{"id":11684,"date":"2010-05-13T18:30:00","date_gmt":"2010-05-13T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11656"},"modified":"2010-05-13T18:30:00","modified_gmt":"2010-05-13T17:30:00","slug":"break-the-ice-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/05\/13\/break-the-ice-2\/","title":{"rendered":"Break the Ice 2."},"content":{"rendered":"
autor: RosePhantom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Pro Billa bylo t\u011b\u017ek\u00e9 zvyknout si na extra spole\u010dnost kolem sebe. Jejich d\u016fm nebyl tak mal\u00fd, abyste si nemohli naj\u00edt m\u00edsto daleko od v\u0161ech, ale byl dost mal\u00fd na to, aby p\u0159iv\u00e1d\u011bl Billa na hranici klaustrofobie. Doslova m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed dostat se z domu pry\u010d.<\/div>\n
Nikdo mu doopravdy nic neud\u011blal, aby se musel c\u00edtit tak \u00fazkostliv\u011b, a u\u017e v\u016fbec ne Tom. Dr\u017eel si od Billa perfektn\u00ed odstup, jednodu\u0161e proto, \u017ee necht\u011bl b\u00fdt prvn\u00ed, kdo bude vyhled\u00e1vat p\u0159\u00e1telstv\u00ed, pokud o to s\u00e1m Bill nebude st\u00e1t. Tom ch\u00e1pal, \u017ee naru\u0161uje jeho b\u011b\u017en\u00fd \u017eivotn\u00ed styl, a jazykov\u00e1 bari\u00e9ra byla tak\u00e9 lehce odstra\u0161uj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
Ale jakmile bude Bill p\u0159ipraven\u00fd prolomit ledy, Tom je rozhodnut\u00fd ud\u011blat v\u0161e pro to, aby to tak z\u016fstalo.<\/p>\n<\/div>\n
Bill sed\u011bl na jejich zadn\u00ed terase, kter\u00e1 se skl\u00e1dala jen ze dvou pl\u00e1\u017eov\u00fdch k\u0159es\u00edlek a stolu mezi nimi. Zahrada byla stejn\u011b tak zaj\u00edmav\u00e1 jako jejich terasa; p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b plevel a m\u00edsty pl\u00e1cky, kde byla je\u0161t\u011b \u017eiv\u00e1 tr\u00e1va. Jedin\u00e1 barevn\u00e1 \u010d\u00e1st na zahrad\u011b byla mal\u00e1 oblast s kv\u011btinami po lev\u00e9 stran\u011b plotu. Jeho matka byla p\u0159esv\u011bd\u010den\u00e1 o tom, \u017ee tr\u00e1va pot\u0159ebuje i n\u011bco \u017eiv\u00e9ho, a tak u\u017e p\u0159ed \u010dasem vys\u00e1zela kv\u011btiny. P\u0159esto, \u017ee Bill s Gordonem vtipkovali a d\u00e1vali jim maxim\u00e1ln\u011b t\u00fdden \u017eivota, dok\u00e1zala si je udr\u017eet. Billovi se l\u00edbilo, \u017ee tam bylo n\u011bco barevn\u00e9ho, na co mohl z\u00edrat, zat\u00edmco byl ztracen v my\u0161lenk\u00e1ch.<\/div>\n
Kr\u00e1tk\u00e9 \u0161koln\u00ed pr\u00e1zdniny se bl\u00ed\u017eily ke konci a Bill z toho m\u011bl sm\u00ed\u0161en\u00e9 pocity. Jeliko\u017e bylo volno brzo od za\u010d\u00e1tku roku, znamenalo to, \u017ee po n\u00e1vratu budou daleko tvrd\u011bji a usilovn\u011bji pracovat. Rozhodn\u011b se net\u011b\u0161il na masy student\u016f, kter\u00e9 naprosto nerespektuj\u00ed osobn\u00ed prostor na \u0161koln\u00edch chodb\u00e1ch. U\u017e jen z p\u0159ebytku v\u0161ech hormon\u016f tam po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee se mu bude d\u011blat nevolno od \u017ealudku.<\/div>\n
