{"id":11825,"date":"2010-04-24T17:00:00","date_gmt":"2010-04-24T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11796"},"modified":"2010-04-24T17:00:00","modified_gmt":"2010-04-24T16:00:00","slug":"lutte-pour-l-amour-26","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/04\/24\/lutte-pour-l-amour-26\/","title":{"rendered":"Lutte pour l’amour 26."},"content":{"rendered":"
autor: Lady Kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"355\"<\/div>\n
Cuknu sebou, kdy\u017e se Jess p\u0159itiskne v\u00edce k m\u00e9mu t\u011blu. Malinko se zavrt\u00ed, ale d\u00e1l spokojen\u011b pod\u0159imuje. Moje ruka klou\u017ee po jej\u00edch z\u00e1dech, jen\u017ee pohyby jsou sp\u00ed\u0161e automatick\u00e9, strojen\u00e9 ne\u017e pln\u00e9 n\u011bhy a l\u00e1sky. S pohledem up\u0159en\u00fdm do stropu si zas a znovu p\u0159ehr\u00e1v\u00e1m Weeinu posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvu. N\u011bco m\u011b neust\u00e1le nut\u00ed, abych na to myslel. N\u011bco se mi po\u0159\u00e1d nezd\u00e1. Ale co to jen je? M\u00e1 to jist\u011b spojitost s Violett, n\u011bco s n\u00ed nebylo v po\u0159\u00e1dku. Jako by to ani nebyla ona. T\u0159eba si v\u0161echno ale jen \u0161patn\u011b vysv\u011btluji… Mo\u017en\u00e1 m\u00e1 jen n\u011bjak\u00e9 osobn\u00ed probl\u00e9my, kter\u00e9 se Billa, vlastn\u011b n\u00e1s v\u016fbec net\u00fdkaj\u00ed. Copak m\u00e1 moje kamar\u00e1dka na starost jen n\u00e1s dva? M\u00e1 p\u0159ece sv\u016fj vlastn\u00ed \u017eivot. Ale i tak na ni mysl\u00edm, sna\u017e\u00edm se p\u0159ij\u00edt na to, co by j\u00ed mohlo d\u011blat starosti. Kdyby mi odpov\u011bd\u011bla, ned\u011blal bych to. Jen\u017ee kdy\u017e jsem se j\u00ed zeptal, jestli ji n\u011bco netr\u00e1p\u00ed, odbyla m\u011b, \u017ee se nem\u00e1m strachovat a \u017ee je v po\u0159\u00e1dku. To bylo pravd\u011bpodobn\u011b to, \u010d\u00edm mi nasadila brouka do hlavy. V\u017edy, kdy\u017e jsem m\u011bl n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my, sv\u011b\u0159il jsem se j\u00ed a obr\u00e1cen\u011b to bylo zrovna tak. Jen\u017ee te\u010f se tak nestalo… V tom je zakopan\u00fd pes.<\/p>\n<\/div>\n
Do toho se je\u0161t\u011b p\u0159id\u00e1v\u00e1  m\u016fj vnit\u0159n\u00ed hlas, kter\u00fd se mi pokou\u0161\u00ed n\u011bco sd\u011blit, jen\u017ee mu nerozum\u00edm. Nedovedu si spr\u00e1vn\u011b vylo\u017eit jeho vol\u00e1n\u00ed. A nesm\u00edm opomenout sv\u016fj strach. U\u017e je to tu zase! Op\u011bt se mi vpl\u00ed\u017eil do nitra, a\u010dkoli… T\u0159eba se ani nevpl\u00ed\u017eil, sp\u00ed\u0161e jen d\u0159\u00edmal a \u010dekal na svou p\u0159\u00edle\u017eitost. Tu dostal a op\u011bt se dere na povrch. Za co? Za co m\u011b kdo takhle trest\u00e1? Do Weeiny n\u00e1v\u0161t\u011bvy jsem byl, d\u00e1 se \u0159\u00edct, v pohod\u011b. Jen\u017ee te\u010f… Zase moc p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, hled\u00e1m probl\u00e9my i tam, kde nejsou anebo d\u0159\u00edve nebyly. N\u011bco se stane a ruku do ohn\u011b bych dal za to, \u017ee m\u00e1m pravdu. N\u011bco se u\u017e brzy stane nebo se u\u017e stalo. V\u00edm to. C\u00edt\u00edm to. D\u011bs\u00edm se toho. Nechci to. Pokus\u00edm se zav\u0159\u00edt o\u010di a po vzoru sle\u010dny po m\u00e9m boku usnout, ale neda\u0159\u00ed se. Ty dot\u011brn\u00e9 my\u0161lenky a rostouc\u00ed pochybnosti mi to nedovoluj\u00ed.