{"id":11772,"date":"2010-05-01T18:00:00","date_gmt":"2010-05-01T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11744"},"modified":"2010-05-01T18:00:00","modified_gmt":"2010-05-01T17:00:00","slug":"se-mnou-se-bat-nemusis-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/05\/01\/se-mnou-se-bat-nemusis-22\/","title":{"rendered":"Se mnou se b\u00e1t nemus\u00ed\u0161 22."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"379\"<\/div>\n
<\/div>\n
Je\u0161t\u011b mnohem d\u0159\u00edve, ne\u017e se prvn\u00ed rann\u00ed sv\u011btlo dostalo skrz blankytn\u00e9  z\u00e1v\u011bsy v lo\u017enici, Tom se probouzel. Unaven\u00fd a rozbolav\u011bl\u00fd se posadil na posteli, dlouze si vyt\u00edral ospalky z o\u010d\u00ed a z\u00edval. V\u011bd\u011bl, \u017ee se mu u\u017e ale dnes v\u00edce usnout nepoda\u0159\u00ed, proto se o to ani nesna\u017eil pokou\u0161et. Mrknul na svoje mal\u00e9 zlato, kter\u00e9 prozat\u00edm v klidu vedle n\u011bho pod\u0159imovalo. Bylo \u010dasn\u011b, proto ho nem\u00ednil budit, ov\u0161em neodpustil si vtisknout mu drobn\u00fd polibek na \u010delo, ne\u017e ze sebe odrhnul p\u0159ikr\u00fdvku a vylezl ven z postele. Bill se zavrt\u011bl, kdy\u017e se madrace pod Tomem pohnula, oto\u010dil se na druh\u00fd bok, deku si p\u0159itahuj\u00edc v\u00edc pod bradu, a spal d\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se potichu vykradl ven a rovnou si to zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b, kde si postavil vodu na kafe. O p\u00e1r minut pozd\u011bji si s von\u00edc\u00edm hrkem sedal na kulatou barovou \u017eidli\u010dku za mal\u00fdm pult\u00edkem po lev\u00e9 stran\u011b kuchy\u0148sk\u00e9 linky. Opatrn\u011b usrk\u00e1val a zah\u0159\u00edval si o n\u011bj studen\u00e9 prsty. P\u0159eci jen takhle brzo po r\u00e1nu v byt\u011b je\u0161t\u011b mnoho tepla nebylo. Rozhodn\u011b ne tolik, co pod pe\u0159inou, a on se nestavil ani v koupeln\u011b pro \u017eupan, tak\u017ee tu te\u010f mrznul jen v boxerk\u00e1ch.<\/p>\n<\/div>\n
Skl\u00ed\u010den\u011b si povzdechnul a nep\u0159\u00edtomn\u011b se zad\u00edval do pr\u00e1zdna v zamy\u0161len\u00ed. M\u011bl plnou hlavu m\u00e1my. V noci d\u00edky tomu \u0161patn\u011b spal a neust\u00e1le se mu ta situace p\u0159ehr\u00e1vala ve snech. Netu\u0161il, co by m\u011bl te\u010f d\u011blat. M\u011bl by ji co nejd\u0159\u00edve zkontaktovat a sna\u017eit se vysv\u011btlovat a omlouvat, a nebo to te\u010f n\u011bjak\u00fd \u010das nechat b\u00fdt, aby, jak \u0159\u00edkal Bill, m\u011bla mo\u017enost si na tu skute\u010dnost trochu zvyknout? Nev\u011bd\u011bl. M\u011bl chu\u0165 zvednout telefon a volat te\u010f hned. Sice na ni m\u011bl tendence nad\u00e1vat, ale nyn\u00ed p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee by ji nem\u011bl u\u017e nikdy v\u00edc vid\u011bt, a ona ho necht\u011bla, panika\u0159il. Uv\u011bdomil si, jak moc mu na n\u00ed z\u00e1le\u017e\u00ed. Byla to jeho m\u00e1ma. Doprov\u00e1zela ho cel\u00fd \u017eivot. To p\u0159eci nemohlo jen tak vy\u0161um\u011bt.