{"id":11437,"date":"2010-06-19T16:00:00","date_gmt":"2010-06-19T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11409"},"modified":"2010-06-19T16:00:00","modified_gmt":"2010-06-19T15:00:00","slug":"zivot-dvojcat-jak-to-vsechno-zacalo-16-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/06\/19\/zivot-dvojcat-jak-to-vsechno-zacalo-16-konec\/","title":{"rendered":"\u017divot dvoj\u010dat – Jak to v\u0161echno za\u010dalo 16. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Nameless Lady<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Za p\u00e1r vte\u0159in se dve\u0159e skute\u010dn\u011b  otev\u0159ely. St\u00e1la v nich Simone, Tomova matka. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b si syna prohl\u00ed\u017eela, ale pak rozev\u0159ela n\u00e1ru\u010d a \u0161\u0165astn\u011b Toma objala.<\/p>\n<\/div>\n
„Chlap\u010de, co tu d\u011bl\u00e1\u0161? Volala jsem ti a ty nic.“ Vy\u010d\u00edtala mu, ale p\u0159itom byla r\u00e1da, \u017ee je Tom v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
„Mami, je Bill doma?“ zeptal se j\u00ed Tom a doufal v kladnou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee je, kde jinde by byl? Posledn\u00ed dobou ho skoro nevid\u00edm, je po\u0159\u00e1d zalezl\u00fd u sebe, tr\u00e1p\u00ed se.“ Pov\u011bd\u011bla mu starostliv\u011b a pak si Toma rozho\u0159\u010den\u011b p\u0159em\u011b\u0159ila pohledem.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal, \u017ee jsi mu ubl\u00ed\u017eil, co se stalo?“<\/div>\n
„N\u011bco jsem stra\u0161liv\u011b pod\u011blal a pr\u00e1v\u011b za to jsem se mu p\u0159ijel omluvit.“ Pokr\u010dil Tom rameny a u\u017e se pomalu p\u0159esouval k pat\u011b schod\u016f.<\/div>\n
„Nev\u00edm, jestli s tebou bude mluvit.“ Zavrt\u011bla Simone skepticky hlavou.<\/div>\n
„Nemus\u00ed mluvit, mn\u011b sta\u010d\u00ed, kdy\u017e bude poslouchat, ale je pravda, \u017ee by mi mohl vysv\u011btlit, pro\u010d seknul s kapelou.“ Tohle Tom \u0159ekl naprosto \u00famysln\u011b, v\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e jde o kapelu, je v\u0161echno na prvn\u00edm m\u00edst\u011b. A nespletl se, Simone se st\u00e1hla a nechala ho v klidu proj\u00edt.<\/p>\n<\/div>\n
Tom zaklepal na dve\u0159e a \u010dekal.<\/div>\n
\n
Bill, kter\u00fd sed\u011bl v pokoji a oplak\u00e1val ztracenou kapelu, sebou trhl.<\/div>\n
„Mami, jdi pros\u00edm pry\u010d.“  \u0158ekl ke dve\u0159\u00edm a ot\u0159el si mokr\u00e9 tv\u00e1\u0159e, ale klep\u00e1n\u00ed se ozvalo op\u011bt.<\/div>\n
„Sly\u0161\u00ed\u0161? Opravdu te\u010f nem\u00e1m n\u00e1ladu si pov\u00eddat.“ Vzlykl a zase polo\u017eil hlavu na pol\u0161t\u00e1\u0159.<\/div>\n
Ale Tom se nehodlal vzd\u00e1t. Vzal za kliku a pomalu otev\u0159el dve\u0159e. Spat\u0159il Billa le\u017eet na posteli s hlavou zabo\u0159enou do pol\u0161t\u00e1\u0159e. Zd\u00e1 se, \u017ee ani nezaregistroval zvuk otev\u00edraj\u00edc\u00edch se dve\u0159\u00ed. Tom si ho chv\u00edli prohl\u00ed\u017eel a pak za sebou zav\u0159el stejn\u011b ti\u0161e, jako p\u0159edt\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Br\u00e1\u0161ko?“ promluvil k n\u011bmu potichu. Bill sebou trhl a vylet\u011bl na nohy. Nech\u00e1pav\u011b na Toma hled\u011bl, dobr\u00e9 dv\u011b minuty si ho prohl\u00ed\u017eel, pak se ale oto\u010dil k oknu a uk\u00e1zal Tomovi z\u00e1da. Toho to ani v nejmen\u0161\u00edm nep\u0159ekvapilo.<\/div>\n
