{"id":11565,"date":"2010-06-02T16:00:00","date_gmt":"2010-06-02T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11537"},"modified":"2010-06-02T16:00:00","modified_gmt":"2010-06-02T15:00:00","slug":"v-temnote-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/06\/02\/v-temnote-10\/","title":{"rendered":"V temnot\u011b 10."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"391\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se jako \u0161\u00edlen\u00fd  hnal nemocni\u010dn\u00ed chodbou. U\u017e asi p\u0159ed hodinou sebou v Andyho n\u00e1ru\u010d\u00ed najednou zni\u010dehonic prudce trhnul, na okam\u017eik m\u011bl p\u0159ed o\u010dima naprostou tmu a od t\u00e9 doby se ho sv\u00edrav\u00fd pocit dr\u017eel jako kl\u00ed\u0161t\u011b. Nem\u011bl sice tu\u0161en\u00ed, co p\u0159\u00edmo se d\u011bje, ale celou tu dobu p\u0159ech\u00e1zel po pokoji jako tygr v kleci, dokud mu nezazvonil mobil, v n\u011bm\u017e mu jeden z bodyguard\u016f sd\u011blil tu snad nejhor\u0161\u00ed v\u011bc, kterou mohl sly\u0161et. Okam\u017eit\u011b sedli s dal\u0161\u00edmi sekuri\u0165\u00e1ky a G\u00e9\u010dkama do aut a vyrazili sm\u011br nemocnice.  <\/div>\n
D\u011bsiv\u011b ho bodlo u srdce, kdy\u017e \u010dekali na semaforu a proti nim na zelenou vyjelo vozidlo odtahovky, kter\u00e9 na sob\u011b vezlo auto, kter\u00e9 Bill tak dob\u0159e znal. Zd\u011b\u0161en\u011b zakv\u00edlel a boj\u00e1cn\u011b se schoulil Andymu do n\u00e1ru\u010de, kdy\u017e vid\u011bl, jak je p\u0159edek se\u0161rotovan\u00fd, a kdy\u017e spat\u0159il, \u017ee v \u010deln\u00edm skle je d\u00edra, jej\u00ed\u017e okraje jsou lemovan\u00e9 temn\u011b rudou tekutinou, m\u011bl co d\u011blat, aby se ho nezmocnily mdloby.<\/div>\n
„Ne, Bill\u00ed… neboj se… bude v po\u0159\u00e1dku,“ uji\u0161\u0165oval ho Andreas, ale s\u00e1m tomu moc nev\u011b\u0159il, kdy\u017e vid\u011bl, co z kdysi noblesn\u00edho auta zbylo za poma\u010dkan\u00e9 ot\u0159\u00edskan\u00e9 plechy.<\/div>\n
Bill se za celou cestu neodv\u00e1\u017eil ani hnout, ale jakmile zastavili, nabral takov\u00e9 mety, \u017ee ho Andy jen st\u011b\u017e\u00ed st\u00edhal a ochranka nem\u011bla \u0161anci. Je\u0161t\u011b\u017ee mu do telefonu chlapi prozradili, \u017ee Tom le\u017e\u00ed na \u00e1ru, to odd\u011blen\u00ed vid\u011bl hned za vr\u00e1tnic\u00ed. Prohnal se chodbou, dokud nena\u0161el p\u0159\u00edslu\u0161n\u00fd pokoj, tam ho v\u0161ak zastavil doktor. A\u017e kdy\u017e mu Bill svatosvat\u011b odp\u0159is\u00e1hl, \u017ee je to skute\u010dn\u011b rodinn\u00fd p\u0159\u00edbuzn\u00fd a prok\u00e1zal se mu pro jistotu ob\u010dankou, tak ho tam doktor na deset minut pustil. Bill ve\u0161el do pokoje…<\/p>\n<\/div>\n
„Tome,“ \u0161eptnul zhrozen\u011b, kdy\u017e bratra uvid\u011bl. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
