{"id":11641,"date":"2010-05-19T16:00:00","date_gmt":"2010-05-19T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11613"},"modified":"2010-05-19T16:00:00","modified_gmt":"2010-05-19T15:00:00","slug":"v-temnote-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/05\/19\/v-temnote-8\/","title":{"rendered":"V temnot\u011b 8."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"391\"<\/div>\n
<\/div>\n
Po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli Georg vstal, hodil si Andreasovo bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo p\u0159es ramena, vym\u011b\u0159il si krok, aby Toma vzbudil po\u0159\u00e1dn\u00fdm dupnut\u00edm na prsty u ruky a vyrazil s Andym v z\u00e1vleku sm\u011brem k pokoji. Na chodb\u011b n\u011bkoho z ochranky zavolal na Toma, a pot\u00e9, co tot\u00e1ln\u011b nalit\u00e9ho Andyho odvedl na jeho pokoj, vr\u00e1til se na pokoj dvoj\u010dat pro Billa a odnesl ho k Andreasovi. Bill spal tak tvrd\u011b, \u017ee ho p\u0159enesen\u00ed nevzbudilo, a Georg se usadil na \u017eidli a jal se ty dva, kter\u00fdm to spolu neskute\u010dn\u011b slu\u0161elo, pozorovat. Jedin\u00e9, co ten kr\u00e1sn\u00fd pohled kazilo, bylo to, \u017ee m\u011bli oba ve tv\u00e1\u0159i vrytou strast, kter\u00e1 jim ob\u011bma ubl\u00ed\u017eila, ale ani jeden ji nezavinil.<\/p>\n<\/div>\n
Zaduman\u011b sed\u011bl a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Pot\u0159eboval si ut\u0159\u00eddit ud\u00e1losti dne\u0161n\u00edho dne v hlav\u011b, aby neza\u010dal hned v\u0161echno ak\u010dn\u011b \u0159e\u0161it s v\u00fdsledkem, \u017ee by nakonec n\u011bkomu je\u0161t\u011b bezd\u011b\u010dn\u011b ubl\u00ed\u017eil. Zavrt\u011bl hlavou a povzdychnul si. Jak jenom Tom mohl Billovi takhle ubl\u00ed\u017eit? Jak mu mohl takovouhle svi\u0148\u00e1rnu ud\u011blat? V\u017edycky \u0159\u00edkal, \u017ee mu z\u00e1le\u017e\u00ed jen a  pouze na bratrov\u011b \u0161t\u011bst\u00ed, na jeho radosti, na jeho rozz\u00e1\u0159en\u00fdch o\u010d\u00edch! A ty Bill m\u011bl poka\u017ed\u00e9, kdykoliv se v jeho bl\u00edzkosti objevil charismatick\u00fd blon\u010f\u00e1k. Tak pro\u010d mu Tom jeho \u0161t\u011bst\u00ed tak krut\u011b po\u0161lapal, kdy\u017e se p\u0159itom celou dobu sna\u017eil o to, aby Bill \u0161t\u011bst\u00ed taky kone\u010dn\u011b jednou dos\u00e1hl i v jin\u00fdch \u017eivotn\u00edch sm\u011brech, ne\u017e byla hudba? To si p\u0159ece odporuje! Zp\u011bv\u00e1k se kone\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u011b zamiloval, a Tom m\u00edsto toho, aby mu to p\u0159\u00e1l a byl r\u00e1d, \u017ee t\u00edm vyvolen\u00fdm je zrovna jejich nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d, kter\u00fd Billa rozhodn\u011b nechce kv\u016fli majetku nebo hezk\u00e9 zn\u00e1m\u00e9 tv\u00e1\u0159i\u010dce, tak jim to rad\u0161i zni\u010d\u00ed. Pro\u010d?