{"id":11682,"date":"2010-05-14T16:00:00","date_gmt":"2010-05-14T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11654"},"modified":"2010-05-14T16:00:00","modified_gmt":"2010-05-14T15:00:00","slug":"nightmare-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/05\/14\/nightmare-15\/","title":{"rendered":"Nightmare 15."},"content":{"rendered":"
autor: Lea<\/strong>  <\/div>\n
<\/div>\n
Ahoj lidi\u010dky… dlu\u017e\u00edm v\u00e1m velkou omluvu. J\u00e1 v\u00edm, trvalo mi to d\u00fdl ne\u017e m\u011bs\u00edc, ne\u017e jsem dal\u0161\u00ed d\u00edl dopsala. Ale mn\u011b se prost\u011b v\u0161echna chu\u0165 do psan\u00ed i n\u00e1pady vykou\u0159ily z hlavy. Nav\u00edc ve \u0161kole jsem toho m\u011bla fakt hodn\u011b, sna\u017eila jsem se u\u010dit v\u00edc ne\u017e obvykle a nebylo mi to k ni\u010demu platn\u00fd. A pak m\u016fj debiln\u00ed bratr vylil na kl\u00e1vesnici m\u00e9ho no\u0165asu kofolu (moc mu za to d\u011bkuju) a kl\u00e1vesnici vy\u0159adil \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b z provozu. Je\u0161t\u011b te\u010f mi blbne.<\/em><\/div>\n
No dost bylo m\u00fdch nesmysln\u00fdch omluv. U\u017eijte si Nightmare a dal\u0161\u00ed d\u00edl se budu sna\u017eit poslat co nejd\u0159\u00edve x)<\/em><\/div>\n
Va\u0161e Lea \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
\"380\"<\/div>\n
O dva m\u011bs\u00edce pozd\u011bji<\/div>\n
<\/div>\n
„\u010cus, Tomane, tak co?“ za\u0161klebil se Will a trochu Toma pra\u0161til do ramene. Ten se oto\u010dil a r\u00e1nu mu s \u00fasm\u011bvem oplatil.<\/div>\n
„Nic moc. M\u00e1m n\u011bjakou depku,“ odpov\u011bd\u011bl popravd\u011b rasta. Will se vedle n\u011bho uvelebil na posteli.<\/div>\n
„\u017de by sexu\u00e1ln\u00ed abs\u0165\u00e1k? Tady je plno kr\u00e1sn\u00fdch prdelek…“<\/div>\n
„Sklapni Wille,“ zavr\u010del Tom a blon\u010f\u00e1k se omluvn\u011b za\u0161klebil. V\u011bd\u011bl \u017ee Tom m\u00e1 v sob\u011b jakousi pomyslnou bari\u00e9ru, co se sexu t\u00fd\u010de, od t\u00e9 doby, co ho Chris n\u011bkolikr\u00e1t zn\u00e1silnil. I kdy\u017e jak Tom p\u0159iznal, asi to nebylo nic proti tomu, co ud\u011blal br\u00e1\u0161kovi.<\/div>\n
„Promi\u0148. Co… rodi\u010de? Bill? Neozvali se ti?“ za\u010dal chlapec opatrn\u011b. Tu\u0161il p\u0159\u00ed\u010dinu Tomovy zkrou\u0161en\u00e9 n\u00e1lady. A jeho tu\u0161en\u00ed se potvrdilo, kdy\u017e Tom sv\u011bsil hlavu a smutn\u011b si povzdechl.<\/div>\n
„Ne. Od toho mam\u010din\u00fdho dopisu o nich nic nev\u00edm,“ za\u0161eptal ti\u0161e a rukou v kapse nahmatal kus pap\u00edru, na kter\u00fdm mu jeho mamka poslala dopis. Bylo v n\u011bm vesm\u011bs o tom, \u017ee ho m\u00e1 r\u00e1da, i p\u0159esto, co ud\u011blal, jen se s t\u00edm te\u010f nedok\u00e1\u017ee vyrovnat. Taky to, \u017ee se Jorgen odst\u011bhoval z jejich domu do sv\u00e9ho nov\u011b zakoupen\u00e9ho bytu v Mnichov\u011b. A taky p\u0159ipsala p\u00e1r \u0159\u00e1dk\u016f o Billovi. \u017de je na tom psychicky \u0161patn\u011b, ale Andreas mu pom\u00e1h\u00e1, a proto se i k n\u011bmu p\u0159est\u011bhoval.  <\/div>\n
