{"id":11745,"date":"2010-05-05T17:00:00","date_gmt":"2010-05-05T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11717"},"modified":"2010-05-05T17:00:00","modified_gmt":"2010-05-05T16:00:00","slug":"v-temnote-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/05\/05\/v-temnote-6\/","title":{"rendered":"V temnot\u011b 6."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"391\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Jau!“ vyjekl zmaten\u011b Bill, kdy\u017e ho Tomova ruka pevn\u011b chytila za nadlokt\u00ed. „Co blbne\u0161?“ pod\u00edval se na n\u011bj zasko\u010den\u011b, kdy\u017e mu Tom zabr\u00e1nil v otev\u0159en\u00ed dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 neblbnu… to ty blbne\u0161!“ zavr\u010del Tom.<\/div>\n
„J\u00e1? Co d\u011bl\u00e1m?“<\/div>\n
„Ned\u011bl\u00e1\u0161 nic… jen mele\u0161 tot\u00e1ln\u00ed hovadiny!“<\/div>\n
Bill p\u0159ekvapen\u011b vykulil o\u010di.<\/div>\n
„Jak\u00e9 hovadiny?“<\/div>\n
„V\u0161ak ty to moc dob\u0159e v\u00ed\u0161!“ vyk\u0159ikl Tom. „V\u00ed\u0161, jak moc jsem t\u011b v\u017edycky m\u011bl r\u00e1d, v\u00ed\u0161, jakou jsi mi v\u010derej\u0161kem ud\u011blal radost! T\u00edm, \u017ees mi dal sebe a otev\u0159en\u011b mi vyjevil sv\u00e9 city, jsi mi dal to nejb\u00e1je\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, co jsi mi kdy mohl d\u00e1t! A te\u010f jako hodl\u00e1\u0161 d\u011blat, \u017ee nic?“<\/div>\n
Bill se tro\u0161ku zachv\u011bl. V\u016fbec se mu nel\u00edbilo, jak ak\u010dn\u011b to Tom \u0159e\u0161\u00ed. Ale pravdu mu \u0159\u00edct prost\u011b musel! Zhluboka se nadechl a zad\u00edval se bratrovi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tome… j\u00e1 chod\u00edm s Andreasem,“ \u0159ekl ti\u0161e, ale pevn\u011b. „Jsme spolu u\u017e skoro \u010dty\u0159i m\u011bs\u00edce a m\u00e1me se navz\u00e1jem r\u00e1di! V\u010dera to byl prost\u011b… prost\u011b jenom \u00falet, proto\u017ee jsem byl opilej, nev\u011bd\u011bl jsem, co d\u011bl\u00e1m!“<\/div>\n
„Jo tak tys nev\u011bd\u011bl, co d\u011bl\u00e1\u0161… par\u00e1da,“ zavr\u010del Tom a p\u0159edst\u00edraj\u00edc ura\u017een\u00ed, oto\u010dil se s rukama zalo\u017een\u00fdma na hrudi k bratrovi z\u00e1dy. „Tak to je skv\u011bl\u00fd… \u010dlov\u011bk si ud\u011bl\u00e1 nad\u011bje, ve kter\u00fdch ho jen utvrd\u00ed\u0161, ud\u011bl\u00e1 pro tebe prvn\u00ed posledn\u00ed, jen aby tys byl \u0161\u0165astn\u00fd… a on to byl jen \u00falet,“ zakon\u010dil ho\u0159ce.<\/div>\n
Musel se pousm\u00e1t, kdy\u017e  mu Bill vz\u00e1p\u011bt\u00ed polo\u017eil dla\u0148 na rameno, ale odm\u00edtal to uznat, pot\u0159eboval ho trochu zmanipulovat.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Ale Tome,“ \u0161eptnul Bill skoro pla\u010dtiv\u011b. „V\u017edy\u0165 ty to v\u00ed\u0161, \u017ee s Andym jsem \u0161\u0165astn\u00fd a \u017ee my dva spolu b\u00fdt nem\u016f\u017eeme u\u017e jen proto, \u017ee by to p\u0159ineslo akor\u00e1t pr\u016f\u0161vihy…“<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 m\u011b ut\u011b\u0161ovat,“ odseknul Tom a hrub\u011b ze sebe Billovu ruku set\u0159\u00e1sl. „Co jsem si vlastn\u011b myslel? \u017de se mi spln\u00ed to, po \u010dem u\u017e takovou dobu tou\u017e\u00edm?“<\/div>\n
