{"id":1149,"date":"2017-07-14T16:00:00","date_gmt":"2017-07-14T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1142"},"modified":"2017-07-14T16:00:00","modified_gmt":"2017-07-14T15:00:00","slug":"vampire-sunrise-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/07\/14\/vampire-sunrise-1\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise 1."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

V\u00edm, \u017ee up\u00ed\u0159\u00ed pov\u00eddky za\u017eily sv\u016fj vrchol u\u017e p\u0159ed n\u011bjakou dobou, ale co bych to byla za spisovatelku, kdybych si to taky nevyzkou\u0161ela? D\u0159\u00edv, ne\u017e se pust\u00edte do \u010dten\u00ed, bych cht\u011bla pod\u011bkovat Bitter, kter\u00e1 mi neskute\u010dn\u011b pom\u00e1hala. D\u00edky jej\u00edm reakc\u00edm jsem byla schopn\u00e1 pokra\u010dovat v psan\u00ed a nav\u00e1d\u011bt d\u011bj do toho spr\u00e1vn\u00e9ho sm\u011bru. Bez tebe a toho kr\u00e1sn\u00e9ho chaosu v tv\u00e9 hlav\u011b bych n\u011bco takov\u00e9ho nenapsala. D\u00e1v\u00e1\u0161 m\u00fdm pov\u00eddk\u00e1m nov\u00fd rozm\u011br. A jedno obrovsk\u00e9 d\u011bkuju sm\u011b\u0159uje k m\u00e9 milovan\u00e9 Luki. Proto\u017ee neb\u00fdt j\u00ed, pravd\u011bpodobn\u011b bych s psan\u00edm sekla u\u017e d\u00e1vno. Jsi moje hv\u011bzda a tentokr\u00e1t jsem do pov\u00eddky nevlo\u017eila jen sebe, ale i kus tebe. Tak\u017ee tady pro V\u00e1s m\u00e1m nejnov\u011bj\u0161\u00ed d\u00edlko. U\u017eijte si ho a jako v\u017edy budu vd\u011b\u010dn\u00e1 za ka\u017ed\u00fd koment\u00e1\u0159.
Becs<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Na p\u0159epln\u011bn\u00e9 n\u00e1stupi\u0161t\u011b metra p\u0159ijela rachot\u00edc\u00ed souprava. N\u00e1sledn\u011b vypukla obvykl\u00e1 t\u0159enice, kdy\u017e se masa lid\u00ed sna\u017eila vystoupit, zat\u00edmco druh\u00e1 se rvala dovnit\u0159. Lidi. Div\u00edm se, \u017ee tahle stupidn\u00ed rasa je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d nevym\u0159ela, a nav\u00edc se sami r\u00e1di ozna\u010duj\u00ed za p\u00e1ny tvorstva. Vrchol evoluce. A p\u0159i tom ani nejsou schopn\u00ed pochopit tak stupidn\u00ed v\u011bc, jako \u017ee mus\u00ed po\u010dkat, ne\u017e se v\u0161ichni vyval\u00ed ven, ne\u017e se sami za\u010dnou dr\u00e1t dovnit\u0159. M\u011bl jsem co d\u011blat, abych potla\u010dil zhnusen\u00e9 odfrknut\u00ed, a tak jsem se rad\u011bji zase zam\u011b\u0159il na sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 boty s tlustou podr\u00e1\u017ekou. Stylov\u00e1 z\u00e1le\u017eitost. Doufal jsem, \u017ee si je nezama\u017eu, a\u017e se dneska vyd\u00e1m do temn\u00fdch tunel\u016f metra.<\/div>\n
N\u00e1stupi\u0161t\u011b se kone\u010dn\u011b vypr\u00e1zdnilo a zavl\u00e1dlo tu p\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho. Po m\u00e9 levici st\u00e1la parti\u010dka asi sedmi kluk\u016f v tmav\u00e9m oble\u010den\u00ed a s \u010dern\u00fdmi batohy na z\u00e1dech. Moje dne\u0161n\u00ed z\u00e1bava.<\/div>\n
„Promi\u0148te. Za jak dlouho pojede dal\u0161\u00ed?“ zeptala se m\u011b star\u0161\u00ed pan\u00ed, kter\u00e1 sed\u011bla vedle m\u011b a kryla m\u011b tak p\u0159ed pohledy on\u011bch t\u00fdpk\u016f.<\/div>\n
„Za patn\u00e1ct minut, madam,“ mrkl jsem se na ni a pohl\u00e9dl j\u00ed do mil\u00e9ho obli\u010deje.<\/div>\n
„D\u011bkuji, mlad\u00edku,“ oplatila mi \u00fasm\u011bv. „Slu\u0161n\u00fdch lid\u00ed u\u017e se dnes moc nevid\u00ed, co?“ nadhodila, kdy\u017e si v\u0161imla, jak\u00fdm pohledem si skupinku m\u011b\u0159\u00edm.<\/div>\n
„To tedy ne,“ uchechtl jsem se. Kdyby tak tu\u0161ila, kdo vedle n\u00ed opravdu sed\u00ed, pravd\u011bpodobn\u011b by sv\u016fj n\u00e1zor trochu p\u0159ehodnotila. Ne, nebyl jsem mlad\u00edk a rozhodn\u011b jsem nebyl ani \u010dlov\u011bk.<\/div>\n
„Omluvte m\u011b,“ klepl jsem rukou do lavi\u010dky a vstal, kdy\u017e banda zaplula do tunelu metra. V\u0161iml jsem si, \u017ee kamera, kter\u00e1 sleduje n\u00e1stupi\u0161t\u011b, byla p\u0159est\u0159\u00edkan\u00e1 \u010dern\u00fdm sprejem. Pravd\u011bpodobn\u011b jejich pr\u00e1ce.<\/div>\n
\n

