{"id":11575,"date":"2010-05-31T18:00:00","date_gmt":"2010-05-31T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11547"},"modified":"2010-05-31T18:00:00","modified_gmt":"2010-05-31T17:00:00","slug":"forgive-me-do-not-lie-13","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/05\/31\/forgive-me-do-not-lie-13\/","title":{"rendered":"Forgive me… do not lie 13."},"content":{"rendered":"
autor: J\u00e1jinka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Chci pod\u011bkovat za koment\u00e1\u0159e. D\u011bkuji moc, \u017ee st\u00e1le zachov\u00e1v\u00e1te v\u011brnost m\u00e9 pov\u00eddce. D\u00edky… J\u00e1jinka.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\"356\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Sakra. Co mu na to m\u00e1m  \u0159\u00edct? Nemohu \u0159\u00edct, \u017ee ne, kdy\u017e jsme spolu rok a p\u016fl a nemohu \u0159\u00edct ani ano, kdy\u017e ne. Ale co u\u017e, cel\u00e9 je tohle le\u017e.<\/div>\n
„Zat\u00edm je\u0161t\u011b ne, v\u017edycky si \u0159\u00edkal, \u017ee to nechce\u0161 usp\u011bchat,“ zahraji to n\u011bkam \u00fapln\u011b jinam.<\/div>\n
Tom souhlasn\u011b k\u00fdv\u00e1, asi si to n\u011bjak sna\u017e\u00ed urovnat v hlav\u011b.<\/div>\n
„M\u011bli jsme spolu u\u017e n\u011bco?“st\u0159el\u00ed po mn\u011b dal\u0161\u00ed ot\u00e1zkou.<\/div>\n
Skous\u00e1v\u00e1m si spodn\u00ed ret.<\/div>\n
„To v\u00ed\u0161, \u017ee ano,“ usm\u011bji se na n\u011bj.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsem ti n\u011bkdy o mn\u011b a Anit\u011b? Sp\u00edme spolu?“<\/div>\n
Polknu, proj\u00ed\u017ed\u00ed mnou ten divn\u00fd pocit, kter\u00fd jsem m\u011bl p\u0159i vzpom\u00ednce na jeho vypr\u00e1v\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„Tome, chod\u00edte spolu… to je asi jasn\u00e9. Ale mn\u011b jsi to nevypr\u00e1v\u011bl. No uznej… kdyby t\u011b n\u011bkdo jako\u017ee podv\u00e1d\u011bl, cht\u011bl bys sly\u0161et detaily?“<\/div>\n
„Asi ne…“ \u0161ept\u00e1 provinile.<\/div>\n
Beru jeho ruku do m\u00e9, jemn\u011b  ji uchop\u00edm a p\u0159itahuji si ji ke rt\u016fm. Lehce ji pol\u00edb\u00edm.<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku,“ \u0159eknu.<\/div>\n
Tom se na m\u011b usm\u00edv\u00e1<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Par\u00e1da, \u017ee v\u00edm takov\u00e9 detaily, jak\u00e9 jsem pot\u0159eboval. Sice je tro\u0161ku \u0161patn\u00e9, \u017ee jsme spolu s Billem nic nem\u011bli, ale aspo\u0148 se neztrapn\u00edm a nemus\u00edm n\u011bjak moc vzpom\u00ednat, ani by to ne\u0161lo, jak to mezi n\u00e1mi bylo. Bill se v\u011bnuje \u0159\u00edzen\u00ed a m\u011b nech\u00e1v\u00e1 sv\u00e9mu osudu. