{"id":11586,"date":"2010-05-30T17:00:00","date_gmt":"2010-05-30T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11558"},"modified":"2010-05-30T17:00:00","modified_gmt":"2010-05-30T16:00:00","slug":"midnight-sun-ii-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/05\/30\/midnight-sun-ii-3\/","title":{"rendered":"Midnight Sun II 3."},"content":{"rendered":"
autor: Bubbly<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
T\u00e1k\u017ee, m\u00e1  drah\u00e1 twincestn\u00e1 ko\u0165\u00e1tka, pos\u00edl\u00e1m dal\u0161\u00ed, t\u0159et\u00ed  d\u00edlek druh\u00e9 \u0159ady MS<\/em>. Moc m\u011b t\u011b\u0161\u00ed, \u017ee to \u010dtete a p\u00ed\u0161ete koment\u00e1\u0159e. To mi toti\u017e d\u00e1v\u00e1 novou a novou inspiraci a chu\u0165 ps\u00e1t d\u00e1l. Taky jsem se jeden ve\u010der rozhodla vz\u00edt tu\u017eku a pap\u00edr a zkusit nakreslit ilustraci k pov\u00eddce (p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee je to kreslen\u00e9 a NEOBKRESLEN\u00c9!). Snad se bude l\u00edbit, dala jsem si fakt z\u00e1le\u017eet. No, ut\u0159em slinu a vy u\u017e \u010d\u00edtejte xDD Bubbly<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"406\"<\/div>\n
Billovi trvalo n\u011bkolik hodin, ne\u017e uti\u0161il sv\u016fj n\u00e1\u0159ek. A kdy\u017e jeho slzy oschly, tak jen le\u017eel na posteli a d\u00edval se kamsi do pr\u00e1zdna. Sna\u017eil se vymanit z t\u00e9 spleti vzpom\u00ednek na v\u0161echno tr\u00e1pen\u00ed, kter\u00e9 pro\u017eil v dob\u011b, kdy byl je\u0161t\u011b Massenovou hra\u010dkou. V dob\u011b, kdy ho Tom je\u0161t\u011b miloval.<\/div>\n
Bill se pomalu posadil a rozhl\u00e9dl se kolem sebe. Cht\u011bl zapomenout, ale pokud bude tady a s\u00e1m, nikdy se mu nepoda\u0159\u00ed vypudit z hlavy tu bolest. Mus\u00ed se zase vr\u00e1tit do \u017eivota, a\u010dkoliv ten nov\u00fd \u017eivot nikdy nebude jako ten p\u0159ede\u0161l\u00fd. Mo\u017en\u00e1, \u017ee pro Billa to bude jen dob\u0159e.<\/div>\n
Chlapec se zaposlouchal do mrtv\u00e9ho ticha, kter\u00e9 ho obj\u00edmalo, stejn\u011b jako tma v cel\u00e9 m\u00edstnosti. Bylo to zvl\u00e1\u0161tn\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e9 b\u00fdt najednou tak osam\u011bl\u00fd. Kdy\u017e opom\u00edjel jakoukoliv vzpom\u00ednku na Tomovu osobu a na to, co s n\u00edm pro\u017eil, byl zvykl\u00fd na samotu a m\u011bl ji r\u00e1d. D\u0159\u00edve, kdy\u017e byl s\u00e1m, znamenalo to, \u017ee mu Massen nehodl\u00e1 ubli\u017eovat. Alespo\u0148 ne na n\u011bjakou dobu.<\/div>\n
Mlad\u00fd vamp\u00fdr zavrt\u011bl hlavou. Znovu se nechal un\u00e9st vzpom\u00ednkami. Byla to chyba. Ohl\u00ed\u017eet se na minulost a nep\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co se odehr\u00e1v\u00e1 te\u010f, bylo podle Billa \u0161patn\u00e9. Mus\u00ed zapomenout. Prost\u011b se mus\u00ed sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee to, co bylo, u\u017e nen\u00ed a nebude.  <\/div>\n
Kolem Billa se nic neh\u00fdbalo. Nikde nec\u00edtil pocity jin\u00fdch vamp\u00fdr\u016f, nebo dhamp\u00fdr\u016f, pokud tu Isis nebyla jedin\u00e1. Vstal z postele, p\u0159e\u0161el pokoj ke dve\u0159\u00edm a vzal za kliku. Dve\u0159e se ti\u0161e otev\u0159ely a za nimi nest\u00e1l nikdo, kdo by Billa hl\u00eddal a odm\u00edtal ho pustit z pokoje bez svolen\u00ed sv\u00e9ho p\u00e1na. Bill si oddychl. Kdy\u017e pom\u00edjel souvislosti, byl sv\u00fdm zp\u016fsobem svobodn\u00fd. V jist\u00e9m slova smyslu byl voln\u00fd. Poci\u0165oval jistou \u00falevu, kterou ale p\u0159eb\u00edjel strach ze samoty. Bill nikdy necht\u011bl z\u016fstat s\u00e1m.<\/div>\n
