{"id":11456,"date":"2010-06-16T18:30:00","date_gmt":"2010-06-16T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11428"},"modified":"2010-06-16T18:30:00","modified_gmt":"2010-06-16T17:30:00","slug":"the-neverending-story","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/06\/16\/the-neverending-story\/","title":{"rendered":"The Neverending Story"},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ahoj\u00edk v\u0161ichni, op\u011bt a zase j\u00e1 se hl\u00e1s\u00edm s dal\u0161\u00ed jednod\u00edlovkou \ud83d\ude42 to jsem takhle jednoho hezk\u00e9ho dne odhalila, \u017ee mezi dvd, kter\u00e1 se n\u00e1m v\u00e1l\u00ed doma, je i jedno s filmem, kter\u00fd jsem v d\u011btstv\u00ed naprosto zbo\u017e\u0148ovala. S Nekone\u010dn\u00fdm p\u0159\u00edb\u011bhem (verz\u00ed z roku 1984, ty dal\u0161\u00ed verze m\u011b neuchv\u00e1tily ani n\u00e1hodou). To pro m\u011b byla naprosto absurdn\u00ed situace. Proto\u017ee jsem si po\u0159\u00e1d \u0159\u00edkala, \u017ee ten film n\u011bkde mus\u00edm za ka\u017edou cenu sehnat (a samoz\u0159ejm\u011b jsem na to v\u017edycky zapomn\u011bla), a on se n\u00e1m hajzlik v\u00e1lel doma u\u017e tolik t\u00fddn\u016f, m\u011bs\u00edc\u016f, snad i let, fakt nev\u00edm \ud83d\ude00 no samoz\u0159ejm\u011b jsem si ho pustila, hned n\u011bkolikr\u00e1t za sebou… a to bych nebyla j\u00e1, star\u00fd twincestn\u00ed prase, aby m\u011b okam\u017eit\u011b nenapadlo n\u011bjak do toho na\u0161e dva milovan\u00e9 Kauli\u010d\u00e1ky zapojit \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
Te\u010f jenom stru\u010dn\u011b k d\u011bji, zejm\u00e9na pro p\u0159\u00edpadn\u00e9 milovn\u00edky tohoto filmu (j\u00e1 toti\u017e, kdy\u017e vid\u00edm n\u011bjakou takovouhle adaptaci na film, tak jsem stra\u0161nej detailista a po\u0159\u00e1d to k sob\u011b srovn\u00e1v\u00e1m, a hlavn\u011b m\u011b dok\u00e1\u017ee vyto\u010dit, kdy\u017e chyb\u00ed zrovna n\u011bjak\u00e1 moje obl\u00edben\u00e1 sc\u00e9na :-D). P\u0159edem upozor\u0148uju, \u017ee d\u011bj jsem z\u00e1m\u011brn\u011b oklestila jenom na to nejnutn\u011bj\u0161\u00ed, proto\u017ee jinak by z toho musela b\u00fdt jednak v\u00edced\u00edlovka, co\u017e nep\u0159ipad\u00e1 vzhledem k okolnostem (rozepsan\u00e1 Temnota, pr\u00e1ce a posledn\u00ed dobou celkov\u00e1 deprese a \u00fanava) v \u00favahu, to zaprv\u00fd. A zadruh\u00fd, Bill se tam objev\u00ed a\u017e ke konci, tak snad v\u00e1s nezasko\u010d\u00ed, \u017ee tam bude tak kr\u00e1tce. Ale mysl\u00edm, \u017ee d\u011bj jsem zkr\u00e1tila a poupravila natolik, \u017ee jeho p\u0159\u00edtomnost, by\u0165 mnohem krat\u0161\u00ed ne\u017e Tomova, bude o to hez\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
No dob\u0159e, konec vykec\u00e1v\u00e1n\u00ed, kdo chcete, m\u016f\u017eete za\u010d\u00edt \u010d\u00edst \ud83d\ude42<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ulice velkom\u011bsta p\u0159\u00edmo hu\u010dely chaosem, jak se na nich odehr\u00e1val ka\u017edodenn\u00ed shon, opakuj\u00edc\u00ed  se r\u00e1no co r\u00e1no. Lid\u00e9 sp\u011bchali do pr\u00e1ce, d\u011bti do \u0161koly, ulice mezi domy zapl\u0148oval smog od aut. Ka\u017ed\u00fd si sp\u011bchal za sv\u00fdm c\u00edlem. Nikdo si nev\u0161\u00edmal party t\u0159\u00ed \u0161kol\u00e1k\u016f, kte\u0159\u00ed p\u0159ed sebou hnali men\u0161\u00edho dredat\u00e9ho chlapce. Tedy, ne, \u017ee by hnali… on p\u0159ed nimi ut\u00edkal. B\u00e1l se jich, v\u011bd\u011bl, \u017ee ho od nich \u010dek\u00e1 jedin\u011b jejich ka\u017edodenn\u00ed z\u00e1bava – o\u0161kliv\u00e1 \u0161ikana. Rozhazov\u00e1n\u00ed jeho \u0161koln\u00edch knih, natrhov\u00e1n\u00ed aktovky, pol\u00e9v\u00e1n\u00ed se\u0161it\u016f inkoustem. A ohavn\u00e9 ur\u00e1\u017een\u00ed jeho nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed – knih. Miloval knihy, \u010detl v jak\u00e9koliv voln\u00e9 chv\u00edli. A to se t\u011bm t\u0159em v\u016fbec nel\u00edbilo a naopak jim to p\u0159i\u0161lo jako dobr\u00e1 z\u00e1minka k je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00edmu ubli\u017eov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Pomoc! Pomoc!“ k\u0159i\u010del dred\u00e1\u010dek, ale nikdo si ho nev\u0161\u00edmal. Ignorace je u lid\u00ed jedna z nejtypi\u010dt\u011bj\u0161\u00edch vlastnost\u00ed, a obzvl\u00e1\u0161\u0165 vynik\u00e1, kdy\u017e je n\u011bkdo v okol\u00ed v nouzi. \u010clov\u011bk se boj\u00ed, aby se s\u00e1m do n\u011b\u010deho nenamo\u010dil, proto rad\u0161i stoj\u00ed ne\u010dinn\u011b stranou. A tak tomu bylo i onoho r\u00e1na. T\u011bch p\u00e1r \u010dlov\u00ed\u010dk\u016f, kte\u0159\u00ed si honi\u010dky v\u0161imli, jen lhostejn\u011b p\u0159ihl\u00ed\u017eelo a ponechalo chlapce sv\u00e9mu osudu.<\/div>\n
Bezpe\u010d\u00ed na\u0161el a\u017e ve dve\u0159\u00edch star\u00e9ho antikvari\u00e1tu, za n\u011b\u017e se schoval. P\u0159ikr\u010dil se, aby nebyl vid\u011bt skrze sklen\u011bnou v\u00fdpl\u0148, a kdy\u017e dve\u0159e jeho tr\u00fdznitel\u00e9 minuli, spadl mu ze srdce obrovsk\u00fd k\u00e1men. Vydechl \u00falevou, ot\u0159el si zpocen\u00e9 \u010delo a za\u010dal kolem sebe zv\u011bdav\u011b t\u011bkat o\u010dima. Ud\u011blal prvn\u00edch p\u00e1r nesm\u011bl\u00fdch krok\u016f, kdy\u017e vtom…<\/p>\n<\/div>\n
„Zmiz odsud!“<\/div>\n
\n
Leknut\u00edm skoro nadsko\u010dil, ale nikoho nevid\u011bl. Chvili\u010dku po\u010dkal, ne\u017e se uklidn\u00ed jeho bu\u0161\u00edc\u00ed srd\u00ed\u010dko a pot\u00e9 odhodlan\u011b pokra\u010doval dovnit\u0159. Teprve potom uvid\u011bl, jak v k\u0159esle sed\u00ed star\u00fd mu\u017e\u00edk. Skoro by ho ani nepoznal, proto\u017ee se skoro ztr\u00e1cel mezi hromadami knih, nov\u011bj\u0161\u00edch i zapr\u00e1\u0161en\u00fdch, kter\u00e9 se kupily v\u0161ude kolem n\u011bj.<\/div>\n
