{"id":1141,"date":"2017-07-17T16:00:00","date_gmt":"2017-07-17T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1134"},"modified":"2017-07-17T16:00:00","modified_gmt":"2017-07-17T15:00:00","slug":"berlin-anonymous-6-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/07\/17\/berlin-anonymous-6-2-2\/","title":{"rendered":"Berlin, Anonymous 6. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Nemohl si pomoct, opravdu nemohl. Tom zabodl vidli\u010dku do sv\u00e9ho kusu hov\u011bz\u00edho masa a bezmy\u0161lenkovit\u011b p\u0159itom sk\u0159\u00edpal zuby.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 ho tr\u00e1pilo, \u017ee Billa d\u0159\u00edve opustil uprost\u0159ed n\u011b\u010deho, co mohl b\u00fdt zpola civilizovan\u00fd rozhovor. Mo\u017en\u00e1 necht\u011bl b\u00fdt odta\u017een stranou panem Eisenhauerem, a mo\u017en\u00e1 necht\u011bl skon\u010dit tak, \u017ee bude souhlasit s t\u00edm, \u017ee ud\u011bl\u00e1 pro toho mu\u017ee n\u011bjakou laskavost tak brzy pot\u00e9, co se s n\u00edm poprv\u00e9 setkal. Teprve a\u017e pot\u00e9, co se ten \u010dlov\u011bk pasivn\u011b zeptal, jestli m\u011bl v\u017edy cornrows, dobrovoln\u011b souhlasil. Jakmile se zm\u00ednil o tom, \u017ee mu Tom p\u0159ipadal sp\u00ed\u0161e jako n\u011bkdo, kdo bude m\u00edt dredy, v\u011bd\u011bl, \u017ee si ten \u010dlov\u011bk vzpom\u00edn\u00e1 na to kr\u00e1tk\u00e9, ale m\u00e9n\u011b ne\u017e p\u0159\u00edjemn\u00e9 setk\u00e1n\u00ed ve vlaku do Berl\u00edna p\u0159ed dv\u011bma lety, setk\u00e1n\u00ed, na kter\u00e9 se i jemu za\u010daly vracet vzpom\u00ednky. Tom m\u011bl st\u00e1le v\u00edcem\u00e9n\u011b ten arogantn\u00ed, bezosty\u0161n\u00fd charakter, ale dokonce i on v\u011bd\u011bl, \u017ee p\u0159ib\u00fdvaj\u00edc\u00ed roky mu p\u0159in\u00e1\u0161ej\u00ed nov\u00fd pocit kontroly nad svou povahou.<\/div>\n
Cht\u011bl do tohohle fantastick\u00e9ho vysoce \u0161pi\u010dkov\u00e9ho potravinov\u00e9ho \u0159et\u011bzce v hudebn\u00edm pr\u016fmyslu a u\u017e jednou utekl od sv\u00e9ho nad\u011bjn\u00e9ho pokusu. Nyn\u00ed dostal nepravd\u011bpodobnou, ale v\u00edtanou druhou \u0161anci a necht\u011bl ji promrhat t\u00edm, \u017ee sem tam popud\u00ed viceprezidenta.<\/div>\n
Ale ten souhlas jeho n\u00e1lad\u011b nijak nepomohl.<\/div>\n
\n

P\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee by m\u011bl b\u00fdt \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed, jeliko\u017e se mu splnilo jeho p\u0159\u00e1n\u00ed, nebo to, co o\u010dek\u00e1val, \u017ee bude jeho odpov\u011b\u010f; Bill se usm\u00edval, up\u0159\u00edmn\u011b, jak se zd\u00e1lo. Byl to, jak o\u010dek\u00e1val, pohled k nezaplacen\u00ed, a ty zvuky, kter\u00e9 p\u0159itom poch\u00e1zely od \u010dernovlas\u00e9ho mlad\u00edka, doprov\u00e1zej\u00edc\u00ed podivn\u00e9 chichot\u00e1n\u00ed, byly prakticky \u00e9terick\u00e9.<\/p><\/div>\n

Tak pro\u010d se c\u00edtil tak na hovno?<\/div>\n
D\u00edval se tajn\u011b od sv\u00e9ho vlastn\u00edho stolu na zp\u016fsob, jak\u00fdm Bill st\u0159\u00eddal dou\u0161ky v\u00edna s \u00fasm\u011bvem nad n\u011b\u010d\u00edm, \u010d\u00edmkoliv, co Alfons \u0159ekl. Ob\u010das kudrnat\u00e9ho mu\u017ee lehce \u0161t\u00edpnul, nebo jej hrav\u011b zatahal za ucho. Jindy zachytil, jak si Bill p\u0159ed sebou slo\u017eil ruce, kdy\u017e Alfons nasm\u011broval svou pozornost v\u00fdhradn\u011b k n\u011bmu, a jak si skousnul ret a koketn\u011b naklonil hlavu, ale z\u00e1rove\u0148 nevinn\u011b, s neoceniteln\u00fdm kouzlem jedine\u010dn\u00fdm pr\u00e1v\u011b jen pro Billa.<\/div>\n
Toma nenapadlo, pro\u010d se tak moc star\u00e1. Kdyby se mohl vyhnout d\u016fkladn\u00e9mu zkoum\u00e1n\u00ed sv\u00e9 du\u0161e, ud\u011blal by to bez mrknut\u00ed oka.<\/div>\n
\n