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad minulost\u00ed. Je to jako \u010dern\u00e9 sklo, p\u0159es kter\u00e9 nevid\u00edm. Op\u00edr\u00e1m si hlavu, o\u010dima sj\u00ed\u017ed\u00edm krajinu ub\u00edhaj\u00edc\u00ed kolem n\u00e1s. Je to v\u0161echno tak \u0161\u00edlen\u00e9, ale nen\u00ed to v\u0161echno. Lidi kolem m\u011b, j\u00e1 si je nepamatuji, a kdy\u017e na m\u011b n\u011bkdo z nich promluv\u00ed. Co budu d\u011blat? Bill se mnou nem\u016f\u017ee b\u00fdt po\u0159\u00e1d a dokola mi opakovat, kdo to je. Je mi na nic, p\u0159ipad\u00e1m si jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b, nebo jako nemohouc\u00ed \u010dlov\u011bk. Boj\u00edm se, \u017ee tohle v\u0161echno je jen hra, kterou s n\u00e1mi hraje osud, boj\u00edm se, \u017ee se probud\u00edm a v\u0161e bude jin\u00e9. \u017de tohle je sen. Boj\u00edm se, \u017ee jen co si vzpomenu, bude v\u0161echno r\u00e1zem jinak. Nev\u00edm, co bude d\u00e1l, ka\u017ed\u00fd krok je nejist\u00fd. Nebudu nad t\u00edm te\u010f p\u0159em\u00fd\u0161let, proto\u017ee nedojdu k \u017e\u00e1dn\u00e9mu z\u00e1v\u011bru. Zav\u00edr\u00e1m o\u010di, jsem dneska n\u011bjak\u00fd unaven\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, vzbu\u010f se…“ sly\u0161\u00edm Bill\u016fv medov\u00fd hlas.<\/div>\n
Otv\u00edr\u00e1m o\u010di, stoj\u00edme?<\/div>\n
„Kde to jsme?“ pt\u00e1m se zmaten\u011b.<\/div>\n
„Spal jsi dlouho… u\u017e jsme doma,“ usm\u00edv\u00e1 se na m\u011b.<\/div>\n
Nap\u0159\u00edm\u00edm se, beru si ta\u0161ku a vystupuji z auta. D\u00edv\u00e1m se na p\u0159ekr\u00e1snou vilu, hn\u011bd\u00fd vysok\u00fd plot, poskytuj\u00edc\u00ed soukrom\u00ed tomu, jen\u017e v dom\u011b bydl\u00ed. Br\u00e1\u0161ka otv\u00edr\u00e1 branku, d\u00edv\u00e1m se na n\u011bj, a\u017e te\u010f si v\u0161\u00edm\u00e1m, \u017ee m\u00e1 moji druhou cestovku, tu, co jsem m\u011bl v nemocnici. Jdu za n\u00edm, d\u016fm zbl\u00edzka vypad\u00e1 mnohem \u00fachvatn\u011bji. Prohl\u00ed\u017e\u00edm si detailn\u011b budovu, modern\u00ed a luxusn\u00ed, je jako Bill\u016fv odraz. Sj\u00ed\u017ed\u00edm o\u010dima n\u00ed\u017e, v tu chv\u00edli se otv\u00edraj\u00ed dve\u0159e a z nich vyjde, no skoro vyb\u011bhne mamka. Pozn\u00e1v\u00e1m ji, doktor Stein mi ji n\u011bkolikr\u00e1t ukazoval na fotk\u00e1ch. Vch\u00e1z\u00edm j\u00ed vst\u0159\u00edc, padneme do objet\u00ed.<\/div>\n
\n
„Maminko, jsem r\u00e1d, \u017ee t\u011b po dlouh\u00e9 dob\u011b vid\u00edm.“<\/div>\n
Nev\u00edm, zda jsme se vid\u011bli ji\u017e p\u0159edt\u00edm, ale nic nepokaz\u00edm t\u00edm, \u017ee j\u00ed \u0159eknu tohle.<\/div>\n
„Jak ti je?“ pt\u00e1 se m\u011b.<\/div>\n
„Dob\u0159e, d\u011bkuji,“ odpov\u00edd\u00e1m zdvo\u0159ile.<\/div>\n
I kdy\u017e je to moje mamka, c\u00edt\u00edm se jako ciz\u00ed \u010dlov\u011bk. Usm\u00edv\u00e1 se a prohl\u00ed\u017e\u00ed  si moji tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Poj\u010fte dovnit\u0159,“ zavel\u00ed br\u00e1\u0161ka.<\/p>\n<\/div>\n
Vejdu do nitra domu, rozhl\u00ed\u017e\u00edm se, je to tu n\u00e1dhern\u00e9, je z toho c\u00edtit pohoda a klid.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b to p\u0159ijde trochu upravit,“ usm\u00edv\u00e1 se omluvn\u011b Bill a \u0161kr\u00e1be se pod vlasy na krku.<\/div>\n
