{"id":11735,"date":"2010-05-06T18:00:00","date_gmt":"2010-05-06T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11707"},"modified":"2010-05-06T18:00:00","modified_gmt":"2010-05-06T17:00:00","slug":"lutte-pour-l-amour-29","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/05\/06\/lutte-pour-l-amour-29\/","title":{"rendered":"Lutte pour l’amour 29."},"content":{"rendered":"
autor: Lady Kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"355\"<\/div>\n
„Co pros\u00edm?“ vykul\u00edm na ni vyd\u011b\u0161en\u011b o\u010di a \u010dek\u00e1m, zda mi svoji ot\u00e1zku zopakuje, abych se ujistil, \u017ee jsem sly\u0161el dob\u0159e.<\/div>\n
„No, br\u00e1\u0161ka…“ uk\u00e1\u017ee prstem na podobiznu na pap\u00ed\u0159e a usm\u011bje se.<\/div>\n
„Jak jsi na to p\u0159i\u0161la?“ zept\u00e1m se nech\u00e1pav\u011b a mus\u00edm vypadat opravdu zaj\u00edmav\u011b. Koul\u00edm na ni o\u010di, pusu doko\u0159\u00e1n a nervozitou tisknu lem tri\u010dka.<\/div>\n
„Vypad\u00e1 jako ty,“ vysv\u011btl\u00ed mi, st\u00e1le se usm\u00edvaj\u00edc. Jist\u011b, jak jinak by na to p\u0159i\u0161la. Podoba mezi n\u00e1mi je nep\u0159ehl\u00e9dnuteln\u00e1. „Akor\u00e1t m\u00e1 jin\u00e9 vlasy, ale jinak jako by ti z oka vypadl.“<\/div>\n
Tohle jsem nedomyslel. Kdy\u017e  jsem j\u00ed pod\u00e1val v\u00fdkres, nenapadlo m\u011b ani v nejmen\u0161\u00edm, \u017ee by se mohla za\u010d\u00edt vypt\u00e1vat, kdo to je. Te\u010f si mus\u00ed myslet, \u017ee jsem asi bl\u00e1zen a k tomu je\u0161t\u011b sklerotick\u00fd, proto\u017ee to vypad\u00e1, jako bych naprosto zapomn\u011bl, \u017ee m\u00e1m n\u011bjak\u00e9ho sourozence. Lh\u00e1t j\u00ed nem\u016f\u017eu, Tomovy fotky si jist\u011b v\u0161imla, jen\u017ee pravdu \u0159\u00edct taky nem\u016f\u017eu. Ur\u010dit\u011b bych se do toho zamotal a kdybychom o n\u011bm mluvili pozd\u011bji a \u010dast\u011bji, mohlo by se st\u00e1t, \u017ee by si dala dv\u011b a dv\u011b dohromady, spojila by si Toma a slun\u00ed\u010dko a m\u011bla by m\u011b za monstrum. To nechci! Jen\u017ee jak z toho te\u010f ven?<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„Pro\u010d…“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 jeho fotku i tady.“ Vstane, ta\u0161ka j\u00ed sklouzne na zem, ale nijak se t\u00edm nezab\u00fdv\u00e1. Dojde k no\u010dn\u00edmu stolku a vezme fotografii do ruky. Moje srdce bije jako zb\u011bsil\u00e9, mysl pracuje na pln\u00e9 obr\u00e1tky a \u0161okovan\u011b se d\u00edv\u00e1m na svoji kamar\u00e1dku. „Dvoj\u010data?“<\/div>\n
„Jo, to je… br\u00e1\u0161ka.“ Posledn\u00ed slovo sp\u00ed\u0161e polknu a modl\u00edm se, aby se na n\u011bj u\u017e d\u00e1l nevypt\u00e1vala. Snad j\u00ed bude sta\u010dit, \u017ee jsem j\u00ed jej\u00ed domn\u011bnku potvrdil a nech\u00e1 to b\u00fdt.<\/div>\n
