{"id":11452,"date":"2010-06-17T17:00:00","date_gmt":"2010-06-17T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11424"},"modified":"2010-06-17T17:00:00","modified_gmt":"2010-06-17T16:00:00","slug":"vsechno-souvisi-se-vsim-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/06\/17\/vsechno-souvisi-se-vsim-4\/","title":{"rendered":"V\u0161echno souvis\u00ed se v\u0161\u00edm 4."},"content":{"rendered":"
autor: Bejb<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Mysl\u00edm, \u017ee ka\u017ed\u00fd n\u011bkdy za\u017eije to tr\u00e1pen\u00ed, kdy nev\u00edte, jak sv\u00e9ho idola\/idolku oslovit a kudy chod\u00edte, p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edte jen o tom, jak to vlastn\u011b \u0159\u00edct. Jak vlastn\u011b  d\u00e1t najevo sv\u00e9 city. Bill nen\u00ed  ani prvn\u00ed ani posledn\u00ed, kdo n\u011bco takov\u00e9ho za\u017e\u00edv\u00e1, zkuste si vzpomenout, jak je to n\u011bkdy t\u011b\u017ek\u00e9 a zkuste si vzpomenout, \u017ee Billovi se jedn\u00e1 o dost, co kdy\u017e ztrat\u00ed dvoj\u010de? To je tak asi v\u0161echno, co jsem cht\u011bl \u0159\u00edct. Hezk\u00e9 po\u010dten\u00ed!<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nem\u00e1  smysl se b\u00e1t, kdy\u017e je\u0161t\u011b  nic nev\u00edme. Jde vid\u011bt, \u017ee jste se je\u0161t\u011b  nikdy neb\u00e1l, kolego!<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1. Tohle slovo si Bill opakoval v posledn\u00ed dob\u011b \u010dasto, tak \u010dasto, \u017ee u\u017e ani nev\u011bd\u011bl, kdy ho \u0159\u00edk\u00e1. \u017daludek mu stahovala nejistota a strach, byl neklidn\u00fd, u ni\u010deho nevydr\u017eel. Ve \u0161kole schytal n\u011bkolik pozn\u00e1mek za nepozornost a matka si za\u010dala d\u011blat starosti. Nev\u011bd\u011bla, co se s jej\u00edm synem d\u011bje, po\u0159\u00e1d se zav\u00edral do pokoje a zm\u011bnil se, hodn\u011b. Jeho o\u010di jako by dosp\u011bly, u\u017e v nich nebyly ty neposedn\u00e9 jisk\u0159i\u010dky, z\u016fstaly skeln\u00e9 s realistick\u00fdm pohledem na sv\u011bt, naivita se vytratila. Vn\u00edmala to, ale pomoci nemohla. St\u00e1le dokola si musela opakovat, \u017ee jej\u00ed synov\u00e9 dosp\u00edvaj\u00ed a pot\u0159ebuj\u00ed soukrom\u00ed. Nepom\u00e1halo to, ale v\u017edycky ji zavolali do pr\u00e1ce a ona musela j\u00edt.<\/div>\n
Bill \u017eil ve velk\u00e9m zmatku, soust\u0159ed\u011bn\u00ed se vytratilo a on vn\u00edmal jen sv\u016fj sv\u011bt pln\u00fd coby kdyby,<\/em> fantaz\u00edroval a snil s otev\u0159en\u00fdma o\u010dima. V noci moc nespal, nemohl usnout, dot\u011brn\u00e9 my\u0161lenky si ho v\u017edycky na\u0161ly. Nekomunikoval s bratrem, b\u00e1l se. Tak stra\u0161n\u011b se b\u00e1l, \u017ee hned kdy\u017e se na Toma pod\u00edv\u00e1, pozn\u00e1 to. Nechodil ven, po\u0159\u00e1d p\u0159em\u00fd\u0161lel nad jedinou ot\u00e1zkou. Nenal\u00e9zal odpov\u011b\u010f.  <\/div>\n