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no.“ P\u0159i\u0161oural se do kuchyn\u011b Bill zabalen\u00fd v Tomov\u011b velk\u00e9 hu\u0148at\u00e9 mikin\u011b, na noh\u00e1ch papu\u010de a z\u00edval na cel\u00e9 kolo. „Vstal si brzy. D\u011bje se n\u011bco?“ Do\u0161el a\u017e k Tomovi, op\u0159el se o n\u011bj, hlavu si polo\u017eil na jeho rameno a znovu zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
„Ne, nic, poklade. M\u011bl jsi je\u0161t\u011b sp\u00e1t, a nebo jsem t\u011b vzbudil, kdy\u017e jsem vst\u00e1val?“<\/div>\n
„Ne, u\u00e1\u00e1h,“ z\u00edvnul si znovu. „Vzbudila m\u011b pr\u00e1zdn\u00e1 postel. Cht\u011bl jsem se k tob\u011b p\u0159itulit a byl jsi pry\u010d.“ Post\u011b\u017eoval si a omotal mu ruce kolem pasu.<\/div>\n
„Aha. To m\u011b mrz\u00ed. Promi\u0148.“<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 se omlouvat.“ Ujistil ho Bill, zvedl neochotn\u011b hlavu z jeho ramene a hm\u00e1tl po hrnku. Trochu upil. „Dobrota.“ Ohodnotil to. „Mohl bys mi, pros\u00edm, uva\u0159it taky. J\u00e1 si zat\u00edm d\u00e1m sprchu. T\u0159eba se proberu.“<\/div>\n
„Jasn\u011b.“ Ujistil ho Tom. Bill se usm\u00e1l a obda\u0159il ho malou k\u00e1vovou pusou.<\/div>\n
„Tohle si tady nech.“ Dodal je\u0161t\u011b a vysoukal se z Tomovy mikiny. „Se\u0161 zmrzlej.“ Objasnil a p\u0159ehodil mu ji p\u0159es ramena. Jemu pod horkou vodou zima nebude.<\/div>\n
„D\u00edk.“ Uculil se Tom, a zat\u00edmco Bill odch\u00e1zel, on se do n\u00ed navl\u00edkal, a hned na to stav\u011bl na novou k\u00e1vu.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se Bill, osv\u011b\u017een\u00fd rann\u00ed sprchou a oble\u010den\u00fd, do kuchyn\u011b vr\u00e1til, na\u0161el vedle sv\u00e9ho hrnku kofeinu jen l\u00edstek se vzkazem.<\/p>\n<\/div>\n
\u0160el jsem n\u00e1m p\u0159es ulici do peka\u0159stv\u00ed pro n\u011bjakou sn\u00eddani. Jsem hned zp\u011bt. L\u00edb\u00e1 Tom<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill se uculil a do \u010dern\u00e9  tekutiny p\u0159isypal dv\u011b vrchovat\u00e9 l\u017ei\u010dky cukru. Kdy\u017e dovnit\u0159 str\u010dil l\u017ei\u010dku, aby v\u0161echno prom\u00edchal, usly\u0161el \u0161rum z p\u0159eds\u00edn\u011b. Tom byl zp\u011bt. Ten zakabon\u011bn\u00fd ve\u0161el do kuchyn\u011b a polo\u017eil na st\u016fl nadit\u00fd pap\u00edrov\u00fd s\u00e1\u010dek. Bill se po n\u011bm s nad\u0161en\u00edm vrhnul, a hned se zakousl do vo\u0148av\u00e9ho sladk\u00e9ho pe\u010diva. Tom se ale k j\u00eddlu nem\u011bl. P\u0159isedl si vedle chlapce a pak z n\u011bj vypadlo:<\/div>\n