Zapnul jsem si ko\u017eenou bundu a vydal se za nimi. Za\u010d\u00edn\u00e1 lov. Dnes ve\u010der jsem se rozhodl zjistit, co ti takzvan\u00ed lovci up\u00edr\u016f v t\u011bch tunelech hledaj\u00ed. Ach ano, ne\u017e se pust\u00edm do vypr\u00e1v\u011bn\u00ed on\u00e9 nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ud\u00e1losti, m\u011bl bych v\u00e1m vysv\u011btlit jednu z\u00e1sadn\u00ed v\u011bc. J\u00e1 jsem ten tolik ob\u00e1van\u00fd up\u00edr. Tvor temnot. Krev saj\u00edc\u00ed vra\u017ed\u00edc\u00ed zr\u016fda, kter\u00e1 v\u00e1s vycucne do posledn\u00ed kapi\u010dky.<\/p><\/div>\n

Takov\u00e1 sn\u016f\u0161ka kec\u016f. \u017dijeme ve stolet\u00ed, kdy u\u017e nejen\u017ee lidstvo o na\u0161i existenci v\u00ed, ale nav\u00edc n\u00e1s dokonce toleruje. Asi jako kdybychom byli gayov\u00e9. M\u00e1me sv\u00e1 pr\u00e1va, a pokud se moc neukazujeme, nikdo proti n\u00e1m nic nem\u00e1. Nau\u010dili jsme se \u017e\u00edt tak, abychom lidi neohro\u017eovali na \u017eivot\u011b, a z\u00e1rove\u0148 se d\u00edky jejich krvi udr\u017eeli na \u017eivu. Ano, spr\u00e1vn\u011b. Jsou to krevn\u00ed banky, kdo n\u00e1s z\u00e1sobuje \u017eivotad\u00e1rnou tekutinou. Dokonce tu bylo i p\u00e1r bar\u016f, kter\u00e9 se odv\u00e1\u017eily m\u00edt krev v nab\u00eddce. Nikdy jsem nesly\u0161el o \u017e\u00e1dn\u00e9m up\u00edrovi, kter\u00fd by n\u011bco takov\u00e9ho zkusil, ale byl to od lid\u00ed rozhodn\u011b vst\u0159\u00edcn\u00fd krok. Dok\u00e1zali jsme s lidmi doj\u00edt k dohod\u011b. Pokud nebudeme vra\u017edit, nebudou n\u00e1s lovit. Ov\u0161em i mezi nimi se najdou tihle vtip\u00e1lkov\u00e9, kte\u0159\u00ed se pokou\u0161\u00ed n\u00e1s chytat a pak zab\u00edt. Nutno \u0159\u00edct, \u017ee dost ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b. \u017d\u00e1dn\u00fd \u010dlov\u011bk u\u017e up\u00edra nezabil nejm\u00e9n\u011b sto let. Nech\u00e1pal jsem, co si chce tahle parti\u010dka dok\u00e1zat, a hlavn\u011b pro\u010d se vyd\u00e1vaj\u00ed do hnusn\u00fdch \u0161pinav\u00fdch chodeb. Co si mysl\u00ed, \u017ee tam najdou? Opravdu jsou tak naivn\u00ed a domn\u00edvaj\u00ed se, \u017ee \u017eijeme n\u011bkde ve stok\u00e1ch a kan\u00e1lech? To ani n\u00e1hodou. J\u00e1 t\u0159eba vyrostl na z\u00e1mku. Jist\u011b, pat\u0159\u00edm k up\u00edrsk\u00e9 \u0161lecht\u011b, ale to je vedlej\u0161\u00ed.<\/div>\n
\n
