{"id":1171,"date":"2017-07-02T16:00:00","date_gmt":"2017-07-02T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1164"},"modified":"2017-07-02T16:00:00","modified_gmt":"2017-07-02T15:00:00","slug":"fuck-10-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/07\/02\/fuck-10-konec\/","title":{"rendered":"Fuck 10. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e Tom ode\u0161el, musel jsem si okam\u017eit\u011b objednat dal\u0161\u00ed drink a rychle ho poslat za t\u00edm p\u0159edchoz\u00edm. Co to se mnou prov\u00e1d\u011bl? No, m\u011bl jsem dost jasnou p\u0159edstavu, co se mnou prov\u00e1d\u011bl, proto\u017ee po jeho posledn\u00edch slovech mi najednou za\u010daly b\u00fdt kalhoty n\u011bjak t\u011bsn\u00e9. \u017de si ho nej\u010dast\u011bji honil ve spr\u0161e? Jak se t\u00e9 spr\u0161e te\u010f pod\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed? Hr\u016fza.<\/div>\n
Jak se mohlo st\u00e1t, \u017ee jsem si vybral byt, kter\u00fd je Tom\u016fv? Bylo mo\u017en\u00e9, \u017ee jsem z n\u011bj podv\u011bdom\u011b Toma c\u00edtil? V\u017edy\u0165 se sotva zn\u00e1me. Nic o n\u011bm nev\u00edm. Vybavuju si, \u017ee kdy\u017e jsme s realitn\u00edm agentem vstoupili dovnit\u0159, jako prvn\u00ed m\u011b napadlo, \u017ee to tam kr\u00e1sn\u011b von\u00ed. L\u00edbilo se mi \u00fapln\u011b v\u0161echno. Ta modern\u00ed koupelna a prostorn\u00e1 lo\u017enice. Pane bo\u017ee, v\u017edy\u0165 j\u00e1 tam m\u00e1m i jeho postel. Jasn\u011b matraci jsem se chystal vym\u011bnit, ale i tak. Je to ta sam\u00e1, ve kter\u00e9 Tom us\u00ednal a d\u011blal i jin\u00e9 v\u011bci. Budu j\u00edst v jeho kuchyni, d\u00edvat se na televizi v jeho ob\u00fdv\u00e1ku. C\u00edtil jsem, jak m\u011b ovl\u00e1d\u00e1 panika a za\u010dal jsem zhluboka d\u00fdchat. T\u0159eba mi to pom\u016f\u017ee.<\/div>\n
\n

„Jsi v pohod\u011b?“ obr\u00e1til se ke mn\u011b Gustav, kdy\u017e si v\u0161imnul m\u00e9ho po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Ne. Sko\u010d\u00edm si na z\u00e1chod. Kdybych se dlouho nevracel, tak m\u011b pros\u00edm b\u011b\u017e hledat,“ p\u0159edal jsem mu instrukce, ne\u017e jsem zam\u00ed\u0159il na p\u00e1ny.<\/div>\n
Jako tenkr\u00e1t tady nebylo ani \u017eiv\u00e1\u010dka. Ano, nedok\u00e1zal jsem potla\u010dit vzpom\u00ednky, kter\u00e9 jsem na tohle m\u00edsto m\u011bl. Namo\u010dil jsem si ruce a p\u0159ilo\u017eil je ke krku, abych se trochu zchladil. Mus\u00edm se uklidnit, jinak dostanu hysterick\u00fd z\u00e1chvat a opravdu nerad bych se dostal do stejn\u00e9ho stavu jako p\u0159ed t\u00edm.<\/div>\n
Sesul jsem se na ne a\u017e tak \u010distou podlahu a z\u00e1dy se zap\u0159el o kachli\u010dky. Hlavu jsem nechal klesnout mezi kolena a zhluboka nas\u00e1val vzduch nosem.<\/div>\n
\n

„Stalo se ti n\u011bco?“ zaslechl jsem hlas p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed zd\u00e1lky, proto\u017ee mi v u\u0161\u00edch hroziv\u011b bu\u0161ilo. Pak jsem jen uc\u00edtil, jak se n\u011bkdo svalil vedle m\u011b. Nemusel jsem ani zvedat hlavu, abych v\u011bd\u011bl, \u017ee je to Tom.<\/p><\/div>\n

