{"id":11741,"date":"2010-05-06T15:00:00","date_gmt":"2010-05-06T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11713"},"modified":"2010-05-06T15:00:00","modified_gmt":"2010-05-06T14:00:00","slug":"nikdy","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/05\/06\/nikdy\/","title":{"rendered":"Nikdy"},"content":{"rendered":"
autor: Mishka<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Vysok\u00fd, \u0161t\u00edhl\u00fd  chlapec kr\u00e1\u010del pr\u00e1zdnou b\u00edlou chodbou. U\u017e zase. P\u0159i my\u0161lence na to, kolikr\u00e1t sem u\u017e takhle musel j\u00edt a zase ho vid\u011bt v tomhle stavu, bolestn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, zpod kter\u00fdch mu vytekla zbloudil\u00e1 slza. Rychle ji set\u0159el a pokra\u010doval d\u00e1l, a\u017e k pokoji, na jeho\u017e dve\u0159\u00edch bylo naps\u00e1no „483“. Jemn\u011b vzal za kliku a dve\u0159e pomali\u010dku otev\u0159el. Pohledem okam\u017eit\u011b sklouzl na t\u011blo \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, le\u017e\u00edc\u00edho na jedin\u00e9 posteli, kter\u00e1 zde byla. O\u010di m\u011bl zav\u0159en\u00e9, av\u0161ak p\u0159\u00edchoz\u00ed poznal, \u017ee nesp\u00ed. Na jeho pobledl\u00e9 tv\u00e1\u0159i se usazoval vy\u010derpan\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Ahoj\u2026“ \u0161eptl a otev\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„Ahoj, Bille,“ opov\u011bd\u011bl mu a sedl si na \u017eidli vedle postele. Zad\u00edval se do jeho o\u010d\u00ed. Do t\u011bch \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed, je\u017e mu byly tak podobn\u00e9. Do o\u010d\u00ed sv\u00e9ho bratra. Sv\u00e9ho dvoj\u010dete. „Jak pak se m\u00e1\u0161?“ zeptal se ti\u0161e a pokusil se pousm\u00e1t. Ten \u00fasm\u011bv ale p\u016fsobil tak zoufal\u00fdm dojmem, \u017ee rad\u0161i zase rychle sklopil o\u010di dol\u016f.<\/div>\n
„Je mi l\u00edp,“ odpov\u011bd\u011bl \u010dernovl\u00e1sek a zad\u00edval se na sv\u00e9ho smutn\u00e9ho bratra sed\u00edc\u00edho vedle n\u011bj. Tolik ho miloval.<\/div>\n
<\/div>\n
Pro Toma byly n\u00e1v\u0161t\u011bvy jeho bratra v nemocnici utrpen\u00edm. Nedok\u00e1zal se d\u00edvat na osobu, na n\u00ed\u017e mu tolik z\u00e1le\u017eelo. Nedok\u00e1zal se d\u00edvat na osobu, kter\u00e1 um\u00edrala, a on nemohl nic d\u011blat. Milovali se navz\u00e1jem. \u017dili jeden pro druh\u00e9ho. A\u017e do t\u00e9 doby, ne\u017e Bill zjistil, \u017ee m\u00e1 rakovinu. Rakovinu v nel\u00e9\u010diteln\u00e9m st\u00e1diu. Bill okam\u017eit\u011b odm\u00edtl ve\u0161ker\u00e9 pokusy o l\u00e9\u010dbu a chemoterapie. V\u011bd\u011bl, \u017ee um\u0159e, tak pro\u010d se zbyte\u010dn\u011b ni\u010dit n\u011b\u010d\u00edm, co u\u017e mu stejn\u011b nepom\u016f\u017ee. L\u00e9ka\u0159i mu d\u00e1vali tak p\u016fl roku \u017eivota. A u\u017e je to p\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f od doby, co se mu jedn\u00edm jedin\u00fdm vy\u0161et\u0159en\u00edm zhroutil cel\u00fd sv\u011bt. Od t\u00e9 doby