{"id":11628,"date":"2010-05-24T17:17:00","date_gmt":"2010-05-24T16:17:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11600"},"modified":"2010-05-24T17:17:00","modified_gmt":"2010-05-24T16:17:00","slug":"committed-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/05\/24\/committed-6\/","title":{"rendered":"Committed 6."},"content":{"rendered":"
autor: Undrockroll<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"397\"<\/div>\n
\u017d\u00e1dn\u00fd velk\u00fd duch nen\u00ed bez tro\u0161ky bl\u00e1znovstv\u00ed. 
Aristoteles<\/em><\/strong><\/p>\n

<\/em><\/p>\n

Tom m\u011bl novou rutinu. P\u0159i\u0161el do pr\u00e1ce, zapsal se, pokecal s Kaaren a pak \u0161el naj\u00edt Billa. S jeho nov\u00fdm rozvrhem to bylo t\u011b\u017ek\u00e9, proto\u017ee Bill nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 ur\u010dit\u00e9 m\u00edsto, kde by m\u011bl v noci b\u00fdt. Toulal se po sv\u00e9 vlastn\u00ed v\u016fli a \u010dasto o Toma prost\u011b zavadil. 
Dnes to bylo jinak; Tom prozkoumal v\u0161echna obvykl\u00e1 m\u00edsta, kde Bill tr\u00e1vil \u010das. Nebyl ve spole\u010densk\u00e9 m\u00edstnosti, nebyl v j\u00eddeln\u011b. Nesed\u011bl u velk\u00e9ho okna na konci chodby. Tom se zamra\u010dil a rozhodl se j\u00edt pod\u00edvat do jeho pokoje, i kdy\u017e tam Bill nikdy p\u0159edt\u00edm neb\u00fdval. 
Z Billova pokoje usly\u0161el hlasy a zpomalil, kdy\u017e se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eil. Byl to hlubok\u00fd mu\u017esk\u00fd hlas, a Bill mu odpov\u00eddal. Nezn\u011bli \u0161\u0165astn\u011b. Tom zalo\u017eil ruce a pro\u0161el okolo pokoje, nakouknul nen\u00e1padn\u011b dovnit\u0159.  
Bill sed\u011bl v tureck\u00e9m sedu na posteli a mu\u017e v \u017eidli u postele vypadal nevyrovnan\u011b a v\u00e1\u017en\u011b. Tom pokra\u010doval v ch\u016fzi, bylo mu trapn\u011b. Nikdy u Billa nevid\u011bl n\u00e1v\u0161t\u011bvu, a zaj\u00edmalo ho, kdo to je. <\/div>\n

Do\u0161el na konec chodby a vyndal si sv\u016fj mop a kbel\u00edk. Z\u016fstal tady, sledoval dve\u0159e do Billova pokoje, zat\u00edmco po\u0159\u00e1d dokola vyt\u00edral jedno m\u00edsto na podlaze. 
Kone\u010dn\u011b mu\u017e z Billova pokoje ode\u0161el. Zastavil se na chodb\u011b, zhluboka se nadechl a promnul si \u010delo. Tom ho zv\u011bdav\u011b pozoroval. Mu\u017e se pod\u00edval na druh\u00fd konec chodby a m\u00e1vnul na Kaaren, aby \u0161la k n\u011bmu. Kaaren se k n\u011bmu p\u0159ipojila a oba si chvilku pov\u00eddali, ne\u017e ho odvedla.  
Tom p\u00e1r minut po\u010dkal a pak \u0161el zp\u00e1tky k Billovu pokoji. Venku byla tma, n\u011bco po osm\u00e9 hodin\u011b. Byl \u010das, aby pacienti za\u010d\u00ednali chodit sp\u00e1t. Bill ale pravidla u\u017e p\u00e1r t\u00fddn\u016f poru\u0161oval, a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee to bylo proto, \u017ee byli spolu. <\/p>\n

Tom non\u0161alantn\u011b ve\u0161el do pokoje. Bill st\u00e1le sed\u011bl na posteli, naklon\u011bn\u00fd nad svou panenkou, kterou m\u011bl v kl\u00edn\u011b. Vypadal p\u0159esn\u011b tak, jak vypadal, kdy\u017e ho Tom poprv\u00e9 uvid\u011bl.<\/div>\n

\n
\n

„Ahoj,“ \u0159ekl Tom jemn\u011b. 
Bill zvedl pohled, dr\u017eel panenku v n\u00e1ru\u010d\u00ed. „Ahoj.“ 
„Tak co?“ 
„Nic.“ Sklopil zase Bill pohled ke sv\u00e9 panence a pohladil ji po tv\u00e1\u0159i. „Dneska jsi p\u0159i\u0161el pozd\u011b.“  
„Ne, byl jsem tu,“ \u0159ekl Tom. „Ale tys byl\u2026 um\u2026 zam\u011bstnan\u00fd.“ 
„Oh.“ 
Tom \u010dekal. Zd\u00e1lo se, \u017ee Bill je zase ve sv\u00e9m zvl\u00e1\u0161tn\u00edm sv\u011bt\u011b, padal tam rychleji, ne\u017e byl Tom schopn\u00fd ho z toho zachr\u00e1nit.  
„Bille?“ 
„Co?“ Billovy o\u010di byly zpola zav\u0159en\u00e9, skoro nebyl p\u0159\u00edtomn\u00fd. 
„Kdo to byl?“ 
„M\u016fj t\u00e1ta.“ Naklonil Bill hlavu na stranu. „To byl m\u016fj t\u00e1ta.“ 
„Oh\u2026 to je hezk\u00fd,“ \u0159ekl Tom, nebyl si jist\u00fd, co m\u00e1 je\u0161t\u011b \u0159\u00edct. 
