{"id":11853,"date":"2010-04-20T17:00:00","date_gmt":"2010-04-20T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11824"},"modified":"2010-04-20T17:00:00","modified_gmt":"2010-04-20T16:00:00","slug":"lutte-pour-l-amour-25","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/04\/20\/lutte-pour-l-amour-25\/","title":{"rendered":"Lutte pour l’amour 25."},"content":{"rendered":"
autor: Lady Kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"355\"<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b doraz\u00edme na m\u00edsto. Wee stoj\u00ed ml\u010dky po m\u00e9m boku, zat\u00edmco moje o\u010di se sna\u017e\u00ed naj\u00edt n\u011bco, \u010d\u00edm je toto m\u00edsto zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u010d\u00edm se tolik odli\u0161uje od ostatn\u00edch m\u00edst v tomto rozlehl\u00e9m parku. M\u016fj pohled p\u0159ech\u00e1z\u00ed od \u0159eky ke kv\u011btin\u00e1m, zabloud\u00ed i k ptactvu v korun\u00e1ch strom\u016f, kter\u00e9 si vesele prozp\u011bvuje a p\u0159el\u00e9t\u00e1v\u00e1 z v\u011btve na v\u011btev, a\u017e se nakonec sto\u010d\u00ed k moj\u00ed spole\u010dnici. Teprve kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1m na ni, mi dojde, pro\u010d m\u011b sem vzala. Pohled jej\u00edch o\u010d\u00ed je up\u0159en\u00fd v d\u00e1li, na rtech se j\u00ed rozprost\u00edr\u00e1 \u00fasm\u011bv. Mohlo m\u011b to napadnout, toto m\u00edsto je jej\u00ed obl\u00edben\u00e9. P\u0159estanu okukovat svoji kamar\u00e1dku a sna\u017e\u00edm se znovu prohl\u00e9dnout si okol\u00ed, tentokr\u00e1t v\u0161ak jej\u00edma o\u010dima a mnohem pozorn\u011bji.<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161echno je sv\u00fdm zp\u016fsobem n\u00e1dhern\u00e9 a toto m\u00edsto nen\u00ed v\u00fdjimkou. Zlatav\u00e9 slunce se koupe v proud\u00edc\u00ed \u0159ece, pt\u00e1ci si poletuj\u00ed a la\u0161kuj\u00ed mezi sebou ve vzduchu. V\u00e1nek, kter\u00fd pohlad\u00ed moji tv\u00e1\u0159, s sebou p\u0159in\u00e1\u0161\u00ed sm\u011bsici v\u016fn\u00ed, ji\u017e v sob\u011b ukr\u00fdvaj\u00ed kv\u011btiny.<\/div>\n
„M\u00e1m to tu r\u00e1da,“ sp\u00ed\u0161e za\u0161ept\u00e1 Weein hlas. Nediv\u00edm se j\u00ed, n\u011b\u010d\u00edm to m\u00edsto u\u010darovalo i mn\u011b. Kdy\u017e jsme sem dorazili, p\u0159i\u0161lo mi jako ka\u017ed\u00e9 druh\u00e9 v parku, ale jakmile jsem se rozhl\u00e9dnul pozorn\u011bji, na\u0161el jsem spoustu n\u00e1dhern\u00fdch a tolik odli\u0161n\u00fdch skute\u010dnost\u00ed, kter\u00fdch jsem si zprvu nev\u0161imnul, jeliko\u017e jsem se rozhl\u00ed\u017eel ve sp\u011bchu.<\/p>\n<\/div>\n
„Chod\u00edm sem p\u0159em\u00fd\u0161let,“ p\u0159id\u0159epne si ke mn\u011b, „n\u011bkdy tu sed\u00edm i hodiny.“<\/div>\n