byl po\u0159\u00e1d doma se svou l\u00e1skou a sna\u017eil se u\u017e\u00edvat si ka\u017ed\u00e9 chvilky, kterou s n\u00edm je\u0161t\u011b mohl tr\u00e1vit. Ale asi tak p\u0159ed dv\u011bma m\u011bs\u00edci se mu ud\u011blalo zle a l\u00e9ka\u0159i ho u\u017e dom\u016f nepustili. Le\u017eel tady u\u017e dva m\u011bs\u00edce a tu\u0161il, \u017ee se pomalu bl\u00ed\u017e\u00ed jeho konec. Ka\u017ed\u00fdm dnem mu bylo st\u00e1le h\u016f\u0159 a h\u016f\u0159, a i kdy\u017e to p\u0159ed Tomem ned\u00e1val najevo, tak neskute\u010dn\u011b trp\u011bl. Ty bolesti a nevolnosti u\u017e se nedaly sn\u00e1\u0161et.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Tome?“ prolomil to ticho Bill.<\/div>\n
„Ano?“ za\u0161eptal.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 m\u011b je\u0161t\u011b r\u00e1d?“ zeptal se Bill a do o\u010d\u00ed mu vhrkly slzy.<\/div>\n
„Bille, jak se m\u016f\u017ee\u0161 takhle pt\u00e1t? J\u00e1 t\u011b p\u0159ece po\u0159\u00e1d stra\u0161n\u011b miluju,“ \u0159ekl pla\u010dtiv\u011b a p\u0159itiskl k sob\u011b huben\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ky. Sed\u011bli tam spolu a oba ti\u0161e plakali. Oba dva v\u011bd\u011bli, \u017ee u\u017e tu Bill dlouho nebude.<\/div>\n
„Slib mi, pros\u00edm, \u017ee na m\u011b nezapomene\u0161,“ za\u0161eptal a p\u0159itiskl se k Tomovi je\u0161t\u011b siln\u011bji. „Nikdy, Bille. Nikdy na tebe nezapomenu. To ti p\u0159\u00edsah\u00e1m,“ odpov\u011bd\u011bl. Tom u n\u011bj byl tak dlouho, dokud Bill neusnul. Kdy\u017e se ujistil, \u017ee jeho l\u00e1ska opravdu sp\u00ed, zvedl se ze \u017eidle a ti\u0161e opustil pokoj. Kdy\u017e p\u0159i\u0161el dom\u016f, jen si zni\u010den\u011b lehl do postele a usnul. Z neust\u00e1l\u00e9ho pl\u00e1\u010de byl tolik vy\u010derpan\u00fd, \u017ee nem\u011bl s\u00edlu se j\u00edt ani vysprchovat.<\/div>\n
   <\/div>\n
R\u00e1no ho probudilo nesm\u011bl\u00e9  \u0161imr\u00e1n\u00ed slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f na jeho tv\u00e1\u0159i, kter\u00e9 zapl\u0148ovaly cel\u00fd pokoj a dod\u00e1valy mu tak klidnou a m\u00edrumilovnou atmosf\u00e9ru. Tom ale klidn\u00fd nebyl. C\u00edtil, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku. I kdy\u017e byl st\u00e1le je\u0161t\u011b unaven\u00fd, donutil se vst\u00e1t a jet za Billem do nemocnice. Av\u0161ak dal\u0161\u00ed vlna neklidu p\u0159i\u0161la, kdy\u017e uvid\u011bl z Billova pokoje vych\u00e1zet jeho o\u0161et\u0159uj\u00edc\u00edho l\u00e9ka\u0159e. Se strachem v o\u010d\u00edch k n\u011bmu b\u011b\u017eel a vyhrkl na n\u011bj: „Stalo se mu n\u011bco?“<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, v\u00e1\u0161 bratr m\u011bl srde\u010dn\u00ed z\u00e1stavu. Na\u0161t\u011bst\u00ed se n\u00e1m ho poda\u0159ilo o\u017eivit. Pokud chcete, m\u016f\u017eete za n\u00edm na chvilku j\u00edt, je p\u0159i v\u011bdom\u00ed,“ \u0159ekl mu ti\u0161e l\u00e9ka\u0159 a posmutn\u011ble se zad\u00edval na chlapce, po jeho\u017e l\u00edc\u00edch se kut\u00e1lely velik\u00e9 slzy. Tom jenom kr\u00e1tce p\u0159ik\u00fdvl a pla\u010d\u00edc se rozb\u011bhl k Billovu pokoji.  <\/div>\n