„Tys nesly\u0161el? Zmiz odsud! Tohle nen\u00ed m\u00edsto pro d\u011bti!“ \u0161t\u011bkl na n\u011bj znovu sta\u0159\u00edk a d\u016fle\u017eit\u011b na n\u011bj zam\u00e1val knihou, kterou m\u011bl pr\u00e1v\u011b roze\u010dtenou. „Tady je toti\u017e n\u011bco, \u010demu u\u017e d\u011bcka v\u016fbec nerozum\u011bj! Je to mal\u00fd a hranat\u00fd a jmenuje se to kniha!“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, co to je kniha!“ odsekl Tom, av\u0161ak jeho hlas si i p\u0159es lehkou dot\u010denost zachov\u00e1val \u00factu v\u016f\u010di letit\u00e9mu p\u00e1novi.<\/div>\n
„Jo, ty tak,“ odfrknul si mu\u017e. „Nezn\u00e1\u0161 nic ne\u017e maxim\u00e1ln\u011b komiks!“<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda!“ zavrt\u011bl Tom hrd\u011b hlavou, a\u017e se jeho dredy rozl\u00e9taly v\u0161emi sm\u011bry. „M\u00e1m doma Posledn\u00edho Mohyk\u00e1na, Dvacet tis\u00edc mil pod mo\u0159em, Dva roky pr\u00e1zdnin, Korz\u00e1ry…“<\/div>\n
Sta\u0159\u00edk se na n\u011bj zkoumav\u011b  zahled\u011bl. Tohle opravdu ne\u010dekal. V\u017edy\u0165 p\u0159ece dne\u0161n\u00ed  ml\u00e1de\u017e o knih\u00e1ch skoro v\u016fbec nic nev\u011bd\u011bla, a tenhle kluk mu te\u010f vyjmenoval to, \u010demu se opravdu d\u00e1 \u0159\u00edkat literatura a ne po\u010dm\u00e1ran\u00fd komiks! A jak mu u toho sv\u00edtily o\u010di!<\/div>\n
„Vid\u00edm, \u017ee ve \u010dten\u00ed knih se opravdu vyzn\u00e1\u0161,“ zamru\u010del pochvaln\u011b. „Ale dr\u017e se toho, co \u010dte\u0161. To jsou knihy bezpe\u010dn\u00e9.“<\/p>\n<\/div>\n
„Ony jsou i jina\u010d\u00ed knihy?“ vydechl se z\u00e1jmem Tom.<\/div>\n
„Jist\u011b, t\u0159eba tahle!“ zam\u00e1val na n\u011bj mu\u017e knihou v\u00e1zanou v hedv\u00e1bn\u00e9 ko\u017een\u00e9 vazb\u011b, zdobenou kovov\u00fdmi ornamenty. „Tahle je nebezpe\u010dn\u00e1! Dr\u017e se sv\u00fdch knih, kter\u00e9 jsou bezpe\u010dn\u00e9 a tuhle se ani neopova\u017euj kdy vz\u00edt do ruky!“<\/div>\n
Zavr\u010del, kdy\u017e se m\u00edstnost\u00ed  rozezn\u011bl telefon, drn\u010d\u00edc\u00ed jenom kousek od okna. Mu\u017e se zvednul ze \u017eidle, odlo\u017eil knihu a odbelhal se k apar\u00e1tu, kde se mu vz\u00e1p\u011bt\u00ed zlep\u0161ila n\u00e1lada, volal mu n\u011bkdo, kdo si cht\u011bl objednat t\u011b\u017eko dostupnou publikaci. V\u00e1\u017eil si v\u0161ech, co r\u00e1di \u010detli.<\/div>\n
Tom p\u00e1rkr\u00e1t nerv\u00f3zn\u011b  p\u0159e\u0161l\u00e1pnul. V\u011bd\u011bl, \u017ee mu\u017e je naplno zaujat\u00fd hovorem, a tak obr\u00e1til svou pozornost na knihu. T\u00e9m\u011b\u0159 s posv\u00e1tnou \u00factou k n\u00ed vzt\u00e1hl dla\u0148. Kdy\u017e byl jen kous\u00ed\u010dek nad deskami, p\u0159i\u0161lo mu, jako by z knihy s\u00e1lalo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed teplo. Jako by ho k sob\u011b \u010d\u00edmsi l\u00e1kala. Rychle napsal na kousek pap\u00edru, \u017ee knihu vr\u00e1t\u00ed, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed opustil antikvari\u00e1t s knihou ukrytou pod velikou mikinou…<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e dorazil do \u0161koly, bylo mu jasn\u00e9, \u017ee u\u017e je pozd\u011b. U\u017e d\u00e1vno odzvonilo na prvn\u00ed hodinu, a kdy\u017e p\u0159ilo\u017eil ucho na dve\u0159e sv\u00e9 t\u0159\u00eddy, poznal, \u017ee se p\u00ed\u0161e p\u00edsemka z matematiky, jeho nejm\u00e9n\u011b obl\u00edben\u00e9ho p\u0159edm\u011btu. Povzdychnul si. Necht\u011blo se mu tam. Chvilku zav\u00e1hal, co d\u011blat, ale pak znovu na sv\u00e9m b\u0159i\u0161e, kde m\u011bl ukrytou knihu, uc\u00edtil teplo. Teplo, kter\u00e9 vyd\u00e1valo velik\u00e9 mno\u017estv\u00ed str\u00e1nek. Str\u00e1nek, kter\u00e9 \u010dekaly, a\u017e se do nich n\u011bkdo za\u010dte…<\/div>\n
Ani nev\u011bd\u011bl jak, a u\u017e  se Tom uveleboval na \u0161koln\u00ed p\u016fd\u011b. Vyt\u00e1hl si nepou\u017e\u00edvanou \u017e\u00edn\u011bnku, pohodln\u011b se usadil a uchopil knihu do obou rukou. P\u0159ejel prsty po zvl\u00e1\u0161tn\u00edm kovov\u00e9m ornamentu a nedo\u010dkav\u011b otev\u0159el na prvn\u00ed str\u00e1nku. Chv\u00edli zav\u00e1hal. Co\u017ee mu to \u0159\u00edkal ten p\u00e1n o tom, \u017ee je kniha nebezpe\u010dn\u00e1? Co kdy\u017e m\u011bl pravdu a on by ji opravdu nem\u011bl \u010d\u00edst? Pak ale zavrt\u011bl hlavou a pousm\u00e1l se. Je to jenom p\u0159\u00edb\u011bh. Byl u\u017e p\u0159ece velk\u00fd a rozumn\u00fd, a v\u011bd\u011bl, \u017ee to jsou jenom dob\u0159e napsan\u00e1 slova na pap\u00ed\u0159e, kter\u00fd se sv\u00e1zal dohromady a obalil pevnou vazbou. Co mu to m\u016f\u017ee ud\u011blat? P\u0159esto mu na okam\u017eik p\u0159ejel mr\u00e1z po z\u00e1dech, kdy\u017e se za\u010detl do prvn\u00edch \u0159\u00e1dk\u016f…<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00edm, co v\u00e1s sem v\u0161echny p\u0159iv\u00e1d\u00ed,“ rozlehl se ve skvostn\u00e9 hale hlas vysok\u00e9ho mu\u017ee, jemu\u017e letit\u00e1 moudrost barvila do pasu dlouh\u00fd plnovous do sn\u011bhob\u00edla. „Temn\u00e1 Nicota po\u017e\u00edr\u00e1 n\u00e1\u0161 sv\u011bt Fantazie. P\u0159i\u0161li jste si pro pomoc k na\u0161emu kr\u00e1li.“<\/em><\/div>\n
Vzduchem se rozlehlo souhlasn\u00e9  muml\u00e1n\u00ed, jak ve\u0161ker\u00e1 fantazijn\u00ed  stvo\u0159en\u00ed p\u0159ikyvovala. Mu\u017e  si povzdychl.<\/em><\/div>\n
„Nev\u00edte v\u0161ak jednu v\u011bc. N\u00e1\u0161 kr\u00e1l, n\u00e1\u0161 jedin\u00fd vl\u00e1dce, um\u00edr\u00e1. Pokud zem\u0159e on, zem\u0159e i na\u0161e \u0159\u00ed\u0161e, proto\u017ee bude v\u016f\u010di Nicot\u011b zcela bezmocn\u00e1.“<\/em><\/div>\n
V\u0161ichni se za\u010dali nerv\u00f3zn\u011b  rozhl\u00ed\u017eet kolem sebe. To p\u0159eci nemohla b\u00fdt pravda! Jejich p\u00e1n p\u0159ece nemohl b\u00fdt smrteln\u011b nemocn\u00fd! V\u017edy\u0165  co by bez n\u011bj d\u011blali, co by bez n\u011bj \u0159\u00ed\u0161e Fantazie byla?<\/em><\/div>\n