C\u00edtil Karlinu ruku, kterou propl\u00ed\u017eila pod stolem, aby mu stiskla koleno. Projela j\u00edm rozmrzelost, kter\u00e1 jej zanechala sev\u0159en\u00e9ho n\u00e1hl\u00fdm strachem, vinou a zmatkem, kter\u00fd n\u00e1sledoval t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b pot\u00e9. Ud\u011blal to, co by ud\u011blal ka\u017ed\u00fd jin\u00fd p\u0159\u00ed\u010detn\u00fd chlap, p\u0159iv\u0159el o\u010di a op\u0159el se do toho doteku, ne\u017e na n\u011bj odpov\u011bd\u011bl pohlazen\u00edm pa\u017ee sv\u00e9 p\u0159\u00edtelkyn\u011b se skrytou provokac\u00ed. Byla tak trochu nekonven\u010dn\u00ed, ale to se mu na n\u00ed l\u00edbilo. Bylo to n\u011bco, o \u010dem c\u00edtil, \u017ee to maj\u00ed spole\u010dn\u00e9.<\/p><\/div>\n

Tak\u00e9 c\u00edtil ruku, kter\u00e1 se posouvala vzh\u016fru po jeho stehn\u011b, snad nevid\u011bna jejich spolused\u00edc\u00edmi, a tak\u00e9 c\u00edtil zp\u016fsob, jak\u00fdm jej stiskla s p\u0159\u00edslibem afterparty.<\/div>\n
\n
***<\/strong><\/div>\n
\n

Bill se neobt\u011b\u017eoval ani zavadit pohledem o Tom\u016fv st\u016fl nap\u0159\u00ed\u010d m\u00edstnost\u00ed b\u011bhem ve\u010de\u0159e. Ne rozd\u00edl od jeho ne-skute\u010dn\u011b-ale-tak-trochu-tajn\u00e9ho kamar\u00e1da, on si v\u00e1\u017eil sv\u00fdch analytick\u00fdch dovednost\u00ed; v okam\u017eiku, kdy vkro\u010dil do \u0161koly a spat\u0159il kytaristu, v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u016f\u017ee s jistotou p\u0159edur\u010dit pot\u00ed\u017ee. Jak\u00fd p\u0159esn\u011b druh pot\u00ed\u017e\u00ed, to bylo to, co jej zneklidnilo; nebylo to tak \u00fapln\u011b to, co o\u010dek\u00e1val.<\/p><\/div>\n

Koneckonc\u016f, Bill Tr\u00fcmper opovrhoval okam\u017eiky, kdy nec\u00edtil absolutn\u00ed kontrolu.<\/div>\n
Alfons se obr\u00e1til, aby si promluvil se star\u0161\u00ed \u017eenou, kter\u00e1 sed\u011bla naproti jejich mal\u00e9mu kulat\u00e9mu stolu, a tak Bill dovolil sv\u00fdm o\u010d\u00edm se trochu potulovat, poprv\u00e9 od chv\u00edle, kdy ve\u010de\u0159e za\u010dala. Jeho pohled se l\u00edn\u011b p\u0159esouval po cel\u00e9 m\u00edstnosti, kter\u00e1 byla od za\u010d\u00e1tku a\u017e do konce nacpan\u00e1 dal\u0161\u00edmi elegantn\u011b vyzdoben\u00fdmi stoly, jako byl ten jejich. Jeho o\u010di doputovaly na zna\u010dn\u011b velk\u00e9 p\u00f3dium, kter\u00e9 se nach\u00e1zelo pod\u00e9l severn\u00ed st\u011bny tane\u010dn\u00edho s\u00e1lu, a k houslistce, kter\u00e1 sed\u011bla na stoli\u010dce uprost\u0159ed. Mlad\u00e1 \u017eena se ladn\u011b pohybovala, zat\u00edmco s obratnost\u00ed p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bla smy\u010dcem p\u0159es krk n\u00e1stroje. Melodie to byla kr\u00e1sn\u00e1 a Bill by si ud\u011blal \u010das, aby pln\u011b ocenil ka\u017ed\u00fd z jej\u00edch plynul\u00fdch pohyb\u016f, jen kdyby jeho mysl nebyla tak beznad\u011bjn\u011b zanepr\u00e1zdn\u011bna.<\/div>\n
\n

Zat\u00edmco um\u011blkyni pozoroval jen nap\u016fl, jeho pozornost koutkem oka upoutal z\u00e1blesk fialov\u00e9. O dva stoly d\u00e1l po jeho pravici byla usazen\u00e1 neposedn\u00e1 Karla (alespo\u0148 tak sly\u0161el, \u017ee se p\u0159edstavila panu Eisenhaurovi). Mlad\u00e1 d\u00edvka si nat\u00e1\u010dela vlasy na prsty jedn\u00e9 ruky a druhou rukou poklep\u00e1vala do stolu. Z toho, co mohl vid\u011bt, si bu\u010f podup\u00e1vala nohama, nebo je pravideln\u011b natahovala a k\u0159\u00ed\u017eila. Ale a\u0165 u\u017e d\u011blala cokoliv, znerv\u00f3z\u0148ovalo jej jen ji sledovat, jak je nerv\u00f3zn\u00ed. Co m\u011bla za probl\u00e9m?<\/p><\/div>\n

Pak mu to do\u0161lo; pravd\u011bpodobn\u011b to m\u011blo co do\u010din\u011bn\u00ed s t\u00edm, \u017ee Tom nebyl nikde v dohledu.<\/div>\n
Houslistka se uklonila a davem usazen\u00fdch host\u016f se roznesl velk\u00fd potleskl. Bill vzhl\u00e9dl a sledoval, jak opou\u0161t\u00ed p\u00f3dium, jen aby byla nahrazena kostnat\u00fdm mu\u017eem v draze vypadaj\u00edc\u00edm obleku. Bill ho okam\u017eit\u011b rozpoznal jako mu\u017ee, kter\u00fd na p\u00f3diu mluvil i p\u0159ed ve\u010de\u0159\u00ed; prezident David Jost.<\/div>\n
\n