„Je moc hezk\u00fd,“ zhodnot\u00ed Tom\u016fv vzhled. To mi je\u0161t\u011b sch\u00e1zelo! Te\u010f tu za\u010dne op\u011bvovat jeho kr\u00e1su a j\u00e1 akor\u00e1t tak za\u010dnu \u017e\u00e1rlit. Wee m\u00e1 sice p\u0159\u00edtele, ale nem\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e o Tomovi n\u011bkdo takhle mluv\u00ed, a u\u017e v\u016fbec ne n\u011bkdo \u017eensk\u00e9ho pohlav\u00ed. Je to sice moje kamar\u00e1dka, ale ani od n\u00ed to sly\u0161et nechci. Je\u0161t\u011b \u017ee ji br\u00e1cha nezn\u00e1, beztak by se p\u0159ed n\u00ed hned za\u010dal p\u0159edv\u00e1d\u011bt a bylo by mu jedno, \u017ee je zadan\u00e1. Ur\u010dit\u011b by se mu l\u00edbila, i mn\u011b p\u0159ipad\u00e1 n\u00e1dhern\u00e1, a\u017e nebezpe\u010dn\u011b n\u00e1dhern\u00e1…<\/div>\n
<\/div>\n
„Nejsi prvn\u00ed, kdo to \u0159ekl,“  \u0159eknu na p\u016fl pusy.<\/div>\n
„Ty jsi ale hez\u010d\u00ed.“ Slo\u017e\u00ed mi poklonu a vr\u00e1t\u00ed se na svoje m\u00edsto. „Jak\u00fd je? V\u016fbec o n\u011bm nemluv\u00ed\u0161…“<\/div>\n
„Tom? Tom je prost\u011b Tom.“ Shrnu to. P\u0159ece nebudu popisovat jeho vlastnosti, nakonec bych se za\u010dal rozpl\u00fdvat nad t\u00edm, jak je dokonal\u00fd, a b\u016fhv\u00ed, kde bych skon\u010dil. V podstat\u011b \u0159\u00edk\u00e1m pravdu. Toma nelze popsat slovy, \u010dlov\u011bk jej mus\u00ed zn\u00e1t, aby si ud\u011blal p\u0159edstavu o tom, jak\u00fd je. Ov\u0161em rozhodn\u011b nestoj\u00edm o to, aby se ti dva jednoho dne poznali. Tom je m\u016fj a i kdyby byla Wee sebelep\u0161\u00ed, ani ji bych nesnesl vedle n\u011bj. <\/div>\n
\n
„Divn\u00e9…“<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„No, \u017ee jsem ho tu je\u0161t\u011b nepotkala…“ A je to tu! Chce o n\u011bm mluvit, jen\u017ee j\u00e1 ne. Na druhou stranu je mi ale hloup\u00e9 b\u00fdt na ni protivn\u00fd. Kdyby o n\u011bm mluvil kdokoli jin\u00fd, dal bych mu zn\u00e1t, \u017ee se o n\u011bm bavit nehodl\u00e1m. Jen\u017ee Wee… Pom\u00e1h\u00e1 mi, je tu pro m\u011b a nezaslou\u017e\u00ed si, abych na ni vr\u010del.<\/div>\n
„On tu nebydl\u00ed. Odst\u011bhoval se a u\u017e jsme se dlouho nevid\u011bli.“ Od\u0159\u00edk\u00e1m, co jsem si v duchu p\u0159ipravil a sna\u017e\u00edm se, aby na m\u011b nepoznala, \u017ee je Tom moje jedin\u00e1 opravdov\u00e1 slabina.<\/div>\n
„Opravdu? Jste sourozenci…“ Op\u011bt jsem to nedomyslel, dal jsem j\u00ed prostor pro dal\u0161\u00ed ot\u00e1zky. Te\u010f si mus\u00edm narychlo vymyslet n\u011bjak\u00fd uv\u011b\u0159iteln\u00fd d\u016fvod, pro\u010d sem Tom nechod\u00ed. Nakonec zavrhnu v\u00fdmluvy na jeho pr\u00e1ci \u010di probl\u00e9my v osobn\u00edm \u017eivot\u011b a rozhodnu se poupravit pravdu, aspo\u0148 nebudu m\u00edt v\u00fd\u010ditky, \u017ee l\u017eu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne, nevid\u011bli.“ <\/div>\n
„To je mi l\u00edto. Ani nezavolal nebo nenapsal?“ <\/div>\n
„Ne.“ zal\u017eu. Panebo\u017ee, a\u0165 s t\u011bmi ot\u00e1zkami u\u017e p\u0159estane. N\u011bco jin\u00e9ho bylo mluvit o n\u011bm v tom parku a n\u011bco jin\u00e9ho je mluvit o n\u011bm jako o Tomovi.<\/div>\n