„Je jedin\u00fd z n\u00e1s, kdo m\u016f\u017ee na\u0161eho kr\u00e1le a na\u0161i \u0159\u00ed\u0161i zachr\u00e1nit,“ pronesl po chv\u00edli vousat\u00fd mu\u017e. „Je to ten, jen\u017e \u017eije mezi Lidmi z Rovin. Ten, co lov\u00ed bizony. Tom.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom se zarazil. Docela ho p\u0159ekvapilo, \u017ee se v knize vyskytl n\u011bkdo, kdo se jmenuje stejn\u011b jako on. V\u017edy\u0165 jemu se to od prvn\u00edch \u0159\u00e1dk\u016f, kde \u010detl o setk\u00e1n\u00ed jak\u00e9hosi Kameno\u017erouta a lesn\u00edch sk\u0159et\u016f, kte\u0159\u00ed se bavili o \u010demsi jako Temnota? Nicota? U\u017e si nebyl jist\u00fd, jak p\u0159esn\u011b se to tajupln\u00e9 zlo, p\u0159ed kter\u00fdm v\u0161ichni utekli ke sv\u00e9mu kr\u00e1li do Slonovinov\u00e9 v\u011b\u017ee, jmenovalo, ale i tak o\u010dek\u00e1val sp\u00ed\u0161 fantazijn\u00ed d\u011bj. A te\u010f se tam objevilo jeho jm\u00e9no, kter\u00e9 nosil jak\u00fdsi z\u0159ejm\u011b indi\u00e1nsk\u00fd chlapec! Do n\u011bj by sp\u00ed\u0161e tipoval jm\u00e9no typu Vinnetou nebo In\u010du\u010duna, ale Tom? Podv\u011bdom\u011b se zachv\u011bl nedo\u010dkavost\u00ed a za\u010dal \u010d\u00edst d\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl, kdy\u017e  vyslechnul, co m\u00e1 ud\u011blat. Bez jak\u00e9koliv zbran\u011b  se vydat na dalekou cestu, na n\u00ed\u017e mus\u00ed  nezn\u00e1mo kde naj\u00edt l\u00e9k pro jejich kr\u00e1le, a to d\u0159\u00edv, ne\u017e  \u0159\u00ed\u0161i p\u0159em\u016f\u017ee d\u011bsiv\u00e1 Nicota a v\u0161echno se rozpadne v prach a zapomn\u011bn\u00ed.<\/em><\/div>\n
V sedle sv\u00e9ho v\u011brn\u00e9ho sn\u011bhob\u00edl\u00e9ho kon\u011b Artexe a s ozdobn\u00fdm ornamentem kolem krku, jen\u017e dostal pro \u0161t\u011bst\u00ed, se vydal na svou dlouhou pou\u0165. Od moudr\u00fdch zaslechl, \u017ee mu radu poskytne ta nejmoud\u0159ej\u0161\u00ed v \u0159\u00ed\u0161i. \u017delva Morla, kter\u00e1 \u017eije ji\u017e n\u011bkolik tis\u00edc\u016f let a nic j\u00ed neunikne, a\u010d sama \u017eije v odlehl\u00fdch Ba\u017ein\u00e1ch smutku. Tryskem se hnal m\u00edle a m\u00edle zelen\u00fdmi loukami, pra\u0161n\u00fdmi cestami, pou\u0161t\u011bmi i mrazem, dokud se kone\u010dn\u011b nedostal do lesnat\u00fdch mok\u0159ad\u016f. Ani jemu, ani Artexovi se do mo\u010d\u00e1lu necht\u011blo, Tom ale v\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u00e1 na vybranou. Odhodlan\u011b vedl sv\u00e9ho kon\u011b hloub\u011bji a hloub\u011bji do ba\u017ein, vn\u00edmaj\u00edc, jak mu bahno sah\u00e1 postupn\u011b \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00fd\u0161, postupn\u011b a\u017e do pasu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Kdo se nech\u00e1 pohltit smutkem, utone nav\u017edy v ba\u017ein\u00e1ch,“ za\u0161eptal Tom nahlas a skrz slzy sledoval, jak jeho jmenovce nav\u017edy opou\u0161t\u00ed jeho v\u011brn\u00fd \u010dty\u0159noh\u00fd p\u0159\u00edtel. Citliv\u00e9 zv\u00ed\u0159e se nedok\u00e1zalo ubr\u00e1nit smutku a ne\u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 zde c\u00edtilo v\u0161ude kolem sebe. Samo je za\u010dalo c\u00edtit i uvnit\u0159 sebe a nehled\u011b na Tomovy zoufal\u00e9 prosby a tah\u00e1n\u00ed za ot\u011b\u017ee, odevzdan\u011b klesalo a klesalo, a\u017e jej bahno zcela pohltilo…<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 j\u00edt d\u00e1l, Tome,“ vzlyknul a vysmrkal se, ne\u017e se dok\u00e1zal za\u010d\u00edst d\u00e1l, i tak p\u00e1r jeho slz skanulo na str\u00e1nky ve chv\u00edli, kdy se mlad\u00fd indi\u00e1n dozv\u011bd\u011bl, \u017ee \u017eelva mu nepom\u016f\u017ee. \u017de naopak smrt, kterou j\u00ed p\u0159inese Nicota, po v\u0161ech t\u011bch letech v mok\u0159adu jedin\u011b uv\u00edt\u00e1.<\/div>\n
„Ne, Tome! Nevzd\u00e1vej to!“ vyjekl, kdy\u017e pohledn\u00fd chlapec, li\u0161\u00edc\u00ed se od n\u011bj snad jenom vlasy, kter\u00e9 byly rozpu\u0161t\u011bn\u00e9, nikoliv spleten\u00e9 do dred\u016f, znaven\u011b za\u010dal klesat do hlubin ba\u017einy za sv\u00fdm milovan\u00fdm Artexem…<\/p>\n<\/div>\n
„Kde… kde to jsem?“ za\u0161eptal Tom, kdy\u017e se probudil. Uv\u011bdomil si, \u017ee jeho oble\u010den\u00ed je such\u00e9 a \u010dist\u00e9, po bl\u00e1t\u011b nen\u00ed sebemen\u0161\u00ed pam\u00e1tky, a \u017ee le\u017e\u00ed mezi obrovit\u00fdmi b\u00edl\u00fdmi tlapami zakon\u010den\u00fdmi orl\u00edmi dr\u00e1py. Zmaten\u011b se vymanil ze z\u00e1plavy b\u00edl\u00fdch chlup\u016f, kter\u00e9 ho obklopovaly, a kdy\u017e tro\u0161ku poodstoupil, spat\u0159il, \u017ee se na n\u011bj d\u00edvaj\u00ed dv\u011b obrovsk\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di. O\u010di tvora, kter\u00e9ho neznal. Ze v\u0161eho nejv\u00edc p\u0159ipom\u00ednal psa, hlavu m\u011bl hu\u0148atou, s mohutn\u00fdmi \u010delistmi a dlouh\u00fdma plandaj\u00edc\u00edma u\u0161ima, ale t\u011blo, by\u0165 pokryt\u00e9 hust\u00fdmi dlouh\u00fdmi chlupy, m\u011bl sp\u00ed\u0161e dra\u010d\u00ed. Zachv\u011bl se, kdy\u017e vid\u011bl, jak velik\u00e1 je „psova“ tlama, ale zv\u00ed\u0159e se na n\u011bj jenom dobr\u00e1cky usm\u00e1lo.<\/em><\/div>\n
„M\u011bl jsi \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee jsem t\u011b potkal,“ promluvilo hlubok\u00fdm uklid\u0148uj\u00edc\u00edm hlasem. „Jinak bys u\u017e d\u00e1vno um\u0159el v t\u00e9 ohavn\u00e9 ba\u017ein\u011b. Jsem rychlodrak a jmenuju se Falko.“<\/em><\/div>\n
Tom se pousm\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„A j\u00e1 jsem – „<\/em><\/div>\n
„Tom, j\u00e1 v\u00edm,“ sko\u010dil mu do \u0159e\u010di Falko. „A hled\u00e1\u0161 l\u00e9k pro na\u0161eho vl\u00e1dce, kter\u00fd je smrteln\u011b nemocn\u00fd. Najde\u0161 ho, d\u00e1 se \u0159\u00edct, za rohem.“<\/em><\/div>\n
Tom vykulil o\u010di.<\/em><\/div>\n
„To tys m\u011b odnesl cel\u00fdch t\u011bch deset tis\u00edc mil?“ vydechl radostn\u011b, kdy\u017e skute\u010dn\u011b spat\u0159il v d\u00e1li br\u00e1nu ze dvou zlat\u00fdch Sfing, sed\u00edc\u00edch naproti sob\u011b, o n\u00ed\u017e mu \u0159\u00edkala m\u00e1lomluvn\u00e1 \u017eelva.<\/em><\/div>\n