„J\u00e1 nev\u00edm.“ <\/div>\n

Tom sledoval, jak Bill hlad\u00ed  panen\u010din obli\u010dej, jak prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed po jej\u00edm oble\u010den\u00ed. Vypadal tak opu\u0161t\u011bn\u011b a vy\u010derpan\u011b. Toma zaj\u00edmalo, jak\u00e9 to asi je, b\u00fdt takhle odpojen\u00fd. Pohnul se dop\u0159edu a posadil se na kraj postele. Matrace se prohnula a Bill sebou trhnul, pod\u00edval se na n\u011bj pokradmu vzh\u016fru.<\/div>\n
„Zem\u011b vol\u00e1 Billa,“  \u0159ekl Tom n\u011b\u017en\u011b, usm\u00edval se.<\/div>\n
„P\u0159\u00e1l bych si, aby sem v\u016fbec nechodil\u2026 Je na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee nechce,“ \u0159ekl Bill pr\u00e1zdn\u011b.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b t\u011b miluje.“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm“ \u0159ekl Bill znovu. P\u0159edklonil se, zabo\u0159il se obli\u010dejem do matrace a zast\u00e9nal. „Bo\u017ee, pot\u0159ebuju se odsud dostat.“<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil, nat\u00e1hl se a nep\u0159\u00edtomn\u011b se dotkl \u0161at\u016f panenky. „Kam chce\u0161  j\u00edt?“<\/p>\n<\/div>\n
„Kdy\u017e dr\u017e\u00ed\u0161 miminko,“ zamru\u010del Bill, „m-mus\u00ed\u0161 podp\u00edrat jeho hlavi\u010dku a krk. A nikdy, nikdy ho nesm\u00ed\u0161 dr\u017eet jednou rukou. V\u017edycky ho dr\u017e ve d-dvou.“<\/div>\n
Tom si povzdychl.<\/div>\n
„N\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee bys nem\u011bl s-sp\u00e1t ve stejn\u00e9 posteli jako novorozen\u011b, proto\u017ee by ses m-mohl p\u0159evalil a zalehnout m-miminko,“ pokra\u010doval Bill. „Ale podle m\u011b je to f-fajn. N\u011bjak prost\u011b v\u00ed\u0161, kde svoje d\u00edt\u011b v posteli m\u00e1\u0161 a prost\u011b\u2026 se tomu p-p\u0159izp\u016fsob\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Bille,“ \u0159ekl Tom n\u011b\u017en\u011b.<\/div>\n
„To jsou ti sam\u00ed, co \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017e-\u017ee bys nem\u011bl ukol\u00e9b\u00e1vat d\u00edt\u011b, kdy\u017e ho usp\u00e1v\u00e1\u0161.“ Zd\u00e1lo se, jako by Bill ani nic nesly\u0161el. „Ale miminko p-pot\u0159ebuje, aby ho n\u011bkdo houpal. Ten pohyb je pro n\u011b d-dobr\u00fd.“<\/div>\n
„Bille.“<\/div>\n
„Moje m-m-mam\u2026 m-maminka mi zp\u00edvala, kdy\u017e jsem byl mal\u00fd. P\u0159\u00e1l bych si, abych to taky mohl d\u011blat,“ \u0159ekl Bill svoj\u00ed panence. „Nezn\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9 p-p\u00edsni\u010dky. N-nevzpom\u00edn\u00e1m si na \u017e\u00e1dn\u00e9. A ani se j\u00ed n-nem\u016f\u017eu na \u017e\u00e1dn\u00e9 zeptat.“<\/div>\n
Tom smutn\u011b sledoval, jak je p\u0159ed n\u00edm Bill nedosa\u017eiteln\u00fd. Nemohl naprosto nic d\u011blat; a necht\u011bl odej\u00edt. Bylo to t\u011b\u017ek\u00e9 sledovat to, a c\u00edtil se tak hrozn\u011b bezv\u00fdznamn\u011b, ale nebylo jin\u00e9 m\u00edsto na sv\u011bt\u011b, kde by cht\u011bl b\u00fdt rad\u011bji.<\/div>\n
„Jsem si jist\u00fd, \u017ee zn\u00e1\u0161 alespo\u0148 jednu p\u00edsni\u010dku,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e.<\/p>\n<\/div>\n
Bill zvedl pohled a jejich o\u010di se setkaly. „Ahoj, Tome,“ \u0159ekl, usm\u00edval se.<\/div>\n
Tom mu \u00fasm\u011bv oplatil. „Ahoj, Bille. Cos dneska d\u011blal?“<\/div>\n
„Spal a jedl.“<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ \u0159ekl Tom. „Jsme kurevsky l\u00edn\u00ed.“<\/div>\n
Bill se zasm\u00e1l. „Mo\u017en\u00e1,  \u017ee ty<\/em> jsi.“<\/div>\n
Zat\u00edmco se Bill sm\u00e1l, Tom na n\u011bj jen koukal, p\u0159em\u00fd\u0161lel pro\u010d, kdy a jak za\u010dal n\u011bco c\u00edtit k tomu probl\u00e9mov\u00e9mu, tmavovlas\u00e9mu chlapci. Bylo to proti v\u0161emu, co kdy znal, ale uhodilo ho to jako tuna dla\u017eebn\u00edch kostek a on je s poklonou p\u0159iv\u00edtal.  <\/div>\n
**<\/p>\n<\/div>\n
„Jo, promi\u0148,“ \u0159ekl Tom, nakr\u010dil se. „Ale m\u011bls pravdu, noci jsou brut\u00e1ln\u00ed.“<\/div>\n
Georg proto\u010dil o\u010di, nat\u00e1hl ze svoj\u00ed d\u00fdmky a pod\u00edval se na trubi\u010dku. „V pohod\u011b. Tohle je moje extra, no nic.“ Zazubil se. „Uleh\u010dilo ti to alespo\u0148 pr\u00e1ci?“<\/div>\n
„Trochu,“ \u0159ekl Tom. Hned, jak se zapsal, \u0161el rovnou do pr\u00e1delny, doufal, \u017ee potk\u00e1 Georga, aby mu mohl vysv\u011btlit, pro\u010d byla jeho d\u00fdmka na zemi. Tom cel\u00fd den k\u0159\u00ed\u017eil prsty a doufal, \u017ee se tam nikdo nedostane d\u0159\u00edv ne\u017e on.<\/div>\n
„J\u00e1 ti to \u0159\u00edkal,“ odpov\u011bd\u011bl Georg. „Ale, uh, p\u0159\u00ed\u0161t\u011b\u2026 nenech\u00e1vej j\u00ed s matro\u0161em uvnit\u0159. Nebo sp\u00ed\u0161, v\u016fbec j\u00ed nenech\u00e1vej venku. M\u00e1m na t\u00fd v\u011bci svoje inici\u00e1ly.“<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0159ekl znovu Tom, zasm\u00e1l se.<\/div>\n
„A je\u0161t\u011b, um,“ \u0159ekl Georg. „Byla tady deka a m\u011bla na sob\u011b \u010d\u00edslo jednoho ur\u010dit\u00e9ho pokoje\u2026“<\/div>\n
