{"id":11766,"date":"2010-05-02T18:00:00","date_gmt":"2010-05-02T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11738"},"modified":"2010-05-02T18:00:00","modified_gmt":"2010-05-02T17:00:00","slug":"casoprostor-iii-68","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/05\/02\/casoprostor-iii-68\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor III 68."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"250\"<\/div>\n
BILL<\/p>\n<\/div>\n
„Nepot\u0159ebujete je\u0161t\u011b n\u011bkdo n\u011bco, ne\u017e si sednu!? M\u00e1te v\u0161ichni v\u0161echno?“ za\u0159vu do prostoru, aby m\u011b p\u0159\u00edtomn\u00ed sly\u0161eli, pro tu v\u0159avu a hu\u010den\u00ed hovoru tady nen\u00ed sly\u0161et vlastn\u00edho slova. Nejv\u00edc hasit\u00fd jsou samoz\u0159ejm\u011b d\u011bti\u010dky, to je jasn\u00fd, ani nemus\u00ed hr\u00e1t hudba na pln\u00fd pecky, ti t\u0159i \u010f\u00e1blov\u00e9 to obstaraj\u00ed sami. Star\u0161\u00ed dva, Dejv a Kirsten, se po\u0159\u00e1d hon\u00ed mezi stoly, hul\u00e1kaj\u00ed, schov\u00e1vaj\u00ed se jeden druh\u00fdmu, a mal\u00e1 Sofie m\u00e1 co d\u011blat, aby st\u00edhala sledovat, jak ti dva velk\u00fd kolem n\u00ed l\u00edtaj, a kdy\u017e to jde, sna\u017e\u00ed se jim neust\u00e1le pl\u00e9st pod nohy. Ned\u00e1vno za\u010dala chodit, bude j\u00ed rok a\u017e v lednu, ale u\u017e je taky dost \u010dipern\u00e1. Moment\u00e1ln\u011b zrovna sed\u00ed na kl\u00edn\u011b sv\u00fdmu nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edmu str\u00fd\u010dkovi, kterej j\u00ed sebral ze zem\u011b, kdy\u017e hrozilo, \u017ee j\u00ed n\u00e1\u0161 mladej z nepozornosti n\u011bco ud\u011bl\u00e1, a m\u00edsto, aby jeho dredy cumlala, jak m\u011bla ve zvyku d\u0159\u00edv, tah\u00e1 ho za n\u011b. Nad\u0161en\u011b se sm\u011bje jeho ksicht\u016fm, kter\u00fd na malou princezni\u010dku, jak j\u00ed \u0159\u00edk\u00e1, neust\u00e1le vrh\u00e1, aby ji pobavil, m\u00e1 z n\u011bj chudinka skoro z\u00e1chvaty. Slu\u0161\u00ed jim to spolu, je na n\u011b \u00fa\u017easnej pohled, Tom si to s tou malou vylo\u017een\u011b u\u017e\u00edv\u00e1. Kdy\u017e si vzpomenu, jak se v porodnici ofr\u0148oval, \u017ee je o\u0161kliv\u00e1\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Sofiini rodi\u010de se zat\u00edm l\u00e1skypln\u011b  obj\u00edmaj\u00ed a tan\u010d\u00ed uprost\u0159ed zku\u0161ebny na plou\u017e\u00e1k, co zrovna hraje, vyu\u017e\u00edvaj\u00ed toho, \u017ee maj\u00ed o dceru d\u00edky Tomovi postar\u00e1no. Zaslechl jsem, \u017ee pr\u00fd pracuj\u00ed na brat\u0159\u00ed\u010dkovi pro Sofii, ale zat\u00edm se neda\u0159\u00ed\u2026 nemaj\u00ed na to moc klid, i kdy\u017e, jak se Georg zm\u00ednil ned\u00e1vno Tomovi, u\u017e je to o hodn\u011b lep\u0161\u00ed, ne\u017e kdy\u017e se mal\u00e1 v noci ka\u017edou chv\u00edli budila.   <\/div>\n
<\/div>\n
Je n\u00e1s tu zase tolik, \u017ee se sem sotva vejdeme, ale kde jinde uspo\u0159\u00e1dat v\u00e1no\u010dn\u00ed ve\u010d\u00edrek, ne\u017e u n\u00e1s? Nikde jinde tolik m\u00edsta prost\u011b nen\u00ed, a zku\u0161ebna u\u017e je prov\u011b\u0159en\u00e1, tak jsme to ud\u011blali zase tady.  <\/div>\n
<\/div>\n
Sednu si ke sv\u00fdmu b\u00edl\u00fdmu pi\u00e1nu, to je moje m\u00edsto, na to mi nikdo nesm\u00ed, a pozoruju cvrkot. Na mou v\u00fdzvu se nikdo neozval, v\u0161ichni maj\u00ed, co pot\u0159ebuj\u00ed, j\u00eddla a pit\u00ed je po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b dost, a j\u00e1 si m\u016f\u017eu aspo\u0148 chv\u00edli odpo\u010dinout. Od r\u00e1na l\u00edt\u00e1m jako bl\u00e1zen, abych to tady v\u00e1no\u010dn\u011b vyzdobil, na\u0161t\u011bst\u00ed po mn\u011b nikdo necht\u011bl, abych d\u011blal ob\u010derstven\u00ed, to obstarali kluci, dovezli oblo\u017een\u00fd m\u00edsy, cukrov\u00ed i pit\u00ed, aby se na tomhle posledn\u00edm silvestrovsko-v\u00e1no\u010dn\u00edm mejdanu roku taky n\u011bjak pod\u00edleli. Na v\u0161ech z\u00fa\u010dastn\u011bn\u00fdch je vid\u011bt, \u017ee jsou spokojen\u00ed, ani ti dva \u0159vouc\u00ed \u010f\u00e1blov\u00e9, kter\u00e9 se Sabine ob\u010das mus\u00edme napomenout, aby se nezabili, jim nevad\u00ed. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda! Ty l\u017ee\u0161!“ zak\u0159i\u010d\u00ed jinak celkem tich\u00e1 Kirsten, a j\u00e1 se soust\u0159ed\u00edm na to, o \u010dem se to ti dva prckov\u00e9 pr\u00e1v\u011b h\u00e1daj\u00ed.<\/div>\n
„Nel\u017eu!“ uraz\u00ed se Dejv, „m\u016fj t\u00e1ta je slavnej zp\u011bv\u00e1k, \u017ee jo, teto?“ obr\u00e1t\u00ed se na vedle stoj\u00edc\u00ed Sabine, kter\u00e1 zrovna diskutuje s Valleri\u00ed. „Tak vid\u00ed\u0161,“ vypl\u00e1zne na Kirsten jazyk, kdy\u017e mu to Sab p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm potvrd\u00ed a d\u00e1l rozeb\u00edr\u00e1 s Vall n\u011bco n\u00e1ramn\u011b d\u016fle\u017eit\u00fdho. „Tat\u00ed?“ rozhl\u00eddne se Dejv, aby m\u011b na\u0161el v davu, a kdy\u017e m\u011b zbyst\u0159\u00ed, p\u0159ib\u011bhne i s Kirsten ke mn\u011b. „\u0158ekni Kir, \u017ee jsi slavnej zp\u011bv\u00e1k. A \u017ee strejda hraje na kytaru, ona mi nev\u011b\u0159\u00ed,“ ud\u00fdchan\u011b se do\u017eaduje m\u00fdho potvrzen\u00ed.<\/div>\n
