{"id":11739,"date":"2010-05-06T16:00:00","date_gmt":"2010-05-06T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11711"},"modified":"2010-05-06T16:00:00","modified_gmt":"2010-05-06T15:00:00","slug":"najdu-tve-srdce-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/05\/06\/najdu-tve-srdce-18\/","title":{"rendered":"Najdu tv\u00e9 srdce 18."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Ahoj v\u0161ichni!!!
Zdrav\u00edm a z\u00e1rove\u0148 hl\u00e1s\u00edm malou organiza\u010dn\u00ed zm\u011bnu, co se t\u00fd\u010de zve\u0159ej\u0148ov\u00e1n\u00ed v dal\u0161\u00edch dvou t\u00fddnech. Dal\u0161\u00ed t\u00fdden odj\u00ed\u017ed\u00edm na \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed na praxi, a proto\u017ee nebudu m\u00edt po ruce ani po\u010d\u00edta\u010d, ani internet a ani \u010das na psan\u00ed, bude tady jeden d\u00edl jednou t\u00fddn\u011b a to ve \u010dtvrtek. Domluvila jsem se na tom s Ja\u0148ulkou a cht\u011bla v\u00e1m to pro jistotu napsat:-D
Douf\u00e1m, \u017ee m\u011b neukamenujete, bohu\u017eel ovlivnit to nem\u016f\u017eu a sama t\u00edm nejsem moc nad\u0161en\u00e1. A proto\u017ee jsem stra\u0161n\u011b, ale stra\u0161n\u011b moc hodn\u00e1 a necht\u011bla jsem, abyste o pov\u00eddku p\u0159i\u0161li \u00fapln\u011b a trp\u011bli vinou hnusn\u00e9ho u\u010debn\u00edho pl\u00e1nu, rozhodla jsem se tedy takto a ty d\u00edly napsala s n\u00e1skokem \ud83d\ude00
Pi\u0161te a komentujte a nebojte, j\u00e1 si va\u0161e kr\u00e1sn\u00e9 koment\u00e1\u0159e p\u0159e\u010dtu v\u017edycky, a\u017e se vr\u00e1t\u00edm dom\u016f. Moc m\u011b t\u011b\u0161\u00ed, \u017ee se v\u00e1m pov\u00eddka l\u00edb\u00ed. A proto\u017ee jsem je\u0161t\u011b o to v\u00edc hodn\u011bj\u0161\u00ed, prozrad\u00edm, \u017ee si te\u010f na dva d\u00edly vezmu Hailii s sebou na praxi… abych mohla d\u00e1t voln\u00fd \u010das t\u011bm dv\u011bma bl\u00e1zn\u016fm… xD A a\u017e se vr\u00e1t\u00edm, pomalu za\u010dnu pracovat na dal\u0161\u00ed postav\u011b, o kter\u00e9 u\u017e tu jednou d\u00e1\u00e1\u00e1vno byla zm\u00ednka a kter\u00e1 je sice mal\u00e1 a nev\u00fdrazn\u00e1… ale posune d\u011bj zase o kousek d\u00e1l…:-D
M\u011bjte se kr\u00e1sn\u011b, m\u00e1m v\u00e1s v\u0161echny moc r\u00e1da a budu se t\u011b\u0161it na dal\u0161\u00ed va\u0161e ohlasy.