Bill\u016fv \u017eivot se st\u00e1hl do stereotypn\u00edho reperto\u00e1ru, jedin\u00fdm m\u011b\u0159i\u010dem \u010dasu byla hodina matematiky, kdy si zapisovali hodinu a datum, v jin\u00fdch p\u0159edm\u011btech se to ned\u011blalo. Ale ani to mu nepom\u00e1halo, Billa nezaj\u00edmalo, jestli je p\u00e1tek nebo st\u0159eda, po\u0159\u00e1d byl uv\u011bzn\u011bn\u00fd ve sv\u00e9m sv\u011bt\u011b. Stahovala se nad n\u00edm neviditeln\u00e1 mra\u010dna, su\u017eovala ho a dr\u00e1sala. Bill se sna\u017eil nep\u0159irovn\u00e1vat se k uzl\u00ed\u010dku ne\u0161t\u011bst\u00ed, ale jin\u00e9 lep\u0161\u00ed p\u0159irovn\u00e1n\u00ed snad neexistuje. C\u00edtil se tak.<\/div>\n
\n
Pot\u0159eboval by se vyzpov\u00eddat, ale komu? Mamka by ho jisto jist\u011b zavrhla, Andreas je sice nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d, ale osobn\u00ed v\u011bci se p\u0159ece ne\u0159\u00edkaj\u00ed t\u011bmto lidem, a nikdo jin\u00fd Billa nenapadal. Nejrad\u0161i by v\u0161echen ten zmatek smotal do kuli\u010dky a hodil by jej do \u0159eky. Jen\u017ee to ne\u0161lo.  <\/div>\n
Tak\u00e9 tu po\u0159\u00e1d bylo n\u011bjak\u00e9 ale, jen\u017ee, nejde to, nesm\u00ed\u0161 a nev\u00edm. Za\u010dal ty slova nen\u00e1vid\u011bt, objevovala se tak \u010dasto, \u017ee p\u0159ed\u010dila mo\u017en\u00e1<\/em>\u2026 Bill c\u00edtil, \u017ee ho n\u011bco stahuje ke dnu. Byl na pokraji bl\u00e1znovstv\u00ed, snad doufal, \u017ee si toho nikdo nev\u0161imne, jen\u017ee v\u0161iml.<\/div>\n
Tom se nemohl d\u00edvat na sv\u00e9ho bratra, kter\u00e9ho n\u011bco ni\u010dilo. Ni\u010dilo to toti\u017e tak\u00e9 jeho. Billova bolest byla i jeho bolest. Tom se rozhodl st\u00e1t prost\u0159edn\u00edkem mezi Billem a jeho zoufalstv\u00edm, zachr\u00e1n\u00ed bratra p\u0159ed vnit\u0159n\u00edmi bludy. Tom by si nikdy nep\u0159ipustil, \u017ee m\u016f\u017ee prohr\u00e1t, v\u011b\u0159il, \u017ee tenhle boj vyhraje. U\u017e t\u00fdden se sna\u017eil vz\u00edt si bratra stranou a promluvit si, ale Bill se mu v\u017edycky prosm\u00fdkl pod rukama a Tom nev\u011bd\u011bl, jestli n\u00e1hodn\u011b nebo pl\u00e1novan\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee Bill necht\u011bl s nik\u00fdm mluvit. Cht\u011bl b\u00fdt s\u00e1m se sebou, sv\u00fdmi my\u0161lenkami a sv\u00fdmi starostmi. Nikoho k sob\u011b nepou\u0161t\u011bl, dokonce ani Toma ne. Za\u010dal si p\u0159ipadat jako na v\u00fdletn\u00ed lodi, jednou jsi naho\u0159e a jednou dole\u2026 Bolel ho \u017ealudek z toho, jak byl po\u0159\u00e1d nerv\u00f3zn\u00ed. Pl\u00e1cal se ve sv\u00fdch pocitech, u\u017e ani nev\u011bd\u011bl, co vlastn\u011b c\u00edt\u00ed, v\u0161echno \u0161lo \u0161patn\u00fdm sm\u011brem. Nesn\u00e1\u0161el s\u00e1m sebe, bylo toho na n\u011bj moc. Nem\u016f\u017ee p\u0159ece milovat bratra! Stalo se to, je to tak, nezabr\u00e1n\u00ed\u0161 tomu!<\/em> Opakoval si st\u00e1le. My\u0161lenky byly jeho \u00fahlavn\u00edm nep\u0159\u00edtelem.<\/div>\n