„Vid\u00edte m\u011b znovu tady naho\u0159e a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee si \u0159\u00edk\u00e1te, \u00b4ale ne, je zp\u00e1tky, aby bl\u00e1bolil slova d\u00edk\u016f dal\u0161\u00edmu dlouh\u00e9mu seznamu lidi, kter\u00e9 ani nezn\u00e1me, rychle ut\u00edkejme ze dve\u0159\u00ed, dokud je\u0161t\u011b m\u016f\u017eeme\u00b4. Ale m\u016f\u017eu v\u00e1s ujistit, \u017ee tentokr\u00e1t jste v bezpe\u010d\u00ed! Jak u\u017e jsem \u0159ekl p\u0159edt\u00edm a budu se i nad\u00e1le opakovat – nedok\u00e1\u017eu vyj\u00e1d\u0159it sv\u00e9 nad\u0161en\u00ed, svou vd\u011b\u010dnost, strach a p\u00fdchu, kter\u00e9 p\u0159ich\u00e1zej\u00ed s t\u00edm, \u017ee dnes ve\u010der mohu hostit tuto ud\u00e1lost. A to jen d\u00edky v\u00e1m v\u0161em se to stalo realitou jak pro m\u011b, tak i pro m\u016fj person\u00e1l.“ M\u00edstnost\u00ed se rozezn\u011blo dal\u0161\u00ed kolo potlesku. „Ve\u010de\u0159e se bl\u00ed\u017e\u00ed ke konci a byla to \u00fa\u017easn\u00e1 skute\u010dnost, kterou jsem moc r\u00e1d s v\u00e1mi v\u0161emi po cel\u00fd ve\u010der sd\u00edlel. Cht\u011bl bych v\u0161ak v\u0161em p\u0159ipomenout, \u017ee bezprost\u0159edn\u011b po na\u0161em dal\u0161\u00edm um\u011blci se setk\u00e1me a pozdrav\u00edme se sou\u010dasn\u00fdmi zam\u011bstnanci, miniaturn\u00edmi prezentacemi z\u00e1stupc\u016f ze z\u00e1mo\u0159\u00ed a dal\u0161\u00edmi spole\u010densk\u00fdmi ud\u00e1lostmi, kter\u00e9 se nedaj\u00ed vynechat. \u010caj a k\u00e1va budou po j\u00eddle pod\u00e1v\u00e1ny v atriu, podobn\u011b jako d\u0159\u00edve tohoto ve\u010dera. Je\u0161t\u011b jednou m\u00e9 nejhlub\u0161\u00ed d\u00edky za spole\u010dn\u00e9 str\u00e1ven\u00ed dne\u0161n\u00edho ve\u010dera. Durchgang; pobo\u010dka Sterne Musik Mitte<\/em> se m\u016f\u017ee t\u011b\u0161it pouze na \u00fasp\u011bch se v\u0161\u00ed tou podporou, kterou jsme zde dnes obdr\u017eeli od p\u0159\u00e1tel.“ Men\u0161\u00ed mu\u017e si upravil kravatu a k\u00fdvl sm\u011brem k davu. „Nyn\u00ed – bylo mi ozn\u00e1meno, \u017ee na posledn\u00ed chv\u00edli do\u0161lo k pozm\u011bn\u011bn\u00ed na\u0161\u00ed ve\u010dern\u00ed sestavy vzhledem k n\u011bkolika zpo\u017ed\u011bn\u00fdm let\u016fm do Berl\u00edna. Byl jsem v\u0161ak uji\u0161t\u011bn, \u017ee tento v\u00fdstup bude stejn\u011b explozivn\u00ed jako ostatn\u00ed – co\u017e je vhodn\u00fd souhrn pro v\u0161e, \u010d\u00edm je samotn\u00e9 \u00b4Sterne Musik\u00b4. Pros\u00edm, p\u0159iv\u00edtejte na\u0161e posledn\u00ed vystupuj\u00edc\u00ed a dobrou noc v\u00e1m v\u0161em!“<\/div>\n

\n

Bill zv\u011bdav\u011b p\u0159imhou\u0159il o\u010di a neobt\u011b\u017eoval se p\u0159ipojit k dal\u0161\u00edmu potlesku, zat\u00edmco Jost sestupoval z jevi\u0161t\u011b. Jist\u011b\u2026<\/p><\/div>\n

Nejprve vystoupila nahoru mlad\u00e1 \u017eena s divok\u00fdmi rud\u00fdmi vlasy, do\u0161la do st\u0159edu a hodila mikrofon do stojanu, kter\u00fd p\u0159ed n\u00ed postavil person\u00e1l. N\u00e1sledovali dal\u0161\u00ed dva mlad\u00edci, pravd\u011bpodobn\u011b ne star\u0161\u00ed ne\u017e Bill, a nakonec mlad\u00fd mu\u017e, od n\u011bho\u017e u\u017e za\u010d\u00ednal o\u010dek\u00e1vat neo\u010dek\u00e1van\u00e9; pro\u010d se v\u016fbec je\u0161t\u011b obt\u011b\u017eovat b\u00fdt \u0161okovan\u00fd.<\/div>\n
„N\u00e1\u0161 hlavn\u00ed kytarista to sem dnes ve\u010der nezvl\u00e1dl,“ \u0159ekla d\u00edvka p\u0159ed mikrofonem, jej\u00ed siln\u00fd p\u0159\u00edzvuk Bill rozhodn\u011b pova\u017eoval za polsk\u00fd. „M\u011bli jsme v\u0161ak \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee jsme z\u00edskali vynikaj\u00edc\u00ed z\u00e1skok. D\u00e1my a p\u00e1nov\u00e9, jsme kapela veden\u00e1 v r\u00e1mci var\u0161avsk\u00e9 divize \u00b4Sterne Musik\u00b4 v na\u0161\u00ed domovsk\u00e9 zemi. R\u00e1di bychom se s v\u00e1mi pod\u011blili o n\u011bkter\u00e9 z na\u0161ich obl\u00edben\u00fdch p\u00edsn\u00ed z na\u0161eho nov\u00e9ho alba; s pomoc\u00ed na\u0161eho n\u00e1hradn\u00edho kytaristy Toma Kaulitze – my jsme Red Mercy!“<\/div>\n
\n