Pa, Rachel xD<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Dobrou noc, princezno moje,“ Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom se zad\u00edval na sp\u00edc\u00ed  klub\u00ed\u010dko, kter\u00e9 se ze sp\u00e1nku jen m\u00edrn\u011b o\u0161ilo a n\u011bco nesouvisle zamumlalo. Vzal do dlan\u00ed lem b\u00edl\u00e9 pe\u0159iny, opatrn\u011b  ji p\u0159es d\u011btsk\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko p\u0159ehodil a vtiskl mal\u00fd, n\u011b\u017en\u00fd polibek do zlatav\u00fdch prst\u00fdnk\u016f mal\u00e9ho d\u011bv\u010d\u00e1tka. Pousm\u00e1l se a ti\u0161e, t\u00e9m\u011b\u0159 po \u0161pi\u010dk\u00e1ch, vyklouznul z d\u011btsk\u00e9ho pokoje ven.  <\/div>\n
Cel\u00fd den byl pro n\u011b  n\u00e1dhern\u00fdm. Vst\u00e1vali sice o tro\u0161ku pozd\u011bji ne\u017e obvykle, ani jednomu z nich to v\u0161ak nevadilo. Spole\u010dn\u011b v\u0161ichni t\u0159i ukuchtili ob\u011bd, uklidili kuchy\u0148 a kone\u010dn\u011b m\u011bli cel\u00e9 ned\u011bln\u00ed odpoledne p\u0159ed sebou. Malovali si, bl\u00e1znili na zahrad\u011b a hr\u00e1li hry, plnili r\u016fzn\u00e9 \u00fakoly, p\u0159i kter\u00fdch se nem\u00e1lo nasm\u00e1li. Cel\u00fd den byl pro n\u011b jako stvo\u0159en\u00fd a v\u0161ichni t\u0159i si jej n\u00e1le\u017eit\u011b u\u017eili.  <\/div>\n
Tomovy rty rozjasnil \u00fasm\u011bv a Tom pomalu sch\u00e1zel schody dol\u016f, p\u0159idr\u017euj\u00edc se z\u00e1bradl\u00ed. Hailie spala ve sv\u00e9 posteli a s medv\u00eddkem v n\u00e1ru\u010di se odd\u00e1vala kouzlu sn\u016f… a on tu z\u016fstal se sv\u00fdm kr\u00e1sn\u00fdm \u010dernovl\u00e1skem \u00fapln\u011b  s\u00e1m. Na tuto chv\u00edli, tento okam\u017eik, \u010dekal cel\u00fd den, celou ned\u011bli se u\u017e od r\u00e1na t\u011b\u0161il, a\u017e budou spolu o samot\u011b. A te\u010f… te\u010f u\u017e jim nic nebr\u00e1nilo. Sice se t\u011bch n\u011bkolik hodin neobe\u0161lo bez dlouh\u00fdch pohled\u016f, \u00fasm\u011bv\u016f a dotyk\u016f, p\u0159eci jen v\u0161ak oba tou\u017eili po bl\u00edzkosti toho druh\u00e9ho mnohem v\u00edc.  <\/div>\n
Tomovy kroky opustily schody a zam\u00ed\u0159ily do ztichl\u00e9ho ob\u00fdv\u00e1ku. Jejich majitel se rozhl\u00e9dnul kolem sebe, a kdy\u017e nikde nespat\u0159il n\u00e1dhernou tv\u00e1\u0159 a rozz\u00e1\u0159en\u00fd pohled \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, podv\u011bdom\u011b se oto\u010dil ke dve\u0159\u00edm na terasu. Nem\u00fdlil se. Na rozprost\u0159en\u00e9, sv\u011btl\u00e9 dece sed\u011blo z\u00e1dy k n\u011bmu \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed a nejsp\u00ed\u0161 ani nevn\u00edmalo n\u011b\u017en\u00fd, l\u00e1skypln\u00fd pohled dvou o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na n\u011bj up\u00edraly. P\u0159es Tomovu tv\u00e1\u0159 p\u0159el\u00e9tnul jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a Tom se s\u00e1m pro sebe pousm\u00e1l. Vzal do dlan\u00ed svou teplou \u0161edou mikinu, p\u0159ehozenou p\u0159es gau\u010d a voln\u00fdm krokem zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm terasy, vedouc\u00edm na zahradu.  <\/div>\n
