eivot mi to stejn\u011b nevr\u00e1t\u00ed.  <\/div>\n
<\/div>\n
V den poh\u0159bu se mi zhroutil cel\u00fd sv\u011bt. Jindy modr\u00e9 nebe z\u010dernalo a m\u00edsto slunce v m\u00e9m srdci za\u010dal vl\u00e1dnout m\u011bs\u00edc. O malou Henrickiji jsem se staral dva m\u011bs\u00edce a hodn\u011b mi pom\u00e1hala moje matka, ne\u017e jsem to cel\u00e9 absolvoval znovu. Neust\u00e1le se ptala, kde je m\u00e1ma. Byl jsem v rozpac\u00edch. \u0158\u00edct j\u00ed pravdu, nebo lh\u00e1t? A pak si u\u017e necht\u011bla ani hr\u00e1t. Jenom ti\u0161e z\u00edrala do zdi a nebo cht\u011bla sp\u00e1t. R\u00e1no jsem ji na\u0161el. Neh\u00fdbala se. Vypadala tak uboze, jako rozl\u00e1man\u00e1 star\u00e1 hra\u010dka. Jako by zest\u00e1rla o tis\u00edce let. Podivn\u011b vyhubl\u00e1 s namodral\u00fdm obli\u010dejem. To byly m\u00e9 no\u010dn\u00ed m\u016fry, kter\u00e9 m\u011b neust\u00e1le pron\u00e1sledovaly. Po\u0159\u00e1d jsem p\u0159ed sebou vid\u011bl jejich tv\u00e1\u0159e. Ani kdy\u017e jsem zav\u0159el o\u010di, tak to nepom\u00e1halo. Byly po\u0159\u00e1d se mnou. P\u0159\u00edtomn\u00e9 v m\u00e9m rozbolav\u011bl\u00e9m srdci. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
Jako dar z nebes pro m\u011b  bylo, kdy\u017e jsem dostal tuhle pracovn\u00ed nab\u00eddku. Postavit velk\u00e9 lod\u011b, jako m\u00e1me my, v tomhle zvl\u00e1\u0161tn\u00edm koutu zem\u011b. Nebylo to ov\u0161em jednoduch\u00e9. P\u0159\u00edtel Marcus van Eyck m\u011b na\u0161el le\u017eet pod stolem v jedn\u00e9 z nejlevn\u011bj\u0161\u00edch knajp. Nebyl jsem schopen slova. Jako bo\u017e\u00ed hov\u00e1dko jsem se v\u00e1lel v prachu a v sl\u00e1m\u011b. Vyt\u00e1hl m\u011b zpod stolu a narval mi hlavu do \u0161kopku, ve kter\u00e9m se pr\u00e1v\u011b umylo n\u00e1dob\u00ed. Dote\u010f vid\u00edm u\u0161pin\u011bnou tlustou Margot, jak se mi sm\u011bje.  <\/div>\n
Z p\u0159edstav m\u011b probraly p\u0159\u00edkazy kapit\u00e1na lodi. P\u0159ipravovali jsme se k zakotven\u00ed. Do p\u0159\u00edstavu jsme se museli dostat v men\u0161\u00edch lo\u010fk\u00e1ch, jinak by hrozilo, \u017ee ztroskot\u00e1me na skal\u00e1ch, kter\u00e9 se skr\u00fdvaly pod hladinou jako ostr\u00e9  zuby mo\u0159sk\u00e9 p\u0159\u00ed\u0161ery.<\/div>\n
\n

Byl jsem ohromen. Celou cestu jsem netrp\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fdmi projevy mo\u0159sk\u00e9 nemoci. Ale z toho mumraje kolem m\u011b se mi zato\u010dila hlava. Tolik zvl\u00e1\u0161tn\u011b oble\u010den\u00fdch lid\u00ed. Pestr\u00e9 barvy a zvl\u00e1\u0161tn\u00ed st\u0159ihy jejich oble\u010den\u00ed. Jako by m\u011bli dlouhou luxusn\u00ed no\u010dn\u00ed ko\u0161ili obto\u010denou v pase siln\u00fdm pruhem l\u00e1tky. L\u00e9pe bych to popsat nedok\u00e1zal.  A\u017e pozd\u011bji jsem se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee se tomu \u0159\u00edk\u00e1 kimono. Nikdy jsem se s ni\u010d\u00edm moc nep\u00e1ral ani se psan\u00edm. Za \u017eivot jsem napsal p\u011bt dopis\u016f, z toho t\u0159i m\u00e9 \u017een\u011b, ale to odbo\u010duji ze sv\u00e9ho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed.  <\/div>\n

<\/div>\n
Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed zvuky a v\u016fn\u011b \u00fato\u010dily na m\u00e9 smysly. To\u010dila se mi z toho v\u0161eho hlava. Ov\u0161em tohle nebyl sen. Lid\u00e9 se t\u00edsnili kolem n\u00e1s. Sna\u017eili se n\u00e1s dotknout. Tahali m\u011b za dlouh\u00e9 spleten\u00e9 vlasy. P\u0159ipadal jsem si jako n\u011bjak\u00e9 exotick\u00e9 zv\u00ed\u0159\u00e1tko. Mysl\u00edm, \u017ee i moji p\u0159\u00e1tel\u00e9 se nec\u00edtili o nic l\u00e9pe. N\u011bjak\u00e1 postavi\u010dka se prod\u00edrala t\u00edm davem. Lid\u00e9 j\u00ed uh\u00fdbali z cesty. P\u0159ede mnou stanula d\u00edvka kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e sen. Vypadala jako o\u017eivl\u00e1 panenka a za n\u00ed dal\u0161\u00ed. Na rozd\u00edl od t\u00e9 prvn\u00ed vysok\u00e1 a huben\u00e1, se zvl\u00e1\u0161tn\u011b podmalovan\u00fdma o\u010dima. Za ruku vedla roztomilou hol\u010di\u010dku, asi osmiletou.<\/div>\n
<\/div>\n
Vzpomn\u011bl jsem si na Henrickiji a bojoval se slzami v o\u010d\u00edch. Pro\u010d jenom vzpom\u00ednky tak bol\u00ed? Pro\u010d u\u017e nedok\u00e1\u017eou sp\u00e1t tam n\u011bkde hluboko? N\u011bco si \u0161t\u011bbetaly mezi sebou. Sm\u00e1ly se. D\u00edv\u010dina v modr\u00fdch \u0161atech se m\u011b dotkla. Zaj\u00edmala se o moje n\u011bkolikadenn\u00ed fousy a vlasy. Sv\u00e9 dojmy neust\u00e1le p\u0159ed\u00e1vala ostatn\u00edm. Asi jsem na ni neud\u011blal dobr\u00fd dojem sv\u00fdm divok\u00fdm zjevem. Na lodi se \u017eilo ve st\u00edsn\u011bn\u00fdch podm\u00ednk\u00e1ch. Nemyslel jsem na to, kolikr\u00e1t za m\u011bs\u00edc jsem se koupal. Jej\u00ed sestra v \u010derven\u00e9m se na m\u011b d\u00edvala vysloven\u011b nep\u0159\u00e1telsky. Jej\u00ed o\u010di m\u011b probod\u00e1valy. Je\u0161t\u011b\u017ee pohledy nemohou vra\u017edit. Byl bych stokr\u00e1t mrtv\u00fd. Srandovn\u011b kr\u010dila nos. Odvr\u00e1til jsem pohled. Bylo mi to nep\u0159\u00edjemn\u00e9, a kdy\u017e jsem se znovu pod\u00edval p\u0159ed sebe, u\u017e tam nest\u00e1ly. Byli to \u00fapln\u011b ciz\u00ed lid\u00e9. Nebo snad p\u0159edstava? S\u00e1m jsem nev\u011bd\u011bl, jestli se to opravdu stalo a nebo si se mnou zahr\u00e1la m\u00e1 p\u0159eta\u017een\u00e1 mysl? Jak r\u00e1d jsem se z toho bl\u00e1zince vr\u00e1til zp\u011bt na poklidnou lo\u010f. <\/p>\n

Je\u0161t\u011b naposledy jsem se ohl\u00e9dl po tom nev\u00e1bn\u00e9m cizinci a nastoupil do c\u00edsa\u0159sk\u00e9 rik\u0161i ta\u017een\u00e9 \u010dty\u0159mi otroky. Nech\u00e1pal jsem, jak jsem se mohl nechat umluvit k t\u00e9hle proj\u00ed\u017e\u010fce do p\u0159\u00edstavu. M\u00e9 sestry byly ale tak nad\u0161en\u00e9 pro tenhle mal\u00fd v\u00fdlet, \u017ee bylo t\u011b\u017ek\u00e9 \u0159\u00edct jim ne, kdy\u017e st\u00e1ly o moji spole\u010dnost.<\/em><\/p>\n<\/div>\n

„Pojedeme zp\u00e1tky.“ Vysv\u011btlil jsem Amaye, kter\u00e1 se nadechovala pravd\u011bpodobn\u011b k ot\u00e1zce, pro\u010d u\u017e jsem se usadil do vozu. Na\u0161t\u011bst\u00ed se m\u011b nesna\u017eila p\u0159emlouvat. V\u011bd\u011bla, \u017ee tady v p\u0159\u00edstavu to nem\u00e1m p\u0159\u00edli\u0161 r\u00e1d. Hem\u017eila se tu spousta nemyt\u00fdch ciz\u00e1k\u016f, byl tu ruch a vzduchem se \u0161\u00ed\u0159il z\u00e1pach z ryb a z mnoha jin\u00e9ho, o \u010dem\u017e jsem rad\u011bji ani necht\u011bl v\u011bd\u011bt, co by mohlo b\u00fdt on\u00edm zdrojem t\u011bch nelib\u00fdch ar\u00f3mat.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