„Co tu chce\u0161?“ ozval se Bill\u016fv tlumen\u00fd hlas.<\/div>\n
„Mluvit s tebou.“ Odpov\u011bd\u011bl mu Tom stejn\u011b ti\u0161e.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 s tebou nechci mluvit!“ Bill r\u00e1zn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi to ud\u011blal? Pro\u010d jsi zabil kapelu? Zni\u010dil jsi n\u00e1\u0161 sen, nehled\u011b na to, kolik lid\u00ed p\u0159i\u0161lo o pr\u00e1ci.“<\/div>\n
„Jdi pry\u010d, pros\u00edm\u2026“ za\u0161eptal Bill. Tom z jeho hlasu poznal, \u017ee pl\u00e1\u010de. Tohle tedy opravdu necht\u011bl, ale z\u016fst\u00e1val i nad\u00e1le tvrd\u00fd a ne\u00fastupn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, nep\u016fjdu, mn\u011b nevad\u00ed, \u017ee se k mn\u011b ot\u00e1\u010d\u00ed\u0161 z\u00e1dy nebo \u017ee m\u011b vyhazuje\u0161, kdy\u017e u\u017e jsem sem p\u0159ijel, tak rozhodn\u011b jen tak neodjedu.“ Prohl\u00e1sil rozhodn\u011b.<\/div>\n
Bill se k n\u011bmu oto\u010dil op\u011bt \u010delem a Tom mohl spat\u0159it jeho dokonalou tv\u00e1\u0159 zkr\u00e1p\u011bnou slzami. Bylo mu ho tak l\u00edto, ale nemohl p\u0159estat, te\u010f ne.<\/div>\n
„Tr\u00e1p\u00ed\u0161 m\u011b, u\u017e zase\u2026 vlastn\u011b m\u011b tr\u00e1p\u00ed\u0161 celou dobu.“ \u0160eptnul Bill a sklopil smutn\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„Promi\u0148, to jsem necht\u011bl.“ Tom se odv\u00e1\u017eil ud\u011blat krok sm\u011brem k Billovi.<\/div>\n
„Jsem tu, abych se ti omluvil. Za v\u0161echno, co jsem ud\u011blal, co jsem pokazil, promi\u0148.“ Te\u010f u\u017e \u0161eptal i Tom, tohle pro n\u011bho bylo nesm\u00edrn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9. \u010cekal, \u017ee Bill n\u011bco \u0159ekne, \u017ee ho zase po\u0161le pry\u010d, ale nic z toho neud\u011blal, jen koukal do zem\u011b a plakal.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, ten t\u00fdden bez tebe doma\u2026 to bylo k nevydr\u017een\u00ed, myslel jsem, \u017ee se zbl\u00e1zn\u00edm, nebo \u017ee si n\u011bco ud\u011bl\u00e1m, v\u00e1\u017en\u011b\u2026 nem\u016f\u017eu bez tebe \u017e\u00edt, jsi polovina samotn\u00e9 moj\u00ed existence, ta lep\u0161\u00ed, samoz\u0159ejm\u011b\u2026“ Tom se trochu pousm\u00e1l, ale hned zase zv\u00e1\u017en\u011bl.<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm, odpus\u0165 mi tu hroznou zradu, nen\u00e1vid\u00edm se za to\u2026 nikdy si to nep\u0159estanu vy\u010d\u00edtat\u2026 vra\u0165 se zase dom\u016f\u2026 moc pros\u00edm\u2026“ Bill zvedl hlavu a pohl\u00e9dl Tomovi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Stejn\u011b to ud\u011bl\u00e1\u0161 znova, Tome, tak pro\u010d bych se m\u011bl vracet\u2026?“ zakroutil hlavou.<\/div>\n
„Ne, to neud\u011bl\u00e1m\u2026 proto\u017ee\u2026 proto\u017ee mi na tob\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed v\u00edc, ne\u017e na \u010demkoli jin\u00e9m, z\u00e1le\u017e\u00ed mi na tob\u011b v\u00edc ne\u017e na m\u00e9m vlastn\u00edm \u017eivot\u011b\u2026 proto\u017ee t\u011b miluju.“ Za\u0161eptal, proto\u017ee m\u011bl strach, aby ho n\u00e1hodou nezradil hlas.<\/p>\n<\/div>\n