<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Na stranu druhou si ale vzpomn\u011bl na Tomovy podivn\u00e9 n\u00e1lady, kter\u00e9 pot\u00e9, co ho napadlo, \u017ee bude s Billem pr\u00e1v\u011b on s\u00e1m, byly \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bj\u0161\u00ed. V\u017edycky v t\u011bch okam\u017eic\u00edch Tom, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee krom\u011b n\u011bj a bas\u00e1ka v m\u00edstnosti nikdo jin\u00fd nen\u00ed, prohla\u0161oval, \u017ee jednou bude Bill jeho. \u017de netou\u017e\u00ed po ni\u010dem jin\u00e9m, ne\u017e po tom, aby to byl pr\u00e1v\u011b on, kdo bude Billa hladit, laskat, l\u00edbat, milovat, rozmazlovat a h\u00fd\u010dkat. \u017de to bude pr\u00e1v\u011b on, kdo s n\u00edm bude sd\u00edlet slasti i strasti \u017eivota a budou m\u00edt o to v\u011bt\u0161\u00ed v\u00fdhodu, \u017ee jejich vztah nebude muset omezovat chod skupiny, proto\u017ee jsou spolu po\u0159\u00e1d na cest\u00e1ch. \u017de zamaskovat se jim to povede, a a\u017e za nimi zapadnou dve\u0159e jejich Tourbusu, tak \u017ee budou pro\u017e\u00edvat ty nejkouzeln\u011bj\u0161\u00ed chv\u00edle jejich \u017eivota.<\/div>\n
Jen\u017ee p\u0159ece by Tom nebyl tak zl\u00fd, aby preferoval svoje blaho na \u00fakor sv\u00e9ho dvoj\u010dete, kter\u00e9 v\u017edycky tak \u00fazkostliv\u011b chr\u00e1nil! Nebo snad… ano? Bohu\u017eel tomu v\u0161echno nasv\u011bd\u010dovalo…  <\/div>\n
Bd\u011bl nad t\u011bma dv\u011bma ne\u0161\u0165astn\u00edkama, dokud ho nad r\u00e1nem nep\u0159emohl sp\u00e1nek a on na \u017eidli nevytuhnul. Usnul dost hlubok\u00fdm sp\u00e1nkem, tak\u017ee ho neprobudilo, kdy\u017e se Bill s Andreasem za\u010dali budit. Vzbudili se t\u00e9m\u011b\u0159 sou\u010dasn\u011b. Bill zmaten\u011b zamrkal, poznal, \u017ee nen\u00ed ve sv\u00e9m hotelov\u00e9m pokoji. Rozhl\u00e9dl se kolem sebe, ale kdy\u017e vid\u011bl Andrease, kter\u00e9mu se pr\u00e1v\u011b od sebe rozlepovala o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka, boj\u00e1cn\u011b se zachv\u011bl a schoulil se do co nejmen\u0161\u00edho klub\u00ed\u010dka, co nejd\u00e1l od n\u011bj. B\u00e1l se ho, v\u011bd\u011bl, \u017ee mu ubl\u00ed\u017eil, a \u017ee m\u00e1 blon\u010f\u00e1k pr\u00e1vo na to ho potrestat.<\/div>\n
V\u0161ak taky vid\u011bl, jak se v zelen\u00fdch o\u010d\u00edch zlostn\u011b zabl\u00fdsklo. Vyp\u00edsknul a jak cht\u011bl odcouvat je\u0161t\u011b v\u00edc, p\u0159es\u00e1hl okraj postele a upadl na zem, co\u017e vyvolalo r\u00e1nu, kter\u00e1 Georga probudila. P\u0159esn\u011b v\u010das, aby vid\u011bl, jak Bill s panick\u00fdm k\u0148u\u010den\u00edm couv\u00e1 a Andreas se nad n\u011bj z postele nakl\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Hele, zklidn\u011bte to!“ houknul, a\u017e se oba lekli, nev\u011bd\u011bli, \u017ee tam je s nima je\u0161t\u011b n\u011bkdo jin\u00fd. Jako prvn\u00ed se z toho vzpamatoval Andreas.<\/div>\n
„Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ syknul a jeho slova pln\u00e1 jedu nepat\u0159ila bas\u00e1kovi. „To toho je\u0161t\u011b nem\u00e1\u0161 dost? Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee se te\u010f ke mn\u011b bude\u0161 l\u00edsat, abys m\u011b pot\u00e9, co odjedu, mohl za\u010d\u00edt zase podv\u00e1d\u011bt?“<\/div>\n
Bill se cht\u011bl boj\u00e1cn\u011b  za\u010d\u00edt br\u00e1nit, ale Georg ho p\u0159edb\u011bhnul.<\/p>\n<\/div>\n