„Jo, je to pravda,“ nezb\u00fdv\u00e1 mi, ne\u017e s \u00fasm\u011bvem t\u00e9 modrook\u00e9 blond\u00fdnce potvrdit jeho slova.<\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161!“ zopakuje svoje v\u00edt\u011bzstv\u00ed Dejv. „Pust\u00edme si n\u011bjakou p\u00edsni\u010dku, jo? J\u00e1 \u0159eknu strejdovi, aby n\u00e1m t\u00e1tu pustil,“ rozhodne se m\u016fj syn, a odb\u011bhne za Gustavem, kter\u00fd sed\u00ed nejbl\u00ed\u017e k mix\u00e1ku a bav\u00ed se pou\u0161t\u011bn\u00edm hudby. Kirsten b\u011b\u017e\u00ed jako oc\u00e1sek za n\u00edm, a je\u0161t\u011b jednou se po mn\u011b ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b ohl\u00eddne, nejsp\u00ed\u0161 po\u0159\u00e1d nev\u011b\u0159\u00ed, \u017ee je to pravda\u2026 pro ni jsem, jako ostatn\u011b v\u0161ichni tady, jen oby\u010dejnej strejda.  <\/div>\n
<\/div>\n
Bylo pro n\u00e1s p\u0159ekvapen\u00ed, kdy\u017e Sabine r\u00e1no zavolala, \u017ee p\u0159ivede na oslavu n\u011bkoho nav\u00edc, a my, nic netu\u0161e, jsme samoz\u0159ejm\u011b nic nenam\u00edtali, ale d\u011bsili se, koho \u017ee si to p\u0159ivede krom\u011b Franka, kter\u00fd byl samoz\u0159ejm\u011b s n\u00ed. Kdy\u017e se s tou malou blon\u010fatou hol\u010di\u010dkou zjevila ve dve\u0159\u00edch, necht\u011blo se mi v\u011b\u0159it vlastn\u00edm o\u010d\u00edm. \u010cekala, \u017ee budeme p\u0159ekvapen\u00ed, a byla r\u00e1da, \u017ee jsme ji nezklamali, p\u0159ekvapen\u00ed jsme opravdu byli\u2026 l\u00e9pe \u0159e\u010deno, \u010dum\u011bli jsme jako vyoran\u00fd my\u0161i\u2026 a pak n\u00e1m malou Kirsten v\u0161em ofici\u00e1ln\u011b p\u0159edstavila.  <\/div>\n
<\/div>\n
Jsou j\u00ed skoro \u010dty\u0159i roky, p\u0159i\u0161la p\u0159i autonehod\u011b o oba rodi\u010de a babi\u010dku, a sama p\u0159e\u017eila jen tak tak, ale doktor\u016fm se nakonec poda\u0159ilo ji ukr\u00e1st hrobn\u00edkovi z lopaty, i kdy\u017e s n\u011bjak\u00fdmi zdravotn\u00edmi n\u00e1sledky, o kter\u00fdch ale prozat\u00edm nic nev\u00edm. Jak Sabine \u0159\u00edkala, je pr\u00e1vn\u011b voln\u00e1, \u017e\u00e1dn\u00e9 dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00e9 nem\u00e1, tak\u017ee si ji m\u016f\u017ee osvojit hned, jakmile prob\u011bhnou v\u0161echna pot\u0159ebn\u00e1 povolen\u00ed. Na\u0161la ji v Bamulbce, kam po\u0159\u00e1d pravideln\u011b jezd\u00ed, kdy\u017e tam byli s Frankem na jedn\u00e9 z mnoha n\u00e1v\u0161t\u011bv, a rozhodla se, \u017ee zkus\u00ed po\u017e\u00e1dat o jej\u00ed osvojen\u00ed. M\u011bla \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee za\u017e\u00e1dala jako prvn\u00ed, tak snad se j\u00ed to poda\u0159\u00ed. Stejn\u011b m\u011b to ale nep\u0159est\u00e1v\u00e1 udivovat, nikdy bych do Sabine ne\u0159ekl, \u017ee chce d\u00edt\u011b. Ani pot\u00e9, co mi Filip \u0159\u00edkal, \u017ee jako n\u00e1hradn\u00ed matka pro Dejva nebyla zase a\u017e tak \u00fapln\u011b \u0161patn\u00e1. Je to holt zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, ale celkem rychle si na ni v t\u00e9hle roli zvyk\u00e1m.  <\/div>\n
<\/div>\n
I kdy\u017e Kirsten je\u0161t\u011b  v p\u011bstounsk\u00fd p\u00e9\u010di nem\u00e1, proto\u017ee pap\u00edry budou trvat dlouho, u\u017e si ji m\u016f\u017ee z Bambulky p\u016fj\u010dovat, aby si na sebe zvykaly, a proto\u017ee je z\u00edtra \u0160t\u011bdr\u00fd den, m\u00e1 ji te\u010f na t\u00fdden doma. Teda doma\u2026 jak n\u00e1m jedn\u00edm dechem sd\u011blila, bydl\u00ed te\u010f u Franka, ne\u017e spole\u010dn\u011b postav\u00ed bezbari\u00e9rov\u00fd domek, do kter\u00e9ho se cht\u011bj\u00ed nast\u011bhovat u\u017e jako man\u017eel\u00e9 a ve t\u0159ech. Dokonale n\u00e1m touhle informac\u00ed vyrazila dech. Po\u0159\u00e1d jsme jejich vztah nebrali a\u017e tak v\u00e1\u017en\u011b, \u0159\u00edkali jsme si, \u017ee to nejsp\u00ed\u0161 dlouho nevydr\u017e\u00ed, tak\u017ee kdy\u017e na n\u00e1s vybalila man\u017eelstv\u00ed, d\u016fm a d\u00edt\u011b, byli jsme z toho p\u011bkn\u011b paf. L\u00e1ska je v\u00e1\u017en\u011b mocn\u00e1 \u010darod\u011bjka, d\u011bl\u00e1 s lidma v\u011bci, to by jeden nev\u011b\u0159il.   <\/div>\n
<\/div>\n