„To bude dobr\u00fd,“ protla\u010dil jsem skrz za\u0165at\u00e9 zuby.<\/div>\n
„To ty moje kecy, \u017ee jo?“ zazn\u011bl Tom\u016fv hlas nalevo ode m\u011b. Sly\u0161el jsem obavy a cht\u011bl jsem je zahnat, ale moment\u00e1ln\u011b jsem se musel soust\u0159edit na d\u00fdch\u00e1n\u00ed. „Pod\u00edvej se na m\u011b,“ \u0159ekl prosebn\u011b Tom a p\u0159esunul se p\u0159ede m\u011b. Kdy\u017e jsem otev\u0159el o\u010di, uvid\u011bl jsem, \u017ee kle\u010d\u00ed jen p\u00e1r centimetr\u016f od m\u00fdch nohou. Popadl m\u011b za ruce a za\u010dal mi opatrn\u011b t\u0159\u00edt dlan\u011b. Nev\u00edm, jestli to bylo \u010dist\u011b jen Tomovou p\u0159\u00edtomnost\u00ed, nebo t\u00edm t\u011blesn\u00fdm kontaktem, ale za\u010d\u00ednal jsem se c\u00edtit l\u00edp.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se. Jsem tot\u00e1ln\u00ed idiot,“ \u0161eptl tak ti\u0161e, \u017ee jsem ho sotva sly\u0161el.<\/div>\n
„To nic. J\u00e1 tyhle z\u00e1chvaty ob\u010das m\u00edv\u00e1m,“ dok\u00e1zal jsem kone\u010dn\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b promluvit a v\u011bnovat mu ut\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed polo\u00fasm\u011bv. Dech se mi zklidnil a v\u0161echny ty z\u00e1\u0159iv\u011b te\u010dky, co se mi m\u00edhaly p\u0159ed o\u010dima, postupn\u011b mizely. Najednou jsem si uv\u011bdomil, jak moc bl\u00edzko Tom je. Dok\u00e1zal jsem rozpoznat onu v\u016fni, kter\u00e1 se rozprost\u00edr\u00e1 te\u010f u\u017e m\u00fdm bytem.<\/div>\n
\n
A bylo to tu znovu. Neovl\u00e1dl jsem se. Naklonil jsem se kup\u0159edu a zachytil Tomovy rty t\u011bmi sv\u00fdmi. Hlavu jsem m\u011bl \u00fapln\u011b pr\u00e1zdnou a jedin\u00e9, po \u010dem jsem tou\u017eil ka\u017edou bu\u0148kou sv\u00e9ho t\u011bla, bylo dot\u00fdkat se tohohle tmavovlas\u00e9ho p\u0159\u00edzraku, kter\u00fd mi \u0159adu noc\u00ed nedal sp\u00e1t.<\/div>\n
Tom na mou v\u00fdzvu hned nezareagoval. Vydal ze sebe jen jak\u00e9si bolestn\u00e9 zasku\u010den\u00ed a opravdu vypadal, \u017ee sv\u00e1d\u00ed t\u011b\u017ekou vnit\u0159n\u00ed bitvu. Tu nakonec prohr\u00e1l. Pustil m\u00e9 ruce a chytil m\u011b ob\u011bma rukama za hlavu. Mo\u017en\u00e1 m\u011bl strach, \u017ee mu zmiz\u00edm, kdy\u017e m\u011b pust\u00ed. Odv\u00e1\u017en\u011b jsem mu str\u010dil do pusy jazyk a do\u010dkal se dal\u0161\u00edho zast\u00e9n\u00e1n\u00ed, tentokr\u00e1t v\u0161ak zn\u011blo mnohem spokojen\u011bji. Drancoval jsem vnit\u0159ek Tomov\u00fdch \u00fast, jako bych si cht\u011bl ka\u017edou \u010d\u00e1st ozna\u010dkovat a uchovat tak jen pro sebe. Tom na tom byl podobn\u011b. Najednou nev\u011bd\u011bl, kde se m\u011b m\u00e1 dot\u00fdkat d\u0159\u00edv. Zasunul mi pa\u017ee kolem pasu, pak m\u011b hladil na rukou, a nakonec znovu zam\u00ed\u0159il do m\u00fdch vlas\u016f. Ztr\u00e1cel jsem se v n\u011bm. Najednou mi na ni\u010dem nez\u00e1le\u017eelo. Podstatn\u00fd byl jen on a jeho rty na m\u00fdch. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad n\u00e1sledky.<\/div>\n
„Po\u010dkej, po\u010dkej, po\u010dkej,“ zarazil se Tom a odt\u00e1hl se ode m\u011b. Museli jsme vypadat opravdu sm\u011b\u0161n\u011b, kdy\u017e jsme tady sed\u011bli naproti sob\u011b na \u0161pinav\u00e9 podlaze.<\/div>\n
„Co tohle to znamen\u00e1? Myslel jsem, \u017ee tohle nechce\u0161. \u017de nechce\u0161 m\u011b. M\u011bli jsme kolem toho oba tolik stres\u016f, a te\u010f jsme v podstat\u011b na tom stejn\u00e9m m\u00edst\u011b a d\u011bl\u00e1me tu samou v\u011bc jako p\u0159edt\u00edm.“<\/div>\n
„Je to trochu na hlavu. J\u00e1 v\u00edm,“ p\u0159ipustil jsem. Cht\u011bl jsem vst\u00e1t, ale p\u0159i\u0161lo mi to nepat\u0159i\u010dn\u00e9, kdy\u017e se k tomu Tom nechystal.<\/div>\n
\n