„Nepodv\u00e1d\u011bl t\u011b ze sv\u00fd v\u016fle,“ pronesl nahlas a pevn\u011b, a\u017e oba chlapci umlkli a up\u0159eli na n\u011bj pohledy. Andreas\u016fv byl pln\u00fd \u00fadivu a nech\u00e1p\u00e1n\u00ed, Bill\u016fv pln\u00fd obav, nejistoty a… nad\u011bje?<\/div>\n
„No co z\u00edr\u00e1te?“ pokr\u010dil Georg rameny. „V\u010dera jsem to z Toma vyt\u00e1hnul. Cht\u011bl Billa pro sebe, proto\u017ee si myslel, \u017ee on s\u00e1m pro n\u011bj bude co do vztahu tou nejlep\u0161\u00ed parti\u00ed. Tak vyu\u017eil toho, \u017ee si po chlastu nic nepamatuje, opil ho, vyspal se s n\u00edm, Bill jak byl opilej, tak se sebou nechal manipulovat, tak\u017ee to nebyl probl\u00e9m, a bylo,“ dokon\u010dil p\u0159\u00edb\u011bh tak, jak se ve skute\u010dnosti odehr\u00e1l. „No a proto\u017ee cht\u011bl m\u00edt Billa pro sebe, tak v\u00e1m to takhle \u0159ekl, a jak to dopadlo, to v\u00edte sami.“<\/div>\n
„To ale… to ale p\u0159ece… p\u0159ece by mi tohle neud\u011blal,“ nam\u00edtl Bill pla\u0161e. „V\u017edy\u0165 v\u011bd\u011bl, jak moc Andyho miluju a-„<\/div>\n
„…a p\u0159esto to ud\u011blal,“ dokon\u010dil Georg. „Nikoliv v\u0161ak ze zlosti nebo \u017e\u00e1rlivosti, ale z l\u00e1sky. L\u00e1ska je toti\u017e sice kr\u00e1sn\u00e1, ale p\u0159itom hrozn\u00e1, a kolikr\u00e1t i velmi bolav\u00e1 v\u011bc, v\u00edm to z vlastn\u00ed zku\u0161enosti,“ pousm\u00e1l se malinko posmutn\u011ble. „Nut\u00ed i dobr\u00e9 lidi d\u011blat v\u011bci, kter\u00e9 by je jindy ani nenapadly. Pokud se Tom do tebe opravdu zamiloval, jako\u017eto \u017ee jsem z n\u011bj vyt\u00e1hl, \u017ee jo, pak ud\u011blal sice hnusnou v\u011bc, ale ud\u011blal ji jen proto, \u017ee doufal, \u017ee to tak bude nejlep\u0161\u00ed pro n\u011bj i pro tebe, Bille. Ubl\u00ed\u017eil ti, ale necht\u011bl to tak, cht\u011bl jenom, abyste vy dva byli spolu \u0161\u0165astn\u00ed a\u017e do smrti.“<\/p>\n<\/div>\n
Po jeho slovech zavl\u00e1dlo v pokoji naprost\u00e9 ticho. Byl sice nerad, \u017ee Billovi musel \u0159\u00edct o jeho dvoj\u010deti krutou pravdu, ale holt to ud\u011blat musel, necht\u011bl, aby l\u00e1ska Billa a Andyho byla zni\u010dena jenom k\u0159ivou l\u017e\u00ed. On u\u017e pro spravedlnost ud\u011blal, co mohl, te\u010f z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jak si to ti dva p\u0159eberou. Proto usoudil, \u017ee ud\u011bl\u00e1 nejl\u00edp, kdy\u017e odejde z m\u00edstnosti, ale pro jistotu neode\u0161el nikam daleko, dr\u017eel se u dve\u0159\u00ed, aby mohl zas\u00e1hnout  pro p\u0159\u00edpad, \u017ee by vznikla n\u011bjak\u00e1 rva\u010dka nebo podobn\u00e9 vy\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed si \u00fa\u010dt\u016f.<\/div>\n
Nic takov\u00e9ho se ale ned\u011blo. Bill st\u00e1le nemohl pochopit, co a hlavn\u011b pro\u010d mu to Tom vlastn\u011b ud\u011blal. Ano, hodn\u011b ho to mrzelo, ale jeho nitro mu br\u00e1nilo c\u00edtit po tom v\u0161em k bratrovi takovou z\u00e1\u0161\u0165,  jakou by c\u00edtit teoreticky  m\u011bl. M\u00edsto toho jen hled\u011bl do pr\u00e1zdna a z o\u010d\u00ed se mu n\u011bm\u011b koulely slzy<\/p>\n<\/div>\n