Dejv to v\u0161echno v\u011bd\u011bl, proto\u017ee kdy\u017e byl na za\u010d\u00e1tku prosince o v\u00edkendu u nich, byli za Kirsten na n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b v Bambulce, ale tentokr\u00e1t udr\u017eel tajemstv\u00ed, jak po n\u011bm Sabine cht\u011bla, proto\u017ee u\u017e je prej velkej kluk, jak hrd\u011b prohl\u00e1sil. N\u00e1ramn\u011b si s Kirsten padli do oka, jsou skoro stejn\u011b sta\u0159\u00ed, co\u017e je dal\u0161\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 n\u00e1s p\u0159\u00edjemn\u011b p\u0159ekvapila. Je to snad prvn\u00ed d\u00edt\u011b, s kter\u00fdm si n\u00e1\u0161 prcek bezv\u00fdhradn\u011b rozum\u00ed, ona ho toti\u017e obdivuje, vzhl\u00ed\u017e\u00ed k n\u011bmu jako k p\u00e1nubohu, a on si u\u017e\u00edv\u00e1 sv\u00fd sl\u00e1vy a m\u00e1 svou prvn\u00ed obdivovatelku r\u00e1d. Jako ten star\u0161\u00ed ji neust\u00e1le pou\u010duje, a ona je \u0161\u0165astn\u00e1 a spokojen\u00e1, \u017ee m\u00e1 velk\u00fdho kamar\u00e1da. N\u011bkdy si \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee je to snad Tomovo d\u00edt\u011b a ne moje\u2026 celej strejda.  <\/div>\n
<\/div>\n
Tom byl pr\u00e1v\u011b okraden o svou ro\u010dn\u00ed princeznu, kdy\u017e mu ji zabavila Vallerie, kter\u00e1 u\u017e se nem\u016f\u017ee do\u010dkat sv\u00fdho vlastn\u00edho svi\u0161t\u011b. B\u0159\u00ed\u0161ko u\u017e m\u00e1 p\u011bkn\u011b kulat\u00fd, Filip je \u0161\u0165astnej, co v\u00edc si p\u0159\u00e1t. Jsem r\u00e1d, \u017ee je Vall \u017eiv\u00e1 a zdrav\u00e1, i kdy\u017e jak mi pozd\u011bji do\u0161lo, kdy\u017e jsem o tom p\u0159em\u00fd\u0161lel, cenu za jej\u00ed \u017eivot nejsp\u00ed\u0161 zaplatila t\u00e1tova Hana. Kdy\u017e jsme cesty do minulosti a jejich n\u00e1sledky s Filipem ned\u00e1vno rozeb\u00edrali, narazili jsme na tenhle probl\u00e9m, a mn\u011b do\u0161lo, \u017ee z\u00e1kony vesm\u00edru, i kdy\u017e se je sna\u017e\u00edme oblafnout, jsou nejsp\u00ed\u0161 nekompromisn\u00ed. \u017divot za \u017eivot, v tomhle p\u0159\u00edpad\u011b nejsp\u00ed\u0161 dva za dva.<\/div>\n
Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee kdy\u017e  jsem zachr\u00e1nil Toma, zem\u0159el d\u011bda Schulz, a kdy\u017e Filip zachr\u00e1nil t\u011bhotnou Vallerii, zem\u0159ela m\u00edsto n\u00ed t\u011bhotn\u00e1 Hana. Tenhle \u0159\u00e1d z\u0159ejm\u011b nikdo nezm\u011bn\u00ed, a proto jsme se shodli na tom, \u017ee pokud to nebude opravdu naprosto nevyhnuteln\u00e9 a nezbytn\u011b nutn\u00e9, do minulosti u\u017e nikdy nic m\u011bnit nepojedeme. V\u017edycky to odnese n\u011bkdo dal\u0161\u00ed, proto\u017ee rovnov\u00e1ha ve vesm\u00edru je jen jedna.   <\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e se tak kolem sebe d\u00edv\u00e1m, uv\u011bdomuju si, \u017ee jsme sakra n\u011bjak zest\u00e1rli\u2026 najednou je z bandy nev\u00e1zanejch puber\u0165\u00e1k\u016f parti\u010dka dosp\u011blejch p\u00e1prd\u016f, co maj s sebou na mejdanu d\u011bti, a \u010dasy, kdy jsme v\u0161ichni skon\u010dili po pa\u0159b\u011b pod stolem, jsou nen\u00e1vratn\u011b pry\u010d. Sice se mi ob\u010das po tom v\u0161em zasteskne, ale \u010das jde d\u00e1l, na nic ne\u010dek\u00e1, tak co se s t\u00edm budu tr\u00e1pit. Rebelstv\u00ed jsme si u\u017eili dost a dost, za\u010dali jsme hodn\u011b brzy, d\u0159\u00edv ne\u017e v\u011bt\u0161ina ostatn\u00edch, a je \u010das \u017e\u00edt \u017eivot dosp\u011bl\u00fdch. I kdy\u017e\u2026 kdy\u017e si to tak uv\u011bdom\u00edm, \u017eivot rockov\u00fdch hv\u011bzd n\u00e1s donutil b\u00fdt dosp\u011bl\u00fdmi o hodn\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e na\u0161e vrstevn\u00edky, tak\u017ee kde je vlastn\u011b pravda, t\u011b\u017eko \u0159\u00edct.<\/div>\n
\n<\/div>\n
„Co ty tady tak s\u00e1m?“ p\u0159ijede ke mn\u011b Frank, zaparkuje sv\u016fj voz\u00edk, jak nejbl\u00ed\u017e to jde.<\/div>\n
„Jsem utahanej, od r\u00e1na sk\u00e1\u010du jako opice,“ usm\u011bju se na n\u011bj. „Nohy m\u011b bolej, u\u017e jsem starej,“ zak\u0159en\u00edm se na n\u011bj.<\/div>\n
„No jasn\u011b, to ti tak \u017eeru,“ u\u0161kl\u00edbne se na m\u011b zp\u00e1tky \u0161achovej mistr, a pl\u00e1cne m\u011b po stehn\u011b, „a\u017e ti bude \u0161edes\u00e1t, tak skuhrej, do t\u00fd doby nem\u00e1\u0161 n\u00e1rok.“<\/div>\n
„Dej pokoj, to je stra\u0161n\u00e1 p\u0159edstava,“ \u00fapln\u011b se p\u0159i t\u00e9 my\u0161lence oklepu, ale sou\u010dasn\u011b si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee kdy\u017e budu cht\u00edt, m\u016f\u017eu vypadat v \u0161edes\u00e1ti skoro stejn\u011b jako te\u010f. D\u00edky pravideln\u00e9mu cestov\u00e1n\u00ed \u010dasem bude moje t\u011blo neust\u00e1le stejn\u00e9, a i kdybych se nebarvil na \u010derno, \u0161edivej hned tak nebudu. Jak lidem tohle vysv\u011btl\u00edme, to si je\u0161t\u011b te\u010f nedovedu p\u0159edstavit, ale asi bude muset n\u00e1\u0161 man\u017eelsko-genetickej t\u00fdm zapracovat na n\u011bjak\u00fdm vyn\u00e1lezu, kterej by to zd\u016fvodnil. Ale to je daleko, t\u00edm se nebudu te\u010f zab\u00fdvat.<\/p>\n<\/div>\n