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Opatrn\u011b odsunu Jess, uvelebenou na m\u00e9 hrudi. Ta n\u011bco zamuml\u00e1 ze span\u00ed, oto\u010d\u00ed se na druh\u00fd bok a sp\u00ed klidn\u011b d\u00e1l. P\u0159ekryji jej\u00ed  t\u011blo dekou a s\u00e1m se vyhrabu z postele. Hod\u00edm na sebe prvn\u00ed, co mi padne pod ruku, s\u00e1hnu po mobilu a potichounku jako my\u0161ka opust\u00edm lo\u017enici. V \u017eupanu, jen\u017e je jedin\u00fdm, co hal\u00ed moji nahotu, se posad\u00edm na seda\u010dku a p\u0159ehazuji si mobil z ruky do ruky jako hork\u00fd brambor. Nakonec se ale rozhodnu. Najedu do telefonn\u00edho seznamu a vyhled\u00e1m \u010d\u00edslo osoby, se kterou se v n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch minut\u00e1ch hodl\u00e1m spojit. P\u0159edt\u00edm ne\u017e ale \u010d\u00edslo vyto\u010d\u00edm, zkontroluji \u010das. Je p\u00e1r minut po des\u00e1t\u00e9, to by je\u0161t\u011b sp\u00e1t nemusela. Ale stejn\u011b se p\u0159ipravuji na mo\u017enost, \u017ee dostanu vynad\u00e1no, \u017ee vol\u00e1m takhle pozd\u011b. Ale co… Mus\u00edm se ujistit a zbavit se pochybnost\u00ed. Kdy\u017e se dozv\u00edm, \u017ee je v\u0161e v po\u0159\u00e1dku… teda ne v po\u0159\u00e1dku, ale tak, jak mi bylo \u0159e\u010deno, uklidn\u00edm se a budu moct v klidu j\u00edt sp\u00e1t.  <\/div>\n
„Ahoj,“ pozdrav\u00edm, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b na druh\u00e9 stran\u011b ozve hlas volan\u00e9ho. „Neru\u0161\u00edm?“<\/div>\n
„Ale v\u016fbec ne,“ odv\u011bt\u00ed mi mamka, „copak se stalo? Jsi v po\u0159\u00e1dku, zlat\u00ed\u010dko?“ Hned se strachuje. Z\u0159ejm\u011b u\u017e nem\u016f\u017eu zavolat jen tak. Abych mohl vlastn\u00ed matce zavolat, mus\u00edm bu\u010f n\u011bco pot\u0159ebovat anebo mus\u00ed b\u00fdt se mnou n\u011bco v nepo\u0159\u00e1dku. I kdy\u017e co se div\u00edm, v\u017edy\u0165 jsem o sob\u011b u\u017e hezky dlouhou dobu nedal v\u011bd\u011bt. A kdy\u017e vezmu v \u00favahu \u010das, kdy vol\u00e1m, je jej\u00ed reakce docela logick\u00e1.<\/div>\n
„Ne, ne, mami. Jsem v pohod\u011b, neboj,“ ubezpe\u010d\u00edm ji, \u017ee mi nic nesch\u00e1z\u00ed a ani mi nen\u00ed ubli\u017eov\u00e1no. „Jen nem\u016f\u017eu sp\u00e1t…“<\/div>\n
„A proto mi vol\u00e1\u0161?“ zept\u00e1 se m\u011b udiven\u011b. Jsem si malinko nab\u011bhnul. Te\u010f to vypad\u00e1, \u017ee d\u016fvodem m\u00e9ho no\u010dn\u00edho telefon\u00e1tu je jen nuda a nespavost.<\/div>\n