„T\u0159eba p\u0159ijde,“ povzbudiv\u011b na m\u011b mrkne. „Dej mu \u010das.“ J\u00ed se to \u0159\u00edk\u00e1, ona nen\u00ed na m\u00e9m m\u00edst\u011b, nemus\u00ed vy\u010dk\u00e1vat, a\u017e se jej\u00ed drah\u00fd sourozenec za\u010dne chovat jako dosp\u011bl\u00fd a rozumn\u00fd \u010dlov\u011bk a ur\u00e1\u010d\u00ed se p\u0159ij\u00edt.<\/div>\n
„Pochybuji… Wee…“ <\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 se objev\u00ed, a\u017e to bude\u0161 nejm\u00e9n\u011b \u010dekat.“ Sko\u010d\u00ed mi do \u0159e\u010di a usm\u011bje se.<\/div>\n
„Ch\u00e1pe\u0161, \u017ee o n\u011bm mluvit nechci?!“ U\u017e to nevydr\u017e\u00edm a ok\u0159iknu ji. „Nechci o n\u011bm mluvit, nechci! Nechci…“ M\u016fj hlas se zlom\u00ed… Odjedu od n\u00ed k oknu a zahled\u00edm se ven. V\u016fbec jsem j\u00ed ten obr\u00e1zek nem\u011bl ukazovat. Pro\u010d o n\u011bm musela mluvit? Pro\u010d? Te\u010f mnou cloum\u00e1 vztek, kter\u00fd ale postupn\u011b opad\u00e1v\u00e1 a do o\u010d\u00ed se mi hrou nov\u00e9 slzy. Je to k nesnesen\u00ed…  <\/div>\n
<\/div>\n
..::Violett::..<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Sakra! Tak tohle jsem necht\u011bla. Vinit Toma, kter\u00fd na m\u011b v\u00edc jak hodinu nal\u00e9hal, abych na n\u011bj n\u011bjak zavedla \u0159e\u010d, je nesmysl. Tohle je \u010dist\u011b moje vina, nem\u011bla jsem na n\u011bj d\u00e1t a i nad\u00e1le jsem se m\u011bla \u0159\u00eddit sv\u00fdm vnit\u0159n\u00edm hlasem, kter\u00fd mi napov\u00eddal, \u017ee Bill zat\u00edm nen\u00ed schopen o dvoj\u010deti mluvit, ani\u017e by jej to vyvedlo z m\u00edry. Kdyby byl, za\u010dal by o n\u011bm jist\u011b mluvit s\u00e1m. Co jsem ud\u011blala, vz\u00edt zp\u00e1tky nem\u016f\u017eu, stalo se. Svou chybu se m\u016f\u017eu pokusit alespo\u0148 n\u011bjak napravit…  <\/div>\n
<\/div>\n
„Billi, promi\u0148,“ p\u0159istoup\u00edm k n\u011bmu a pohlad\u00edm ho po jeho ebenov\u011b \u010dern\u00fdch vlasech. Bill pod m\u00fdm dotekem cukne hlavou, d\u00e1v\u00e1 mi tak najevo, abych jej nechala na pokoji. Obejdu voz\u00edk a p\u0159id\u0159epnu si k n\u011bmu. A\u010dkoliv m\u00e1m nutk\u00e1n\u00ed uchopit jej za ruku, potla\u010d\u00edm je, ur\u010dit\u011b by se mi vytrhl. Ani se na m\u011b nepod\u00edv\u00e1, kouk\u00e1 se ven a v \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00edch se zra\u010d\u00ed \u017eal. Tohle jsem fakt zvorala!<\/div>\n
„Billi, jsem blb\u00e1, odpus\u0165. Necht\u011bla jsem ti nijak ubl\u00ed\u017eit, v\u011b\u0159 mi, pros\u00edm. Nev\u011bd\u011bla jsem, \u017ee je to mezi v\u00e1mi tak zl\u00e9.“ V\u0161echno, co jsem \u0159ekla, je pravda, a\u017e na jednu v\u011btu. P\u0159i posledn\u00ed v\u011bt\u011b jsem mu lhala.<\/div>\n