To Tom opravdu nevid\u011bl r\u00e1d. Sv\u00fdm zp\u016fsobem na Andrease \u017e\u00e1rlil. V duchu se mu m\u00edhaly p\u0159edstavy o tom, jak Andy l\u00edb\u00e1 jeho sladk\u00e9ho br\u00e1\u0161ku, jak jeho ruce putuj\u00ed po t\u00e9 hebk\u00e9 poko\u017ece…<\/div>\n
„Tome? Tome, vn\u00edmej!“ zat\u0159\u00e1sl s n\u00edm Will se stopou podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed. Tyhle Tomovy mimoduch\u00e9 stavy ho dok\u00e1zaly ob\u010das p\u011bkn\u011b vyto\u010dit.<\/div>\n
„Sorry. Jen jsem se zamyslel,“ pokr\u010dil Tom neur\u010dit\u011b rameny.<\/div>\n
\n
„V posledn\u00ed dob\u011b a\u017e moc \u010dasto.“<\/div>\n
„Tr\u00e1p\u00ed m\u011b Bill,“ sv\u011b\u0159il se Willovi a ten odpov\u011bd\u011bl, \u017ee by m\u011bl napsat mamce. „To jsem ud\u011blal u\u017e snad desetkr\u00e1t, neodepisuje mi,“ posmutn\u011bl Tom. Will se zamyslel a za\u010dal si namot\u00e1vat pram\u00ednek vlas\u016f na prst.<\/div>\n
„Zatelefonuj j\u00ed,“ navrhl po chv\u00edli. Tom odm\u00edtav\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Z toho m\u00e1m strach. Za\u010dal bych koktat a n\u011bco podobn\u00fdho, j\u00e1 nem\u00e1m odvahu po tom v\u0161em s n\u00ed mluvit.“<\/div>\n
„Tome, ale p\u0159ece jen…“<\/div>\n
„…m\u016f\u017ee\u0161 si za to s\u00e1m,“ doplnil chlapec Willovu obl\u00edbenou v\u011btu a kysele se za\u0161klebil. „\u017de s t\u00edm ned\u00e1\u0161 pokoj. \u010cas zp\u00e1tky nevr\u00e1t\u00ed\u0161. To si ho rad\u0161i budu kr\u00e1tit t\u00edm, \u017ee ti nakopu zadek v \u0161ipk\u00e1ch,“ dodal a na tv\u00e1\u0159i se mu r\u00fdsoval \u00fasm\u011bv.  <\/div>\n
„Tss… se je\u0161t\u011b uvid\u00ed, nicko,“ u\u0161kl\u00edbl se Will a oba kluci si o sebe pl\u00e1cli dlan\u011bmi.<\/div>\n
Tom m\u011bl Willa moc r\u00e1d. Jednak kv\u016fli tomu, co pro n\u011bho ud\u011blal. Chris byl jeho dobrej zn\u00e1mej, a kdy\u017e se dom\u00e1kl, \u017ee Toma zn\u00e1sil\u0148uje, rozhodl se to „\u0161t\u011bn\u011b“ zachr\u00e1nit. S Chrisem si promluvil a po men\u0161\u00ed domluv\u011b a v\u00fdhru\u017ec,e \u017ee to v\u0161echno pr\u00e1skne, se Chris vzdal a s\u00e1m za\u0161el za dozorci, aby Toma p\u0159est\u011bhovali do jin\u00e9 cely. Shodou n\u00e1hod to byla cela, kterou ob\u00fdval Will. Oba chlapci hned v\u011bd\u011bli, \u017ee nebudou m\u00edt mezi sebou konflikty. Will nebyl \u017e\u00e1dnej sexu\u00e1ln\u00ed n\u00e1siln\u00edk, a proto Tomovi nic nehrozilo, i kdy\u017e on s\u00e1m si byl moc dob\u0159e v\u011bdom, \u017ee by si to zaslou\u017eil. Po p\u00e1r t\u00fddnech se Willovi sv\u011b\u0159il za co tu sed\u00ed. Pravda, blon\u010f\u00e1k byl v \u0161oku, velk\u00e9m \u0161oku, ale rozd\u00fdchal to. Toma neodsoudil, jen si ho po\u0159\u00e1dn\u011b podal. Se\u0159val ho jako p\u011btilet\u00fd d\u011bcko. I kdy\u017e byl Will tvrd\u00fd kluk, co \u017eil od d\u011btstv\u00ed na ulici a jel v drog\u00e1ch a drobn\u00fdch kr\u00e1de\u017e\u00edch, nikdy by neubl\u00ed\u017eil \u010dlov\u011bku stejn\u00fdm zp\u016fsobem jako Tom.<\/div>\n