„Bille, j\u00e1 tohle u\u017e nechci. U\u017e nem\u016f\u017eu znovu. Takhle,“ uk\u00e1zal nejd\u0159\u00edv na sebe a pak na m\u011b. No jasn\u011b. Pochopil jsem. M\u00e1lem bych zapomn\u011bl, \u017ee u\u017e se mnou nechce nic m\u00edt. Ty jeho kecy na baru m\u011b tak trochu zm\u00e1tly, a te\u010f na m\u011b byl tak hodn\u00fd. Mo\u017en\u00e1 jsem si to jen \u0161patn\u011b vylo\u017eil. Kone\u010dn\u011b jsem se za\u010dal sb\u00edrat na nohy a on m\u011b napodobil.<\/p><\/div>\n

„Tak t\u00edm je to h\u00e1d\u00e1m vy\u0159e\u0161en\u00e9,“ pokr\u010dil jsem rameny a chystal se odej\u00edt. Tom mi v\u0161ak zastoupil cestu a rychle vyhrknul: „Ne, takhle jsem to nemyslel. Myslel jsem to naopak.“<\/div>\n
Nech\u00e1pav\u011b jsem na n\u011bj zaz\u00edral a o krok ustoupil. Nec\u00edtil jsem se kolem n\u011bj tak dob\u0159e jako p\u0159ed chv\u00edl\u00ed.<\/div>\n
„U\u017e nechci \u017e\u00e1dnou rychlovku tady na z\u00e1chod\u011b, abys mi pak zase utekl a j\u00e1 se pak dlouhou dobu tr\u00e1pil. Chci se s tebou l\u00edbat a d\u011blat v\u0161echny ty v\u011bci, o kter\u00fdch se mi ani nesnilo, ale ne jen jako n\u011bjak\u00fd n\u00e1hodn\u00fd \u0161uk. Chci tebe. Cel\u00e9ho. Ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee napo\u0159\u00e1d, proto\u017ee \u017eivot je o\u010dividn\u011b nevyzpytateln\u00fd, ale chci to zkusit,“ sypal ze sebe. Kdy\u017e domluvil, v jeho tv\u00e1\u0159i se zra\u010dil strach. Mo\u017en\u00e1 si myslel, \u017ee \u0159ekl a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 a vyd\u011bsil m\u011b t\u00edm. T\u011b\u017eko mu to zazl\u00edvat, proto\u017ee to jsem byl j\u00e1 jak vy\u0161it\u00fd. V\u011b\u010dn\u011b vy\u0161iluj\u00edc\u00ed.<\/div>\n
„Ty se mnou chce\u0161 chodit?“ uji\u0161\u0165oval jsem se, jestli jsem mu spr\u00e1vn\u011b rozum\u011bl.<\/div>\n
„Jo, i takhle se to d\u00e1 \u0159\u00edct,“ p\u0159ik\u00fdvnul.<\/div>\n
„Pro\u010d?“ vyp\u00e1lil jsem ze sebe, ani\u017e bych nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
„Ty se pt\u00e1\u0161 pro\u010d?“ pousm\u00e1l se Tom, jako by to byla ta nejabsurdn\u011bj\u0161\u00ed ot\u00e1zka na cel\u00e9m sv\u011bt\u011b. „Jsem do tebe zamilovan\u00fd u\u017e od prvn\u00ed chv\u00edle. I kdy\u017e jsi tot\u00e1ln\u011b nevyzpytateln\u00fd a skoro nic o tob\u011b nev\u00edm. Kdy\u017e se na tebe pod\u00edv\u00e1m, v\u00edm, \u017ee ty jsi to, co jsem hledal a nenach\u00e1zel.“ <\/div>\n
\n