Tom se zarazil. „No a? Je to pr\u00e1delna.“<\/div>\n
Georg se na Toma pod\u00edval. „Hele, je mi jedno, jestli sis sem p\u0159ivedl cel\u00e9 p\u00e1t\u00e9  patro a zhulils je.“<\/div>\n
„Jen Billa,“ \u0159ekl Tom rychle. <\/div>\n
Georg se zazubil. „Opravdu? Oh, do prdele. A ta panenka taky hulila?“<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil. „Ne, nebylo to nic velk\u00fdho. Nic se nestalo.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee zas takovej idiot nejsi.“ Upravil si Georg batoh na z\u00e1dech a vydechl. „No, mus\u00edm j\u00edt nahoru do p\u00e1t\u00e9ho, abych n\u011bco za\u0159\u00eddil, pak jsem cel\u00fd den pry\u010d.“<\/div>\n
„Uvid\u00edme se,“ \u0159ekl Tom, op\u0159el se o jednu z pra\u010dek a sledoval, jak chlapec odch\u00e1z\u00ed. R\u00e1d by se zvedl a \u0161el se pod\u00edvat za Billem, ale cht\u011bl po\u010dkat, dokud Georg nebude pry\u010d.<\/p>\n<\/div>\n
Myslel na Billa nonstop od t\u00e9 chv\u00edle, co ho vid\u011bl naposledy. Tom nemohl p\u0159estat. Prost\u011b cht\u011bl jen Billa vid\u011bt, po\u0159\u00e1d. Skoro \u017e\u00e1dnou noc nebyl schopn\u00fd dokon\u010dit svoji pr\u00e1ci, proto\u017ee poka\u017ed\u00e9 se k n\u011bmu p\u0159ihnal Bill, a tak prost\u011b jen sed\u011bli a pov\u00eddali si cel\u00e9 hodiny.<\/div>\n
Tom se te\u010f po dlouh\u00e9 dob\u011b c\u00edtil uvoln\u011bn\u011bji. Cht\u011bl se ujistit, \u017ee je Bill v po\u0159\u00e1dku, cht\u011bl b\u00fdt t\u00edm, komu se bude zpov\u00eddat, ten, kdo ho vyt\u00e1hne z toho zvl\u00e1\u0161tn\u00edho sv\u011bta, kam ob\u010das padal. Kdy\u017e Tom nebyl v bl\u00e1zinci, d\u011blal si o Billa starosti.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b 20 minut pobyl v pr\u00e1deln\u011b a vydal se zp\u00e1tky do p\u00e1t\u00e9ho patra. P\u0159\u00edjemn\u011b se mu houpal \u017ealudek, nemohl se do\u010dkat, a\u017e Billa uvid\u00ed.<\/div>\n
Pozdravil Kaaren a p\u00e1r dal\u0161\u00ed lid\u00ed z person\u00e1lu, vzal sv\u016fj mop a vyrazil k Billovu pokoji. Op\u0159el venku mop o ze\u010f a zhluboka se nadechl.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e ve\u0161el k Billovi do pokoje, uvid\u011bl ho sed\u011bt na podlaze, schoulen\u00e9ho do klub\u00ed\u010dka, pohupoval se dop\u0159edu a dozadu. Tom se zamra\u010dil a okam\u017eit\u011b \u0161el k n\u011bmu.<\/div>\n
„Bille?“ \u0159ekl slab\u011b. „Bille, jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
Bill pomalu pokr\u010dil rameny, t\u0159\u00e1sl se. „J\u00e1\u2026 J\u00e1 j-jsem j\u00ed m\u011bl, n-nev\u00edm, kam ode\u0161la, ztratil jsem j\u00ed, j\u00e1\u2026“<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil a naklonil se k n\u011bmu, sna\u017eil se pochopit. „Ztratils ji?“<\/div>\n
„P-Pros\u00edm, nenech\u00e1vej m\u011b odej\u00edt,“ \u0159ekl Bill rozru\u0161en\u011b, pod\u00edval se na Toma. „V-V\u00e1\u017en\u011b se sna\u017e\u00edm tady z\u016fstat, ale n-nev\u00edm kam \u0161-\u0161la.“<\/div>\n
Tom si v tu chv\u00edli v\u0161iml, \u017ee Bill nedr\u017e\u00ed panenku. Narovnal se a rozhl\u00e9dl se po pokoji. „Z\u016fsta\u0148 tu,“ \u0159ekl r\u00e1zn\u011b. „Jdu ji naj\u00edt.“<\/div>\n
„R-Rychle, pros\u00edm.“<\/div>\n
Tom chodil po pokoji, koukal se na poli\u010dky, do sk\u0159\u00edn\u011b, do koupelny, pod postel. Nikde panenku nevid\u011bl. Pod\u00edval se zp\u00e1tky na Billa. Bill se tahal za vlasy, st\u00e1le se pohupoval a n\u011bco si pro sebe mumlal.<\/div>\n
Tom zav\u0159el o\u010di; vzpomn\u011bl si na n\u011bco, co \u0159ekl Georg.<\/p>\n<\/div>\n
  „No, mus\u00edm j\u00edt nahoru do p\u00e1t\u00e9ho, abych n\u011bco za\u0159\u00eddil, pak jsem cel\u00fd den pry\u010d.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 ho zabiju,“ zavr\u010del Tom.<\/div>\n
„T-Tome?“ pod\u00edval se na n\u011bj Bill vykulen\u00fdma skeln\u00fdma o\u010dima. „Kde je? M\u00e1\u0161 j\u00ed?“<\/div>\n
„Bille,“ \u0159ekl Tom, klekl si a p\u0159elezl ke druh\u00e9mu chlapci. „Oh, Bille, nev\u00edm kde je.“<\/div>\n
Z Billa vy\u0161el p\u0159idu\u0161en\u00fd sten a on se za\u010dal t\u0159\u00e1st v\u00edc. „V-V\u00e1\u017en\u011b? Nem\u016f\u017ee\u0161 to napravit?“<\/div>\n
„Chci,“ \u0159ekl Tom zoufale. Byl na Georga tak na\u0161tvan\u00fd, nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 d\u011blat. „M\u00e1m pocit, \u017ee tvoje miminko je v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Jak t-to v\u00ed\u0161? T-tys j\u00ed vzal?“ zeptal se Bill, vypadal zdrcen\u011b.<\/div>\n
„Ne! Ne, bo\u017ee, ne,“ zopakoval rychle Tom. „Och, m\u016fj bo\u017ee, nikdy bych ti ji nevzal.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee m\u011b m-mo\u017en\u00e1 opustila.“<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou. „Samoz\u0159ejm\u011b,  \u017ee ne. Pot\u0159ebuje t\u011b.“<\/div>\n
Billovy o\u010di p\u0159estaly b\u00fdt soust\u0159ed\u011bn\u00e9 a rozplakal se, slzy se mu \u0159inuly z o\u010d\u00ed jako \u0159eky. Tom se c\u00edtil bezmocn\u00fd; nemohl panenku jen tak odn\u011bkud vyt\u00e1hnout, a Bill se mu u\u017e zase ztr\u00e1cel, nejsp\u00ed\u0161 d\u00e1l, ne\u017e kdy byl. Jedin\u00e9, co Tom mohl ud\u011blat, bylo zvednout se a ud\u011blat p\u00e1r krok\u016f zp\u00e1tky.<\/div>\n