„Ale – „<\/div>\n
„Jdi do hajzlu, Bille!“ k\u0159iknul na n\u011bj a po\u010dastoval ho nasupen\u00fdm pohledem. „U\u017e jsem si zvyknul na to, \u017ee se ti v\u017edycky sna\u017e\u00edm pomoct, a pak jsem poka\u017ed\u00fd ten nejhor\u0161\u00ed… Jdi! Jdi si za t\u00edm sv\u00fdm Andreasem! Jdi!“<\/p>\n<\/div>\n
Billovi se o\u010di zaleskly slzami, kdy\u017e sly\u0161el, jak ho od sebe bratr vyh\u00e1n\u00ed. V\u017edy\u0165 p\u0159ece neud\u011blal nic \u0161patn\u00e9ho! Jenom mu \u0159ekl co a jak, aby mu \u017eivot usnadnil, tak mu cht\u011bl d\u00e1t najevo, co je skute\u010dnost a co m\u016f\u017ee spadat jen do oblasti sn\u011bn\u00ed. Necht\u011bl ho zbyte\u010dn\u011b tr\u00e1pit, necht\u011bl, aby si copat\u00fd chlapec d\u011blal n\u011bjak\u00e9 marn\u00e9 iluze. Nev\u011bd\u011bl, pro\u010d se na n\u011bj tak moc zlob\u00ed, to mu p\u0159es tu noc, a t\u00edm, co se stalo ve spr\u0161e, opravdu tak moc ubl\u00ed\u017eil?<\/div>\n
„Copak jsi nesly\u0161el? Jdi! Vypadni! T\u00e1hni!“ za\u0159val Tom a vytla\u010dil sv\u00e9 dvoj\u010de z pokoje a zabouchnul dve\u0159e.<\/div>\n
Teprve pak se u\u0161kl\u00edbnul a promnul si ruce. V\u011bd\u011bl, \u017ee Bill te\u010f z toho bude ne\u0161\u0165astn\u00fd, a a\u017e se na n\u011bj Andreas vybodne, tak za n\u00edm p\u0159ileze, ke komu jin\u00e9mu by taky \u0161el? A proto\u017ee z tohohle rozhovoru bude m\u00edt ur\u010dit\u011b v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed, nech\u00e1 si l\u00edbit v\u0161echno, co si Tom zamane, a\u010d by to b\u011b\u017en\u011b t\u0159eba netoleroval. Bude mu t\u00edm cht\u00edt vykompenzovat to, jak moc mu ubl\u00ed\u017eil. Pak zjist\u00ed, \u017ee se mu to vlastn\u011b ve fin\u00e1le moc l\u00edb\u00ed, a pak u\u017e je nikdy a nic od sebe nerozd\u011bl\u00ed… Kdyby jen chud\u00e1\u010dek tu\u0161il, \u017ee sedmdes\u00e1t a\u017e osmdes\u00e1t procent toho, co si mysl\u00ed, jsou Tomovy v\u00fdmysly! Ale to on nev\u011bd\u011bl a Tom m\u011bl z toho \u0161kodolibou radost. Je\u0161t\u011b chvilku si hov\u011bl v pokoji, ne\u017e zvesela t\u00e9m\u011b\u0159 odtan\u010dil do j\u00eddelny…<\/p>\n<\/div>\n
Ne tak Bill. Dvoj\u010data dorazila ke zbytku skupiny t\u00e9m\u011b\u0159 nastejno, av\u0161ak zat\u00edmco Tom kr\u00e1\u010del skoro po \u0161pi\u010dk\u00e1ch a \u010di\u0161el z n\u011bj temperament, Bill se plou\u017eil jako zbit\u00fd pes. Klopil o\u010di k zemi, s nik\u00fdm za celou dobu j\u00eddla neprohodil ani slovo, a m\u00edsto, aby se t\u011b\u0161il na to, a\u017e Andy p\u0159ijede, co\u017e se bl\u00ed\u017eilo \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u011bt\u0161\u00edm kvapem, t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed m\u011bl z toho strach. Tolik se b\u00e1l, \u017ee ten ne\u0161\u0165astn\u00fd fl\u00ed\u010dek na krku zni\u010d\u00ed jejich \u0161t\u011bst\u00ed…<\/div>\n