V\u00edm, jak to mezi nimi je, a taky v\u00edm, jak se v tom oba pl\u00e1caj\u00ed a ani jeden nev\u00ed, jak z toho ven. Oba to tr\u00e1p\u00ed, oba na sebe vz\u00e1jemn\u011b tak\u0159ka bez p\u0159est\u00e1n\u00ed mysl\u00ed. Billovo nejv\u011bt\u0161\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed je b\u00fdt s Tomem a trouf\u00e1m si \u0159\u00edct, \u017ee te\u010f by byl \u0161\u0165asten za jak\u00fdkoli projev l\u00e1sky z bratrovy strany. Tom by r\u00e1d za Billem \u0161el, dnes mi to tak\u00e9 s\u00e1m \u0159ekl, ale stejn\u011b m\u00e1m po\u0159\u00e1d strach, \u017ee po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b cukne. Te\u010f sice \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee ne, \u017ee to neud\u011bl\u00e1, ale co kdy\u017e ano? Billovi by t\u00edm neuv\u011b\u0159iteln\u011b ubl\u00ed\u017eil a akor\u00e1t by se znovu ocitli tam, kde byli, ne\u017e se Tom ode\u0161el na p\u00e1r dn\u00ed o br\u00e1\u0161ku starat. U\u017e te\u010f pro n\u011bj bude t\u011b\u017ek\u00e9 znovu si z\u00edskat jeho d\u016fv\u011bru. Bill jej o\u010dividn\u011b po\u0159\u00e1d miluje, ale jist\u011b v\u016f\u010di n\u011bmu bude m\u00edt pochybnosti. Ode\u0161el od n\u011bj u\u017e dvakr\u00e1t… Kdyby zdrhnul pot\u0159et\u00ed, Bill by mu p\u0159estal v\u011b\u0159it \u00fapln\u011b.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Zl\u00e9 je slab\u00e9 slovo,“ za\u0161eptaj\u00ed pln\u00e9 rty. Ulevilo se mi, kdy\u017e jsem usly\u0161ela jeho hlas. Alespo\u0148 se mnou mluv\u00ed. Na nic se jej nept\u00e1m, nech\u00e1m na n\u011bm, zda t\u00edmto skon\u010d\u00ed, nebo jestli se rozmluv\u00ed. Na jednu stranu bych si r\u00e1da vyslechla i druhou verzi. Bill se st\u00e1le d\u00edv\u00e1 ven, jeho o\u010di bloud\u00ed n\u011bkde v d\u00e1li a pohr\u00e1v\u00e1 si s prst\u00fdnkem na ukazov\u00e1\u010dku lev\u00e9 ruky.<\/div>\n
 „Nechci o n\u011bm mluvit. Bol\u00ed to.“<\/div>\n
 „Jemu to taky nen\u00ed  jed…“ kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, co to melu, okam\u017eit\u011b  sklapnu. Bill ale nijak divn\u011b nereaguje, jen zamuml\u00e1, \u017ee pochybuje, \u017ee se jeho dvoj\u010de n\u011bjak moc tr\u00e1p\u00ed a d\u00e1l to ne\u0159e\u0161\u00ed.<\/div>\n
Po dlouh\u00fdch minut\u00e1ch z\u00edr\u00e1n\u00ed  do pr\u00e1zdna se kone\u010dn\u011b oto\u010d\u00ed a pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b sv\u00fdm utr\u00e1pen\u00fdm pohledem. V ten moment bych si nejrad\u011bji nafackovala. Kdybych dr\u017eela pusu, u\u0161et\u0159ila bych ho bolesti a sebe tohoto pohledu, z n\u011bho\u017e m\u011b bol\u00ed srdce. Bill se rozhodl s\u00e1m, zvolil ml\u010den\u00ed a mn\u011b nezb\u00fdv\u00e1, ne\u017e ho respektovat. Mo\u017en\u00e1 \u010dasem o Tomovi promluv\u00ed s\u00e1m od sebe, ale tla\u010dit na n\u011bj nem\u00e1 cenu. St\u00e1hl by se, uzav\u0159el by se, a p\u0159i\u0161la bych o n\u011bj. To nechci, m\u00e1m je r\u00e1da oba! Ka\u017ed\u00e9ho jinak, ale ani jednoho m\u00e9n\u011b \u010di v\u00edce. Star\u0161\u00edho Kaulitze zn\u00e1m sice d\u00e9le, ale to nehraje zas takovou roli. Sna\u017e\u00edm se \u010d\u00edst v Billov\u011b obli\u010deji a naj\u00edt tak odpov\u011bdi na ot\u00e1zky, kter\u00e9 vyskakuj\u00ed v moj\u00ed mysli. Pozoruj\u00edc jej, za\u010d\u00edn\u00e1m