A obzvl\u00e1\u0161t\u011b  dnes tu bylo nezvykle \u017eivo. K n\u00e1m nep\u0159iplouvalo mnoho zahrani\u010dn\u00edch lod\u00ed. Te\u010f tu ale kotvily hned t\u0159i velk\u00e9. Musely to b\u00fdt jedny z t\u011bch, kter\u00e9 se vyd\u00e1vaj\u00ed na dlouh\u00e9 dny a\u017e hluboko do oce\u00e1nu. Japonsko nem\u011blo takov\u00e9 lod\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Amaya popadla na\u0161i malou sest\u0159i\u010dku za ruku a pomohla j\u00ed  nastoupit do rik\u0161i. Nakonec se i ona posadila vedle n\u00ed  a mohlo se vyjet. P\u00e1r samuraj\u016f  z c\u00edsa\u0159sk\u00e9 osobn\u00ed str\u00e1\u017ee se se\u0159adilo po stran\u00e1ch a otroci se s n\u00e1mi zvolna dali do pohybu. Sledoval jsem \u017eivot oby\u010dejn\u00fdch lid\u00ed, kdy\u017e jsme proj\u00ed\u017ed\u011bli ulicemi m\u011bsta Edo*. Spousta obchodn\u00edk\u016f m\u011blo pod okny sv\u00e9 minky vystaven\u00e9 na mal\u00fdch pultech sv\u00e9 zbo\u017e\u00ed. Prod\u00e1vali v\u0161echno mo\u017en\u00e9 od l\u00e1tek, ryb, keramiky, a\u017e po lacin\u00e9 cetky, kter\u00fdmi se ov\u011b\u0161ovaly \u017eeny. Byly tu i st\u00e1nky s ob\u010derstven\u00edm, kde bylo k dost\u00e1n\u00ed sak\u00e9 a n\u011bjak\u00e9 r\u00fd\u017eov\u00e9 placky.<\/em>  <\/div>\n
\n

Minka (lidov\u00e1  staven\u00ed) –<\/em> tradi\u010dn\u00ed d\u0159ev\u011bn\u00e9 m\u011bstsk\u00e9 domy<\/div>\n

\"6\"<\/div>\n
Lid\u00e9, kte\u0159\u00ed zaregistrovali n\u00e1\u0161 nevelk\u00fd pr\u016fvod, se zastavovali a drobnou \u00faklonou n\u00e1s zdravili. Yukiko jim nad\u0161en\u011b m\u00e1vala a n\u011bco \u0161t\u011bbetala. Nevn\u00edmal jsem ji. Stejn\u011b tak jako svou star\u0161\u00ed sestru. Byl jsem a\u017e p\u0159esp\u0159\u00edli\u0161 zaujat\u00fd sv\u00fdmi vlastn\u00edmi my\u0161lenkami. Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b i tohle hem\u017een\u00ed utichlo. Dostali jsme se do klidn\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti m\u011bsta, kde se ji\u017e neobchodovalo. Ani lid\u00ed na ulici nebylo tolik. Nep\u0159\u00edtomn\u011b jsem z\u00edral na ub\u00edhaj\u00edc\u00ed d\u0159ev\u011bn\u00e9 m\u011bstsk\u00e9 domy a p\u0159istihl se, \u017ee se ve vzpom\u00ednk\u00e1ch vrac\u00edm k onomu mu\u017ei z p\u0159\u00edstavu. Bezd\u011b\u010dn\u011b jsem se ot\u0159\u00e1sl hnusem. Byl \u0161pinav\u00fd, zarostl\u00fd, jeho divn\u00fd \u0161at neudr\u017eovan\u00fd a vlasy zacuchan\u00e9 do nehezk\u00fdch pramen\u016f. Nebyl nejmen\u0161\u00ed d\u016fvod v\u011bnovat mu svou jedinou, by\u0165 jen nepatrnou vzpom\u00ednku, p\u0159esto jsem si ho nedok\u00e1zal vyhnat z hlavy. Mo\u017en\u00e1 ten zp\u016fsob, jak\u00fdm se zad\u00edval on na m\u011b, ty o\u010di\u2026 Nev\u00edm.<\/em>  <\/div>\n
Zadumanost nad onou osobou m\u011b ale p\u0159e\u0161la v moment\u011b, kdy jsem spat\u0159il r\u00fdsuj\u00edc\u00ed se v\u011b\u017ee c\u00edsa\u0159sk\u00e9ho pal\u00e1ce. Tohle byl m\u016fj sv\u011bt. Tam jsem se c\u00edtil dob\u0159e. P\u0159epychov\u00e9, udr\u017eovan\u00e9 a p\u011bst\u011bn\u00e9 m\u00edsto. Dne\u0161n\u00ed v\u00fdlet mi bohat\u011b sta\u010dil k tomu, abych se te\u010f po del\u0161\u00ed dobu odsud nehnul, ani\u017e bych si po tom tam venku snad jen na vte\u0159inu zastesknul.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Na n\u00e1dvo\u0159\u00ed jsem vystoupil a v doprovodu sv\u00fdch sester se vydal do tr\u016fnn\u00edho s\u00e1lu. V hlou\u010dc\u00edch tam post\u00e1valo p\u00e1r v\u00fd\u0161e postaven\u00fdch dvo\u0159an\u016f a kolem m\u00edsta c\u00edsa\u0159e n\u011bkolik samuraj\u016f v elegantn\u00edch kami\u0161imech**.