Pominu-li m\u00edsto, na kter\u00e9m jsme se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1zeli, byl to ten nejromanti\u010dt\u011bj\u0161\u00ed okam\u017eik v cel\u00e9m m\u00e9m \u017eivot\u011b. Do o\u010d\u00ed mi automaticky vhrkly slzy. Nemusel jsem se rozm\u00fd\u0161let. Ud\u011blal jsem t\u0159i kroky vp\u0159ed a sko\u010dil Tomovi kolem krku. Rozvzlykal jsem se mu do ramene a tisknul ho k sob\u011b, jako by byl konec sv\u011bta.<\/p><\/div>\n

„Nejsem si jist\u00fd,“ zav\u00e1hal Tom. „Tohle je ano?“<\/div>\n
„Ale ty nejsi na kluky,“ vykoktal jsem ze sebe.<\/div>\n
„Nejsem na kluky, ale jsem na Billa,“ zavtipkoval Tom a hladil m\u011b po z\u00e1dech.<\/div>\n
„A nav\u00edc se n\u011bkam st\u011bhuje\u0161,“ hledal jsem dal\u0161\u00ed v\u00fdmluvy, pro\u010d spolu neb\u00fdt.<\/div>\n
„Nen\u00ed to tak st\u011bhov\u00e1n\u00ed, jako sp\u00ed\u0161 cestov\u00e1n\u00ed<\/a>,“ vysv\u011btlil mi a j\u00e1 se marn\u011b sna\u017eil ovl\u00e1dnout ten zpropaden\u00fd pl\u00e1\u010d. M\u011bkkost Tomovy mikiny na m\u011b p\u016fsobila velmi p\u0159\u00edjemn\u011b a j\u00e1 m\u011bl chu\u0165 stulit se do klub\u00ed\u010dka v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed. „Vr\u00e1t\u00edm se, pokud o to bude\u0161 st\u00e1t,“ dodal.<\/div>\n
„Ale kde bude\u0161 bydlet?“ zazubil jsem se mu do ramene.<\/div>\n
„No jo. V m\u00e9m byt\u011b te\u010f u\u017e vlastn\u011b bydl\u00ed n\u011bjak\u00fd nov\u00fd n\u00e1jemn\u00edk,“ hr\u00e1l tu hru se mnou.<\/div>\n
„Asi ho bude\u0161 muset poprosit, jestli by t\u011b k sob\u011b nevzal,“ odt\u00e1hl jsem se od n\u011bj tak daleko, abych se mu pod\u00edval do o\u010d\u00ed. „Promi\u0148, \u017ee jsem tehdy tak utekl. Promi\u0148, \u017ee jsem se ti tak dlouho vyh\u00fdbal. Promi\u0148, \u017ee jsem t\u011b tak dlouho tr\u00e1pil.“<\/div>\n
„P\u0161\u0161t,“ p\u0159eru\u0161il m\u016fj vodop\u00e1d omluv a p\u0159itiskl mi rty na ty m\u00e9. „Za\u010dneme znova.“<\/div>\n
Chystal jsem se mu odpov\u011bd\u011bt, kdy\u017e v tom do m\u00edstnosti vrazil Gustav. Zatv\u00e1\u0159il se dost p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e n\u00e1s vid\u011bl, jak se k sob\u011b tiskneme, a pak jen zanad\u00e1val: „Do prdele. Dlu\u017e\u00edm Georgovi kilo.“ Zabouchl za sebou dve\u0159e a nechal n\u00e1s o samot\u011b.<\/div>\n
\n