„U\u017e m\u00e1te datum svatby?“ zept\u00e1m se Franka, zat\u00edmco poslouch\u00e1me jednu na\u0161i prastarou p\u00edsni\u010dku, co vybral Gustav, aby Kirsten vid\u011bla, \u017ee Dejv nelhal. Sleduju Gustava, jak te\u010f obskakuje svou Taru, moment\u00e1ln\u011b p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed sp\u00ed\u0161 meteorologickej bal\u00f3n, ne\u017e cokoliv jin\u00fdho. Douf\u00e1m, \u017ee ji nepoveze do porodnice rovnou odsud, nerad bych d\u011blal zase porodn\u00edho asistenta jako Vanesse, i kdy\u017e to d\u00edky Tomovi bylo vcelku p\u0159\u00edjemn\u00fd. Usm\u011bju se, kdy\u017e si na to vzpomenu, a m\u00e1lem p\u0159estanu Franka vn\u00edmat.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b ne, ale brzy se dohodneme,“ odpov\u00ed mi, a mn\u011b chvilku trv\u00e1, ne\u017e mi dojde, na co jsem se ho ptal. „Cht\u011bl jsem v\u00e1m pod\u011bkovat,“ dod\u00e1, \u010d\u00edm\u017e m\u011b p\u0159ekvap\u00ed.<\/div>\n
„Za co?“ zvednu obo\u010d\u00ed a oto\u010d\u00edm se na n\u011bj.<\/div>\n
„\u017de jste m\u011b pozvali v \u010dervnu na Dejvovy narozky. Sab je b\u00e1je\u010dn\u00e1 holka, vd\u011b\u010d\u00edm v\u00e1m za n\u00ed, jinak bych asi \u017eivot str\u00e1vil s\u00e1m v tom mal\u00fdm pitom\u00fdm byt\u011b,“ odpov\u00ed zaduman\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za\u010d, je\u0161t\u011b n\u00e1s bude\u0161 prokl\u00ednat, neboj\u2026 je to p\u011bkn\u00e1 dra\u010dice, ta tvoje nev\u011bsta, tak si pak necho\u010f st\u011b\u017eovat,“ u\u0161kl\u00edbnu se, abych n\u011bjak uvolnil atmosf\u00e9ru. Nem\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e je mi n\u011bkdo za n\u011bco vd\u011b\u010dnej, a v\u00edm, \u017ee na tom nem\u00e1m skoro \u017e\u00e1dnou z\u00e1sluhu\u2026 nev\u00edm, jak to p\u0159ijmout.  <\/div>\n
Zrovna jemu l\u00e1sku p\u0159eju jako nikomu jin\u00fdmu, a jsem r\u00e1d, \u017ee ji poznal zrovna u n\u00e1s. Sabine se zm\u011bnila, je vid\u011bt, \u017ee l\u00e1ska s n\u00ed d\u011bl\u00e1 divy, tak budu jen doufat, \u017ee j\u00ed to vydr\u017e\u00ed dlouho. V\u017edycky kdy\u017e vid\u00edm Franka na voz\u00edku, \u0159\u00edk\u00e1m si, jak\u00e1 je \u0161koda, \u017ee ho nem\u016f\u017eeme \u0161oupnout jen tak do budky, poslat ho dv\u011b minuty \u010dasem a uzdravit ho, ale snad to n\u011bjak vymysl\u00edme. Mus\u00edme\u2026 douf\u00e1m, \u017ee se n\u00e1m to jednou n\u011bjak poda\u0159\u00ed zakamuflovat. Budeme to muset z\u0159ejm\u011b hodit na Vallerii a jej\u00ed genetiku, nebo na bo\u017e\u00ed z\u00e1zrak, t\u011b\u017eko \u0159\u00edct, \u010demu bude Frank schopen uv\u011b\u0159it v\u00edc, ale ud\u011bl\u00e1me to. Je to n\u00e1\u0161 kamar\u00e1d, a kdy\u017e m\u00e1me \u0161anci mu pomoct, aby mohl norm\u00e1ln\u011b chodit, nen\u00ed d\u016fvod to nezkusit, sta\u010d\u00ed se jen sna\u017eit.  <\/div>\n
<\/div>\n
U\u017e jsme takhle uzdravili t\u00e1tu, ale ten jedinej z na\u0161\u00ed rodiny a zn\u00e1m\u00fdch tady chyb\u00ed… po smrti Hany na tom je\u0161t\u011b nen\u00ed tak dob\u0159e, aby zvl\u00e1dnul v\u00e1no\u010dn\u00ed ve\u010d\u00edrek, tak se omluvil, ale snad se z toho brzy dostane. Je mi ho l\u00edto\u2026 kone\u010dn\u011b po m\u00e1m\u011b potkal n\u011bkoho, koho miloval, a kdo miloval jeho, a takhle ne\u0161\u0165astn\u011b o ni musel p\u0159ij\u00edt. Zvali jsme ho na z\u00edt\u0159ek, ale odm\u00edtl i to. Po V\u00e1noc\u00edch za n\u00edm zajedeme, aby nebyl tak s\u00e1m, snad ho Dejv trochu probere z letargie.<\/div>\n
<\/div>\n
„Jdeme se rozlou\u010dit,“ ozve se mi nad hlavou, n\u011bjak jsem se zase zamyslel. „U\u017e je pozd\u011b, Tara je unaven\u00e1, tak\u2026“ pokr\u010d\u00ed rameny Gustav, a j\u00e1 se na n\u011bj usm\u011bju.<\/div>\n
„Jasn\u011b, ta\u0165ko,“ k\u00fdvnu na souhlas, zvednu se a jdu se rozlou\u010dit i s jeho \u017eenou a synem v jednom balen\u00ed.<\/div>\n
Bude skoro dev\u011bt, d\u011bti mus\u00ed  brzy do postele, tak\u017ee to tady za chv\u00edli stejn\u011b ukon\u010d\u00edme, t\u00e1hneme to u\u017e od ob\u011bda a v\u0161ichni m\u00e1me dost. U\u017e se t\u011b\u0161\u00edm, a\u017e budeme s Tomem sami, celej den jsem s n\u00edm d\u00edky tomu v\u0161emu tady skoro ani nemluvil, nato\u017e abych mu mohl d\u00e1t pusu nebo n\u011bco dal\u0161\u00edho, ne v\u0161ichni z t\u00e9hle spole\u010dnosti o n\u00e1s v\u011bd\u00ed. Z\u00edtra to nebude o nic lep\u0161\u00ed, je \u0160t\u011bdrej den, a to jsou zase dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edpravy, mus\u00edme Dejvovi ud\u011blat skv\u011bl\u00fd V\u00e1noce, co\u017e je zase dal\u0161\u00ed pr\u00e1ce, tak\u017ee se t\u011b\u0161\u00edm, a\u017e se kone\u010dn\u011b nat\u00e1hnu.  <\/div>\n
<\/div>\n
\u0160t\u011bdr\u00fd den 24. 12. 2015<\/strong><\/em><\/p>\n<\/div>\n
