{"id":11453,"date":"2010-06-17T15:30:00","date_gmt":"2010-06-17T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11425"},"modified":"2010-06-17T15:30:00","modified_gmt":"2010-06-17T14:30:00","slug":"zivotni-sen-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/06\/17\/zivotni-sen-15\/","title":{"rendered":"\u017divotn\u00ed sen 15."},"content":{"rendered":"
autor: BlackAngel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill  <\/div>\n
Naob\u011bdval jsem se a s nap\u011bt\u00edm jsem o\u010dek\u00e1val, kdy se ru\u010di\u010dka na hodin\u00e1ch doplaz\u00ed ke t\u0159et\u00ed hodin\u011b, zazvon\u00ed zvonek a budou tady kluci. Nem\u011bl jsem co d\u011blat, mamka se zav\u0159ela do ob\u00fdv\u00e1ku a t\u00e1ta byl jak jinak ne\u017e v pr\u00e1ci. Uklidil jsem tedy tal\u00ed\u0159 od ob\u011bda a ode\u0161el do sv\u00e9 zku\u0161ebny. Nohou jsem zaklapl dve\u0159e a p\u0159istoupil k mikrofonu, zapnul jsem ho a za\u010dal zp\u00edvat.<\/div>\n
Zp\u00edval jsem In die Nacht, p\u00edsni\u010dku, s kterou jsme vystupovali na ve\u010d\u00edrku, vzpom\u00ednal jsem na cel\u00fd pr\u016fb\u011bh toho dne, v\u010detn\u011b na\u0161eho sexu v u\u010debn\u011b\u2026 Jak si tak pobrukuju, v hlav\u011b mi zn\u00ed slova. Slova nov\u00e9 p\u00edsni\u010dky. Ze stolu jsem vzal \u010dist\u00fd pap\u00edr a tu\u017eku, celkem okousanou, no jo, je to m\u016fj zlozvyk, kdy\u017e se soust\u0159ed\u00edm nad nov\u00fdm songem, odnese to poka\u017ed\u00e9 tu\u017eka, se kterou p\u00ed\u0161u.  <\/div>\n
<\/div>\n
\u010cm\u00e1r\u00e1m na pap\u00edr sl\u016fvko za sl\u016fvkem, v\u011btu za v\u011btou, a\u017e je p\u0159ede mnou text nov\u00e9 p\u00edsni\u010dky. Myslel jsem p\u0159i n\u00ed pr\u00e1v\u011b nad ve\u010d\u00edrkem, nad t\u00edm, jak jsme byli \u00fasp\u011b\u0161n\u00ed a v tu chv\u00edli pro n\u00e1s byla rozhoduj\u00edc\u00ed a d\u016fle\u017eit\u00e1 ka\u017ed\u00e1 vte\u0159ina. Je\u0161t\u011b by to cht\u011blo n\u00e1zev. P\u0159iv\u0159u o\u010di a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jo, to je ono. „Leb die Secunde!“, za\u0161ept\u00e1m. Nic jina\u010d\u00edho se k n\u00ed nehod\u00ed. Znovu jsem se zad\u00edval na list a proj\u00ed\u017ed\u011bl pr\u00e1v\u011b napsan\u00e9 v\u011by pohledem. Je\u0161t\u011b jsem n\u011bco dopsal a n\u011bco opravil. Byl jsem do toho tak zabran\u00fd, jako by m\u011b to m\u011blo st\u00e1t \u017eivot. Pobrukoval jsem si melodii, jak by mohla p\u00edse\u0148 zn\u00edt. Z m\u00e9ho sna\u017een\u00ed m\u011b vytrhla m\u00e1ma. Otev\u0159ela dve\u0159e a promluvila do ztichl\u00e9 zku\u0161ebny.<\/div>\n
\n
„Bille, jedu do m\u011bsta, n\u011bco si vy\u0159\u00edd\u00edm a hned jsem zp\u00e1tky!“ ozn\u00e1mila prost\u011b a zase zmizela. „Hm,“ zamru\u010del jsem jen.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Tom  <\/div>\n