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Uprost\u0159ed nich on. Zatajil se mi dech tak jako v\u017edy, kdy\u017e  jsem ho spat\u0159il. Nejvy\u0161\u0161\u00ed  \u0161og\u00fan Japonska, a z\u00e1rove\u0148  naprosto uhran\u010div\u00e1 a\u017e  mystick\u00e1 osoba. Vysok\u00fd, dlouh\u00e9, b\u00edl\u00e9, na dotek hedv\u00e1bn\u00e9  vlasy, mu spadaly a\u017e na lopatky a vypadaly jako z\u00e1voj z kv\u011bt\u016f ke\u0159e trifoli\u00e1ty. A o\u010di? Zelen\u00e9, t\u0159pyt\u00edc\u00ed se jako smaragdy. Jeho pohled hypnotizoval. Jakmile se na v\u00e1s zad\u00edval, byli jste ztracen\u00ed, pln\u011b polapen\u00ed v jeho moci a j\u00e1 se j\u00ed nech\u00e1val ochotn\u011b spout\u00e1vat. Byl op\u0159eden\u00fd tajemstv\u00edmi a kolovala o n\u011bm spousta b\u00e1chorek. N\u011bkter\u00e9 z nich \u0159\u00edkaly, \u017ee je nesmrteln\u00fd a jeho v\u011bk je daleko vy\u0161\u0161\u00ed, ne\u017e jak\u00e9hokoli jin\u00e9ho \u010dlov\u011bka, kter\u00fd moment\u00e1ln\u011b d\u00fdchal a chodil po tomto sv\u011bt\u011b. Jin\u00ed zase, \u017ee je \u010darod\u011bj. N\u011bkter\u00e9 zach\u00e1zely dokonce a\u017e tak daleko, \u017ee uv\u00e1d\u011bly, \u017ee nen\u00ed ani \u010dlov\u011bk, ale Kicune – li\u0161ka. Inteligentn\u00ed tvor s magick\u00fdmi schopnostmi, kter\u00fd na sebe dok\u00e1\u017ee vz\u00edt lidskou podobu a jeho moc se rozr\u016fst\u00e1 s p\u0159ib\u00fdvaj\u00edc\u00edm v\u011bkem.<\/em><\/div>\n
\"7\"<\/div>\n
Ne, \u017ee bych v n\u011bco z toho p\u0159\u00edmo v\u011b\u0159il, ale na druhou stranu jsem to ani nezatracoval. Nijak hloub\u011bji jsem se t\u00edm ale nezaob\u00edral. Bylo mi vcelku jedno, v \u010dem tkv\u00ed jeho kouzlo a moc. Mn\u011b sta\u010dilo to, jak bravurn\u011b dok\u00e1zal v\u00e9st cel\u00e9 Japonsko, ani\u017e by k tomu snad pot\u0159eboval m\u011b, jako\u017eto c\u00edsa\u0159e. Tak mi to toti\u017e pln\u011b vyhovovalo. St\u00e1tn\u00ed z\u00e1le\u017eitosti m\u011b p\u0159\u00edli\u0161 nezaj\u00edmaly. On se o v\u0161echno postaral a j\u00e1 se mohl v\u011bnovat sv\u00e9 z\u00e1bav\u011b. Jen ob\u010das si vy\u017e\u00e1dal moji p\u0159\u00edtomnost p\u0159i n\u011bjak\u00fdch ofici\u00e1ln\u00edch akc\u00edch, ale to bylo jen z\u0159\u00eddkakdy.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e  si v\u0161iml, \u017ee u\u017e jsem se vr\u00e1til, opustil samuraje, se kter\u00fdmi o n\u011b\u010dem rozmlouval, a p\u0159e\u0161el ke mn\u011b.<\/em><\/div>\n
„V\u00edt\u00e1m v\u00e1s, veli\u010denstvo. Jak\u00e1 byla vyj\u00ed\u017e\u010fka?“ Ptal se zdvo\u0159ile a j\u00e1 u\u017e se op\u011bt topil v jeho pohledu. Jen st\u011b\u017e\u00ed jsem vn\u00edmal obsah jeho slov.<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuji. Dobr\u00e1.“ Zmohl jsem se nakonec na odpov\u011b\u010f. Podmaniv\u011b se usm\u00e1l a k\u00fdvl na srozum\u011bnou.<\/em><\/div>\n
„Na dne\u0161n\u00ed odpoledne m\u00e1te kr\u00e1tk\u00fd program,“ ozn\u00e1mil mi. „Nev\u00edm, jestli jsem se o tom ji\u017e zm\u00ednil, ale za\u017e\u00e1dali jsme a\u017e dalek\u00e9 Holandsko, aby n\u00e1m sem poslali n\u011bjak\u00e9ho sv\u00e9ho mistra na stavbu z\u00e1mo\u0159sk\u00fdch lod\u00ed, proto\u017ee ty, jak jist\u011b v\u00edte, v na\u0161em lo\u010fstvu chyb\u00ed. Dorazil v\u010dera i spolu s n\u011bjak\u00fdmi velvyslanci jejich vl\u00e1dy a p\u00e1r obchodn\u00edky. Vyu\u017eili toho, \u017ee jsme jim vst\u0159\u00edcn\u011b otev\u0159eli br\u00e1ny na\u0161eho p\u0159\u00edstavu, a dorazilo jich v\u00edce, ne\u017e jsme o\u010dek\u00e1vali, ale to se dalo p\u0159edpokl\u00e1dat.“<\/em><\/div>\n
Trochu jsem \u010dekal, \u017ee bude vypadat rozzloben\u011b. Torio nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e v\u011bci ne\u0161ly podle jeho p\u0159\u00edkaz\u016f a pl\u00e1n\u016f, ale tohle mu, zd\u00e1 se, skute\u010dn\u011b nevadilo.<\/em><\/div>\n
