{"id":1185,"date":"2017-06-26T15:00:00","date_gmt":"2017-06-26T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=1178"},"modified":"2017-06-26T15:00:00","modified_gmt":"2017-06-26T14:00:00","slug":"tattoo-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/06\/26\/tattoo-16\/","title":{"rendered":"Tattoo 16."},"content":{"rendered":"
autor: Luki<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n

„Simone?“ Gordon\u016fv hlas zn\u011bl nal\u00e9hav\u011b, a pak u\u017e bylo sly\u0161et jenom Billovo vyjeknut\u00ed a j\u00e1 uc\u00edtil na sv\u00e9m rameni rozt\u0159esenou dla\u0148. Prudce jsem se oto\u010dil a \u0161okovan\u011b zalapal po dechu. Simone po tv\u00e1\u0159i st\u00e9kala slza, dal\u0161\u00edmi m\u011bla zapln\u011bn\u00e9 o\u010di, brada se j\u00ed t\u0159\u00e1sla. V\u016fbec nebyla podobn\u00e1 t\u00e9 divok\u00e9 tyg\u0159ici, kter\u00e1 na m\u011b p\u0159ed malou chv\u00edl\u00ed k\u0159i\u010dela.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1… z\u016fsta\u0148… pros\u00edm… Tome.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

\u2026<\/strong><\/em><\/div>\n

\n

Divok\u00fd lesk v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch \u017eiven\u00fd panikou, strachem a zlobou, a to v\u0161echno bylo zam\u011b\u0159eno na m\u011b. Jeho matku, kter\u00e1 pro n\u011bj chce jenom to nejlep\u0161\u00ed, a p\u0159itom jsem v\u011bd\u011bla, \u017ee mi v\u0161echno proklouz\u00e1v\u00e1 mezi prsty spolu s pomalu mizej\u00edc\u00edmi z\u00e1dy Billova p\u0159\u00edtele. Tom. \u010clov\u011bk, kter\u00fd vnesl do na\u0161\u00ed dom\u00e1cnosti tolik z minulosti, ani\u017e by si toho byl v\u011bdom. Donutil n\u00e1s vid\u011bt a c\u00edtit bolest a strachy, se kter\u00fdmi jsme m\u011bli bojovat u\u017e d\u00e1vno, ale po\u0159\u00e1d bylo snadn\u011bj\u0161\u00ed je ignorovat. Nebo se p\u0159ed nimi zbab\u011ble schovat. Dob\u0159e, ne my, ale j\u00e1<\/em>.<\/div>\n

Bill\u016fv pohled, kter\u00fd mi v\u011bnoval, ne\u017e se vydal za Tomem, m\u011b zamrazil hluboko v kostech, sev\u0159el m\u00e9 srdce a j\u00e1 najednou m\u011bla pocit, \u017ee se nem\u016f\u017eu nadechnout. Tenhle okam\u017eik, p\u0159esn\u011b takhle musel vypadat Nathaniel, kdy\u017e naposledy vych\u00e1zel dve\u0159mi ven vst\u0159\u00edc sv\u00e9 smrti. A j\u00e1 u\u017e te\u010f v\u00edm, jak se c\u00edtila m\u00e1 matka.<\/div>\n
P\u0159\u00e1la bych si m\u00edt v\u00edc \u010dasu na to rozmyslet si, co \u0159\u00edct, co ud\u011blat. P\u0159\u00e1la bych si vr\u00e1tit \u010das o p\u00e1r minut vzad a zv\u00e1\u017eit v\u0161echno, co jsem tomu mlad\u00edkovi vmetla do tv\u00e1\u0159e. Nikdy to nebude m\u016fj nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b, ale jestli ho te\u010f nezastav\u00edm, u\u017e mo\u017en\u00e1 nebudu nik\u00fdm pro sv\u00e9 jedin\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/div>\n
\n