pochybovat, \u017ee setk\u00e1n\u00ed s Tomem zvl\u00e1dne… Jist\u011b, p\u0159eje si, aby p\u0159i\u0161el, ale zda by jej psychicky unesl, si nejsem jist\u00e1. Tom sem prost\u011b zat\u00edm nesm\u00ed. Mus\u00edm s n\u00edm o tom promluvit, sice bude zase vyv\u00e1d\u011bt, ale co naplat. Beztoho m\u011b i na\u0159kne z toho, \u017ee jsem se ani nepokusila o n\u011bm s Billem promluvit, ale na jeho hysterick\u00e9 v\u00fdlevy jsem si v posledn\u00edch t\u00fddnech u\u017e zvykla. Rad\u011bji budu sn\u00e1\u0161et jeho \u0159ev, ne\u017e abych mu dovolila nap\u00e1chat dal\u0161\u00ed \u0161kodu.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 mi to odpustit?“ Bill mi m\u00edsto odpov\u011bdi ovine ruce kolem krku a p\u0159it\u00e1hne si m\u011b k sob\u011b. Ze srdce se mi odval\u00ed obrovsk\u00fd balvan. Odpustil…  <\/div>\n
<\/div>\n
..::Bill::..<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
„Stalo se n\u011bco?“ strachuje se mamka, kdy\u017e m\u011b ukl\u00e1d\u00e1 do postele. „Vy jste se s Wee poh\u00e1dali?“ Asi je dost zara\u017een\u00e1. Ve dnech, kdy za mnou moje kamar\u00e1dka chod\u00ed, jsem dob\u0159e nalo\u017een\u00fd. Usm\u00edv\u00e1m se na ni, pusa se mi skoro nezastav\u00ed a m\u00e1lokdy ji pust\u00edm ke slovu. Dnes je tomu ale jinak. Ve ve\u010de\u0159i jsem se povrtal, skoro v\u016fbec jsem nevn\u00edmal, co mi mamka \u0159\u00edk\u00e1 a na jej\u00ed ot\u00e1zky, tedy na ty, co jsem post\u0159ehl, jsem odpov\u00eddal p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b „hm“.<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u00edm hlavou. Nem\u00e1m chu\u0165 j\u00ed vysv\u011btlovat, \u017ee je to kv\u016fli tomu, \u017ee p\u0159i\u0161la \u0159e\u010d na Toma. „Jen mi nen\u00ed dob\u0159e.“<\/div>\n
„Co t\u011b bol\u00ed, zlat\u00ed\u010dko?“ Mamka mi p\u0159ilo\u017e\u00ed ruku na \u010delo, aby zjistila, jestli nem\u00e1m hore\u010dku a starostliv\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. Moje bolest pramen\u00ed z m\u00e9ho nitra. P\u0159ipad\u00e1 mi to, \u017ee n\u011bco sv\u00edr\u00e1 moje srdce, a to sev\u0159en\u00ed je s ka\u017ed\u00fdm okam\u017eikem siln\u011bj\u0161\u00ed.<\/div>\n
„To bude dobr\u00fd, mami. Vysp\u00edm se a r\u00e1no, to bude lep\u0161\u00ed. Uvid\u00ed\u0161.“ P\u0159id\u00e1m \u00fasm\u011bv, a douf\u00e1m, \u017ee odejde. Cht\u011bl bych b\u00fdt s\u00e1m…<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b?“ uji\u0161\u0165uje se, ale k moj\u00ed velk\u00e9 \u00falev\u011b se skute\u010dn\u011b narovn\u00e1 a vypad\u00e1, \u017ee se chyst\u00e1 k odchodu.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b. Mo\u017en\u00e1 jsem jen p\u0159eta\u017een\u00fd, to je v\u0161echno. Dobrou.“ Zamuml\u00e1m a p\u0159it\u00e1hnu si pe\u0159inu k brad\u011b, \u010d\u00edm\u017e se j\u00ed sna\u017e\u00edm d\u00e1t najevo, \u017ee se opravdu chyst\u00e1m na kut\u011b, a \u017ee by m\u011b m\u011bla nechat.<\/div>\n