Jedin\u00e1 v\u011bc, na kterou se docela t\u011b\u0161il, bylo, \u017ee bude chodit na hodiny s Tomem. Uv\u011bdomoval si, \u017ee to bude maxim\u00e1ln\u011b na p\u00e1r dn\u00ed, ale i to znamenalo, \u017ee nebude muset chodit na vlastn\u00ed p\u0159edm\u011bty. Uv\u00edtal cokoliv, co naru\u0161ovalo jeho rozvrh.<\/div>\n
Ale jak na tom bude Tom potom? Jeho angli\u010dtina zn\u011bla dost plynule na to, aby se uchytil; a\u017e na nepatrn\u00fd p\u0159\u00edzvuk, kter\u00fd m\u011bl. Budou ho provokovat? Bude schopn\u00fd se br\u00e1nit, pokud to bude nutn\u00e9? Nerozum\u011bl tomu, pro\u010d se tak moc star\u00e1. Kdyby na to p\u0159i\u0161lo, Bill nebyl zrovna ryt\u00ed\u0159 v leskl\u00e9 zbroji, kter\u00fd by mu mohl pomoci.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Bille, zlato.“ Jeho my\u0161lenky byly ne\u010dekan\u011b p\u0159eru\u0161eny, oto\u010dil se na matku. „Jak dlouho tady venku sed\u00ed\u0161?“<\/div>\n
Pod\u00edval se na oblohu a zahu\u010del. „Asi p\u00e1r hodin, tipuju.“ Simonina tv\u00e1\u0159 zrcadlila zklam\u00e1n\u00ed, ale Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee nahlas nic ne\u0159ekne.<\/div>\n
„No, ve\u010de\u0159e je hotov\u00e1. J\u00edme spole\u010dn\u011b, tak se b\u011b\u017e um\u00fdt,“ \u0159ekla mu a Bill p\u0159ik\u00fdvl. Sledoval ji, jak miz\u00ed zp\u011bt uvnit\u0159.<\/div>\n
Chladn\u011bj\u0161\u00ed atmosf\u00e9ra uvnit\u0159 mu zp\u016fsobila mr\u00e1z v z\u00e1tylku hned, jak za sebou zav\u0159el dve\u0159e od terasy. V\u0161iml si rodi\u010d\u016f sed\u00edc\u00edch u stolu a \u010dty\u0159 prost\u0159en\u00fdch tal\u00ed\u0159\u016f. Zabodl pohled do podlahy a vyb\u011bhl rychle a ti\u0161e po schodech.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e Bill zvedl pohled, nadsko\u010dil \u00falekem, jak m\u00e1lem vrazil do Toma, kter\u00fd akor\u00e1t vych\u00e1zel z koupelny. Zarazil se a p\u0159\u00edsahal by, \u017ee vid\u011bl dredat\u00e9ho teenagera ud\u011blat to sam\u00e9.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekl Tom a oklepal si ruce o kalhoty. „Vylekal jsem t\u011b?“<\/div>\n
Bill urputn\u011b zavrt\u011bl hlavou. „Jsem v pohod\u011b.“ Rychlost\u00ed blesku zmizel v koupeln\u011b a zav\u0159el za sebou dve\u0159e d\u0159\u00edv, ne\u017e stihl Tom \u0159\u00edct cokoliv jin\u00e9ho.<\/div>\n