Stoup\u00e1me po, nev\u00edm jestli prav\u00fdch, sklen\u011bn\u00fdch schodech. Br\u00e1\u0161ka otv\u00edr\u00e1 dve\u0159e a stoj\u00ed  v nich. Mamka z\u016fstala dole, proto\u017ee pr\u00fd n\u011bco dole pozm\u011b\u0148uje nebo co \u0159\u00edkala. Bill stoj\u00ed ve dve\u0159\u00edch a kouk\u00e1 na m\u011b. P\u0159ich\u00e1z\u00edm a\u017e t\u011bsn\u011b k n\u011bmu, obto\u010d\u00ed sv\u00e9 dlouh\u00e9 ruce okolo m\u00e9ho krku a pono\u0159\u00ed se do m\u00fdch rt\u016f, pootev\u00edr\u00e1m je a vych\u00e1z\u00edm mu sv\u00fdm jazykem vst\u0159\u00edc. Touha po tom polibku se m\u00eds\u00ed se strachem, \u017ee skon\u010d\u00ed. Reflexn\u011b, abych se tomuto vyhnul, sv\u00e9 ruce zk\u0159\u00ed\u017e\u00edm za jeho z\u00e1dy a tisku ho k sob\u011b. M\u00e1m tak stra\u0161n\u00fd strach, \u017ee tohle skon\u010d\u00ed, \u017ee m\u011b p\u0159estane milovat. C\u00edt\u00edm, \u017ee mi jedna slza unik\u00e1 z oka, br\u00e1\u0161ka se na m\u011b vyd\u011b\u0161en\u011b d\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Co se d\u011bje, Tomi?“<\/div>\n
„M\u00e1m strach. \u017de o tebe p\u0159ijdu.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Strach? To j\u00e1 bych m\u011bl m\u00edt strach. V\u017edy\u0165 ka\u017ed\u00e1 sekunda s n\u00edm je to, co m\u011b napl\u0148uje \u0161\u0165astn\u00fdm, a ka\u017ed\u00e1 dal\u0161\u00ed je nejist\u00e1, t\u0159eba hned z\u00edtra r\u00e1no si vzpomene a v\u0161eho bude konec.<\/div>\n
„Neboj, o m\u011b nep\u0159ijde\u0161,“ l\u00edbnu ho na nos.<\/div>\n
Usm\u00edv\u00e1 se, poodstoup\u00edm a vch\u00e1z\u00edm do bytu. Tom m\u011b n\u00e1sleduje, m\u00e1 sice smutn\u00fd obli\u010dej, ale jen co vejdeme dovnit\u0159, jeho tv\u00e1\u0159 je hned jin\u00e1. Takov\u00e1, \u017ee se o v\u0161e zaj\u00edm\u00e1. Rozhl\u00ed\u017e\u00ed se.<\/div>\n
„To jsi za\u0159izoval s\u00e1m?“<\/div>\n
K\u00fdv\u00e1m na souhlas, ten byt je p\u0159esn\u011b podle m\u00e9ho p\u0159\u00e1n\u00ed. Tak jsem si vysnil domov… s Tomem.<\/div>\n
„N\u00e1dhern\u00e9, provede\u0161 m\u011b tu? Abych se tu vyznal.“<\/div>\n
Hod\u00ed si ta\u0161ku na zem.<\/div>\n
„Tak poj\u010f,“ usm\u00edv\u00e1m se.<\/p>\n<\/div>\n
Nap\u0159ed mu uk\u00e1\u017eu kuchyni. Vch\u00e1z\u00edme do m\u00edstnosti. Kuchyn\u011b je slad\u011bn\u00e1 do sv\u011btle \u010derven\u00e9 barvy. Velk\u00e9 okno sem p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed sv\u011btlo, za letn\u00edho dne sem sv\u00edt\u00ed slunce. Tuhle m\u00edstnost m\u00e1m po lo\u017enici nejrad\u011bji.<\/div>\n
„P\u0159ekr\u00e1sn\u00e9.“<\/div>\n
Proch\u00e1z\u00edme chodbou do koupelny. Tom vch\u00e1z\u00ed dovnit\u0159 a j\u00e1 z\u016fst\u00e1v\u00e1m ve dve\u0159\u00edch, op\u00edr\u00e1m se o n\u011b a sleduji, co bude d\u011blat.<\/div>\n
„Kdy si d\u00e1me spole\u010dnou koupel?“ mrkne na m\u011b.<\/div>\n