Le\u017eel ve sn\u011bhob\u00edl\u00fdch pe\u0159in\u00e1ch, do nosu m\u011bl zaveden\u00e9 hadi\u010dky s kysl\u00edkem, o\u010di zav\u0159en\u00e9, v ruce kapa\u010dku a kolem krku l\u00edmec. V obli\u010deji byl pobledl\u00fd a k\u016f\u017ei m\u011bl na mnoha m\u00edstech roz\u0159\u00edznutou od st\u0159ep\u016f, jak prolet\u011bl sklem. Cel\u00e9 to vypadalo mnohem h\u016f\u0159, ne\u017e jak\u00e9 to ve skute\u010dnosti bylo, u\u017e jen d\u00edky tomu, \u017ee po vydezinfikov\u00e1n\u00ed a o\u0161et\u0159en\u00ed mu r\u00e1ny natekly.  <\/div>\n
„Tome,“ vzlyknul Bill, oto\u010dil se k Andymu, zabo\u0159il obli\u010dej do jeho ramene a tichoulince, aby je nesly\u0161el na chodb\u011b stoj\u00edc\u00ed doktor, se rozplakal.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161\u0161t, l\u00e1sko… bude to dobr\u00fd, neboj,“ sna\u017eil se ho Andy ukonej\u0161it, ale marn\u011b, ani jeho hlazen\u00ed po z\u00e1dech, kter\u00e9 m\u011bl Bill v\u017edycky tak r\u00e1d, te\u010f nezab\u00edralo.<\/div>\n
„Ne… je to v\u0161echno moje vina,“ zachrapt\u011bl Bill a ani si neuv\u011bdomil, \u017ee jeho nal\u00ed\u010den\u00e9, te\u010f v\u0161ak u\u017e rozmazan\u00e9 o\u010di Andyho sv\u011btl\u00e9 tri\u010dko v okol\u00ed ramene solidn\u011b za\u0161pinily. „Ur\u010dit\u011b se to stalo kv\u016fli tomu, \u017ee jsem ho odm\u00edtnul… ur\u010dit\u011b, j\u00e1 to v\u00edm,“ zakv\u00edlel.<\/p>\n<\/div>\n
Andreas si povzdychnul. Bylo mu jasn\u00fd, \u017ee Tom by se s\u00e1m od sebe jen tak z hecu nenaboural, muselo za t\u00edm st\u00e1t selh\u00e1n\u00ed jeho \u0159idi\u010dsk\u00fdch dovednost\u00ed. A kdy\u017e si vzpomn\u011bl na ten v\u00fdraz, kter\u00fd m\u011bl kytarista u sn\u00eddan\u011b, musel v duchu s Billem souhlasit, \u017ee za nepozornost\u00ed, kter\u00e1 boura\u010dku zavinila, jsou z devades\u00e1ti procent my\u0161lenky pr\u00e1v\u011b na zp\u011bv\u00e1ka. S\u00e1m u\u017e z vlastn\u00ed zku\u0161enosti v\u011bd\u011bl, jak se c\u00edt\u00ed \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho jeho tajn\u011b vysn\u011bn\u00fd idol odkopne. A oni Toma odkopli, o tom nebylo pochyb. Jenom nem\u011bli tu\u0161en\u00ed, jak\u00e9 to bude m\u00edt n\u00e1sledky. Kdyby to v\u011bd\u011bl, rad\u0161i by Tomovi jednu fl\u00e1knul hned na za\u010d\u00e1tku. Servali by se a bylo by po v\u0161em, p\u00e1r hodin by spolu nemluvili, ale pak by se zase sm\u00ed\u0159ili a v\u0161echno by bylo jako d\u0159\u00edv. Ale ne, oni to ud\u011blali takhle… t\u0159eba to byla opravdu jenom blb\u00e1 n\u00e1hoda, ale Andreas, a\u0165 se sna\u017eil sebev\u00edc, po\u0159\u00e1d m\u011bl tu\u0161en\u00ed, \u017ee za jeho nepozornost\u00ed byly pr\u00e1v\u011b my\u0161lenky na Billa. Jenom\u017ee copak to te\u010f mohl tomu klub\u00ed\u010dku ne\u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 se mu t\u0159\u00e1slo na rameni, na rovinu \u0159\u00edct? Nemohl, Bill z toho byl u\u017e te\u010f solidn\u011b na dn\u011b, a kdyby ho Andy v jeho sebepodez\u0159\u00edvav\u00fdch p\u0159edstav\u00e1ch utvrdil, Bill by se z pocitu viny bu\u010f psychicky zhroutil, nebo by si je\u0161t\u011b mohl ubl\u00ed\u017eit, t\u0159eba se pokusit o sebevra\u017edu. A to nehodlal dopustit…<\/div>\n