„Velvyslanci \u017e\u00e1daj\u00ed o audienci u c\u00edsa\u0159e. P\u0159ijde se p\u0159edstavit i onen odborn\u00edk na stavbu lod\u00ed. Ud\u011blil jsem jim ji a napl\u00e1noval ji na dne\u0161n\u00ed odpoledne. Byl bych tedy r\u00e1d, abyste si \u0161el trochu odpo\u010dinout a p\u0159ipravit se.“ Polo\u017eil mi ruku na z\u00e1da v d\u016fv\u011brn\u00e9m gestu a jemn\u011b m\u011b nasm\u011broval k m\u00fdm komnat\u00e1m. Ani nedodal ot\u00e1zku, zda-li souhlas\u00edm. Mn\u011b by to stejn\u011b ale ani nenapadlo. Bylo p\u0159irozen\u00e9 ud\u011blat, co \u017e\u00e1dal.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
P\u00e1r hodin do audience se p\u0159ekulilo velmi rychle a j\u00e1  u\u017e jsem se usazoval v honosn\u00e9m c\u00edsa\u0159sk\u00e9m rouchu do \u010dela s\u00edn\u011b. Zdoben\u00e9 mohutn\u00e9 dve\u0159e se otev\u0159ely a ve\u0161lo p\u00e1r cizinc\u016f. Sna\u017eil jsem se dr\u017eet kamennou tv\u00e1\u0159, jak mi p\u0159edepisovala etiketa, nebylo to ale snadn\u00e9. Vypadali legra\u010dn\u011b, a to jejich oble\u010den\u00ed\u2026 Setkal jsem se ji\u017e d\u0159\u00edve s p\u00e1r lidmi ze z\u00e1padu, ale nikdy jsem si nedok\u00e1zal zvyknout na tu jejich m\u00f3du. Nebylo to v\u016fbec slu\u0161iv\u00e9. A j\u00e1 m\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e \u010dlov\u011bka jeho \u0161at zdobil. A pak m\u016fj zrak ulp\u011bl na tom \u0161pinavci z dne\u0161n\u00edho r\u00e1na. Nevypadal tak stra\u0161n\u011b. Na prvn\u00ed pohled jsem ho nepoznal. P\u0159esto to byl on, a i kdy\u017e se z\u0159ejm\u011b umyl, po\u0159\u00e1d to nebylo nic, co by lichotilo m\u00e9mu oku. Udiven\u011b jsem pozvedl obo\u010d\u00ed a m\u016fj \u00fadiv se prohloubil je\u0161t\u011b v\u00edce, kdy\u017e n\u00e1m byli v\u0161ichni p\u0159edstaveni, a j\u00e1 se dov\u011bd\u011bl, \u017ee to on je ten mistr p\u0159es stavbu lod\u00ed. Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Dokonce mu bude poskytnuto bydlen\u00ed v jednom z dom\u016f, kter\u00fd pat\u0159il do odlehlej\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti are\u00e1lu pal\u00e1ce, aby m\u011bl pohodl\u00ed a klid na p\u0159\u00edpravu pl\u00e1nu stavby. Svra\u0161til jsem \u010delo. Automaticky jsem si toti\u017e p\u0159edstavil, jak do n\u011bj budu nar\u00e1\u017eet p\u0159i sv\u00fdch \u010dast\u00fdch proch\u00e1zk\u00e1ch v zahrad\u00e1ch. V\u017edy\u0165 on bude jen prachsprost\u011b hyzdit tu n\u00e1dheru.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Sotva jsem se vr\u00e1til na lo\u010f, vyt\u00e1hl jsem ze sv\u00fdch v\u011bc\u00ed mal\u00e9 zrcadlo, kter\u00e9 pat\u0159ilo Saskii. Celou cestu zp\u00e1tky jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee nem\u016f\u017eu vypadat tak hrozn\u011b. Nemohl jsem n\u011bjak p\u0159en\u00e9st p\u0159es srdce ty t\u0159i chichotaj\u00edc\u00ed se sle\u010dinky. Skoro jsem se lekl s\u00e1m sebe. Vypadal jsem jako n\u011bjak\u00fd lesn\u00ed mu\u017e. Hodn\u011b zanedban\u00fd poustevn\u00edk. Okam\u017eit\u011b jsem se rozhodl to zm\u011bnit. Mus\u00edm se vykoupat a tro\u0161ku p\u0159ist\u0159ihnout sv\u00e9 vousy a vlasy. A to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed byl v\u00fdb\u011br n\u011bjak\u00e9ho p\u011bkn\u00e9ho oble\u010den\u00ed. Poda\u0159ilo se mi uprosit kucha\u0159e. Bez jeho pomoci bych to nezvl\u00e1dl. Uva\u0159il mi tolik hork\u00e9 vody, \u017ee jsem s t\u00edm mohl vydrhnout nejenom sebe, ale i celou horn\u00ed palubu.  <\/div>\n