TOM<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 nechci j\u00edt sp\u00e1t,“  \u0161kemr\u00e1 Dejv, zat\u00edmco se ho Bill sna\u017e\u00ed vyhnat do pelechu. „Je\u0161t\u011b chvilku, pros\u00ed\u00edm,“ sna\u017e\u00ed se prcek, je v tomhle vytrvalej, to u\u017e zn\u00e1me. Bill, na rozd\u00edl ode m\u011b, je ve v\u00fdchov\u011b celkem d\u016fslednej, tak\u017ee ho nakonec ukec\u00e1, ale na p\u016fl ho\u010fky to tak je\u0161t\u011b odhaduju, d\u0159\u00edv t\u011b\u017eko.<\/div>\n
Kouk\u00e1m na strome\u010dek, jak kr\u00e1sn\u011b sv\u00edt\u00ed, \u00fa\u017easn\u011b se n\u00e1m letos povedl. Loni nebyl tak p\u011bknej, ale atmosf\u00e9ra je skoro stejn\u00e1. Hraje tich\u00e1 v\u00e1no\u010dn\u00ed hudba, co\u017e je u n\u00e1s doma dost nev\u00eddan\u00e1 zm\u011bna, ve\u010de\u0159e, co n\u00e1m v\u010dera dovezla m\u00e1ma u\u017e hotovou, je sn\u011bden\u00e1, d\u00e1rky rozdan\u00fd, a j\u00e1 odpo\u010d\u00edv\u00e1m na seda\u010dce a z\u00edr\u00e1m na televizi, ani\u017e bych v\u011bd\u011bl, co tam d\u00e1vaj\u00ed. Stejn\u011b je vypnutej zvuk, tak nech\u00e1pu, pro\u010d ten kr\u00e1m vlastn\u011b je\u0161t\u011b hraje.<\/div>\n
<\/div>\n
„U\u017e je pozd\u011b, Dav\u00ed,“ sna\u017e\u00ed se Bill zat\u00edm po dobr\u00fdm, ale m\u00e1 to t\u011b\u017ek\u00fd, stejn\u011b bude muset p\u0159itvrdit. Nov\u00fd hra\u010dky, kter\u00fd \u0161punt dostal pod strome\u010dek, je\u0161t\u011b nejsou v\u0161echny ohran\u00fd, tud\u00ed\u017e se to na\u0161e mal\u00fd zv\u00ed\u0159e nechce hnout. Nejv\u00edc ho bav\u00ed virtu\u00e1ln\u00ed poh\u00e1dky, v\u00e1no\u010dn\u00ed hit leto\u0161n\u00ed sez\u00f3ny. Kdy\u017e jsem to vid\u011bl na internetu, prost\u011b jsem neodolal, a\u010dkoliv to st\u00e1lo skoro stejn\u011b jako ojet\u00fd auto. P\u0159\u00edmo v ob\u00fdv\u00e1ku n\u00e1m te\u010f poskakuj\u00ed hologramov\u00fd postavi\u010dky z r\u016fzn\u00fdch p\u0159\u00edb\u011bh\u016f, a hraj\u00ed n\u00e1m tady divadlo rovnou p\u0159ed nosem na koberci\u2026 kone\u010dn\u011b vid\u00edm, jak jsme byli na leto\u0161n\u00edm turn\u00e9 u lid\u00ed v ob\u00fdv\u00e1ku, kdy\u017e jsme hr\u00e1li na p\u00f3diu, a byli p\u0159itom oblepen\u00ed Erikov\u00fdma nep\u0159\u00edjemnejma sn\u00edma\u010dema.  <\/div>\n
<\/div>\n
Je to a\u017e neskute\u010dn\u011b  \u017eiv\u00fd a \u010dlov\u011bk m\u00e1 tendence si na ty postavy s\u00e1hnout\u2026 akor\u00e1t, kdy\u017e neodol\u00e1, co\u017e n\u00e1\u0161 mladej samoz\u0159ejm\u011b nedok\u00e1zal, projede mu ruka vzduchem, hologram se jen zavln\u00ed, tro\u0161ku jakoby zaprask\u00e1, a chvilku trv\u00e1, ne\u017e se d\u00e1 zase do po\u0159\u00e1dku. \u00da\u017easn\u00e1 v\u011bci\u010dka, s t\u00edm se daj d\u011blat zcela ur\u010dit\u011b zaj\u00edmav\u00fd v\u011bci\u2026 mus\u00edm se mrknout na internetu, kdy\u017e u\u017e takhle vyr\u00e1b\u011bj hra\u010dky pro d\u011bti, p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee hologramov\u00fd porno u\u017e se mus\u00ed prod\u00e1vat taky. Geo, kterej m\u011bl d\u0159\u00edv v tomhle oboru dokonalej p\u0159ehled, je te\u010f tak trochu mimo, v\u016fbec se o tom nebav\u00edme, tak\u017ee n\u00e1m z t\u00fdhle oblasti nikdo novinky nehl\u00e1s\u00ed. Budu se muset kouknout s\u00e1m. Mus\u00ed bejt z\u00e1bavn\u00fd, sledovat nah\u00fd lidi, jak to spolu d\u011blaj na va\u0161em koberci\u2026 Billovi se to bude ur\u010dit\u011b taky l\u00edbit, a kdy\u017e ne, tak ho k tomu prost\u011b dot\u00e1hnu\u2026 posledn\u00ed dobou se p\u0159i sexu celkem slu\u0161n\u011b odvazuje, tak\u017ee to vypad\u00e1, \u017ee se otrk\u00e1v\u00e1 a jedno takov\u00fd \u017ehav\u00fd p\u00e9\u010dko tomu m\u016f\u017ee jen prosp\u011bt. Nen\u00ed nad \u017eiv\u00fd divad\u00fdlko, \u010dlov\u011bk m\u00e1 pak hned chu\u0165 si to vyzkou\u0161et taky\u2026 \u0161koda, \u017ee m\u011b to nenapadlo d\u0159\u00edv, mohl jsem m\u00edt pro Billa origin\u00e1ln\u00ed v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rek. Ale to, o \u010dem je\u0161t\u011b nev\u00ed, a co se mu chyst\u00e1m d\u00e1t, a\u017e Dejv usne, to se mu nejsp\u00ed\u0161 taky bude l\u00edbit, o tom nepochybuju.   <\/div>\n
<\/div>\n