„Volal mi Gordon.“ Zamra\u010dil se je\u0161t\u011b v\u00edc a na jeden lok dopil zbytek sv\u00e9ho studen\u00e9ho kafe. „Akor\u00e1t, kdy\u017e jsem lezl z toho peka\u0159stv\u00ed.“ Dodal ned\u016fle\u017eitou informaci a prstem kreslil krou\u017eky na desce stolu.<\/div>\n
„A?“ Povyt\u00e1hl Bill obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Eh,“ povzdechl si zkrou\u0161en\u011b, „pr\u00fd o tom, co se tu v\u010dera stalo, s m\u00e1mou diskutovali. Nebo sp\u00ed\u0161 m\u00e1ma. Nejd\u0159\u00edv mu sd\u011blila fakta, pak prej bre\u010dela, pak se vztekala, a nakonec znova bre\u010dela.“ Tom si p\u0159ejel dlan\u00ed po obli\u010deji a op\u011bt si t\u00e1hle vzdychnul. „Cht\u011bl v\u011bd\u011bt, jak jsem na tom j\u00e1 a sna\u017eil se m\u011b trochu podpo\u0159it. Na rozd\u00edl od n\u00ed to vzal docela dob\u0159e. Sna\u017eil se j\u00ed uklidnit, ale moc se to pr\u00fd nepovedlo. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b by cht\u011bl dnes anebo z\u00edtra p\u0159ijet. Z\u00e1le\u017e\u00ed pr\u00fd, jak budeme m\u00edt \u010das.“ Zvedl o\u010di k chlapci. „Bille, j\u00e1 jsem mu to odsouhlasil. Byl bych r\u00e1d, aby t\u011b poznal. Alespo\u0148 uvid\u00ed, \u017ee jsi fajn a mohl by n\u00e1m malinko pomoct s m\u00e1mou.<\/div>\n
„OK,“ k\u00fdvl Bill. „J\u00e1 s t\u00edm nem\u00e1m probl\u00e9m. A\u0165 klidn\u011b p\u0159ijede u\u017e dneska. Ud\u011bl\u00e1me n\u011bco dobr\u00e9ho k j\u00eddlu a m\u016f\u017eem si v klidu popov\u00eddat.“<\/div>\n
„Fajn. Jsem r\u00e1d, \u017ee nejsi proti.“ Usm\u00e1l se Tom. „Dneska je p\u00e1tek. Zabal\u00edme to tedy v pr\u00e1ci, co nejd\u0159\u00edv to bude mo\u017en\u00e9, stav\u00edme se n\u011bco nakoupit a j\u00e1 mu brnknu, \u017ee tu m\u016f\u017ee b\u00fdt u\u017e tak na \u010dtvrtou odpoledne, hmm?“<\/div>\n
„Perfektn\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Gordon si zv\u011bdav\u011b p\u0159em\u011b\u0159il kluka, kter\u00fd ho s jeho nevlastn\u00edm synem p\u0159i\u0161el uv\u00edtat do p\u0159eds\u00edn\u011b. Nesm\u011ble se na n\u011bj usm\u00edval a podv\u011bdom\u011b se bokem tla\u010dil k Tomovu t\u011blu. P\u016fsobil mile a sympaticky. A nejen to. Gordon nikdy nem\u011bl pot\u0159ebu hodnotit ostatn\u00ed mu\u017ee podle vzhledu. P\u0159eci jen je neup\u0159ednost\u0148oval, tud\u00ed\u017e mu bylo jedno, jak\u00e9 je jejich vzez\u0159en\u00ed, ale o tomhle \u010dernovlas\u00e9m \u017e\u00e1b\u011bti musel \u0159\u00edct, \u017ee vypadalo tak\u00e9 mimo jin\u00e9 i velice hezky. U\u017e ho ani moc nep\u0159ekvapovalo, \u017ee Tom si vybral pr\u00e1v\u011b jeho.<\/p>\n<\/div>\n
„Ehm, tati, tohle je Bill.“ P\u0159edstavil ho a chlapec k jejich hostu ud\u011blal krok bl\u00ed\u017e a pod\u00e1val mu ruku. „A Bille, tohle je Gordon.“<\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00ed m\u011b.“ \u0158ekl Bill zdvo\u0159ile a usm\u00e1l se.<\/div>\n