„Ne, jenom dev\u011bt tis\u00edc osmset devades\u00e1t jedna,“ pousm\u00e1l se Falko a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se rozesm\u00e1l, kdy\u017e Tom radostn\u011b v\u00fdsknul. Nechal se od chlapce podrbat za uchem, ale pak na chvilku zv\u00e1\u017en\u011bl.<\/em><\/div>\n
„D\u00e1l u\u017e mus\u00ed\u0161 s\u00e1m. Prozat\u00edm.“<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuju!“ vyhrkl Tom, v\u011bnoval rychlodrakovi z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv a pln nad\u0161en\u00ed se rozeb\u011bhl sm\u011brem k br\u00e1n\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\u010c\u00edm v\u00edc se v\u0161ak ke dv\u011bma Sfing\u00e1m bl\u00ed\u017eil, t\u00edm rychleji ho opou\u0161t\u011bl \u00fasm\u011bv. Vypadalo to docela stra\u0161ideln\u011b. Po chv\u00edli dokonce za\u010dal jeho srdce napl\u0148ovat strach a nejistota. Ty Sfingy vypadaly tak majest\u00e1tn\u011b, tak hrd\u011b, tak… zle! Polknul, kdy\u017e jen kousek od jejich nohou vid\u011bl mrtv\u00e1 t\u011bla a kosti, z\u0159ejm\u011b t\u011bch, kdo se sna\u017eili br\u00e1nou proj\u00edt p\u0159ed n\u00edm. Kdy\u017e u\u017e byl jenom kous\u00ed\u010dek p\u0159ed Sfingami, zmocnily se ho pochybnosti o tom, jestli sv\u016fj \u00fakol skute\u010dn\u011b zvl\u00e1dne. Copak to v\u016fbec jde? Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, ale m\u011bl strach ze zav\u0159en\u00fdch kamenn\u00fdch v\u00ed\u010dek t\u011bch gigantick\u00fdch soch. Jako by pod nimi \u010d\u00edhalo n\u011bjak\u00e9 zlo, kter\u00e9 s\u00edlilo v z\u00e1vislosti na tom, jak moc s\u00edlily Tomovy obavy. Ty vzrostly natolik, \u017ee Tom dokonce couvnul…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„NE!“ vyjekl Tom. „Te\u010f nem\u016f\u017ee\u0161 zp\u00e1tky! Tome, jdi! Nesm\u00ed\u0161 o sob\u011b pochybovat! Jdi!“<\/div>\n
V\u011bd\u011bl ji\u017e z d\u011bje, co se stane, vyc\u00edt\u00ed – li Sfingy nejistotu. Otev\u0159ou sv\u00e9 o\u010di a z t\u011bch vyst\u0159el\u00ed smrt\u00edc\u00ed blesky. Jenom skute\u010dn\u011b odv\u00e1\u017en\u00ed mezi nimi m\u016f\u017eou proj\u00edt \u017eiv\u00ed, a t\u011bch dosud mnoho opravdu nebylo… Ale Tom p\u0159ece nesm\u00ed zklamat! Mus\u00ed to dok\u00e1zat! Je jedin\u00fdm, kdo dok\u00e1\u017ee zachr\u00e1nit kr\u00e1le i celou \u0159\u00ed\u0161i Fantazie…<\/p>\n<\/div>\n
Tom polknul, naposledy se zhluboka nadechnul a divoce se rozeb\u011bhnul. Nevid\u011bl, jak se o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka za\u010d\u00ednaj\u00ed otev\u00edrat, vyc\u00edtil v\u0161ak, jak t\u011bsn\u011b za n\u00edm prolet\u011bly blesky. Blesky, kter\u00e9 ho m\u011bly zab\u00edt. On v\u0161ak p\u0159e\u017eil…<\/em><\/div>\n
Skrz sn\u011bhov\u00e9  z\u00e1v\u011bje a hustou chumelenici se dostal a\u017e ke druh\u00e9 br\u00e1n\u011b, kterou musel proj\u00edt. Tro\u0161ku zmaten\u011b se zastavil p\u0159ed kulat\u00fdm velik\u00fdm zrcadlem, kter\u00e9 lemovaly rampouchy. Pomalou\u010dku se k n\u011bmu bl\u00ed\u017eil \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc a posl\u00e9ze na\u0161el odvahu pod\u00edvat se do n\u011bj. Zeza\u010d\u00e1tku vid\u011bl jen s\u00e1m sebe, takov\u00e9ho, jak\u00fd je. Jen\u017ee pak mu p\u0159i\u0161lo, \u017ee se m\u011bn\u00ed. \u017de na n\u011bj ze zrcadla up\u0159en\u011b hled\u00ed n\u011bkdo jin\u00fd. N\u011bkdo, kdo mu byl velice podobn\u00fd, ale p\u0159itom se li\u0161il, nejv\u00edce asi sv\u00fdmi vlasy, kter\u00e9 byly smotan\u00e9 do takov\u00fdch zvl\u00e1\u0161tn\u00edch prov\u00e1zk\u016f. Ten pohled byl tak re\u00e1ln\u00fd a pln\u00fd emoc\u00ed…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom s v\u00fdk\u0159ikem odhodil knihu.<\/div>\n
„Tohle je i na m\u011b u\u017e moc,“ hlesl, kdy\u017e z\u016fstal jako v tranzu civ\u011bt do prostoru p\u0159ed sebou. Pro\u010d m\u011bl jenom takov\u00fd podivn\u00fd pocit, \u017ee si p\u0159ed chv\u00edl\u00ed s Tomem z knihy hled\u011bli do tv\u00e1\u0159e? Nev\u011bd\u011bl, jestli to byla n\u011bjak\u00e1 vize, sen z vlivu mikrosp\u00e1nku nebo d\u00e9ja vu, ale p\u0159ipadalo mu to tak skute\u010dn\u00e9, tak re\u00e1ln\u00e9! Ale p\u0159ece to nemohla b\u00fdt pravda. Nemohl b\u00fdt sou\u010d\u00e1st\u00ed p\u0159\u00edb\u011bhu! Sakra, v\u017edy\u0165 je to jenom n\u011bkolik p\u00edsmen formovan\u00fdch do podoby d\u011bje, to p\u0159ece v\u011bd\u011bl a znal moc dob\u0159e! P\u0159ece se nebude jako malej kluk b\u00e1t oby\u010dejn\u00e9 knihy!<\/div>\n
Odhodlan\u011b ji zvednul a op\u011bt se se z\u00e1jmem za\u010detl…<\/p>\n<\/div>\n
Tom se s ned\u016fv\u011brou bl\u00ed\u017eil k dal\u0161\u00edm dv\u011bma Sfing\u00e1m. Krajina kolem n\u011bj vypadala, jako by byla m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed a on nev\u011bd\u011bl, co zl\u00e9ho nebo dobr\u00e9ho m\u016f\u017ee od t\u011bchhle soch o\u010dek\u00e1vat. Oproti prvn\u00edm dv\u011bma, kter\u00e9 ji\u017e do d\u00e1li z\u00e1\u0159ily syt\u011b zlatou barvou, byly tyhle dv\u011b jasn\u011b modr\u00e9. A Toma najednou ovl\u00e1dlo tu\u0161en\u00ed, \u017ee t\u011bchhle se b\u00e1t nemus\u00ed. \u017de mu neubl\u00ed\u017e\u00ed, \u017ee po n\u011bm nebudou vys\u00edlat smrt\u00edc\u00ed blesky.<\/em><\/div>\n
Skute\u010dn\u011b  tomu tak bylo.<\/em><\/div>\n
„V\u00edtej, Tome, ji\u017e na tebe dlouhou dobu \u010dek\u00e1me,“ promluvila jedna z nich. „V\u00edme, co se stalo v \u0159\u00ed\u0161i.“<\/em><\/div>\n
„Pak tedy ur\u010dit\u011b v\u00edte, co se stalo kr\u00e1li a jak\u00fd l\u00e9k pot\u0159ebuje,“ vyhrkl Tom.<\/em><\/div>\n