Bill m\u011bl doopravdy pocit, \u017ee se b\u011bhem ve\u010de\u0159e zadus\u00ed; bylo to, jako by se pokou\u0161el d\u00fdchat pod vodou. Atmosf\u00e9ra u stolu byla napjat\u00e1 a chud\u00e1 na konverzaci. Jedin\u00e9 zvuky, kter\u00e9 naru\u0161ovaly ticho, bylo kr\u00e1jen\u00ed j\u00eddla a bublinky v pit\u00ed. Bill m\u011bl pocit, \u017ee za\u010dne k\u0159i\u010det, pokud se n\u011bco nestane.<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e, Bille,“ \u0159ekl Grodon na\u0161tvan\u011b a prudce odlo\u017eil vidli\u010dku na tal\u00ed\u0159. Hlasit\u00fd zvuk p\u0159im\u011bl v\u0161echny nadsko\u010dit, dokonce i Simone. „Ignorov\u00e1n\u00ed Toma se nepo\u010d\u00edt\u00e1 jako slu\u0161n\u00e9 chov\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
„J\u00e1 ho neignoruju,“ br\u00e1nil se Bill. St\u0159elil pohledem po Tomovi, kter\u00fd okam\u017eit\u011b zap\u00edchl o\u010di do sv\u00e9ho tal\u00ed\u0159e a Bill c\u00edtil, jak se mu v \u017ealudku za\u010d\u00edn\u00e1 tvo\u0159it pocit viny.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee vy dva byste m\u011bli j\u00edt dnes ve\u010der ven,“ uzav\u0159el to jeho otec.<\/div>\n
„Co, pro\u010d? Kam?“<\/div>\n
„Kamkoliv! Prost\u011b vypadnout z domu a str\u00e1vit spolu n\u011bjak\u00fd \u010das spole\u010dn\u011b, ne\u017e se z toho v\u0161ichni zbl\u00e1zn\u00edme.“<\/div>\n
„Co t\u0159eba zmrzlina,“ navrhla Simone s \u00fasm\u011bvem. „M\u00e1\u0161 r\u00e1d zmrzlinu, Tome?“<\/div>\n
Tom sto\u010dil pohled na Billa a pokr\u010dil rameny. Nat\u00e1hl se pro sklenici s vodou, „Jasn\u011b,“ zamumlal a pomalu up\u00edjel sv\u00e9 pit\u00ed.<\/div>\n
„Domluveno,“ rozhodl Gordon. „M\u016f\u017eete si vz\u00edt auto a jet do m\u011bsta na dezert. A nevracejte se d\u0159\u00edv, ne\u017e v jeden\u00e1ct.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill by byl podez\u00edrav\u00fd, kdyby hlas jeho otce nezn\u011bl tak jasn\u011b a kone\u010dn\u011b. Cht\u011bl se dohadovat o rozhodnut\u00ed, ale jeho rodi\u010de u\u017e za\u010dali skl\u00edzet ze stolu. Postavil se a sledoval, jak rodi\u010de zmizeli v kuchyni. Pod\u00edval se na Toma, kter\u00fd se tak\u00e9 postavil a nerv\u00f3zn\u011b si tahal za tri\u010dko. Bill zachytil druh\u00fd p\u00e1r o\u010d\u00ed a k\u00fdvnul hlavou k hlavn\u00edm dve\u0159\u00edm, oto\u010dil se a sebral kl\u00ed\u010dky od auta a za Tomov\u00fdch n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch krok\u016f se vydal do p\u0159eds\u00edn\u011b.<\/div>\n
Zav\u0159el velk\u00e9, d\u0159ev\u011bn\u00e9 dve\u0159e a postavil se na kamennou cestu vedle Toma. Slunce akor\u00e1t zapadalo a oni se nesm\u011bli vr\u00e1tit dom\u016f dal\u0161\u00edch dobr\u00fdch p\u00e1r hodin. Byl si jist\u00fd, \u017ee tohle je zneu\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed d\u011bt\u00ed nebo n\u011bco podobn\u00e9ho, co je protiz\u00e1konn\u00e9, proto\u017ee bylo jasn\u00e9 jako bl\u00e1zen, \u017ee to nen\u00ed f\u00e9r.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b chce\u0161 jet na zmrzlinu?“ zeptal se Bill a pokou\u0161el se nek\u0148u\u010det. Tom se pousm\u00e1l a zaculil se na n\u011bj, ne\u017e zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Moc ne,“ odpov\u011bd\u011bl a op\u0159el se o n\u00edzk\u00fd plot. „Ale mus\u00edme z\u016fstat n\u011bjakou dobu venku.“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee jsem t\u011b ignoroval?“ Tom\u016fv \u00fasm\u011bv povadl a op\u011bt nerv\u00f3zn\u011b pokr\u010dil rameny. „Proto\u017ee jsem se o to nesna\u017eil.“<\/div>\n