„Brzy,“ odpov\u00edd\u00e1m s letm\u00fdm \u00fasm\u011bvem a sv\u016fdn\u011b povyta\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm.<\/div>\n
Opl\u00e1c\u00ed mi \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„A te\u010f p\u0159ijde to nejlep\u0161\u00ed?“ pt\u00e1 se znovu.<\/div>\n
Uk\u00e1zal bych mu i balkon a druh\u00fd pokoj ale mysl\u00edm, \u017ee lo\u017enici tou\u017e\u00ed vid\u011bt ze v\u0161eho nejv\u00edc. Ka\u017ed\u00fd krok, kter\u00fd d\u011bl\u00e1m p\u0159es chodbu, m\u011b t\u00ed\u017e\u00ed, nev\u00edm pro\u010d, ale nem\u00e1m z toho v\u0161eho dobr\u00fd pocit. Beru za kliku a otv\u00edr\u00e1m. Vch\u00e1z\u00edm dovnit\u0159. Tom vch\u00e1z\u00ed hned za mnou. Oran\u017eov\u00e1 ze zd\u00ed na m\u011b p\u016fsob\u00ed pozitivn\u011b, tak\u017ee se docela uklid\u0148uji. Tom proch\u00e1z\u00ed pokojem a d\u00edv\u00e1 se po ka\u017ed\u00e9m kousku.<\/div>\n
„Tahle lo\u017enice je velice p\u0159\u00edjemn\u00e1, c\u00edt\u00edm z n\u00ed n\u011bco, co m\u011b tu uklid\u0148uje.“<\/div>\n
Je vid\u011bt, \u017ee je to moje dvoj\u010de, zase mysl\u00edme na stejnou v\u011bc. Pamatuji si, jak tu st\u00e1l poprv\u00e9, p\u0159i\u0161el mi sem \u0159\u00edct hodn\u011b v\u011bc\u00ed. To bylo poprv\u00e9 a naposledy, co st\u00e1l v m\u00e9m pokoji od doby, co jsem se odst\u011bhoval.<\/p>\n<\/div>\n
Flashback<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Bille, o co ti jde?!“ k\u0159ikl.<\/em><\/div>\n
Stoj\u00edm u dve\u0159\u00ed, br\u00e1\u0161ka stoj\u00ed uprost\u0159ed m\u00edstnosti, z\u00e1dy ke mn\u011b.<\/em><\/div>\n
„\u0158ekni mi, sakra, o co ti jde!“ k\u0159i\u010d\u00ed o okt\u00e1vu v\u00fd\u0161.<\/em><\/div>\n
Klop\u00edm hlavu, do o\u010d\u00ed se mi hrnou slzy.<\/em><\/div>\n
„Tak odpov\u011bz sakra!“ stoj\u00ed t\u011bsn\u011b u m\u011b a k\u0159i\u010d\u00ed d\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b sly\u0161\u00edm! Nemus\u00ed\u0161 k\u0159i\u010det!“ k\u0159iknu na opl\u00e1tku.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d bre\u010d\u00ed\u0161? To j\u00e1 bych m\u011bl bre\u010det! Nad tebou, Bille! Uv\u011bdomuje\u0161 si v\u016fbec, co d\u011bl\u00e1\u0161?! Uv\u011bdomuje\u0161?“<\/em><\/div>\n
Nap\u0159\u00edm\u00edm hlavu, aby si nemyslel, \u017ee m\u00e1 t\u0159eba navrch.<\/em><\/div>\n
„Co s t\u00edm chce\u0161 d\u011blat?! Co? Te\u010f u\u017e to nevr\u00e1t\u00edm! Sly\u0161\u00ed\u0161! NE-VR\u00c1-T\u00cdM!!“<\/em><\/div>\n
Jeho ruka st\u0159el\u00ed  k m\u00e9mu tri\u010dku, p\u0159itahuje si m\u011b  k sob\u011b.<\/em><\/div>\n
„Pamatuj si, tohle ti nikdy neodpust\u00edm! NIKDY! A je\u0161t\u011b mi za to draze zaplat\u00ed\u0161… br\u00e1\u0161ko!“<\/em><\/div>\n