„Bille, nen\u00ed ti nic?“ zeptal se po chv\u00edli Georg a starostliv\u011b se na n\u011bj zad\u00edval. Jako\u017eto nejstar\u0161\u00ed \u010dlen skupiny m\u011bl od sam\u00fdch po\u010d\u00e1tk\u016f jejich existence tendenci v\u0161echny zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed \u010dleny skupiny hl\u00eddat a chr\u00e1nit a dneska mu p\u0159ipadalo, \u017ee je Bill nep\u0159irozen\u011b zamlkl\u00fd a zachmu\u0159en\u00fd. Podez\u0159\u00edvav\u011b se pod\u00edval na Toma a tro\u0161ku se zamra\u010dil. V\u016fbec se mu nel\u00edbilo, jak byl energick\u00fd, nesed\u011blo mu to. V\u017edycky byl d\u00edky sv\u00e9 empatii dokonalou kopi\u00ed n\u00e1lady sv\u00e9ho bratra, nebo se mu aspo\u0148 sna\u017eil pomoct, kdy\u017e bylo vid\u011bt, \u017ee toho je na Billa moc. Ale te\u010f se nic ned\u011blo, a naopak to vypadalo, jako by o smutn\u00e9ho bratra nejevil sebemen\u0161\u00ed z\u00e1jem.<\/p>\n<\/div>\n
„Nene,“ zavrt\u011bl Bill hlavou a uhnul pohledem do sv\u00e9ho tal\u00ed\u0159e. „Jenom jsem unaven\u00fd…“<\/div>\n
Apaticky si pohr\u00e1val s p\u0159\u00edborem, j\u00eddlo kr\u00e1jel na mnohem men\u0161\u00ed kous\u00ed\u010dky ne\u017e b\u011b\u017en\u011b a byl zamy\u0161len\u00fd natolik, \u017ee po celou dobu j\u00eddla nevn\u00edmal Georgovy zkoumav\u00e9 pohledy. Postupn\u011b nechal v\u0161echny ostatn\u00ed \u010dleny skupiny odej\u00edt, ale kdy\u017e s\u00e1m vstal a vydal se do chodby, vedouc\u00ed k pokoji, ze st\u00edn\u016f se vyno\u0159il jejich baskytarista a zastoupil mu cestu.<\/div>\n
„Ty, Billy… co ti je? Je z tebe zn\u00e1t, \u017ee nejsi ve sv\u00fd k\u016f\u017ei… opravdu je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
Neuniklo mu, jak po jeho slovech Bill nerv\u00f3zn\u011b zat\u011bkal o\u010dima po cel\u00e9 chodb\u011b, aby se ujistil, \u017ee jsou skute\u010dn\u011b sami, ne\u017e se zhluboka nadechl.<\/div>\n
„Jo, v\u0161ecko je dobr\u00fd,“ \u0161eptnul. „Jenom jsem se blb\u011b vyspal… neboj, koncert bude v pohod\u011b a j\u00e1 se do t\u00fd doby t\u0159eba i proberu,“ pousm\u00e1l se.<\/div>\n
„No, jak mysl\u00ed\u0161,“ pokr\u010dil Georg rameny. „Ale kdyby sis cht\u011bl t\u0159eba jenom tak popov\u00eddat nebo kdyby se n\u011bco d\u011blo… tak v\u00ed\u0161, \u017ee za mnou m\u016f\u017ee\u0161 kdykoliv s \u010d\u00edmkoliv p\u0159ij\u00edt.“<\/div>\n
Bill ml\u010dky p\u0159ik\u00fdvnul a sledoval Georgova z\u00e1da, dokud ten mil\u00fd \u010dlov\u011bk nezaplul do sv\u00e9ho pokoje. Teprve pak se \u0161ouravou ch\u016fz\u00ed vydal do toho sv\u00e9ho. Ale v\u016fbec se mu tam necht\u011blo, v\u011bd\u011bl, \u017ee tam bude Tom. Necht\u011bl ho vid\u011bt, necht\u011blo se mu s n\u00edm mluvit, ale copak m\u011bl na vybranou, kdy\u017e sd\u00edleli spole\u010dnou m\u00edstnost?<\/p>\n<\/div>\n