U\u0161i mu zaplavil \u00favod na bubny a pak to za\u010dalo; nemohl se starat m\u00e9n\u011b o zbytek kapely, jeho naprostou pozornost upoutal Tom. Ten mlad\u00fd mu\u017e, st\u00e1le ve sv\u00e9m relativn\u011b form\u00e1ln\u00edm oble\u010den\u00ed – s v\u00fdjimkou odepnut\u00fdch man\u017eet a ruk\u00e1v\u016f vyhrnut\u00fdch a\u017e k lokt\u016fm – hr\u00e1bl rukou do elektrick\u00e9 kytary a v\u0161echno kolem Billa zmlklo, a\u017e na ten zvuk vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z p\u011bkn\u011b tvarovan\u00e9, tmav\u00e9 kytary, kterou druh\u00fd mu\u017e dr\u017eel v ruk\u00e1ch. S h\u0159\u00ed\u0161nou energi\u00ed Tom znovu a znovu bu\u0161il do kytary, ani\u017e by od n\u00ed zvedl o\u010di, a v\u0161echna jeho koncentrace byla na akordech pod jeho prsty. Byly tu des\u00edtky obdivn\u00fdch hv\u00edzdnut\u00ed, kter\u00e9 bylo jen sotva sly\u0161et p\u0159es hlasitou hudbu, potlesk, povzbuzov\u00e1n\u00ed a jin\u00e9 formy v\u00fdk\u0159ik\u016f, jak si Tom vykra\u010doval nahoru a dol\u016f po jevi\u0161ti, ani\u017e by mu unikla i jen jedin\u00e1 nota.<\/p><\/div>\n

Hlavn\u00ed zp\u011bva\u010dka p\u0159\u00edle\u017eitostn\u011b posko\u010dila, dokud se neocitla vedle kytaristy a lehce se o n\u011bj ot\u00edrala, zat\u00edmco na n\u011bj vyk\u0159ikovala vztekl\u00e1 slova textu s ohnivou intenzitou. Tom na ni v\u00edce ne\u017e jednou mrkl, ne\u017e se p\u0159esunul vedle nezn\u00e1m\u00e9ho bas\u00e1ka.<\/div>\n
\n

Bill si podv\u011bdom\u011b ol\u00edzl spodn\u00ed ret a zjistil, \u017ee mu vyschlo v \u00fastech, jak s otev\u0159enou pusou hore\u010dnat\u011b z\u00edral na vystoupen\u00ed. Odd\u00e1val se zp\u016fsobu, jak\u00fdm hudba proudila z Tomov\u00fdch prst\u016f tak snadno a jemn\u011b. Kytara se jednodu\u0161e podvolovala jeho s\u00edle, jak ji agresivn\u011b ovl\u00e1dal; na okam\u017eik si byl Bill t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee se nikdy nec\u00edtil tak posiln\u011bn jen t\u00edm, \u017ee prost\u011b sledoval pohyb ruky na akordech tak jako nyn\u00ed.<\/p><\/div>\n

Tom si pohr\u00e1val se sv\u00fdm krou\u017ekem ve rtu, zat\u00edmco p\u00edse\u0148 proudila do sv\u00e9ho vrcholu, a div\u00e1ci byli obda\u0159eni je\u0161t\u011b siln\u011bj\u0161\u00edm kytarov\u00fdm s\u00f3lem. Bill vyklouzl z transu-podobn\u00e9ho stavu jen na moment, aby prozkoumal reakci div\u00e1k\u016f. Po rychl\u00e9 prohl\u00eddce dosp\u011bl k z\u00e1v\u011bru, \u017ee to nebylo jen jeho vlastn\u00ed v\u011bdom\u00ed, kter\u00e9 bylo otup\u011bl\u00e9 t\u00edm aktem – zjevn\u011b ka\u017ed\u00e1 dal\u0161\u00ed \u017eena v m\u00edstnosti, a p\u0159\u00edle\u017eitostn\u011b i n\u011bjak\u00fd ten mu\u017e, byli zam\u011b\u0159eni na kytaristu s neobvykl\u00fdm z\u00e1palem. Bill obr\u00e1til sv\u00e9 o\u010di zp\u00e1tky k Tomovi, st\u00e1le pohlcen fin\u00e1ln\u00edm refr\u00e9nem t\u00e9 energick\u00e9 a siln\u00e9 p\u00edsn\u011b.<\/div>\n
Tak tohle tedy ty posledn\u00ed dva roky d\u011blal.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Ten ve\u010der u\u017e netrval p\u0159\u00edli\u0161 dlouho po Tomov\u011b impulzivn\u00edm v\u00fdkonu. A\u010dkoliv Alfons byl bezpochyby hluboce nad\u0161en sv\u00fdm okol\u00edm a ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm hostem, se kter\u00fdm p\u0159i\u0161el do kontaktu. Bill, na druh\u00e9 stran\u011b, byl nesm\u00edrn\u011b znud\u011bn. Visel na Alfonsov\u011b pa\u017ei jako trofejn\u00ed man\u017eelka, s o polovinu men\u0161\u00edm \u00fasm\u011bvem a s dvakr\u00e1t tak v\u00edce koulemi. Neexistovaly tam \u017e\u00e1dn\u00e9 skute\u010dn\u00e9 d\u016fvody, pro\u010d by se m\u011bli zdr\u017eet, a Bill usoudil, \u017ee Alfons vyu\u017e\u00edv\u00e1 situace k tomu, aby podpo\u0159il sv\u00e9 ego – a mo\u017en\u00e1 aby utrousil pozn\u00e1mku o sv\u00e9m dosud-neexistuj\u00edc\u00edm studiu.<\/p><\/div>\n