Billovy o\u010di se up\u00edraly na pohled p\u0159ed sebou a Bill ti\u0161e, t\u00e9m\u011b\u0159 bez dechu pozoroval tu n\u00e1dheru, kter\u00e1 jej dok\u00e1zala ohromit a zbavit v\u0161ech jeho my\u0161lenek. Z\u00e1pad slunce, odehr\u00e1vaj\u00edc\u00ed se p\u0159\u00edmo p\u0159ed jeho o\u010dima byl pro n\u011bj p\u0159\u00edmo uchvacuj\u00edc\u00ed a v\u016fbec mu nevadilo, \u017ee tu scen\u00e9rii vid\u00ed ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b nejm\u00e9n\u011b post\u00e9. Nikdy by se mu ten dokonal\u00fd pohled neomrzel. Slunce jakoby rozl\u00e9valo po tmavnouc\u00edm nebi zbytky sv\u00e9 z\u00e1\u0159e, posledn\u00edmi paprsky hladilo jeho tv\u00e1\u0159 a chystalo se svou kr\u00e1su p\u0159ed sv\u011btem na n\u011bkolik hodin ukr\u00fdt.<\/div>\n
\n
Bill se pousm\u00e1l a p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. Tyhle tich\u00e9, letn\u00ed ve\u010dery v\u017edycky miloval… i kdy\u017e  je vlastn\u011b poka\u017ed\u00e9, cel\u00fd \u017eivot tr\u00e1vil jen s\u00e1m…  <\/div>\n
Jeho tv\u00e1\u0159 se rozz\u00e1\u0159ila jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem a jeho t\u011blo se zachv\u011blo, kdy\u017e uc\u00edtil na sv\u00fdch ramenech dotek dvou m\u011bkk\u00fdch, h\u0159ejiv\u00fdch dlan\u00ed a za sebou sladk\u00fd opar podmaniv\u00e9 v\u016fn\u011b. Pousm\u00e1l se a ti\u0161e vydechl, kdy\u017e za z\u00e1dy uc\u00edtil jeho<\/em> bl\u00edzkost a k jeho uchu se dolinul m\u011bkk\u00fd, a\u017e zast\u0159en\u00fd hlas, zat\u00edmco na sv\u00fdch z\u00e1dech uc\u00edtil p\u0159\u00edjemn\u011b teplou l\u00e1tku.<\/div>\n
„Ve\u010dery venku b\u00fdvaj\u00ed  tolik chladn\u00e9. Nechci, aby ses nachladil,“ Tom\u016fv tich\u00fd  \u0161epot p\u0159eru\u0161il kr\u00e1sn\u00e9 ve\u010dern\u00ed ticho a Tom lehce p\u0159ehodil teplou mikinu p\u0159es Billova \u00fatl\u00e1 ramena. S \u00fasm\u011bvem zaznamenal, jak si \u010dernovl\u00e1sek h\u0159ejivou l\u00e1tku p\u0159itiskl bl\u00ed\u017e k t\u011blu.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0161pitl vd\u011b\u010dn\u011b a pohled jeho o\u010d\u00ed kone\u010dn\u011b spo\u010dinul na Tomovi, kter\u00fd se posadil bokem k n\u011bmu. Mo\u017en\u00e1 u\u017e se Billovo t\u011blo nechv\u011blo tak jako p\u0159edt\u00edm, p\u0159\u00edjemn\u00e9mu chv\u011bn\u00ed ve sv\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku v\u0161ak zabr\u00e1nit nedok\u00e1zal.  <\/div>\n
Odtrhl pohled od toho Tomova a znova jej up\u0159el na zapadaj\u00edc\u00ed slunce p\u0159ed sebou. Tolik tu n\u00e1dheru obdivoval. A to poznal i Tom.<\/div>\n
„Miluje\u0161 z\u00e1pad slunce?“ za\u0161eptal svou ot\u00e1zku, Bill\u016fv jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a slab\u00e9 pok\u00fdv\u00e1n\u00ed hlavou jej v\u0161ak ujistilo v tom, \u017ee odhalil dal\u0161\u00ed z tis\u00edce mal\u00fdch tajemstv\u00ed, kter\u00e1 p\u0159ed n\u00edm \u010dernovlas\u00fd chlapec skr\u00fdval. Pousm\u00e1l se a nato se pohledem setkal s t\u00edm Billov\u00fdm, kter\u00fd se k n\u011bmu pozvedl.<\/div>\n
„Hailie u\u017e sp\u00ed?“ zeptal se ti\u0161e a vid\u011bl, jak Tom pok\u00fdval hlavou.<\/div>\n