Opatrn\u011b ve\u0161el dovnit\u0159, ale pohled na bratra mu zp\u016fsobil dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edval hork\u00fdch slz. Bill le\u017eel na posteli, v ruce m\u011bl nap\u00edchlou kapa\u010dku a celou m\u00edstnost\u00ed se rozl\u00e9halo p\u00edp\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edstroj\u016f, na kter\u00e9 byl napojen. Tom poode\u0161el k jeho posteli a posadil se na \u017eidli. Opatrn\u011b vzal jeho studenou ruku mezi sv\u00e9 dlan\u011b a se slzami v o\u010d\u00edch se ti\u0161e d\u00edval na toho bled\u00e9ho and\u011bla. Bill s n\u00e1mahou otev\u0159el v\u00ed\u010dka a zad\u00edval se na Toma.<\/div>\n
„Jak ti je, Bille?“ zeptal se ho Tom.<\/div>\n
„Tome… j\u00e1 um\u00edr\u00e1m… c\u00edt\u00edm to\u2026“ \u0161eptl klidn\u00fdm, vyrovnan\u00fdm hlasem. Byl s t\u00edm sm\u00ed\u0159en\u00fd.<\/div>\n
„Ne, Bille, to ne\u0159\u00edkej. Pros\u00edm\u2026“ \u0159ekl zoufale Tom, ale jeho prosba p\u0159ipom\u00ednala sp\u00ed\u0161 bolestn\u00fd v\u00fdk\u0159ik. Necht\u011bl o n\u011bj p\u0159ij\u00edt. Necht\u011bl ho ztratit.<\/div>\n
„Tome, pod\u00edvej se na m\u011b a \u0159ekni mi, \u017ee jsi m\u011b m\u011bl alespo\u0148 trochu r\u00e1d,“ za\u0161eptal Bill. Nem\u011bl s\u00edlu mluvit nahlas. C\u00edtil, \u017ee to p\u0159ijde. Jednou to p\u0159ij\u00edt muselo a on to v\u011bd\u011bl. Proto byl \u0161\u0165astn\u00fd, \u017ee mohl posledn\u00ed minuty sv\u00e9ho \u017eivota str\u00e1vit se svou l\u00e1skou.<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 t\u011b miluju. Miluju a v\u017edycky milovat budu,“ rozvzlykal se Tom a stiskl jeho bledou dla\u0148 je\u0161t\u011b v\u00edc. P\u00edp\u00e1n\u00ed p\u0159\u00edstroje, jen\u017e kontroloval Bill\u016fv srde\u010dn\u00ed tep, za\u010d\u00ednalo zrychlovat. „Bille, ty nesm\u00ed\u0161 um\u0159\u00edt\u2026 pros\u00edm\u2026“ vzlykal Tom.<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm\u2026 slib mi jednu v\u011bc\u2026“ Tom p\u0159ik\u00fdvl. „Slib mi, \u017ee se nebude\u0161 tr\u00e1pit\u2026“<\/div>\n
„Ne, Bille\u2026 ty neum\u0159e\u0161, pros\u00edm\u2026 to mi nesm\u00ed\u0161 ud\u011blat\u2026“ P\u0159\u00edstroj p\u00edpal st\u00e1le rychleji. „Bille\u2026“ vyk\u0159ikl Tom. V tu chv\u00edli se na obrazovce objevila vodorovn\u00e1 \u010d\u00e1ra. Billova v\u00ed\u010dka se t\u0159epotav\u011b zav\u0159ela a on naposledy vydechl.<\/div>\n
„Miluju t\u011b\u2026“ \u0161eptl nesly\u0161n\u011b a pak u\u017e ho pohltila nicotn\u00e1 tma…<\/div>\n
<\/div>\n