Gordon na m\u011b visel pohledem. B\u00e1l se. B\u00e1l se, \u017ee ud\u011bl\u00e1m je\u0161t\u011b n\u011bco hloup\u011bj\u0161\u00edho. B\u00e1l se, \u017ee neud\u011bl\u00e1m nic. M\u011bl strach, \u017ee ztrat\u00edme sv\u00e9ho syna. Prvn\u00ed kroky \u0161ly trochu ztuha, ale musela jsem ho zastavit. N\u011bkdy se i dosp\u011bl\u00ed mus\u00ed chovat jako dosp\u011bl\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Simone?“ Mysl\u00edm, \u017ee se Gordonovi ulevilo. Nejsp\u00ed\u0161 by to nakonec ud\u011blal s\u00e1m… nenechal by ho,<\/em> aby jen tak zmizel. Gordon byl v\u017edycky t\u00edm, kdo si v\u011bd\u011bl rady, kdy\u017e j\u00e1 u\u017e vy\u010derpala v\u0161echny sv\u00e9 mo\u017enosti.<\/div>\n
Pro\u0161la jsem kolem Billa, kter\u00fd jenom p\u0159ekvapen\u011b zalapal po dechu. Nejsp\u00ed\u0161 \u010dekal posledn\u00ed \u00fatok do zad odch\u00e1zej\u00edc\u00edho mlad\u00edka. T\u0159esouc\u00ed se rukou jsem Toma uchopila za rameno. Hlavou se mi honilo tolik my\u0161lenek. Vzpom\u00ednek na Nathaniela, na moji matku, kter\u00e1 mi kladla na srdce, abych se tomu chlapci alespo\u0148 pokusila d\u00e1t \u0161anci. Abych dala \u0161anci sob\u011b. Ov\u0161em ve chv\u00edli, kdy se ke mn\u011b oto\u010dil, m\u00e1 mysl byla jako vymeten\u00e1. <\/div>\n
\n

„J\u00e1… z\u016fsta\u0148… pros\u00edm… Tome.“ Nev\u00edra, se kterou na m\u011b hled\u011bl, byla t\u00e9m\u011b\u0159 hmatateln\u00e1. Slzy mi sev\u0159ely hrdlo. Jedna mi vyklouzla a ti\u0161e st\u00e9kala po tv\u00e1\u0159i. C\u00edtila jsem jej\u00ed pohyb. Musela jsem se zhluboka nadechnout, abych ze sebe v\u016fbec n\u011bco dostala. „Pros\u00edm, aspo\u0148 na chv\u00edli… j\u00e1… omlouv\u00e1m se…“ ti\u0161e, bez hnut\u00ed jsme st\u00e1li ve dve\u0159\u00edch kuchyn\u011b s my\u0161lenkami v\u00ed\u0159\u00edc\u00edmi kolem n\u00e1s a nikdo najednou nev\u011bd\u011bl, co d\u011blat.<\/p><\/div>\n

„Nep\u016fjdeme si promluvit do ob\u00fdv\u00e1ku?“ Gordonova slova naru\u0161ila tu nep\u0159\u00edjemnou bublinu kolem n\u00e1s. S povd\u011bkem jsem se na n\u011bj oto\u010dila. Bill vedle m\u011b chv\u00edli nech\u00e1pav\u011b t\u011bkal pohledem po n\u00e1s v\u0161ech, jako by nebyl schopn\u00fd pobrat, jak se najednou v\u0161echno oto\u010dilo, a a\u017e Tomovo tich\u00e9 D\u011bkuji<\/em> a nesm\u011bl\u00fd \u00fasm\u011bv na rtech jej vyst\u0159elilo do Tomova n\u00e1ru\u010d\u00ed. Ten mu s rozpaky objet\u00ed op\u011btoval a p\u0159es Billovo rameno ke mn\u011b vyslal pohled, kter\u00fdm jako by se ptal, jestli m\u016f\u017ee. Mohl? No, m\u011bla bych mu d\u00e1t \u0161anci dok\u00e1zat, \u017ee nen\u00ed jako Bushido.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
\u2026<\/strong><\/div>\n
\n

Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jsem nemohl uv\u011b\u0159it tomu, co se v posledn\u00edch minut\u00e1ch stalo. P\u0159ed chv\u00edl\u00ed se m\u00e1 mysl ub\u00edrala sm\u011brem k tomu, jestli si stihnu dostate\u010dn\u011b rychle sbalit sv\u00e9 v\u011bci, i kdy\u017e mi bylo jasn\u00e9, \u017ee bych nejsp\u00ed\u0161 stejn\u011b z bytu neode\u0161el a v dal\u0161\u00ed chv\u00edli sed\u00edm pevn\u011b p\u0159itisknut\u00fd k Tomovu boku na na\u0161em gau\u010di, s rodi\u010di naproti n\u00e1m.<\/p><\/div>\n

Mamka si odka\u0161lala a zhluboka se nadechla. V\u011bnovala n\u00e1m ob\u011bma pohled, a nakonec se zad\u00edvala na mou ruku pevn\u011b propletenou s Tomov\u00fdmi prsty. Zatajil se mi dech, kdy\u017e mam\u010din\u00fdm tolik unaven\u00fdm obli\u010dejem problesklo smutn\u00e9 pousm\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
\n

„Omlouv\u00e1m se. V\u00e1m ob\u011bma… v\u00edm, \u017ee to, jak jsem se p\u0159edt\u00edm chovala… je to pro m\u011b t\u011b\u017ek\u00e9, ale douf\u00e1m, \u017ee se to zlep\u0161\u00ed. Ne\u010dekejte srd\u00ed\u010dka a mot\u00fdlky, ale slibuju, \u017ee u\u017e se nebudu pokou\u0161et volat policii.“ Ta\u0165ka pevn\u011b sv\u00edral mam\u010dinu ruku a povzbudiv\u011b se na n\u00e1s usm\u00edval. Vypadalo to, \u017ee se m\u016f\u017eu kone\u010dn\u011b nadechnout s nad\u011bj\u00ed, \u017ee bude l\u00edp. „Ov\u0161em od v\u00e1s tu snahu o\u010dek\u00e1v\u00e1m taky. Billovi je sotva \u0161estn\u00e1ct, tak\u017ee mysl\u00edm, \u017ee bychom se m\u011bli domluvit na n\u011bjak\u00fdch pravidlech. Jsem ochotn\u00e1 zva\u017eovat kompromisy, ale po\u0159\u00e1d budete br\u00e1t na z\u0159etel na to, \u017ee my jsme s Gordonem rodi\u010de, ano?“<\/p><\/div>\n

Oba jsme s Tomem p\u0159ik\u00fdvli a napjat\u011b \u010dekali na podm\u00ednky toho, abychom mohli b\u00fdt spolu.<\/div>\n
„Fajn. Mysl\u00edm, \u017ee t\u00edm nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edm je komunikace. Tak\u017ee v\u017edycky, kdy\u017e se budete cht\u00edt sej\u00edt, budeme o tom s Gordonem v\u011bd\u011bt. T\u00edm mysl\u00edm, kde a s k\u00fdm p\u0159esn\u011b. A hlavn\u011b v kolik se vr\u00e1t\u00ed\u0161 dom\u016f. A dodr\u017e\u00ed\u0161 to, ano? Je mysl\u00edm pitomost, abys m\u011bl vych\u00e1zky jenom na hodinu denn\u011b, ale to neznamen\u00e1, \u017ee se dom\u016f bude\u0161 vracet a\u017e v deset ve\u010der. Tak\u017ee to ud\u011bl\u00e1me takhle. Doma bude\u0161 nejpozd\u011bji v sedm. A bude\u0161 se n\u00e1m pravideln\u011b hl\u00e1sit.“ Mamka se pod\u00edvala na ta\u0165ku, jestli se v\u0161\u00edm souhlas\u00ed, a ten jenom povzbudiv\u011b pok\u00fdval hlavou. Mysl\u00edm, \u017ee se mu hlavn\u011b ulevilo, alespo\u0148 tak vypadal. „A to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Za chv\u00edli ti za\u010dnou zkou\u0161ky, tak\u017ee o\u010dek\u00e1v\u00e1m, \u017ee se tv\u016fj \u0161koln\u00ed prosp\u011bch nezhor\u0161\u00ed, jinak v\u00ed\u0161, co to bude znamenat.“<\/div>\n
\n