„Usnula hned, co jsem ji v n\u00e1ru\u010di odn\u00e1\u0161el do pokoje. Nejsp\u00ed\u0161 toho u\u017e na ni bylo dneska moc. A na m\u011b taky. Taky u\u017e jsem z t\u011bch jej\u00edch her trochu unaven\u00fd,“ post\u011b\u017eoval si, \u010d\u00edm\u017e vykouzlil na Billov\u00fdch rtech mil\u00fd \u00fasm\u011bv. Bill se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„Tak se uvolni,“ vyb\u00eddl jej, a kdy\u017e se setkal s Tomov\u00fdm nech\u00e1pav\u00fdm pohledem, jeho \u00fasm\u011bv se je\u0161t\u011b roz\u0161\u00ed\u0159il. Poposedl si na dece a uvelebuj\u00edc se tak do pohodln\u00e9 polohy, jemn\u011b se dlan\u011bmi zap\u0159el o Tomovu hru\u010f. Opatrn\u011b si polo\u017eil jeho hlavu do sv\u00e9ho kl\u00edna a dlan\u00ed spo\u010dinul na jeho hebk\u00e9 tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„U\u017e je to lep\u0161\u00ed?“ zeptal se a s \u00fasm\u011bvem zaznamenal, jak Tom spokojen\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka.<\/div>\n
„Ano, je,“ zavrn\u011bl blahem a pomalu si vzal Billovu teplou dla\u0148 do sv\u00e9, n\u011b\u017en\u011b  ji hlad\u00edc. P\u0159es jeho rty p\u0159el\u00e9tnul \u00fasm\u011bv, kdy\u017e na sv\u00fdch cop\u00e1nc\u00edch uc\u00edtil jen nesm\u011bl\u00e9 doteky jemn\u00fdch b\u0159\u00ed\u0161ek prst\u016f.  <\/div>\n
„Pov\u00eddej mi n\u011bco,“ za\u0161eptal do ticha a pomalu ot\u00e1\u010del Billovou dlan\u00ed, pozorn\u011b si ji prohl\u00ed\u017eej\u00edc. Billovy o\u010di t\u00e1zav\u011b zamrkaly.<\/div>\n
„Ale co? Nev\u00edm, co t\u011b  zaj\u00edm\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bl popravd\u011b, n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed odpov\u011b\u010f v\u0161ak neo\u010dek\u00e1val ani v nejmen\u0161\u00edm. Tomovy o\u010di vzhl\u00e9dly k t\u011bm jeho.<\/div>\n
„T\u0159eba to, pro\u010d… pro\u010d  o tob\u011b vlastn\u011b je\u0161t\u011b nic nev\u00edm,“ za\u0161eptal, ani\u017e by si uv\u011bdomil, co sv\u00fdmi slovy \u010dernovlas\u00e9mu chlapci zp\u016fsobil.<\/div>\n
Billovy o\u010di sklopily sv\u016fj pohled a Bill jen n\u011bm\u011b zavrt\u011bl hlavou. B\u011bhem okam\u017eiku se rozz\u00e1\u0159en\u00fd  v\u00fdraz v jeho tv\u00e1\u0159i zm\u011bnil na plach\u00fd, a\u017e zak\u0159iknut\u00fd.<\/div>\n
„T\u0159eba… t\u0159eba nen\u00ed  o \u010dem mluvit,“ \u0161eptl ti\u0161e a v duchu si p\u0159\u00e1l, aby jeho odpov\u011b\u010f Tom v\u00edce nerozv\u00e1d\u011bl. Opak byl v\u0161ak pravdou.<\/div>\n
„Jak to? Ka\u017ed\u00fd m\u00e1 p\u0159eci ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b n\u011bco zaj\u00edmav\u00e9ho a neobvykl\u00e9ho. N\u011bco, co ti druz\u00ed nemaj\u00ed,“ odv\u011btil a tisknouc Billovu k\u0159ehkou dla\u0148, prosebn\u011b vzhl\u00e9dnul k mo\u0159i \u010dokol\u00e1dy.<\/div>\n
„Pov\u00eddej,“ za\u017eadonil a nato\u010dil hlavu tak, aby vid\u011bl do Billovy tv\u00e1\u0159e, jej\u00ed\u017e pohled te\u010f spo\u010dinul na zapadaj\u00edc\u00edm slunci p\u0159ed sebou. Bill o\u010dima spo\u010dinul na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i a jemn\u011b ji hlad\u00edc dlan\u00ed, zhluboka se nadechl a pono\u0159il se do my\u0161lenek a vzpom\u00ednek, v\u00ed\u0159\u00edc\u00edch v jeho hlav\u011b.  <\/div>\n
„Nebydl\u00edm tady moc dlouho. Do Berl\u00edna jsem se p\u0159est\u011bhoval teprve p\u0159ed p\u016flrokem… p\u0159edt\u00edm to v\u0161echno bylo \u00fapln\u011b jinak,“ za\u010dal pomalu a c\u00edt\u00edc na sob\u011b pozorn\u00fd pohled dvou o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed, d\u00e1le pokra\u010doval.<\/div>\n