„J\u00e1 rozum\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Tom.<\/div>\n
„A nen\u00ed to tak, \u017ee t\u011b nen\u00e1vid\u00edm,“ dodal Bill a p\u0159e\u0161l\u00e1pnul z nohy na nohu. „Nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fvod t\u011b nen\u00e1vid\u011bt, proto\u017ee jsi nic neud\u011blal. A ani se \u017e\u00e1dn\u00fd nesna\u017e\u00edm naj\u00edt. J\u00e1 jen-„<\/div>\n
Bill p\u0159estal brebentit, kdy\u017e Tom hr\u00e1bnul do kapsy sv\u00fdch obrovsk\u00fdch d\u017e\u00edn a vyt\u00e1hl malou kn\u00ed\u017ee\u010dku. Zamra\u010dil se, kdy\u017e sledoval, jak rychle p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed str\u00e1nky a sotva \u010dte slova. Bill se cht\u011bl zeptat, co d\u011bl\u00e1, ale Tom vypadal p\u0159\u00edli\u0161 zam\u011bstnan\u00fd nalezen\u00edm toho, co hledal.<\/div>\n
Tomovy prsty kone\u010dn\u011b narazily na po\u017eadovanou str\u00e1nku a zastavily se pod jedn\u00edm slovem. Rychle si p\u0159e\u010detl n\u011bco vedle slova a vypadal, \u017ee si oddechnul. Pod\u00edval se na Billa a op\u011bt uk\u00e1zal na slovo.<\/p>\n<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsi tohle?“ zeptal se. Bill se na n\u011bj zmaten\u011b pod\u00edval a nahnul se ke kn\u00ed\u017ee\u010dce, kter\u00e1 byla slovn\u00edk, jak zjistil. Tom ukazoval na anglick\u00e9 slov\u00ed\u010dko „nen\u00e1vid\u011bt“ s n\u011bmeck\u00fdm vysv\u011btlen\u00edm vedle. Bill p\u0159ik\u00fdvl a vid\u011bl, jak se Tom\u016fv \u00fasm\u011bv rozjasnil, kdy\u017e kn\u00ed\u017ee\u010dku zav\u0159el.<\/div>\n
„B\u00e1l jsem se, \u017ee m\u011b nen\u00e1vid\u00ed\u0161,“ sv\u011b\u0159il se mu.<\/div>\n
Billovy o\u010di se roz\u0161\u00ed\u0159ily a on okam\u017eit\u011b za\u010dal m\u00e1vat rukama v obrann\u00e9m gestu. „Ne, to samoz\u0159ejm\u011b ne.“<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d,“ \u0159ekl Tom.<\/div>\n
Bill sch\u00e1zel schody z verandy a kousal se do rtu. Neum\u011bl si ani p\u0159edstavit, jak se Tom musel ob\u00e1vat o postaven\u00ed v jejich vztahu. Ale on byl po\u0159\u00e1d tak potichu, ohledn\u011b \u010dehokoliv, \u017ee by asi ani neznal odpov\u011b\u010f, kdyby se ho zeptal.<\/div>\n
Bill nastartoval auto a \u010dekal na Toma, a\u017e si sedne k n\u011bmu. „Tak kam bychom m\u011bli jet?“<\/div>\n
Tom pokr\u010dil rameny. „M\u011b je to jedno.“<\/div>\n