<\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli a budu u Billa, usm\u00edv\u00e1m se zamy\u0161len\u011b a pohybuju hlavou do rytmu jedn\u00e9 hip-hopov\u00e9 p\u00edsni\u010dky. Zvednu se z postele, na kter\u00e9 jsem dote\u010f le\u017eel. Samou nudou a \u010dek\u00e1n\u00edm nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat. Hudbu zes\u00edl\u00edm naplno a za\u010dnu tancovat, pr\u00e1v\u011b hraje moje nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed p\u00edsni\u010dka z cd. Ani ne za 15 minut m\u011b vytrhne z transu klep\u00e1n\u00ed, no klep\u00e1n\u00ed, sp\u00ed\u0161 bu\u0161en\u00ed na dve\u0159e.<\/div>\n
„Ach jo, u\u017e je po srand\u011b,“ vydechnu a p\u0159ipravuju se na zpr\u010f\u00e1ka od m\u00e1my. Jak jsem tu\u0161il, za dve\u0159mi stoj\u00ed moje dost vyto\u010den\u00e1 matka.<\/div>\n
„Necht\u011bl bys ten d\u011bsn\u00fd krav\u00e1l trochu ztlumit, kdo tady m\u00e1 ksakru sp\u00e1t?!“ k\u0159i\u010d\u00ed na m\u011b, pak se oto\u010d\u00ed a odkr\u00e1\u010d\u00ed nakva\u0161en\u011b do sv\u00e9 lo\u017enice. To je zase p\u0159\u00edjemn\u00fd den. Hifi v\u011b\u017e rad\u011bji vypnu a sednu k po\u010d\u00edta\u010di. Rozjedu si jednu ze sv\u00fdch st\u0159\u00edle\u010dek a zab\u00edj\u00edm ty zatracen\u00fd gr\u00e1zly, se do toho v\u017eiju. P\u0159i na\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed dal\u0161\u00edho kola mi pohled sjede na bud\u00edk, stoj\u00edc\u00ed vedle po\u010d\u00edta\u010de.<\/div>\n
„Do hajzlu, zase p\u0159ijdu pozd\u011b!“ jedn\u00edm skokem jsem u dve\u0159\u00ed a ut\u00edk\u00e1m z domu. To zas bude matka nad\u00e1vat, \u017ee jsem nevypnul komp. Te\u010f to ale ne\u0159e\u0161\u00edm a uh\u00e1n\u00edm sm\u011br moje l\u00e1ska.  <\/div>\n
<\/div>\n
Bill  <\/div>\n
<\/div>\n
Poskl\u00e1d\u00e1m v\u0161echny pap\u00edry s texty. „Je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd m\u00e1m v ob\u00fdv\u00e1ku,“ muml\u00e1m si pro sebe a jdu pro n\u011b. Texty le\u017e\u00ed na stolku p\u0159ed televiz\u00ed. Sehnu se pro n\u011b, ale zaujme m\u011b je\u0161t\u011b n\u011bco jin\u00e9ho. Krabice s fotkami. Pap\u00edry mi jsou te\u010f ukraden\u00fd. Nahl\u00eddnu zv\u011bdav\u011b do krabice. Uvnit\u0159 jsou fotky dvou miminek, ob\u011b si jsou d\u011bsn\u011b podobn\u00fd. Dvoj\u010data? Jedno z nich jsem j\u00e1, to v\u00edm jist\u011b, ale kdo je to druh\u00fd? J\u00e1 m\u011bl nebo m\u00e1m sourozence? Nebo kdo je ten prcek vedle m\u011b? Posad\u00edm se na seda\u010dku a vynd\u00e1m fotografie. Prohl\u00ed\u017e\u00edm jednu za druhou, a\u017e naraz\u00edm na jednu, kter\u00e1 mi vyraz\u00ed dech. Zase se jedn\u00e1 o ty miminka, jedno jako druh\u00e9. Maj\u00ed na sob\u011b oble\u010den\u00ed se sv\u00fdmi jm\u00e9ny, asi aby je rodi\u010de rozeznali. Na jednom je Bill a na druh\u00e9m je TOM\u2026co, Tom? J\u00e1 m\u011bl br\u00e1chu? On se jmenoval stejn\u011b jako „m\u016fj“ Tom? Tomu \u0159\u00edk\u00e1m n\u00e1hoda. Stoj\u00edm tam zara\u017een\u011b, s fotkou v ruce. Ozve se zvonek. Honem uklid\u00edm fotky, tak jak byly, a vezmu texty. Kluci u\u017e jsou jist\u011b tady.   <\/div>\n