„To v\u016fbec ne. J\u00e1 jen… Jak se m\u00e1\u0161… m\u00e1te?“ oprav\u00edm se okam\u017eit\u011b, aby si nemyslela, \u017ee je mi Bill ukradenej. „A taky mi je n\u011bjak divn\u011b. Takov\u00fd zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit… To proto nem\u016f\u017eu sp\u00e1t. Ale z\u0159ejm\u011b je to t\u00edm dvoj\u010dec\u00edm poutem.“ Zkus\u00edm to na ni a vy\u010dk\u00e1v\u00e1m, \u017ee mi hned za\u010dne referovat o Billov\u011b zdravotn\u00edm stavu, ale nestane se tak. Mamka chv\u00edli ml\u010d\u00ed, ne\u017e kone\u010dn\u011b znovu promluv\u00ed.<\/div>\n
„Dvoj\u010dec\u00edm poutem?“ zopakuje po mn\u011b. Co se div\u00ed, proboha! Bylo to tak v\u017edycky. Jakmile byl jeden z n\u00e1s nemocn\u00fd, ten druh\u00fd se c\u00edtil taky mizern\u011b. Nech\u00e1pu, co ji na tom p\u0159ekvapilo, m\u011bla by b\u00fdt zvykl\u00e1. Leda\u017ee…<\/div>\n
„No jasn\u011b, Bill je nemocn\u00fd, tak proto se asi c\u00edt\u00edm takhle b\u00eddn\u011b. Co mu vlastn\u011b je? Douf\u00e1m, \u017ee jen ch\u0159ipka a nic v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edho.“<\/div>\n
„Bill?“ div\u00ed se a zn\u00ed, jako by se domn\u00edvala, \u017ee si z n\u00ed bu\u010f d\u011bl\u00e1m legraci anebo jsem se do\u010dista pom\u00e1tl. „Ale tv\u016fj bratr je zdrav\u00fd, brou\u010dku.“<\/div>\n
„Jak zdrav\u00fd?!“ vyhrknu a vstanu. Asi jsem se p\u0159eslechnul.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dnou ch\u0159ipku nem\u00e1 a ani si nest\u011b\u017eoval, \u017ee by ho n\u011bco bolelo.“<\/div>\n
„Mami, se\u0161 si jist\u00e1?“ ubezpe\u010duji se rad\u011bji je\u0161t\u011b jednou. „T\u0159eba sis nev\u0161imla anebo ti nic ne\u0159ekl, aby sis ned\u011blala starosti.“ Pr\u00e1v\u011b jsem \u0159ekl nejv\u011bt\u0161\u00ed pitomost, co jsem mohl. Bill sice nikdy neb\u00fdval \u010dasto nemocn\u00fd, ale jakmile ho u\u017e n\u011bco skolilo, st\u00e1lo to za to a jen slep\u00fd by si nev\u0161iml, \u017ee mu nen\u00ed dob\u0159e. Okam\u017eit\u011b dostal vysok\u00e9 hore\u010dky, jeho o\u010di vypadaly jako by byly ze skla, m\u011bl popraskan\u00e9 rty, po\u0159\u00e1d poleh\u00e1val, nic jej nebavilo a dostat do n\u011bj j\u00eddlo byl nadlidsk\u00fd \u00fakol. St\u011b\u017e\u00ed n\u011bco vypil… A taky zn\u00e1m na\u0161i maminu. T\u00e9 by to jist\u011b neuniklo. Kdykoli jednomu z jej\u00edch syn\u00e1\u010dk\u016f n\u011bco bylo, poznala to okam\u017eit\u011b. Kdy\u017e jsem byl mlad\u0161\u00ed, m\u011bl jsem dojem, \u017ee na m\u011b nemoc rozpoznala d\u0159\u00edv, ne\u017e v\u016fbec vypukla a ne\u017e jsem si j\u00ed s\u00e1m sta\u010dil uv\u011bdomit.<\/div>\n
„Tomi,“ oslov\u00ed m\u011b l\u00e1skypln\u011b, „nic mu nen\u00ed. A v krku ho nebol\u00ed stoprocentn\u011b. Pr\u00e1v\u011b toti\u017e sed\u00ed v ob\u00fdv\u00e1ku, kouk\u00e1 se na televizi a cpe se zmrzlinou.“<\/p>\n<\/div>\n
Najednou usly\u0161\u00edm v pozad\u00ed zvuk televize a hned na to se ozve Bill\u016fv zvoniv\u00fd sm\u00edch. Mamka se z\u0159ejm\u011b p\u0159esunula za n\u00edm. No nezn\u00ed, \u017ee by mu bylo \u0161patn\u011b. Na\u0161e rodi\u010dka pravd\u011bpodobn\u011b nelhala. Ale lh\u00e1\u0159 tu jeden z\u0159ejm\u011b p\u0159ece jen bude…<\/div>\n