„Je \u00fapln\u011b sama, sama, sama,“ vzlykal Bill, \u0161kr\u00e1bal se do k\u016f\u017ee. „\u00dapln\u011b sama, sama, sama\u2026“<\/div>\n
„Nen\u00ed to tvoje vina,“  \u0159ekl Tom jemn\u011b.<\/div>\n
Ale jeho slova nebyla vysly\u0161ena. Bill se oto\u010dil a op\u0159el se \u010delem o ze\u010f, rukama jezdil po zdi, po podlaze i po sv\u00e9m t\u011ble. Nekontrolovateln\u011b se t\u0159\u00e1sl a Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u016f\u017ee nijak pomoci. Ne, dokud si nepromluv\u00ed s Georgem.<\/p>\n<\/div>\n
Ode\u0161el z pokoje, pulsovala j\u00edm stra\u0161n\u00e1 zlost. Na chodb\u011b bylo tolik lid\u00ed, ale Tom si jich nev\u0161\u00edmal, proch\u00e1zel mezi nimi d\u00e1l. Chodbou prob\u011bhla skupinka sest\u0159i\u010dek, ur\u010dit\u011b b\u011b\u017eely za Billem. Z jeho pokoje se ozval hlasit\u00fd jekot a Tom se chytl za hlavu, zatnul zuby.<\/p>\n<\/div>\n
„N\u011bco se d\u011bje?“<\/div>\n
Kaaren si stoupla p\u0159ed Toma, ruce zalo\u017een\u00e9 na prsou. Tom se na ni pod\u00edval, neschopn\u00fd slova, neschopn\u00fd p\u0159estat se t\u0159\u00e1st zlost\u00ed.<\/div>\n
„Bude v po\u0159\u00e1dku,“ \u0159ekla Kaaren jemn\u011b. „Tohle je jen epizoda.“<\/div>\n
„Jak?“ zeptal se Tom. „Tohle nem\u00e1\u2026 Tohle se mu je\u0161t\u011b nestalo.“<\/div>\n
„Ale ano.“ Zamra\u010dila se Kaaren. „T\u0159ikr\u00e1t nebo \u010dty\u0159ikr\u00e1t za tenhle t\u00fdden. B\u00fdvalo to mnohem hor\u0161\u00ed.“ <\/div>\n
„Ne,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. „Jsem tu skoro cel\u00fd den, ka\u017ed\u00fd den.“<\/div>\n
„Ne cel\u00fd den.“ Pod\u00edvala se Kaaren na Toma varovn\u011b a pak rychle ode\u0161la pry\u010d, k Billovu pokoji.<\/p>\n<\/div>\n
Tom si promnul \u010delo, chv\u011bl se, kdy\u017e sly\u0161el Billovy hlasit\u00e9 v\u00fdk\u0159iky. P\u0159\u00e1l si, aby Georgova sm\u011bna je\u0161t\u011b nebyla u konce, proto\u017ee si s n\u00edm musel<\/em> promluvit. Nem\u011bl Georgovo \u010d\u00edslo, nev\u011bd\u011bl, kde \u017eije. Musel \u010dekat.<\/div>\n
Opod\u00e1l na chodb\u011b uvid\u011bl Gustava, \u0161el k n\u011bmu, p\u0159ed sebou tla\u010dil voz\u00ed\u010dek s pr\u00e1dlem. Jejich pohledy se setkaly a Gustav se u\u0161kl\u00edbl, proto\u010dil o\u010di a k\u00fdvnul sm\u011brem k Billovu pokoji. Tom jen odvr\u00e1til pohled, ruce pevn\u011b sev\u0159el v p\u011bsti.<\/div>\n
P\u0159ipadal si bezmocn\u00fd. Naprosto a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b bezmocn\u00fd. Nebylo tu nic, co by mohl ud\u011blat, ani pro Billa ani pro sebe.<\/div>\n
Za\u0161el do m\u00edstnosti pro person\u00e1l a jen se posadil, obli\u010dej v dlan\u00edch, sed\u011bl do konce sv\u00e9 sm\u011bny.<\/p>\n<\/div>\n
**<\/p>\n<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed den \u0161el Tom do pr\u00e1ce p\u011bkn\u011b brzo.<\/p>\n<\/div>\n
Celou noc se probouzel, musel na to myslet. Nastavil si dva r\u016fzn\u00e9 bud\u00edky, jen pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by zaspal, a poprosil sv\u00e9ho nevlastn\u00edho otce, aby ho odvezl. Gordon souhlasil.<\/div>\n
Kdy\u017e jeli zn\u00e1mou cestou k \u00fastavu, Tom nemohl p\u0159estat myslet na v\u0161echno to, co se d\u011blo; na to, co \u0159ekne Georgovi, jak asi Billovi je, myslel Bill taky na Toma, nebo byl bez sv\u00e9 milovan\u00e9 panenky a\u017e moc ztracen\u00fd?<\/p>\n<\/div>\n
„Au,“ okomentoval Gordon.<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d si k\u0159upe\u0161 kloubky,“ odpov\u011bd\u011bl Gordon. „To je zl\u00fd.“<\/div>\n
„Och. Sorry,“ \u0159ekl Tom. Uvolnil se a pustil sv\u00e9 prsty, uv\u011bdomil si, v jak\u00e9 k\u0159e\u010di m\u00e1 cel\u00e9 t\u011blo.<\/div>\n
„\u0160patn\u00e1 noc?“<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Tom. „Ani nev\u00edm.“<\/div>\n
„Probl\u00e9my s p\u0159\u00edtelkyn\u00ed?“ pod\u00edval se Gordon na sv\u00e9ho nevlastn\u00edho syna.<\/div>\n
Tom se zamra\u010dil; o Brigitte v\u016fbec nep\u0159em\u00fd\u0161lel, nemyslel na ni u\u017e p\u00e1r dn\u00ed. „Ne\u2026“<\/div>\n
„A\u0165 u\u017e je to cokoliv, tak se to vy\u0159e\u0161\u00ed,“ \u0159ekl Gordon a zastavil na parkovi\u0161ti. „V\u017edycky se to vy\u0159e\u0161\u00ed. V kolik hodin t\u011b m\u00e1m vyzvednout?“<\/div>\n
„O p\u016flnoci?“<\/div>\n
Gordon p\u0159ik\u00fdvl. „Budu tu.“<\/div>\n
„D\u00edky, \u010dau,“ zamumlal Tom, vylezl z auta a k\u00fdvnul na sv\u00e9ho ot\u010d\u00edma. Gordon odjel pry\u010d a Tom tu z\u016fstal st\u00e1t, z\u00edral na budovu.<\/div>\n