„I m\u011b. Moc r\u00e1d t\u011b pozn\u00e1v\u00e1m.“ T\u0159\u00e1sl mu mu\u017e pravic\u00ed a nep\u0159est\u00e1val na n\u011bj z\u00edrat. Nemohl si pomoct. Jako by v tom klukovi bylo n\u011bco, co mu p\u0159i\u0161pendlilo pohled p\u0159\u00edmo na n\u011bj. Neum\u011bl to definovat, ale nikdy d\u0159\u00edv se s podobn\u00fdm \u010dlov\u011bkem nesetkal.<\/p>\n<\/div>\n
„No, Tome, um\u00ed\u0161 si v\u00e1\u017en\u011b skv\u011ble vybrat.“ Pronesl nakonec na odleh\u010den\u00ed a zasm\u00e1l se. Chlapci se jeho pozn\u00e1mce tak\u00e9 pousm\u00e1li.<\/div>\n
„O tom nepochybuj. V\u017edycky jsem um\u011bl.“ Ujistil ho Tom. „Tak poj\u010f d\u00e1l. Co si d\u00e1\u0161? Kafe, vodu, pivo?“ Nab\u00edzel Tom b\u011bhem toho, co se p\u0159esunovali v\u0161ichni do ob\u00fdv\u00e1ku.<\/div>\n
„Asi zat\u00edm to kafe.“<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1m to. Tome, chce\u0161 taky?“ Nab\u00eddl se Bill.<\/div>\n
„Jo.“ Potvrdil mu a chlapec se ztratil v kuchyni.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak pov\u00eddej.“ Vyzval ho Tom, kdy\u017e v pokoji osam\u011bli. „Jak je na tom?“ Star\u0161\u00ed mu\u017e se zasmu\u0161il.<\/div>\n
„Dneska dopoledne ne\u0161la ani do pr\u00e1ce. R\u00e1no jsem ji na\u0161el sed\u011bt v ob\u00fdv\u00e1ku na gau\u010di zahrabanou a\u017e po nos ve spoust\u011b rodinnejch fotek, na kter\u00fdch jsi byl p\u0159edev\u0161\u00edm ty jako d\u00edt\u011b.“ Pod\u00e1val mu \u00fapln\u00fd obr\u00e1zek o mat\u010din\u011b psychick\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed. „Dovedu pochopit, \u017ee to pro ni asi nemohlo bejt nejjednodu\u0161\u00ed zji\u0161t\u011bn\u00ed, ale v\u00e1\u017en\u011b m\u00e1m ob\u010das pocit, \u017ee j\u00ed to nemysl\u00ed a norm\u00e1ln\u011b bl\u00e1zn\u00ed. Furt si muml\u00e1 n\u011bco o tom, co mohla ud\u011blat \u0161patn\u011b, \u017ee ses tak zvrhnul, a nechce si nechat vysv\u011btlit, \u017ee chyba nen\u00ed na \u017e\u00e1dn\u00e9 stran\u011b. A p\u0159itom, pamatuje\u0161, jak se k n\u00e1m p\u0159es ulici asi p\u0159ed \u0161esti lety nast\u011bhovali ti dva gayov\u00e9?“ Tom k\u00fdvl. Na to si pamatoval moc dob\u0159e. Bylo mu devaten\u00e1ct a on u\u017e ty dva chl\u00e1pky tenkr\u00e1t obdivoval, \u017ee se s t\u00edm netaj\u00ed a d\u00e1vaj\u00ed to otev\u0159en\u011b najevo. „O nich prohl\u00e1sila, \u017ee jim to slu\u0161\u00ed, a jak je hezk\u00fd, \u017ee se maj\u00ed r\u00e1di. A pro m\u011b \u00fapln\u011b nepochopiteln\u011b to u tebe nen\u00ed schopn\u00e1 tolerovat.“ Kroutil Gordon nech\u00e1pav\u011b hlavou. Tom jen pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, vlastn\u011b m\u011b to ani moc nep\u0159ekvapuje. Oba v\u00edme, jak je pro ni d\u016fle\u017eitej standardn\u00ed obr\u00e1zek rodiny, kde pob\u00edh\u00e1 spousta d\u011bt\u00ed, a ona mohla m\u00edt jen jedno a nejsp\u00ed\u0161 si myslela, \u017ee j\u00ed to vynahrad\u00edm kupou vnou\u010dat, ale tahle p\u0159edstava se j\u00ed te\u010f najednou rozsypala. Mysl\u00edm, \u017ee tohle j\u00ed vad\u00ed daleko v\u00edc, ne\u017e samotnej fakt, \u017ee jsem teplej. Nejsp\u00ed\u0161 to mus\u00ed vn\u00edmat jako takovou malou zradu.“<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 to je nesmysl,“ ohradil se Gordon.<\/p>\n<\/div>\n