„Nerad bych ti kazil z\u00e1bavu, ale mysl\u00ed\u0161, \u017ee bychom mohli zmizet?“ za\u0161eptal jsem mu do ucha. „Cht\u011bl bych ti uk\u00e1zat sv\u016fj nov\u00fd byt.“<\/p><\/div>\n

„Och, p\u0159i t\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitosti bych ti mohl uk\u00e1zat, kde jsem d\u0159\u00edv bydlel j\u00e1,“ p\u0159ik\u00fdvl r\u00e1doby v\u00e1\u017en\u011b Tom a p\u0159it\u00e1hl si m\u011b k sob\u011b, aby m\u011b mohl zm\u00e1\u010dknout v n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/div>\n
„M\u011bl jsem p\u016fvodn\u011b v pl\u00e1nu si po\u0159\u00eddit novou matraci, ale te\u010f n\u011bjak nev\u00edm. Mo\u017en\u00e1, \u017ee ta star\u00e1 je\u0161t\u011b nen\u00ed tak opot\u0159ebovan\u00e1. Co mysl\u00ed\u0161?“ zkou\u0161el jsem Toma, jestli se chytne.<\/div>\n
„Tak to bychom ji m\u011bli j\u00edt okam\u017eit\u011b vyzkou\u0161et.“ Nezklamal m\u011b a odpov\u011bd\u011bl p\u0159esn\u011b tak, jak jsem cht\u011bl. Propletli jsme si prsty dohromady, odhodlan\u00ed vyrazit pry\u010d, ale tak lehko n\u00e1m to nem\u011blo proj\u00edt. Za dve\u0159mi n\u00e1s \u010dekali kamar\u00e1di, kte\u0159\u00ed si na n\u00e1s za\u010dali okam\u017eit\u011b ukazovat. Gustav se pr\u00e1v\u011b vyrovn\u00e1val s Georgem a podobn\u00e1 v\u00fdm\u011bna prob\u011bhla i mezi Jenny a tou druhou holkou, jej\u00ed\u017e jm\u00e9no si nepamatoval. Jenny nad\u0161en\u011b zvedla bankovku do vzduchu a zam\u00e1vala s n\u00ed, ne\u017e ji vsunula do podprsenky.<\/div>\n
„Hej Tome, Tome. Sbalil jsem tu nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed holku,“ po\u0159v\u00e1val z boxu n\u011bjak\u00fd dost poma\u010dkan\u011b vypadaj\u00edc\u00ed klu\u010dina a na kl\u00edn\u011b mu spala jedna z barmanek. Tu\u0161\u00edm, \u017ee Ellie.<\/div>\n
„Jo, Chrisi, dneska jsi to vyhr\u00e1l,“ zazubil se Tom. Zvedl na\u0161e spojen\u00e9 ruce a pol\u00edbil m\u011b na h\u0159bet. N\u00e1\u0161 \u00faprk te\u010f u\u017e byl t\u00e9m\u011b\u0159 nemo\u017en\u00fd. Ob\u011b na\u0161e party se prom\u00edchaly dohromady a najednou vzduchem l\u00e9tala spousta jmen, jak se navz\u00e1jem p\u0159edstavovali. Andreas se omlouval t\u00e9 holce, kter\u00e9 p\u0159edt\u00edm s\u00e1hl pod sukni, a Georg s Gustavem si n\u011bco spiklenecky \u0161eptali na baru.<\/div>\n
\n