Zhluboka se nadechl a ve\u0161el dovnit\u0159. Ne\u0161el rovnou do p\u00e1t\u00e9ho patra, aby se zapsal. Tentokr\u00e1t vy\u0161el sm\u011brem ke kuchyn\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Pro\u0161el dve\u0159mi a uvid\u011bl Georga, jak sed\u00ed na jedn\u00e9 z linek, jedl sendvi\u010d. Georg se zazubil, kdy\u017e uvid\u011bl Toma, kdy\u017e ale vid\u011bl jeho v\u00fdraz, \u00fasm\u011bv mu povadl. Tom\u016fv v\u00fdraz byl studen\u00fd, v\u00e1\u017en\u00fd, rozzloben\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj,“ \u0159ekl Georg pomalu, polo\u017eil sendvi\u010d dol\u016f. „Co se d\u011bje?“<\/div>\n
„M\u016f\u017eu s tebou mluvit?“ uk\u00e1zal Tom sm\u011brem k pr\u00e1deln\u011b.<\/div>\n
Georg si poposedl. „M\u00e1m pr\u00e1ci, k\u00e1mo.“<\/div>\n
Tom se na Georga vra\u017eedn\u011b  pod\u00edval. „Pot\u0159ebuju s tebou mluvit.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e.“ Sesko\u010dil Georg z linky a ode\u0161el do pr\u00e1delny, ut\u0159el si ruce do kalhot. Tom ho n\u00e1sledoval, ruce zalo\u017een\u00e9, s hlavou sklopenou. Kdy\u017e do\u0161li do pr\u00e1delny, Tom na Georga p\u00e1r chvil jen z\u00edral.<\/p>\n<\/div>\n
„Co?“ zeptal se Georg, na obli\u010deji \u00fa\u0161klebek.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ees to vzal,“  \u0159ekl Tom.<\/div>\n
„Ne, kurva, nevzal. Jen jsem to \u0159\u00edkal, u\u017e p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f, \u017ee to jednou vezmu,“ odpov\u011bd\u011bl Georg, usm\u00edval se. „Vy\u0161iloval? Je\u0161t\u011b jsem tam naho\u0159e dneska nebyl.“<\/div>\n
Tom se zhluboka nadechl, proto\u017ee vid\u011bl \u010derven\u011b, a jedin\u00e9, co cht\u011bl ud\u011blat, bylo vrazit p\u011bst\u00ed Georgovi p\u0159\u00edmo do obli\u010deje. „Kams to dal?“<\/div>\n
„Tak to snad ne.“<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„Hele, Tome<\/em>,“ \u0159ekl Georg, \u00fasm\u011bv mu z obli\u010deje vymizel a nahradil ho chladn\u00fd pohled. „Jestli neodk\u00e1\u017ee\u0161 un\u00e9st takov\u00fdhle vtip, tak bys odsud m\u011bl kurva vypadnout.“<\/div>\n
„Je to nechutnej vtip<\/em>,“ vyjel Tom.<\/div>\n
„Tohle cel\u00fd m\u00edsto je nechutnej vtip. Mus\u00ed\u0161\u2026 kurva, j\u00e1 nev\u00edm. Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt schopn\u00fd se zasm\u00e1t t\u011bmhle v\u011bcem. Tihle lid\u00e9? Ti co tu bydl\u00ed? Oni nic jin\u00e9ho neznaj\u00ed. Nev\u011bd\u00ed toti\u017e v\u016fbec nic<\/em>,“ \u0159ekl Georg. „Jsou prakticky mrtv\u00ed. Tak pro\u010d si s nimi trochu neu\u017e\u00edt?“<\/div>\n
Tomovy p\u011bsti se semkly a on se sna\u017eil z\u016fstat v klidu.<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda. To kurva nen\u00ed pravda.“<\/div>\n
„Jo, to je. Jsi tu p\u0159es m\u011bs\u00edc. J\u00e1 jsem tu u\u017e p\u0159es rok. Mysl\u00edm, \u017ee to v\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl chladn\u011b Georg. „Nem\u016f\u017ee\u0161 sem p\u0159ij\u00edt a hr\u00e1t si na hrdinu jen proto, \u017ee sis posral \u017eivot.“<\/div>\n
„Dr\u017e hubu.“<\/div>\n
„Tak takhle? V\u00ed\u0161, nev\u011bd\u011bl jsem, pro\u010d tu d\u011bl\u00e1\u0161 ve\u0159ejn\u011b prosp\u011b\u0161n\u00fd pr\u00e1ce. Nemohlo to b\u00fdt tak zl\u00fd, kdy\u017e t\u011b rovnou nehodili do v\u011bzen\u00ed – ale to je nejsp\u00ed\u0161 m\u00edsto, kde skon\u010d\u00ed\u0161,“ \u0159ekl Georg.<\/div>\n
„Dr\u017e kurva hubu.“<\/div>\n
Georg pokr\u010dil rameny. „Nejsi prvn\u00ed ani posledn\u00ed. Vid\u011bl jsem hodn\u011b kluk\u016f, jako jsi ty. Za cel\u00fd minul\u00fd rok.“ <\/div>\n
Tom zt\u011b\u017eka vydechl. „Prost\u011b\u2026 mi \u0159ekni, kams dal tu panenku.“<\/div>\n
Georg zavrt\u011bl hlavou. „A jestli jim \u0159ekne\u0161, \u017ee jsem to ud\u011blal j\u00e1, tak ti zajist\u00edm konec tvoj\u00ed pr\u00e1ce a polet\u00ed\u0161 do lap\u00e1ku. Hulit v pr\u00e1ci? Zhulit pacienta<\/em>? To je\u2026 o\u0161kliv\u00fd, Tome.“<\/div>\n
„Kurva,“ zamru\u010del Tom. Byl v pasti, a Georg to v\u011bd\u011bl. Jeho zlost se obr\u00e1tila do frustrace. Pod\u00edval se na Georga a rozt\u0159esen\u011b vydechl. „Nev\u00edm, co ti na tohle m\u00e1m \u0159\u00edct.“<\/div>\n
Georg znovu pokr\u010dil rameny. „Prost\u011b jdi.“<\/div>\n
„Jsi kret\u00e9n,“ \u0159ekl Tom.<\/div>\n
„Nau\u010d se ch\u00e1pat tyhle posran\u00fd vtipy,“ bylo v\u0161echno, co Georg \u0159ekl. „V\u017edy\u0165 se t\u011b to ani net\u00fdk\u00e1. Kurva, a j\u00e1 si myslel, \u017ee j\u00e1<\/em> tu tr\u00e1v\u00edm a\u017e moc \u010dasu.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom prost\u011b jen ode\u0161el pry\u010d. U\u017e nem\u011bl co Georgovi \u0159\u00edct a nebyl si jist\u00fd, jestli je schopn\u00fd se na n\u011bj d\u00edvat, ani\u017e by ho musel zml\u00e1tit. Tomovy p\u011bsti byly pevn\u011b semknut\u00e9, kdy\u017e \u0161el po schodech nahoru do p\u00e1t\u00e9ho patra. Ka\u017ed\u00fd krok, kter\u00fd ud\u011blal, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli se nem\u00e1 vr\u00e1tit zp\u00e1tky dol\u016f do pr\u00e1delny a rozrazit p\u011bst\u00ed Georgovi \u010delist.<\/div>\n
Musel se hl\u00eddat, pozorn\u011b, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee si Georg ned\u011blal legraci, kdy\u017e mluvil o tom, \u017ee by ho nechal vyhodit.<\/div>\n