\n
V chodb\u011b se ozvaly kroky. Chlapec oto\u010dil hlavou po sm\u011bru zvuku a p\u0159imhou\u0159il o\u010di, aby l\u00e9pe zbyst\u0159il drobnou postavu, kter\u00e1 se k n\u011bmu bl\u00ed\u017eila. Byla to Isis. Svi\u017en\u00fdm a stejn\u011b ladn\u00fdm krokem pro\u0161la kolem n\u011bho, ani\u017e by si ho v\u0161imla. Zlatav\u011b hn\u011bd\u00e9 vlasy za n\u00ed povl\u00e1valy a v jej\u00edch olivov\u011b zelen\u00fdch o\u010d\u00ed pl\u00e1la jiskra. Z jej\u00edch pocit\u016f pl\u00e1la energie a touha k boji. V\u0161echny jej\u00ed emoce a my\u0161lenky pat\u0159ily Viktorovi. Jej\u00ed vesm\u00edr se to\u010dil kolem jedin\u00e9ho slunce – Viktora. Ale p\u0159esto v\u0161echno to byla jej\u00ed vlastn\u00ed v\u016fle, kter\u00e1 ji poh\u00e1n\u011bla. Nikdo ji k takov\u00e9mu zbo\u017e\u0148ov\u00e1n\u00ed nenutil.  <\/div>\n
Jakmile Isis zmizela ve spleti chodeb, Bill se vydal sm\u011brem, kter\u00fdm p\u0159i\u0161la. \u0160el pomalu, s\u00e1m svoje vlastn\u00ed kroky vn\u00edmal jako ozv\u011bnu tlukotu srdce. Uv\u011bdomoval si, \u017ee poprv\u00e9 ve sv\u00e9m nov\u00e9m \u017eivot\u011b nem\u00e1 pocit, \u017ee bloud\u00ed. Jako kdyby v\u011bd\u011bl, kam m\u00e1 j\u00edt.<\/div>\n
Do\u0161el a\u017e k velk\u00fdm dubov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Polo\u017eil ruku na mosaznou kliku, stiskl a vstoupil do ztemn\u011bl\u00e9 velk\u00e9 m\u00edstnosti, kter\u00e9 dominoval ohromn\u00fd st\u016fl, star\u00e1 pohovka a n\u011bkolik polic z ebenov\u00e9ho d\u0159eva, na nich\u017e bylo vyskl\u00e1d\u00e1no n\u011bkolik knih v ko\u017een\u00e9 vazb\u011b. Bill p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, co tu hled\u00e1.<\/div>\n
„Viktore?“ za\u0161eptal do ticha.<\/div>\n
U jedn\u00e9 z polic se pohnul obrys vysok\u00e9 postavy mu\u017ee. Oto\u010dil se a n\u011bkolika kroky se ocitl p\u0159ed Billem. Chlapec hled\u011bl do fialov\u00fdch jisk\u0159\u00edc\u00edch o\u010d\u00ed a skoro ani ned\u00fdchal.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuje\u0161 si promluvit?“ zeptal se potichu Viktor.<\/div>\n
Bill chv\u00edli ml\u010del a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli opravdu chce mluvit o tom v\u0161em, co ho potkalo a co mu tolik ubl\u00ed\u017eilo. V\u011bd\u011bl, \u017ee Viktorovi m\u016f\u017ee v\u011b\u0159it, ale necht\u011bl p\u0159ed n\u00edm vypadat jako slaboch. A\u010dkoliv, Viktor by se mu nikdy nevysm\u00e1l do obli\u010deje, ale trp\u011bliv\u011b by mu naslouchal.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee ano,“ odpov\u011bd\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak se posa\u010f, Bille,“ uk\u00e1zal Viktor na pohovku a po\u010dkal, a\u017e se Bill usad\u00ed, aby se pot\u00e9 s\u00e1m usadil vedle n\u011bho. Dr\u017eel si od n\u011bho bezpe\u010dn\u00fd odstup pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by byl Bill z jeho p\u0159\u00edli\u0161n\u00e9 bl\u00edzkosti nesv\u016fj.<\/div>\n