„Narodil jsem se v Lipsku a odmala vyr\u016fstal a \u017eil v jedn\u00e9 vesnici. \u017dil jsem s rodi\u010di a babi\u010dkou, sourozence jsem nikdy \u017e\u00e1dn\u00e9 nem\u011bl, proto se nejsp\u00ed\u0161 o\u010dek\u00e1valo, \u017ee budu m\u00edt o to v\u00edc kamar\u00e1d\u016f. Nebylo to tak. Za\u010dalo to odmala, vlastn\u011b u\u017e od d\u011btstv\u00ed, kdy\u017e jsem nastoupil do \u0161koly. D\u011bti m\u011b nem\u011bly r\u00e1dy, odmali\u010dka jsem byl jin\u00fd, m\u011bl jsem jin\u00e9 z\u00e1liby, dob\u0159e se u\u010dil a nikdy nem\u011bl probl\u00e9my a mo\u017en\u00e1 to je na m\u011b na\u0161tvalo. Nikdo se se mnou nebavil, nato\u017e aby se kamar\u00e1dil, jako mal\u00fd jsem to ale je\u0161t\u011b tolik nevn\u00edmal,“ dodal a op\u011bt se nadechl.<\/div>\n
„Potom ale p\u0159i\u0161la puberta, moje dosp\u00edv\u00e1n\u00ed a cel\u00e1 situace se stala mnohem hor\u0161\u00ed. Pomalu jsem za\u010d\u00ednal nach\u00e1zet sv\u016fj styl, poprv\u00e9 jsem si obarvil vlasy, nalakoval nehty a nal\u00ed\u010dil se, vybral jsem si s\u00e1m podle sebe oble\u010den\u00ed, kter\u00e9 se mi l\u00edbilo, a nad n\u00e1zory ostatn\u00edch jsem se nepozastavoval – a mo\u017en\u00e1 to je popudilo je\u0161t\u011b v\u00edc. U\u017e m\u011b neignorovali tak jako p\u0159edt\u00edm. Jejich posm\u011b\u0161ky a nar\u00e1\u017eky na m\u016fj vzhled p\u0159e\u0161ly v \u0161ikanu, kter\u00e1 se st\u00e1le stup\u0148ovala. Nen\u00e1vid\u011bl jsem \u0161kolu a posm\u011b\u0161n\u00e9 obli\u010deje, se kter\u00fdmi jsem se musel denn\u011b setk\u00e1vat. Bylo to pro m\u011b to nejhor\u0161\u00ed obdob\u00ed. Nejhor\u0161\u00ed na tom v\u0161em ale bylo, \u017ee se m\u011b nezastali ani ti nejbli\u017e\u0161\u00ed. Ti, od kter\u00fdch bych to \u010dekal nejv\u00edc,“ za\u0161eptal a c\u00edtil, jak se jeho nitro sev\u0159elo bolest\u00ed.  <\/div>\n
„Maminka byla hodn\u00e1  a m\u011bl jsem ji moc r\u00e1d. Ch\u00e1pala m\u011b a podporovala, v\u017edycky tu byla pro m\u011b, mohl jsem j\u00ed \u0159\u00edct cokoli. Otec takov\u00fd nebyl. Nikdy m\u011b nem\u011bl p\u0159\u00edli\u0161 v l\u00e1sce, i p\u0159es to, \u017ee jsem byl jeho vlastn\u00edm i jedin\u00fdm d\u00edt\u011btem. Neuzn\u00e1val m\u016fj styl, mo\u017en\u00e1 se za m\u011b i styd\u011bl. Pamatuji si, kdy\u017e jsem jednou p\u0159i\u0161el ze \u0161koly. Tv\u00e1\u0159 jsem m\u011bl plnou ran a ret rozsekl\u00fd, proto\u017ee se ostatn\u00edm nel\u00edbila moje viz\u00e1\u017e. Maminka ke mn\u011b hned p\u0159ib\u011bhla a rozplakala se, zat\u00edmco on n\u00e1s zpovzd\u00e1l\u00ed pozoroval. Myslel jsem, \u017ee i p\u0159es v\u0161echnu tu nen\u00e1vist, kterou ke mn\u011b choval, se dok\u00e1\u017ee p\u0159emoci, opak byl v\u0161ak pravdou. P\u0159i\u0161el, pod\u00edval se na m\u011b a… \u0161el pry\u010d,“ Billovy rty se pevn\u011b semknuly k sob\u011b a Bill se odml\u010del… nato v\u0161ak p\u0159es jeho tv\u00e1\u0159 p\u0159el\u00e9tnul slab\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Ale pak… Potom se pro m\u011b v tom temn\u00e9m tunelu najednou objevilo sv\u011bt\u00e9lko nad\u011bje. Pamatuji si, jak m\u011b na\u0161e sousedka jednoho dne po\u017e\u00e1dala, abych j\u00ed pohl\u00eddal asi p\u011btilet\u00e9ho synka. A to byla pr\u00e1v\u011b ta chv\u00edle, kdy jsem na\u0161el s\u00e1m sebe a objevil sm\u011br sv\u00e9 cesty. Dosp\u011bl\u00ed m\u011b nech\u00e1pali a odtahovali se ode m\u011b, proto jsem ze sv\u011bta dosp\u011bl\u00fdch ut\u00edkal k d\u011btem, do toho jejich d\u011btsk\u00e9ho, kde bylo dovoleno v\u0161echno.  <\/div>\n
