{"id":11470,"date":"2010-06-14T18:00:00","date_gmt":"2010-06-14T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11442"},"modified":"2010-06-14T18:00:00","modified_gmt":"2010-06-14T17:00:00","slug":"ukryty-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/06\/14\/ukryty-7\/","title":{"rendered":"Ukryt\u00fd 7."},"content":{"rendered":"
autor: Doris<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom nebyl schopn\u00fd se pohnout ani o milimetr. A z\u00e1rove\u0148 tak moc cht\u011bl. Jen si nebyl dost dob\u0159e jist\u00fd, jestli chce nejrad\u011bji zmizet, a nebo snad sko\u010dit Billovi kolem krku. Ka\u017edou chv\u00edli musel zaost\u0159ovat sv\u016fj zrak, jak se mu hlava lehce motala od alkoholu. Pravda, bylo to lep\u0161\u00ed ne\u017e u Gustava doma. Vzduch mu ud\u011blal dob\u0159e, ale zato cigareta, kterou kou\u0159il p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, mu neud\u011blala moc dob\u0159e na \u017ealudek. Nebo to bylo jen nervozitou? Nev\u011bd\u011bl, co by m\u011bl \u0159\u00edct. Myslel si, \u017ee o n\u011bm Bill nev\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 jen\u2026“ \u017dbleptnul Tom a trochu se zakym\u00e1cel. Bill p\u0159ikr\u010dil o\u010di a ud\u011blal n\u011bkolik krok\u016f k n\u011bmu.<\/div>\n
„Jsi opil\u00fd?“ zp\u0159\u00edma na n\u011bj hled\u011bl, a\u017e z toho Tomovi p\u0159ech\u00e1zel mr\u00e1z po z\u00e1dech. Bill na n\u011bj mluvil bez jedin\u00e9ho v\u00fdrazu v obli\u010deji. Jako by jeho tv\u00e1\u0159 byla strnul\u00e1 a svoje grimasy nikdy nem\u011bnila. Stejn\u011b tak i jeho hlas. Tom z toho nedok\u00e1zal vytu\u0161it, pro\u010d na n\u011bj v\u016fbec Bill mluv\u00ed. Jestli se zlob\u00ed, nebo jestli to je starostliv\u00e1 ot\u00e1zka. Ale zas tolik fandit si necht\u011bl.  <\/div>\n
„Jsem v pohod\u011b.“ Zakroutil hlavou, ale v ten moment se mu siln\u011b zhoupl \u017ealudek. D\u011blat frajera se mu o\u010dividn\u011b nevede. Bill se ani nepohnul. Jen si ho prohl\u00ed\u017eel. Tom c\u00edtil, jak se mu do t\u011bla zavrt\u00e1v\u00e1 Bill\u016fv pohled. Zrovna tak ostr\u00fd, jako by do n\u011bj zaj\u00ed\u017ed\u011bla d\u00fdka. Zvednul k n\u011bmu o\u010di a nadechoval se, \u017ee n\u011bco \u0159ekne, jeho \u017ealudek ho ale pr\u00e1v\u011b zradil. M\u00edsto slov se rychle p\u0159edklonil a obsah jeho \u017ealudku skon\u010dil v ke\u0159i u chodn\u00edku. Na druhou stranu mohl b\u00fdt r\u00e1d. C\u00edtil znatelnou \u00falevu. Bill to cel\u00e9 pozoroval a v duchu d\u011bkoval bohu, \u017ee mu to d\u00edt\u011b nepozvracelo nov\u00e9 kalhoty. Vzdychnul a popadl Toma za loket. Ne\u017e se Tom nad\u00e1l, nebo si to sta\u010dil n\u011bjak uv\u011bdomit, st\u00e1l v p\u0159eds\u00edni Billova domu a sledoval, jak ze sebe Bill sundav\u00e1 bundi\u010dku a boty. <\/div>\n
\n