Koupel mi ud\u011blala kupodivu docela dob\u0159e. C\u00edtil jsem se skv\u011ble. Sotva jsem se sta\u010dil do sucha ut\u0159\u00edt ru\u010dn\u00edkem, a\u017e jsem m\u011bl p\u011bkn\u011b \u010dervenou k\u016f\u017ei, a obl\u00e9knout si volnou ko\u0161ili, ozvalo se tich\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed. Ani\u017e  bych cokoliv \u0159ekl, do dve\u0159\u00ed vstoupil kapit\u00e1n lodi.<\/div>\n
„M\u00e1m pro tebe novinku, Thomasi.“ Mluvil vzru\u0161en\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Dobrou nebo \u0161patnou?“ <\/div>\n
„Pozvali n\u00e1s k tomu jejich nejvy\u0161\u0161\u00edmu dneska odpoledne. Nev\u00edm, jak se mu \u0159\u00edk\u00e1.“ <\/div>\n
„Je\u017e\u00ed\u0161. K c\u00edsa\u0159i? To snad ne! Tak brzo?“<\/div>\n
„Je\u017e\u00ed\u0161e si nech od cesty, jsou to pohani. Asi necht\u011bj\u00ed ztr\u00e1cet \u010das. Kdy\u017e se jim nebude n\u011bco l\u00edbit, nejsp\u00ed\u0161 n\u00e1s po\u0161lou zp\u00e1tky. Tyhle divn\u00fd \u0161ikmovok\u00fd lidi jsou hrozn\u011b nevyzpytateln\u00fd.“  <\/div>\n
Pokou\u0161el jsem si p\u0159ist\u0159ihnout vousy, ale klepala se mi tak ruka, \u017ee jsem zkracoval a zkracoval, a\u017e jsem je nakonec musel oholit. Najednou na m\u011b vykoukla \u00fapln\u011b jin\u00e1 tv\u00e1\u0159. Vypadal jsem mlad\u0161\u00ed. A je\u0161t\u011b tro\u0161ku vlasy. N\u011bkter\u00e9 prameny byly \u00fapln\u011b vy\u0161isovan\u00e9 od slun\u00ed\u010dka a m\u011bly b\u00edlou barvu. Slunce nad mo\u0159em je agresivn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e na pevnin\u011b. Nevypadal jsem \u0161patn\u011b. Kdybych byl dom\u00fd\u0161liv\u00fd, pochv\u00e1lil bych s\u00e1m sebe. V\u0161ak j\u00e1 zdej\u0161\u00edm \u017een\u00e1m je\u0161t\u011b uk\u00e1\u017eu, kdo je to Thomas van Aachen.  <\/div>\n
Z toho setk\u00e1n\u00ed v pal\u00e1ci jsem byl rozpolcen\u00fd. Na jednu stranu jsem se moc t\u011b\u0161il. Bude to n\u011bco nov\u00e9ho, ale na druhou… Co n\u00e1s tam \u010dek\u00e1? V m\u00e9 zemi bych se k panovn\u00edkovi nikdy nedostal, ale tady? Ur\u010dit\u011b to bude n\u011bjak\u00fd ctihodn\u00fd sta\u0159ec. Za p\u00e1r hodin se v\u0161e rozhodne. Za\u010d\u00ednal jsem b\u00fdt tro\u0161ku nerv\u00f3zn\u00ed. Je\u0161t\u011b chyb\u00ed, aby se mi za\u010daly potit dlan\u011b a nasad\u00edm tomu korunu. 
   <\/div>\n
Na\u0161e lo\u010fka, kter\u00e1 \u010d\u00edtala sedm lid\u00ed, kone\u010dn\u011b p\u0159iplula ke b\u0159ehu. Tady jsme museli p\u0159esednout do sm\u011b\u0161n\u00fdch voz\u00edtek. Bylo v nich protivn\u00e9 t\u011bsno a ke v\u0161emu horko k zalknut\u00ed. P\u0159ipadal jsem si jako ryba v s\u00edti. Propl\u00e9tali jsme se nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00edmi uli\u010dkami. Rad\u0161i jsem se ven ned\u00edval, nebo by se mi z toho v\u0161eho zamotala hlava. Sly\u0161el jsem nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed hlasy, k\u0159ik a klen\u00ed. Na\u0161t\u011bst\u00ed jsem jim nerozum\u011bl. Jejich \u0159e\u010d byla tak nezvu\u010dn\u00e1 a tvrd\u00e1. Nakonec mi to nedalo a j\u00e1 kousek odhrnul \u010dervenou z\u00e1clonku. P\u0159ede mnou se r\u00fdsoval obrovsk\u00fd b\u00edl\u00fd hrad. Vypadal jako z n\u011bjak\u00e9 fantaskn\u00ed poh\u00e1dky. Tak nere\u00e1ln\u00fd, jako by byl postaven\u00fd ze samotn\u00fdch oblak\u016f. M\u00e9 srdce obest\u0159el strach. Strach ze setk\u00e1n\u00ed. 