Sem tam si hlasit\u011b povzdechl, ale Alfons zd\u00e1nliv\u011b ignoroval ka\u017ed\u00fd jeho pokus, pouze ob\u010das se k n\u011bmu oto\u010dil a \u0159ekl \u00b4nen\u00ed ti \u0161patn\u011b, Bille, \u017ee?\u00b4, na co\u017e Bill proto\u010dil o\u010di a procedil mezi zuby \u00b4ne\u00b4.<\/div>\n
Nakonec se rozhodl, \u017ee pokud se z t\u00e9 dusiv\u00e9 situace nevyvl\u00edkne, ztrat\u00ed nervy a \u0159ekne n\u011bco, \u010deho by pak litoval. M\u00edsto frustrovan\u00e9ho zhroucen\u00ed se naklonil k Alfonsovi a sladce se usm\u00e1l, kdy\u017e se k n\u011bmu druh\u00fd mu\u017e oto\u010dil, zat\u00edmco ti\u0161e za\u0161eptal \u00b4p\u0159\u00edroda vol\u00e1\u00b4, ne\u017e zam\u00ed\u0159il pry\u010d. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, kde se ony m\u00edstnosti nach\u00e1zej\u00ed, ale doufal, \u017ee bude trvat dlouho, ne\u017e je najde.<\/div>\n
\n

Propl\u00e9tal se sl\u00e1bnouc\u00edm davem a vyklop\u00fdtal do n\u011b\u010deho, co se zd\u00e1lo b\u00fdt z\u00e1padn\u00edm k\u0159\u00eddlem. \u010c\u00edm d\u00e1l se odva\u017eoval, t\u00edm m\u00e9n\u011b lid\u00ed potk\u00e1val, pro\u0161el n\u011bkolika chodbami, kde p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee mnoho zav\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed vede k \u00fapln\u011b nov\u00fdm u\u010debn\u00e1m. Zhruba po patn\u00e1cti minut\u00e1ch sv\u00e9ho putov\u00e1n\u00ed potkal ceduli, kter\u00e1 ozna\u010dovala z\u00e1chody na n\u011bkolika dve\u0159\u00edch na konci dlouh\u00e9 chodby.<\/p><\/div>\n

Jeho v\u00fdraz povadl, kdy\u017e vykro\u010dil ke dve\u0159\u00edm. Je to to, co si mysl\u00edm, \u017ee to je<\/em>? Vysoko pozvedl obo\u010d\u00ed, p\u0159ibl\u00ed\u017eil se ke dve\u0159\u00edm s relativn\u00ed opatrnost\u00ed a s pln\u00fdm soust\u0159ed\u011bn\u00edm naslouchal. Kdy\u017e se op\u0159el o dve\u0159e, hlasit\u00e9 \u017eensk\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed za\u00fato\u010dilo na jeho u\u0161i; vylekan\u011b usko\u010dil a komicky si p\u0159itiskl ruce na ob\u011b strany sv\u00e9ho obli\u010deje. Nestydat\u00ed idioti<\/em>! Nakr\u010dil nos, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee by tak\u00e9 rad\u011bji d\u011blal tohle, vzhledem k situaci. Vlastn\u011b se jim nediv\u00edm; je tady zatracen\u00e1 nuda\u2026<\/em><\/div>\n
Po chv\u00edli si pora\u017een\u011b povzdechl. Obr\u00e1til se na pat\u011b p\u0159ipraven\u00fd na dlouhou cestu zp\u00e1tky, kdy\u017e se ozvalo dal\u0161\u00ed zakv\u00edlen\u00ed, a to vzbudilo jeho z\u00e1jem.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tam, ach – Tome!“<\/div>\n
Oprava: \u0160pinav\u00ed, neotesan\u00ed, neust\u00e1le nadr\u017een\u00ed, pod\u0159adn\u00ed nestydat\u00ed idioti!<\/em><\/div>\n
\n

Bill se vr\u00e1til zp\u00e1tky s \u00famyslem \u00b4n\u00e1hodn\u00e9ho vpadnut\u00ed\u00b4 na toalety, ne\u017e je prokleje za n\u00edzkou \u00farove\u0148 a nedostatek slu\u0161nosti na tak ve\u0159ejn\u00e9m m\u00edst\u011b. Jak se jen opova\u017euj\u00ed? Jak se opova\u017euje on<\/em>! Jak\u00e9 m\u00e1 Tom pr\u00e1vo zabrat si z\u00e1chody cel\u00e9 pro sebe, aby mohl d\u011blat spros\u0165\u00e1rny s tou svou je\u0161t\u011b sprost\u011bj\u0161\u00ed stript\u00e9rskou k\u00e1mo\u0161kou, kdy\u017e Bill je jasn\u011b cht\u011bl vyu\u017e\u00edt pro sebe?<\/div>\n