Nebylo t\u011b\u017ek\u00e9 ty kluky naj\u00edt. D\u011blali takov\u00fd krav\u00e1l, \u017ee je musely sly\u0161et v\u0161echny hluch\u00e9 krysy, kter\u00e9 tady \u017eily.<\/div>\n
„Andreasi, k \u010demu je tohle dobr\u00e9? U\u017e to tady prol\u00e9z\u00e1me m\u011bs\u00edc a na nic jsme nenarazili,“ st\u011b\u017eoval si jeden z nich. P\u0159izn\u00e1v\u00e1m, \u017ee jsem si ho v\u0161iml u\u017e d\u0159\u00edv. Vlasy m\u011bl spleten\u00e9 do \u010dern\u00fdch cornrows a p\u0159es \u010delo uv\u00e1zan\u00fd \u010dern\u00fd \u0161\u00e1tek. S pot\u011b\u0161en\u00edm bych zabo\u0159il zuby do jeho tepl\u00e9ho masa. Jen jsem na to pomyslel, sliny se mi za\u010daly sb\u00edhat a j\u00e1 musel n\u011bkolikr\u00e1t polknout. Ano, m\u00e1me dohodu s lidmi. Jen\u017ee p\u0159irozen\u00e9 instinkty nelze v\u017edy potla\u010dit. Obzvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e n\u011bkdo von\u00ed jako ten kluk. Jeho sladk\u00e1 v\u016fn\u011b si razila cestu do m\u00fdch nosn\u00edch d\u00edrek a d\u00e1vala tak zabrat m\u00e9mu sebeovl\u00e1dan\u00ed.<\/div>\n
„Dr\u017e hubu, Tome. U\u017e jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee to m\u00e1m zji\u0161t\u011bn\u00e9 od spolehliv\u00e9ho zdroje. Jeden z nich by se tu m\u011bl schov\u00e1vat,“ oponoval mu druh\u00fd.<\/div>\n
Aaa, tak\u017ee se jmenuje Tom. Dobr\u00e9 v\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co? Kdy\u017e se ti nelib\u00ed, jak to tady d\u011bl\u00e1me. M\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt prozkoumat tuhle chodbu s\u00e1m.“<\/div>\n
Je\u0161t\u011b lep\u0161\u00ed. Dneska to rozhodn\u011b bude z\u00e1bava. Dal jsem Tomovi p\u00e1r vte\u0159in n\u00e1skok, zat\u00edmco nad\u00e1val, kdy\u017e stoupnul do kalu\u017ee, a pak jsem se za n\u00edm vydal. \u0160el sp\u00ed\u0161 vych\u00e1zkov\u00fdm krokem, ne\u017e \u017ee by se doopravdy pokou\u0161el n\u011bkoho stopovat. U\u017e d\u0159\u00edv jsem si v\u0161iml, \u017ee se ke sv\u00e9mu \u00fakolu stav\u00ed sp\u00ed\u0161 laxn\u011b. Jako by se s nimi vypravoval sp\u00ed\u0161 ze zvyku nebo proto, \u017ee nem\u011bl nic jin\u00e9ho na pr\u00e1ci, ne\u017e \u017ee by m\u011bl skute\u010dn\u011b n\u011bjak\u00fd z\u00e1jem o loven\u00ed up\u00edr\u016f. O to v\u00edc jsem se k n\u011bmu cht\u011bl dostat bl\u00ed\u017e. Ti ostatn\u00ed byli jen banda pitomc\u016f, co si hraj\u00ed na hrdiny ve stylu J. I. Joe, vypatlan\u00e9 zelen\u00e9 mozky, ale na tomhle bylo n\u011bco v\u00edc.<\/div>\n
\n