   <\/div>\n
Sotva jsme vystoupili na n\u00e1dvo\u0159\u00ed, objevil se u n\u00e1s asi dvacetilet\u00fd mlad\u00edk v n\u00e1dhern\u00e9m \u0161atu s dlouh\u00fdmi vlasy zamotan\u00fdmi v drdolu. Byl hezk\u00fd na jejich pom\u011bry, ale co se mi na n\u011bm nel\u00edbilo, byly jeho pichlav\u00e9 o\u010di. Nikdy se ned\u00edval zp\u0159\u00edma, jako by n\u011bco tajil, ale na\u0161t\u011bst\u00ed mluvil docela obstojn\u011b na\u0161\u00ed \u0159e\u010d\u00ed. Pozd\u011bji jsem se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee um\u00ed i anglicky. P\u0159edstavil se jako Xaniro. V\u0161echno n\u00e1m ve zkratce vysv\u011btlil, i to, jak mus\u00edme pokleknout p\u0159ed zt\u011blesn\u011bn\u00edm Boha na zemi.*** V tomhle byl n\u00e1\u0161 sv\u011bt jin\u00fd. My jsme sice m\u011bli vl\u00e1dce, ale nebyli to potomci n\u011bjak\u00fdch divn\u00fdch bo\u017estev. Byli to lid\u00e9 jako my, z masa a kost\u00ed, jen se um\u011bli dob\u0159e narodit. Ov\u0161em j\u00e1 jsem si nest\u011b\u017eoval, m\u016fj \u017eivot mi pln\u011b vyhovoval. 
   <\/div>\n
Nesta\u010dil jsem ani vn\u00edmat jednoduchou n\u00e1dheru kolem sebe. V\u0161e bylo zvl\u00e1\u0161tn\u011b prost\u00e9, a p\u0159itom tak elegantn\u00ed a vyt\u0159\u00edben\u00e9. Oproti na\u0161emu stylu, kdy v\u0161echno m\u011blo zakroucen\u00e9 nohy, tis\u00edce kudrlinek, spousty pl\u00e1tkovan\u00e9ho zlata, um\u011bl\u00e9 mramory a dal\u0161\u00ed p\u0159\u00ed\u0161ernosti. P\u0159ed n\u00e1mi \u0161el Xaniro, a kdy\u017e od\u0161oupl posledn\u00ed velk\u00e9 dve\u0159e, strnul jsem v n\u011bm\u00e9m \u00fa\u017easu. V obrovsk\u00e9m s\u00e1le pln\u00e9m lid\u00ed sed\u011bla ona. Teda sp\u00ed\u0161 on. Nenapadlo by m\u011b, \u017ee ta vyt\u00e1hl\u00e1 holka z p\u0159\u00edstavu je c\u00edsa\u0159 Japonska. M\u011bl na sob\u011b \u010derven\u00e9 hedv\u00e1b\u00ed s n\u011bjak\u00fdmi zlat\u00fdmi vzory a dlouh\u00e9 vlasy rozpu\u0161t\u011bn\u00e9. Padaly mu na ramena jako \u010dern\u00fd vodop\u00e1d. Nikdy jsem nevid\u011bl tak dlouh\u00e9 vlasy. Kdejak\u00e1 \u017eena od n\u00e1s by mu mohla z\u00e1vid\u011bt. M\u011bl jsem pocit, \u017ee kon\u010d\u00ed snad a\u017e u jeho kotn\u00edk\u016f. Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Byl to pro m\u011b \u0161ok. Nepokryt\u011b jsem z\u00edral, ne\u017e n\u00e1s Xaniro upozornil:<\/div>\n
„Rychle, rychle mus\u00edte se uklonit.“ <\/p>\n<\/div>\n
Tro\u0161ku jsem sehnul hlavu a ostatn\u00ed taky. Xaniro p\u0159ed n\u00edm klekl na kolena a \u010delem se pomalu dotkl roho\u017ee. Pomal\u00fdm pl\u00ed\u017een\u00edm, nebo jak nazvat ten jeho pohyb, se dostal do bl\u00edzkosti tr\u016fnu. Nech\u00e1pal jsem, jak je to mo\u017en\u00e9. Ne\u010dekal jsem, \u017ee vl\u00e1dce takov\u00e9 zem\u011b je st\u011b\u017e\u00ed devaten\u00e1ctilet\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9 i kdy\u017e se sna\u017e\u00ed zachov\u00e1vat dekorum, protivn\u011b se u\u0161kl\u00edb\u00e1. Kdyby bylo po m\u00e9m, dal bych mu p\u00e1r na zadek.  <\/div>\n