„Jist\u011b\u017ee v\u00edme,“ p\u0159isv\u011bd\u010dila druh\u00e1 Sfinga. „N\u00e1\u0161 p\u00e1n pot\u0159ebuje dv\u011b v\u011bci. Jm\u00e9no… a opravdovou, skute\u010dnou l\u00e1sku. V\u011bci, kter\u00e9 mu m\u016f\u017ee d\u00e1t jedin\u00fd \u010dlov\u011bk. Ten, kter\u00e9ho nem\u016f\u017ee\u0161 v \u0159\u00ed\u0161i Fantazie naj\u00edt.“<\/em><\/div>\n
Tom polknul.<\/em><\/div>\n
„Tak\u017ee v\u0161echno bylo marn\u00e9?“<\/em><\/div>\n
„Nebylo,“ pousm\u00e1la se prvn\u00ed Sfinga. „Ten \u010dlov\u011bk je d\u00edt\u011b. D\u00edt\u011b z lidsk\u00e9ho sv\u011bta. Najde\u0161 jej u hranic \u0159\u00ed\u0161e Fantazie. Ale posp\u011b\u0161 si, Tome! Nicota je den ze dne siln\u011bj\u0161\u00ed a mocn\u011bj\u0161\u00ed! Kdo v\u00ed, jak dlouho tady je\u0161t\u011b budeme?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Chlapec zblednul, kdy\u017e  vid\u011bl, jak se ob\u011bma Sfing\u00e1m za\u010d\u00ednaj\u00ed  drolit p\u016fvabn\u00e9 hlavy. V\u011bd\u011bl, \u017ee skute\u010dn\u011b nen\u00ed \u010dasu nazbyt…<\/em><\/div>\n
P\u0159\u00edtel Falko ho nezradil. Dovolil mu usadit se mu za krkem a vznesl se do vzduchu. A kdo by \u0159ekl, \u017ee letadlo je jedn\u00edm z nejrychlej\u0161\u00edch dopravn\u00edch prost\u0159edk\u016f, ten by se o\u0161kliv\u011b pletl! Falko nasadil vskutku strhuj\u00edc\u00ed rychlost, Tom m\u011bl ob\u010das co d\u011blat, aby se udr\u017eel, p\u0159esto ale po\u0159\u00e1d kulil o\u010di \u00fa\u017easem nad krajinami, nad kter\u00fdmi prol\u00e9t\u00e1vali, a co chv\u00edli se z jeho hrdla vydral \u0161\u0165astn\u00fd sm\u00edch. Let je\u0161t\u011b nikdy neza\u017eil a s Falkem to bylo… neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Jako ve snu, kter\u00fd se pln\u00ed. Let\u011bli mezi mraky, nad nimi se linula blankytn\u00e1 obloha, sv\u00edtilo slun\u00ed\u010dko a oni si byli jist\u00ed, \u017ee je u\u017e nem\u016f\u017ee nic zastavit…<\/em><\/div>\n
Opak v\u0161ak byl pravdou. Ani\u017e to tu\u0161ili, \u0159\u00edtili se svou ohromuj\u00edc\u00ed  rychlost\u00ed p\u0159\u00edmo vst\u0159\u00edc Nicot\u011b. Znenad\u00e1n\u00ed  kolem nich za\u010dal v\u00ed\u0159it vzduch. Za\u010daly se tvo\u0159it velik\u00e1nsk\u00e9  mraky a v\u00edtr byl skoro, jako by \u0159\u00e1dilo torn\u00e1do. Byl tak siln\u00fd, \u017ee se Tom neudr\u017eel a z Falka spadl…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom zrychlen\u011b d\u00fdchal. \u010cetl tak dlouho a tak intenzivn\u011b, \u017ee si skoro ani neuv\u011bdomil, jak\u00e1 mu je zima. Aby taky ne, byla u\u017e noc. Rozhl\u00e9dl se kolem sebe a spat\u0159il star\u0161\u00ed deku. Rad\u0161i nezkoumal, co v\u0161echno za breberky v n\u00ed m\u016f\u017ee b\u00fdt, kdy\u017e u\u017e se n\u011bkolik let, mo\u017en\u00e1 n\u011bkolik des\u00edtek let, v\u00e1l\u00ed na \u0161koln\u00ed p\u016fd\u011b. Zachumlal se do n\u00ed. Sice tro\u0161ku byla c\u00edtit nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed hnilobou, ale jemu to nevadilo. Bylo mu aspo\u0148 teplo. Jak se \u0159\u00edk\u00e1. Smr\u00e1dek, ale teplou\u010dko… a v kombinaci s dobrou knihou se d\u00e1 mluvit o t\u00e9 nejmo\u017en\u011bj\u0161\u00ed t\u011blesn\u00e9 i du\u0161evn\u00ed spokojenosti. Ta v\u0161ak trvala jen do doby, ne\u017e se Tom znovu za\u010detl…<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e  se Tom probral, zjistil, \u017ee op\u011bt le\u017e\u00ed Falkovi za krkem. Kdy\u017e se v\u0161ak kolem sebe rozhl\u00e9dl, vid\u011bl jenom hv\u011bzdy, c\u00e1ry mlhovin a nekone\u010dn\u00fd \u010dern\u00fd vesm\u00edr. Kolem nich se vzn\u00e1\u0161ely kusy skal, \u00fatr\u017eky zem\u011b s kmeny strom\u016f \u010di poz\u016fstatky staveb, ale jinak krom\u011b nich nebylo nikde \u017e\u00e1dn\u00e9ho \u017eiv\u00e1\u010dka.<\/em><\/div>\n
„Falko… kde je \u0159\u00ed\u0161e Fantazie?“<\/em><\/div>\n
„Tohle z n\u00ed zbylo,“ odpov\u011bd\u011bl posmutn\u011ble rychlodrak. „Nicota ji rozdrtila na tyhle mal\u00e9 \u00fatr\u017eky… jsou to posledn\u00ed vzpom\u00ednky, co je\u0161t\u011b zbyly.“<\/em><\/div>\n
„Proto\u017ee jsem zklamal,“  \u0161eptnul smutn\u011b Tom. Chvilku ml\u010del a jenom zasmu\u0161ile pozoroval vesm\u00edr, j\u00edm\u017e proplouvali, na\u010de\u017e se znovu ozval.<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee je\u0161t\u011b stoj\u00ed Slonovinov\u00e1 v\u011b\u017e?“<\/em><\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 stoj\u00ed a mo\u017en\u00e1 ne, t\u011b\u017eko \u0159\u00edct,“ p\u0159iznal Falko. „M\u016f\u017eeme jenom doufat, \u017ee ji na jednom z t\u011bch \u00falomk\u016f je\u0161t\u011b najdeme.“<\/em><\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvnul. M\u011bl t\u011b\u017ek\u00e9  v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed. To v\u0161echno se stalo jedin\u011b  kv\u016fli n\u011bmu. Nebyl dost rychl\u00fd. Zklamal v\u0161echny obyvatele \u0159\u00ed\u0161e Fantazie. Selhal a zni\u010dil t\u00edm tis\u00edce \u017eivot\u016f. Podv\u011bdom\u011b polo\u017eil svou dla\u0148 na p\u0159\u00edv\u011bsek, kter\u00fd dostal darem, a kter\u00fd mu visel kolem krku, a n\u00e1hle poc\u00edtil jak\u00e9si tajupln\u00e9 teplo. \u017de by nad\u011bje p\u0159eci jenom nezem\u0159ela?<\/em><\/div>\n
„Jestli Slonovinov\u00e1 v\u011b\u017e je\u0161t\u011b stoj\u00ed a kr\u00e1l \u017eije… ve\u010f n\u00e1s!“ \u0161eptnul, sv\u00edraj\u00edc p\u0159itom v dlani ornament, kter\u00fd ze v\u0161eho nejv\u00edce asi p\u0159ipom\u00ednal klubko navz\u00e1jem propleten\u00fdch had\u016f. Prvn\u00edch p\u00e1r vte\u0159in se nic ned\u011blo, ale pak se ornament rozz\u00e1\u0159il p\u0159es oslniv\u011b modrou t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e do b\u00edla. A v tu chv\u00edli se p\u0159ed nimi objevil kus sk\u00e1ly, na n\u011bm\u017e se skv\u011bla majest\u00e1tn\u00ed v\u011b\u017e…<\/em><\/div>\n
„Jen jdi,“ vyb\u00eddl Toma Falko pot\u00e9, co p\u0159ist\u00e1li na n\u00e1dvo\u0159\u00ed. „\u010cek\u00e1 na tebe.“<\/em><\/div>\n