„Dobrou, mil\u00e1\u010dku.“ Naposledy se ke mn\u011b sklon\u00ed a pol\u00edb\u00ed m\u011b na \u010delo. „Kr\u00e1sn\u011b se vyspi.“ K\u00e9\u017e by tohle ud\u011blal a \u0159ekl… Dost!<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e se za n\u00ed kone\u010dn\u011b zaklapnou dve\u0159e, okam\u017eit\u011b s\u00e1hnu po mobilu, v seznamu si vyhled\u00e1m osobu, se kterou chci mluvit, a vyto\u010d\u00edm jej\u00ed \u010d\u00edslo. Modl\u00edm se, aby to zvedl, pot\u0159ebuji s n\u011bk\u00fdm mluvit a p\u0159ij\u00edt tak na jin\u00e9 my\u0161lenky.<\/div>\n
„Bille?“ ozve se na druh\u00e9 stran\u011b p\u0159\u00edjemn\u00fd chlapeck\u00fd hlas.<\/div>\n
„Ahoj, nebud\u00edm t\u011b, \u017ee ne?“ Uji\u0161\u0165uji se rad\u011bji p\u0159edem, ne\u017e na n\u011bj spust\u00edm.<\/div>\n
„M\u011b a budit p\u0159ed p\u016flnoc\u00ed? Bl\u00e1zn\u00ed\u0161?“ ozve se na druh\u00e9 stran\u011b sm\u00edch. „N\u011bco pot\u0159ebuje\u0161 nebo vol\u00e1\u0161 jen tak?“<\/div>\n
„Ale jen tak,“ p\u0159izn\u00e1m se. „Cht\u011bl bych si s n\u011bk\u00fdm popov\u00eddat.“<\/div>\n
„Opravdu? To jsem r\u00e1d, \u017ee sis vybral m\u011b.“ \u00dapln\u011b p\u0159ed o\u010dima vid\u00edm jeho \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv. Fabi se kr\u00e1sn\u011b sm\u011bje, Tom m\u00e1 sice hez\u010d\u00ed \u00fasm\u011bv, jeho \u00fasm\u011bvu se nic nevyrovn\u00e1, ale i Fabian\u016fv \u00fasm\u011bv mi dok\u00e1\u017ee zlep\u0161it n\u00e1ladu<\/div>\n
„Jo jo, mohl bys mi n\u011bco vypr\u00e1v\u011bt…“<\/div>\n
„A co konkr\u00e9tn\u011b?“<\/div>\n
„T\u0159eba to, jak ses sezn\u00e1mil s Wee.“ Navrhnu mu. O tomhle jsme je\u0161t\u011b nemluvili. A takhle budu moct jen poslouchat a nebudu muset na nic odpov\u00eddat.<\/div>\n
„To t\u011b fakt zaj\u00edm\u00e1?“ zept\u00e1 se m\u011b udiven\u011b, a kdy\u017e p\u0159itak\u00e1m, nadechne se a rozhodne se se mnou o sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh pod\u011blit. „Zn\u00e1m ji u\u017e n\u011bjakej ten p\u00e1tek, ale dodnes si naprosto \u017eiv\u011b pamatuji okam\u017eik, kdy jsem ji uvid\u011bl poprv\u00e9. Sezn\u00e1mil jsem se s n\u00ed na jedn\u00e9 akci. Bylo tam dost lid\u00ed, ale Wee vy\u010dn\u00edvala z davu. V\u0161echny holky byly tuctov\u00e9 oproti n\u00ed. Ona se pohybovala tak ladn\u011b, jako by tan\u010dila. V\u00ed\u0161, co t\u00edm mysl\u00edm, \u017ee? V\u0161ak ji zn\u00e1\u0161 taky.“<\/div>\n
„Je jako v\u00edla.“ Usm\u011bji se. Ano, jej\u00ed pohyby jsou opravdu ladn\u00e9 a p\u0159ipom\u00ednaj\u00ed mi v\u00edl\u00ed tanec. „A co bylo d\u00e1l?“ zept\u00e1m se dychtiv\u011b. „Ur\u010dit\u011b se ti l\u00edbila, \u017ee jo?“ \u0161k\u00e1dl\u00edm ho.<\/div>\n
„Komu by se nel\u00edbila. Pak jsme se tak n\u011bjak dali do \u0159e\u010di a po p\u00e1r minut\u00e1ch mi bylo jasn\u00e9, jak \u00fa\u017easn\u00e1 je. Je to \u010dlov\u011bk se srdcem na spr\u00e1vn\u00e9m m\u00edst\u011b. Ob\u010das j\u00ed \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee je a\u017e moc hodn\u00e1. Pro svoje p\u0159\u00e1tele by ud\u011blala cokoli na sv\u011bt\u011b.“<\/p>\n<\/div>\n