Kdy\u017e Tom pro\u0161el skrz hl\u00eddan\u00e9 dve\u0159e, \u0161el okam\u017eit\u011b do person\u00e1ln\u00ed m\u00edstnosti a zav\u0159el se tam. St\u00e1le tu je\u0161t\u011b byl brzo; sm\u011bna mu m\u011bla za\u010d\u00edt a\u017e za hodinu. Dnes to bude dlouh\u00fd ve\u010der.<\/div>\n
Posadil se na kybl\u00edk a op\u0159el se o ze\u010f, zav\u0159el o\u010di. Sly\u0161el zvuky zven\u010d\u00ed z chodeb, pov\u00edd\u00e1n\u00ed a pohyby a posouv\u00e1n\u00ed. V m\u00edstnosti byla tma a on v\u011bd\u011bl, \u017ee sem nikdo nep\u0159ijde, aby ho tu na\u0161el.<\/div>\n
Za p\u00e1r minut upadl do lehk\u00e9ho sp\u00e1nku.  <\/div>\n
**<\/p>\n<\/div>\n
Toma probudila r\u00e1na. P\u0159epadl dop\u0159edu, nat\u00e1hl p\u0159ed sebe ruce a rozhl\u00eddnul se, o\u010di vykulen\u00e9. Venku byla naprost\u00e1 tma, a kdy\u017e se pod\u00edval na hodinky, zjistil, \u017ee spal t\u00e9m\u011b\u0159 t\u0159i hodiny.<\/p>\n<\/div>\n
„Kurva,“ zamumlal Tom, postavil se a rychle se prot\u00e1hl. I kdy\u017e u\u017e tady byl, budou si myslet, \u017ee p\u0159i\u0161el pozd\u011b. Nezapsal se, kdy\u017e se \u0161el schovat. „Kurva, kurva.“<\/div>\n
Vzal mop a vy\u0161el z m\u00edstnosti, mnul si sv\u00e9 unaven\u00e9 o\u010di. Vid\u011bl z\u00e1\u0159ivky z\u00e1\u0159it pod dve\u0159mi, u\u017e bylo na \u010dase, aby \u0161li pacienti sp\u00e1t. Kdy\u017e pro\u0161el dve\u0159mi, tak zana\u0159\u00edkal, zamhou\u0159il o\u010di nad t\u00edm stra\u0161n\u00fdm oslepuj\u00edc\u00edm sv\u011btlem, chodby byly pr\u00e1zdn\u00e9.<\/div>\n
Pod\u00edval se chodbou dol\u016f a uvid\u011bl recepci. Kaaren zrovna odch\u00e1zela a Tom t\u011b\u017ece polknul, sna\u017eil se chovat norm\u00e1ln\u011b, kdy\u017e k n\u00ed \u0161el.  <\/div>\n
„Tome,“ \u0159ekla a nadzvedla obo\u010d\u00ed. „Te\u010f jsi p\u0159i\u0161el? Nevid\u011bla jsem t\u011b\u2026“<\/div>\n
„Ne, u\u017e tu jsem dlouho,“ odpov\u011bd\u011bl Tom, usm\u00e1l se. „Byl jsem dole v pr\u00e1deln\u011b a pak jsem byl, v\u00edte, ukl\u00edzet v person\u00e1ln\u00ed m\u00edstnosti.“<\/div>\n
„Och, dob\u0159e,“ \u0159ekla Kaaren. „Ta m\u00edstnost v\u00e1\u017en\u011b pot\u0159ebuje p\u0159euklidit.“<\/div>\n
„Jo, v\u00e1\u017en\u011b?“ \u0159ekl Tom a chytl pevn\u011b mop. „Oh, ale mysl\u00edm, \u017ee jsem se zapomn\u011bl zapsat.“ <\/div>\n
„To ano.“<\/div>\n
„Je to hodn\u011b zl\u00fd?“ zeptal se Tom a kousl se do rtu.<\/div>\n
„Nen\u00ed to konec sv\u011bta. Jdi se zapsat te\u010f a napi\u0161 si tam \u010das, kdy jsi p\u0159i\u0161el,“ \u0159ekla Kaaren, pokr\u010dila rameny. „Nikomu to ne\u0159eknu.“<\/div>\n
Tom s \u00falevou vydechl. „Dob\u0159e. Tak, um, person\u00e1ln\u00ed m\u00edstnost je jako \u010dern\u00e1 d\u00edra\u2026 co se tady venku d\u011blo?“<\/div>\n
Kaaren si dala kabelku p\u0159es rameno. „Och, nic moc. Ve\u010derka byla celkem t\u011b\u017ek\u00e1, ale to zn\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„Jak to?“<\/div>\n
„Nic, o co by ses m\u011bl strachovat. Jen tu byl rozlit\u00fd d\u017eus ve spole\u010densk\u00e9 m\u00edstnosti, nejsem si jist\u00e1, jestli ses tam u\u017e dostal,“ \u0159ekla. „Och a taky tu byl jeden incident s pudinkem, je to po cel\u00e9m okn\u011b.“<\/div>\n
„Oh jo, to jsem vid\u011bl,“ zalhal Tom. „Proto jsem vlastn\u011b \u0161el do komory, pak jsem se tam ale zapomn\u011bl\u2026“<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku,“ \u0159ekla Kaaren a usm\u00e1la se. „Nepracuj moc t\u011b\u017ece. Mus\u00edm j\u00edt.“<\/div>\n
„Ahoj,“ \u0159ekl Tom, p\u0159ipadal si nehor\u00e1zn\u011b provinile, kdy\u017e vid\u011bl, jak jeho \u0161\u00e9fov\u00e1 odch\u00e1z\u00ed pry\u010d. M\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee mu v\u011b\u0159ila. Rychle se \u0161el zapsat. Uvid\u011bl Gustavovo jm\u00e9no a zap\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli mu nem\u00e1 p\u0159epsat \u010das, ale pak si to rad\u011bji rozmyslel. Tom nebyl zl\u00fd \u010dlov\u011bk.<\/p>\n<\/div>\n
Rychle uklidil to, co mu Kaaren nak\u00e1zala, a pak se chvilku ochom\u00fdtal kolem komory. Cht\u011bl se j\u00edt pod\u00edvat, jak je Billovi, ale byl nejist\u00fd. Necht\u011bl ho obt\u011b\u017eovat nebo ru\u0161it, a jeliko\u017e u\u017e bylo po ve\u010derce, byla tu \u0161ance, \u017ee Bill u\u017e sp\u00ed.<\/div>\n
Tom \u010dekal dal\u0161\u00edch dvacet minut a pak z komory vy\u0161el na chodbu, \u0161el sm\u011brem k Billovu pokoji. V\u0161ude bylo ticho a na konci chodby blikala jedna z \u017e\u00e1rovek, skoro nesv\u00edtila. Tom\u016fv \u017ealudek ud\u011blal kotrmelec, jeliko\u017e se p\u0159ibli\u017eoval k m\u00edstu ur\u010den\u00ed, a kdy\u017e tam do\u0161el, st\u00e1l chv\u00edli p\u0159ed dve\u0159mi, jen poslouchal.<\/div>\n
Nic nesly\u0161el, a to nejsp\u00ed\u0161 znamenalo, \u017ee Bill sp\u00ed. Po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b se na n\u011bj cht\u011bl Tom alespo\u0148 pod\u00edvat. Cht\u011bl ho vid\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