Tom zav\u00e1hal, ale pak ve\u0161el do v\u011b\u017ee. Vystoupal p\u00e1r schod\u016f, kter\u00e9  ho dovedly k otev\u0159en\u00fdm dve\u0159\u00edm. Ve\u0161el do pokoje…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
… a m\u00e1lem mu poklesla \u010delist. Nikdy snad nevid\u011bl rozko\u0161n\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdjev. Uprost\u0159ed velik\u00e9  postele se sat\u00e9nov\u00fdmi sn\u011bhob\u00edl\u00fdmi pe\u0159inami sed\u011bl chlapec p\u0159ibli\u017en\u011b  jeho v\u011bku. Ple\u0165 se t\u00e9m\u011b\u0159 ztr\u00e1cela v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti, jen\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 spl\u00fdval s postel\u00ed. Dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy m\u011bl sepnut\u00e9 do leskl\u00e9ho cul\u00edku a \u010delo mu lemovala perlov\u00e1 obrou\u010dka. Av\u0161ak v \u010dern\u011b lemovan\u00fdch o\u010d\u00edch bylo zn\u00e1t pot\u011b\u0161en\u00ed, kdy\u017e k n\u011bmu mladi\u010dk\u00fd vl\u00e1dce vzhl\u00e9dnul.<\/em><\/div>\n
„V\u00edt\u00e1m t\u011b, Tome,“ pozdravil a jeho tichou\u010dk\u00fd jemn\u00fd hl\u00e1sek zazn\u011bl jako nebesk\u00fd chor\u00e1l. Tom se musel pousm\u00e1t, jak n\u00e1dhern\u011b k\u0159ehce, a p\u0159itom tak majest\u00e1tn\u011b, chlapec p\u016fsobil, av\u0161ak z o\u010d\u00ed mu nezmizel pocit provinilosti. To jen d\u00edky n\u011bmu, d\u00edky tomu, \u017ee selhal, se \u0159\u00ed\u0161e Fantazie drol\u00ed na \u010d\u00edm d\u00e1l men\u0161\u00ed trosky, voln\u011b putuj\u00edc\u00ed vesm\u00edrem a temnou Nicotou.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d jsi tak smutn\u00fd?“ ot\u00e1zal se jemn\u011b kr\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„Zklamal jsem,“  \u0161eptnul smutn\u011b Tom. „Nedok\u00e1zal jsem naj\u00edt lidsk\u00e9ho tvora, aby V\u00e1s vyl\u00e9\u010dil.“<\/em><\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 jsi ho na\u0161el!“ nam\u00edtnul s \u00fasm\u011bvem chlapec. „Je tady s tebou!“<\/em><\/div>\n
Tom se rozhl\u00e9dnul, ale nikoho nevid\u011bl.<\/em><\/div>\n
„Nen\u00ed vid\u011bt, je tady jen jeho du\u0161e.“<\/em><\/div>\n
„A kdo je to?“ rozhl\u00ed\u017eel se Tom po\u0159\u00e1d zv\u011bdav\u011b po m\u00edstnosti.<\/em><\/div>\n
Vl\u00e1dcovy rty se zvlnily do je\u0161t\u011b p\u016fvabn\u011bj\u0161\u00edho \u00fasm\u011bvu.<\/em><\/div>\n
„Ten, co s tebou byl, kdy\u017e jsi p\u0159i\u0161el o sv\u00e9ho kon\u011b v Ba\u017ein\u00e1ch smutku. Ten, co s tebou byl, kdy\u017e t\u011b rychlodrak p\u0159en\u00e1\u0161el vzduchem \u0159\u00ed\u0161e. Ten, co jsi ho vid\u011bl v zrcadle…“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil. Vyzn\u011blo to toti\u017e \u00fapln\u011b tak, jako by ten charismatick\u00fd chlapec mluvil zrovna o n\u011bm! Ale to p\u0159ece nemohla b\u00fdt pravda. Nemohl b\u00fdt sou\u010d\u00e1st\u00ed p\u0159\u00edb\u011bhu! To bylo prost\u011b absurdn\u00ed!<\/p>\n<\/div>\n
Stejn\u00e9  my\u0161lenky sd\u00edlel i Tom. Ale ze zamy\u0161len\u00ed  ho vytrhnul ten kouzeln\u011b jemn\u00fd  hl\u00e1sek.<\/em><\/div>\n
„Nebyl jenom on s tebou… ty jsi byl s n\u00edm,“ pokra\u010doval chlapec. „Tenkr\u00e1t, kdy\u017e v\u00e1s honili ti t\u0159i kluci. Tenkr\u00e1t, kdy\u017e jste se p\u0159ed nimi schovali do star\u00e9ho antikvari\u00e1tu. Tenkr\u00e1t, kdy\u017e jste vzali tu kn\u00ed\u017eku, d\u00edky kter\u00e9 se tvoje a jeho du\u0161e propojila!“<\/em><\/div>\n
Dal\u0161\u00ed jeho slova p\u0159eru\u0161il n\u00e1raz. Na st\u011bn\u00e1ch se za\u010daly objevovat praskliny. Polekan\u011b  vzhl\u00e9dnul, av\u0161ak z\u016fstal nad\u00e1le sed\u011bt na sv\u00e9  posteli, zat\u00edmco Tom za\u010dal panika\u0159it.<\/em><\/div>\n
„Pokud n\u00e1s m\u00e1 v\u0161echny skute\u010dn\u011b zachr\u00e1nit, pro\u010d tu je\u0161t\u011b nen\u00ed?“<\/em><\/div>\n
„Proto\u017ee si je\u0161t\u011b neuv\u011bdomuje, \u017ee je sou\u010d\u00e1st\u00ed na\u0161eho nekone\u010dn\u00e9ho p\u0159\u00edb\u011bhu.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Hloupost!“ vyjekl Tom a zamra\u010dil se. Ty postavy nemohly b\u00fdt norm\u00e1ln\u00ed, kdy\u017e o n\u011bm sm\u00fd\u0161lely jako o dal\u0161\u00edm \u00fa\u010dastn\u00edkovi d\u011bje! Nemohl p\u0159ece do osudu p\u0159\u00edb\u011bhu nijak zas\u00e1hnout, v\u017edy\u0165 to cel\u00e9 jenom \u010dte, nic v\u00edc! Zkr\u00e1tka to ovlivnit nem\u016f\u017ee, i kdyby cht\u011bl, a basta. Jenom\u017ee i jemu se za\u010daly po tv\u00e1\u0159\u00edch koulet slzy, kdy\u017e d\u00edky \u010dten\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 v\u011brohodn\u011b pro\u017e\u00edval Tomovu nejistotu a kr\u00e1l\u016fv tich\u00fd strach…<\/p>\n<\/div>\n
„Ne! Pro\u010d nic neud\u011bl\u00e1?“ k\u0159i\u010del zoufale Tom, zat\u00edmco kr\u00e1li za\u010daly z kr\u00e1sn\u00fdch o\u010d\u00ed st\u00e9kat slzy zoufalstv\u00ed i strachu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu p\u0159ece nic ud\u011blat!“ k\u0159iknul Tom. „\u017diju p\u0159ece tady, na Zemi!“<\/p>\n<\/div>\n
Strop se za\u010dal drolit a na zdech byly \u010d\u00edm d\u00e1l v\u011bt\u0161\u00ed trhliny, jak do v\u011b\u017ee znovu a znovu nar\u00e1\u017eely vesm\u00edrn\u00e9 kameny. Velkolep\u00e1 stavba se pomalu, ale jist\u011b za\u010d\u00ednala hroutit a bylo v\u00edce ne\u017e z\u0159ejm\u00e9, \u017ee krom v\u011b\u010dn\u00e9ho zatracen\u00ed \u0159\u00ed\u0161e Fantazie p\u0159inese kr\u00e1li a Tomovi smrt.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm! Pro\u010d to neud\u011bl\u00e1\u0161?“ vyk\u0159iknul n\u00e1hle kr\u00e1l \u00fap\u011bnliv\u011b a nal\u00e9hav\u011b…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