„A pro Mathyho.“ Dopln\u00edm jej.<\/div>\n
Ano a pro n\u011bj taky. Nezn\u00e1m \u010dlov\u011bka, kter\u00fd by si ji nezamiloval.“ V tom mu mus\u00edm d\u00e1t za pravdu. \u010clov\u011bk si Wee mus\u00ed zamilovat u\u017e jen pro to, jak\u00e1 je.<\/div>\n
„Na jednu stranu ale Mathymu nez\u00e1vid\u00edm.“ Ozve se Fabiho hlas po chvilce.<\/div>\n
„Pro\u010d? J\u00e1 bych takovou holku, jako je ona, cht\u011bl.“ P\u0159izn\u00e1m se. Kdybych nemiloval Toma, byla by Wee prvn\u00ed na seznamu potencion\u00e1ln\u00edch kandid\u00e1tek na mou p\u0159\u00edtelkyni. Ka\u017ed\u00fd by mi ji z\u00e1vid\u011bl. Teda kdyby m\u011b cht\u011bla.<\/div>\n
„Pro\u010d? Proto\u017ee m\u00e1 a\u017e moc k\u00e1mo\u0161\u016f mezi klukama a \u017e\u00e1rlil bych. \u0158\u00edk\u00e1, \u017ee baby jsou fale\u0161n\u00fd a na jednu stranu m\u00e1 asi pravdu. Koukej… Ty, j\u00e1, pak ten jej\u00ed k\u00e1mo\u0161… Te\u010f si nevzpomenu na jm\u00e9no… Ur\u010dit\u011b ti o n\u011bm \u0159\u00edkala.“<\/div>\n
„Jo, asi se zm\u00ednila,“ k\u00fdvnu. Fabi pravd\u011bpodobn\u011b mysl\u00ed toho, kter\u00fd Wee ned\u00e1vno volal. Tu hysterku! Docela r\u00e1d bych ho poznal, ale nebudu se Wee dopro\u0161ovat. Nechci b\u00fdt n\u011bjak vlezl\u00fd a pochybuji, \u017ee je jej\u00ed k\u00e1mo\u0161 zrovna na m\u011b zv\u011bdav\u00fd.<\/div>\n
„Divil bych se, kdyby to neud\u011blala. Mluv\u00ed o n\u011bm skoro po\u0159\u00e1d. Jen si jak na potvoru nevzpomenu, jak se ten kluk jmenuje…“<\/div>\n
„To je jedno,“ m\u00e1vnu nad t\u00edm rukou. „Na jm\u00e9nu nesejde. Co m\u00e1\u0161 z\u00edtra v pl\u00e1nu?“ zm\u011bn\u00edm t\u00e9ma.<\/div>\n
„Z\u00edtra? Hm, nic. N\u011bjak\u00fd n\u00e1pad?“ zasm\u011bje se do telefonu.<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
..::Tom::..<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Proch\u00e1z\u00edme se ruku v ruce parkem, Jess mi n\u011bco zaujat\u011b vypr\u00e1v\u00ed, ale moje mysl se soust\u0159ed\u00ed na n\u011bco jin\u00e9ho. Obsah jej\u00edch slov mi naprosto unik\u00e1. V hlav\u011b m\u00e1m po\u0159\u00e1d telefon\u00e1t s Violett, byla dost rozhozen\u00e1 a samoz\u0159ejm\u011b pro m\u011b nem\u011bla \u017e\u00e1dn\u00e9 dobr\u00e9 zpr\u00e1vy. Bill pr\u00fd vyv\u00e1d\u011bl, jakmile na m\u011b p\u0159i\u0161la \u0159e\u010d, tak\u017ee nem\u011bla ani mo\u017enost jej n\u011bjak p\u0159ipravit na na\u0161e setk\u00e1n\u00ed. Holt budu muset po\u010dkat…<\/div>\n
„Nesedneme si?“ usly\u0161\u00edm Jess a nech\u00e1m se zat\u00e1hnout na lavi\u010dku, na ni\u017e si po chvilce sednu a ovinu pa\u017ei kolem jej\u00edho pasu. Jessiina hlava spo\u010dine na m\u00e9m rameni, nemluv\u00ed, jen si ml\u010dky vychutn\u00e1v\u00e1 moji bl\u00edzkost. Kdykoli pohl\u00e9dnu do jej\u00edch o\u010d\u00ed, m\u016f\u017eu spat\u0159it, jak moc pro ni znamen\u00e1m. Jedin\u00fd pohled sta\u010d\u00ed k tomu, abych se ujistil, \u017ee m\u011b miluje cel\u00fdm srdcem. Jess je skv\u011bl\u00e1 holka. Klape n\u00e1m to, rozum\u00edme si, na v\u0161em se shodneme. P\u0159i pohledu na n\u00e1s dva by si leckdo mohl myslet, \u017ee jsme ide\u00e1ln\u00ed p\u00e1r. Byli bychom, ale… V na\u0161em vztahu n\u011bco chyb\u00ed. To n\u011bco je l\u00e1ska… Ne z jej\u00ed strany, ale z moj\u00ed. Nemiluji ji.<\/div>\n