„Mohla bys mi ho d\u00e1t? Mysl\u00edm Billa,“ vyslov\u00edm svoje p\u0159\u00e1n\u00ed. Po\u0159\u00e1d se mi nechce v\u011b\u0159it tomu, co jsem se pr\u00e1v\u011b dozv\u011bd\u011bl. Mus\u00edm sly\u0161et jeho hlas, teprve tehdy uv\u011b\u0159\u00edm, \u017ee mu nic nechyb\u00ed a je zdrav\u00fd jako rybi\u010dka. Sly\u0161\u00edm, jak mamka tlumen\u00fdm hlasem o n\u011b\u010dem diskutuje s Billem, dokonce zaslechnu i to, jak j\u00ed moje dvoj\u010de n\u011bco odpov\u00ed. Sice jsem mu nerozum\u011bl, ale co \u0159ekl, mi vz\u00e1p\u011bt\u00ed mamka p\u0159etlumo\u010d\u00ed. I kdy\u017e si mysl\u00edm, \u017ee obsah malinko pozm\u011bnila.<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 se pr\u00fd zlobit, ale te\u010f to nejde. Pr\u00fd ti zavol\u00e1.“ To si ze m\u011b d\u011blaj\u00ed srandu! Co mu p\u0159el\u00edtlo p\u0159es nos? \u010cekal jsem, \u017ee ch\u0148apne po mobilu, \u017ee hned za\u010dne mlet p\u00e1t\u00e9 p\u0159es dev\u00e1t\u00e9 a on ne. Copak mu po mn\u011b nen\u00ed ani tro\u0161i\u010dku smutno? J\u00e1 trp\u00edm, ob\u010das m\u00e1m chu\u0165 se za n\u00edm rozb\u011bhnout, ale pak si vzpomenu na moji a Violettinu akci, mus\u00edm s\u00e1m sebe zastavit a z\u016fstat hezky tam, kde jsem.  <\/div>\n
„Mami, pros\u00edm, dej mu ten mobil. \u0158ekni mu… \u0159ekni mu, \u017ee je to d\u016fle\u017eit\u00e9.“ Za\u00fap\u00edm a vy\u010dk\u00e1m, ne\u017e vy\u0159\u00edd\u00ed dvoj\u010deti m\u016fj vzkaz. Bill zase n\u011bco zamuml\u00e1 a op\u011bt nerozum\u00edm. Jedin\u00e9, co jsem pochytil, byla slova ‚nechci s n\u00edm‘. Zbytek si dok\u00e1\u017eu domyslet…<\/div>\n
„Tome, te\u010f to nejde. S\u00e1m ti zavol\u00e1.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ vzd\u00e1m to. Nem\u00e1 cenu p\u0159esv\u011bd\u010dovat ji, aby mu ten telefon prost\u011b nacpala k uchu a n\u011bjak ho p\u0159im\u011bla mluvit. To po n\u00ed cht\u00edt nem\u016f\u017eu. „Tak mu alespo\u0148 vy\u0159i\u010f, \u017ee mu p\u0159eji hezk\u00fd sny. Dobrou.“<\/div>\n
„Vy\u0159\u00edd\u00edm a b\u011b\u017e klidn\u011b sp\u00e1t, opravdu je v po\u0159\u00e1dku. Dobrou noc, brou\u010dku.,“ rozlou\u010d\u00ed se se mnou a zav\u011bs\u00ed. Hned na to sebou seknu na seda\u010dku a mobil mrsknu n\u011bkam vedle sebe. Tohle je bu\u010f zl\u00fd sen anebo hodn\u011b \u0161patn\u00fd vtip. Tak\u017ee v prvn\u00ed \u0159ad\u011b se zd\u00e1, \u017ee se Bill s m\u00fdm odchodem vyrovnal, na \u010dem\u017e m\u00e1 pravd\u011bpodobn\u011b velkou z\u00e1sluhu Violett. Jen\u017ee to dopadlo tak, jak jsem necht\u011bl. M\u016fj bratr se sice u\u017e netr\u00e1p\u00ed, co\u017e je opravdu dob\u0159e. Jen\u017ee m\u00ednus na tom je, \u017ee jsem mu tak\u0159ka ukradenej. Zadruh\u00e9 mi moje nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1dka lhala, poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b mi lhala! Nev\u00edm, co je hor\u0161\u00ed, jestli zjistit, \u017ee jsem Billovi volnej, nebo \u017ee m\u00e1m za kamar\u00e1dku lh\u00e1\u0159ku.  <\/div>\n