„Neboj, mami, v\u0161echno to zvl\u00e1dnu.“ Klidn\u011b nebudu chodit sp\u00e1t, abych se mohl u\u010dit, hlavn\u011b kdy\u017e to bude znamenat, \u017ee se m\u016f\u017eu v\u00eddat s Tomem.<\/p><\/div>\n

Nakonec po n\u00e1s mamka cht\u011bla je\u0161t\u011b slib, \u017ee nebudeme d\u011blat \u017e\u00e1dn\u00e9 blbosti. Do \u010deho\u017e zahrnula mimo jin\u00e9 alkohol, drogy a k m\u00e9 zlosti i dal\u0161\u00ed tetov\u00e1n\u00ed. Na t\u00e9 posledn\u00ed polo\u017ece jsem byl odhodlan\u00fd je\u0161t\u011b u n\u00ed zapracovat, ale te\u010f jsem oddan\u011b p\u0159ikyvoval, jenom aby si to je\u0161t\u011b nerozmyslela.<\/div>\n
Po p\u00e1r minut\u00e1ch mezi n\u00e1mi zavl\u00e1dlo ticho. V\u0161ichni jsme toho m\u011bli dost na p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. Pak se ale mamka zvedla, \u017ee je unaven\u00e1 a \u017ee si jde lehnout. Tom se zvedl z gau\u010de a m\u011b t\u00edm pohybem vzal s sebou. Tak n\u011bjak jsem to jej\u00ed prohl\u00e1\u0161en\u00ed bral jako nen\u00e1padnou pob\u00eddku pro Toma, \u017ee by byl nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das se rozlou\u010dit, v\u0161ak u\u017e taky bylo skoro sedm ve\u010der a z\u00edtra bylo pond\u011bl\u00ed, ale mamka se nejsp\u00ed\u0161 rozhodla n\u00e1s v\u0161echny dneska neust\u00e1le \u0161okovat, proto\u017ee…<\/div>\n
\n

„J\u00e1… ehmm… jestli chce\u0161, m\u016f\u017ee\u0161 tu je\u0161t\u011b chv\u00edli z\u016fstat, Tome… alespo\u0148 za tebou nebude muset Bill ut\u00edkat ven.“ Bylo vid\u011bt, \u017ee je to pro mamku hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 \u0159\u00edct, ale nakonec se i pousm\u00e1la. Projela mnou najednou takov\u00e1 radost, \u017ee jsem se rozeb\u011bhl k n\u00ed a omotal kolem n\u00ed pevn\u011b pa\u017ee.<\/p><\/div>\n

„D\u011bkuju, mami. A slibuju, \u017ee se budeme sna\u017eit, jo?“ Vlepil jsem j\u00ed pusu na tv\u00e1\u0159. Simone si jenom povzdechla, p\u0159ejela mi dlan\u00ed po z\u00e1dech a pak se odt\u00e1hla.<\/div>\n
„Hlavn\u011b se sna\u017e, abych toho nelitovala, Bille. Ano?“ Pak se oto\u010dila na Gordona a spole\u010dn\u011b ode\u0161li do lo\u017enice. Nejsp\u00ed\u0161 si toho taky m\u011bli hodn\u011b co \u0159\u00edct.<\/div>\n
\n