Hodn\u011b dlouho jsem to zva\u017eoval, rozeb\u00edral ze v\u0161ech stran, jestli to ud\u011blat nebo ne, a nakonec jsem se rozhodl sv\u00fdmu druh\u00fdmu j\u00e1 vyhov\u011bt. Filip se o tom sice nezmi\u0148oval, proto\u017ee, jak mi tvrdil, v\u0161echno, co bylo v tom dopise, d\u00e1vno zapomn\u011bl, ale j\u00e1 si to moc dob\u0159e pamatuju, i kdy\u017e u\u017e je to jen hrom\u00e1dka popela. Byl to celkem dlouhej odstavec, dost emotivn\u00ed, alespo\u0148 pro m\u011b, kdy\u017e jsem ho psal i \u010detl. Jo\u2026 byl jsem to j\u00e1. I kdy\u017e trochu jinej, v\u00edc ot\u0159\u00edskanej \u017eivotem, v\u00edc ne\u0161\u0165astnej a zklamanej, ale p\u0159ece jenom j\u00e1. A to, co jsem tam s\u00e1m sob\u011b napsal, hodl\u00e1m ud\u011blat, proto\u017ee se mi zd\u00e1, \u017ee je to prost\u011b dobrej n\u00e1pad. A\u017e pod tlakem okolnost\u00ed, jak\u00fd jsme museli pro\u017e\u00edt v t\u00fd jin\u00fd realit\u011b, m\u011b napadlo n\u011bco, o \u010dem bych tady neuva\u017eoval ani n\u00e1hodou\u2026 jo, ob\u010das na to s Billem p\u0159i\u0161la \u0159e\u010d, ale sp\u00ed\u0161 ve srand\u011b, nikdy to nebylo m\u00edn\u011bno v\u00e1\u017en\u011b, tak\u017ee a\u017e to na n\u011bj dneska vybal\u00edm, mysl\u00edm, \u017ee bude \u010dum\u011bt. Ale to se nejd\u0159\u00edv mus\u00edme zbavit toho na\u0161eho neposlu\u0161n\u00fdho \u0161punta. Nejsp\u00ed\u0161 se do toho budu muset vlo\u017eit, jinak mi tady pak Bill bude \u00fanavou us\u00ednat, a to bych nerad. P\u0159ece jenom, bude muset aspo\u0148 trochu spolupracovat\u2026<\/p>\n<\/div>\n
BILL<\/p>\n<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b jsem zhasnul sv\u011btlo v pokoj\u00ed\u010dku, Dejv usnul, byl utahanej, tak\u017ee m\u011b to nest\u00e1lo ani dv\u011b str\u00e1nky kn\u00ed\u017eky. Nejhor\u0161\u00ed je ho v\u017edycky donutit do t\u00fd postele doj\u00edt, pak u\u017e je to jednoduch\u00fd. Te\u010f si kone\u010dn\u011b nat\u00e1hnu nohy, d\u00e1m si pivko a mrknu se na n\u011bco v televizi. Tom u\u017e ur\u010dit\u011b v ob\u00fdv\u00e1ku chrn\u00ed, jak ho zn\u00e1m, v\u017edycky kdy\u017e je takhle zhroucenej na seda\u010dce, m\u00e1 to jedinej mo\u017enej efekt. K ve\u010de\u0159i se docela slu\u0161n\u011b p\u0159e\u017eral, tenhle rok p\u0159ivezla j\u00eddlo m\u00e1ma, abych se s t\u00edm nemusel pidlat, tak\u017ee moje dvoj\u010de m\u011blo boule a\u017e za u\u0161ima a fun\u011blo jako parn\u00ed lokomotiva. Celej ve\u010der pak pop\u00edjel pivo, tak\u017ee a\u017e ho te\u010f najdu s hlavou zvr\u00e1cenou na op\u011bradle seda\u010dky, pootev\u0159enou pusou, z kter\u00fd bude vych\u00e1zet slab\u00fd chr\u00e1p\u00e1n\u00ed, budu v\u011bd\u011bt, \u017ee je v\u0161echno v naprost\u00fdm po\u0159\u00e1dku. Takhle to holt chod\u00ed\u2026<\/div>\n
<\/div>\n
Dojdu si je\u0161t\u011b do lednice pro to pivko, a loknu si z l\u00e1hve cestou, p\u0159i\u010dem\u017e si m\u00e1lem rozbiju hubu o pr\u00e1h mezi dve\u0159ma, jak ned\u00e1v\u00e1m pozor, kam \u0161lapu. Kdy\u017e zvednu o\u010di, \u0161\u0165astnej, \u017ee jsem se nevymajz a pivo m\u00e1m po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b cel\u00fd v ruce, zasko\u010d\u00ed mi to, kter\u00fdho jsem se pr\u00e1v\u011b napil, a je\u0161t\u011b ho nestihl polknout. Rozka\u0161lu se, a vykul\u00edm o\u010di. Sakra\u2026  <\/div>\n
<\/div>\n
Tom nejen\u017ee nesp\u00ed, ale stoj\u00ed  uprost\u0159ed ob\u00fdv\u00e1ku, kde je v\u0161echno \u00fapln\u011b jinak, roztrhan\u00fd  pap\u00edry od d\u00e1rk\u016f pry\u010d, hra\u010dky naskl\u00e1dan\u00fd pod strome\u010dkem, jako by nebyly je\u0161t\u011b p\u0159ed \u010dtvrt hodinou roztahan\u00fd po cel\u00fdm ob\u00fdv\u00e1ku, a co je nejdivn\u011bj\u0161\u00ed, v\u0161ude je tma, a pokoj osv\u011btluje jen stromek a mal\u00fd sv\u00ed\u010di\u010dky pl\u00e1polaj\u00edc\u00ed na n\u011bkolika m\u00edstech pokoje. No to teda \u010dum\u00edm\u2026 co se to d\u011bje? Asi z\u00edr\u00e1m na sv\u00fd dvoj\u010de tak debiln\u011b, \u017ee se rozesm\u011bje, a\u010dkoliv je vid\u011bt, \u017ee to nem\u011bl v pl\u00e1nu.<\/div>\n
<\/div>\n
„Poj\u010f d\u00e1l,“ zve m\u011b se sm\u00edchem, jako by to nebyl n\u00e1\u0161 spole\u010dnej ob\u00fdv\u00e1k, ale jeho v\u00fdsostn\u00fd \u00fazem\u00ed. Co se to tady d\u011bje? „Pot\u0159ebuje\u0161 pra\u0161tit?“ nab\u00eddne mi, kdy\u017e je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d poka\u0161l\u00e1v\u00e1m, jak se sna\u017e\u00edm zbavit toho piva, co mi vl\u00edtlo do \u0161patn\u00fd d\u00edry. Sakra, tohle tak nesn\u00e1\u0161\u00edm, lezou mi z toho slzy do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ne, dobr\u00fd,“ odka\u0161lu si naposledy a rovnou se zept\u00e1m: „Co tady blbne\u0161?“ Asi to nebyla nejl\u00edp zvolen\u00e1 ot\u00e1zka, proto\u017ee Toma v tu chv\u00edli p\u0159ejde sm\u00edch, zatv\u00e1\u0159\u00ed se d\u011bsn\u011b v\u00e1\u017en\u011b, a pronese:<\/div>\n
„Chyst\u00e1m se na v\u00e1\u017enej \u017eivotn\u00ed krok, tak to laskav\u011b neka\u017e.“<\/div>\n
„Co\u017ee? Jakej krok, proboha?“<\/div>\n
„Uvid\u00ed\u0161. Neptej se, polo\u017e si n\u011bkam to pivo, a poj\u010f ke mn\u011b bl\u00ed\u017e,“ porou\u010d\u00ed si, „n\u011bco pro tebe je\u0161t\u011b m\u00e1m.“ <\/p>\n<\/div>\n