Nikdo z nich se mi nikdy neposm\u00edval, ani mi nic nevy\u010d\u00edtal nebo se na m\u011b ned\u00edval skrz prsty. Za\u010dal jsem si p\u0159ivyd\u011bl\u00e1vat hl\u00edd\u00e1n\u00edm a c\u00edtil jsem, jak m\u011b to \u010din\u00ed den ode dne \u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00edm. Vystudoval jsem pedagogickou \u0161kolu, odst\u011bhoval se od mamky, kter\u00e1 byla v t\u00e9 dob\u011b u\u017e rozveden\u00e1 a starala se o nemocnou babi\u010dku, a na\u0161el si pr\u00e1ci v jednom d\u011btsk\u00e9m domov\u011b. Za cel\u00e9 dva roky jsem sv\u00e9ho rozhodnut\u00ed ani jednou nezalitoval. Ty d\u011bti byly a jsou \u00fa\u017easn\u00e9. Nepat\u0159ily mezi ty rozmazlen\u00e9 d\u011bti, kter\u00e9 si ni\u010deho a nikoho nev\u00e1\u017e\u00ed. Tyhle d\u011bti si v\u00e1\u017eily v\u0161eho. Byly vd\u011b\u010dn\u00e9 za ka\u017ed\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd jim kdo daroval, za ka\u017ed\u00e9 mil\u00e9 slovo, za ka\u017ed\u00e9 pohlazen\u00ed. Zbo\u017e\u0148oval jsem ka\u017ed\u00e9ho z nich. Po dvou letech jsem z domova ode\u0161el a zkusil \u0161t\u011bst\u00ed v jedn\u00e9 agentu\u0159e. A te\u010f… jsem tady,“ dodal a s \u00fasm\u011bvem zakon\u010dil sv\u00e9 vypr\u00e1v\u011bn\u00ed.  <\/div>\n
A to poznal i Tom. Bill\u016fv p\u0159\u00edb\u011bh jej dokonale zbavil slov, tohle opravdu neo\u010dek\u00e1val ani v nejmen\u0161\u00edm. O tom, jak zle se k n\u011bmu jeho okol\u00ed chovalo, nem\u011bl ani pon\u011bt\u00ed.<\/div>\n
„Jsi skv\u011bl\u00fd, \u017ee jsi p\u0159es to v\u0161echno dok\u00e1zal doj\u00edt a\u017e sem,“ za\u0161eptal a zad\u00edval se do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed. Bill v\u0161ak zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„To mo\u017en\u00e1 ano, ale… Jsem nic. Nem\u00e1m nic, \u010d\u00edm bych se mohl chv\u00e1lit a pro co by m\u011b ostatn\u00ed obdivovali. Nem\u016f\u017eu se jim rovnat… ani tob\u011b ne, Tome. J\u00e1 jsem nula, nic jsem nedok\u00e1zal, ale ty… Ty m\u00e1\u0161 vynikaj\u00edc\u00ed firmu, dobrou pr\u00e1ci, jsi \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd a uzn\u00e1van\u00fd mana\u017eer, m\u00e1\u0161 auto, velk\u00fd d\u016fm se zahradou, kr\u00e1snou malou hol\u010di\u010dku a…“<\/div>\n
„A jednoho \u00fa\u017easn\u00e9ho \u010dernovlas\u00e9ho bl\u00e1z\u00ednka,“ Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a Tom se pohledem vpil do dvou \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed. Pomalu se posadil a zavrt\u011bl hlavou. V\u016fbec to nevid\u011bl tak jako Bill. Rozhodn\u011b  si nemyslel, \u017ee je nula. Pousm\u00e1l se a c\u00edtil pocit \u0161t\u011bst\u00ed p\u0159i pohledu na Billa, jeho\u017e rty se d\u00edky Tomov\u00fdm slov\u016fm zvlnily do z\u00e1\u0159iv\u00e9ho \u00fasm\u011bvu.  <\/div>\n
Jeho o\u010di se st\u0159etly s t\u011bmi Billov\u00fdmi a Tom ti\u0161e vydechl. \u00dasm\u011bv z jeho tv\u00e1\u0159e pomalu vymizel a on se zad\u00edval do n\u00e1dhern\u00e9ho mo\u0159e \u010dokol\u00e1dy p\u0159ed sebou. Jen jednu v\u011bc dosud nepochopil.<\/div>\n