Pou\u0161t\u00ed  moje triko, silou m\u011b odstrkuje od dve\u0159\u00ed a s hlasit\u00fdm bouchnut\u00edm odch\u00e1z\u00ed. Sesunuji se pod\u00e9l zdi na zem, p\u0159itahuji si kolena k t\u011blu a u\u017e se nebr\u00e1n\u00edm slz\u00e1m. Sly\u0161\u00edm, jak startuje auto a odj\u00ed\u017ed\u00ed. Zp\u00e1tky dom\u016f… za n\u00ed. Op\u00edr\u00e1m si hlavu o kolena. Tome, promi\u0148, ale prost\u011b to nejde vz\u00edt zp\u011bt. A j\u00e1 dostoj\u00edm sv\u00e9mu slovu, co jsem si dal! To si zase pamatuj ty.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Konec flashbacku<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Na tento den u\u017e jsem zapomn\u011bl, ale kdy\u017e tu te\u010f stoj\u00edme jako tenkr\u00e1t, vrac\u00ed se mi to. Te\u010f bych ti tak r\u00e1d \u0159ekl, \u017ee jsem se nevr\u00e1til. Je to stinn\u00e1 str\u00e1nka m\u00e9 minulosti. Nerad se k obdob\u00ed toho \u017eivota vrac\u00edm. Ale nezapomenu ty \u010dasy. I kdy\u017e jsem vypadal, jak jsem vypadal a choval se, jak se choval, byly to skv\u011bl\u00e9 dny. I kdy\u017e jsem prost\u011b nem\u011bl na v\u00fdb\u011br, v\u00edm, \u017ee to byla holka, kterou jsi p\u0159ed Anitou miloval. Ona ale nebyla jedin\u00e1. Nev\u00edm sice, co t\u011b napadlo, p\u0159ib\u011bhnou za mnou, jako by jsi to tu\u0161il, nebo dokonce v\u011bd\u011bl. Ale Tome, v\u011b\u0159 mi, \u017ee a\u017e si vzpomene\u0161, tak ti to vysv\u011btl\u00edm. Ale te\u010f nem\u016f\u017eu. S\u00e1m ani nev\u00edm, co bych ti k tomu \u0159ekl.<\/div>\n
„Bille, l\u00e1sko. P\u016fjdu si d\u00e1t sprchu, nevad\u00ed?“<\/div>\n
„Nevad\u00ed, jen b\u011b\u017e,“ usm\u00edv\u00e1m se.<\/div>\n
Jen co klaply dve\u0159e, vy\u0161el jsem na balkon. V\u00edtr si pohr\u00e1v\u00e1 s m\u00fdmi vlasy, na dredy nem\u00e1 je\u0161t\u011b takovou s\u00edlu. Op\u00edr\u00e1m se o z\u00e1bradl\u00ed a do o\u010d\u00ed se mi hrnou slzy. Mezi rty si vlo\u017e\u00edm cigaretu, mus\u00edm se uklidnit. Zapaluji si, d\u00edv\u00e1m se do plam\u00ednku od zapalova\u010de a vrac\u00ed se mi dal\u0161\u00ed vzpom\u00ednka.<\/p>\n<\/div>\n
Flashback<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Na Loitsche se sn\u00e1\u0161\u00ed prvn\u00ed sn\u00edh. Sed\u00edm v otev\u0159en\u00e9m okn\u011b. Jsou V\u00e1noce. A j\u00e1 nemohu sed\u011bt dole a hr\u00e1t si na rodinnou idylku, kdy\u017e to tak nec\u00edt\u00edm.<\/em><\/div>\n
„D\u00e1le,“odpov\u00edd\u00e1m, kdy\u017e se oz\u00fdv\u00e1 klep\u00e1n\u00ed u\u017e tak pot\u0159et\u00ed.<\/em><\/div>\n
Ot\u00e1\u010d\u00edm hlavu sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm, abych zjistil, kdo a co mi chce.<\/em><\/div>\n
„Bille, poj\u010f dol\u016f, byl jsi cel\u00fd den v pohod\u011b. Po tom, co jsme spolu byli venku, jsi \u00fapln\u011b jin\u00fd. Co se d\u011bje?“ pt\u00e1 se m\u011b.<\/em><\/div>\n
Ot\u00e1\u010d\u00edm hlavu zp\u00e1tky, nechci s n\u00edm mluvit.<\/em><\/div>\n
„Bille, \u0159ekne\u0161 mi to? Kdysi…“<\/em><\/div>\n
„Kdysi nen\u00ed te\u010f. Pros\u00edm, nech m\u011b o samot\u011b, d\u011bkuji.“<\/em><\/div>\n
