{"id":118,"date":"2019-05-19T16:00:00","date_gmt":"2019-05-19T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=113"},"modified":"2019-05-19T16:00:00","modified_gmt":"2019-05-19T15:00:00","slug":"in-my-eyes-9-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2019\/05\/19\/in-my-eyes-9-1-2\/","title":{"rendered":"In My Eyes 9. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: SunlovestheMoon<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026 chce\u0161 pravdu, \u017ee?“ Zeptal se Bill.<\/div>\n
To, co Tom opravdu cht\u011bl, bylo znovu pro\u017e\u00edt tu chv\u00edli, kdy jej Bill pol\u00edbil. Do toho okam\u017eiku tam toho nebylo p\u0159\u00edli\u0161, co by \u017eivilo tu p\u0159ita\u017elivost probubl\u00e1vaj\u00edc\u00ed mezi nimi, jen p\u0159\u00edle\u017eitostn\u00e9 doteky, a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 kr\u00e1tk\u00e9, aby se daly opravdu po\u010d\u00edtat, ale Tom to stejn\u011b d\u011blal. A v tom polibku bylo je\u0161t\u011b n\u011bco dal\u0161\u00edho: pokus o \u00fat\u011bchu, ne\u017e se Bill rozt\u0159\u00e1sl a st\u00e1hl. Bill, kter\u00fd te\u010f klidn\u011b sed\u011bl a \u010dekal na Tomovu odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
Tom se nadechl a p\u0159ik\u00fdvl, o\u010di m\u011bl jen trochu roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9. Cht\u011bl jsi to v\u011bd\u011bt<\/em>, p\u0159ipomn\u011bl s\u00e1m sob\u011b.<\/div>\n
„Jsi si jist\u00fd?“<\/div>\n
„Ano,“ \u0159ekl Tom pevn\u011b. „Jen m\u00e1m tolik ot\u00e1zek a je to trochu t\u011b\u017ek\u00e9 poskl\u00e1dat si v hlav\u011b to, co se pr\u00e1v\u011b stalo. Ale jestli mi ji m\u016f\u017ee\u0161 d\u00e1t\u2026 pak ano.“<\/div>\n
Bill p\u0159ik\u00fdvl, jeho v\u00fdraz byl v\u00e1\u017en\u00fd. „Tohle pro n\u00e1s\u2026 nen\u00ed lehk\u00e1 v\u011bc,“ \u0159ekl, zat\u00edmco spolu s Gustavem sd\u00edleli stejn\u00fd, nerozlu\u0161titeln\u00fd pohled.<\/div>\n
„Nech\u00e1v\u00e1me si to pro sebe,“ dodal Gustav ti\u0161e.<\/div>\n
„Obvykle. Ale-“ Bill se zarazil, stiskl rty a pot\u0159\u00e1sl hlavou. Pod\u00edval se omluvn\u011b na Gustava, kter\u00fd naklonil hlavu kup\u0159edu, a Bill se usm\u00e1l a k\u00fdvl, ne\u017e se oto\u010dil zp\u00e1tky k Tomovi. „Promi\u0148.“<\/div>\n
\n

Byla to tich\u00e1 v\u00fdm\u011bna mezi p\u0159\u00e1teli a Bill pochopil, \u017ee by se Tom mohl c\u00edtit vynechan\u00fd.<\/p><\/div>\n