„Tady to je.“ P\u0159eru\u0161il jejich hovor Bill a postavil na prosklen\u00fd konferen\u010dn\u00ed stolek t\u00e1c se t\u0159emi hrnky kafe a na mal\u00e9m tal\u00ed\u0159ku m\u011bl je\u0161t\u011b p\u0159ipraven\u00e9 n\u011bjak\u00e9 su\u0161enky. „M\u00e1m v\u00e1s nechat si pov\u00eddat?“<\/div>\n
„Ne, to je v po\u0159\u00e1dku, z\u016fsta\u0148 tu.“ Ujistil ho mlad\u0161\u00ed z mu\u017e\u016f. Chlapec si tedy vedle n\u011bj sednul a Tom chytnul do dlan\u011b jeho ruku. Pot\u0159eboval c\u00edtit jeho bl\u00edzkost. Gordon chv\u00edli bojoval s my\u0161lenkou, \u017ee je doopravdy zvl\u00e1\u0161tn\u00ed d\u00edvat se na syna, kter\u00e9ho vychoval jako vlastn\u00edho, jak se dr\u017e\u00ed za ru\u010di\u010dku s jin\u00fdm klukem, ale nakonec se nad to p\u0159enesl. Vlastn\u011b jim to docela slu\u0161\u00ed, pomyslel si, a potom dokon\u010dil na\u010datou v\u011btu.<\/div>\n
„Chci \u0159\u00edct. Po\u0159\u00e1d si m\u016f\u017eete vz\u00edt n\u011bjak\u00e9 d\u011bti do p\u00e9\u010de. Vnou\u010data nejsou d\u016fvod, aby vy\u0161ilovala.“ Tomovi zasko\u010dil drobe\u010dek su\u0161enky, do kter\u00e9 se zrovinka zakousl. Cel\u00fd zrudnul, jak se sna\u017eil nerozka\u0161lat se, aby to cel\u00e9 kolem nezaprskal. Zachrlal s rukou p\u0159ed pusou ve snaze uvolnit si d\u00fdchac\u00ed trubici. To se mu nakonec i povedlo za pomoci Billa a jeho p\u00e1r ran do zad, a on se \u00falevn\u011b nadechnul.<\/div>\n
„No, jasn\u011b, to m\u016f\u017eeme.“ P\u0159ipustil p\u0159i\u0161krcen\u00fdm hlasem. Popravd\u011b tahle mo\u017enost ho docela vyd\u011bsila. Nedovedl si s\u00e1m sebe p\u0159edstavit, jak vychov\u00e1v\u00e1 n\u011bjak\u00e9 caparty, a nav\u00edc o tom ani nikdy d\u0159\u00edv neuva\u017eoval. Jednodu\u0161e to m\u011bl za n\u011bco, co jemu se vyhne, tak pro\u010d se t\u00edm zat\u011b\u017eovat.<\/p>\n<\/div>\n
„To ale nen\u00ed to sam\u00e9.“ Vm\u00edsil se do hovoru Bill. „Tedy prozat\u00edm to ona asi nevn\u00edm\u00e1 jako p\u0159\u00edpadnou mo\u017enost.“ Tom na n\u011bj vykulil o\u010di.<\/div>\n
„Ty\u2026 ty bys cht\u011bl m\u00edt d\u011bti?“ Se zd\u011b\u0161en\u00edm vykoktnul ot\u00e1zku. To Billovo sd\u011blen\u00ed si toti\u017e vylo\u017eil \u00fapln\u011b jinak, ne\u017e ho chlapec myslel. Rozhodn\u011b t\u00edm nenazna\u010doval, \u017ee by se na n\u011bco podobn\u00e9ho v nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b chystal, ale kdy\u017e u\u017e mu byl tenhle dotaz polo\u017een, na rovinu a popravd\u011b odpov\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Pro\u010d ne. Nemuselo by to b\u00fdt \u0161patn\u00fd.