„Do prdele,“ zaklel. Pravd\u011bpodobn\u011b si za\u0161pinil tu svoji bundi\u010dku. Rozhodl jsem se, \u017ee tentokr\u00e1t mu tenhle mal\u00fd v\u00fdlet trochu oslad\u00edm. Schv\u00e1ln\u011b jsem n\u011bkolikr\u00e1t zadupal, a\u017e se moje kroky ozv\u011bnou roznesly chodbou. Byl jsem o dv\u011b zat\u00e1\u010dky d\u00e1l, tak\u017ee Tom nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed mo\u017enost m\u011b vid\u011bt, zat\u00edmco j\u00e1, d\u00edky sv\u00e9mu skv\u011bl\u00e9mu sluchu a je\u0161t\u011b lep\u0161\u00ed prostorov\u00e9 orientaci, jsem p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, kde je. Taky jsem c\u00edtil, jak se prudce oto\u010dil a srdce mu za\u010dalo b\u00edt rychleji. To jeho zb\u011bsil\u00e9 tudum, tudum, tudum mi vh\u00e1n\u011blo adrenalin do \u017eil. Musel jsem zat\u0159epat hlavou. Dneska tu nejsi na lovu za potravou, Bille.<\/p><\/div>\n

„Kdo je tam?“ zeptal se Tom a j\u00e1 musel ocenit jeho pokus o pevn\u00fd t\u00f3n. „Andreasi, p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee jestli je to n\u011bjak\u00fd tv\u016fj posran\u00fd vt\u00edpek, tak ti d\u00e1m do dr\u017eky.“<\/div>\n
„Showtime,“ za\u0161eptal jsem si pro sebe a plnou rychlost\u00ed jsem se kolem n\u011bj prohnal. On nem\u011bl mo\u017enost m\u011b zahl\u00e9dnout, proto\u017ee jsem dok\u00e1zal b\u00fdt prakticky neviditeln\u00fd. Nicm\u00e9n\u011b siln\u00fd poryv v\u011btru, kter\u00fd m\u011b n\u00e1sledoval, ur\u010dit\u011b poc\u00edtil.<\/div>\n
„Kdo je to?“ vykoktal zd\u011b\u0161en\u011b a couval o p\u00e1r krok\u016f. Vylezl z koleji\u0161t\u011b a vstoupil do jedn\u00e9 z postrann\u00edch uli\u010dek pro \u00fadr\u017ebu. Je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t jsem kolem n\u011bj prob\u011bhl a s pot\u011b\u0161en\u00edm sledoval jeho vystra\u0161en\u00fd obli\u010dej. Chud\u00e1k. Ur\u010dit\u011b nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee n\u011bkdy naraz\u00ed na skute\u010dn\u00e9ho up\u00edra. A te\u010f m\u011b tady m\u011bl a nev\u011bd\u011bl, jak s t\u00edm nalo\u017eit. Bylo na \u010dase se mu uk\u00e1zat.<\/div>\n
\n