Bill jen koukal Tomovi do tv\u00e1\u0159e a ml\u010del. Tom to pochopil jako jasn\u00fd sign\u00e1l\u2026 oto\u010dil se a u\u017e bral za kliku. Cht\u011bl odej\u00edt a u\u017e se nikdy nevr\u00e1tit. Konec konc\u016f, tohle byla posledn\u00ed \u0161ance, kterou m\u011bl, vyu\u017eil ji. U\u017e se nikdy nebude sna\u017eit o n\u00e1pravu, te\u010f zjistil, \u017ee to nem\u011blo cenu a on si jen zbyte\u010dn\u011b vryl dal\u0161\u00ed d\u00edru do srdce. Nikdy by ne\u0159ekl, \u017ee je jeho bratr krut\u00fd, ale te\u010f byl. Jak tu na n\u011bj koukal a nic ne\u0159\u00edkal. U\u017e dokonce ani neplakal. Tv\u00e1\u0159il se, jako by mu na Tomovi u\u017e v\u016fbec nez\u00e1le\u017eelo, byl mu lhostejn\u00fd. Tom se je\u0161t\u011b jednou ohl\u00e9dl, \u00fapln\u011b se vyd\u011bsil, m\u011bl toti\u017e Billa p\u0159\u00edmo za z\u00e1dy.<\/p>\n<\/div>\n
„Nem\u011bl bych to d\u011blat, ale je to siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1,“ za\u0161eptal a nat\u00e1hl se p\u0159es Toma ke kl\u00ed\u010di. Zamknul.<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ Tom nech\u00e1pal, co se to tu chyst\u00e1.<\/div>\n
„To\u2026 co jsi \u0159ekl\u2026 myslel jsi v\u0161echno v\u00e1\u017en\u011b?“ ptal se ho a hled\u011bl mu zbl\u00edzka do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nikdy bych ti nelhal.“ P\u0159ik\u00fdvl Tom a Bill\u016fv pohled op\u011btoval.<\/div>\n
Bill jen k\u00fdvnul a zase se st\u00e1hnul. P\u0159e\u0161el k oknu a op\u0159el se o parapet. Po\u0159\u00e1d se ale d\u00edval Tomovi do o\u010d\u00ed. Toho ten pohled dokonale hypnotizoval. Vracel ho do ned\u00e1vn\u00e9 minulosti, kter\u00e1 mu v\u0161ak p\u0159ipadala jako tis\u00edc let. Vracel ho do dob, kdy se nemusel b\u00e1t bratra dotknout, kdy nemusel dlouh\u00e9 chv\u00edle p\u0159em\u00fd\u0161let, co mu \u0159ekne, aby n\u011bco nepokazil, do dob, kdy byli oba \u0161\u0165astn\u00ed. A cht\u011bl to zp\u011bt. Za ka\u017edou cenu! Ud\u011blal jeden nerozhodn\u00fd kr\u016f\u010dek vp\u0159ed, pozoruj\u00edc p\u0159itom Billovu reakci. Kdy\u017e se nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho nestalo, pokra\u010doval po\u0159\u00e1d bl\u00ed\u017e.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u011bl bych pro tebe jeden n\u00e1vrh.“ Promluvil Bill, kdy\u017e u\u017e byl Tom skoro u n\u011bj. Tom se zastavil a \u010dekal, co p\u0159ijde.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co kdybychom zkusili oba zapomenout, \u017ee se n\u011bco stalo a \u017e\u00edt jako d\u0159\u00edv.“ <\/div>\n
Tom nech\u00e1pal, kam t\u00edm Bill m\u00ed\u0159\u00ed, cht\u011bl zapomenout na tu zpropadenou dovolenou, nebo na to, \u017ee mezi nimi kdy n\u011bco bylo? Na\u0161t\u011bst\u00ed se Bill rozhodl pokra\u010dovat.<\/div>\n
„Te\u010f poj\u010f sem a obejmi m\u011b, ne\u017e si za\u010dnu myslet, \u017ee tohle v\u0161echno je jen sen.“ Poru\u010dil si.  <\/div>\n
Tom nev\u00e1hal. Jedin\u00fdm krokem p\u0159ekonal prostor, kter\u00fd je d\u011blil a pevn\u011b Billa sev\u0159el v objet\u00ed.<\/div>\n