Aha\u2026 je\u0161t\u011b bude dal\u0161\u00ed d\u00e1rek? No to si nech\u00e1m l\u00edbit, miluju d\u00e1rky, tak to jsem zv\u011bdavej, co to m\u016f\u017ee b\u00fdt. Kr\u00e1je\u010de na chleba, co jsme si letos vz\u00e1jemn\u011b dali jeden druh\u00fdmu, moc cennej dar nebyly, sp\u00ed\u0161 sranda, a je\u0161t\u011b k tomu m\u00e1me te\u010f dva, tak nev\u00edm, co s nima budeme d\u011blat; baz\u00e9n na zahradu, co n\u00e1m po\u0159\u00eddil Tom, jsem ani nevid\u011bl, od toho jsem vybalil jen obr\u00e1zek, jak bude v l\u00e9t\u011b vypadat, a\u017e n\u00e1m ho postav\u011bj; a novou kabelu od Diora jsem v\u011bd\u011bl p\u0159edem, proto\u017ee Tom se neodv\u00e1\u017eil mi koupit n\u011bco s\u00e1m, co by se mi t\u0159eba nemuselo l\u00edbit. Tak\u017ee te\u010f m\u011b \u010dekalo je\u0161t\u011b n\u011bco dal\u0161\u00edho? P\u0159ekvapen\u00ed? No to se t\u011b\u0161\u00edm, sem s t\u00edm\u2026<\/div>\n
  <\/div>\n
„Ehm, ehm\u2026“ odka\u0161lal si Tom, kdy\u017e jsem splnil jeho p\u0159\u00e1n\u00ed, nat\u011b\u0161en\u011b odlo\u017eil pivo na stolek, stoupl si p\u0159ed n\u011bj a netrp\u011bliv\u011b \u010dekal, co bude d\u00e1l. „Asi bych to m\u011bl nejd\u0159\u00edv tro\u0161ku vysv\u011btlit\u2026“ za\u010dne v\u00e1hav\u011b Tom, a je na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee nen\u00ed ve sv\u00fd k\u016f\u017ei.<\/div>\n
„Tak si na to sednem, ne?“ navrhnu logicky, nech\u00e1pu, pro\u010d bychom tady m\u011bli st\u00e1t jako dv\u011b trubky, kdy\u017e m\u011b bolej nohy. Tak jsem se t\u011b\u0161il, a\u017e si je hod\u00edm na st\u016fl\u2026<\/div>\n
„Ne, ne, po\u010dkej, to mus\u00ed bejt ve stoje,“ zaraz\u00ed m\u011b Tom, kdy\u017e se chci odporou\u010det na seda\u010dku.<\/div>\n
„Tak rychle, v\u00e1\u017en\u011b m\u011b bolej nohy,“ upozorn\u00edm ho, a zaznamen\u00e1m jenom jeho vykroucen\u00fd o\u010di v sloup.<\/div>\n
„Teda Bille, s tebou to nen\u00ed jednoduch\u00fd, fakt \u017ee jo,“ vy\u010dte mi, tak si stoupnu jako ve \u0161kole, ruce d\u00e1m za z\u00e1da a poslu\u0161n\u011b \u010dek\u00e1m, co jako teda bude.<\/div>\n
„Tak d\u011blej, no, postoj\u00edme, kdy\u017e to mus\u00ed bejt,“ napodob\u00edm jeho o\u010di v sloup, ale v duchu u\u017e se nem\u016f\u017eu do\u010dkat, co z n\u011bj nakonec vypadne.  <\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026 sem \u0159\u00edkal, \u017ee bych to m\u011bl tro\u0161ku vysv\u011btlit,“ zopakuje, zase si odchrchl\u00e1, a kone\u010dn\u011b spust\u00ed. „To, co se te\u010f chyst\u00e1m ud\u011blat, nen\u00ed tak \u00fapln\u011b n\u00e1pad z moj\u00ed hlavy. Teda abys tomu rozum\u011bl\u2026 je to sice m\u016fj n\u00e1pad, ale ne p\u0159esn\u011b m\u016fj. Vymyslel to trochu jinej Tom, a napsal mi to do dopisu.“<\/div>\n
<\/div>\n
Jo, do toho dopisu, cos mi odm\u00edtl d\u00e1t p\u0159e\u010d\u00edst, vy\u010dtu mu v duchu, a co jsem ti je\u0161t\u011b \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed ka\u017edej den vy\u010d\u00edtal. Mrzelo m\u011b to, cht\u011bl jsem v\u011bd\u011bt, co s\u00e1m sob\u011b psal, a on to sp\u00e1l\u00ed, pako jedno. Ale to u\u017e je zapomenut\u00fd, to u\u017e ne\u0159e\u0161\u00edme, p\u0159enesl jsem se p\u0159es to.<\/div>\n
<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 taky trochu pochop\u00ed\u0161,“ pokra\u010duje Tom, „pro\u010d jsem ti ho necht\u011bl d\u00e1t p\u0159e\u010d\u00edst, ale zp\u011bt k v\u011bci. V t\u00fd jin\u00fd realit\u011b, kde jsme byli od sebe odd\u011blen\u00ed a kde n\u00e1m vzali Dav\u00eddka, jsem byl prost\u011b jinej\u2026 a asi pod tlakem toho v\u0161eho, t\u011bch emoc\u00ed, stesku, strachu, a v\u0161eho, co jsem tam pro\u017e\u00edval, jsem s\u00e1m sob\u011b napsal, \u017ee prost\u011b mus\u00edm ud\u011blat jednu v\u011bc, kterou jsem si tam vy\u010d\u00edtal, \u017ee jsem neud\u011blal, a \u017ee te\u010f k tomu m\u00e1m jedine\u010dnou \u0161anci. A j\u00e1 se rozhodl, \u017ee to ud\u011bl\u00e1m.“<\/p>\n<\/div>\n
Nech\u00e1pu sice, o \u010dem mluv\u00ed, ale prozat\u00edm jsem se rozhodl k tomu nic ne\u0159\u00edkat, ono ani nen\u00ed co.  <\/div>\n
„Jak u\u017e jsem \u0159\u00edkal, je to v\u00e1\u017enej \u017eivotn\u00ed krok, i kdy\u017e to mo\u017en\u00e1 bude zn\u00edt v na\u0161em p\u0159\u00edpad\u011b malinko sm\u011b\u0161n\u011b, a proto jsem si to nechal a\u017e na te\u010f. Cht\u011bl jsem, aby to bylo ve v\u00fdjime\u010dn\u00fd atmosf\u00e9\u0159e, a abys to bral v\u00e1\u017en\u011b, tak douf\u00e1m, \u017ee se mi nebude\u0161 sm\u00e1t, a\u017e t\u011b\u2026“ ud\u011bl\u00e1 malou odmlku, zat\u00edmco sah\u00e1 do kapsy kalhot, aby vyt\u00e1hl malou krabi\u010dku, kterou mi vz\u00e1p\u011bt\u00ed rozev\u0159e p\u0159\u00edmo p\u0159ed nosem. „\u2026po\u017e\u00e1d\u00e1m o ruku, Bille Kaulitzi,“ do\u0159ekne, a j\u00e1 v tu chv\u00edli p\u0159estanu d\u00fdchat. Bo\u017ee m\u016fj\u2026 z\u00edr\u00e1m na ty dva st\u0159\u00edbrn\u00fd krou\u017eky, hov\u00edc\u00ed si v mechov\u011b vystlan\u00fd krabi\u010dce, nejsem schopen \u0159\u00edct ani \u00e1 ani b\u00e9 a jen mrk\u00e1m, abych zahnal slzy, kter\u00fd se mi najednou za\u010dnou zni\u010dehonic tla\u010dit do o\u010d\u00ed.