A v\u011bdom\u00ed, \u017ee je na v\u0161echny tyhle pocity s\u00e1m, ho ni\u010dilo. Sehr\u00e1lo se to tak rychle. N\u011bkolik dn\u00ed a\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Pooto\u010dil hlavu na stranu, nem\u011blo smysl d\u00edvat se na dve\u0159e, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee stejn\u011b  nep\u0159ijde. Ta marn\u00e1 snaha mu kolovala v \u017eil\u00e1ch, nemohl si pomoct. Vyndal mobil ze svoj\u00ed kapsy a za\u010dal si s n\u00edm hr\u00e1t. Pot\u0159eboval se uvolnit. Nesledoval u\u010ditele, kter\u00fd vysv\u011btloval l\u00e1tku. Omluvil se, \u017ee mus\u00ed na z\u00e1chod a s t\u00edm tak\u00e9 odkr\u00e1\u010del. Jen jeden telefon\u00e1t, v\u0161echno bude fajn. Vyto\u010dil \u010d\u00edslo Toma, kter\u00fd byl je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nemocn\u00fd, Billovi to nedalo sp\u00e1t, a taky se rozhodl, \u017ee dneska mus\u00ed s pravdou ven. Jak po\u0161etil\u00fd n\u00e1pad! N\u011bkolikr\u00e1t to ve sluch\u00e1tku zap\u00edpalo, ale pak, kdy\u017e u\u017e Bill cht\u011bl zav\u011bsit, se ozval Tom\u016fv hlas\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„No Bille?“ zachrchlal.<\/div>\n
„Je ti u\u017e dob\u0159e?“ za\u010dal Bill pomalu mluvit.<\/div>\n
„Jo je, pro\u010d?“<\/div>\n
„M\u00e1m o tebe strach.“ Odpov\u011bd\u011bl Bill jednodu\u0161e.<\/div>\n
„Aha.“ Nastalo t\u00e9m\u011b\u0159 minutov\u00e9 trapn\u00e9 ticho, kter\u00e9 p\u0159eru\u0161il Bill.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju s tebou mluvit, dneska ve\u010der, ud\u011bl\u00e1\u0161 si na m\u011b \u010das?“ koktal.<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b \u017ee jo. O \u010dem budeme mluvit?“<\/div>\n
„O n\u00e1s dvou\u2026“<\/div>\n
„A nejsou to \u0161patn\u00e9 zpr\u00e1vy, \u017ee ne?“ Tom zn\u011bl trochu nerv\u00f3zn\u011b.<\/div>\n
„Nev\u00edm. Ale mysl\u00edm, \u017ee ne.“ Doufal, \u017ee ho Tom pochop\u00ed, tak moc, a\u017e tomu s\u00e1m uv\u011b\u0159il.  <\/div>\n
Rozhovor se nesmysln\u011b  t\u00e1hl je\u0161t\u011b minutu a pak Bill hovor ukon\u010dil, necht\u011blo se mu vracet do t\u0159\u00eddy, op\u0159el se o sloup a \u010dekal na zvon\u011bn\u00ed, nikomu chyb\u011bt nebude. A kdyby p\u0159ece jen, tak m\u016f\u017ee zahr\u00e1t zvracen\u00ed\u2026 Oto\u010dil hlavu sm\u011brem nahoru, pro\u010d je to okno tak divn\u011b vysoko? Sklonil hlavu zp\u011bt dol\u016f a rad\u0161i zav\u0159el o\u010di. Dal\u0161\u00ed pohled ho stoj\u00ed jen dal\u0161\u00ed s\u00edlu nem\u00fdlit se. V\u0161echno je a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e9 na to, \u017ee mu je \u010dtrn\u00e1ct. Tohle obdob\u00ed je samo o sob\u011b n\u011bjak\u00e9 divn\u00e9 a nesnesiteln\u00e9. Sto\u010dil se do klub\u00ed\u010dka, necht\u011bl u\u017e nic v\u011bd\u011bt, cht\u011bl b\u00fdt doma, s n\u00edm\u2026 pot\u0159eboval jeho bl\u00edzkost alespo\u0148 na chv\u00edli, by\u0165 krati\u010dkou.<\/p>\n<\/div>\n