Mlad\u00fd vamp\u00fdr neza\u010dal mluvit okam\u017eit\u011b, jen prom\u00fd\u0161lel v\u0161echno, co by cht\u011bl \u0159\u00edct. Opravdu chce vzpom\u00ednat na v\u0161echny ty v\u011bci? Opravdu chce mluvit o Tomovi a o sv\u00fdch citech k n\u011bmu? Opravdu chce \u0159\u00edct Viktorovi, co Massen ud\u011blal, aby Billovi zlomil srdce?<\/div>\n
Viktor se opatrn\u011b dotkl jeho ramene. „Bille, nezneu\u017eiji tvoj\u00ed d\u016fv\u011bry, ale nechci, abys to d\u011blal proti sob\u011b. Pokud mi nechce\u0161 v\u0161echno \u0159\u00edct, nemus\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Bill polkl. Nevzpom\u00ednal si, kdy se s n\u00edm jednalo takhle klidn\u011b a p\u0159\u00edjemn\u011b. V\u011bt\u0161inu sv\u00e9ho nov\u00e9ho \u017eivota pro\u017e\u00edval jen v k\u0159iku, nad\u00e1vk\u00e1ch a bolestech, neza\u017eil nic p\u0159\u00edjemn\u00e9ho, pokud nepo\u010d\u00edtal ty kr\u00e1sn\u00e9 okam\u017eiky s Tomem, ne\u017e mu ho Massen sebral. Bratrovo jm\u00e9no se mu najednou rozezvu\u010delo v mysli, jako \u00fader zvonu. Tom, Tom, Tom\u2026 Bill se hryzl do rtu, aby zabr\u00e1nil slz\u00e1m, kter\u00e9 se draly z jeho o\u010d\u00ed. Rychle zamrkal a polkl. Pak sklopil hlavu a za\u010dal si pohr\u00e1vat s vlastn\u00edmi prsty. Nebyl nerv\u00f3zn\u00ed, jen nedok\u00e1zal mluvit a d\u00edvat se Massenovi do obli\u010deje.<\/div>\n
„Nedok\u00e1\u017eu o tom mluvit slovy, ale u\u017e to v sob\u011b nechci d\u00e1l ukr\u00fdvat. Viktore, pros\u00edm, pod\u00edvej se na to s\u00e1m.“<\/div>\n
Viktor p\u0159ekvapen\u011b zamrkal. „Ty chce\u0161, abych pronikl do tvoj\u00ed du\u0161e?“ zeptal se zmaten\u011b.<\/div>\n
„Pros\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvl Bill. „Nebo m\u011b ty my\u0161lenky umu\u010d\u00ed za\u017eiva.“<\/p>\n<\/div>\n
Viktor cht\u011bl n\u011bco podotknout, aby mohl Billovi zabr\u00e1nit v takov\u00e9mhle rozhodnut\u00ed, ale chlapc\u016fv zoufal\u00fd pohled mu zabr\u00e1nil se na cokoliv dal\u0161\u00edho pt\u00e1t a jen ud\u011blat to, co po n\u011bm \u017e\u00e1d\u00e1. Zam\u011b\u0159il se jen na Billovy my\u0161lenky, na jeho pocity, touhy, p\u0159\u00e1n\u00ed, sny, vn\u00edmal jen jeho strach, bolest a zoufalstv\u00ed. A najednou uvid\u011bl v\u0161echno to, co pro\u017eil. Jen s t\u00edm rozd\u00edlem, \u017ee to vid\u011bl sv\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
Nedovedl si p\u0159edstavit, co Bill kdysi pro\u017e\u00edval. Vid\u011bl jeho lidsk\u00e9 my\u0161lenky, vid\u011bl jeho samotnou prom\u011bnu, vid\u011bl t\u00fdr\u00e1n\u00ed a zneu\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed Massenem, vid\u011bl ka\u017edou r\u00e1nu, kter\u00e1 dopadla na jeho drobn\u00e9 t\u011blo. Vid\u011bl v\u0161echno to \u0161patn\u00e9, ale nejen to. Pak za\u010dal Bill\u016fv \u017eivot z\u00edsk\u00e1vat nov\u00fd smysl, kdy\u017e se do n\u011bho vr\u00e1til jeho bratr. A najednou se objevila radost, \u0161t\u011bst\u00ed, sm\u00edch, kter\u00fd st\u0159\u00eddala touha a l\u00e1ska k bratrovi. Pak to v\u0161echno znovu vyst\u0159\u00eddala bolest a vztek, kdy\u017e Bill ztratil Vaniu. Do chlapcov\u00fdch \u017eil znovu vl\u00e9valo \u017eivot jen jeho star\u0161\u00ed dvoj\u010de. A v jeden okam\u017eik v\u0161echen smysl Billova \u017eivota zmizel. Ve chv\u00edli, kdy Massen ovl\u00e1dl Toma a t\u00edm zlomil i posledn\u00ed \u010d\u00e1st siln\u00e9 v\u016fle v mlad\u00e9m vamp\u00fdrovi.<\/div>\n