„Tak jdem na ty \u0161ipky, \u0161t\u011bn\u011b?“ ozval se Will. Tom se zamra\u010dil, ale pak se uchechtnul.<\/div>\n
„Za to \u0161t\u011bn\u011b bude tvoje por\u00e1\u017eka obzvl\u00e1\u0161\u0165 krut\u00e1,“ sl\u00edbil z\u00e1ludn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd dred\u00e1\u010dek le\u017eel na pohovce, vedle sebe sklenici s vodou, l\u00e9ky a na \u010dele studen\u00fd obklad. Ob\u010das si povzdechl nebo zkrou\u0161en\u011b zast\u00e9nal.<\/div>\n
„Bille? U\u017e je ti l\u00edp?“ ozval se Andreas a ve\u0161el do ob\u00fdv\u00e1ku. Starostliv\u011b se na chlapce zad\u00edval.<\/div>\n
„Ne… a nek\u0159i\u010d tolik… pros\u00edm,“ vydechl Bill zt\u011b\u017eka.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ \u0159ekl Andreas u\u017e m\u00edrn\u011b podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. Sice v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill za svou migr\u00e9nu nem\u016f\u017ee, ale i tak… „Kdy\u017etak zajdem k doktorovi, hned r\u00e1no.“<\/div>\n
„Nep\u0159ipad\u00e1 v \u00favahu,“ zavrt\u011bl Bill hlavou. „Byl jsem v nemocnici dva t\u00fddny, doktory nechci ani vid\u011bt.“<\/div>\n
„Jen\u017ee je to nezbytn\u00e9 .Ta migr\u00e9na m\u016f\u017ee b\u00fdt n\u011bjak\u00fd n\u00e1sledek toho, co ti ud\u011blal Tom…“<\/div>\n
„Byl bys tak laskav a nezmi\u0148oval se o m\u00e9m bratrovi?“ sykl chlapec a vz\u00e1p\u011bt\u00ed toho litoval, kdy\u017e mu hlavou projela ostr\u00e1 bolest.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co? Polib si,“ odfrknul si Andy a ode\u0161el.  <\/div>\n
Bill si smutn\u011b povzdechl. Necht\u011bl b\u00fdt na Andyho hnusnej, to opravdu ne… ale dneska u\u017e nem\u011bl na nic nervy. Hlava ho \u0161\u00edlen\u011b bolela, a to u\u017e od r\u00e1na. A k tomu se mu neust\u00e1le p\u0159ed o\u010dima m\u00edhaly n\u011bjak\u00e9 podivn\u00e9 z\u00e1blesky. Nem\u011bly \u017e\u00e1dn\u00fd ur\u010dit\u00fd tvar ani barvu… jen tam prost\u011b byly. Bill doufal, \u017ee to pr\u016fb\u011bhem dne zmiz\u00ed, ale nezmizelo. Jedinou zm\u011bnou bylo to, \u017ee se k r\u016fzn\u00fdm z\u00e1blesk\u016fm p\u0159idaly i nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed zvuky… kter\u00e9 se b\u011bhem dvou hodin zm\u011bnily na hlasy. Hlasy zaml\u017een\u00e9 a neur\u010dit\u00e9, jakoby z jin\u00e9ho sv\u011bta. Byl z toho moc vyd\u011b\u0161en\u00fd, ale nedok\u00e1zal to nijak zastavit. Bylo to k zbl\u00e1zn\u011bn\u00ed.<\/div>\n
A najednou… v\u0161echno zaplavila tma, t\u00ed\u017eiv\u00e1 tma… ozvaly se zvuky, jako by n\u011bkdo \u0161kr\u00e1bal nehty po tabuli… a pak b\u00edl\u00e9 sv\u011btlo…<\/div>\n
<\/div>\n