“ Odtu\u0161il, jako by se nechumelilo, a Tom se zmohl jen na je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed vykulen\u00ed o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ech,“ heknul a obr\u00e1til od n\u011bj pohled do prot\u011bj\u0161\u00ed zdi. Byl v \u0161oku a pot\u0159eboval tuhle informaci malinko str\u00e1vit. Gordon se docela dob\u0159e bavil jeho reakcemi a v duchu p\u0159ipsal dal\u0161\u00edch p\u00e1r plusov\u00fdch bod\u00edk\u016f Billovi.<\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Tom le\u017eel na z\u00e1dech v posteli a tisknul k sob\u011b v\u00ed\u010dka ve snaze zaspat. To se mu ale p\u0159\u00edli\u0161 neda\u0159ilo, tak\u017ee nakonec skon\u010dil u toho, \u017ee jen poulil o\u010di do stropu. Dne\u0161n\u00ed ot\u010d\u00edmova n\u00e1v\u0161t\u011bva mu zvedla n\u00e1ladu, alespo\u0148 do t\u00e9 m\u00edry, \u017ee se ka\u017edou svoj\u00ed my\u0161lenkou neup\u00ednal k m\u00e1m\u011b a nehloubal nad t\u00edm, jak te\u010f bude vztah mezi nimi vypadat. Ne \u017ee by se t\u00edm cokoli vy\u0159e\u0161ilo, ale minim\u00e1ln\u011b mu to zvedlo n\u00e1ladu a trochu povzbudilo. Bylo hezk\u00e9 v\u011bd\u011bt, \u017ee alespo\u0148 n\u011bkdo stoj\u00ed na jeho stran\u011b. Ov\u0161em moment\u00e1ln\u011b se nemohl zbavit jin\u00e9 dot\u011brn\u00e9 idey, kter\u00e1 byla zp\u016fsobena pod\u0159imuj\u00edc\u00edm klubkem tepla, kter\u00e9 se k n\u011bmu tisklo a spokojen\u011b oddechovalo.<\/div>\n
„Bille, sp\u00ed\u0161?“ Za\u0161eptal do ticha lo\u017enice. Chlapec se zavrt\u011bl a zamumlal.<\/div>\n
„Skoro.“<\/div>\n
„Promi\u0148. Nechci t\u011b budit. J\u00e1 jen\u2026“ Odml\u010del se.<\/div>\n
„Co se d\u011bje, Tome?“ Bill zvedl hlavu z pol\u0161t\u00e1\u0159e a zam\u017eoural na n\u011bj skrz tmu.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, jak ses dneska zm\u00ednil\u2026 ehm\u2026 o t\u011bch d\u011btech.“ Vyslovil kone\u010dn\u011b nahlas, co mu le\u017eelo v \u017ealudku. „Ty bys v\u00e1\u017en\u011b cht\u011bl?“ Po\u0159\u00e1d tomu tak n\u011bjak nemohl uv\u011b\u0159it, proto to uji\u0161\u0165ov\u00e1n\u00ed. Billa to donutilo se usm\u00e1t.<\/div>\n
„Nikdy jsem nad t\u00edm nijak v\u00edc nep\u0159em\u00fd\u0161lel, ale kdy\u017e se pt\u00e1\u0161, tak pro\u010d ne?“ Odpov\u011bd\u011bl prostince. „Mysl\u00edm, \u017ee bychom byli dob\u0159\u00ed rodi\u010de, ty ne?“<\/div>\n
„Nejsem si jistej,“ p\u0159ipustil neur\u010dit\u011b a zamra\u010dil se. „V\u016fbec si to nedovedu p\u0159edstavit. Jsem teprve na za\u010d\u00e1tku kari\u00e9ry, ch\u00e1pe\u0161? Mus\u00edm d\u011blat v\u0161echno pro to, abych \u0161el nahoru. Nedovedu si p\u0159edstavit, kdyby do toho v\u0161eho je\u0161t\u011b kolem n\u00e1s za\u010dal pob\u00edhat malej prcek, kterej by pln\u011b vy\u017eadoval na\u0161i pozornost, nehled\u011b na to, \u017ee nem\u00e1m p\u00e1ru, jak spr\u00e1vn\u011b vychovat d\u00edt\u011b.“ Uva\u017eoval nad t\u00edm Tom zcela v\u00e1\u017en\u011b a nahlas.  <\/div>\n