Tom sklopil hlavu. „Ale pokud si to nech\u00e1v\u00e1te pro sebe a do ni\u010deho se nezapl\u00e9t\u00e1te, tak pro\u010d\u2026 toti\u017e, j\u00e1 ch\u00e1pu pro\u010d, proto\u017ee jsem v\u00e1s vid\u011bl, to, co um\u00edte, ale\u2026“ Tom se frustrovan\u011b odml\u010del, m\u011bl pocit, jako by mu ot\u00e1zky v hlav\u011b b\u011bhaly v kruz\u00edch.<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm, \u017ee ot\u00e1zka pro\u010d<\/em> pat\u0159\u00ed do rozhovoru, kter\u00fd tak \u00fapln\u011b nezahrnuje m\u011b, ale nech m\u011b to podat takhle,“ nab\u00eddl Gustav. „\u0158ekl jsi, \u017ee to nen\u00ed skute\u010dn\u00e9. Mysl\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 docela dobrou p\u0159edstavu o tom, co to je.“<\/div>\n
M\u00e1<\/em>? Intenzita Billova pohledu jej pob\u00edzela zam\u011b\u0159it se na daleko p\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00ed prvn\u00ed \u010d\u00e1st Gustavova koment\u00e1\u0159e, Tom pot\u0159\u00e1sl hlavou, musel z\u016fstat ve spr\u00e1vn\u00e9m sm\u011bru. „Nejd\u0159\u00edv mi odpov\u011bz na tohle. Pro\u010d uchov\u00e1v\u00e1\u0161 krevn\u00ed vaky v ledni\u010dce, kdy\u017e m\u00e1\u0161 ve sv\u00e9 pracovn\u011b l\u00e9ka\u0159skou lednici?“<\/div>\n
„Je to pohodln\u011bj\u0161\u00ed,“ \u0159ekl Gustav. „Nemysleli jsme si, \u017ee ti to bude vadit.“<\/div>\n
„Mysleli jsme, \u017ee u\u017e jsi to tak trochu v\u011bd\u011bl,“ za\u0161klebil se Bill. „Musel jsi m\u00edt n\u011bjakou p\u0159edstavu, kdy\u017e ses vr\u00e1til.“<\/div>\n
„No\u2026 vr\u00e1til jsem se z v\u00edce ne\u017e jednoho d\u016fvodu, ale\u2026 oh, pohodln\u011bj\u0161\u00ed\u2026“ Tom to slovo vydechl a vst\u0159eb\u00e1val jejich domn\u011bnku – doktor \u0159ekl \u00b4my\u00b4 – \u017ee u\u017e po celou dobu v\u011bd\u011bl to, co ve skute\u010dnosti vytu\u0161il teprve p\u0159ed chv\u00edl\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Mo\u017en\u00e1 by to bylo\u2026 m\u00e9n\u011b bolestn\u00e9, kdybys prost\u011b \u0159ekl, co si mysl\u00ed\u0161, \u017ee nen\u00ed skute\u010dn\u00e9,“ navrhl Gustav.<\/div>\n
Tom se kr\u00e1tce zasm\u00e1l, zat\u00edmco sklopil pohled, ne\u017e znovu vzhl\u00e9dl k jejich o\u010d\u00edm. V\u0161ichni t\u0159i byli ohledn\u011b toho v\u0161eho tak v\u00e1\u017en\u00ed a Tom to pravd\u011bpodobn\u011b v\u0161echno ch\u00e1pal \u00fapln\u011b \u0161patn\u011b. Koneckonc\u016f, ten ve\u010der, kdy se setkali, byl jen sotva p\u0159i v\u011bdom\u00ed\u2026 nic nebylo definitivn\u00ed. Z\u010dervenal, c\u00edtil se v\u00edce ne\u017e jen trochu hloup\u011b, \u017ee se chyst\u00e1 vyslovit to, co si mysl\u00ed. Existovalo rozumn\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed t\u00e9m\u011b\u0159 na v\u0161echno, ale p\u0159inejmen\u0161\u00edm bude obvin\u011bn z toho, \u017ee m\u00e1 a\u017e moc \u017eivou p\u0159edstavivost.<\/div>\n
„Up\u00ed\u0159i.“<\/div>\n
Sledoval, jak Bill poslal pohled Gustavovi, jeho\u017e jedinou zm\u011bnou v\u00fdrazu bylo to, \u017ee na n\u011bj nazp\u00e1tek zamrkal. \u017d\u00e1dn\u00fd z nich ne\u0159ekl v\u016fbec nic za dobu n\u011bkolika \u00fader\u016f srdce, ne\u017e se Gustav oto\u010dil Tomov\u00fdm sm\u011brem s tich\u00fdm potvrzen\u00edm.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem to v\u011bd\u011bl,“ Tom zvedl ruce do vzduchu a rozpa\u010dit\u011b sklopil hlavu. „V\u011bd\u011bl jsem – co\u017ee? Co\u017ee? Co znamen\u00e1 \u00b4okay\u00b4?“ Zvedl hlavu a zneklidn\u011bn\u011b se rozhl\u00e9dl s up\u0159\u00edmnou nev\u011b\u0159\u00edcnost\u00ed. Za\u010dal vrt\u011bt hlavou a p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil si ruce na hrudi. „Ne. Vy dva to na m\u011b mus\u00edte hr\u00e1t\u2026“<\/div>\n
\n