<\/div>\n
Simone (Billova m\u00e1ma)  <\/div>\n
<\/div>\n
„Mus\u00edm si zkusit promluvit s Tomovou m\u00e1mou,“ uva\u017euju nahlas, vrac\u00edm se z m\u011bsta a zat\u00e1\u010d\u00edm do na\u0161\u00ed ulice. Hlas t\u00e9 \u017eeny zn\u00ed jako hlas m\u00e9 sestry. Nachlup p\u0159esn\u011b. Jej\u00ed o\u010di, ty kr\u00e1sn\u00fd, velk\u00fd, smaragdov\u00fd o\u010di. Jak jsem j\u00ed je z\u00e1vid\u011bla. Ten pohled nezm\u011bn\u00ed ani n\u011bjak\u00e1 plastika obli\u010deje. Ur\u010dit\u011b to je moje sestra, i kdy\u017e trochu poupraven\u00e1. A dal\u0161\u00ed shodu m\u00e1 Tomova m\u00e1ma a moje sestra. Je to znam\u00e9nko pod lev\u00fdm okem. Mo\u017en\u00e1 to dopadne tak, \u017ee obvin\u00edm ciz\u00ed \u017eenu a budu za bl\u00e1znivou intrik\u00e1nku, ale j\u00e1 u\u017e nehodl\u00e1m \u010dekat. T\u011bch n\u00e1hod je tolik.<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159ijedu do na\u0161\u00ed ulice. Zaparkuju p\u0159ed domem Felton\u016f,vystoup\u00edm a s bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem p\u0159ich\u00e1z\u00edm k jejich vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Polo\u017e\u00edm prst na zvonek, zhluboka se nadechnu a potom zvonek jednou d\u016frazn\u011b stisknu. Za dve\u0159mi se rozezvu\u010d\u00ed kroky. Znovu se po\u0159\u00e1dn\u011b nadechnu, to bude cht\u00edt hodn\u011b odvahy. Kroky, jsou sly\u0161et \u010d\u00edm d\u00e1l z\u0159eteln\u011bji. Pak u\u017e to jde r\u00e1z na r\u00e1z, dve\u0159e se otev\u0159ou a v nich stoj\u00ed.. Ano, ur\u010dit\u011b to je moje sestra.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj sest\u0159i\u010dko!“, klidn\u011b ji pozdrav\u00edm a p\u0159imhou\u0159\u00edm o\u010di. Moje sestra, v\u00edm, \u017ee je to ona, zbledne a jej\u00edm t\u011blem projede t\u0159es. „M\u016f\u017eu d\u00e1l?“ zept\u00e1m se a moje o\u010di jsou chladn\u00e9 a hlas \u0159e\u017ee jako ledov\u00e9 rampouchy.  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: BlackAngel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: BlackAngel Bill   Naob\u011bdval jsem se a s nap\u011bt\u00edm jsem o\u010dek\u00e1val, kdy se ru\u010di\u010dka na hodin\u00e1ch doplaz\u00ed ke t\u0159et\u00ed hodin\u011b, zazvon\u00ed zvonek a budou tady kluci. Nem\u011bl jsem co d\u011blat, mamka se zav\u0159ela do ob\u00fdv\u00e1ku a t\u00e1ta byl jak jinak ne\u017e v pr\u00e1ci.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[295],"tags":[],"class_list":["post-11453","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zivotni-sen"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11453","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11453"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11453\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11453"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11453"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11453"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}