St\u00e1l \u010delem ke koleji\u0161ti a poslepu couval hloub do uli\u010dky, kde u\u017e jsem na n\u011bj \u010dekal j\u00e1. Zalo\u017eil jsem si ruce na prsou a \u010dekal, kdy si m\u011b kone\u010dn\u011b v\u0161imne. Byl tak vyd\u011b\u0161en\u00fd, \u017ee ho ani nenapadlo se oto\u010dit. V rukou sv\u00edral jakousi po dom\u00e1cku vyrobenou ku\u0161i s d\u0159ev\u011bn\u00fdmi kol\u00edky. Vypadal docela k popuk\u00e1n\u00ed, jak se tady t\u0159\u00e1sl a zbra\u0148 mu poskakovala.<\/p><\/div>\n

„Ehm, ehm,“ odka\u0161lal jsem si, abych upoutal jeho pozornost. Oto\u010dil se takovou rychlost\u00ed, kterou dok\u00e1\u017ee vyvinout jen \u010dlov\u011bk p\u0159i nejvy\u0161\u0161\u00edm stupni strachu. Nam\u00ed\u0159il na m\u011b tu svoji ku\u0161i\u010dku a j\u00e1 ji jedin\u00fdm m\u00e1vnut\u00edm poslal do betonov\u00e9 zdi. \u00dalomky dol\u00e9tly a\u017e k na\u0161im noh\u00e1m.<\/div>\n
„Kdo jsi?“ vysoukal ze sebe s n\u00e1mahou Tom.<\/div>\n
„Ten, koho tady u\u017e n\u011bkolik noc\u00ed hled\u00e1\u0161,“ zak\u0159enil jsem se a p\u0159edvedl malou teatr\u00e1ln\u00ed \u00faklonu. Bylo to u\u017e hrozn\u011b dlouho, co jsem n\u011bjak\u00e9mu smrteln\u00edkovi odhalil, kdo skute\u010dn\u011b jsem, tak\u017ee jsem si to cht\u011bl u\u017e\u00edt i se v\u0161\u00edm t\u00edmhle divad\u00e9lkem. Kdybych m\u011bl na hlav\u011b klobouk, ur\u010dit\u011b bych ho semkl.<\/div>\n
„Ty jsi u\u2026 u\u2026 up\u00edr?“ vykulil na m\u011b p\u0159ekvapen\u011b o\u010di.<\/div>\n
„V cel\u00e9 sv\u00e9 kr\u00e1se,“ zazubil jsem se na n\u011bj, abych mu tak p\u0159edvedl sv\u00e9 dokonal\u00e9 \u0161pi\u010d\u00e1ky. Vykro\u010dil jsem proti n\u011bmu, tak\u017ee za\u010dal couvat. Zastavila ho a\u017e betonov\u00e1 ze\u010f, kdy\u017e do n\u00ed narazil patami.<\/div>\n
\n

„Pros\u00edm, nezab\u00edjej m\u011b,“ zamrkal dlouh\u00fdmi \u0159asami a m\u011b bodlo v podb\u0159i\u0161ku. U\u017e to nebyl jen hlad, co jsem c\u00edtil. O slovo se hl\u00e1sila i touha. Byl zatracen\u011b sexy a j\u00e1 bych byl bl\u00e1zen, kdybych to nep\u0159iznal.<\/p><\/div>\n