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Z\u016fstane\u0161 se mnou nav\u017edycky, Bille?“ zept\u00e1 se m\u011b Tom. Zamrk\u00e1m, ale stejn\u011b tu mrchu slzu nechyt\u00edm, ste\u010de si sama, jak chce, a j\u00e1 jsem schopen jen s pok\u0159iven\u00fdm \u00fasm\u011bvem na Tomovu ot\u00e1zku p\u0159ik\u00fdvnout. Jasn\u011b, \u017ee jo\u2026 samoz\u0159ejm\u011b, Tome, a r\u00e1d\u2026 tak stra\u0161n\u011b r\u00e1d\u2026 bych ti to \u0159ekl nahlas, ale dojet\u00edm nem\u016f\u017eu, m\u00e1m \u00fapln\u011b sta\u017een\u00fd hrdlo.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u017ee to znamen\u00e1 ano?“ ujist\u00ed se je\u0161t\u011b Tom, a kdy\u017e znovu vehementn\u011b zak\u00fdv\u00e1m hlavou na souhlas, a vrhnu se mu kolem krku, zat\u00edmco ze m\u011b vyjede prvn\u00ed vzlyk, kone\u010dn\u011b pochop\u00ed, \u017ee jsem nav\u017edycky jeho. „To jsem r\u00e1d,“ oddychne si, kdy\u017e m\u011b sev\u0159e v n\u00e1ru\u010d\u00ed, pol\u00edb\u00ed m\u011b na krk a hlad\u00ed m\u011b po z\u00e1dech. „A ne\u0159vi, tak dojemn\u00fd to zase nebylo\u2026 jsem si myslel, \u017ee se mi vysm\u011bje\u0161,“ dod\u00e1 je\u0161t\u011b t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jsem kone\u010dn\u011b schopen n\u011bco \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Bylo,“ zakv\u00edl\u00edm je\u0161t\u011b nap\u016fl v breku, ale sna\u017e\u00edm se to, sakra, potla\u010dit. On mi tady vyzn\u00e1 do\u017eivotn\u00ed l\u00e1sku, a j\u00e1 nejsem schopen ni\u010deho jin\u00fdho ne\u017e breku. „Bylo to dojemn\u00fd, a miluju t\u011b,“ za\u0161ept\u00e1m u\u017e srozumiteln\u011bjc, a za\u010dnu ho kone\u010dn\u011b l\u00edbat. Sice m\u00e1m tv\u00e1\u0159e mokr\u00fd od slz, ale nem\u00e1m kapesn\u00edk, nikdo m\u011b neupozornil, \u017ee se budu letos o V\u00e1noc\u00edch pod strome\u010dkem \u017eenit, tak\u017ee za to nem\u016f\u017eu. Kdybych to byl bejval v\u011bd\u011bl, tak jsem si ho vzal.  <\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/p>\n<\/div>\n
Bill m\u011b l\u00edb\u00e1, a j\u00e1  jsem \u0161\u0165astnej, \u017ee to vy\u0161lo, a \u017ee jsem se nakonec odhodlal to ud\u011blat. Trvalo mi dlouho, ne\u017e jsem se rozhodl, jestli to ud\u011blat nebo ne, ale te\u010f vid\u00edm, \u017ee to byl skv\u011blej n\u00e1pad. V\u00e1\u017en\u011b jsem se b\u00e1l, \u017ee se Bill za\u010dne sm\u00e1t, p\u0159ipadalo mi to jako nejpravd\u011bpodobn\u011bj\u0161\u00ed mo\u017enost. Dva br\u00e1chov\u00e9, je\u0161t\u011b k tomu dvoj\u010data, a jeden druh\u00fdho \u017e\u00e1d\u00e1 o ruku, v\u017edy\u0165 to je p\u0159ece absurdn\u00ed a sm\u011b\u0161n\u00fd\u2026 ale jak je vid\u011bt, pro Billa je to v\u0161echno jin\u00fd, ne\u017e pr\u00e1v\u011b sm\u011b\u0161n\u00fd. Je \u0161\u0165astnej, a tak jsem \u0161\u0165astnej i j\u00e1.<\/div>\n
Kdy\u017e m\u011b p\u0159estane l\u00edbat, kone\u010dn\u011b vezmu jeho prst\u00fdnek, navl\u00edknu mu ho na jeden z voln\u00fdch prst\u016f, kde je\u0161t\u011b \u017e\u00e1dnej prsten nem\u00e1, a s\u00e1m se nech\u00e1m okrou\u017ekovat hned potom. Nechal jsem tam vyr\u00fdt dne\u0161n\u00ed datum a na\u0161e inici\u00e1ly, nic v\u00edc se tam neve\u0161lo. Platina je vz\u00e1cnej kov, stejn\u011b tak vz\u00e1cnej, jako je pro m\u011b Bill, a kdy\u017e vid\u00edm v jeho o\u010d\u00edch \u0161t\u011bst\u00ed a radost, nezb\u00fdv\u00e1 mi, ne\u017e jako u ka\u017ed\u00fd svatby, stvrdit n\u00e1\u0161 \u017eivotn\u00ed slib sladk\u00fdm polibkem\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule BILL „Nepot\u0159ebujete je\u0161t\u011b n\u011bkdo n\u011bco, ne\u017e si sednu!? M\u00e1te v\u0161ichni v\u0161echno?“ za\u0159vu do prostoru, aby m\u011b p\u0159\u00edtomn\u00ed sly\u0161eli, pro tu v\u0159avu a hu\u010den\u00ed hovoru tady nen\u00ed sly\u0161et vlastn\u00edho slova. Nejv\u00edc hasit\u00fd jsou samoz\u0159ejm\u011b d\u011bti\u010dky, to je jasn\u00fd, ani nemus\u00ed hr\u00e1t<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[221],"tags":[],"class_list":["post-11766","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-iii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11766","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11766"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11766\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11766"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11766"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11766"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}