„Nech\u00e1pu, jak se k tob\u011b  mohl tv\u016fj otec takhle chovat. Pro\u010d byl takov\u00fd?“ zeptal se ot\u00e1zku, kter\u00e1 mu u\u017e n\u011bkolik minut vrtala hlavou. D\u016fvod tohoto doposud je\u0161t\u011b neznal… stejn\u011b, jako \u010dernovlas\u00fd  chlapec p\u0159ed n\u00edm.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm. Mo\u017en\u00e1  mu vadilo to, jak jsem vypadal a jak\u00fd jsem byl. O m\u00e9m \u017eivot\u011b m\u011bl p\u0159edstavu a o mn\u011b taky, coby o \u0159editeli n\u011bjak\u00e9 firmy, ale j\u00e1 jsem byl jin\u00fd. Svou cestu jsem si na\u0161el jinde, a mo\u017en\u00e1 proto m\u011b nen\u00e1vid\u011bl. Zklamal jsem. Nezaslou\u017eil jsem si jeho p\u0159\u00edze\u0148, mo\u017en\u00e1 u\u017e jen t\u00edm, jak jsem vypadal,“ za\u0161eptal, odpov\u011b\u010f v\u0161ak neo\u010dek\u00e1val ani v nejmen\u0161\u00edm.  <\/div>\n
Tomovy o\u010di se up\u0159ely do t\u011bch jeho a Tom se pomalu p\u0159isunul k \u010dernovlas\u00e9mu stvo\u0159en\u00ed. B\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f jemn\u011b spo\u010dinul na porcel\u00e1nov\u011b b\u00edl\u00e9  tv\u00e1\u0159i a ti\u0161e vydechl \u00fa\u017easem nad hebkost\u00ed, kterou v sob\u011b  ukr\u00fdvala. V\u011bd\u011bl jen jedin\u00e9 – to, \u017ee Bill\u016fv otec nem\u011bl pravdu.<\/div>\n
„Jsi p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd,“ za\u0161eptal proti jeho rt\u016fm, kter\u00e9 od t\u011bch jeho d\u011blilo jen n\u011bkolik pouh\u00fdch milimetr\u016f, a zad\u00edval se do dvou \u010dokol\u00e1d, kter\u00e9 v\u0161ak p\u0159ed jeho pohledem uhnuly. Billova tv\u00e1\u0159 jen nesm\u011ble sklopila sv\u016fj pohled n\u011bkam dol\u016f k jejich noh\u00e1m.<\/div>\n
„Opravdu si to mysl\u00ed\u0161?“ za\u0161eptal ti\u0161e svou ot\u00e1zku, jeho tv\u00e1\u0159 se sklopila je\u0161t\u011b v\u00edce a jeho v\u00ed\u010dka se pevn\u011b p\u0159iv\u0159ela. Zavrt\u011bl hlavou a stiskl rty k sob\u011b… v tom v\u0161ak uc\u00edtil na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i ten nejn\u011b\u017en\u011bj\u0161\u00ed dotek na sv\u011bt\u011b. Tomovy prsty si jeho tv\u00e1\u0159 jen jemn\u011b nadzvedly do \u00farovn\u011b t\u00e9 jeho a Tom se pousm\u00e1l nad dv\u011bma mandlov\u00fdma o\u010dima, kter\u00e9 jen pla\u0161e t\u011bkaly po jeho tv\u00e1\u0159i. Byl si v\u00edce ne\u017e jist\u00fd.<\/div>\n
„J\u00e1 si to nemysl\u00edm, Bille. J\u00e1 to v\u00edm. A v\u00ed to dokonce i Hailie. Nem\u00e1\u0161 d\u016fvod se na sebe d\u00edvat jako na n\u011bco bezcenn\u00e9ho,“ odv\u011btil popravd\u011b a jeho tv\u00e1\u0159 rozjasnil \u00fasm\u011bv, kdy\u017e se zad\u00edval do n\u00e1dhern\u00fdch, velik\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na n\u011bj up\u00edraly. Byly to pr\u00e1v\u011b ony, ony a jejich hlubok\u00fd pohled, co mu poprv\u00e9 v b\u0159\u00ed\u0161ku zp\u016fsobilo jemn\u00e9 chv\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„Ty o\u010di… Ty o\u010di byly prvn\u00ed, \u010deho jsem si v\u0161iml, kdy\u017e jsem tenkr\u00e1t otev\u0159el ty dve\u0159e. Setkaly se s t\u011bmi m\u00fdmi a j\u00e1 u\u017e tenkr\u00e1t v\u011bd\u011bl a c\u00edtil, \u017ee jsou \u00fapln\u011b jin\u00e9 ne\u017e ty ostatn\u00ed, kter\u00e9 jsem v\u00edd\u00e1val. Ony mi u\u010darovaly, jejich z\u00e1\u0159e a kr\u00e1sa se prom\u00edtala a vl\u00e1dla m\u00fdm sn\u016fm, jejich hlubok\u00e1 \u010dokol\u00e1da m\u011b nutila se v nich ut\u00e1p\u011bt v\u00edc a v\u00edc. Tak n\u00e1dhern\u00e9 o\u010di jsem je\u0161t\u011b nikdy u nikoho nevid\u011bl. Pro\u010d je klop\u00ed\u0161, Bille?“ za\u0161eptal ti\u0161e proti Billov\u011b tv\u00e1\u0159i, kter\u00e1 k n\u011bmu v\u0161ak op\u011bt vzhl\u00e9dla. Bill zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„A co kdy\u017e… co kdy\u017e ta z\u00e1\u0159e v nich pohasne? Co se stane, a\u017e ta kr\u00e1sa zev\u0161edn\u00ed a j\u00e1 se stanu v tv\u00fdch o\u010d\u00edch oby\u010dejn\u00fdm klukem? Co kdy\u017e to prvotn\u00ed chvilkov\u00e9 pobl\u00e1zn\u011bn\u00ed opadne?“ nam\u00edtl ti\u0161e, n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed slova v\u0161ak neo\u010dek\u00e1val ani v nejmen\u0161\u00edm.  <\/div>\n