… a Tom m\u011bl pocit, \u017ee by\u0165  je to jen liter\u00e1rn\u00ed postava, tak \u017ee mu vl\u00e1dce hled\u00ed p\u0159\u00edmo do obli\u010deje. Byl si v jednu chv\u00edli zcela jist\u00fd, \u017ee je ta bytost p\u0159ed n\u00edm, mohl vid\u011bt, jak se tv\u00e1\u0159e lesknou pot\u016f\u010dky slz, mohl spo\u010d\u00edtat ka\u017edou dlouhou \u0159asu a mohl v o\u010d\u00edch \u010d\u00edst \u010dirou hr\u016fzu.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm! Zachra\u0148 n\u00e1s! Dej mi jm\u00e9no a l\u00e1sku, zachra\u0148 t\u00edm n\u00e1\u0161 sv\u011bt!“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tak dob\u0159e!“ vyk\u0159ikl Tom. Odhodil kn\u00ed\u017eku, rozeb\u011bhl se k oknu a otev\u0159el jej doko\u0159\u00e1n. Okam\u017eit\u011b ho ovanul divok\u00fd vichr, jak v temnot\u011b noci zu\u0159ila divok\u00e1 bou\u0159e, ale jemu to bylo \u00fapln\u011b jedno. Jm\u00e9no, kter\u00e9 m\u011bl vl\u00e1dci d\u00e1t, mu okam\u017eit\u011b vyvstalo v mysli, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na to, \u017ee jej ned\u00e1vno nav\u011bky opustil tat\u00ednek, kdy\u017e jej zkosila smrt. Byl to mu\u017e velice pohledn\u00fd, mil\u00fd, \u010destn\u00fd a spravedliv\u00fd. P\u0159esn\u011b takov\u00fd, aby si vl\u00e1dce jeho jm\u00e9no zaslou\u017eil.<\/p>\n<\/div>\n
„BILLE!“ vyk\u0159iknul do ne\u010dasu, ne\u017e se jej zmocnila tma…<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d… je tady takov\u00e1 tma?“ zamumlal Tom, kdy\u017e se za\u010dal prob\u00edrat a nevid\u011bl nic jin\u00e9ho, ne\u017e nepropustnou \u010der\u0148. Krom\u011b m\u00edste\u010dka, kde slaboulililince pableskovalo zlatav\u00e9 sv\u011bt\u00e9lko.<\/div>\n
„Na za\u010d\u00e1tku je v\u017edycky tma,“ vysv\u011btlil mu jemn\u00fd hl\u00e1sek. Hl\u00e1sek, kter\u00fd tak dob\u0159e znal…<\/div>\n
Oto\u010dil se po n\u011bm a najednou ho spat\u0159il. Z temnoty se dala postupn\u011b rozeznat silueta lidsk\u00e9ho t\u011bla… a Tom poprv\u00e9 koukal kr\u00e1li z o\u010d\u00ed do o\u010d\u00ed. Bylo zn\u00e1t, \u017ee je to d\u00edt\u011b p\u0159ibli\u017en\u011b v jeho v\u011bku a zbl\u00edzka byl mnohem, mnohem hez\u010d\u00ed, p\u016fvabn\u011bj\u0161\u00ed a k\u0159eh\u010d\u00ed, ne\u017e v l\u00ed\u010den\u00ed kni\u017en\u00edho d\u011bje. Tom byl sice lehce zmaten\u00fd, jak m\u016f\u017ee b\u00fdt Bill tak re\u00e1ln\u00fd, kdy\u017e je to jenom postava z kn\u00ed\u017eky, ale nehodlal nad t\u00edm hloubat, mnohem v\u00edc oproti tomu vn\u00edmal, jak mu zaho\u0159elo srd\u00ed\u010dko. Okam\u017eit\u011b c\u00edtil, \u017ee mus\u00ed toho chlapce chr\u00e1nit a b\u00fdt mu nabl\u00edzku tak, jak jenom to bude mo\u017en\u00e9. Ne\u017e ale sta\u010dil uva\u017eovat d\u00e1l, pov\u0161iml si, \u017ee zlat\u00e9 pableskov\u00e1n\u00ed vych\u00e1z\u00ed z \u010dehosi, co m\u011bl Bill v dlani. Sklopil k tomu o\u010di.<\/div>\n
„Co to je?“<\/div>\n
„Zrnko p\u00edsku,“ odv\u011btil ti\u0161e Bill. „To posledn\u00ed, co zbylo z \u0159\u00ed\u0161e Fantazie.“<\/div>\n
Hlas m\u011bl sice zast\u0159en\u00fd  smutkem, ale m\u00edsto \u010dir\u00e9ho ne\u0161t\u011bst\u00ed v n\u011bm zn\u011blo sp\u00ed\u0161e pokojn\u00e9 odevzd\u00e1n\u00ed se osudu.<\/div>\n
Tom se mu ne\u0161\u0165astn\u011b  pod\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tak\u017ee v\u0161echno bylo marn\u00e9?“<\/div>\n
„Ne!“ zavrt\u011bl Bill kr\u00e1snou hlavinkou. „Otev\u0159i svou ruku.“<\/div>\n
Tom poslu\u0161n\u011b ud\u011blal, co po n\u011bm mladi\u010dk\u00fd kr\u00e1l cht\u011bl, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed uc\u00edtil, jak mu do dlan\u011b spadlo zrnko p\u00edsku. Vyd\u00e1valo ze sebe tajupln\u00e9 teplo a jako by… nad\u011bji?<\/div>\n
„Sm\u00ed\u0161 si cokoliv p\u0159\u00e1t,“ napov\u011bd\u011bl mu tichou\u010dce Bill. „N\u011bco si p\u0159ej a zrnko ti to spln\u00ed.“<\/div>\n
Tom se na n\u011bj zad\u00edval. Nech\u00e1pal to. Zdr\u00e1hal se tomu uv\u011b\u0159it, ale copak bylo mo\u017en\u00e9 nev\u011b\u0159it?<\/div>\n
„A… a kolik t\u011bch p\u0159\u00e1n\u00ed m\u00e1m?“<\/div>\n
„Kolik chce\u0161,“ pousm\u00e1l se Bill a v tu chv\u00edli se mu na rtech objevil ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv, kter\u00fd Tom kdy vid\u011bl. „\u010c\u00edm v\u00edc jich bude, t\u00edm hez\u010d\u00ed, v\u011bt\u0161\u00ed a pest\u0159ej\u0161\u00ed bude nov\u00e1 \u0159\u00ed\u0161e Fantazie.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom se zamyslel. Co by si jenom mohl p\u0159\u00e1t? Jeho hlavou najednou v\u00ed\u0159ilo spoustu my\u0161lenek, ale kterou vyslovit jako prvn\u00ed? Skousnul si rty a najednou u\u017e v\u011bd\u011bl…<\/p>\n<\/div>\n
„To je n\u00e1dhera!“ v\u00fdsknul radostn\u011b.<\/div>\n
Sed\u011bl Falkovi za krkem, proh\u00e1n\u011bli se skrz b\u011blav\u00e9 lehoulink\u00e9 obl\u00e1\u010dky a pod nimi se rozprost\u00edrala \u0159\u00ed\u0161e Fantazie. Nov\u00e1, bez jak\u00e9hokoliv ohro\u017een\u00ed z\u00e1ke\u0159nou Nicotou. Mnohem v\u011bt\u0161\u00ed a hez\u010d\u00ed, ne\u017e byla ta p\u016fvodn\u00ed.<\/div>\n
Tom m\u011bl celou tu dobu na tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv, kdy\u017e vid\u011bl, jak je v\u0161echno zase v tom nejlep\u0161\u00edm mo\u017en\u00e9m po\u0159\u00e1dku. Byl to n\u00e1dhern\u00fd pohled a cel\u00e9 to umoc\u0148oval pro\u017eitek z nezvykl\u00e9ho zp\u016fsobu letu. Ale byla je\u0161t\u011b jedna v\u011bc, kter\u00e1 to cel\u00e9 korunovala…<\/div>\n
„Pod\u00edvej, Falko!“ vyjekl n\u00e1hle, kdy\u017e na zelen\u00e9 louce vid\u011bl rychle se pohybuj\u00edc\u00ed sn\u011bhob\u00edl\u00fd bod. „Tom a Artex!“<\/div>\n
Skute\u010dn\u011b to byli oni. Tom sed\u011bl na sv\u00e9m milovan\u00e9m koni a tryskem se \u0159\u00edtili nekone\u010dnou loukou. Z obou vyza\u0159ovala radost a spokojenost. Tom Tomovi i Artexovi zam\u00e1val a Falko se vznesl o n\u011bco v\u00fd\u0161.<\/div>\n
„A jak\u00e9 bude\u0161 m\u00edt dal\u0161\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed?“<\/div>\n