„Vypad\u00e1 to, \u017ee jsme dostali d\u00e1rkem p\u00e1r minut jenom pro sebe.“ Tom do\u0161el ke mn\u011b a dlan\u011bmi na m\u00fdch boc\u00edch si m\u011b p\u0159it\u00e1hl bl\u00ed\u017ee k sob\u011b. „Necht\u011blo by to odm\u011bnu pro hrdinu?“ D\u0159\u00edv, ne\u017e jsem se sta\u010dil nadechnout, Tomovy rty se p\u0159itiskly na ty m\u00e9. Ale nebyl to \u017e\u00e1dn\u00fd drav\u00fd polibek, jak jsem od n\u011bj o\u010dek\u00e1val, takov\u00fd, kter\u00fdm by m\u011b p\u0159ipravil o zbytky rozumu. Ne, bylo to n\u011b\u017en\u00e9 dot\u00fdk\u00e1n\u00ed. Lehounk\u00e9 pohyby, kter\u00fdmi m\u011b Tom ponoukal, abych se mu otev\u0159el. \u0160pi\u010dkou jazyka polaskal m\u016fj spodn\u00ed ret, co\u017e ze m\u011b vydolovalo tou\u017eebn\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed a zp\u016fsobilo naprost\u00e9 zm\u011bknut\u00ed kolen. Kdyby si m\u011b Tom nep\u0159itiskl pevn\u011b do n\u00e1ru\u010d\u00ed, nejsp\u00ed\u0161 bych se mu svalil k noh\u00e1m. Pevn\u011b jsem se ho dr\u017eel za ramena a zaji\u0161\u0165oval si tak svou stabilitu, kdy\u017e m\u011b Tom kousl hrav\u011b do rtu a kone\u010dn\u011b se do\u010dkal. Vpustil jsem jej k sob\u011b. P\u0159iv\u00edtal jsem jeho dobyva\u010dn\u00fd jazyk, sv\u00fdmi rty jsem tlumil Tomovo hrdeln\u00ed zast\u00e9n\u00e1n\u00ed. Jeho boky t\u00e9m\u011b\u0159 nepatrn\u011b, ale nep\u0159ehl\u00e9dnuteln\u011b narazily do m\u00e9ho kl\u00edna. Na\u0161e citliv\u00e9 partie se o sebe ot\u0159ely a bylo poznat, \u017ee oba jsme na tom stejn\u011b. Oba jsme byli jako n\u00e1lo\u017e dynamitu, kdykoliv jsme dostali p\u0159\u00edle\u017eitost ud\u011blat ze sv\u00fdch osobn\u00edch prostor\u016f n\u00e1\u0161 jeden, spole\u010dn\u00fd. Aspo\u0148 tak to dneska vypadalo u\u017e od okam\u017eiku, kter\u00fd jsme spolu pro\u017eili v Tomov\u011b byt\u011b.<\/p><\/div>\n

\n

Tomovy dlan\u011b m\u011b hladily p\u0159es boky na z\u00e1da, aby se vydaly na cestu dol\u016f na m\u016fj zade\u010dek. C\u00edtil jsem horkost Tomov\u00fdch dlan\u00ed, kter\u00fdmi si m\u011b pokusil p\u0159itisknout je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017ee k sob\u011b, a pak za\u010dal Tom s n\u00e1mi ob\u011bma couvat dozadu. Pochopil jsem jeho \u00fastup ve chv\u00edli, kdy jsme se svalili na pohovku. P\u0159ist\u00e1l jsem na Tomovi, kter\u00fd t\u00edm pohybem t\u011b\u017ece vydechl.<\/p><\/div>\n

„Zd\u00e1l ses b\u00fdt leh\u010d\u00ed.“ Po\u0161k\u00e1dlil m\u011b. Naklonil jsem se nad n\u011bj, s vrt\u011bn\u00edm se uvelebil do pohodln\u00e9 pozice a pod bradu si slo\u017eil pa\u017ee. Se zaujet\u00edm jsem studoval kr\u00e1sn\u00e9 rysy sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, kter\u00fd mi m\u016fj pohled pobaven\u011b vracel.<\/div>\n
„Myslel jsi to v\u00e1\u017en\u011b?“ Musel jsem sly\u0161et Tomova slova je\u0161t\u011b jednou. Byl jsem toho pln\u00fd. Po\u0159\u00e1d mi v u\u0161\u00edch zn\u011blo Tomovo p\u0159izn\u00e1n\u00ed, \u017ee se do m\u011b zamiloval.<\/div>\n
„V\u017edycky mysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b cokoliv, co \u0159eknu.“ Mrknul na m\u011b. „Co konkr\u00e9tn\u011b m\u00e1\u0161 ale na mysli?“ Pozvedl obo\u010d\u00ed a podle t\u0159pytu v tmav\u00fdch o\u010d\u00edch, kter\u00e9 na m\u011b up\u00edral, mi bylo jasn\u00e9, \u017ee moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, na co jsem se ptal.<\/div>\n
„Taky jsem to myslel v\u00e1\u017en\u011b.“<\/div>\n
„Tak to je dob\u0159e, \u017ee mluv\u00edme o tom stejn\u00e9m.“ H\u0159ejiv\u011b se na m\u011b usm\u00e1l, dlan\u011bmi mi jemn\u011b vytv\u00e1\u0159el krou\u017eky na z\u00e1dech.<\/div>\n
\n