Blon\u010fat\u00fd  kluk s \u010f\u00e1belsky \u010dern\u00fdma o\u010dima sed\u011bl na stole, na tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv. Jeho rty se pohnuly, n\u011bco \u0159\u00edkal. Jeho \u00fasm\u011bv se roz\u0161\u00ed\u0159il. Pohodil hlavou v naoko sv\u016fdn\u00e9m gestu a pot\u00e9 se rozesm\u00e1l. Rozhodil ruce a sesko\u010dil. K n\u011bkomu se rozb\u011bhl. Objevila se n\u011bjak\u00e1 tmav\u00e1 silueta, kter\u00e1 se \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc rozjas\u0148ovala…<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Andy!“ rozje\u010del se navzdory sv\u00e9 bolesti Bill. Andy okam\u017eit\u011b p\u0159isp\u011bchal, i kdy\u017e na n\u011bho byl Bill p\u0159ed p\u00e1r minutami hnusnej.<\/div>\n
„Co je?“ vyhrkl vyd\u011b\u0161en\u011b.<\/div>\n
„J-J\u00e1… j\u00e1 vid\u011bl n\u011bjak\u00fdho kluka… on se usm\u00edval… ale to nebyl sen… bylo to tak… skute\u010dn\u00fd,“ koktal Bill. Andymu b\u011bhem vte\u0159iny zmizelo nap\u011bt\u00ed s tv\u00e1\u0159e. Hlu\u010dn\u011b si odfrknul.<\/div>\n
„Haha, Bille. Douf\u00e1m, \u017ee sis nemyslel, \u017ee ti na to sko\u010d\u00edm,“ zakroutil hlavou.<\/div>\n
„J\u00e1 si nevym\u00fd\u0161l\u00edm!“ vyk\u0159ikl rozzloben\u011b Bill. Bolest hlavy ho jako z\u00e1zrakem p\u0159e\u0161la. „Vid\u011bl jsem ho!“<\/div>\n
„Dob\u0159e, okey, nek\u0159i\u010d. Asi sis zd\u0159\u00edmnul… n\u011bco se ti zd\u00e1lo,“ klidnil ho Andreas a sedl si vedle rozlad\u011bn\u00e9ho Billa. Ten m\u011bl v o\u010d\u00edch plam\u00ednky zlosti.<\/div>\n
„Jist\u011b… Ani m\u016fj nejlep\u0161\u00ed p\u0159\u00edtel mi nev\u011b\u0159\u00ed,“ syknul podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b a op\u0159el se o seda\u010dku.<\/div>\n
„Bille,“ ozval se Andy a v hlase m\u011bl najednou smutek. „J\u00e1 se nechci h\u00e1dat. Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi tu a nechci, abys byl na m\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00fd. Omlouv\u00e1m se, jestli jsem ud\u011blal n\u011bco \u0161patn\u011b.“<\/div>\n
Bill zvedl o\u010di k zkrou\u0161en\u00e9mu blon\u010f\u00e1kovi a t\u011blem mu projel soucit. Pohladil ho po rameni a usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Ne, to ty promi\u0148. Kv\u016fli tomu, \u017ee m\u011b bol\u00ed hlava, na tebe k\u0159i\u010d\u00edm jak…“ m\u00e1vl rukou. „Slibuju, \u017ee se polep\u0161\u00edm.“<\/div>\n
„To ti tak v\u011b\u0159\u00edm,“ r\u00fdpnul si Andy, ale hned na to \u010dernovl\u00e1ska sm\u00ed\u0159liv\u011b objal a l\u00edbl do vlas\u016f. „M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, ty t\u0159e\u0161tidlo moje.“<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, Andy.“<\/div>\n
<\/div>\n
Tom sed\u011bl op\u011bt na posteli ve sv\u00e9 cele. Nohy m\u011bl p\u0159ita\u017een\u00e9 k brad\u011b a o\u010di smutn\u00e9. Kol\u00e9bal se sem a tam jako n\u011bjak\u00fd psychicky nevyrovnan\u00fd magor. O\u010di se mu leskly, ale on ze v\u0161ech sil dr\u017eel pl\u00e1\u010d v sob\u011b. Je p\u0159ece tvrd\u00fd chlap. Tady nen\u00ed m\u00edsto pro slzy a sebel\u00edtost. Tady se prost\u011b jde d\u00e1l.<\/div>\n