Bill to nevydr\u017eel a v z\u00e1chvatu sm\u00edchu zabo\u0159il obli\u010dej do pol\u0161t\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Co je tu tak sm\u011b\u0161n\u00fd?“ Popuzen\u011b se nadzvednul Tom, hm\u00e1tl po vyp\u00edna\u010di stoln\u00ed lampi\u010dky, rozsv\u00edtil ji a podep\u0159en loktem se obr\u00e1til zp\u011bt k Billovi. Ten se mezit\u00edm jak\u017etak\u017e uklidnil.<\/div>\n
„Tomi,“ m\u011bkce ho oslovil, st\u00e1le je\u0161t\u011b pobaven\u00fd. „Ty sis myslel, \u017ee chci m\u00edt d\u011bti te\u010f hned?“ Bylo k nev\u00ed\u0159e, \u017ee Tom to dle v\u0161eho tak opravdu m\u00ednil. Nebylo divu, \u017ee se tu projevoval tak vyd\u011b\u0161en\u011b.<\/div>\n
„A ne?“<\/div>\n
„Ne.“ Potvrdil mu. „V\u0161echno, co tu dnes padlo, bylo jen v hypotetick\u00e9 rovin\u011b. Stejn\u011b tak to musel myslet i Gordon. Nenapadlo m\u011b, \u017ee to pochop\u00ed\u0161 jinak.“ Bill se nad t\u00edm musel znovu zasm\u00e1t a tentokr\u00e1t se k n\u011bmu uvoln\u011bn\u011b p\u0159idal i Tom.<\/div>\n
„Fuj, to se mi v\u00e1\u017en\u011b ulevilo.“ Set\u0159el si z \u010dela pomysln\u00fd pot a d\u00e1l se vesele zubil.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee, \u0159ekn\u011bte mi, pane Tr\u00fcmpere, kdy byste si to teda tak p\u0159edstavoval?“ Bill se kr\u00e1tce zamyslel.<\/div>\n
„Nev\u00edm. Tak za deset patn\u00e1ct let?“ Udal prvn\u00ed \u010dasov\u00fd horizont, kter\u00fd mu vytanul na mysli. „J\u00e1 bych cht\u011bl toti\u017e taky je\u0161t\u011b n\u011bco stihnout.“ P\u0159iznal se.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? A co by to m\u011blo b\u00fdt?“ Povyt\u00e1hl Tom obo\u010d\u00ed v \u00fadivu. Chlapec se mu nezm\u00ednil, \u017ee by m\u011bl n\u011bjak\u00e9 pl\u00e1ny.<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem to s tebou probrat, a\u017e to bude malinko v\u00edc uzav\u0159en\u00e9 s Brenigem, a j\u00e1 tak budu moct svoji minulost definitivn\u011b hodit za hlavu. Napadlo m\u011b\u2026 r\u00e1d bych je\u0161t\u011b studoval.“ Kousl se do rtu a \u010dekal, co Tom na to.<\/div>\n
„P\u00e1ni, to je skv\u011blej pl\u00e1n.“ Nadchl se Tom tou p\u0159edstavou. „A u\u017e v\u00ed\u0161 co?“<\/div>\n
„Nev\u00edm. M\u00e1m spoustu n\u00e1pad\u016f jako je um\u011bn\u00ed, m\u00f3dn\u00ed n\u00e1vrh\u00e1\u0159stv\u00ed, literatura nebo jazyky. Je\u0161t\u011b jsem neuva\u017eoval nad t\u00edm, co z toho by bylo re\u00e1ln\u00fd.“<\/div>\n
„Cokoli. Chci \u0159\u00edct, v\u0161echno je mo\u017en\u00fd, a a\u0165 u\u017e si vybere\u0161 jak\u00fdkoli obor, tak j\u00e1 t\u011b pln\u011b podpo\u0159\u00edm.“ Ujistil ho Tom a l\u00edbnul chlapce na \u010delo.<\/div>\n