Ob\u011bma se v cel\u00e9m t\u011ble rozlilo p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo. Jako by celou dobu, co se nevid\u011bli, mrzli a pomalu um\u00edrali. Te\u010f byli zase spolu, zase jako jedno t\u011blo a jedna du\u0161e. Billovi bylo radost\u00ed do pl\u00e1\u010de.<\/div>\n
„No tak, \u017e\u00e1dn\u00e9 slzy, u\u017e ti nikdy neubl\u00ed\u017e\u00edm, slibuju.“ Tom mu set\u0159el z tv\u00e1\u0159e mokr\u00e9 perly a usm\u00e1l se na n\u011bj.<\/div>\n
„Ty rad\u0161i nic neslibuj, Tome Kaulitzi.“ Bill ho p\u00edchnul prstem do prsou a pak se k n\u011bmu zase p\u0159itiskl.<\/div>\n
Tom ho hladil po vlasech a po\u0159\u00e1d tomu nemohl uv\u011b\u0159it. Nakonec to nebylo ani tak t\u011b\u017ek\u00e9, jak si myslel.<\/div>\n
„Miluju t\u011b\u2026“ ozval se mu u ucha lehk\u00fd \u0161epot. Jen se usm\u00e1l a pod\u00edval se Billovi do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Nikdy jsem o tom nepochyboval.“  \u0158ekl. Bill se taky pousm\u00e1l a pak se za\u010dal pomalu p\u0159ibli\u017eovat sv\u00fdmi rty k t\u011bm Tomov\u00fdm. Tom se okam\u017eit\u011b p\u0159idal a l\u00e1skypln\u011b Billa pol\u00edbil. Tohle mu tolik chyb\u011blo. Oba po tom tou\u017eili.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee se se mnou vr\u00e1t\u00ed\u0161 dom\u016f?“ zeptal se ho Tom po chv\u00edli. Sed\u011bli na posteli a Bill sv\u00edral bratrovu ruku.<\/div>\n
„M\u011bl bych?“ zazn\u011bla ot\u00e1zka.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ee tohle jsme si u\u017e vyjasnili.“ Tom mu pohl\u00e9dl do obli\u010deje a vid\u011bl, \u017ee se Bil sm\u011bje.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee se vr\u00e1t\u00edm, klidn\u011b je\u0161t\u011b dneska.“ P\u0159ik\u00fdvl a op\u0159el si hlavu o Tomovo rameno. Kone\u010dn\u011b byli zase oba \u0161\u0165astn\u00ed. Bill m\u011bl jen v hloubi hlavy obavu, aby to Tom neud\u011blal znova a tohle v\u0161echno se nemuselo opakovat. Potom by mu u\u017e asi neodpustil. Ale nezb\u00fdv\u00e1 ne\u017e jen doufat, a hlavn\u011b v\u011b\u0159it.<\/p>\n<\/div>\n
To be continued\u2026  <\/div>\n
<\/div>\n
KONEC<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: Nameless Lady<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Nameless Lady Za p\u00e1r vte\u0159in se dve\u0159e skute\u010dn\u011b  otev\u0159ely. St\u00e1la v nich Simone, Tomova matka. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b si syna prohl\u00ed\u017eela, ale pak rozev\u0159ela n\u00e1ru\u010d a \u0161\u0165astn\u011b Toma objala. „Chlap\u010de, co tu d\u011bl\u00e1\u0161? Volala jsem ti a ty nic.“ Vy\u010d\u00edtala mu, ale p\u0159itom byla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[322],"tags":[],"class_list":["post-11437","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zivot-dvojcat-jak-to-vsechno-zacalo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11437","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11437"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11437\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11437"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11437"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11437"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}