Bill chv\u00edli ml\u010dky sed\u011bl a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Nakonec se usm\u00e1l, za\u0159adil zp\u00e1te\u010dku a vyjel s autem z p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cesty. „M\u00e1m n\u00e1pad.“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl a sklouznul se do pohodln\u011bj\u0161\u00ed polohy, hraj\u00edc si s prsty, zat\u00edmco sledoval okol\u00ed za oknem.<\/div>\n
———————<\/p>\n<\/div>\n
Bylo n\u011bco m\u00e1lo po p\u016flnoci, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b vr\u00e1tili dom\u016f. Billovi rodi\u010de na n\u011b \u010dekali, aby se ujistili, \u017ee bezpe\u010dn\u011b dorazili, a jakmile je vid\u011bli, pop\u0159\u00e1li jim dobrou noc a zam\u00ed\u0159ili rovnou do postele. Dokonce se ani neptali na to mno\u017estv\u00ed n\u00e1kupn\u00edch ta\u0161ek, kter\u00e9 s sebou donesli.<\/div>\n
Te\u010f byly skoro dv\u011b hodiny r\u00e1no a ani jeden z kluk\u016f nebyl doopravdy unaven\u00fd. Byli a\u017e moc zam\u011bstnan\u00ed za\u0159izov\u00e1n\u00edm Tomova pokoje, aby mysleli na sp\u00e1nek. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee vybrali dob\u0159e modro-\u010dern\u00e9 povle\u010den\u00ed. Ladilo to s ostatn\u00edmi nov\u00fdmi v\u011bcmi zkr\u00e1\u0161luj\u00edc\u00edmi pokoj a zapadalo to v\u00edce do Tomova vkusu, ne\u017e to p\u016fvodn\u00ed kv\u011btinov\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
„Kam chce\u0161 pov\u011bsit plak\u00e1ty?“ zeptal se Bill a rukou si ot\u0159el \u010delo. Akor\u00e1t dokon\u010dili st\u011bhov\u00e1n\u00ed n\u00e1bytku, sna\u017eili se neb\u00fdt p\u0159\u00edli\u0161 hlu\u010dn\u00ed. Nebyla to jeho chyba, \u017ee byl prakticky no\u010dn\u00ed tvor s nejv\u011bt\u0161\u00edm mno\u017estv\u00edm energie mezi p\u016flnoc\u00ed a \u010dtvrtou r\u00e1no. Ale byl r\u00e1d, \u017ee Tom na tom bude nejsp\u00ed\u0161 podobn\u011b, i kdy\u017e jeho nespavost byla zp\u016fsobena sp\u00ed\u0161e \u010dasov\u00fdm posunem.<\/div>\n
Tom zrychlen\u011b oddechoval n\u00e1sledkem st\u011bhov\u00e1n\u00ed sk\u0159\u00edn\u011b na druhou stranu pokoje. „Eh,“ zamyslel se a rozhl\u00ed\u017eel se kolem.<\/div>\n
„Jen n\u00e1vrh,“ objasnil Bill. „Nebudeme v\u011b\u0161et \u017e\u00e1dn\u00e9, dokud z\u00edtra nevymalujeme. Dob\u0159e, sp\u00ed\u0161 pozd\u011bji b\u011bhem dne\u0161ka.“<\/div>\n
„Kdekoliv to bude v pohod\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. „Jakou barvu jsi vybral?“<\/div>\n
„Modrou,“ \u0159ekl Bill a uk\u00e1zal na spodn\u00ed \u010d\u00e1st povle\u010den\u00ed. „N\u011bco jako tohle. Bude to vypadat l\u00edp, ne\u017e kdyby byly nat\u0159en\u00e9 \u010dern\u011b.“<\/div>\n
„Oh,“ usm\u00e1l se Tom. Posadil se na kraj postele a prot\u00e1hl se, spokojen\u011b zast\u00e9nal, kdy\u017e se do\u010dkal vytou\u017een\u00e9ho k\u0159upnut\u00ed. Bill se v tureck\u00e9m sedu usadil na druh\u00fd konec postele a pozoroval Toma, kter\u00fd odhodil svou \u010depici na zem a kone\u010dky prst\u016f se prob\u00edral dredy.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d sis nechal ud\u011blat dredy?“ zeptal se Bill.<\/div>\n