S hlasit\u00fdm v\u00fddechem se vr\u00e1til ke sv\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m. Bill ho pozoroval. Jeho v\u00fdraz byl z \u010d\u00e1sti zoufal\u00fd, ale z \u010d\u00e1sti klidn\u00fd a vyrovnan\u00fd. A d\u011bkovn\u00fd. Ml\u010dky d\u011bkoval Viktorovi, \u017ee ho vyslechl. Jeho \u00faleva se roz\u0161\u00ed\u0159ila po pokoji jako nasl\u00e1dl\u00e1 v\u016fn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed. Viktor, a\u010dkoliv si to mo\u017en\u00e1 neuv\u011bdomoval, zachr\u00e1nil Billa od naprost\u00e9ho \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jsi toho pro\u017eil tolik. Massen mi nedovolil nahl\u00e9dnout do tv\u00e9ho \u017eivota, ani na jeho okraj. Kdybych to tu\u0161il, mohl jsem ti pomoci u\u017e d\u0159\u00edve.“ Zn\u011blo to, jako kdyby se Billovi omlouval za n\u011bco, co nen\u00ed jeho chybou.<\/div>\n
„Nebyl jsem po\u0159\u00e1d ne\u0161\u0165astn\u00fd,“ odv\u011btil Bill, ale to Viktor u\u017e v\u011bd\u011bl. „Jen jsem se nestihl vzpamatovat tak brzo, abych v\u0161echno vst\u0159ebal a adaptoval se.“<\/div>\n
Viktor p\u0159ik\u00fdvl. „Ale stejn\u011b  – jak si to v\u0161echno dok\u00e1zal p\u0159e\u017e\u00edt se zdrav\u00fdm rozumem? Massen t\u011b mohl zab\u00edt.“<\/div>\n
„To u\u017e ud\u011blal,“ sklopil Bill vlhk\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee to tak c\u00edt\u00ed\u0161, ale nemus\u00ed to b\u00fdt nav\u017edy tak.“<\/div>\n
Bill o\u010di znovu zvedl k vamp\u00fd\u0159\u00edmu vl\u00e1dci. „Ne, mus\u00ed to tak b\u00fdt. J\u00e1 se nechci vracet k t\u011bm bolestn\u00fdm vzpom\u00ednk\u00e1m. Tom by m\u011b v tuhle chv\u00edli nejrad\u0161i vid\u011bl mrtv\u00e9ho. V\u00edm to. \u0158ekl mi, \u017ee se mu po mn\u011b nebude st\u00fdskat. On u\u017e m\u011b nemiluje.“<\/div>\n
„Proto\u017ee to Massen ovl\u00e1d\u00e1 jeho city. Ale a\u017e znovu p\u0159ijde k sob\u011b, bude to zase ten Tom, kter\u00e9ho miluje\u0161, chlap\u010de,“ pohladil Bill po vlasech jako mal\u00e9ho kluka. A Bill se na n\u011bho usm\u00e1l, a\u010dkoliv mu do sm\u00edchu zrovna nebylo. K\u00e9\u017e by m\u011bl Viktor pravdu a u\u017e brzy se tak stalo\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Selenia se toulala chodbami Massenova s\u00eddla t\u00e9m\u011b\u0159 celou noc, nedok\u00e1zala p\u0159estat myslet na Billa, na Toma a na Massenovu krutovl\u00e1du nad Tomov\u00fdmi my\u0161lenkami. Nav\u00edc, kdyby se tak nestalo, \u010dernovlas\u00fd vamp\u00fdr, p\u0159\u00edtel jej\u00ed sestry, by tu je\u0161t\u011b byl. V\u0161echno by se dalo zm\u011bnit. Jen kdyby oba m\u011bli dost s\u00edly se br\u00e1nit. Ale na jednu stranu Billovi p\u0159\u00e1la nov\u00fd domov. S Viktorem se ji\u017e n\u011bkolikr\u00e1t setkala a sama zjistila, \u017ee je mnohem vl\u00eddn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e Massen.<\/div>\n
Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed ji vytrhly ciz\u00ed kroky, kter\u00e9 se j\u00ed roznesly za z\u00e1dy. Stejn\u011b tak jako pocity, kter\u00e9 pat\u0159ily osob\u011b jin\u00e9, ne\u017e t\u00e9, ze kter\u00e9 p\u0159ich\u00e1zely. A pak se Tom objevil za n\u00ed.<\/div>\n