Kdo by to byl \u0159ekl? \u017de ten kluk co n\u011bkolik let krut\u011b a nel\u00edtostn\u011b zn\u00e1sil\u0148oval, ml\u00e1til a poni\u017eoval sv\u00e9ho bratra tak, a\u017e ho dohnal k sebevra\u017ed\u011b, um\u00ed v\u016fbec be\u010det. \u017de m\u00e1 v sob\u011b n\u011bjak\u00e9 city, \u017ee um\u00ed litovat. Jen\u017ee nikdo se to nikdy nedozv\u00ed. Tom si tyhle city nech\u00e1val hluboko, hluboko v sob\u011b. Poh\u0159b\u00edval je pod maskou nen\u00e1visti a krutosti.<\/div>\n
Ale u\u017e nem\u011bl s\u00edlu tuhle masku nosit.<\/div>\n
Dneska se mu b\u016fhv\u00ed pro\u010d  neust\u00e1le vracely mlhav\u00e9 vzpom\u00ednky na ten osudn\u00fd ve\u010der, kdy bylo jemu i Billovi t\u0159in\u00e1ct let. Sna\u017eil se vybavit detaily a podrobnosti, ale v hlav\u011b se mu v\u0161echno m\u011bnilo v mlhu bez barvy a tvaru. Nedok\u00e1zal si vzpomenout.<\/div>\n
S povzdechem se p\u0159evalil na bok a lehl si. Zav\u0159el o\u010di a donutil se nemyslet na nic krom\u011b  t\u00e9 noci. A opravdu.<\/div>\n
Za\u010dal vzpom\u00ednat…<\/div>\n
<\/div>\n
„Ach!“ vyjekl Bill a chytl se za hlavu. Andreas, kter\u00fd po\u0159\u00e1d sed\u011bl vedle n\u011bho, polekan\u011b nadsko\u010dil.<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ zeptal se starostliv\u011b, zat\u00edmco Bill pevn\u011b sev\u0159el v\u00ed\u010dka, v hlav\u011b bolestiv\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n
A n\u00e1hle sebou chlapec \u0161kubl a hlava mu bezvl\u00e1dn\u011b klesla. U\u017e nesly\u0161el Andyho polekan\u00fd v\u00fdk\u0159ik.<\/div>\n
V hlav\u011b m\u011bl n\u011bco docela jin\u00e9ho…<\/div>\n
<\/div>\n
Dva t\u0159in\u00e1ctilet\u00ed  chlapci se se sm\u00edchem vpot\u00e1celi do jejich domu. Hlu\u010dn\u011b  za sebou zabouchli dve\u0159e a rozesm\u00e1li se nanovo. Bylo zn\u00e1t, \u017ee jsou docela dost opil\u00ed. Ono taky v jejich v\u011bku sta\u010dilo p\u00e1r skleni\u010dek n\u011b\u010deho tvrd\u0161\u00edho, a bylo to. Jejich kamar\u00e1d uspo\u0159\u00e1dal \u00fapln\u011b poprv\u00e9 „dosp\u011bl\u00e1ckou“ p\u00e1rty bez rodi\u010d\u016f a samoz\u0159ejm\u011b s alkoholem.<\/em><\/div>\n
Kluci ochutnali v\u0161echno, co bylo k m\u00e1n\u00ed a po p\u016fl hodin\u011b skon\u010dili oba na z\u00e1chodech, kde se spolu neohraban\u011b l\u00edbali. Tiskli se k sob\u011b a nal\u00e9hav\u011b l\u00edbali, proto\u017ee i p\u0159es tu opilost vyc\u00edtili, \u017ee se navz\u00e1jem pot\u0159ebuj\u00ed v\u00edc ne\u017e kdy jindy.<\/em><\/div>\n
„Tomi,“ zavrn\u011bl po chv\u00edli Bill a odt\u00e1hl se od br\u00e1\u0161ky se slastn\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. „Poj\u010fme dom\u016f… j\u00e1 u\u017e tu nechci b\u00fdt,“ namotal si na prst jeden pram\u00ednek jeho dred\u016f.<\/em><\/div>\n
„Ok,“ p\u0159ik\u00fdvl nad\u0161en\u011b Tom a o\u010di mu zasv\u00edtily o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm. Up\u0159\u00edmn\u011b doufal, \u017ee v tomhle budou doma pokra\u010dovat, proto\u017ee se mu to moc l\u00edbilo. Bylo to sice celkem d\u011btsk\u00e9, naivn\u00ed a nezku\u0161en\u00e9… ale p\u0159esto kr\u00e1sn\u00e9 a v\u00e1\u0161niv\u00e9.<\/em>  <\/div>\n