„Tomi,“ ozve se za mnou. Kdy\u017e se oto\u010d\u00edm, uvid\u00edm Jess v m\u00e9m ob\u0159\u00edm triku, s rozcuchan\u00fdmi vlasy a s \u00fasm\u011bvem na rtech. „S k\u00fdm jsi to mluvil?“ Okam\u017eik je\u0161t\u011b post\u00e1v\u00e1 na m\u00edst\u011b, ale pak p\u0159ejde k seda\u010dce a posad\u00ed se mi na kl\u00edn. Ruce mi ovine kolem krku a p\u0159ivine se ke mn\u011b.<\/div>\n
„\u00c1le… s mamkou,“ zodpov\u00edm kone\u010dn\u011b jej\u00ed ot\u00e1zku a povzdechnu si. „M\u011bl jsem takov\u00fd divn\u00fd pocit, \u017ee se Billovi n\u011bco stalo, tak jsem se pot\u0159eboval ujistit, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„A?“<\/div>\n
„Jo, je v naprost\u00e9 pohod\u011b. L\u00e1duje se zmrzlinou, sm\u011bje se na cel\u00e9 kolo a kouk\u00e1 na bednu.“ U\u0161kl\u00edbnu se a znovu si povzdechnu.<\/div>\n
„Ale to je p\u0159ece dob\u0159e, ne?“<\/div>\n
„Jo, to je.“ Obejmu ji kolem pasu a nasaji jej\u00ed v\u016fni.<\/div>\n
„Tak pro\u010d se tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 takhle, Tome? Bill je v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
Nem\u00e1m chu\u0165 j\u00ed  nic vysv\u011btlovat. Bylo by to nadlouho, p\u0159ece jen ji nezn\u00e1m zas tak dob\u0159e a vlastn\u011b se j\u00ed ani s t\u00edmhle sv\u011b\u0159ovat nechci. Jess je sice fajn holka, je mi s n\u00ed dob\u0159e, ale n\u011bkter\u00e9 v\u011bci bych p\u0159ed n\u00ed nerad ventiloval. Odbudu ji tedy t\u00edm, \u017ee jsem prost\u011b jen p\u0159eta\u017een\u00fd, a \u017ee to bude brzy dobr\u00fd. Na\u010de\u017e se ke mn\u011b sklon\u00ed, l\u00edbne m\u011b na rty a vstane.<\/div>\n
„Poj\u010f,“ nat\u00e1hne ke mn\u011b dla\u0148, kterou p\u0159ijmu a nech\u00e1m se j\u00ed zav\u00e9st zp\u00e1tky do lo\u017enice. Stejn\u011b bych tady nic nevykoumal, Jess m\u011b alespo\u0148 p\u0159ivede na jin\u00e9 my\u0161lenky.<\/div>\n
P\u0159esto je mi jasn\u00e9,  \u017ee mus\u00edm mluvit co nejd\u0159\u00edve bu\u010f s Wee nebo s Billem, a nejl\u00e9pe s ob\u011bma. S Violett by to nem\u011bl b\u00fdt probl\u00e9m, ale s br\u00e1\u0161kou to bude u\u017e slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
… ::Bill::..<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„T\u00e1\u00e1\u00e1k, hotovo,“ prohl\u00e1s\u00edm v\u00edt\u011bzoslavn\u011b a oto\u010d\u00edm pap\u00edr k Wee, aby se mohla pokochat m\u00fdm v\u00fdtvorem, kter\u00fd tu u\u017e v\u00edc jak hodinu tvo\u0159\u00edm. P\u0159emlouvala m\u011b a p\u0159emlouvala, a\u017e jsem nakonec podlehl, dal jsem se do malov\u00e1n\u00ed jej\u00edho portr\u00e9tu a moje kamar\u00e1dka mi ochotn\u011b sed\u011bla modelem.<\/div>\n
„Billi, tohle…“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, nic moc.“ Obr\u00e1t\u00edm v\u00fdkres zase k sob\u011b a kriticky si ho prohl\u00ed\u017e\u00edm. Mo\u017en\u00e1 jsem si m\u011bl d\u00e1t malinko v\u00edce z\u00e1le\u017eet. Mohl jsem zv\u00fdraznit jej\u00ed o\u010di, kter\u00e9 se mi na n\u00ed l\u00edb\u00ed snad nejv\u00edc. I kdy\u017e ve Weein\u011b p\u0159\u00edpad\u011b je t\u011b\u017ek\u00e9 \u0159\u00edct, co je na n\u00ed nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Je toti\u017e n\u00e1dhern\u00e1 cel\u00e1.<\/div>\n