„Ch\u00e1pu, je to tu pro to jako stvo\u0159en\u00e9.“ Kone\u010dn\u011b nahlas vyslov\u00edm to, nad \u010d\u00edm u\u017e n\u011bkolik m\u00e1lo minut p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm. Nev\u00edm, zda je to mnou a nebo na m\u011b opravdu zap\u016fsobilo tolik toto m\u00edsto. Ale m\u00e1m dojem, \u017ee \u010das zpomalil sv\u016fj krok. P\u0159est\u00e1v\u00e1m vn\u00edmat sv\u011bt kolem, ten za branou parku mi miz\u00ed, jako by jej pohltila mlha. Ta sam\u00e1 mlha, je\u017e dote\u010f byla us\u00eddlena v moj\u00ed mysli, z kter\u00e9 ustupuje a odkr\u00fdv\u00e1 mi tak postavu, je\u017e se do n\u00ed zahalila. Postavu osoby, kter\u00e1 figuruje snad ve v\u0161ech m\u00fdch snech, v p\u0159\u00e1n\u00edch i tu\u017eb\u00e1ch. Osobu, ji\u017e jsem p\u0159ed n\u011bkolika dny zatla\u010dil do nejzaz\u0161\u00edho kouta m\u00e9 mysli a sna\u017eil se p\u0159edst\u00edrat, \u017ee nen\u00ed tak d\u016fle\u017eit\u00e1, jak se zd\u00e1lo. Omyl… Je to bojovn\u00edk a nenech\u00e1 se nat\u011bsnat do pozad\u00ed. N\u011bkolik dn\u00ed jsem si na n\u011bj tak\u0159ka nevzpomn\u011bl a pokud se tak stalo, bylo to jen na n\u011bkolik m\u00e1lo vte\u0159in. Jednalo se p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b o slab\u00fd z\u00e1blesk, vyvolan\u00fd vzpom\u00ednkou na ur\u010ditou etapu m\u00e9ho mlad\u00e9ho \u017eivota. Neprotestoval, klidn\u011b si d\u0159\u00edmal v koutu, jen\u017e jsem mu p\u0159id\u011blil, a \u010dekal na svoji p\u0159\u00edle\u017eitost. Tu dostal v moment\u011b, kdy jsme ve\u0161li sem… v moment\u011b, kdy m\u016fj pohled padl na tu lavi\u010dku… <\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Ani nev\u00edm, jak jsem se tu poprv\u00e9 ocitla…“ prolom\u00ed znovu ticho Wee. „Pamatuji si jen, \u017ee ten den byl naprosto \u0161\u00edlen\u00fd. V\u0161echno na m\u011b padalo, probl\u00e9my se na m\u011b valily ze v\u0161ech stran. Zd\u00e1lo se mi, \u017ee nic nem\u00e1 cenu, \u017ee se z toho nevyhrabu. Bylo to, jako by se v\u0161echno, na co s\u00e1hnu, pokazilo. Proto jsem vypadla z bytu, \u0161la jsem, ani\u017e bych v\u011bd\u011bla kam. Nakonec m\u011b nohy zanesly sem…“<\/div>\n
Pozoruji, jak pomalinku vstane a p\u0159esune se p\u0159ede m\u011b, kde si znovu p\u0159id\u0159epne a vezme moji dla\u0148 a sev\u0159e ji ve sv\u00e9. Jej\u00ed druh\u00e1 ruka spo\u010dine na m\u00e9 noze. Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, tahle v\u00edla ke mn\u011b dok\u00e1\u017ee mluvit i beze slov. S nik\u00fdm, vyjma jedn\u00e9 osoby, jsem tenhle pocit nem\u011bl. V jej\u00edch o\u010d\u00edch dok\u00e1\u017eu vy\u010d\u00edst, \u017ee je tu pro m\u011b, \u017ee m\u011b neopust\u00ed. Dotekem sv\u00e9 dlan\u011b mi d\u00e1v\u00e1 najevo, \u017ee m\u011b zachyt\u00ed, pokud bych m\u011bl upadnout a i kdybych se ocitl na dn\u011b, pom\u016f\u017ee mi z n\u011bj vst\u00e1t a uk\u00e1\u017ee mi kudy d\u00e1l. \u00dasm\u011bvem na rtech mi d\u00e1v\u00e1 zn\u00e1t, \u017ee jsem pro ni N\u011aK\u00ddM. Objevila se v m\u00e9m \u017eivot\u011b, ve chv\u00edli, kdy jsem se znovu ocitnul v za\u010darovan\u00e9m kruhu, ve kter\u00e9m jsem se motal a nemohl jsem naj\u00edt cestu z n\u011bj.  <\/div>\n