A tak se oba opil\u00ed  chlapci ocitli doma. Jejich mamka ani ta\u0165ka nebyli doma, a oni tak m\u011bli d\u016fm sami pro sebe. Chytli se za ruce a s tich\u00fdm pohih\u0148\u00e1v\u00e1n\u00edm skon\u010dili ve sv\u00e9m pokoji, kde se svalili na postel a s hlasit\u00fdmi v\u00fddechy sledovali strop.<\/em><\/div>\n
Bill se oto\u010dil na bok, podep\u0159el si hlavu rukou a z\u00e1libn\u011b se na Toma zad\u00edval. Jeho br\u00e1\u0161ka mu p\u0159i\u0161el kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u00edc ne\u017e kdy d\u0159\u00edv.<\/em><\/div>\n
„Jsi kr\u00e1sn\u00fd, br\u00e1\u0161ko,“ \u0161eptal mu lichotiv\u011b do ucha a jeho ruce t\u00e9m\u011b\u0159 automaticky vklouzly pod Tomovo velk\u00e9 tri\u010dko, kde za\u010daly hladit sametovou k\u016f\u017ei. Tom souhlasn\u011b zamru\u010del a pohladil br\u00e1\u0161ku po tv\u00e1\u0159i.<\/em><\/div>\n
„Chci se na tebe d\u00edvat… chci se na tebe d\u00edvat, jak jsi nah\u00fd,“ \u0161eptnul Bill a z jeho hlasu zazn\u00edvala stopa vzru\u0161en\u00ed a opilosti. Tom podzvedl hlavu, ve tv\u00e1\u0159i neskr\u00fdvan\u00fd \u00fadiv. Jakmile mu ale br\u00e1\u0161ka za\u010dal sund\u00e1vat oble\u010den\u00ed, polo\u017eil hlavu bez protest\u016f zp\u00e1tky. V\u0161echny barvy v pokoji se mu sl\u00e9valy dohromady…<\/em>  <\/div>\n
Bill se spokojen\u011b  usm\u00e1l, kdy\u017e p\u0159ed n\u00edm jeho dvoj\u010de le\u017eelo kompletn\u011b nah\u00e9. Vzt\u00e1hl k n\u011bmu ruku a dlouh\u00fdm nehtem p\u0159ejel p\u0159es jeho k\u016f\u017ei.<\/em><\/div>\n
„Tak n\u00e1dhern\u00fd,“ lichotil Tomovi d\u00e1l, a ten se jen bla\u017een\u011b usm\u00edval. A jeho bla\u017eenost vzrostla, kdy\u017e Bill za\u010dal pokr\u00fdvat jeho t\u011blo drobn\u00fdmi polibky. Rozko\u0161n\u011b zafun\u011bl, kdy\u017e mu Bill p\u0159ejel dlan\u00ed v rozkroku.<\/em><\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek se spokojen\u011b usm\u00e1l a o\u010di mu tmavly vzru\u0161en\u00edm. M\u011bl dost jasnou p\u0159edstavu o tom, co chce s br\u00e1\u0161kou d\u011blat. Proto se o nejrychleji zbavil oble\u010den\u00ed. Kleknul si p\u0159ed sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku a pomalu mu rozt\u00e1hl nohy.<\/em><\/div>\n
„B-Bille? Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ zpozorn\u011bl Tom a vzep\u0159el se na loktech. Bill ho ale jen nedbale zatla\u010dil do lehu.<\/em><\/div>\n
„Neboj se, br\u00e1\u0161ko… bude se ti to l\u00edbit…“<\/em><\/div>\n
„Bill\u00ed, mn\u011b se to nel\u00edb\u00ed,“ k\u0148our\u00e1 Tom, zat\u00edmco Bill p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed sv\u00fdm penisem p\u0159es vstup do Tomova t\u011bla.<\/em><\/div>\n
„Ale mn\u011b ano, ani nev\u00ed\u0161 jak moc,“ vydechne Bill a hlad\u00ed Toma po vlasech. Ten se vrt\u00ed a k\u0148u\u010d\u00ed… v hlase se mu oz\u00fdv\u00e1 strach…<\/em><\/div>\n