Tom zamrkal a vzal jich p\u00e1r do ruky, natahoval dlouh\u00e9 prameny k Billovi. „L\u00edb\u00ed se mi.“<\/div>\n
Bill tipoval, \u017ee to byla pohodln\u00e1 odpov\u011b\u010f, jeliko\u017e se necht\u011bl zamotat do dal\u0161\u00edho vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed. Vzal jeden mezi prsty a c\u00edtil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, do skupinek spleten\u00e9 vlasy, dr\u017e\u00edc\u00ed pohromad\u011b pomoc\u00ed vosku. T\u00e9m\u011b\u0159 se ot\u0159\u00e1sl pod dotekem toho zvl\u00e1\u0161tn\u00edho materi\u00e1lu, a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak to dok\u00e1zal vydr\u017eet, nechat je nar\u016fst tak dlouh\u00e9, ani\u017e by se zbl\u00e1znil. Neznamenaj\u00ed dredy, \u017ee se nesprchujete moc \u010dasto? Nakr\u010dil nos a pustil dred zp\u00e1tky.<\/div>\n
Tom se usm\u00e1l. „Ne? A co tvoje?“<\/div>\n
„Moje?“ Bill ztuhnul, kdy\u017e se Tom nat\u00e1hl a rukou projel jeho vlasy. Byly jemn\u00e9 a kr\u00e1sn\u011b udr\u017eovan\u00e9, i kdy\u017e si je barvil tak dlouho, a pravideln\u011b \u017eehlil ka\u017ed\u00fd den. Tom\u016fv dotek byl jemn\u00fd, jak se prob\u00edral jednotliv\u00fdmi prameny, jako by se b\u00e1l, \u017ee se Bill jinak rozbije. Bill c\u00edtil, jak se mu napnul \u017ealudek, kdy\u017e si za\u010dal ten dotyk u\u017e\u00edvat a\u017e moc.<\/p>\n<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ \u0159ekl Tom a st\u00e1hnul ruku zp\u011bt, jak se od n\u011bj Bill odklonil. „Tvoje vlasy jsou p\u0159\u00edjemn\u00e9.“<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ zamumlal Bill a uhnul pohledem. Sna\u017eil se p\u0159ij\u00edt na to, jestli horkost v obli\u010deji je z toho, jak st\u011bhovali n\u00e1bytek, nebo z Tomova doteku. Zhluboka se nadechl a postavil se. „Mysl\u00edm, \u017ee to prozat\u00edm sta\u010d\u00ed. Z\u00edtra b\u011bhem dne m\u016f\u017eeme vymalovat, a\u017e tady nat\u00e1hneme plachtu.“<\/div>\n
„Bavil jsem se.“<\/div>\n
Bill se oto\u010dil a vid\u011bl druh\u00e9ho teenagera, jak mu na rtech hraje up\u0159\u00edmn\u00fd \u00fasm\u011bv. Zadr\u017eel dech a p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ usm\u00e1l se Bill. St\u00e1hnul si ruk\u00e1vy, kter\u00e9 b\u011bhem jejich pr\u00e1ce vyhrnul, a zk\u0159\u00ed\u017eil si ruce na prsou. Okusoval si jazyk, aby necinkal piercingem o zuby, a \u010dekal v trapn\u00e9m tichu, ne\u017e se rozhodl znovu promluvit. „No, mysl\u00edm, \u017ee si jdu lehnout. Tak se uvid\u00edme r\u00e1no.“<\/div>\n
„Dobrou noc,“ k\u00fdvl Tom a postavil se, aby ho vyprovodil. Bill p\u0159e\u0161el chodbu k vlastn\u00edmu pokoji a oto\u010dil se zrovna, kdy\u017e Tom zav\u00edral dve\u0159e. Po\u010dkal, a\u017e prou\u017eek sv\u011btla zhasnul, a teprve pot\u00e9 m\u011bl pocit, \u017ee zase m\u016f\u017ee voln\u011b d\u00fdchat.<\/div>\n