„Neboj, nic se mu nestane… uvid\u00ed\u0161, \u017ee po p\u00e1r dnech bude dobrej,“ uklid\u0148oval ho, zat\u00edmco se Bill v jeho n\u00e1ru\u010di propadal do \u010d\u00edm d\u00e1l v\u011bt\u0161\u00edch v\u00fd\u010ditek. „Dopadne to dob\u0159e, v\u011b\u0159 mi… Audiny jsou od toho stav\u011bn\u00fd, aby z nich zbyla hromada \u0161rotu, ale aby to bylo na \u00fakor toho, \u017ee zachr\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho majitele… v\u017edy\u0165 si vzpome\u0148, jak dopadlo tvoje auto p\u0159ed listopadov\u00fdm EMA\u00b4S a \u017ee tys z toho vyv\u00e1zl jenom s tro\u0161ku pochroumanou nohou…“<\/div>\n
Byla to docela chab\u00e1  \u00fat\u011bcha, ale pot\u00e9, co ji blon\u010f\u00e1k vytrvale opakoval, se Bill dokonce i nechal malinko ukonej\u0161it. Ale p\u0159esto, kdy\u017e odch\u00e1zel z pokoje s tich\u00fdmi slovy, \u017ee se z\u00edtra vr\u00e1t\u00ed, se ho dr\u017eel pocit nep\u0159\u00edjemn\u00e9 p\u0159edtuchy. Nebyla to sice p\u0159edzv\u011bst n\u011b\u010deho d\u011bsiv\u00e9ho nebo dokonce toho nejhor\u0161\u00edho, to by Bill nitern\u011b poznal. Ale m\u011bl pocit, \u017ee tahle nehoda bude m\u00edt n\u00e1sledek, a to dost krut\u00fd, i kdy\u017e nev\u011bd\u011bl, jak\u00fd. Av\u0161ak to se m\u011bl do p\u00e1r dn\u016f dozv\u011bd\u011bt…<\/p>\n<\/div>\n
Smutn\u011b sed\u011bl vedle bratrovy postele a zasmu\u0161ile hypnotizoval jeho tv\u00e1\u0159, ale jeho o\u010di m\u011bly pon\u011bkud nep\u0159\u00edtomn\u00fd v\u00fdraz. Aby taky ne, u\u017e tady prosed\u011bl takov\u00fdch hodin, tolik dn\u00ed! Povzdychl si a automaticky urovnal Tom\u016fv pol\u0161t\u00e1\u0159. Pro\u010d se to muselo st\u00e1t pr\u00e1v\u011b jemu? Tom si to nezaslou\u017eil, on ne. Jo, sice je p\u0159edt\u00edm na\u0161tval sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm, ale tohle byl od osudu a\u017e moc krut\u00fd trest. Ztracen ve sv\u00fdch provinil\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch vyjekl leknut\u00edm, kdy\u017e se najednou bratrova hlava pohnula a z jeho rt\u016f unikl tich\u00fd sten.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome?“<\/p>\n<\/div>\n
Tom znovu zast\u00e9nal, p\u00e1rkr\u00e1t h\u00fdbnul hlavou… a otev\u0159el o\u010di. Bill se rozz\u00e1\u0159il jako slun\u00ed\u010dko, ale Tom m\u011bl st\u00e1le nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed v\u00fdraz, kter\u00fd se v pr\u016fb\u011bhu vte\u0159in m\u011bnil na nejist\u00fd a zmaten\u00fd.<\/div>\n