Otev\u0159el dve\u0159e, sna\u017eil se to ud\u011blat ti\u0161e, a tak je otev\u00edral pomalu, kliku dr\u017eel jen zlehka. Uvnit\u0159 pokoje byla naprosto uhlov\u00e1 tma, jen z okna \u0161lo slab\u00e9 sv\u011btlo.<\/div>\n
Tom ve\u0161el dovnit\u0159 a nechal sv\u00e9 o\u010di zvyknout si na tmu. Jedin\u00e9, co dok\u00e1zal vid\u011bt, byly obrysy a st\u00edny, z\u00e1blesky barev ho skoro oslepily, jak kontrastovaly s tmou. Promnul si o\u010di, a pak na posteli uvid\u011bl Billa, sed\u011bl p\u0159edklon\u011bn\u00fd, hlavu sklon\u011bnou.<\/div>\n
Ruce m\u011bl semknut\u00e9 a dlan\u011b pr\u00e1zdn\u00e9. Tom nemohl vid\u011bt jeho obli\u010dej; vlasy mu visely jako z\u00e1clona p\u0159es obli\u010dej, a jeho ramena byla v k\u0159e\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille,“ \u0159ekl Tom jemn\u011b. „Bille?“ <\/div>\n
Bill neodpov\u011bd\u011bl. Tom se zamra\u010dil a p\u0159i\u0161el opatrn\u011b bl\u00ed\u017e. „Bille, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?“<\/div>\n
Bill hlavu sklonil je\u0161t\u011b  v\u00edc a polo\u017eil si dlan\u011b na zadn\u00ed stranu krku, zvedl kolena k hrudn\u00edku. Vypadal tak mal\u00fd, tak k\u0159ehk\u00fd, v\u0161echny ostr\u00e9 \u00fahly a jemn\u00e9 z\u00e1hyby. Jeho vlasy byly rozcuchan\u00e9, tr\u010dely do v\u0161ech mo\u017en\u00fdch sm\u011br\u016f, prsty se mu chv\u011bly. Jeho oble\u010den\u00ed bylo \u0161pinav\u00e9.<\/div>\n
Tom se postavil p\u0159\u00edmo vedle postele, tak bl\u00edzko, \u017ee mohl c\u00edtit Billovu v\u016fni. Nadechl ten uklid\u0148uj\u00edc\u00ed, zn\u00e1m\u00fd pach, kter\u00fd j\u00edm prol\u00edtnul jako r\u00e1na. Cht\u011bl nat\u00e1hnout ruku a pohladil Billa po vlasech, ale necht\u011bl chlapce vylekat. Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill je bez sv\u00e9 panenky naprosto bezmocn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille,“ zkusil Tom znovu, jeho hlas byl jen \u0161epot. Zlehka se posadil na postel, o\u010dima se od Billa nehnul ani na kousek. „Bille, to jsem j\u00e1.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm.“<\/div>\n
Tom nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
Bill pomalu p\u0159ik\u00fdvl. „Jo, jsem\u2026 jsem v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Je v po\u0159\u00e1dku, pokud nejsi,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. „V\u00edm, \u017ee je to t\u011b\u017ek\u00e9.“<\/div>\n
„Oh,“ \u0159ekl Bill a zvedl pohled. „Mysl\u00edm, \u017ee ano.“<\/div>\n
Tom na Billa z\u00edral. Pamatoval si ten rozmazan\u00fd make-up, co vid\u011bl p\u0159ed n\u011bkolika dny. „Co jsi d\u011blal?“<\/div>\n
Bill\u016fv obli\u010dej se zk\u0159ivil a prok\u0159upl si krk. „Nebyl jsi t-tu tak d-dlouho.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm. Omlouv\u00e1m se,“  \u0159ekl Tom a zamra\u010dil se.<\/div>\n
„Kde jsi byl?“<\/div>\n
Tom nakr\u010dil nos. „Nemyslel jsem si, \u017ee chce\u0161 n\u011bkoho vid\u011bt.“<\/div>\n
„Necht\u011bl. Cht\u011bl jsem vid\u011bt jen tebe,“ \u0159ekl Bill lehce. „Ale ty ses n-nevr\u00e1til.“ <\/div>\n
„Och.“ Tom odvr\u00e1til pohled, tahal si za bo\u010dn\u00ed \u0161ev sv\u00fdch kalhot. „Ale jsi v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
Bill pokr\u010dil jedn\u00edm ramenem. „Jsem v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Jsi na m\u011b na\u0161tvan\u00fd?“<\/div>\n
„Ne,“ odpov\u011bd\u011bl Bill. „Ne, ne. J\u00e1 jen\u2026“<\/div>\n
Zatahal si za vlasy a n\u011bco si pro sebe zamumlal. Tom to sledoval, c\u00edtil mezi nimi velkou propast. Bill byl pr\u016fzra\u010dn\u00fd, byl p\u0159\u00edtomn\u00fd, a Tom se s n\u00edm nedok\u00e1zal spojit. Byl zlomen\u00fd uvnit\u0159, sledoval Billa, neschopn\u00fd se ho dotknout.<\/p>\n<\/div>\n
Bill vydechl, p\u0159edklonil se a op\u0159el se \u010delem o matraci. „P\u0159ipad\u00e1m si tak\u2026“<\/div>\n
Tom se opov\u00e1\u017eil pohladit Billa po vlasech, jemn\u011b, sotva se ho dot\u00fdkal. „J\u00e1 v\u00edm.“<\/div>\n
„A od t\u00e9 doby, co moje\u2026 je pry\u010d,“ zamumlal Bill. „Nev\u00edm, kde je. Nemohl jsem se o n\u00ed p-postarat.“<\/div>\n
„Bille\u2026“<\/div>\n
„A pak jsi ode\u0161el\u2026“ vydechl Bill do matrace. „A pak jsem to prost\u011b\u2026 nezvl\u00e1dl.“<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ zamru\u010del Tom.<\/div>\n
„Pro\u010d si ode\u0161el?“ posadil se Bill a tvrd\u011b se na Toma pod\u00edval. „P-Pot\u0159eboval jsem t\u011b a tys o-ode\u0161el a u\u017e ses ne-nevr\u00e1til.“<\/div>\n
„Nemyslel jsem si, \u017ee v\u00ed\u0161, \u017ee tu v\u016fbec jsem,“ \u0159ekl Tom.<\/div>\n
„V\u011bd\u011bl jsem,“ vyjel Bill. Promnul si o\u010di a vydechl, tro\u0161ku se zakol\u00edsal. Pod\u00edval se na sv\u00e9 ruce a zavrt\u011bl hlavou, zav\u0159el o\u010di. „Och, bo\u017ee. Och, bo\u017ee.“<\/div>\n
„Bille?“ <\/div>\n
Bill zk\u0159ivil obli\u010dej a p\u0159it\u00e1hl si k sob\u011b kolena bl\u00ed\u017e, t\u0159\u00e1sl se. „Nev\u00edm kde je<\/em>. Kde je? Nemohl jsem j\u00ed zachr\u00e1nit, nemohl j\u00ed zachr\u00e1nit, nemohl jsem j\u00ed zachr\u00e1nit\u2026“<\/div>\n