Rozezn\u011bl se \u0161koln\u00ed  zvonek, kter\u00fd ohla\u0161oval p\u0159est\u00e1vku na ob\u011bd. Bill jen ud\u00fdchan\u011b  zvedl hlavu, lekl se. Nikdy nen\u00ed dobr\u00e9 pono\u0159it se do my\u0161lenek tak moc, a\u017e nevn\u00edm\u00e1te okol\u00ed, v posledn\u00ed dob\u011b se mu to st\u00e1valo \u010dasto. Pocity se sm\u00edch\u00e1valy dohromady a \u0161imraly ho v b\u0159i\u0161e. Nic nen\u00ed tak, jako p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
Ve\u0161el do t\u0159\u00eddy s bolestiv\u00fdm obli\u010dejem, sta\u010dilo \u0159\u00edct u\u010diteli, \u017ee je v\u00e1m blb\u011b a hned za\u0161el za t\u0159\u00eddn\u00ed, jeden z m\u00e1la, kter\u00fd to ch\u00e1pal.  <\/div>\n
Obe\u0161el celou \u0161koln\u00ed  budovu kv\u016fli novostavb\u011b a zam\u00ed\u0159il k domovu, matka pro n\u011bj nep\u0159ijde a autobus jede a\u017e za hodinu. Za tu dobu je tam d\u0159\u00edv p\u011b\u0161ky. Jen\u017ee, zase tu byly my\u0161lenky, kter\u00e9 dot\u00edraly a nar\u00e1\u017eely do sebe jako ledoborce. Zmatek ve vlastn\u00ed hlav\u011b ho ni\u010dil, m\u00e1lem si za\u010dal \u0161kubat vlasy, necht\u011bl to u\u017e sn\u00e1\u0161et, tu bezmoc, kter\u00e1 v\u00e1mi koluje. Roze\u0161el se tedy rychleji, ne\u017e si myslel, \u017ee v\u016fbec m\u016f\u017ee j\u00edt a v hlav\u011b si p\u011btkr\u00e1t podtrhl sv\u016fj zb\u011bsil\u00fd \u010din. Dneska mu to mus\u00ed \u0159\u00edct, jinak se buse tr\u00e1pit do nekone\u010dna\u2026<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159\u00edchod dom\u016f pro n\u011bj byl jako znovuzrozen\u00ed. Ta\u0161ka padla do kouta, kde spokojen\u011b mohla kv\u00edlet svoje \u00f3dy, a on vyb\u011bhl do pokoje za bratrem, kter\u00fd hr\u00e1l n\u011bjakou videohru. Okam\u017eit\u011b se postavil a pomohl Billovi si sednout. Tak automatick\u00e9<\/em>\u2026 pomyslel si Bill. Sedl si k bratrovi na postel a pod\u00edval se na n\u011bj. V\u0161echno z\u016fstalo p\u0159i star\u00e9m, ale n\u011bco se p\u0159ece jen zm\u011bnilo, Tomovy o\u010di. Byly najednou v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed a smutn\u011bj\u0161\u00ed, taky dosp\u011bly.<\/div>\n
„Tomi, j\u00e1 nechci.“ Kv\u00edkl Bill.<\/div>\n
„Co nechce\u0161?“ pod\u00edval se nech\u00e1pav\u011b Tom, odlo\u017eil joystick.<\/div>\n
„To v\u0161echno, co se se mnou d\u011bje, nechci to.“<\/div>\n
„Co se d\u011bje? Pro\u010d mi nic ne\u0159ekne\u0161, Bille?“<\/div>\n