„Nen\u00ed to p\u0159esn\u011b to, co jsi cht\u011bl prov\u00e9st ty mn\u011b?“ povyt\u00e1hl jsem jedno obo\u010d\u00ed a do\u0161el k n\u011bmu tak bl\u00edzko, \u017ee jsem c\u00edtil, jak se mu \u017eilami \u0159ine hork\u00e1 krev.<\/div>\n
„J\u00e1 necht\u011bl\u2026 to Andreas\u2026 J\u00e1 bych nikdy\u2026 tohle j\u00e1\u2026“ panika\u0159il a div, \u017ee se nepokou\u0161el vtisknout do betonu za n\u00edm. Ozvalo se pravideln\u00e9 drn\u010den\u00ed a za n\u011bkolik vte\u0159in se kolem n\u00e1s prohnala dal\u0161\u00ed souprava metra. Oz\u00e1\u0159ila na\u0161e obli\u010deje, a\u010dkoliv nikdo z cestuj\u00edc\u00edch nemohl post\u0159ehnout na\u0161i malou interakci.<\/div>\n
„Proboha,“ za\u0161eptal Tom, kdy\u017e jsme znovu osam\u011bli. „Jsi tak n\u00e1dhern\u00fd.“ Pak jako by si uv\u011bdomil, co \u0159ekl, sklopil pohled dol\u016f a do tv\u00e1\u0159\u00ed se mu vlila \u010derve\u0148. Pak se zase zvedl a na\u0161e o\u010di se setkaly. V ten moment jako by mnou projel elektrick\u00fd v\u00fdboj. Naprosto m\u011b to \u0161okovalo, proto\u017ee jsem to byl v\u011bt\u0161inou j\u00e1, kdo lidem tyhle pocity zp\u016fsoboval a schv\u00e1ln\u011b jim je nasazoval do hlavy. Na okam\u017eik jsem se p\u0159estal ovl\u00e1dat a poc\u00edtil jsem lehk\u00fd tlak v o\u010d\u00edch. To, jak se moje klidn\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 duhovky p\u0159em\u011bnily na hladov\u00e9 modr\u00e9, a z\u00e1rove\u0148 z m\u00fdch d\u00e1sn\u00ed povyjely \u0161pi\u010d\u00e1ky.<\/div>\n
\n

Tomovou o\u010dek\u00e1vanou reakc\u00ed byl v\u00fdk\u0159ik, proto\u017ee se p\u0159ed n\u00edm pr\u00e1v\u011b uk\u00e1zal pred\u00e1tor p\u0159ipraven\u00fd k lovu. Co u\u017e nebylo tak o\u010dek\u00e1van\u00e9, byl kr\u00e1tk\u00fd st\u0159\u00edbrn\u00fd no\u017e\u00edk, kter\u00fd se mu objevil v ruce jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku. Pravd\u011bpodobn\u011b ho m\u011bl \u0161ikovn\u011b schovan\u00fd n\u011bkde v ruk\u00e1vu. Byl jsem natolik om\u00e1men\u00fd tou chemi\u00ed, kter\u00e1 mezi n\u00e1mi prob\u011bhla, \u017ee jsem nestihl zareagovat a on mi jeho \u010depel prudce zarazil do boku mezi \u017eebra.<\/p><\/div>\n