„Ne, je to \u00fa\u017easn\u00fd,“ vezme mi obr\u00e1zek z rukou a prohl\u00ed\u017e\u00ed si jej s \u00fasm\u011bvem na rtech. „Ale p\u0159ece jen n\u011bco nesed\u00ed…“<\/div>\n
„A co?“ popojedu k n\u00ed a p\u0159es okraj nahl\u00e9dnu na jej\u00ed podobiznu.<\/div>\n
„Namaloval jsi m\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e ve skute\u010dnosti jsem. Opravdu, p\u0159idal jsi mi na kr\u00e1se.“ usm\u011bje se. „D\u011bkuju.“<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za\u010d. A nen\u00ed to pravda, jsi kr\u00e1sn\u00e1,“ pohlad\u00edm ji po ruce. „Jsi jako v\u00edla, moje v\u00edla.“<\/div>\n
Zah\u0159eje m\u011b u srdce, kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee \u00fasm\u011bv, kter\u00fd se znovu objevil na jej\u00edch rtech, jsem vykouzlil j\u00e1 s\u00e1m, a to t\u00edm, co jsem \u0159ekl a co jsem vytvo\u0159il.  <\/div>\n
„Kdo to je?“ vyzv\u00edd\u00e1 Wee, kdy\u017e mi zazvon\u00ed mobil a ohla\u0161uje mi p\u0159\u00edchoz\u00ed hovor. Pod\u00edv\u00e1m se na displej a jedin\u00fdm stiskem zvon\u011bn\u00ed p\u0159eru\u0161\u00edm.<\/div>\n
„Slun\u00ed\u010dko, \u017ee jo?“ odtu\u0161\u00ed spr\u00e1vn\u011b. Jen p\u0159ik\u00fdvnu a hned na to dod\u00e1m: „Nechci s n\u00edm mluvit takhle, chci… Chci ho vid\u011bt, chci, aby p\u0159i\u0161el.“<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku, Billi, nemus\u00ed\u0161 mi nic vysv\u011btlovat. Co ten \u010dtvrtek? Dobr\u00fd?“ zm\u011bn\u00ed t\u00e9ma. Asi tu\u0161\u00ed, \u017ee kdybychom mluvili o n\u011bm, \u017ee by to nedopadlo nejl\u00e9pe a \u017ee bych byl akor\u00e1t smutn\u00fd.<\/div>\n
„Dobr\u00fd? Skv\u011bl\u00fd,“ p\u0159ik\u00fdvnu se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem, „poz\u00edt\u0159\u00ed m\u00e1me spolu n\u011bco domluven\u00e9ho. Docela se t\u011b\u0161\u00edm.“ P\u0159izn\u00e1m se a v mysli zabloud\u00edm ke \u010dtvrte\u010dn\u00edmu odpoledni. Byl jsem zpo\u010d\u00e1tku nerv\u00f3zn\u00ed a moc se mi nikam necht\u011blo. Dokonce jsem uva\u017eoval, \u017ee budu p\u0159edst\u00edrat nevolnost a p\u0159elo\u017e\u00edm to na jindy. P\u0159ece jen jsem se nezbavil pocitu, \u017ee na m\u011b v\u0161ichni zv\u011bdav\u011b civ\u00ed, zat\u00edm neum\u00edm jejich pohledy ignorovat. A kdy\u017e jsem se m\u011bl setkat s n\u011bk\u00fdm nov\u00fdm, m\u011bl jsem obavy, jak se ke mn\u011b bude zpo\u010d\u00e1tku chovat. Nakonec jsem ale s\u00e1m sebe p\u0159ekonal a jsem za to r\u00e1d. Dopadlo to nad o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed skv\u011ble, a \u010das, kter\u00fd jsme spolu m\u011bli str\u00e1vit, mi utekl jako voda. Domluvili jsme se, \u017ee spolu brzy zase n\u011bco podnikneme a to n\u011bco na m\u011b \u010dek\u00e1 u\u017e poz\u00edt\u0159\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Zrovna ve chv\u00edli, kdy se chyst\u00e1m Wee za\u010d\u00edt vypr\u00e1v\u011bt, co jsme v\u0161echno d\u011blali, za\u010dne j\u00ed vyzv\u00e1n\u011bt mobil. V moment\u011b, kdy se moje kamar\u00e1dka pod\u00edv\u00e1 na displej, aby zjistila, kdo zatou\u017eil sly\u0161et jej\u00ed kr\u00e1sn\u00fd hlas, si v\u0161imnu, \u017ee j\u00ed z tv\u00e1\u0159e zmizel \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Promi\u0148, tohle mus\u00edm vz\u00edt. Mohlo by to b\u00fdt d\u016fle\u017eit\u00e9.“ Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b, a kdy\u017e p\u0159ik\u00fdvnu a malinko poodjedu, p\u0159ijme hovor. Listuji kn\u00ed\u017ekou a p\u0159edst\u00edr\u00e1m, \u017ee v n\u00ed n\u011bco hled\u00e1m, ale p\u0159itom nap\u016fl poslouch\u00e1m. Sice je to neslu\u0161n\u00e9, ale u\u017e jin\u00fd nebudu.<\/div>\n
„Te\u010f to nejde, jsem u… u Billa. Okay, pak se stav\u00edm a ty se uklidni,“ jej\u00ed hlas zn\u00ed divn\u011b. Takovou jsem ji je\u0161t\u011b neza\u017eil. Po chvilce Wee hovor ukon\u010d\u00ed a sta\u010d\u00ed mi jedin\u00fd pohled, aby mi do\u0161lo, \u017ee se n\u011bco d\u011bje. Vr\u00e1t\u00edm se k n\u00ed a prohl\u00ed\u017e\u00edm si jej\u00ed ustaranou tv\u00e1\u0159. Asi se nejednalo o zrovna p\u0159\u00e1telsk\u00fd hovor.<\/div>\n
„Wee,“ oslov\u00edm ji ti\u0161e, „stalo se n\u011bco?“ Odpov\u011bdi se nedo\u010dk\u00e1m, moje kamar\u00e1dka sed\u00ed a nep\u0159\u00edtomn\u011b hled\u00ed p\u0159ed sebe. „To byl Mathy? Zlob\u00ed se, \u017ee jsi u m\u011b?“ zkou\u0161\u00edm to znovu. Ale zase se odpov\u011bdi nedo\u010dk\u00e1m. Napadlo m\u011b to n\u011bkolikr\u00e1t. Zaj\u00edmalo by m\u011b, jak to ten jej\u00ed p\u0159\u00edtel nese. Wee za mnou sice chod\u00ed jen jednou t\u00fddn\u011b, ale str\u00e1v\u00ed u m\u011b v\u017edy skoro cel\u00fd den. B\u00fdt na Mathiasov\u011b m\u00edst\u011b, asi bych nesk\u00e1kal radost\u00ed, \u017ee je moje p\u0159\u00edtelkyn\u011b u n\u011bjak\u00e9ho kluka. Jen\u017ee j\u00e1 jsem star\u00fd \u017e\u00e1rlivec, t\u0159eba je Mathy tolerantn\u011bj\u0161\u00ed, co m\u016f\u017eu v\u011bd\u011bt.<\/div>\n
„Jestli to byl on, tak jdi za n\u00edm. Nechci, aby…“<\/div>\n
„Ne, Billi, to je dobr\u00fd,“ promluv\u00ed kone\u010dn\u011b. „Ty za nic nem\u016f\u017ee\u0161. To nebyl Mathy, to byl…“ Najednou se zasekne a pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed. V t\u011bch jej\u00edch je najednou nejistota, jako by v\u00e1hala, zda mi m\u00e1 nebo nem\u00e1 \u0159\u00edct, kdo byl onen volaj\u00edc\u00ed. „To byl jeden kamar\u00e1d, v\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„On na tebe k\u0159i\u010del, \u017ee jo?“ zept\u00e1m se j\u00ed na to, co se mi hon\u00ed hlavou. Ur\u010dit\u011b na ni nebyl mil\u00fd. Kdyby byl, tak by se netv\u00e1\u0159ila takhle a ne\u0159\u00edkala mu, a\u0165 se uklidn\u00ed. Hulv\u00e1t jeden! Co m\u00e1 na ni co je\u010det?<\/div>\n