„Tady si d\u0159epni a ani se nehni.“ Srazil Bill toma na schody, kde ho nechal sed\u011bt, a zmizel ve vedlej\u0161\u00edch dve\u0159\u00edch. Tom usuzoval, \u017ee to bude kuchy\u0148 nebo koupelna podle tekouc\u00ed vody. Ani se nepohnul. Jen se rozhl\u00e9dl kolem sebe a trochu se lekl, kdy\u017e kolem n\u011bj prob\u011bhl Scotty a zmizel v pat\u0159e. Jeho mozek asi po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b pln\u011b nepob\u00edral, kde se to vlastn\u011b nach\u00e1z\u00ed, a u\u017e v\u016fbec nech\u00e1pal pro\u010d. Nebo si to snad ani neuv\u011bdomoval. Jeho \u017ealudku se sice ulevilo, ale jeho mozku se nejsp\u00ed\u0161 ulev\u00ed a\u017e po d\u016fkladn\u00e9m sp\u00e1nku.<\/div>\n
„Tohle vypij.“ Ozval se znovu Bill stoj\u00edc\u00ed p\u0159ed n\u00edm a pod\u00e1val mu sklenici vody s \u010d\u00edmsi. Tom si skleni\u010dku vzal a podez\u00edrav\u011b k obsahu \u010duchnul. Sice by houby poznal, co to je, ale lep\u0161\u00ed n\u011bjak\u00e1 opatrnost ne\u017e v\u016fbec \u017e\u00e1dn\u00e1. Nakr\u010dil \u010delo a sledoval, jak se v tekutin\u011b rozpou\u0161t\u00ed cosi. Bill jen proto\u010dil o\u010di.<\/div>\n
„Vypad\u00e1m na to, \u017ee t\u011b chci otr\u00e1vit?“ syknul po Tomovi a jeho obli\u010dej snad poprv\u00e9 zm\u011bnil v\u00fdraz. Ov\u0161em pro Toma ne zrovna pozitivn\u00ed. Zamra\u010dil se. Tom ani vlastn\u011b nev\u011bd\u011bl, \u010deho se ob\u00e1v\u00e1. Nem\u011bl strach, \u017ee by ho cht\u011bl Bill otr\u00e1vit. Co kdy\u017e ho chce jen om\u00e1mit a pak\u2026 Ale ne. Jist\u011b m\u00e1 jen p\u0159\u00edli\u0161 bujnou fantazii. Nadechl se a upil z obsahu. Chutnalo to po citronech. Tom v duchu zanad\u00e1val s\u00e1m na sebe. Maj\u00ed snad n\u011bjak\u00fd utlumovac\u00ed pr\u00e1\u0161ky takov\u00e9 p\u0159\u00edchut\u011b? Te\u010f u\u017e bez z\u00e1bran za\u010dal p\u00edt, dokud v n\u011bm nezmizl ve\u0161ker\u00fd obsah a pr\u00e1zdnou sklenici podal Billovi. Mohl si te\u010f dokonale v\u0161imnout t\u011bch p\u011bst\u011bn\u00fdch neht\u016f a v\u00fdrazn\u011b dlouh\u00fdch \u0161t\u00edhl\u00fdch prst\u016f, kter\u00e9 obemkly skleni\u010dku.<\/p>\n<\/div>\n
„Kde bydl\u00ed\u0161?“ ozval se znovu Bill. Toma postupn\u011b opou\u0161t\u011bla nervozita. Alespo\u0148 pro tentokr\u00e1t z Billa nebyl tolik nerv\u00f3zn\u00ed. Trochu p\u0159eci, ale ne tak znateln\u011b jako je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed.<\/div>\n
„Kousek od n\u00e1dra\u017e\u00ed.“ Odpov\u011bd\u011bl a prohl\u00ed\u017eel si Bill\u016fv obli\u010dej. Susane m\u011bla pravdu. V\u00e1\u017en\u011b se l\u00ed\u010dil. Tom si ale nemohl pomoct, musel uznat, \u017ee to Billovi slu\u0161\u00ed. Jestli ho uchv\u00e1tila fotografie, na kter\u00e9 bylo Billovi devaten\u00e1ct let, tak pro to, co c\u00edtil te\u010f, nem\u011bl slova. M\u011bl snad a\u017e nep\u0159irozen\u011b bledou tv\u00e1\u0159. Nebo tak mo\u017en\u00e1 p\u016fsobila v kombinaci s \u010dern\u00fdmi vlasy a \u010dern\u011b or\u00e1movan\u00fdma o\u010dima. M\u00edrn\u011b vystoupl\u00e9 l\u00edcn\u00ed kosti a dokonale vykrojen\u00e9 rty. Kdyby Tom nev\u011bd\u011bl, \u017ee je Bill dosp\u011bl\u00fd mu\u017e, myslel by si, \u017ee pr\u00e1v\u011b potkal and\u011bla. Bill p\u0159ik\u00fdvl nad Tomovou odpov\u011bd\u00ed a zmizel op\u011bt ve vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti. Tom chv\u00edli v\u00e1hal, ale nakonec se postavil na nohy a podp\u00edraj\u00edc se o ze\u010f, se postavil mezi futra. Sledoval Billova z\u00e1da. Byl v\u00e1\u017en\u011b hodn\u011b huben\u00fd. A upl\u00e9 oble\u010den\u00ed to jen zd\u016fraz\u0148ovalo.  <\/div>\n