Jeho ruka se st\u00e1le vzn\u00e1\u0161ela nad klikou, na tv\u00e1\u0159e se mu pl\u00ed\u017eila \u010derven\u00e1 barva, kdy\u017e sly\u0161el ty eskaluj\u00edc\u00ed v\u00fdk\u0159iky a steny. Odkdy dvakr\u00e1t p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, ne\u017e abych lidem rovnou vynadal<\/em>?<\/div>\n
Velk\u00fd mu\u017e st\u0159edn\u00edho v\u011bku vy\u0161el zpoza rohu a Bill ve stejnou chv\u00edli p\u0159el\u00e9tl ke st\u011bn\u011b vedle dve\u0159\u00ed a sna\u017eil se vypadat co nejn\u00e1padn\u011bji. Jeho \u010derven\u00e9 tv\u00e1\u0159e a nerovnom\u011brn\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed jej snad nijak neprozrazovalo, jak doufal, ale nem\u011bl takov\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed.<\/div>\n
„V\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, sle\u010d-\u2026pa-\u2026?“<\/div>\n
„Pane!“ Vy\u0161t\u011bkl, c\u00edtil se mnohem m\u00e9n\u011b pobaven\u011b ne\u017e d\u0159\u00edve. „Ach, vlastn\u011b, ne. V\u00edte, mysl\u00edm, \u017ee n\u011bkdo uv\u00edzl na z\u00e1chodech, zn\u00ed, jako by tam m\u011bli velk\u00e9 pot\u00ed\u017ee. Mysl\u00edte, \u017ee mi m\u016f\u017eete pomoct to pro\u0161et\u0159it?“<\/div>\n
Muha\u2026 Muhahahahahahaha. Ha.<\/em><\/div>\n
Mu\u017e s kr\u00e1tce st\u0159i\u017een\u00fdmi hn\u011bd\u00fdmi vlasy zamrkal, s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed se soust\u0159edil v\u00edce na Billa ne\u017e na to, o co Bill \u017e\u00e1dal. Po chvilce kone\u010dn\u011b p\u0159ik\u00fdvl a dostal ze sebe \u00b4jist\u011b\u00b4.<\/div>\n
\n

Bill sledoval, jak ten \u010dlov\u011bk ostra\u017eit\u011b vklouzl na toalety, a p\u0159es jeho tv\u00e1\u0159 se roz\u0161\u00ed\u0159il zlomysln\u00fd \u00fa\u0161klebek; kone\u010dn\u011b, jedna v\u011bc, kterou si dnes ve\u010der mohl u\u017e\u00edt. Oto\u010dil se, aby se rychlou ch\u016fz\u00ed vydal zp\u00e1tky chodbou, natolik rychle, aby u\u017e byl za rohem, a\u017e se na\u0161tvan\u00e1 dvojice vypot\u00e1c\u00ed ven, ale dostate\u010dn\u011b pomalu, aby zachytil rozpa\u010dit\u00fd v\u00fdk\u0159ik jist\u00e9 blon\u010fat\u00e9 b\u00e1rb\u00edny. Jakmile se ocitl za prvn\u00edm rohem, vykoukl ven, jen aby zahl\u00e9dl mu\u017ee, kter\u00e9ho poslal dovnit\u0159, jak vyb\u011bhl ven a zam\u00ed\u0159il opa\u010dn\u00fd sm\u011brem.<\/p><\/div>\n

Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem v\u00e1s vyu\u017eil, drah\u00fd pane; jen bych si p\u0159\u00e1l, abych tam byl a vid\u011bl jejich tv\u00e1\u0159e<\/em>. \u0160\u0165astn\u011b vykra\u010doval zb\u00fdvaj\u00edc\u00edmi chodbami a v polovin\u011b se zastavil, aby zkontroloval sv\u016fj odraz ve vysok\u00e9m zrcadle vis\u00edc\u00edm na zdi, ne\u017e se znovu vr\u00e1til do atria, aby zaplnil sv\u00e9 m\u00edsto po Alfonsov\u011b boku.<\/div>\n
Jeden \u017ehav\u00fd okam\u017eik zni\u010den, a \u017e\u00e1dn\u00e9 poni\u010den\u00e9 hlasivky na Billov\u011b stran\u011b.<\/div>\n
Tom m\u00e1 na v\u00edc<\/em>, p\u0159istihl se p\u0159i my\u0161lence, kdy\u017e se znovu p\u0159ibl\u00ed\u017eil k Alfonsovi a uchopil ho za pa\u017ei. A\u010dkoliv si zaslou\u017e\u00ed je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed<\/em>.<\/div>\n
Jeho \u0161\u0165astn\u00e1 aura z \u00fasp\u011b\u0161n\u00e9ho \u00fatoku ze z\u00e1lohy zmizela mnohem rychleji, ne\u017e by si byl pomyslel.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

Kdy\u017e se ve\u010der p\u0159ibl\u00ed\u017eil k definitivn\u00edmu konci, Tom poc\u00edtil tu nejuspokojiv\u011bj\u0161\u00ed \u00falevu. Spole\u010densk\u00fd ve\u010d\u00edrek, kter\u00fd m\u011bl b\u00fdt pouze decentn\u00ed rande a rychl\u00fd zp\u016fsob, jak si z\u00edskat p\u0159\u00edze\u0148 veden\u00ed spole\u010dnosti, se z v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti zm\u011bnil v n\u011bco nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho a frustruj\u00edc\u00edho.<\/p><\/div>\n