„Ned\u011blej si starosti. To bude dobr\u00fd.“<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b?“ ubezpe\u010duji se. Nechci, aby se tr\u00e1pila. Mn\u011b od tr\u00e1pen\u00ed pom\u00e1h\u00e1, r\u00e1d bych j\u00ed to n\u011bjak oplatil.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b,“ zase se na m\u011b malinko usm\u011bje, „zn\u00e1m ho. Jist\u011b jde o n\u011bjakou prkotinu. On toti\u017e r\u00e1d a \u010dasto dost p\u0159eh\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
A j\u00e9j\u00e9, \u017ee by dal\u0161\u00ed Tom? Tohle by na n\u011bj sed\u011blo. M\u016fj bratr taky d\u011bl\u00e1 z kom\u00e1ra velblouda a v\u0161echno hrozn\u011b zveli\u010duje. Sta\u010d\u00ed, kdy\u017e si vzpomenu na to, jak sv\u00fdm k\u00e1mo\u0161\u016fm vypr\u00e1v\u011bl ty svoje „\u00fa\u017easn\u00e9“ historky, kde kterou ulovil, co s n\u00ed d\u011blal a nebo jak toho a nebo zase toho ut\u0159el. V\u017edycky si r\u00e1d p\u0159idal a pak si dosyta u\u017e\u00edval jejich obdivn\u00fdch pohled\u016f. Cel\u00fd Tom… Egoistick\u00fd, r\u00e1d st\u0159edem pozornosti a v\u017edy cool. Kdyby tak jeho kamar\u00e1d\u00ed\u010dkov\u00e9 v\u011bd\u011bli, jak dok\u00e1\u017ee b\u00fdt mil\u00fd, pozorn\u00fd a ob\u011btav\u00fd. Nepozn\u00e1vali by ho! M\u016fj Tom je toti\u017e \u00fapln\u011b jin\u00fd. M\u016fj Tom je sice ob\u010das bl\u00e1zen, v posledn\u00ed dob\u011b m\u011b o tom p\u0159esv\u011bd\u010dil hned n\u011bkolikr\u00e1t, ale i tak je lep\u0161\u00ed, ne\u017e za jak\u00e9ho ho maj\u00ed. M\u016fj Tom… mi pr\u00e1v\u011b asi op\u011bt vol\u00e1. Vyt\u00e1hnu mobil z kapsy u mikiny. Co jsem \u0159\u00edkal, je to on. Sice m\u011b to stoj\u00ed dost p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00ed, proto\u017ee bych stra\u0161n\u011b r\u00e1d sly\u0161el jeho hlas, ale nejde to. Znovu hovor odm\u00edtnu. Jestli n\u011bco chce, tak a\u0165 za mnou p\u0159ijde. Nechci poslouchat jeho sliby, chci vid\u011bt \u010diny…  <\/div>\n
autor: Lady Kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lady Kay Cuknu sebou, kdy\u017e se Jess p\u0159itiskne v\u00edce k m\u00e9mu t\u011blu. Malinko se zavrt\u00ed, ale d\u00e1l spokojen\u011b pod\u0159imuje. Moje ruka klou\u017ee po jej\u00edch z\u00e1dech, jen\u017ee pohyby jsou sp\u00ed\u0161e automatick\u00e9, strojen\u00e9 ne\u017e pln\u00e9 n\u011bhy a l\u00e1sky. S pohledem up\u0159en\u00fdm do stropu si zas a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[299],"tags":[],"class_list":["post-11825","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lutte-pour-l-amour"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11825","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11825"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11825\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11825"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11825"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11825"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}