„M\u00e1\u0161 n\u011bkoho doma?“ promluvil Bill, ale neot\u00e1\u010del se. D\u00e1l se v\u011bnoval oplachov\u00e1n\u00ed skleni\u010dky. V\u011bd\u011bl ale, \u017ee je Tom mezi dve\u0159mi a sleduje ho. Tom sebou trochu trhnul a kouknul na hodiny vis\u00edc\u00ed na zdi. Bylo p\u011bt minut po jedn\u00e9.<\/div>\n
„Ne. M\u00e1ma je pry\u010d. Mus\u00edm j\u00ed d\u00e1t v\u011bd\u011bt, a\u017e p\u0159ijdu dom\u016f.“ Zakroutil Tom hlavou. U\u017e te\u010f v\u011bd\u011bl, \u017ee ne\u017e se dostane dom\u016f, bude to minim\u00e1ln\u011b p\u016fl hodiny a Simone tref\u00ed \u0161lak. Bill vypnul vodu, ot\u0159el ruce o kalhoty a p\u0159e\u0161el k Tomovi.<\/div>\n
„Dej mi telefon.“ Nat\u00e1hl k n\u011bmu ruku a Tom nech\u00e1pav\u011b nakr\u010dil \u010delo. Jeho ruka u\u017e ale poslu\u0161n\u011b lovila v kapse. Bill si telefon vzal a chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161lel. Pak jen v rychlosti odeslal smsku Jsem doma<\/em> a telefon Tomovi vr\u00e1til.<\/div>\n
„Velice bych ocenil, kdybys mi tu nezane\u0159\u00e1dil nic z n\u00e1bytku ani podlahu. Jinak si to bude\u0161 vyt\u00edrat s\u00e1m.“ Zpra\u017eil Toma p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem a pro\u0161el kolem n\u011bj po schodech do patra. Tom to asi po\u0159\u00e1d nech\u00e1pal. St\u00e1l pod schodama a d\u00edval se do tmy, kde zmizel Bill. Za chv\u00edli se naho\u0159e rozsv\u00edtilo a Bill se znovu objevil na schodech. Kukal dol\u016f na Toma.  <\/div>\n
„Jdi si lehnout.“ Trhnul hlavou sm\u011brem k pokoji, ze kter\u00e9ho vy\u0161el. Tom nejist\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl, ale nakonec lehce p\u0159ik\u00fdvl. Kone\u010dn\u011b se zul a pomalu vy\u0161el schody. Pro jistotu se p\u0159idr\u017eoval z\u00e1bradl\u00ed. Bill se ani nepohnul. Jen ho sledoval, a kdy\u017e Tom ve\u0161el do pokoje, postavil se mezi futra.<\/div>\n
„Scotty, poj\u010f sem.“ Popl\u00e1cal si dlan\u00ed o stehno a jeho mazl\u00ed\u010dek se poslu\u0161n\u011b zvedl z ustlan\u00e9 postele a p\u0159e\u0161el ke sv\u00e9mu p\u00e1novi. Tom se rozhl\u00eddl. O\u010dividn\u011b se nach\u00e1zel v Billov\u011b lo\u017enici. Oto\u010dil se ke dve\u0159\u00edm, ale zjistil, \u017ee ty u\u017e jsou zav\u0159en\u00e9 a Bill u\u017e tu nen\u00ed. Povzdychl si a chv\u00edli tup\u011b z\u00edral na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e, ne\u017e dosedl na postel. Vyt\u00e1hl z kapsy vibruj\u00edc\u00ed telefon, aby si p\u0159e\u010detl odpov\u011b\u010f od svoj\u00ed m\u00e1my. Dob\u0159e Tomi. Uvid\u00edme se z\u00edtra ve\u010der.<\/em> Tomovi to v hlav\u011b \u0161rotovalo. Nebyl ale schopn\u00fd o tom te\u010f moc p\u0159em\u00fd\u0161let. Shodil ze sebe oble\u010den\u00ed a zalezl do postele. Zav\u0159el o\u010di a zavrtal se do pe\u0159iny. Tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b von\u011bla. Trvalo to jen p\u00e1r vte\u0159in, ne\u017e Tom usnul.  <\/div>\n