„Tome.“ Bill zachytil jeho p\u0159edlokt\u00ed a dr\u017eel ho, zat\u00edmco si druhou rukou rozep\u00ednal ko\u0161ili a odhalil tak hlubok\u00fd v\u00fdst\u0159ih bled\u00e9 k\u016f\u017ee. Pak se naklonil kup\u0159edu a p\u0159it\u00e1hl si toho n\u00e1dhern\u011b zmaten\u00e9ho mu\u017ee bl\u00ed\u017e. Vedl Tomovu hlavu a lehce si ji op\u0159el o hrudn\u00edk, trhnul sebou nad t\u00edm h\u0159ejiv\u00fdm pocitem Tomova ucha proti sv\u00e9 chladn\u00e9 k\u016f\u017ei.<\/p><\/div>\n

Tom\u016fv pohled se uzamkl s Billov\u00fdma tmav\u00fdma o\u010dima, ne\u017e polo\u017eil hlavu na jeho hrudn\u00edk a zvedl ruku, aby se p\u0159idr\u017eel. V\u0161iml si kontrastu mezi bledou k\u016f\u017e\u00ed a zlatav\u00fdm op\u00e1len\u00edm jeho vlastn\u00edho t\u011bla. Jeho prsty ukryt\u00e9 pod z\u00e1hybem Billovy ko\u0161ile se napjaly, kdy\u017e palcem zavadil o bradavku, a Tom zaslechl tich\u00fd vzdech.<\/div>\n
Byl rozpt\u00fdlen Billovou jednoduchou \u010dinnost\u00ed rozep\u00edn\u00e1n\u00ed ko\u0161ile a pot\u00e9 i tou fyzickou bl\u00edzkost\u00ed, \u017ee si ani nev\u0161iml, co mu cht\u011bl Bill uk\u00e1zat. A pot\u00e9 u\u017e ano.<\/div>\n
\n

\u017d\u00e1dn\u00fd tlukot srdce.<\/p><\/div>\n

\n

Z\u00edral na Billovu hru\u010f, posunul sv\u00e9 ucho, jako by bylo Billovo srdce n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem na \u0161patn\u00e9m m\u00edst\u011b.<\/p><\/div>\n

Nic.<\/div>\n
Vyt\u00e1hl ruku zpod Billovy a p\u0159itiskl dva prsty na stranu jeho krku pod \u010delist\u00ed, kde se nach\u00e1zela srde\u010dn\u00ed tepna.<\/div>\n
St\u00e1le nic.<\/div>\n
Tom m\u011bl pocit, jako by mu jeho vlastn\u00ed srdce na okam\u017eik p\u0159estalo b\u00edt, pohladil k\u016f\u017ei, kde by se m\u011bl nach\u00e1zet Bill\u016fv puls, ne\u017e zvedl hlavu k jeho o\u010d\u00edm, jemn\u00fdm, tmav\u00fdm, a z\u00e1rove\u0148 i obez\u0159etn\u00fdm. Prsty sklouzl zp\u00e1tky dol\u016f, aby znovu p\u0159itiskl dla\u0148 k Billovu hrudn\u00edku, tentokr\u00e1t si pov\u0161iml jeho t\u011blesn\u00e9 teploty a jeho strach za\u010dal ustupovat zv\u011bdavosti. Bylo to chladn\u00e9, podpr\u016fm\u011brn\u00e9, ale ne \u00fapln\u011b studen\u00e9, a k\u016f\u017ee pod jeho dlan\u00ed byla hladk\u00e1 a jemn\u00e1. Teprve kdy\u017e uc\u00edtil, jak Bill jemn\u011b odt\u00e1hl jeho ruku od sv\u00e9ho boku, kam se n\u011bjak p\u0159esunula, Tom se probral.<\/div>\n
\n