Polekan\u011b sebou trhnul, kdy\u017e na sv\u00e9m rameni uc\u00edtil n\u011b\u010d\u00ed dotek. \u00dapln\u011b zapomn\u011bl, \u017ee tam s n\u00edm po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b n\u011bkdo je, a te\u010f, kdy\u017e se ho Andreas dotknul, se tot\u00e1ln\u011b vyd\u011bsil. Instinktivn\u011b se schoulil do klub\u00ed\u010dka, o\u010dek\u00e1val trest. Trest za to v\u0161echno, co se mezi nimi stalo.<\/div>\n
Jak\u00e9 ale bylo jeho p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e ho Andy m\u00edsto r\u00e1ny pohladil! Zmaten\u011b se zad\u00edval nap\u0159ed na jeho dla\u0148, jedouc\u00ed jemn\u011b po jeho hladk\u00e9 k\u016f\u017ei, pak sjel pohledem na jeho dlouh\u00e9 prsty s precizn\u011b zapilovan\u00fdmi nehty – zvyk, kter\u00fd Andrease nau\u010dil on s\u00e1m – a a\u017e po chv\u00edli se s obavami odv\u00e1\u017eil zvednout o\u010di k t\u011bm Andreasov\u00fdm. P\u00e1tral v z\u00e1\u0159iv\u00e9 zeleni po stop\u00e1ch vzteku \u010di pomstychtivosti, ale nic takov\u00e9ho tam nevid\u011bl, vid\u011bl tam jenom l\u00edtost, a pokud spr\u00e1vn\u011b vid\u011bl, m\u011bl dojem, \u017ee Andyho tv\u00e1\u0159e jsou a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u010derven\u00e9 na to, jakou barvu m\u00edvaly b\u011b\u017en\u011b. A co ho zasko\u010dilo tot\u00e1ln\u011b nejv\u00edc, bylo to, \u017ee i v Andyho o\u010d\u00edch vid\u011bl slzy.<\/p>\n<\/div>\n
Zmaten\u011b zavrt\u011bl hlavou a pokusil se odt\u00e1hnout se trochu v\u00edc dozadu a Andy mu v tom nebr\u00e1nil, naopak sv\u011bsil hlavu je\u0161t\u011b v\u00edc. To Billa zm\u00e1tlo natolik, \u017ee se po chv\u00edli dokonce nejist\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eil k blon\u010f\u00e1kovi na bl\u00edzkost, kter\u00e1 by se v p\u0159\u00edpad\u011b agrese dala nazvat dost nebezpe\u010dnou. Ale agrese tu nebyla, byla tu jen l\u00edtost a smutek, a v Billovi se op\u011bt projevilo jeho srdce, kter\u00e9 mu velelo starat se o v\u0161echny, na nich\u017e mu kdy z\u00e1le\u017eelo.<\/div>\n
„Ty… ty pl\u00e1\u010de\u0161,“  \u0161eptnul nesm\u011ble a podv\u011bdom\u011b mu palcem set\u0159el slzy. P\u0159ekvapilo ho, \u017ee v tu chv\u00edli Andreas ucuknul. Chvilku na n\u011bj zasko\u010den\u011b koukal, ale pak se posmutn\u011ble sto\u010dil do klub\u00ed\u010dka na svou \u010d\u00e1st postele. „Odpus\u0165… nem\u00e1m na to pr\u00e1vo, na tebe sahat… u\u017e ne,“ \u0161eptnul provinile, Andreas v\u0161ak horliv\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Ne… tob\u011b nem\u00e1m co odpou\u0161t\u011bt… to j\u00e1 tebe bych tu m\u011bl prosit na kolenou o odpu\u0161t\u011bn\u00ed.“<\/div>\n
Bill nech\u00e1pav\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Tak, jak to \u0159\u00edk\u00e1m,“ povzdychnul si blon\u010f\u00e1k, a smutn\u011b se na Billa zad\u00edval. „Tak dob\u0159e se zn\u00e1me, tak dob\u0159e v\u00edm, jak se\u0161 v\u011brn\u00fd… nespo\u010detn\u011bkr\u00e1t jsme se o tom oba navz\u00e1jem tak uji\u0161\u0165ovali… a j\u00e1 si te\u010f nechal od Toma nakecat, jak ses na n\u011bj \u00fadajn\u011b vrhnul a k tomu v\u0161emu ho nutil…“<\/div>\n