Probudilo ho ostr\u00e9 sv\u011btlo vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z okna. Unaven\u011b si promnul o\u010di. Nem\u011bl ani pon\u011bt\u00ed o tom, kolik je hodin a hlava ho trochu bolela. M\u011bl p\u0159\u00ed\u0161ernou \u017e\u00edze\u0148. Zam\u017eoural kolem sebe a chv\u00edli z\u016fstal zara\u017een\u011b koukat, ne\u017e mu do\u0161lo, kde vlastn\u011b je. St\u00e1hnul se mu \u017ealudek. Pamatoval si v\u0161echno, co se d\u011blo, i co kdo \u0159\u00edkal, tak\u017ee tak moc opil\u00fd b\u00fdt nemohl, ale p\u0159esto te\u010f hodn\u011b znejist\u011bl. Vyhrabal se z pe\u0159iny, obl\u00e9kl se a potichu vykoukl ze dve\u0159\u00ed. Bill u\u017e byl vzh\u016fru. Sly\u0161el ho chodit po kuchyni a Scotty byl nejsp\u00ed\u0161e s n\u00edm. Jeho dr\u00e1pky cvakaly o dla\u017edice v kuchyni. Tom najednou nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat. Nutn\u011b ale pot\u0159eboval koupelnu. Zkusil otev\u0159\u00edt vedlej\u0161\u00ed dve\u0159e a m\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed. Opl\u00e1chl se a pusu si vypl\u00e1chl \u00fastn\u00ed vodou. Rovnou se p\u0159i t\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti n\u011bkolikr\u00e1t napil, aby uhasil \u017e\u00edze\u0148. Zhluboka se nadechl a se\u0161el dol\u016f za Billem. Ten sed\u011bl u kuchy\u0148sk\u00e9ho stolu za sv\u00fdm laptopem a zaujat\u011b si n\u011bco zapisoval. Tom mu z\u016fstal st\u00e1t za z\u00e1dy a koukal na monitor. Nic mu to ale ne\u0159\u00edkalo. Bill nejsp\u00ed\u0161 pracoval. Na jeho monitoru byl jen jak\u00fdsi sloupcov\u00fd graf a spousta zelen\u00fdch nebo \u010derven\u00fdch \u010d\u00edsel. N\u011bkter\u00e1 z nich se i co chv\u00edli m\u011bnila.  <\/div>\n
„Ehm\u2026 dobr\u00fd r\u00e1no.“ Ozval se v\u00e1hav\u011b Tom a nejist\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl. Odpov\u011b\u010f ale nedostal. Bill na n\u011bj jen l\u00edn\u011b oto\u010dil hlavu, sjel ho pohledem a znovu se zahled\u011bl p\u0159ed sebe. Tom na z\u00e1klad\u011b toho z\u016fstal nejist\u011b st\u00e1t. Nev\u011bd\u011bl, co by tedy m\u011bl d\u011blat. Mo\u017en\u00e1 se vytratit.<\/div>\n
„Ne\u010dek\u00e1\u0161 douf\u00e1m, \u017ee ti budu d\u011blat sn\u00eddani j\u00e1?“ ozval se po chv\u00edli Bill, st\u00e1le hled\u00edc na monitor. P\u0159ep\u00ednal jeden graf za druh\u00fdm a Tomovi pozornost nev\u011bnoval. „M\u00e1\u0161 ruce, pokud jsem si v\u0161iml. A jestli jsi tam k t\u00e9 podlaze p\u0159imrznul, tak bude\u0161 asi hlady.