„Nechci t\u011b zat\u011b\u017eovat sv\u00fdmi probl\u00e9my, kdy\u017e m\u00e1\u0161 svoje, m\u00e1\u0161 jich dost a j\u00e1 se mus\u00edm nau\u010dit b\u00fdt samostatn\u00fd.“<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda, Bille, pat\u0159\u00edme k sob\u011b.“ Zavrt\u011bl Tom hlavou.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1\u2026“ skousl si ret, necht\u011blo se mu v\u011b\u0159it, \u017ee takhle Tom p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, \u017ee mysl\u00ed na n\u011b jako na celek.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b.“ Zahlaholil Tom a vr\u00e1til se zp\u011bt ke sv\u00e9 videoh\u0159e. Bill ho s nad\u0161en\u00edm pozoroval, n\u011bkdy je dobr\u00e9, jen se d\u00edvat\u2026<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ed ve\u010de\u0159\u00ed mu za\u010dalo neuv\u011b\u0159iteln\u011b \u0161kudrat v \u017ealudku, ne hladem, ale nervozitou. Nesn\u00e1\u0161el se, copak je to a\u017e tak<\/em> t\u011b\u017ek\u00e9? Ne\u0159ekne mu to, v\u011bd\u011bl to\u2026 Bude si muset vymyslet n\u011bjakou le\u017e a \u0159\u00edct mu to teprve tehdy, a\u017e bude p\u0159ipraven\u00fd. N\u011bkolikr\u00e1t si promnul \u010delo, te\u010f je toho na n\u011bj moc, a\u017e tohle \u0161\u00edlen\u00fd obdob\u00ed skon\u010d\u00ed, bude moct uva\u017eovat l\u00e9pe, mnohem l\u00e9pe ne\u017e te\u010f. Vydal se na ve\u010de\u0159i, matka jim p\u0159ipravila \u0161pagety. Ani nev\u011bd\u011bl, jestli z n\u011bj opadl n\u011bjak\u00fd k\u00e1men t\u011b\u017ekosti jako minule. Prost\u011b jen \u0161el a nevn\u00edmal nic okolo, zase. \u0160tvaly ho v\u0161echny my\u0161lenky, kter\u00e9 se mu draly do hlavy, ale tentokr\u00e1t je bral jako samoz\u0159ejmost, n\u011bco tu p\u0159ece muselo b\u00fdt\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee dneska bylo Billovi zase \u0161patn\u011b?“ sly\u0161el \u0159\u00edkat Toma, zastavil se v p\u016fli kroku a poslouchal.<\/div>\n
„V\u00edm, jsem \u0161patn\u00e1 matka, nikdy pro v\u00e1s nep\u0159ijedu, ale m\u00e1m jedinou pr\u00e1ci a v t\u00e9 mus\u00edm b\u00fdt, jinak m\u011b vyhod\u00ed,“ soucitn\u011b promluvila Simone.<\/div>\n
„Mami, to je jedno, zvl\u00e1dneme doj\u00edt na autobus\u2026O tomhle jsem ani necht\u011bl mluvit, jen Bill mi p\u0159ipad\u00e1 v posledn\u00ed dob\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Nesv\u011b\u0159uje se mi v\u016fbec s ni\u010d\u00edm, u\u017e si nep\u0159ipad\u00e1m jako jeho dvoj\u010de, jsem jen pouh\u00fdm bratrem.“ Zalykal se Tom, p\u0159\u00edli\u0161 polykal slova, Bill poznal, \u017ee se mu chce bre\u010det. Kdybys jen v\u011bd\u011bl, Tomi.<\/em> Pomyslel si a poslouchal d\u00e1l.<\/div>\n
„Tome, mysl\u00edm, \u017ee t\u011b to p\u0159ekvap\u00ed, ale\u2026 Bill dosp\u00edv\u00e1, psychicky se te\u010f hodn\u011b zm\u011bn\u00ed, t\u0159eba ho ani j\u00e1 nepozn\u00e1m, sna\u017e se udr\u017eet to pouto, kter\u00e9 mezi sebou m\u00e1te, ale nesm\u00ed\u0161 se mu p\u0159\u00edli\u0161 pl\u00e9st do \u017eivota, mohl bys ho ztratit \u00fapln\u011b.“ Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee jejich matka m\u00e1 pravdu, p\u0159ikyvoval, ale to Bill nemohl vid\u011bt.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee si budu muset na nov\u00e9ho Billa zvyknout.“<\/div>\n