„Tomi! Probral jsi se!“ vyjekl Bill radostn\u011b a opatrn\u011b, aby mu neubl\u00ed\u017eil, vsunul sv\u00e9 ruce pod krk obalen\u00fd l\u00edmcem, ale po chv\u00edli tro\u0161ku zasko\u010den\u011b dvoj\u010de pustil a zara\u017een\u011b si ho prohl\u00ed\u017eel. Tom se toti\u017e na n\u011bj za celou dobu nepod\u00edval. Sice nato\u010dil hlavu jeho sm\u011brem, ale pohled mu po\u0159\u00e1d sm\u011b\u0159oval do vzduchopr\u00e1zdna.<\/div>\n
„Bille?“ vydechl po chv\u00edli slab\u00fdm hlasem. „Ty jsi tady? Kde… kde jsi?“<\/div>\n
Bill zmaten\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tady, Tomi… hned vedle tvoj\u00ed postele.“<\/div>\n
„Ale j\u00e1… j\u00e1 t\u011b nevid\u00edm,“ nam\u00edtl Tom, i kdy\u017e se sna\u017eil nat\u00e1\u010det hlavu po hlase. „To vypli proud, \u017ee je takov\u00e1 tma?“<\/div>\n
„Nevypli proud… nen\u00ed tma!“ zavrt\u011bl Bill hlavou, a\u017e se mu rozhoupal cul\u00edk. „V\u017edy\u0165 je den, odpoledne a sv\u00edt\u00ed slun\u00ed\u010dko!“<\/div>\n
Tom zamrkal, na chv\u00edli o\u010di zav\u0159el a znovu je otev\u0159el, ale nic se nezm\u011bnilo, po\u0159\u00e1d vid\u011bl jen neproniknutelnou tmu.<\/div>\n
„Ale j\u00e1… j\u00e1 nic nevid\u00edm,“ zak\u0148u\u010del, dalo by se \u0159\u00edct, \u017ee boj\u00e1cn\u011b. „Kde jsi?“<\/div>\n
„Tady p\u0159ece!“ zachv\u011bl se Bill a dlan\u011bmi, kter\u00e9 mu polo\u017eil na tv\u00e1\u0159e, nasm\u011broval Tom\u016fv obli\u010dej tak, aby koukal p\u0159\u00edmo na n\u011bj. Av\u0161ak hn\u011bd\u00e9 duhovky st\u00e1le hled\u011bly do nep\u0159\u00edtomna, byly bez jedin\u00e9 jiskry a jako by zast\u0159eny matn\u00fdm z\u00e1vojem. „Ty m\u011b nevid\u00ed\u0161? V\u017edy\u0165 kouk\u00e1\u0161 p\u0159\u00edmo na m\u011b!“<\/p>\n<\/div>\n
Tomovi se zpod v\u00ed\u010dek za\u010daly dr\u00e1t na \u0159asy slzy. Absolutn\u011b nech\u00e1pal, co se d\u011bje. Sly\u0161el Billa, vn\u00edmal jeho doteky, ale nevid\u011bl ho. A to mu bratr \u0159\u00edkal, \u017ee je den, sv\u011btlo! To by ho m\u011bl vid\u011bt! Ale i kdy\u017e znovu o\u010di pevn\u011b zav\u0159el, znovu je otev\u0159el, a dokonce i promnul prsty, nevid\u011bl nic, a to ho d\u011bsilo.<\/div>\n
„Bill\u00ed… j\u00e1… j\u00e1 t\u011b nevid\u00edm,“ \u0161eptnul pla\u010dtiv\u011b. „Co se to d\u011bje?“<\/div>\n
„Uka\u017ete, pod\u00edv\u00e1m se,“ ozval se hlas doktora, kter\u00fd ve\u0161el p\u0159ed chvili\u010dkou do m\u00edstnosti, ani\u017e by si ho dvoj\u010data v\u0161imla. „S dovolen\u00edm, pane Kaulitzi…“<\/p>\n<\/div>\n