S pon\u011bkud bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem ve\u0161el do m\u00edstnosti…<\/div>\n
… a m\u00e1lem se mu zamotala hlava, kdy\u017e v m\u00edstnosti krom\u011b Toma spat\u0159il i Andrease.<\/div>\n
„A – A – Andy?“ zakoktal se zmaten\u011b. „Co… co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„No mohl jsem odjet d\u0159\u00edv, tak jsem t\u011b cht\u011bl p\u0159ekvapit,“ usm\u00e1l se blon\u010f\u00e1k a nastavil Billovi svou n\u00e1ru\u010d. „Copak? Snad jsem t\u011b tak moc nezasko\u010dil? Hodn\u011b se mi po tob\u011b st\u00fdskalo a myslel jsem, \u017ee tob\u011b po mn\u011b taky!“<\/div>\n
Bill chvilku zmaten\u011b p\u0159e\u0161lapoval, ale pak mu tv\u00e1\u0159 proz\u00e1\u0159il \u00fasm\u011bv a vrhl se vst\u0159\u00edc Andyho objet\u00ed.<\/div>\n
„Chyb\u011bl jsi mi… moc,“ vydechl radostn\u011b a tiskl se k n\u011bmu, jak jen mohl. Vdechoval jeho v\u016fni a v ten moment se c\u00edtil tak \u0161\u0165astn\u00fd, jako u\u017e dlouho ne.<\/div>\n
„No jo, ty mazl\u00edku, a\u0165 m\u011b neuma\u010dk\u00e1\u0161,“ zasm\u00e1l se Andy a vno\u0159il sv\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty do Billov\u00fdch vlas\u016f, jak je ale prohr\u00e1bnul, spat\u0159il na b\u011blostn\u00e9m krku narudlou skvrnku. Chvilku na ni nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b koukal, p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal, ale kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee tam to zlov\u011bstn\u00e9 znamen\u00ed nev\u011bry po\u0159\u00e1d je, trochu od Billa poodstoupil.<\/div>\n
„Bille?“ zeptal se ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b. „Co to m\u00e1\u0161 na krku?“ <\/div>\n
Necht\u011bl tomu v\u011b\u0159it, v\u017edy\u0165  Bill prosazoval ve vztahu v\u011brnost tak prioritn\u011b, jako on! Po\u0159\u00e1d se sna\u017eil tomu nev\u011b\u0159it, ale copak mohl, kdy\u017e Bill po jeho slovech o\u0161kliv\u011b z\u010dervenal, sklopil o\u010di a o n\u011bco ustoupil?<\/div>\n
„Bille?“ \u0161eptnul nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a trochu i zklaman\u011b.<\/div>\n
Bill od n\u011bj m\u00edsto odpov\u011bdi po\u0159\u00e1d couval, p\u0159i\u010dem\u017e se mu rozt\u0159\u00e1sly rty, odpov\u011b\u010f v\u0161ak p\u0159i\u0161la od toho, kdo sed\u011bl v bohorovn\u00e9m klidu v k\u0159esle za n\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Prej co to m\u00e1… to je snad jasn\u00fd, ne?“ odpov\u011bd\u011bl Tom, nahlas, jasn\u011b a z\u0159eteln\u011b. „Podvedl t\u011b,“ prohodil, jako by se nechumelilo.<\/div>\n