„Ale to mn\u011b Tom taky \u0159\u00edkal,“ nam\u00edtnul Bill. „Co kdy\u017e… co kdy\u017e na tom n\u011bco pravdiv\u00fdho je?“<\/div>\n
„Pravdiv\u00fd je to, co \u0159\u00edkal Georg,“ rozohnil se Andy. „Nech\u00e1pe\u0161 to? V\u0161echno do sebe zapad\u00e1 jako kousky puzzl\u00ed! To, jak na tebe posledn\u00ed dobou Tom ka\u017edou chv\u00edli obdivn\u011b koukal, to, \u017ee m\u011b za\u010dal nesn\u00e1\u0161et od doby, co jsme spolu my dva za\u010dali chodit, to, \u017ee m\u00edv\u00e1\u0161 po chlastu vokno a nic si nepamatuje\u0161… m\u011bl \u00fapln\u011b dokonalou p\u0159\u00edle\u017eitost n\u00e1s dva od sebe odd\u011blit, a m\u00e1lem se mu to povedlo!“<\/div>\n
Na chvilku se zarazil, aby popadl dech, ale pak pokra\u010doval.<\/div>\n
„A\u017e ho potk\u00e1m, tak mu za tohle rozbiju hubu…“<\/div>\n
„Ne!“ vyjekl Bill. „Andy, pros\u00edm… neubli\u017euj mu,“ up\u0159el na n\u011bj sv\u00e9 \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di v prosebn\u00e9m kuku\u010di. I kdy\u017e se s\u00e1m na Toma za tohle zlobil, necht\u011bl, aby jeho bratrovi n\u011bkdo ubl\u00ed\u017eil. N\u011bjak si toti\u017e uv\u011bdomoval slova, kter\u00e1 zazn\u011bla z Georgov\u00fdch \u00fast, a kdy\u017e tak nad t\u00edm v\u0161\u00edm zap\u0159em\u00fd\u0161lel, musel uznat, \u017ee Tom to asi skute\u010dn\u011b d\u011blal jenom z ne\u0161\u0165astn\u00e9, neop\u011btovan\u00e9 l\u00e1sky. „Nemyslel to zle…“<\/p>\n<\/div>\n
Andreas se na n\u011bj s nadzvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm zad\u00edval. Necht\u011blo se mu v\u011b\u0159it tomu, co pr\u00e1v\u011b sly\u0161\u00ed! Jen\u017ee ono to vypadalo, \u017ee to Bill mysl\u00ed skute\u010dn\u011b v\u00e1\u017en\u011b, a on si to u n\u011bj cht\u011bl vy\u017eehlit, ne naopak pohor\u0161it.<\/div>\n
„Jak mysl\u00ed\u0161… ale i tak se ti moc omlouv\u00e1m,“ \u0161eptnul, a kdy\u017e se zad\u00edval do Billov\u00fdch velk\u00fdch kukadel, zloba v\u016f\u010di Tomovi okam\u017eit\u011b rozt\u00e1la pod t\u00edhou v\u00fd\u010ditek, co si nechal nakecat.<\/div>\n
„Asi u\u017e je pozd\u011b na to se ti omluvit, vi\u010f?“ hlesnul a uhnul pohledem, p\u0159edst\u00edraj\u00edc, jak ho n\u00e1ramn\u011b zaj\u00edm\u00e1 barva povle\u010den\u00ed.<\/div>\n
V Billovi hrklo jako ve star\u00fdch hodin\u00e1ch. Zmaten\u011b se na blon\u010f\u00e1ka zad\u00edval.<\/div>\n
„Ty… ty bys mi to… v\u00e1\u017en\u011b… odpustil?“ <\/div>\n
Ta slova byla velice st\u011b\u017e\u00ed, p\u0159itom v\u0161ak dob\u0159e sly\u0161iteln\u00e1. Bill by sice byl \u0161\u0165astn\u00fd jako blecha ve ps\u00edm ko\u017eichu, kdyby mohli s Andym za\u010d\u00edt znovu, ale hodn\u011b se toho b\u00e1l, b\u00e1l se, \u017ee v Andreasovi bude p\u0159eva\u017eovat jeho \u017e\u00e1rlivost, podtr\u017een\u00e1 jeho v\u00fdbu\u0161n\u00fdm temperamentem, kter\u00fd m\u011bl v sob\u011b u\u017e od narozen\u00ed, a kter\u00fd na n\u011bm \u010dasto zp\u011bv\u00e1k obdivoval. O to v\u00edc ho p\u0159ekvapilo, kdy\u017e najednou spat\u0159il smaragdov\u00e9 z\u00e1blesky jen kousek od sv\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„A ty bys mi dal druhou \u0161anci?“ ot\u00e1zal se ti\u0161e. „Po tom v\u0161em, co jsem rad\u0161i uv\u011b\u0159il \u017e\u00e1rliv\u00fdmu Tomovi ne\u017e tob\u011b, se kter\u00fdm u\u017e tolik t\u00fddn\u016f \u017eiju, kter\u00e9ho u\u017e tolik let zn\u00e1m?“<\/div>\n