Tom\u016fv ne\u010dekan\u00fd coming out u jeho p\u0159\u00e1tel vyvolal \u0159adu ot\u00e1zek, tak\u017ee byl nucen\u00fd se ode m\u011b vzd\u00e1lit a p\u0159etrp\u011bt v\u00fdslech. M\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 o Tomovi v\u011bd\u011bli, tak\u017ee jsem s t\u00edm nem\u011bl tolik starost\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Jsem r\u00e1da, \u017ee jsi nakonec zm\u011bnil n\u00e1zor,“ oslovila m\u011b Jenny, a tak jsem se k n\u00ed oto\u010dil. „Je to v\u00e1\u017en\u011b hodn\u00fd kluk.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ k\u00fdvl jsem nesm\u011ble.<\/div>\n
„Jenny, mimochodem,“ nat\u00e1hla ke mn\u011b ruku.<\/div>\n
„Bill,“ oplatil jsem j\u00ed zdvo\u0159ilost.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee ho donut\u00ed\u0161, aby odsud neodj\u00ed\u017ed\u011bl,“ mrkla na m\u011b, ne\u017e ses vydala obslou\u017eit dal\u0161\u00edho z\u00e1kazn\u00edka.<\/div>\n
\n

Tomovi trvalo hodinu, ne\u017e se ke mn\u011b dok\u00e1zal vr\u00e1tit zp\u00e1tky.<\/p><\/div>\n

„Omlouv\u00e1m se. Dneska je to fakt \u0161\u00edlen\u00e9,“ posadil se vedle m\u011b na barovou \u017eidli\u010dku a ihned chm\u00e1tl po m\u00e9 ruce. Na to bych si dok\u00e1zal rychle zvyknout.<\/div>\n
„P\u016fjdeme?“ navrhnul a vypadal, \u017ee ka\u017edou chvilku usne.<\/div>\n
„A nechaj\u00ed n\u00e1s j\u00edt?“ zeptal jsem se a myslel jsem to jen nap\u016fl jako vtip.<\/div>\n
„U\u017e jsem se se v\u0161ema rozlou\u010dil, tak\u017ee j\u00e1 m\u016f\u017eu.“<\/div>\n
J\u00e1 jsem jen na kr\u00e1tko odb\u011bhl za Gustavem, kter\u00fd byl je\u0161t\u011b st\u00e1le v dru\u017en\u00e9m hovoru s Georgem, a pak u\u017e jsme s Tomem vy\u0161li ven. P\u0159it\u00e1hl si m\u011b k boku a ruku mi polo\u017eil kolem ramen. Doloudali jsme se a\u017e k m\u00e9mu bytu a j\u00e1 si uv\u011bdomil, jak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed to pro Toma mus\u00ed b\u00fdt, kdy\u017e se sem vrac\u00ed a u\u017e mu to tady nepat\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Domov, sladk\u00fd domov,“ zahlaholil, zat\u00edmco si skop\u00e1val boty. Neomyln\u011b zam\u00ed\u0159il p\u0159\u00edmo do kuchyn\u011b. Ze sk\u0159\u00ednky vyt\u00e1hl sklenici a nato\u010dil si do n\u00ed vodu. Zarazil se t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e ji p\u0159ilo\u017eil k \u00fast\u016fm.<\/div>\n
„Sakra, promi\u0148. Chov\u00e1m se tady jako doma, \u017ee jo,“ omlouval se, kdy\u017e mu to do\u0161lo.<\/div>\n
„Jsi tady v\u00edc doma ne\u017e j\u00e1,“ pousm\u00e1l jsem se a p\u0159ijal od n\u011bj nab\u00edzen\u00e9 pit\u00ed.<\/div>\n
„Vadilo by ti, kdybychom jen vylezli na st\u0159echu a lehli si spole\u010dn\u011b do t\u00e9 houpac\u00ed s\u00edt\u011b? Jsem moc unaven\u00fd na zkou\u0161en\u00ed matrac\u00ed,“ zeptal se a vy\u010derp\u00e1n\u00ed mu \u010di\u0161elo z ka\u017ed\u00e9ho p\u00f3ru.<\/div>\n
\n

„Tady to m\u00e1m r\u00e1d,“ sv\u011b\u0159il se mi, kdy\u017e jsem se mu nam\u00e1\u010dknul do osobn\u00edho prostoru na t\u00e9 nejpohodln\u011bj\u0161\u00ed houpac\u00ed s\u00edti, jakou jsem m\u011bl mo\u017enost zat\u00edm vyzkou\u0161et. Chvilku jsme jen ml\u010dky le\u017eeli a u\u017e\u00edvali si v\u00fdhled na hv\u011bzdy. Tom n\u00e1m sebou proz\u0159eteln\u011b vzal deku, tak\u017ee jsme se pod n\u00ed tulili.<\/p><\/div>\n