„Ty\u2026“ Tom si ol\u00edzl rty a zkusil to znovu, jeho hlas byl trochu ochrapt\u011bl\u00fd. „Nen\u00ed tam \u017e\u00e1dn\u00fd tlukot srdce.“<\/p><\/div>\n

„Ne, nen\u00ed,“ \u0159ekl Bill. „My opravdu nesp\u00edme ani nej\u00edme.“<\/div>\n
„Nezem\u0159eme,“ dodal Gustav.<\/div>\n
Tomem pro\u0161la myri\u00e1da emoc\u00ed, kdy\u017e se posadil na pohovku. St\u00e1le c\u00edtil strach, ale i zv\u011bdavost. Trochu se mu to\u010dila hlava, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee jeho dech je ten jedin\u00fd, kter\u00fd mohl sly\u0161et. Kupodivu se zd\u00e1lo, \u017ee z Billa vyza\u0159uje jak\u00fdsi smutek, kter\u00fd nemohl vid\u011bt, pouze c\u00edtit. Ale bylo to n\u011bco, co bude mo\u017en\u00e1 \u0159e\u0161it jindy, pokud k tomu dostane \u0161anci. Prozat\u00edm sta\u010dilo jen sna\u017eit se vst\u0159ebat tu nejpodivn\u011bj\u0161\u00ed, ale i nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed konverzaci, jakou kdy v \u017eivot\u011b vedl, takov\u00fd okam\u017eik u\u017e nikdy znovu v \u017eivot\u011b neza\u017eije. Ale byl tam jeden specifick\u00fd bod, kter\u00fd postr\u00e1dal.<\/div>\n
„Zuby,“ zamumlal Tom a zvedl dva prsty zak\u0159iven\u00e9 jako provizorn\u00ed \u0161pi\u010d\u00e1ky. Tv\u00e1\u0159 mu povadla, kdy\u017e se Bill na sv\u00e9m m\u00edst\u011b zavrt\u011bl, nap\u0159\u00edmil se a p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil pa\u017ee ve zjevn\u00e9m podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„A kdy\u017e si pomysl\u00edm, \u017ee jsme se b\u00e1li, \u017ee se s t\u00edm nevyrovn\u00e1,“ Gustav obr\u00e1til o\u010di v sloup.<\/div>\n
Oba up\u00ed\u0159i spolu mluvili, jako by tam Tom nebyl.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee m\u00e1\u0161 pravdu, Gustave, bylo to s n\u00edm mnohem lep\u0161\u00ed, kdy\u017e byl pod sedativy.“<\/div>\n
„To lze za\u0159\u00eddit.“<\/div>\n
Tom p\u0159eskakoval pohledem z Billa na Gustava a zmaten\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli poru\u0161il n\u011bjakou up\u00edrskou etiketu. „Co? No tak\u2026“<\/div>\n
\n

Bill se k Tomovi oto\u010dil a ml\u010dky z\u00edral, ne\u017e zvedl ruce, aby nazna\u010dil uvozovky. „\u0160pi\u010d\u00e1ky,“ dodal s \u00fa\u0161klebkem a znovu zk\u0159\u00ed\u017eil ruce.<\/p><\/div>\n