„D\u011bkuju.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill se mu stulil do n\u00e1ru\u010de a polo\u017eil si hlavu na jeho hrudn\u00edk. Pod dekou ho hladil po b\u0159ichu a hlavou mu b\u011b\u017eela my\u0161lenka, jak neskonal\u00e9 m\u00e1 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee na\u0161el takhle \u00fa\u017easn\u00e9ho p\u0159\u00edtele.<\/div>\n
„Tome,“ zvednul hlavu. N\u011bco ho napadlo. „Jak sis myslel, \u017ee bych ty d\u011bti cht\u011bl hned\u2026 ty bys to pro m\u011b ud\u011blal, kdybych na tom trval?“ Tom hran\u011b zasku\u010del.<\/div>\n
„Ty sis rozmyslel tu \u0161kolu?“ <\/div>\n
Bill se zahih\u0148al.<\/div>\n
„Ne, nem\u011bj strach. Pt\u00e1m se op\u011bt \u010dist\u011b hypoteticky. Byly by d\u011bti, kdybych cht\u011bl?“ Tom zv\u00e1\u017en\u011bl, vzal chlapc\u016fv obli\u010dej do dlan\u00ed a s ve\u0161kerou l\u00e1skou, kter\u00e1 v n\u011bm byla, se mu zad\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ud\u011blal bych pro tebe cokoli, co by t\u011b u\u010dinilo \u0161\u0165astn\u00fdm.“ Bill se zaj\u00edknul dojet\u00edm. Kdyby si nep\u0159ipadal hloup\u011b, nejsp\u00ed\u0161 by si dovolil i p\u00e1r slz radosti.<\/div>\n
„Miluju t\u011b.“ M\u00edsto toho za\u0161eptal a proc\u00edt\u011bn\u011b Toma pol\u00edbil.<\/p>\n<\/div>\n
Tomovi zapl\u00e1ly v o\u010d\u00edch ro\u0161\u0165\u00e1ck\u00e9 plam\u00ednky, kdy\u017e se od sebe odt\u00e1hli.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co bychom ale prozat\u00edm mohli?“ Nap\u00ednal Billa. Ten ale nem\u00ednil jen tak st\u0159\u00edlet od boku, rad\u011bji \u010dekal, a\u017e Tom sv\u016fj n\u00e1pad dopov\u00ed. „N\u00e1zorn\u011b si vyzkou\u0161et, jak takov\u00e1 mam\u010da s ta\u0165kou na takov\u00fdch svi\u0161t\u00edch pracujou.“ Uculil se a v\u00fdmluvn\u011b se vrhnul na Billovi rty.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Je\u0161t\u011b mnohem d\u0159\u00edve, ne\u017e se prvn\u00ed rann\u00ed sv\u011btlo dostalo skrz blankytn\u00e9  z\u00e1v\u011bsy v lo\u017enici, Tom se probouzel. Unaven\u00fd a rozbolav\u011bl\u00fd se posadil na posteli, dlouze si vyt\u00edral ospalky z o\u010d\u00ed a z\u00edval. V\u011bd\u011bl, \u017ee se mu u\u017e ale dnes v\u00edce usnout nepoda\u0159\u00ed, proto se o to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[309],"tags":[],"class_list":["post-11772","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-se-mnou-se-bat-nemusis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11772","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11772"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11772\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11772"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11772"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11772"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}