Tomova tv\u00e1\u0159 se p\u0159ibl\u00ed\u017eila k t\u00e9 jeho a Tom\u016fv hork\u00fd dech ovanul jeho tv\u00e1\u0159, kdy\u017e jeho \u0161epot p\u0159eru\u0161il ticho mezi nimi.<\/div>\n
„A co kdy\u017e jsem se zamiloval?“ za\u0161eptal do kr\u00e1sn\u00e9ho ve\u010dern\u00edho ticha a up\u0159\u00edmn\u011b  se zad\u00edval do nekone\u010dn\u011b hlubok\u00e9ho mo\u0159e \u010dokol\u00e1dy, b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc po hebk\u00e9 pleti.<\/div>\n
Billovo srdce vynechalo jeden \u00fader… a Bill vzhl\u00e9dnul k mlad\u00edkovi p\u0159ed sebou. Nemusel p\u0159em\u00fd\u0161let dlouho. Jeho rty rozjasnil n\u011b\u017en\u00fd \u00fasm\u011bv, kdy\u017e dlan\u00ed spo\u010dinul na jeho tv\u00e1\u0159i a sehnul se k jeho pln\u00fdm rt\u016fm. Jejich polibek trval n\u011bkolik dlouh\u00fdch okam\u017eik\u016f a zachycoval v\u0161echno to kr\u00e1sn\u00e9, v\u0161echno to kouzlo, kter\u00e9 k tomu druh\u00e9mu c\u00edtili.  <\/div>\n
Billovy rty se odpojily od t\u011bch Tomov\u00fdch a Bill se pousm\u00e1l. Zasn\u011bn\u011b p\u0159iv\u0159el sv\u00e1  v\u00ed\u010dka a te\u010f to byl on, kdo se stulil v h\u0159ejiv\u00e9 n\u00e1ru\u010di toho druh\u00e9ho. Posledn\u00ed slune\u010dn\u00ed paprsky u\u017e opustily oblohu a nad obzorem z\u00e1\u0159il posledn\u00ed \u017ehav\u00fd kousek, kdy\u017e se skrz z\u00e1voj \u0159as zad\u00edval p\u0159ed sebe.<\/div>\n
„Na co mysl\u00ed\u0161, Bille?“ m\u011bkk\u00fd, tich\u00fd hlas p\u0159eru\u0161il ticho kolem nich a dolinul se k Billov\u00fdm u\u0161\u00edm. Pousm\u00e1l se. Moc dob\u0159e znal odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Na to, jak kr\u00e1sn\u00e9  je c\u00edtit l\u00e1sku… A jak n\u00e1dhern\u00e9 je m\u00edt ji u sebe,“ za\u0161eptal a p\u0159itulil se k tepl\u00e9 n\u00e1ru\u010di, s \u00fasm\u011bvem vdechuj\u00edc v\u016fni Tomova t\u011bla.  <\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Ahoj v\u0161ichni!!!Zdrav\u00edm a z\u00e1rove\u0148 hl\u00e1s\u00edm malou organiza\u010dn\u00ed zm\u011bnu, co se t\u00fd\u010de zve\u0159ej\u0148ov\u00e1n\u00ed v dal\u0161\u00edch dvou t\u00fddnech. Dal\u0161\u00ed t\u00fdden odj\u00ed\u017ed\u00edm na \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed na praxi, a proto\u017ee nebudu m\u00edt po ruce ani po\u010d\u00edta\u010d, ani internet a ani \u010das na psan\u00ed, bude<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[312],"tags":[],"class_list":["post-11739","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-najdu-tve-srdce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11739","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11739"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11739\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11739"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11739"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11739"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}