Andreas se na n\u011bj oto\u010dil a nev\u011bd\u011bl, koho m\u00e1 sledovat d\u0159\u00edv, zda Toma, kter\u00fd vypadal, \u017ee mu k tomu aspo\u0148 n\u011bco \u0159ekne, nebo Billa, kter\u00fd m\u011bl ve tv\u00e1\u0159i vepsanou \u010dirou hr\u016fzu a prosebn\u011b na bratra up\u00edral ne\u0161\u0165astn\u00fd pohled. V n\u00e1znaku prosby nen\u00e1padn\u011b zavrt\u011bl hlavou a Tom to moc dob\u0159e vid\u011bl, ale tohle si musel vychutnat, tolik se na tuhle chv\u00edli t\u011b\u0161il…<\/div>\n
„Jo, podvedl t\u011b,“ u\u0161kl\u00edbnul se znovu na Andyho, a pak se zad\u00edval na Billa. „Promi\u0148, br\u00e1\u0161ko… necht\u011bl jsem t\u011b takhle pr\u00e1sknout,“ vysv\u011btlil omluvn\u011b a sna\u017eil se, aby jeho hlas zn\u011bl, jako by byl pln\u00fd soucitu. „Jen\u017ee sv\u011bdom\u00ed je svin\u011b, taky o tom n\u011bco v\u00edm… ale kdybys to tajil, ni\u010dilo by t\u011b to,“ dodal starostliv\u011b. „A j\u00e1 nechci, aby ses tr\u00e1pil…“<\/div>\n
Vstal, do\u0161el a\u017e k Billovi, kter\u00fd se pr\u00e1v\u011b po zdi svezl na zem, ot\u0159el mu dlan\u00ed slzy, kter\u00e9 se nezadr\u017eiteln\u011b \u0159inuly po tv\u00e1\u0159\u00edch, a oto\u010dil se na Andrease.<\/div>\n
„Promi\u0148, k\u00e1mo… necht\u011bl jsem v\u00e1m to pohnojit, ale kdyby to nosil v sob\u011b jako tajemstv\u00ed, ubl\u00ed\u017eilo by mu to… Podvedl t\u011b se mnou.“<\/div>\n
Ticho, kter\u00e9 po t\u00e9hle zpr\u00e1v\u011b zavl\u00e1dlo, jako by v\u0161em t\u0159em zvonilo v u\u0161\u00edch jako sir\u00e9na. P\u0159eru\u0161ovaly ho jenom Billovy p\u0159idu\u0161en\u00e9 vzlyky. Tom st\u00e1l nap\u0159\u00edmen\u00fd jako sv\u00ed\u010dka, s hrd\u00fdm, naprosto klidn\u00fdm v\u00fdrazem, a Andreas jen st\u011b\u017e\u00ed zadr\u017eoval zklam\u00e1n\u00ed a ho\u0159kost. Tak moc Billovi v\u011b\u0159il a on ho takhle zklamal…<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, necht\u011bl jsem to dopustit,“ polo\u017eil mu Tom ruku na rameno. „Pov\u00eddal jsem mu, \u017ee m\u00e1 tebe, \u017ee ti t\u00edm ubl\u00ed\u017e\u00ed… ale on byl jak lavina! Nedal se zastavit… v\u017edy\u0165 ho zn\u00e1\u0161, co si zamane, to taky dostane… Je mi to l\u00edto,“ vydechl zt\u011b\u017eka a vr\u00e1til se zp\u00e1tky do k\u0159esla. Sv\u016fj \u00fakol rozd\u011blit od sebe ty dva splnil dokonale. Aspo\u0148 teda zat\u00edm…<\/div>\n
Andreas t\u011b\u017ece vykro\u010dil k Billovi. Klesnul na kolena, aby s n\u00edm byl na stejn\u00e9 \u00farovni a zaduman\u011b se na n\u011bj zad\u00edval. Copak by ho tohle k\u0159ehk\u00e9 uplakan\u00e9 stvo\u0159en\u00ed mohlo tak bolestiv\u011b podrazit? V\u017edy\u0165 jak dlouho mu trvalo, ne\u017e Billa p\u0159esv\u011bd\u010dil, aby mu d\u016fv\u011b\u0159oval, aby mu v\u016fbec dovolil n\u011bco v\u00edc! Copak by to Bill dok\u00e1zal?<\/div>\n
„Bill\u00ed?“ \u0161eptnul a opatrn\u011b mu sundal dlan\u011b z uplakan\u00fdch o\u010d\u00ed. „Pros\u00edm, \u0159ekni mi pravdu… opravdu jste s Tomem v\u010dera v noci… to?“<\/div>\n