„Jak dlouho bude\u0161 pry\u010d?“ Musel jsem se zeptat. M\u011bl odj\u00ed\u017ed\u011bt na druh\u00fd den a to nen\u00ed zrovna ide\u00e1ln\u00ed pro za\u010d\u00e1tek vztahu.<\/div>\n
„Prvn\u00ed \u010d\u00e1st cesty jsem m\u011bl napl\u00e1novanou na dva m\u011bs\u00edce. S t\u00edm, \u017ee to prodlou\u017e\u00edm podle toho, jak na tom budu s financema.“<\/div>\n
„Aha,“ nedok\u00e1zal jsem potla\u010dit zklam\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Bo\u017ee, snad si nemysl\u00ed\u0161, \u017ee pl\u00e1nuju n\u011bjak\u00e9 prodlu\u017eov\u00e1n\u00ed. Hned jakmile si odjedu, co m\u00e1m napl\u00e1nov\u00e1no, jsem zp\u00e1tky tady u tebe.“<\/div>\n
„To je dob\u0159e,“ zatetelil jsem se blahem. „Nech\u00e1m ti m\u00edsto ve sk\u0159\u00edn\u00edch.“<\/div>\n
„Bille, to ned\u011blej,“ zasko\u010dil m\u011b Tom z\u00e1pornou odpov\u011bd\u00ed. „Nechci se k tob\u011b hned nast\u011bhovat. P\u016fjdeme na to hezky pomalu, jo? Tentokr\u00e1t u\u017e nechci nic pokazit. Najdu si n\u011bco sv\u00e9ho.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvnul jsem, proto\u017ee to p\u0159ece jen zn\u011blo rozumn\u011b. Jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee j\u00e1, spo\u0159\u00e1dan\u00fd Bill Kaulitz, jsem \u00fapln\u011b ztr\u00e1cel smysl pro racion\u00e1ln\u00ed jedn\u00e1n\u00ed, kdy\u017e p\u0159i\u0161lo na Toma? \u0160\u00edlen\u00e9.<\/div>\n
„Ale pokud bys m\u011b hodn\u011b p\u0159emlouval, mo\u017en\u00e1 bych mohl odsunout sv\u016fj odjezd,“ nadhodil a j\u00e1 se toho hned chytil.<\/div>\n
„Tome, pros\u00ed\u2026“ d\u00e1l u\u017e jsem nem\u011bl mo\u017enost pokra\u010dovat, proto\u017ee mi do toho hned sko\u010dil.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e. Ukecal jsi m\u011b.“ Oto\u010dili jsme se k sob\u011b \u010delem a j\u00e1 zkoumal ka\u017edi\u010dkou \u010d\u00e1st Tomovy tv\u00e1\u0159e. Cht\u011bl jsem si ji obtisknout do pam\u011bti, abych si ji mohl p\u0159edstavovat, a\u017e Tom odjede pry\u010d.<\/div>\n
„Nechce\u0161 si j\u00edt lehnout dovnit\u0159?“ zeptal jsem se, kdy\u017e zav\u0159el o\u010di a za\u010dal pravideln\u011b oddechovat.<\/div>\n
„Ne, tady je to dobr\u00fd,“ odbyl m\u011b a p\u0159itiskl bl\u00ed\u017e k sob\u011b.<\/div>\n
„Hlavn\u011b, \u017ee jsem kone\u010dn\u011b s tebou.“
<\/p>\n

KONEC<\/strong><\/div>\n

<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Kdy\u017e Tom ode\u0161el, musel jsem si okam\u017eit\u011b objednat dal\u0161\u00ed drink a rychle ho poslat za t\u00edm p\u0159edchoz\u00edm. Co to se mnou prov\u00e1d\u011bl? No, m\u011bl jsem dost jasnou p\u0159edstavu, co se mnou prov\u00e1d\u011bl, proto\u017ee po jeho posledn\u00edch slovech mi najednou za\u010daly<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[674],"tags":[],"class_list":["post-1171","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-fuck"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1171","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1171"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1171\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1171"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1171"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1171"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}