O dva stup\u00ednky n\u00ed\u017e sed\u011bl velmi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed mu\u017e. P\u0159itahoval pohledy v\u0161ech v m\u00edstnosti. Byl dokonale kr\u00e1sn\u00fd. Nikdy jsem nevid\u011bl tak b\u00edl\u00e9 dlouh\u00e9  vlasy a zelen\u00e9 se\u0161ikmen\u00e9 o\u010di. Jako by byl schopn\u00fd  jedin\u00fdm pohledem zjistit, co se odehr\u00e1v\u00e1 v hlubin\u00e1ch va\u0161\u00ed  du\u0161e. P\u0159esto v jeho impozantn\u00edm zjevu bylo n\u011bco d\u00e9monick\u00e9ho, n\u011bco podivn\u011b zni\u010duj\u00edc\u00edho. Chv\u00edli se na n\u011bco ptal na\u0161eho spole\u010dn\u00edka, ne\u017e n\u00e1m pokynul, abychom p\u0159i\u0161li bl\u00ed\u017e. Zaj\u00edmal se o obchodn\u00edky, a pak p\u0159i\u0161la \u0159e\u010d na stav\u011bn\u00ed lod\u00ed. P\u0159ekvapilo m\u011b, \u017ee budu bydlet v pal\u00e1ci. Je\u0161t\u011b v\u00edce m\u011b p\u0159ekvapilo, \u017ee v\u0161e budu konzultovat s n\u00edm.  <\/div>\n
Audience byla u konce. Kdy\u017e  jsem odch\u00e1zel, v\u0161iml jsem si, \u017ee c\u00edsa\u0159 si hraje se sv\u00fdm dlouh\u00fdm p\u0159epychov\u00fdm ruk\u00e1vem. Jako by ho d\u011bn\u00ed v m\u00edstnosti nezaj\u00edmalo.  
    
_____________________________________________ 
* Edo – dne\u0161n\u00ed Tokio<\/em><\/div>\n
** Kami\u0161imo – od\u011bv samuraje pro form\u00e1ln\u00ed  p\u0159\u00edle\u017eitosti a po dobu, kdy se nach\u00e1zel na dvo\u0159e (suk\u0148ovit\u00e9  kalhoty a pl\u00e1\u0161\u0165 s \u0161irok\u00fdmi k\u0159\u00eddlov\u00fdmi rameny)<\/em><\/div>\n
***Izanagi je bo\u017estvo, jedna z \u00fast\u0159edn\u00edch postav japonsk\u00e9 mytologie a \u0161intoismu. Izanagi spole\u010dn\u011b se svou sestrou, a z\u00e1rove\u0148 dru\u017ekou Izanami, byli podle tradi\u010dn\u00edho pod\u00e1n\u00ed pov\u011b\u0159eni dokon\u010dit stvo\u0159en\u00ed Zem\u011b. Mimo jin\u00e9 m\u011bli vytvo\u0159it i mnoho ostrov\u016f jako Onogoro apod. Brzy za\u010dala Izanami \u010dekat s Izanagim d\u00edt\u011b. Kdy\u017e v\u0161ak porodila oh\u0148ov\u00e9ho boha Kagu cu\u010deho, sp\u00e1lilo ji to na popel a z popela povstali dal\u0161\u00ed kami (slovo se do ciz\u00edch jazyk\u016f obvykle p\u0159ekl\u00e1d\u00e1 jako B\u016fh nebo bo\u017estvo). Izanagi se pot\u00e9 vydal do podsv\u011bt\u00ed svou \u017eenu hledat. Izanami na\u0161el, av\u0161ak kv\u016fli pekeln\u00e9 ne\u010distot\u011b se spokojil pouze s t\u00edm, \u017ee ji naposledy uvid\u00ed, a vr\u00e1til se zp\u011bt na zem. Kdy\u017e se ve vod\u011b om\u00fdval od pekeln\u00fdch spla\u0161k\u016f, z jeho lev\u00e9ho oka se zrodila Amaterasu (nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed \u0161intoick\u00e9 bo\u017estvo).<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Tomi & Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Tomi & Ainikki Zdrav\u00edm v\u00e1s v\u0161echny, m\u00e1m tu pro v\u00e1s novou pov\u00eddku a abych v\u00e1s malinko uvedla do obrazu, tak v\u00e1m na za\u010d\u00e1tek prozrad\u00edm p\u00e1r informac\u00ed, kter\u00e9 byste m\u011bli v\u011bd\u011bt, ne\u017e se pust\u00edte do \u010dten\u00ed, abyste pak nebyli zbyte\u010dn\u011b zmaten\u00ed nebo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[329],"tags":[],"class_list":["post-11408","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-znovu-jsem-nasel-vychod-slunce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11408","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11408"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11408\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11408"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11408"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11408"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}