<\/div>\n
Domn\u00edval jsem se, \u017ee \u010dasem se moje city k n\u00ed zm\u011bn\u00ed, ale bohu\u017eel. L\u00e1sku si nelze vynutit a ani nejde nau\u010dit se n\u011bkoho milovat. Mus\u00ed to p\u0159ij\u00edt samo od sebe, co\u017e se v tomhle p\u0159\u00edpad\u011b nestalo. Zat\u00edmco ona je se mnou z l\u00e1sky, j\u00e1 udr\u017euji n\u00e1\u0161 vztah z \u010dist\u00e9 sobeckosti. Kdy\u017e jsem s n\u00ed, nem\u00e1m \u010das zab\u00fdvat se Billem. Tedy nem\u011bl jsem. Te\u010f u\u017e mi ani jej\u00ed bl\u00edzkost nepom\u00e1h\u00e1. Mo\u017en\u00e1 by bylo lep\u0161\u00ed cel\u00e9 to ukon\u010dit. Dokonce jsem se k tomu i n\u011bkolikr\u00e1t chystal, ale sta\u010dilo, aby se mi pov\u011bsila kolem krku nebo m\u011b pol\u00edbila a moje odhodl\u00e1n\u00ed okam\u017eit\u011b vyprchalo.  <\/div>\n
„O \u010dem p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161?“ zvedne Jess hlavu, usm\u011bje se na m\u011b a stiskne moji dla\u0148.<\/div>\n
„O n\u00e1s,“ p\u0159izn\u00e1m se a chyst\u00e1m se pokra\u010dovat. Ov\u0161em sc\u00e9na, kter\u00e1 se odehr\u00e1v\u00e1 za jej\u00edmi z\u00e1dy a kter\u00e1 okam\u017eit\u011b p\u0159it\u00e1hne m\u016fj zrak, mi v tom zabr\u00e1n\u00ed. S hr\u016fzou v o\u010d\u00edch pozoruji dv\u011b osoby, moje srdce se divoce roztlu\u010de a uvnit\u0159 m\u011b p\u0159eb\u00edj\u00ed strach vztek.<\/div>\n
„Tome, co se d\u011bje?“ Jess na m\u011b nech\u00e1pav\u011b koul\u00ed o\u010di, kdy\u017e bleskov\u011b vstanu a pohled pln\u00fd nen\u00e1visti up\u0159u na jednu z osob. „Tome, kam to jde\u0161?!“<\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Lady Kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lady Kay „Co pros\u00edm?“ vykul\u00edm na ni vyd\u011b\u0161en\u011b o\u010di a \u010dek\u00e1m, zda mi svoji ot\u00e1zku zopakuje, abych se ujistil, \u017ee jsem sly\u0161el dob\u0159e. „No, br\u00e1\u0161ka…“ uk\u00e1\u017ee prstem na podobiznu na pap\u00ed\u0159e a usm\u011bje se. „Jak jsi na to p\u0159i\u0161la?“ zept\u00e1m se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[299],"tags":[],"class_list":["post-11735","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lutte-pour-l-amour"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11735","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11735"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11735\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11735"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11735"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11735"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}