Vypadalo to, \u017ee to budu muset \u0159\u00edct prvn\u00ed j\u00e1, proto\u017ee jsem to po\u0161etile cht\u011bl sly\u0161et. V\u00edm, \u017ee se po\u0159\u00e1d \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee \u010diny jsou v\u00edc ne\u017e slova a Tom to dneska dok\u00e1zal v\u00edc ne\u017e jasn\u011b, ale n\u011bkdy \u010dlov\u011bk prost\u011b mus\u00ed sly\u0161et, aby se ujistil. <\/p><\/div>\n

„J\u00e1 jsem se do tebe-„<\/div>\n
„Zamiloval.“ Tom m\u011b p\u0159eru\u0161il. „Tak v tom v\u011bz\u00edme oba a\u017e po bradu.“<\/div>\n
Oba jsme se na sebe usm\u00edvali jako dva zamilovan\u00ed bl\u00e1zni, ale mysl\u00edm, \u017ee to ani jednomu z n\u00e1s nevadilo. Kone\u010dn\u011b to toti\u017e vypadalo, \u017ee to nejv\u011bt\u0161\u00ed drama na\u0161eho za\u010d\u00ednaj\u00edc\u00edho vztahu je za n\u00e1mi, a te\u010f u\u017e jsme se mohli t\u011b\u0161it jenom na ty dechberouc\u00ed z\u00e1\u017eitky, kter\u00e9 mi jisk\u0159en\u00ed Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed slibovalo za\u017e\u00edt.<\/div>\n
Pak Tom p\u0159ezval inicivativu a trochu nemotorn\u011b si m\u011b p\u0159eto\u010dil pod sebe. Zabo\u0159en\u00e9mu v m\u011bkkosti pohovky s h\u0159ejivou t\u00edhou Tomova t\u011bla nad sebou, mi nikdy nebylo tak dob\u0159e. Tom si okam\u017eit\u011b p\u0159ivlastnil m\u00e9 rty v \u017e\u00e1dostiv\u00e9m polibku a j\u00e1 mu byl v\u00edce ne\u017e n\u00e1pomocn\u00fd. Dlan\u011bmi jsem hladil Toma v\u0161ude, kam jsem dos\u00e1hl, a on na tom nebyl l\u00e9pe. Bylo tady p\u0159\u00edli\u0161 mnoho m\u00edst k dot\u00fdk\u00e1n\u00ed, a z\u00e1rove\u0148 p\u0159\u00edli\u0161 m\u00e1lo \u010dasu k jejich objevov\u00e1n\u00ed. Netrvalo to toti\u017e moc dlouho a v chodb\u011b vrzly dve\u0159e. Ta\u0165ka. Tom si toho tich\u00e9ho zvuku zjevn\u011b nev\u0161iml, proto\u017ee kdy\u017e jsem opustil jeho rty, p\u0159ejel t\u011bmi sv\u00fdmi na m\u016fj krk.<\/div>\n
\n

„Tome, ta\u0165ka…“ Tom se na m\u011b nech\u00e1pav\u011b pod\u00edval, ale na\u0161t\u011bst\u00ed mu t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b v o\u010d\u00edch bleskla jisk\u0159i\u010dka pozn\u00e1n\u00ed a odsko\u010dil ode m\u011b tak rychle, \u017ee se t\u00e9m\u011b\u0159 svalil na zem a bouchl hlavou o konferen\u010dn\u00ed stolek.<\/p><\/div>\n