Ach. Tom zrudl a sklopil hlavu. T\u00edm jedin\u00fdm slovem je zredukoval na nic jin\u00e9ho ne\u017e jen stereotyp. Byl to ten druh zaujatosti, kter\u00fd pova\u017eoval za nesnesiteln\u00fd ve zp\u016fsobu, jak\u00fdm se lid\u00e9 \u010dasto d\u00edvali na jeho styl vlas\u016f a oble\u010den\u00ed, a tohle se nijak neli\u0161ilo. „Myslel jsem, \u017ee by to mohlo b\u00fdt\u2026“<\/div>\n
„Ach, ty sis to myslel?“ Bill vydal zvuk mezi odfrknut\u00edm a mlasknut\u00edm.<\/div>\n
„Nikdy jsem nem\u011bl nic ke srovn\u00e1n\u00ed,“ byla Tomova odpov\u011b\u010f. „V tomto p\u0159\u00edpad\u011b to nen\u00ed ten nejlep\u0161\u00ed d\u016fvod, ale je to jedin\u00e9 od\u016fvodn\u011bn\u00ed, kter\u00e9 k tomu m\u016f\u017eu d\u00e1t. Navzdory tomu, co si mysl\u00edm, je t\u011b\u017ek\u00e9 se sm\u00ed\u0159it-„<\/div>\n
„\u017de existujeme?“ Sko\u010dil mu do toho Bill.<\/div>\n
Tom se ocitl ve slep\u00e9 uli\u010dce bez jak\u00e9koliv cesty ven, bez ohledu na to, jak opatrn\u011b volil slova. A mohl vid\u011bt, \u017ee Billa to tr\u00e1p\u00ed mnohem v\u00edce ne\u017e doktora, alespo\u0148 pokud se dalo soudit dle doktorova neutr\u00e1ln\u00edho v\u00fdrazu.<\/div>\n
„V tom m\u00e1 pravdu,“ p\u0159ipustil Gustav. „Pro v\u011bt\u0161inu lid\u00ed jsme fantazie, m\u00fdtus. Ale to neznamen\u00e1, \u017ee je to o to m\u00e9n\u011b pravdiv\u00e9,“ dodal a oto\u010dil se k Tomovi.<\/div>\n
\n

Tom pomalu p\u0159ik\u00fdvl. „J\u00e1 to ch\u00e1pu, ale\u2026 m\u011bl jsem zat\u00edm asi t\u0159icet minut na to, abych to v\u0161echno vst\u0159ebal, v\u00edte? A vy dva jste m\u011bli\u2026 jako dlouho, kolik, ehm\u2026“ Tomovi se trochu zlomil hlas, jak se zakoktal. My\u0161lenka na to, \u017ee by znal jejich skute\u010dn\u00fd v\u011bk, u\u010dinila celou tu realitu je\u0161t\u011b znepokojiv\u011bj\u0161\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Gustav je o p\u00e1r let star\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1,“ \u0159ekl Bill.<\/div>\n
„A\u2026 ehm, kolik ti je?“ Zeptal se Tom, zn\u011bl p\u0159itom daleko klidn\u011bji, ne\u017e se c\u00edtil.<\/div>\n
„Takov\u00fdmhle jsem se stal p\u0159ed 300 lety, Tome.“<\/div>\n
Tom jednodu\u0161e s om\u00e1men\u00fdm pohledem p\u0159ik\u00fdvl, usm\u00e1l se a pot\u00e1hl si kalhoty, zat\u00edmco vstal a okam\u017eit\u011b se vydal ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Tome? Tome?“ Bill vstal a hodil \u00fazkostliv\u00fdm pohledem po Gustavovi.<\/div>\n
„M\u00e1me jen pivo. Pot\u0159ebuju n\u011bco siln\u011bj\u0161\u00edho, hned jsem zp\u00e1tky, neboj se,“ ujistil ho Tom. A pak, proto\u017ee musel, Tom p\u0159e\u0161el zp\u00e1tky, vzal do dlan\u00ed Bill\u016fv kr\u00e1sn\u00fd obli\u010dej a rychle ho pol\u00edbil, ne\u017e se op\u011bt roze\u0161el.<\/div>\n
Bill semkl sv\u00e9 brn\u00edc\u00ed rty. „Okay. Ale nemysli si, \u017ee se t\u00edmhle vyvl\u00edkne\u0161 z t\u00e9 v\u011bci se \u00b4\u0161pi\u010d\u00e1ky\u00b4.“<\/p>\n

autor: SunlovestheMoon<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> original<\/span><\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: SunlovestheMoon „Tak\u017ee\u2026 chce\u0161 pravdu, \u017ee?“ Zeptal se Bill. To, co Tom opravdu cht\u011bl, bylo znovu pro\u017e\u00edt tu chv\u00edli, kdy jej Bill pol\u00edbil. Do toho okam\u017eiku tam toho nebylo p\u0159\u00edli\u0161, co by \u017eivilo tu p\u0159ita\u017elivost probubl\u00e1vaj\u00edc\u00ed mezi nimi, jen p\u0159\u00edle\u017eitostn\u00e9 doteky, a\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[714],"tags":[],"class_list":["post-118","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-in-my-eyes"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/118","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=118"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/118\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=118"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=118"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=118"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}