Nyn\u00ed st\u00e1l venku p\u0159ed budovou a op\u00edral se o cementovou st\u011bnu s cigaretou p\u0159itisknutou ke rt\u016fm. Odm\u00edtal si to p\u0159ipustit, ale pravd\u011bpodobn\u011b ta nejv\u00edce frustruj\u00edc\u00ed v\u011bc ze v\u0161eho byl pro dne\u0161n\u00ed ve\u010der Bill. Necht\u011bl o tom p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159em\u00fd\u0161let, ale vyh\u00fdbat se tomu tmav\u00e9mu pohledu Billov\u00fdch o\u010d\u00ed b\u011bhem jeho vystoupen\u00ed bylo t\u00e9m\u011b\u0159 bolestiv\u00e9; cht\u011bl \u010d\u00edst v jeho obli\u010deji, cht\u011bl p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bt, co si Bill myslel, kdy\u017e hr\u00e1l. Byl p\u0159emo\u017een touhou zap\u016fsobit, jakmile za\u010dal vytv\u00e1\u0159et akordy, ale nikdy nebyl odm\u011bn\u011bn odpov\u011bd\u00ed.<\/div>\n
\n

Oto\u010dil hlavu, aby vid\u011bl, jak se ven trous\u00ed posledn\u00ed host\u00e9, ani\u017e by jej p\u0159ekvapilo, kdy\u017e se objevil Bill zav\u011b\u0161en\u00fd na Alfonsov\u011b pa\u017ei. L\u00edn\u011b vyfoukl kou\u0159, byl r\u00e1d, \u017ee Karla zmizela na toaletu, aby ji tentokr\u00e1t skute\u010dn\u011b pou\u017eila, zat\u00edmco \u010dekali na tax\u00edk. Nebylo tu \u017e\u00e1dn\u00e9 rozpt\u00fdlen\u00ed, kdy\u017e zb\u011b\u017en\u011b sledoval, jak Bill pok\u00fdval hlavou ke sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli, kter\u00fd n\u00e1sledn\u011b odkr\u00e1\u010del k dlouh\u00e9mu a tmav\u00e9mu parkovi\u0161ti p\u0159ed nimi.<\/p><\/div>\n

Bill na sob\u011b musel uc\u00edtit jeho pohled, proto\u017ee se na m\u00edst\u011b oto\u010dil a zjistil, \u017ee se Tom d\u00edv\u00e1 p\u0159\u00edmo na n\u011bj. P\u0159\u00edli\u0161 unaven\u00fd a om\u00e1men\u00fd siln\u00fdm v\u00ednem se Tom neobt\u011b\u017eoval tu skute\u010dnost skr\u00fdt, jen lehce pokr\u010dil rameny a odvr\u00e1til pohled do p\u016flno\u010dn\u00edho horizontu.<\/div>\n
\n

„Ahoj,“ \u0159ekl Bill, kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eil.<\/p><\/div>\n

„Ahoj.“<\/div>\n
Bill se oto\u010dil, aby se op\u0159el o stejnou ze\u010f jako Tom, s dostate\u010dnou vzd\u00e1lenost\u00ed mezi nimi, ne\u017e pod\u00e9l n\u00ed sklouzl do pod\u0159epu. Po chv\u00edli se zeptal: „Kde je ta Ameri\u010danka?“<\/div>\n
„Na z\u00e1chod\u011b, mysl\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Tom, jeho pohled byl st\u00e1le up\u0159en\u00fd do ulic v d\u00e1lce.<\/div>\n
„Aha,“ bylo v\u0161e, co Bill odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Alfons\u2026?“<\/div>\n
„\u0160el pro moped.“<\/div>\n
„Aha.“ Tom si odroloval ruk\u00e1vy, u\u017e na ruk\u00e1ch poci\u0165oval no\u010dn\u00ed chlad. Jen tak mimovoln\u011b pok\u00fdval hlavou b\u011bhem odmlky v jejich rozhovoru, ne\u017e si vzpomn\u011bl na sv\u00e9 podez\u0159en\u00ed. „Byl jsi to ty, \u017ee?“<\/div>\n
„Hm?“<\/div>\n
„Poslal jsi toho chl\u00e1pka na m\u011b a Karlu.“ Tom se k Billovi kone\u010dn\u011b oto\u010dil \u010delem, jeho v\u00fdraz byl ne\u010diteln\u00fd.<\/div>\n
Bill zamrkal do tmy, soust\u0159edil se na obrysy Tomova obli\u010deje. Ne\u010dekal, \u017ee bude p\u0159isti\u017een. V okam\u017eiku, kdy vy\u0161li ven, byl on u\u017e daleko od m\u00edsta \u010dinu, t\u00edm si byl jist\u00fd. „Uh\u2026“<\/div>\n
„Myslel jsem si to.“ Tom znovu pot\u00e1hl ze sv\u00e9 cigarety a ti\u0161e se uchechtl. A\u010dkoliv toho p\u0159\u00edli\u0161 nevid\u011bl, byl si jist\u00fd, \u017ee na n\u011bj Bill kouk\u00e1 s velk\u00fdmi otazn\u00edky v o\u010d\u00edch. „Ten chlap, kdy\u017e se omluvil, popsal n\u011bkoho, jako jsi ty, kdo ho poslal dovnit\u0159 s prohl\u00e1\u0161en\u00edm, \u017ee jsou tam na z\u00e1chodech zran\u011bn\u00ed lid\u00e9.“<\/div>\n
\n