S nap\u011bt\u00edm \u010dekal na chlapcovu reakci, ale srdce mu kleslo a\u017e kamsi do \u017ealudku, kdy\u017e Bill sotva znateln\u011b p\u0159ik\u00fdvnul. Nemohl mu lh\u00e1t, nedok\u00e1zal to, Andreas si zaslou\u017eil pravdu. A proto\u017ee on s\u00e1m si z toho ve\u010dera nic nepamatoval, nezb\u00fdvalo mu nic jin\u00e9ho, ne\u017e se spol\u00e9hat na to, \u017ee Tom mluv\u00ed pravdu, kterou mluv\u00ed v\u017edycky, kdy\u017e se \u0159e\u0161\u00ed v\u00e1\u017en\u00e9 v\u011bci…<\/div>\n
„Ale j\u00e1 jsem necht\u011bl,“  \u0161eptnul chraplav\u011b. „Byl jsem-„<\/div>\n
„Byl jsi \u0161\u00edlenej a tot\u00e1ln\u011b nep\u0159\u00ed\u010detnej!“ p\u0159eru\u0161il ho Tom. Necht\u011bl, aby padla jak\u00e1koliv zm\u00ednka o alkoholu, to by pak Andreas mohl Billovi odpustit a jeho snaha by p\u0159i\u0161la vnive\u010d. „Vrhnul ses na m\u011b jak f\u00farie a v\u0161echno sis vynucoval! Copak jsem mohl jinak? Uv\u011b\u0159 tomu u\u017e kone\u010dn\u011b! Ve v\u0161\u00ed slu\u0161nosti, j\u00e1 nejsem z n\u00e1s dvou ten, kter\u00fd si dr\u017e\u00ed v\u00e1\u017en\u00fd vztah a pak si jako bokovku vymej\u0161l\u00ed takov\u00fdhle kraviny!“<\/p>\n<\/div>\n
To u\u017e Bill nevydr\u017eel. Za\u010dal \u0161tk\u00e1t nahlas a p\u0159ed Andreasem klopil o\u010di k zemi. Netu\u0161il, \u017ee by n\u011bco takov\u00e9ho dok\u00e1zal ud\u011blat, ale kdy\u017e mu to Tom \u0159\u00edk\u00e1… Ani nevn\u00edmal, jak mu na tv\u00e1\u0159i p\u0159ist\u00e1la facka.<\/div>\n
„D\u011bvko,“ vydechnul ho\u0159ce Andreas. „A j\u00e1 ti tak v\u011b\u0159il…“<\/div>\n
„Ale-„<\/div>\n
Bill\u016fv rozt\u0159esen\u00fd hlas umlkl v r\u00e1n\u011b dve\u0159\u00ed, kdy\u017e Andreas nasupen\u011b vyb\u011bhnul ven. A Tom, aby si udr\u017eel p\u0159\u00edze\u0148 na v\u0161ech stran\u00e1ch, \u0161el jako ten spr\u00e1vn\u00fd kamar\u00e1d s n\u00edm. Jenom Bill z\u016fstal sed\u011bt na zemi, kde se rozbre\u010del tak hystericky a tak zoufale, \u017ee by se nad n\u00edm ustrnul i k\u00e1men…<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa „Jau!“ vyjekl zmaten\u011b Bill, kdy\u017e ho Tomova ruka pevn\u011b chytila za nadlokt\u00ed. „Co blbne\u0161?“ pod\u00edval se na n\u011bj zasko\u010den\u011b, kdy\u017e mu Tom zabr\u00e1nil v otev\u0159en\u00ed dve\u0159\u00ed. „J\u00e1 neblbnu… to ty blbne\u0161!“ zavr\u010del Tom. „J\u00e1? Co d\u011bl\u00e1m?“ „Ned\u011bl\u00e1\u0161 nic… jen mele\u0161 tot\u00e1ln\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[315],"tags":[],"class_list":["post-11745","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-v-temnote"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11745","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11745"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11745\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11745"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11745"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11745"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}