Zav\u0159el dve\u0159e a okam\u017eit\u011b je zamknul. Zajel si rukou do vlas\u016f a pokou\u0161el se napodobit dotek, kter\u00fd mu v\u011bnoval Tom. Nejen, \u017ee to bylo \u00fapln\u011b jin\u00e9, kdy\u017e to d\u011blal s\u00e1m, ale ani to nebylo tak uspokojuj\u00edc\u00ed a p\u0159\u00edjemn\u00e9. Jeho podb\u0159i\u0161ek ani zdaleka ne\u0161imral tak, jako kdy\u017e si s nimi hr\u00e1l Tom.<\/div>\n
Spustil ruku a svezl se po dve\u0159\u00edch. Necht\u011bl o tom moc p\u0159em\u00fd\u0161let, nebo sp\u00ed\u0161 v\u016fbec. Za p\u00e1r dn\u00ed op\u011bt za\u010dne \u0161kola; m\u016f\u017ee se zam\u011b\u0159it na tohle. V\u0161echna pr\u00e1ce, kter\u00e1 zahrnovala \u0161kolu a dom\u00e1c\u00ed \u00fakoly, ho nutila k\u0159i\u010det. Povinnost dr\u017eet tempo se t\u0159\u00eddou a vypl\u0148ov\u00e1n\u00ed p\u0159ihl\u00e1\u0161ek na vysokou \u0161kolu, bylo asi to nejhor\u0161\u00ed. Nerozum\u011bl tomu, pro\u010d si jeho rodi\u010de vybrali tenhle<\/em> rok jako rok, kdy si dom\u016f p\u0159ivedou v\u00fdm\u011bnn\u00e9ho studenta. Bill si byl jist\u00fd, \u017ee bude ve stresu bez konce.<\/p>\n<\/div>\n
Zhasnul stropn\u00ed sv\u011btlo a z\u016fstal u dve\u0159\u00ed. I kdy\u017e v\u0161ude kolem byla tma, nec\u00edtil se ani trochu unaven\u00fd. Jeho sp\u00e1nek by nebyl uspokojuj\u00edc\u00ed, kdyby si ho vynutil silou; vysko\u010dil na postel, poskl\u00e1dal si pol\u0161t\u00e1\u0159 k z\u00e1hlav\u00ed postele a nohy slo\u017eil pod sebe. Vyt\u00e1hnul si \u010dasopis a prob\u00edral se obr\u00e1zky, rozhodnut vybrat si alespo\u0148 t\u0159i v\u011bci, ne\u017e p\u016fjde sp\u00e1t.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: RosePhantom<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
original<\/span><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: RosePhantom Pro Billa bylo t\u011b\u017ek\u00e9 zvyknout si na extra spole\u010dnost kolem sebe. Jejich d\u016fm nebyl tak mal\u00fd, abyste si nemohli naj\u00edt m\u00edsto daleko od v\u0161ech, ale byl dost mal\u00fd na to, aby p\u0159iv\u00e1d\u011bl Billa na hranici klaustrofobie. Doslova m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed dostat<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[526],"tags":[],"class_list":["post-11684","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-break-the-ice"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11684","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11684"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11684\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11684"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11684"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11684"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}