„Bloud\u00ed\u0161 ve vlastn\u00edch my\u0161lenk\u00e1ch, Selenio?“ zasm\u00e1l se a op\u0159el se ledabyle o ze\u010f. Selenia si nev\u0161\u00edmala jeho \u0159e\u010d\u00ed, jen sledovala jeho nep\u0159\u00edjemn\u011b tvrd\u00fd v\u00fdraz v obli\u010deji, kter\u00fd byl ned\u00e1vno tak kr\u00e1sn\u00fd. Zavrt\u011bla hlavou nad jeho nadutost\u00ed a d\u00e1l pokra\u010dovala v cest\u011b. Tak dlouho, dokud j\u00ed nep\u0159edb\u011bhl a nezavr\u010del j\u00ed do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Co chce\u0161?“ vy\u0161t\u011bkla.<\/div>\n
Tom se znovu usm\u00e1l. „Nic. Jen m\u011b p\u0159ekvapuje, nad \u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161.“<\/div>\n
U\u0161kl\u00edbla se na n\u011bho. „Kdy\u017e  jsi mu ty zlomil srdce, tak se alespo\u0148 j\u00e1 star\u00e1m, zda se m\u00e1 dob\u0159e. Bill byl p\u0159\u00edtel.“<\/div>\n
Tom pohodil rameny a ustoupil j\u00ed z cesty. „Tv\u016fj mo\u017en\u00e1.“<\/div>\n
„Copak ty to nec\u00edt\u00ed\u0161? Nec\u00edt\u00ed\u0161, jak jsi mu ubl\u00ed\u017eil? Jak mu st\u00e1le ubli\u017euje\u0161, kdy\u017e nebojuje\u0161 s t\u00edm, co t\u011b ovl\u00e1d\u00e1?“ zeptala se ho nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil, jako kdyby na chv\u00edli zakol\u00edsalo to, co ho uvnit\u0159 ovl\u00e1d\u00e1. Selenia na chv\u00edli doufala, \u017ee si uv\u011bdom\u00ed, kde nastala chyba, ale jeho slova potvrdila jen opak.<\/div>\n
„Bill je minulost. U\u017e se nevr\u00e1t\u00ed. Nic pro m\u011b neznamen\u00e1. Nechyb\u00ed mi.“<\/div>\n
Selenia zavrt\u011bla hlavou a jej\u00ed hlas ho zastudil.<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda a ty to, by\u0165 nev\u011bdomky, tu\u0161\u00ed\u0161. Bill pro tebe znamenal v\u00edc, ne\u017e tv\u016fj \u017eivot. Douf\u00e1m, \u017ee a\u017e si uv\u011bdom\u00ed\u0161 svou chybu, bude\u0161 dostate\u010dn\u011b trp\u011bt za to, co jsi mu zp\u016fsobil.“<\/div>\n
Tom se na ni d\u00edval, jeho bled\u00e1 ple\u0165 vypadal jasn\u011b a netknut\u011b ve sv\u011btle ohn\u011b. Fialov\u00e9 o\u010di mu zapl\u00e1ly. „Tohle jsou jen \u0159e\u010di, Selenio. Stejn\u011b jako v\u0161echno ostatn\u00ed neznamenaj\u00ed nic. A nikdy nebudou. Zapome\u0148 na Billa. Ten u\u017e se nevr\u00e1t\u00ed. To je konec\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Bubbly<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Bubbly T\u00e1k\u017ee, m\u00e1  drah\u00e1 twincestn\u00e1 ko\u0165\u00e1tka, pos\u00edl\u00e1m dal\u0161\u00ed, t\u0159et\u00ed  d\u00edlek druh\u00e9 \u0159ady MS. Moc m\u011b t\u011b\u0161\u00ed, \u017ee to \u010dtete a p\u00ed\u0161ete koment\u00e1\u0159e. To mi toti\u017e d\u00e1v\u00e1 novou a novou inspiraci a chu\u0165 ps\u00e1t d\u00e1l. Taky jsem se jeden ve\u010der rozhodla vz\u00edt tu\u017eku a pap\u00edr<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[325],"tags":[],"class_list":["post-11586","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-midnight-sun-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11586","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11586"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11586\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11586"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11586"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11586"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}