Do pokoje vtrhl l\u00e9ka\u0159  a n\u011bkolik sester. Tom byl jako v tranzu. P\u0159estal vn\u00edmat okoln\u00ed hluk, u\u017e nem\u011bl s\u00edlu ani k\u0159i\u010det. Jen se ne\u010dinn\u011b d\u00edval na vzdaluj\u00edc\u00ed se t\u011blo sv\u00e9 l\u00e1sky a nech\u00e1val se n\u011bk\u00fdm odv\u00e1d\u011bt na chodbu. Tam se op\u0159el o ze\u010f, av\u0161ak vz\u00e1p\u011bt\u00ed se zni\u010den\u011b svezl na podlahu. Hrdlo se mu stahovalo neust\u00e1vaj\u00edc\u00edm pl\u00e1\u010dem. Vzdal to. V\u011bd\u011bl, \u017ee Bill u\u017e se mu nevr\u00e1t\u00ed\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Sed\u011bl tam asi \u010dtvrt hodiny, kdy\u017e z pokoje vy\u0161el Bill\u016fv l\u00e9ka\u0159. Tom k n\u011bmu jen zvedl zni\u010den\u00fd pohled. Ani se nepokou\u0161el vst\u00e1t. V\u0161echno mu bylo jedno.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi, je mi l\u00edto, ale v\u00e1\u0161 bratr to nezvl\u00e1dl. Bohu\u017eel se n\u00e1m ho nepoda\u0159ilo o\u017eivit. Je mi to l\u00edto\u2026“ \u0159ekl smutn\u011b a pot\u00e9 se oto\u010dil k odchodu. Nedok\u00e1zal se d\u00edvat na toho ztr\u00e1pen\u00e9ho chlapce. Pro Toma v tu chv\u00edli p\u0159estal existovat sv\u011bt\u2026<\/p>\n<\/div>\n
                                                       *** *** ***<\/div>\n
Vysok\u00fd, \u0161t\u00edhl\u00fd  chlapec kr\u00e1\u010del po \u00fazk\u00e9 cest\u011b, kterou lemovaly vysok\u00e9  smute\u010dn\u00ed vrby, v ruk\u00e1ch nesouc rudou r\u016f\u017ei. Jeho pohled byl zabodnut do zem\u011b, ka\u017ed\u00fd by v\u0161ak na prvn\u00ed pohled poznal, \u017ee v t\u011bch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00edch se ukr\u00fdv\u00e1 jen nekone\u010dn\u00e1 pr\u00e1zdnota. Pr\u00e1zdnota a za n\u00ed snad je\u0161t\u011b kousek l\u00e1sky. L\u00e1sky, ji\u017e c\u00edtil ke sv\u00e9mu bratrovi.<\/div>\n
N\u00e1hle stanul p\u0159ed jedn\u00edm z \u0159ady n\u00e1hrobn\u00edch kamen\u016f. Klekl si k n\u011bmu a oddan\u011b se zad\u00edval na vesel\u00e9ho chlapce na fotografii, jeho\u017e o\u010di z\u00e1\u0159ily \u0161t\u011bst\u00edm. Do o\u010d\u00ed se mu nahrnuly slzy. Byl u\u017e to rok. Rok od doby, co jeho bratr zem\u0159el. Rok od doby, co mu smrt vzala jeho \u017eivotn\u00ed l\u00e1sku.<\/div>\n
„Miluju t\u011b, Bille\u2026“ \u0161eptl mezi vzlyky. „Miluju a nikdy milovat nep\u0159estanu. To ti slibuju. Nikdy…“  <\/div>\n
autor: Mishka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mishka Vysok\u00fd, \u0161t\u00edhl\u00fd  chlapec kr\u00e1\u010del pr\u00e1zdnou b\u00edlou chodbou. U\u017e zase. P\u0159i my\u0161lence na to, kolikr\u00e1t sem u\u017e takhle musel j\u00edt a zase ho vid\u011bt v tomhle stavu, bolestn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, zpod kter\u00fdch mu vytekla zbloudil\u00e1 slza. Rychle ji set\u0159el a pokra\u010doval d\u00e1l, a\u017e k pokoji, na<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-11741","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11741","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11741"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11741\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11741"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11741"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11741"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}