Tom polo\u017eil dla\u0148 na Billovu ruku a jemn\u011b ho pohladil, Bill sebou trhl, pohledem se setkal s Tomem. Tom ztuhnul, skoro se odt\u00e1hl pry\u010d, ale st\u00e1le ho hladil, koukal se na Billa, byl tu pro n\u011bj.<\/div>\n
„Jak zmizela?“ zeptal se Tom opatrn\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem\u2026 Byla to boura\u010dka, J\u00e1-\u2026 Mamka \u0159\u00edkala, a-abych to ud\u011blal, tak jsem to ud\u011blal, a m-myslel jsem si, \u017ee d-dob\u0159e, ale s-sed\u011bl jsem s n\u00ed vzadu, vypadala tak s-sladce. J\u00e1-\u2026 Kdy\u017e byla boura\u010dka,“ mumlal Bill, o\u010di zmaten\u00e9. „N-nikdy jsem j\u00ed u\u017e nevid\u011bl. J\u00e1\u2026 c\u00edt\u00edm se jako j\u00e1\u2026 Je to m-moje vina, a mamka t-taky.“<\/div>\n
Tom nev\u011bd\u011bl, o \u010dem to Bill mluv\u00ed, ale p\u0159isedl si bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„A pak byly ob\u011b pry\u010d,“  \u0159ekl Bill a sklopil pohled. „U\u017e nikdy v\u00edc.“<\/div>\n
„Ode\u0161ly?“<\/div>\n
Bill zavrt\u011bl hlavou. „Och, bo\u017ee.“ Po tv\u00e1\u0159i mu steklo p\u00e1r slz a Tom je prstem zachytil, ut\u0159el je a nechal dla\u0148 polo\u017eenou na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i. Billovy o\u010di byly nesoust\u0159ed\u011bn\u00e9 a tro\u0161ku se t\u0159\u00e1sl, ale Tom ho dr\u017eel, odm\u00edtal ho nechat zmizet mu pry\u010d.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille,“ \u0159ekl Tom. „Bille, pod\u00edvej se na m\u011b. Vra\u0165 se ke mn\u011b.“<\/div>\n
„N-Nem\u016f\u017eu,“ za\u0161eptal Bill. „Jsem \u0161patn\u00fd.“<\/div>\n
„Nejsi,“ \u0159ekl Tom rozhodn\u011b. Pohladil Billa palcem po tv\u00e1\u0159i. „Jsi\u2026 Jsi \u00fa\u017easn\u00fd.“<\/div>\n
„Ne.“<\/div>\n
„Ano.“ Tom sledoval, jak dal\u0161\u00edch p\u00e1r slz opustilo Billovy o\u010di. „Neplakej.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl, ale slzy se zv\u011bt\u0161ily, zavzlykal. Naklonil se a op\u0159el se \u010delem o Tomovo rameno a Tom, zprvu p\u0159ekvapen\u00fd, nev\u011bd\u011bl, co d\u011blat.<\/div>\n
Nakonec, objal Billa a p\u0159it\u00e1hl si ho k sob\u011b, nechal ho plakat a namo\u010dit mu triko na rameni. Bill se Toma dr\u017eel pevn\u011b, pomalu mu sklouz\u00e1val do kl\u00edna. T\u0159\u00e1sl se a ti\u0161e vzlykal. Tom ho dr\u017eel pevn\u011b.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161,“ za\u0161eptal Tom, ot\u00edral Billovy slzy. Bill se chv\u011bl, chv\u011bl se mu v n\u00e1ru\u010d\u00ed, a kdy\u017e se Tom odt\u00e1hl, aby se na n\u011bj pod\u00edval, n\u011bco se Tomovi v krku zadrhlo a chytl Bill\u016fv obli\u010dej do dlan\u011b, hladil ho po \u010delisti.<\/div>\n
Bill se zhluboka nadechl a pod\u00edval se na Toma, zamrkal a vybre\u010del p\u00e1r dal\u0161\u00edch slz. „Nemysli si, \u017ee jsem hloup\u00fd,“ \u0159ekl ti\u0161e.<\/div>\n
Tom zavrt\u011bl hlavou a naklonil se k Billovi bl\u00ed\u017e. Jejich rty se n\u011b\u017en\u011b spojily, d\u0159\u00edv, ne\u017e se Tom dok\u00e1zal vzpamatovat, a vydr\u017eely tak dlouhou dobu. Tom c\u00edtil, jak se Billovy rty oproti jeho chv\u011bj\u00ed, ale neodt\u00e1hl se, nep\u0159eru\u0161il polibek.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ipadalo mu to \u0161patn\u00e9, a jemn\u00e9, a smutn\u00e9, a tak dobr\u00e9. Tom Billa pohladil za uchem a odt\u00e1hl se, zbl\u00edzka se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
Bill jen popot\u00e1hl, zana\u0159\u00edkal a znovu si Toma p\u0159it\u00e1hl a zabo\u0159il mu obli\u010dej do krku. Tom prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po Billov\u00fdch z\u00e1dech a pevn\u011b ho dr\u017eel.<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b,“ zamumlal Tom.<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl, vzlyky se znovu ozvaly, a Tom tu s n\u00edm sed\u011bl, a\u017e dokud mu sm\u011bna neskon\u010dila.  <\/div>\n
autor: Undrockroll<\/strong><\/div>\n
translate: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
original<\/u><\/span><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Undrockroll \u017d\u00e1dn\u00fd velk\u00fd duch nen\u00ed bez tro\u0161ky bl\u00e1znovstv\u00ed. Aristoteles Tom m\u011bl novou rutinu. P\u0159i\u0161el do pr\u00e1ce, zapsal se, pokecal s Kaaren a pak \u0161el naj\u00edt Billa. S jeho nov\u00fdm rozvrhem to bylo t\u011b\u017ek\u00e9, proto\u017ee Bill nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 ur\u010dit\u00e9 m\u00edsto, kde by m\u011bl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[319],"tags":[],"class_list":["post-11628","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-committed"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11628","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11628"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11628\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11628"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11628"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11628"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}