Mno, jak jsem si tak prohl\u00ed\u017eel sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, jeho planouc\u00ed o\u010di vzru\u0161en\u00edm, z\u010dervenal\u00e9 tv\u00e1\u0159e, napuchl\u00e9 rty a zcela patrn\u011b se r\u00fdsuj\u00edc\u00ed mu\u017estv\u00ed pod tmavou l\u00e1tkou jeho kalhot, ned\u011blal jsem si moc iluze, \u017ee j\u00e1 vypad\u00e1m l\u00edp. Mohl jsem jenom doufat, \u017ee bude Gordon m\u00edt aspo\u0148 trochu pochopen\u00ed. Posadil jsem se na gau\u010d a sledoval Toma, kter\u00fd si sedl do vzd\u00e1len\u00e9ho k\u0159esla. Koukli jsme na sebe a oba se za\u010dali uculovat jako dva naprost\u00ed pitomci a p\u0159esn\u011b takhle n\u00e1s na\u0161el i m\u016fj ta\u0165ka. Chv\u00edli na n\u00e1s nech\u00e1pav\u011b koukal, vzhledem k tomu, \u017ee jsme ka\u017ed\u00fd sed\u011bli v jednom rohu pokoje, ov\u0161em oba jsme vypadali pomuchlan\u011b.<\/div>\n
\n

„Kouk\u00e1m, nezah\u00e1leli jste.“ Mrknul po mn\u011b a pousm\u00e1l se. „Mamka u\u017e sp\u00ed. Bylo toho na ni hodn\u011b.“ Pro\u0161el kolem n\u00e1s k oknu, kde se z\u00e1dy k n\u00e1m zastavil. „Necht\u011bl jsem to \u0159e\u0161it p\u0159ed Simone, ale… je mi jasn\u00e9, \u017ee zakazovat v\u00e1m to je pitomost, proto\u017ee kdy\u017e budete cht\u00edt, stejn\u011b si p\u0159\u00edle\u017eitost najdete, tak\u017ee… prost\u011b bezpe\u010dn\u011b, jo? Kondomy v\u00e1m kupovat nebudu, ale-„<\/p><\/div>\n

„Je\u017ei\u0161i, tati.“ Bylo mi neskute\u010dn\u011b trapn\u011b a v\u016fbec mi nepomohl pohled na Toma, kter\u00fd v sob\u011b dusil sm\u00edch. Mysl\u00edm, \u017ee jsem byl rud\u00fd a\u017e na zadku, o kter\u00fd tady vlastn\u011b celou dobu \u0161lo.<\/div>\n
„No co? Tvrd\u00ed\u0161 mi, \u017ee jsi skoro dosp\u011bl\u00fd, tak bys m\u011bl p\u0159evz\u00edt trochu t\u00e9 zodpov\u011bdnosti, ne?“ Kone\u010dn\u011b se na n\u00e1s oto\u010dil a na rtech mu pohr\u00e1val rozpa\u010dit\u00fd \u00fasm\u011bv. Mysl\u00edm, \u017ee nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee bude syna pou\u010dovat o chr\u00e1n\u011bn\u00e9m sexu kv\u016fli nemocem. \u0158ekl bych, \u017ee m\u011bl sp\u00ed\u0161 p\u0159ipravenou \u0159e\u010d na t\u00e9ma p\u0159ed\u010dasn\u00e9ho rodi\u010dovstv\u00ed a jak mu p\u0159edej\u00edt. Ale sna\u017eil se. Vstal jsem a p\u00e1r kroky p\u0159ekonal vzd\u00e1lenost mezi n\u00e1mi. Gordon byl trochu p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e jsem jej objal a ti\u0161e mu pod\u011bkoval. Vlastn\u011b jsme nejsp\u00ed\u0161 mohli d\u011bkovat hlavn\u011b jemu. Ne ka\u017ed\u00fd otec by byl tak v pohod\u011b s t\u00edm, \u017ee jeho jedin\u00fd syn je gay. „Fajn, ale pro dne\u0161ek u\u017e se v\u0161ichni rozlou\u010d\u00edme. Tebe z\u00edtra \u010dek\u00e1 \u0161kola, mlad\u00edku a jsem si jist\u00fd, \u017ee Tom u\u017e se taky nem\u016f\u017ee do\u010dkat, a\u017e si ud\u011bl\u00e1 pohodl\u00ed u sebe doma, \u017ee?“<\/div>\n
\n