Tom zap\u0159em\u00fd\u0161lel. Nev\u011bd\u011bl jak, ale najednou se mu v hlav\u011b n\u011bco vybavilo. Sklonil hlavu k Falkovu uchu. N\u011bco rychlodrakovi za\u0161eptal a Falko se souhlasn\u011b a z\u00e1rove\u0148 \u0161kodolib\u011b rozesm\u00e1l, kdy\u017e se najednou objevili ve m\u011bst\u011b a k smrti vyd\u011bsili pr\u00e1v\u011b ty t\u0159i kluky, kte\u0159\u00ed Toma d\u0159\u00edve \u0161ikanovali. Ti, nev\u011bd\u00edc, co to je za obludu, kterou Tom ovl\u00e1dal s naprost\u00fdm p\u0159ehledem, schovali se dobrovoln\u011b do popelnice a vylezli teprve ve chv\u00edli, kdy si byli jisti, \u017ee u\u017e jsou Tom s Falkem hodn\u011b daleko a jedno u\u017e bylo jist\u00e9. \u017de tomuhle klukovi se rad\u0161i u\u017e budou a\u017e do smrti vyh\u00fdbat.<\/p>\n<\/div>\n
Jedna v\u011bc v\u0161ak Toma p\u0159esto tr\u00e1pila. I kdy\u017e si te\u010f \u017eivot u\u017e\u00edval, jak jenom v r\u00e1mci sv\u00fdch jeden\u00e1cti let mohl, v\u011bd\u011bl, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00ed chv\u00edle, kdy bude muset tenhle b\u00e1je\u010dn\u00fd sv\u011bt opustit a vr\u00e1tit se do norm\u00e1ln\u00edho \u017eivota. Do \u017eivota, kde u\u017e nebude \u017e\u00e1dn\u00fd Falko, \u017e\u00e1dn\u00fd Kameno\u017erout, \u017e\u00e1dn\u00fd Tom a Artex. \u017d\u00e1dn\u00fd Bill…<\/div>\n
„Pro\u010d se tr\u00e1p\u00ed\u0161?“ zeptal se ho jemn\u00fd hl\u00e1sek, jako by Bill pr\u00e1v\u011b tu\u0161il, \u017ee je objektem Tomov\u00fdch my\u0161lenek.<\/div>\n
„Budu se u\u017e muset vr\u00e1tit dom\u016f,“ p\u0159iznal se Tom. „Nechce se mi, ale budu muset. Mus\u00edm b\u00fdt doma s maminkou a chodit do \u0161koly… Ale nechci v\u00e1s ztratit… hlavn\u011b ne tebe. Ty mi bude\u0161 chyb\u011bt nejv\u00edc. Jsi ten nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d na sv\u011bt\u011b.“<\/div>\n
Chvilku smutnil, dokud ho Bill nep\u0159eru\u0161il.<\/div>\n
„Ale to by se dalo za\u0159\u00eddit,“ pousm\u00e1l se. Uchopil do dlan\u011b zrnko p\u00edsku a pevn\u011b jej stisknul, p\u0159i\u010dem\u017e soust\u0159ed\u011bn\u011b zav\u0159el o\u010di…<\/p>\n<\/div>\n
Epilog<\/p>\n<\/div>\n
O deset let pozd\u011bji<\/p>\n<\/div>\n
„Miluju kouzla,“ vydechl Bill, kdy\u017e ve filmu nasko\u010dily z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00e9 titulky. Zrovna s Tomem dokoukali n\u00e1dhern\u00fd fantasy film, kde o z\u00e1zraky i magii nebyla nouze. P\u0159itiskl se k Tomovi je\u0161t\u011b v\u00edc a spokojen\u011b zafun\u011bl, kdy\u017e ho dredat\u00fd chlapec je\u0161t\u011b pevn\u011bji obejmul.<\/div>\n
„J\u00e1 taky… neb\u00fdt nich, tak tady spolu takhle nejsme.“<\/div>\n
„To je pravda,“ p\u0159isv\u011bd\u010dil Bill a zavzpom\u00ednal. Kouzlo, kter\u00e9 mu dok\u00e1zalo vdechnout \u017eivot tak, aby se z fiktivn\u00ed postavi\u010dky stal \u017eiv\u00fdm \u010dlov\u011bkem, bylo vskutku vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed, a neb\u00fdt Tomovy maminky, kter\u00e1 je objevila u nich doma, a zavolala z\u00e1chranku, zajist\u00e9 by um\u0159el. Ale nic takov\u00e9ho se nestalo, Tomova maminka jej vl\u00eddn\u011b adoptovala a chlapci od t\u00e9 doby vyr\u016fstali jako brat\u0159i. Te\u010f u\u017e bydleli ve vlastn\u00edm, kr\u00e1sn\u011b za\u0159\u00edzen\u00e9m byt\u011b a m\u011bli jeden druh\u00e9ho. V\u011bd\u011bli, \u017ee jejich srdce navz\u00e1jem tlu\u010dou jen pro sebe, a \u017ee se miluj\u00ed tou nej\u010dist\u0161\u00ed a nejvroucn\u011bj\u0161\u00ed l\u00e1skou.<\/p>\n<\/div>\n
Av\u0161ak p\u0159esto v\u0161echno nikdy nezapomn\u011bli naj\u00edt si n\u011bkolikr\u00e1t za den chvilku na sn\u011bn\u00ed a fantaz\u00edrov\u00e1n\u00ed. V ty chv\u00edle jen sed\u00e1vali vedle sebe nebo k sob\u011b byli na gau\u010di p\u0159itulen\u00ed, a odd\u00e1vali se my\u0161lenk\u00e1m na to, co se asi d\u011bje v \u0159\u00ed\u0161i Fantazie. Kouzlo, kter\u00e9 Billa uvrhlo do t\u011bla lidsk\u00e9ho smrteln\u00edka, mu ji\u017e nedovolovalo se v\u016fbec kdy vr\u00e1tit, a Tom se do \u0159\u00ed\u0161e Fantazie taky pod\u00edvat nemohl, proto\u017ee toho dne, kdy se objevili p\u0159ed dve\u0159mi jejich domu, kde je na\u0161la maminka, kniha zmizela. Nikdo ji u\u017e nikdy nena\u0161el. Ale kdesi ve sv\u00e9m srdci Bill c\u00edtil, \u017ee jeho fantazijn\u00ed \u0159\u00ed\u0161i se vede tak kr\u00e1sn\u011b, jako jemu tady ve sv\u011bt\u011b \u017eiv\u00fdch s Tomem, a \u017ee sv\u00fdmi chvilkov\u00fdmi zasn\u011bn\u00edmi tu kr\u00e1snou krajinu, kter\u00e1 jim ji\u017e byla nav\u011bky zapov\u011bzena, obohacuj\u00ed a \u010din\u00ed ji je\u0161t\u011b hez\u010d\u00ed, ne\u017e u\u017e byla. Tak hezkou  a velkolepou, aby ji snad n\u011bkdy je\u0161t\u011b n\u011bkdo, kdo mo\u017en\u00e1 n\u011bkdy je\u0161t\u011b najde a bude \u010d\u00edst knihu v ko\u017een\u00e9 vazb\u011b s kovov\u00fdmi ornamenty, mohl nav\u0161t\u00edvit a u\u017e\u00edt si jej\u00ed n\u00e1dheru d\u0159\u00edv, ne\u017e se op\u011bt objev\u00ed n\u011bjak\u00e9 zlo, kter\u00e9 by j\u00ed mohlo cht\u00edt ubl\u00ed\u017eit…<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Ahoj\u00edk v\u0161ichni, op\u011bt a zase j\u00e1 se hl\u00e1s\u00edm s dal\u0161\u00ed jednod\u00edlovkou \ud83d\ude42 to jsem takhle jednoho hezk\u00e9ho dne odhalila, \u017ee mezi dvd, kter\u00e1 se n\u00e1m v\u00e1l\u00ed doma, je i jedno s filmem, kter\u00fd jsem v d\u011btstv\u00ed naprosto zbo\u017e\u0148ovala. S Nekone\u010dn\u00fdm p\u0159\u00edb\u011bhem (verz\u00ed z roku 1984, ty<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-11456","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11456","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11456"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11456\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11456"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11456"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11456"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}