„J\u00e1 taky.“<\/p>\n<\/div>\n
Po t\u00e9to v\u011bt\u011b Bill vstoupil do kuchyn\u011b, necht\u011bl u\u017e nic sly\u0161et, zkusmo se usm\u00e1l. P\u0159e\u0161el k matce a nakukoval j\u00ed do tal\u00ed\u0159e. \u010cenichal nad hrncem jako pes, von\u011blo to.<\/div>\n
„Co to bude, a\u017e to bude?“<\/div>\n
„Promi\u0148, Bille, ale na \u0161pagety nem\u00e1m om\u00e1\u010dku, ud\u011bl\u00e1m v\u00e1m brambora\u010dku.“ Bill se p\u0159i tom slov\u011b trochu zak\u0159enil, ale m\u011bl takov\u00fd hlad, \u017ee by sn\u011bdl i vola. Jen p\u0159ik\u00fdvl a posadil se naproti Tomovi, zkoumal jeho obli\u010dej, nezm\u011bnilo se n\u011bco?<\/div>\n
„Co?“ usm\u00e1l se Tom, po slz\u00e1ch ani pam\u00e1tky.<\/div>\n
„Nic.“ Odpov\u011bd\u011bl stejn\u00fdm t\u00f3nem.<\/div>\n
„To je dob\u0159e.“ Billovi tahle v\u011bta vrtala hlavou je\u0161t\u011b dlouho potom, co ode\u0161el k sob\u011b do pokoje, m\u011blo to n\u011bco znamenat?<\/p>\n<\/div>\n
Doufal, \u017ee ne.  <\/div>\n
„Cht\u011bl si mi n\u011bco \u0159\u00edct?“ zeptal se Tom, kdy\u017e spolu sed\u011bli u televize v ob\u00fdv\u00e1ku, ka\u017ed\u00fd na kl\u00edn\u011b zmrzlinu.<\/div>\n
„Ne, nechci.“ Nabral si dal\u0161\u00ed l\u017ei\u010dku \u010dokol\u00e1dov\u00e9 polevy a pomalu ji obl\u00edz\u00e1val.<\/div>\n
„Fajn.“ Tom se oto\u010dil znovu k televizi a d\u011blal, jako\u017ee ho to velice zaj\u00edm\u00e1.<\/div>\n
„Poj\u010f n\u011bco d\u011blat, je tu hrozn\u00e1 nuda.“<\/div>\n
„Taky si mysl\u00edm, jen\u017ee co chce\u0161 d\u011blat?“<\/div>\n
„\u00dakol nebo pravda?“ nadhodil Bill prvn\u00ed hru, kter\u00e1 ho napadla. Tom se jen nerv\u00f3zn\u011b zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Nejsme trochu sta\u0159\u00ed?“<\/div>\n
„Ne.“ \u0158ekl Bill prost\u011b, trhl p\u0159itom rameny.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak tedy \u00fakol.“ Billovi se zvedl koutek \u00fast nahoru.<\/div>\n
„Dok\u00e1\u017ee\u0161 p\u0159ej\u00edt zahradu potm\u011b, ani\u017e by ses ztratil? Samoz\u0159ejm\u011b bez baterky.“ Uchechtl se.<\/div>\n
„Tak to rad\u0161i pravdu.“ Ot\u0159\u00e1sl se Tom, Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee nesn\u00e1\u0161\u00ed tmu.<\/div>\n
„N\u011bjak\u00fd nov\u00fd objev?“<\/div>\n
„Ne. Nem\u00e1m v pl\u00e1nu si te\u010f cokoliv za\u010d\u00ednat.“ Bill zaskuhral, nem\u00e1 tedy \u0161anci ani on\u2026 Zat\u0159epal hlavou, dot\u011brn\u00e9 my\u0161lenky.<\/div>\n
„Pravda nebo \u00fakol?“<\/div>\n
„Pravda.“ Bill se pod\u00edval Tomovi zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed, to nem\u011bl d\u011blat.<\/div>\n
„Co t\u011b \u017eere? V posledn\u00ed dob\u011b si se zm\u011bnil,“ jen hlasit\u011b polkl.<\/div>\n
„M\u00e1m\u2026 trable, s l\u00e1skou.“<\/div>\n