Nev\u00edm jak se tv\u00e1\u0159\u00ed, ale sly\u0161\u00edm jen tich\u00e9 klapnut\u00ed dve\u0159\u00ed. Tome, nech\u00e1pe\u0161 to, nem\u016f\u017eu ti \u0159\u00edct, co mus\u00edm z\u00edtra ud\u011blat. Je to u\u017e \u010dty\u0159i m\u011bs\u00edce, co to d\u011bl\u00e1m, a stejn\u011b si na to \u0161patn\u011b zvyk\u00e1m. Je to sice po\u0159\u00e1d to stejn\u00fd. J\u00e1 nejsem ten, co o tom rozhoduje. Mn\u011b jen zazvon\u00ed telefon, v n\u011bm dostanu instrukce a ty spln\u00edm. Dob\u0159e, p\u0159i n\u011bkter\u00fdch akc\u00edch, co je po tom, jsem byl a nebylo to p\u0159\u00edjemn\u00e9, proto jsem rad\u011bji v „ter\u00e9nu“, ne\u017e se d\u00edvat na to, co je po tom. To nep\u0159eji vid\u011bt nikomu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Konec flashbacku<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Potahuji si, v o\u010d\u00edch se mi objevuj\u00ed dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed slzy.<\/div>\n
„Co tu d\u011bl\u00e1\u0161? Pro\u010d nejde\u0161 dovnit\u0159?“ sly\u0161\u00edm mil\u00fd hlas.<\/div>\n
Ani\u017e bych oto\u010dil hlavou, posunu jen ruku, aby vid\u011bl, \u017ee kou\u0159\u00edm. Obmot\u00e1v\u00e1 ruce okolo m\u00fdch bok\u016f a pokl\u00e1d\u00e1 hlavu na m\u00e9 rameno.<\/div>\n
„Bille, l\u00e1sko, co se d\u011bje? Jsi n\u011bjak\u00fd divn\u00fd od t\u00e9 doby, co jsme p\u0159ijeli dom\u016f.“<\/div>\n
Op\u00edr\u00e1m hlavu o jeho.<\/div>\n
„Hned p\u0159ijdu, je\u0161t\u011b se sko\u010d\u00edm osprchovat a hned jsem u tebe, ano?“<\/div>\n
„Dob\u0159e, budu \u010dekat,“ \u0161ept\u00e1 mi do ucha.<\/div>\n
Hluboce si povzdechnu. H\u00e1\u017eu te\u010f starosti a tuhle hnusnou minulost za hlavu. Te\u010f m\u00e1m Toma, je co je a nebudu si s t\u00edm l\u00e1mat hlavu, a dne\u0161n\u00ed ve\u010der a ka\u017edi\u010dk\u00fd dal\u0161\u00ed, si budu u\u017e\u00edvat ka\u017ed\u00fdm dou\u0161kem… dokud to p\u016fjde.<\/p>\n<\/div>\n
autor: J\u00e1jinka<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: J\u00e1jinka Chci pod\u011bkovat za koment\u00e1\u0159e. D\u011bkuji moc, \u017ee st\u00e1le zachov\u00e1v\u00e1te v\u011brnost m\u00e9 pov\u00eddce. D\u00edky… J\u00e1jinka. Bill Sakra. Co mu na to m\u00e1m  \u0159\u00edct? Nemohu \u0159\u00edct, \u017ee ne, kdy\u017e jsme spolu rok a p\u016fl a nemohu \u0159\u00edct ani ano, kdy\u017e ne. Ale<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[301],"tags":[],"class_list":["post-11575","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-forgive-me-do-not-lie"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11575","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11575"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11575\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11575"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11575"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11575"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}