„No t\u00e1k… dr\u017e br\u00e1\u0161kovi…“ \u0161eptnul ost\u0159e Bill. P\u0159evl\u00e1dala nad n\u00edm opilost. Zaryl mu nehty do ramene a sv\u00fdm t\u011blem ho slisoval do matrace. Tomovo t\u011blo se zd\u011b\u0161en\u011b napjalo a z \u00fast se mu vydral bolestiv\u00ed v\u00fdk\u0159ik, kdy\u017e do n\u011bho Bill pronikl…<\/em><\/div>\n
Tom hlasit\u011b  vyk\u0159ikl, kdy\u017e Bill vyvrcholil do jeho drobn\u00e9ho t\u011bla. Slzy ji\u017e nedok\u00e1zal d\u00e9le zadr\u017eovat. Nekontrolovateln\u011b plakal a t\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble. Bill z n\u011bho vy\u0161el a nat\u00e1hl si boxerky. Pak se na sv\u00e9 dvoj\u010de zad\u00edval a jemn\u011b mu set\u0159el slzy.<\/em><\/div>\n
„Neboj, Tomi… poprv\u00e9 to asi v\u017edycky bol\u00ed. Ale te\u010f u\u017e to bude dobr\u00e9… te\u010f u\u017e p\u016fjdu sp\u00e1t,“ zafun\u011bl a s v\u00fddechem se pono\u0159il do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/em><\/div>\n
Toma Billova slova ani v nejmen\u0161\u00edm neuklidnila. Jen se t\u0159\u00e1sl a plakal. Po chv\u00edli se vy\u010derpan\u011b zvedl a \u0161el do sv\u00e9ho pokoje.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Vzduch pro\u0165al hlasit\u00fd  v\u00fdk\u0159ik a Bill se z trhnut\u00edm probral. Chv\u00edli s otev\u0159enou pusou z\u00edral do zdi a v hlav\u011b si p\u0159ehr\u00e1val, co se mu pr\u00e1v\u011b zd\u00e1lo.<\/div>\n
A pak mu to do\u0161lo.<\/div>\n
To nebyl sen.<\/div>\n
To byla vzpom\u00ednka.<\/div>\n
Tohle je ta v\u011bc, kterou se mu Tom sna\u017eil \u0159\u00edct. To on odstartoval tuhle \u0159adu nep\u0159\u00edjemn\u00fdch ud\u00e1lost\u00ed.<\/div>\n
Dal si obli\u010dej do dlan\u00ed, p\u0159itiskl se k nech\u00e1pav\u00e9mu Andymu a naplno se rozplakal.<\/div>\n
<\/div>\n
O n\u011bkolik kilometr\u016f  d\u00e1l v chlapeck\u00e9 v\u011bznici ronilo jeho dvoj\u010de slzy ze stejn\u00e9ho d\u016fvodu.<\/div>\n
Kv\u016fli stejn\u00e9 vzpom\u00ednce.  <\/div>\n
autor: Lea<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lea   Ahoj lidi\u010dky… dlu\u017e\u00edm v\u00e1m velkou omluvu. J\u00e1 v\u00edm, trvalo mi to d\u00fdl ne\u017e m\u011bs\u00edc, ne\u017e jsem dal\u0161\u00ed d\u00edl dopsala. Ale mn\u011b se prost\u011b v\u0161echna chu\u0165 do psan\u00ed i n\u00e1pady vykou\u0159ily z hlavy. Nav\u00edc ve \u0161kole jsem toho m\u011bla fakt<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[310],"tags":[],"class_list":["post-11682","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nightmare"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11682","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11682"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11682\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11682"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11682"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11682"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}