Jemn\u011b Billa odstr\u010dil a sklonil se nad postel. Z toho, co sly\u0161el, za\u010d\u00ednal m\u00edt p\u0159edtuchy, co by mohlo za t\u00edm v\u0161\u00edm st\u00e1t. Pln\u011b doufal, \u017ee se stane b\u011bhem vy\u0161et\u0159en\u00ed opak, jen\u017ee kdy\u017e zapnul svou malou baterku, zp\u0159\u00edma s n\u00ed zasv\u00edtil do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed a chlapec nereagoval, jen nad\u00e1le poklidn\u011b hled\u011bl do pr\u00e1zdna, bylo mu jasn\u00e9, \u017ee se jeho nejhor\u0161\u00ed obavy potvrdily.<\/div>\n
„Je mi to l\u00edto, pane Kaulitzi,“ oto\u010dil se na Billa. „Ale v\u0161echno nasv\u011bd\u010duje tomu, \u017ee v\u00e1\u0161 bratr p\u0159i nehod\u011b s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed p\u0159i\u0161el o zrak.“ <\/p>\n<\/div>\n
V Billovi by se krve nedo\u0159ezal. To p\u0159ece ten \u010dlov\u011bk nemohl myslet v\u00e1\u017en\u011b! Ne, ur\u010dit\u011b jenom \u0161patn\u011b sly\u0161el. Tohle se p\u0159ece Tomovi nemohlo st\u00e1t, tohle ne!<\/div>\n
Jenom\u017ee kdy\u017e se mozkov\u00e9  z\u00e1vity v t\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 hlav\u011b naplno rozjely, musel si cht\u011b necht\u011b uv\u011bdomit, \u017ee na tom asi n\u011bco bude. Jak jinak by si p\u0159ece mohl vysv\u011btlit, \u017ee ho Tom nevid\u011bl, a\u010dkoliv m\u011bl hlavu nam\u00ed\u0159enou p\u0159\u00edmo jeho sm\u011brem? Jak jinak by p\u0159i\u0161el na tu tmu, o kter\u00e9 mluvil, pro\u010d jinak by si myslel, \u017ee vypnuli proud? Odpov\u011b\u010f byla tak snadn\u00e1, a p\u0159itom pro Billa tak d\u011bsiv\u00e1. Proto\u017ee nic nevid\u011bl. I kdy\u017e se t\u00e9 my\u0161lence br\u00e1nil, jak jenom mohl, byl po n\u011bkolika minut\u00e1ch p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed nucen uznat, \u017ee tomu v\u0161echno nasv\u011bd\u010dovalo, a kdy\u017e to potvrdil i doktor, kter\u00fd je na podobn\u00e9 diagn\u00f3zy \u0161kolen\u00fd a vyu\u010den\u00fd, tak… to tak prost\u011b b\u00fdt muselo. I kdy\u017e se sna\u017eil, nena\u0161el jin\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed…<\/div>\n
Po tv\u00e1\u0159i se mu bezd\u011b\u010dn\u011b  za\u010daly ronit slzy.<\/p>\n<\/div>\n
„Pros\u00edm… \u017ee to p\u016fjde vyl\u00e9\u010dit? Pros\u00edm!“<\/p>\n<\/div>\n
Up\u0159el na doktora sv\u00e9  zarudl\u00e9 o\u010di, ale ten, a\u010d by mu opravdu r\u00e1d \u0159ekl n\u011bco jin\u00e9ho, jenom pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„To bohu\u017eel te\u010f nem\u016f\u017eeme s jistotou \u0159\u00edct… je\u0161t\u011b si ho tady p\u00e1r dn\u00ed nech\u00e1me na pozorov\u00e1n\u00ed. Provedeme rentgen lebky, mozkov\u00fd screening a dal\u0161\u00ed nezbytn\u00e1 vy\u0161et\u0159en\u00ed. Po nich budeme moud\u0159ej\u0161\u00ed,“ pokr\u010dil bezradn\u011b rameny, jak s\u00e1m netu\u0161il, co s copat\u00fdm chlapcem bude d\u00e1l. „Je mo\u017en\u00e9, \u017ee slepota bude do\u017eivotn\u00ed, ale taky je dost dob\u0159e mo\u017en\u00e9, \u017ee p\u016fjde odstranit operativn\u011b