Necht\u011blo se mi s Tomem lou\u010dit. Pr\u00e1v\u011b te\u010f bych pot\u0159eboval aspo\u0148 p\u011bt minut s n\u00edm o samot\u011b, aby mi mohl oplatit dne\u0161n\u00ed dopoledne. A Tom taky vypadal, \u017ee by pot\u0159eboval trochu m\u00e9 p\u00e9\u010de, ale ob\u011bma n\u00e1m bylo jasn\u00e9, \u017ee to neklapne. Pro jeden den u\u017e toho bylo dost.<\/p><\/div>\n

Po tom, co jsme se rozlou\u010dili, jsem se svalil v pokoji na postel a do ruky vzal sv\u016fj milovan\u00fd mobil. Chystal jsem se napsat Tomovi, jak byl dneska \u00fa\u017easn\u00fd, ale on byl rychlej\u0161\u00ed. Mobil zavibroval a na m\u011b bliklo Tomovo jm\u00e9no.<\/div>\n
<\/p>\n

Jsi nejlep\u0161\u00ed. Uvid\u00edme se z\u00edtra?<\/em><\/div>\n

\n

Mohlo to b\u00fdt dokonalej\u0161\u00ed?<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Jsem r\u00e1d, \u017ee sis toho v\u0161imnul \ud83d\ude1b Rozhodn\u011b.<\/em><\/div>\n

\n

M\u011bl jsem vych\u00e1zky do sedmi, tak\u017ee jsem toho hodlal n\u00e1le\u017eit\u011b vyu\u017e\u00edt. Hor\u0161\u00ed bylo ov\u0161em to, \u017ee Tom se v pr\u00e1ci nemohl jenom tak ul\u00edt. Ale jak se zd\u00e1lo, s t\u00edm jsem si nemusel d\u011blat hlavu, proto\u017ee…<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

Fajn, tak se stav z\u00edtra hned po \u0161kole. M\u011bl bych tam m\u00edt pauzu, mladej \ud83d\ude1b<\/em><\/div>\n

\n

Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee nesn\u00e1\u0161\u00edm, kdy\u017e mi tak \u0159\u00edk\u00e1, ale i tak m\u011b rozesm\u00e1l. Bo\u017ee, p\u0159e\u017e\u00edt t\u011bch p\u00e1r hodin ve \u0161kole bude utrpen\u00ed. Je\u0161t\u011b\u017ee tam bude i Gustav… sakra, m\u011bl bych mu d\u00e1t v\u011bd\u011bt, \u017ee je\u0161t\u011b \u017eiju, \u017ee je v\u0161echno v pohod\u011b.<\/p><\/div>\n

<\/p>\n

\ud83d\ude1b z\u00edtra :-*<\/em><\/div>\n

\n

Vy\u0165ukal jsem jednu kr\u00e1tkou zpr\u00e1vu i pro Gustava, \u017ee v\u0161echno dopadlo v\u00edc ne\u017e dob\u0159e a \u017ee mu v\u0161echno z\u00edtra ve \u0161kole pov\u00edm, abych se potom kone\u010dn\u011b s my\u0161lenkami na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele postaral o probl\u00e9m, kter\u00fd m\u011b dneska tr\u00e1pil cel\u00fd den. A \u017ee to bylo velmi rychle vy\u0159e\u0161eno, se nemus\u00edm, mysl\u00edm, zmi\u0148ovat.<\/p>\n

autor: Luki<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Luki „Simone?“ Gordon\u016fv hlas zn\u011bl nal\u00e9hav\u011b, a pak u\u017e bylo sly\u0161et jenom Billovo vyjeknut\u00ed a j\u00e1 uc\u00edtil na sv\u00e9m rameni rozt\u0159esenou dla\u0148. Prudce jsem se oto\u010dil a \u0161okovan\u011b zalapal po dechu. Simone po tv\u00e1\u0159i st\u00e9kala slza, dal\u0161\u00edmi m\u011bla zapln\u011bn\u00e9 o\u010di, brada<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[667],"tags":[],"class_list":["post-1185","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-tattoo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1185","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=1185"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/1185\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=1185"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=1185"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=1185"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}