„Tak\u017ee jsi se zamiloval.“ Tom se od n\u011bj odt\u00e1hl nebo se mu to jen zd\u00e1lo?<\/div>\n
„Mysl\u00edm, mysl\u00edm, \u017ee jo.“<\/div>\n
„Hmpf, tak to gratuluju.“ Dotkl se jeho ramene, pro\u010d je to najednou tak neosobn\u00ed?<\/div>\n
„Boj\u00edm se, \u017ee t\u011b ztrat\u00edm.“ Nedok\u00e1zal to vydr\u017eet, objal ho plnou silou a l\u00e1skou, kterou k n\u011bmu choval.<\/div>\n
„Neboj, jsem tady a budu je\u0161t\u011b dlouho dob\u0159e?“<\/div>\n
„V to douf\u00e1m\u2026“ ku\u0148kl Bill tence a popot\u00e1hl, necht\u011bl bre\u010det, ale stalo se.<\/div>\n
„Neplakej, m\u011bl by si b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd a ty pl\u00e1\u010de\u0161?“ Bill si rychle ut\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„Promi\u0148, jen je to tak zatracen\u011b t\u011b\u017ek\u00fd.“<\/div>\n
„Chce\u0161 o tom mluvit?“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b ne,“ z\u016fstal u Toma p\u0159es noc, pot\u0159eboval ho c\u00edtit, dokud byl je\u0161t\u011b s n\u00edm a m\u011bl ho r\u00e1d, co kdy\u017e to vezme \u0161patn\u011b? Usnul a\u017e pozd\u011b v noci, te\u010f u\u017e je to jen na osudu a Tomovi\u2026<\/p>\n<\/div>\n
PS: Psal jsem to v naprost\u00e9 depce, hlavn\u011b ten konec, tak\u017ee p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee to z toho p\u016fjde c\u00edtit. Dok\u00e1zal jsem se p\u0159esn\u011b vc\u00edtit do Billa, alespo\u0148 tentokr\u00e1t\u2026 Kiki, kdy\u017e tahle kapitola bude na blogu, u\u017e bude\u0161 v\u011bd\u011bt prav\u00fd d\u016fvod toho, pro\u010d je to vlastn\u011b tak, jak to je. Asi bude\u0161 muset zalovit v pam\u011bti, ale ty to zvl\u00e1dne\u0161 \ud83d\ude09 Douf\u00e1m, \u017ee jsem nikomu nenaru\u0161il \u010dten\u00ed, tak\u017ee zase u dal\u0161\u00ed kapitoly ahoj.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bejb<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bejb Mysl\u00edm, \u017ee ka\u017ed\u00fd n\u011bkdy za\u017eije to tr\u00e1pen\u00ed, kdy nev\u00edte, jak sv\u00e9ho idola\/idolku oslovit a kudy chod\u00edte, p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edte jen o tom, jak to vlastn\u011b \u0159\u00edct. Jak vlastn\u011b  d\u00e1t najevo sv\u00e9 city. Bill nen\u00ed  ani prvn\u00ed ani posledn\u00ed, kdo n\u011bco takov\u00e9ho za\u017e\u00edv\u00e1, zkuste si vzpomenout, jak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[326],"tags":[],"class_list":["post-11452","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vsechno-souvisi-se-vsim"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11452","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11452"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11452\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11452"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11452"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11452"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}