„Toma taky zn\u00e1\u0161 tolik let,“ nam\u00edtl Bill. „Neud\u011blal to z nen\u00e1visti… ud\u011blal to ze zoufalstv\u00ed,“ \u0161eptnul. „J\u00e1… j\u00e1 s tebou b\u00fdt chci…. jsi pro m\u011b v\u0161\u00edm… ale pros\u00edm… nezlob se na n\u011bj!“<\/div>\n
Nev\u011bd\u011bl ani co to bylo, ale n\u011bco v n\u011bm mu velelo Toma h\u00e1jit a br\u00e1nit. Ano, tr\u00e1pilo ho, \u017ee mu to Tom ud\u011blal, ale c\u00edtil k n\u011bmu i… soucit? Pochopen\u00ed? S\u00e1m se ve sv\u00fdch citech nevyznal.<\/div>\n
Av\u0161ak Andreas to hodlal respektovat. Sice nesd\u00edlel n\u00e1zor na to, \u017ee Toma omlouv\u00e1 ne\u0161\u0165astn\u00e1 l\u00e1ska, to ani omylem, a po\u0159\u00e1d by si to s n\u00edm nejrad\u0161i vy\u0159\u00edkal hezky ru\u010do fu\u010do, ale Bill si to tak nep\u0159\u00e1l a on to akceptoval. Kdov\u00ed, t\u0159eba jednou p\u0159ijde den, kdy to taky aspo\u0148 trochu pochop\u00ed, p\u0159esto\u017ee m\u011bl za to, \u017ee ten den nikdy nep\u0159ijde. No, uvid\u00ed se.<\/p>\n<\/div>\n
Zapla\u0161il zlobn\u00e9 my\u0161lenky pr\u00e1v\u011b ve chv\u00edli, kdy instinktivn\u011b p\u0159itiskl sv\u00e9 rty na Billovy a s pot\u011b\u0161en\u00edm zaznamenal, jak mu zp\u011bv\u00e1k padnul kolem krku a za\u010dal s polibkem radostn\u011b spolupracovat. Oba dva v\u011bd\u011bli, \u017ee si navz\u00e1jem u\u017e d\u00e1vno odpustili. A tentokr\u00e1t si byli jist\u00ed, \u017ee u\u017e jim l\u00e1ska vydr\u017e\u00ed a\u017e na v\u011bky v\u011bk\u016f, \u017ee kdy\u017e p\u0159ekonali tuhle krizi, tak p\u0159ekonaj\u00ed v\u0161echno.<\/div>\n
Kdyby jenom v\u011bd\u011bli, jak se oba pletou, a \u017ee ty \u0161\u0165astn\u00e9 dny, le\u017e\u00edc\u00ed p\u0159ed nimi, jsou z\u00e1rove\u0148 ty posledn\u00ed, kter\u00e9 jim budou osudem dop\u0159\u00e1ny pro\u017e\u00edt spolu v p\u00e1ru…<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli Georg vstal, hodil si Andreasovo bezvl\u00e1dn\u00e9 t\u011blo p\u0159es ramena, vym\u011b\u0159il si krok, aby Toma vzbudil po\u0159\u00e1dn\u00fdm dupnut\u00edm na prsty u ruky a vyrazil s Andym v z\u00e1vleku sm\u011brem k pokoji. Na chodb\u011b n\u011bkoho z ochranky zavolal na Toma, a pot\u00e9, co tot\u00e1ln\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[315],"tags":[],"class_list":["post-11641","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-v-temnote"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11641","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11641"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11641\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11641"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11641"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11641"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}