Bill si skousl spodn\u00ed ret a Tomovi ze rt\u016f unikl dal\u0161\u00ed, hlasit\u011bj\u0161\u00ed sm\u00edch.<\/p><\/div>\n

„Jsi n\u00f3bl chlap,“ vyp\u011bnil Bill nakonec, ze slov mu odkap\u00e1val sarkasmus.<\/div>\n
Tom jen pokr\u010dil rameny. „J\u00e1 v\u00edm. Takov\u00fd prost\u011b jsem.“ Naposledy pot\u00e1hnul z cigarety, ne\u017e ji odhodil na zem. Nastala kr\u00e1tk\u00e1 pauza, Bill se zavrt\u011bl a pak, b\u011bhem chvilky, oba mlad\u00ed mu\u017ei propukli v z\u00e1chvat sm\u00edchu.<\/div>\n
Sm\u00edch pohasnul, jakmile se p\u0159ibl\u00ed\u017eil zn\u00e1m\u00fd oran\u017eov\u00fd moped a Bill se vyt\u00e1hl do stoje, najednou se c\u00edtil nep\u0159\u00edjemn\u011b. „No\u2026“ \u0159ekl, kdy\u017e kr\u00e1\u010del sm\u011brem k Alfonsovi, kter\u00fd mu podal p\u0159ilbu.<\/div>\n
„\u010cau,“ dokon\u010dil Tom za n\u011bj a nacpal si ruce do kapes, jak u\u017e byl u n\u011bj Bill zvykl\u00fd.<\/div>\n
Bill si rychle sv\u00e1zal \u010dern\u00e9 dredy do cul\u00edku a neochotn\u011b si na hlavu nasadil helmu.<\/div>\n
Zrovna kdy\u017e se chystal p\u0159ehodit nohu p\u0159es motorku, Tom ho chytil za pa\u017ei.<\/div>\n
„Ehm\u2026“ za\u010dal star\u0161\u00ed mlad\u00edk, \u00fapln\u011b zapomn\u011bl, pro\u010d se pro Billa tak impulsivn\u011b nat\u00e1hl. V tu chv\u00edli se Alfons oto\u010dil a pohl\u00e9dl na n\u011bj zpoza p\u0159ilby. „Jsme\u2026 v\u0161ak v\u00ed\u0161, za\u010d\u00edn\u00e1me b\u00fdt k\u00e1mo\u0161i nebo tak n\u011bco? Jen jsem to cht\u011bl v\u011bd\u011bt. Nev\u00edm, jestli po\u0159\u00e1d plat\u00ed ty speci\u00e1ln\u00ed z\u00e1kony, nebo ne, ale douf\u00e1m, \u017ee u\u017e ne a-„<\/div>\n
„Hej,“ \u0159ekl Bill, p\u0159eru\u0161il Toma a vyprostil ruku z jeho sev\u0159en\u00ed, aby se chytil Alfonse kolem \u017eeber. „\u2026 Mo\u017en\u00e1. Asi jo. J\u00e1 nev\u00edm. Jo\u2026 mo\u017en\u00e1.“ Tom to nemohl vid\u011bt, ale koutky Billov\u00fdch \u00fast se zvedly o p\u00e1r milimetr\u016f v\u00fd\u0161, zat\u00edmco Alfons nastartoval, a Tom poodstoupil, kdy\u017e za\u010dali odj\u00ed\u017ed\u011bt.<\/div>\n
Op\u0159el se zp\u00e1tky o ze\u010f, na rtech mu hr\u00e1l nevyhnuteln\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1\u2026“ opakoval, jako by to prost\u011b bylo n\u011bco nemo\u017en\u00e9ho. „Vlastn\u011b nen\u00ed a\u017e tak \u0161patn\u00fd. Kdo to mohl v\u011bd\u011bt?“<\/div>\n
\n

V tu chv\u00edli se no\u010dn\u00ed vzduch za\u010dal oh\u0159\u00edvat; p\u0159\u00e1telsk\u00e9 chv\u011bn\u00ed v jeho \u017ealudku udr\u017eelo \u00fasm\u011bv na jeho tv\u00e1\u0159i dokonce i pot\u00e9, co se objevila Karla a k\u0148ourala kv\u016fli nedostate\u010dn\u00e9 \u00fadr\u017eb\u011b na z\u00e1chodech.<\/p><\/div>\n

Jeho spokojen\u00fd v\u00fdraz nepovadl za celou j\u00edzdu tax\u00edkem zp\u00e1tky k jeho bytu a byl tam i dlouho pot\u00e9, co se uvelebil vedle Karly na sv\u00e9 matraci velikosti leti\u0161t\u011b.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 zdobil jeho tv\u00e1\u0159 i v pr\u016fb\u011bhu velmi pot\u0159ebn\u00e9ho no\u010dn\u00edho sp\u00e1nku.<\/p>\n

autor: Estricnina<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Estricnina Nemohl si pomoct, opravdu nemohl. Tom zabodl vidli\u010dku do sv\u00e9ho kusu hov\u011bz\u00edho masa a bezmy\u0161lenkovit\u011b p\u0159itom sk\u0159\u00edpal zuby. Mo\u017en\u00e1 ho tr\u00e1pilo, \u017ee Billa d\u0159\u00edve opustil uprost\u0159ed n\u011b\u010deho, co mohl b\u00fdt zpola civilizovan\u00fd rozhovor. Mo\u017en\u00e1 necht\u011bl b\u00fdt odta\u017een stranou panem Eisenhauerem,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[675],"tags":[],"class_list":["post-1141","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-berlin-anonymous"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1141","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1141"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1141\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1141"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1141"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1141"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}