Jedin\u00fdch hm\u00e1tnut\u00edm jsem ho vyrval ven a zahodil, a\u017e se rozt\u0159\u00ed\u0161til o prot\u011bj\u0161\u00ed ze\u010f. C\u00edtil jsem pal\u010divou bolest, jakou po sob\u011b zanech\u00e1valo st\u0159\u00edbro. Zmetek, byl p\u0159ipraven\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jsem si myslel. V duchu jsem pod\u011bkoval v\u0161emocn\u00e9mu Vladu Draculovi, \u017ee byl no\u017e\u00edk jen post\u0159\u00edb\u0159en\u00fd, proto\u017ee jinak bych se tu v\u00e1lel v bolestn\u00fdch k\u0159e\u010d\u00edch a Tom by m\u011b mohl dorazit, nebo pop\u0159\u00edpad\u011b ut\u00e9ct. Zlomil jsem se v pase a n\u011bkolikr\u00e1t se zhluboka nadechl. Bolest postupn\u011b ustupovala a j\u00e1 se znovu dok\u00e1zal soust\u0159edit. Tom se zd\u00e1l b\u00fdt natolik p\u0159ekvapen\u00fd sv\u00fdm vlastn\u00edm \u010dinem, \u017ee tu jen st\u00e1l s otev\u0159en\u00fdmi \u00fasty a vykulen\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
„A to jsem si myslel, \u017ee budeme kamar\u00e1di,“ odplivnul jsem si a znovu se narovnal do pln\u00e9 v\u00fd\u0161ky.<\/div>\n
„O-omlouv\u00e1m se. Byl to reflex. Leknul jsem se,“ br\u00e1nil se sp\u011b\u0161n\u011b a zvedl ruce do vzduchu, jako\u017ee se vzd\u00e1v\u00e1. Do t\u00e9, ve kter\u00e9 je\u0161t\u011b p\u0159ed okam\u017eikem dr\u017eel n\u016f\u017e, jsem mu pra\u0161til, tak\u017ee se mu cel\u00e9 t\u011blo nato\u010dilo a ruka pleskla o ze\u010f. Zaslechl jsem nezam\u011bniteln\u00fd zvuk l\u00e1m\u00e1n\u00ed kost\u00ed a pot\u011b\u0161en\u011b jsem se usm\u00e1l. Aspo\u0148 bude m\u00edt p\u0159ipom\u00ednku toho, co mi provedl.<\/div>\n
\n

„Tome, Tome? Co se to tam d\u011bje?“ k\u0159i\u010del n\u011bkdo nedaleko od n\u00e1s. Nem\u011bl jsem zrovna n\u00e1ladu vypo\u0159\u00e1d\u00e1vat se s hordou blb\u00fdch d\u011bcek, a tak jsem se jen sklonil k d\u0159ep\u00edc\u00edmu Tomovi, jen\u017e si k hrudi tisknul poran\u011bnou ruku, jako by to bylo novorozen\u011b.<\/p><\/div>\n

„Je\u0161t\u011b jsme spolu neskon\u010dili,“ syknul jsem mu do ucha, a\u017e mu p\u0159ejel mr\u00e1z po z\u00e1dech.<\/div>\n
Rozb\u011bhl jsem se opa\u010dn\u00fdm sm\u011brem, ne\u017e kter\u00fdm ke mn\u011b p\u0159ich\u00e1zely zvuky ostatn\u00edch. Musel jsem si promnout \u017eebra, jak m\u011b v nich nep\u0159\u00edjemn\u011b \u0161kubalo. „Tohle mu teda rozhodn\u011b nedaruju,“ mumlal jsem si pro sebe, kdy\u017e jsem se dostal z metra ven do vlah\u00e9 noci. Lond\u00fdnem se prohnala bou\u0159e, po kter\u00e9 tu z\u016fstaly hlubok\u00e9 kalu\u017ee zrcadl\u00edc\u00ed te\u010f u\u017e \u00fapln\u011b jasnou oblohu. Zastavil jsem se, abych si srovnal dech a na moment se zamyslel. Do \u00fasvitu zb\u00fdvalo je\u0161t\u011b n\u011bkolik hodin a j\u00e1 zrovna nebyl nad\u0161en\u00fd z p\u0159edstavy tak brzk\u00e9ho p\u0159\u00edchodu dom\u016f. Ohl\u00e9dl jsem se k osv\u011btlen\u00fdm \u00fatrob\u00e1m metra a pak se rozb\u011bhl do temn\u00e9 noci.<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs V\u00edm, \u017ee up\u00ed\u0159\u00ed pov\u00eddky za\u017eily sv\u016fj vrchol u\u017e p\u0159ed n\u011bjakou dobou, ale co bych to byla za spisovatelku, kdybych si to taky nevyzkou\u0161ela? D\u0159\u00edv, ne\u017e se pust\u00edte do \u010dten\u00ed, bych cht\u011bla pod\u011bkovat Bitter, kter\u00e1 mi neskute\u010dn\u011b pom\u00e1hala. D\u00edky jej\u00edm reakc\u00edm<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[679],"tags":[],"class_list":["post-1149","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1149","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1149"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1149\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1149"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1149"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1149"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}