nebo p\u0159ejde sama. V\u00e1\u0161 bratr k n\u00ed p\u0159i\u0161el p\u0159i nehod\u011b, kdy\u017e n\u00e1raz do hlavy pohnul s kr\u010dn\u00ed p\u00e1te\u0159\u00ed, tud\u00ed\u017e je na vin\u011b z\u0159ejm\u011b poran\u011bn\u00e1 m\u00edcha. Ale taky je mo\u017en\u00e9, \u017ee to vzniklo n\u00e1razem do hlavy… kdov\u00ed,“ pokr\u010dil znovu rameny. „Jak jsem pov\u00eddal, za p\u00e1r dn\u016f, a\u017e provedeme v\u0161echna vy\u0161et\u0159en\u00ed a prov\u011b\u0159\u00edme v\u0161echny mo\u017enosti, pak teprve se uk\u00e1\u017ee, jestli to p\u016fjde n\u011bjak vyl\u00e9\u010dit. T\u0159eba to p\u0159ejde samo a t\u0159eba to nep\u0159ejde nikdy… to nem\u016f\u017ee nikdo \u0159\u00edct.“<\/p>\n<\/div>\n
Ode\u0161el a Bill zdrcen\u011b  dosedl na tvrdou nemocni\u010dn\u00ed \u017eidli. Slzy mu tekly jedna za druhou, ani se nenam\u00e1hal je st\u00edrat, tiskl v dlan\u00edch Tomovu ruku, a kdy\u017e se pod\u00edval na ty pr\u00e1zdn\u00e9 o\u010di, jejich\u017e v\u00fdraz nazna\u010dovalo pouze obo\u010d\u00ed nad nimi a celkov\u00e9 grimasy obli\u010deje, rozbre\u010del se je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
Tolik si p\u0159\u00e1l, aby tohle byla jedna z mnoha no\u010dn\u00edch m\u016fr, kter\u00e9 jeho sp\u00e1nek od Tomovy nehody prov\u00e1zely, kdykoliv usnul. Aby se mohl probudit v Andyho objet\u00ed a pak teprve aby vyrazil do nemocnice. To, co od doktora sly\u0161el, bylo toti\u017e a\u017e moc d\u011bsiv\u00e9 na to, aby to mohla b\u00fdt pravda, tohle se st\u00e1t prost\u011b nemohlo!<\/p>\n<\/div>\n
Ale stalo se to, se v\u0161\u00edm, co vid\u011bl a sly\u0161el, a Tomovy pr\u00e1zdn\u00e9 o\u010di, odevzdan\u011b, a p\u0159itom podle v\u00fdrazu v obli\u010deji ne\u0161\u0165astn\u011b hled\u00edc\u00ed do pust\u00e9 \u010dernoty, to jenom potvrzovaly.<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Bill se jako \u0161\u00edlen\u00fd  hnal nemocni\u010dn\u00ed chodbou. U\u017e asi p\u0159ed hodinou sebou v Andyho n\u00e1ru\u010d\u00ed najednou zni\u010dehonic prudce trhnul, na okam\u017eik m\u011bl p\u0159ed o\u010dima naprostou tmu a od t\u00e9 doby se ho sv\u00edrav\u00fd pocit dr\u017eel jako kl\u00ed\u0161t\u011b. Nem\u011bl sice tu\u0161en\u00ed, co p\u0159\u00edmo se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[315],"tags":[],"class_list":["post-11565","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-v-temnote"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11565","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11565"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11565\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11565"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11565"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11565"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}