“ Dodal a napil se svoj\u00ed k\u00e1vy. Tomovi tohle bylo docela nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Dob\u0159e, pochopil to, m\u00e1 se naj\u00edst, ale hrabat se tu v Billov\u011b lednici se mu moc necht\u011blo. V\u00e1hav\u011b se ale dal do pohybu a zalil si cere\u00e1lie ml\u00e9kem. Z\u016fstal op\u0159en\u00fd o kuchy\u0148skou linku, a zat\u00edmco poj\u00eddal, sledoval Billa. Toma to pomalu a\u017e vyt\u00e1\u010delo, jak si ho Bill nev\u0161\u00edm\u00e1. Nem\u011bl sice d\u016fvod si ho v\u0161\u00edmat, ale tahle ignorace u\u017e byla i na Toma vcelku siln\u00e1 a hlavn\u011b ji nech\u00e1pal. Kdy\u017e ho chce ignorovat, tak pro\u010d ho sem v\u016fbec v noci bral?<\/p>\n<\/div>\n
„Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ odv\u00e1\u017eil se Tom promluvit, aby p\u0159eru\u0161il to t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho, a hlavou k\u00fdvnul sm\u011brem k po\u010d\u00edta\u010di, kdy\u017e se na n\u011bj Bill pod\u00edval s otazn\u00edky v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„Hraju internetovou hru.“ Proto\u010dil Bill o\u010di a ironicky se za\u0161klebil. „Co bys asi \u0159ekl? Mysl\u00ed\u0161, \u017ee nem\u00e1m pr\u00e1ci?“ oto\u010dil se zp\u011bt k monitoru, aby mohl tentokr\u00e1t po\u010d\u00edta\u010d zaklapnout. Tom dojedl posledn\u00ed sousto a misku polo\u017eil do d\u0159ezu. Pohladil Scottyho, co kolem n\u011bj proch\u00e1zel, kdy\u017e opou\u0161t\u011bl m\u00edstnost, a chv\u00edli zav\u00e1hal. Takhle bl\u00edzko Billovi je\u0161t\u011b nebyl a necht\u011bl, aby to bylo naposledy. Ale op\u00edjet se kv\u016fli tomu ka\u017ed\u00fd den v\u00e1\u017en\u011b necht\u011bl. Bill si ho u\u017e zase nev\u0161\u00edmal. O\u010dividn\u011b doufal, \u017ee se te\u010f Tom spakuje a odejde, a krajn\u011b ho vyt\u00e1\u010delo, \u017ee tu Tom je\u0161t\u011b stoj\u00ed.<\/div>\n
„Hodl\u00e1\u0161 se mi sem nast\u011bhovat, nebo u\u017e laskav\u011b p\u016fjde\u0161?“ prsknul po Tomovi a rukou v\u00fdznamn\u011b uk\u00e1zal ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Tom se rychle zamyslel, jak by to zahr\u00e1l, aby nemusel hned odch\u00e1zet a hlavn\u011b\u2026 aby se mohl je\u0161t\u011b vr\u00e1tit.  <\/div>\n
autor: Doris<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris Tom nebyl schopn\u00fd se pohnout ani o milimetr. A z\u00e1rove\u0148 tak moc cht\u011bl. Jen si nebyl dost dob\u0159e jist\u00fd, jestli chce nejrad\u011bji zmizet, a nebo snad sko\u010dit Billovi kolem krku. Ka\u017edou chv\u00edli musel zaost\u0159ovat sv\u016fj zrak, jak se mu hlava lehce motala<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[324],"tags":[],"class_list":["post-11470","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ukryty"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11470","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11470"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11470\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11470"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11470"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11470"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}