„Wee, v\u011b\u0159\u00ed\u0161 na z\u00e1zraky?“ Vyslov\u00edm svoji ot\u00e1zku a stisknu jej\u00ed dla\u0148 trochu siln\u011bji.<\/div>\n
„Na z\u00e1zraky?“ zopakuje po mn\u011b zamy\u0161len\u011b. „To v\u00ed\u0161, \u017ee v\u011b\u0159\u00edm. Sice se ned\u011bj\u00ed ka\u017ed\u00fd den, ale v \u017eivot\u011b ka\u017ed\u00e9ho z n\u00e1s se n\u011bjak\u00fd ten z\u00e1zrak stane. Z\u00e1le\u017e\u00ed i na tom, co pova\u017euje\u0161 za z\u00e1zrak, Billi.“<\/div>\n
„T\u0159eba, t\u0159eba…“ Sna\u017e\u00edm se n\u011bjak zformulovat svoji my\u0161lenku. Zformulovat ji tak, abych se vyhnul p\u0159edev\u0161\u00edm dv\u011bma slov\u016fm, a to „Tom“ a „bratr“. „T\u0159eba kdy\u017e si mysl\u00ed\u0161, \u017ee nikdy nem\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt s osobou, kter\u00e1 je pro tebe v\u0161echno, pro ni\u017e bys i zem\u0159ela. \u017de u\u017e ji nikdy neuvid\u00ed\u0161…“<\/div>\n
„Pokud to tak m\u00e1 b\u00fdt, stane se to.“ Odpov\u00ed mi v\u00edcem\u00e9n\u011b tak, jak jsem o\u010dek\u00e1val, ale v jej\u00edm pohledu vid\u00edm tis\u00edce otazn\u00edk\u016f. Jako by vy\u010dk\u00e1vala, zda budu je\u0161t\u011b pokra\u010dovat, zda svoji my\u0161lenku je\u0161t\u011b v\u00edce rozvedu.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159edstav si, \u017ee v tv\u00e9m \u017eivot\u011b je n\u011bkdo, kdo je d\u016fvodem, pro\u010d d\u00fdch\u00e1\u0161, pro\u010d r\u00e1no otv\u00edr\u00e1\u0161 o\u010di. T\u011b\u0161\u00ed\u0161 se z ka\u017ed\u00e9 vte\u0159iny, kterou s n\u00edm m\u016f\u017ee\u0161 str\u00e1vit. Ten doty\u010dn\u00fd je jako slunce, kter\u00e9 z\u00e1\u0159\u00ed ve tv\u00e9m sv\u011bt\u011b, a najednou, zni\u010dehonic v tomhle tv\u00e9m sv\u011bt\u011b slunce zajde. Ty \u010dek\u00e1\u0161, zda znovu vyjde, jen\u017ee ono se tak nestane a znovu p\u0159evl\u00e1dne temnota a chlad. A ty nev\u00ed\u0161, co se stalo, sna\u017e\u00ed\u0161 se naj\u00edt d\u016fvod, pro\u010d zmizelo, pro\u010d se ti skrylo.“ Na okam\u017eik se odml\u010d\u00edm, abych se p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee ch\u00e1pe, co se j\u00ed sna\u017e\u00edm sd\u011blit. Jedin\u00fdm k\u00fdvnut\u00edm hlavy mi d\u00e1 najevo, \u017ee rozum\u00ed a p\u0159im\u011bje m\u011b, abych pokra\u010doval.<\/div>\n
„Jen\u017ee ty p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed\u0161 a \u017e\u00e1dn\u00fd rozumn\u00fd d\u016fvod nenach\u00e1z\u00ed\u0161. Nem\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ij\u00edt na to, kde jsi ud\u011blala chybu. St\u00e1le dokola se sama sebe pt\u00e1\u0161, znovu a znovu si pokl\u00e1d\u00e1\u0161 ty sam\u00e9 ot\u00e1zky. Pro\u010d p\u0159i\u0161el? Pro\u010d rozz\u00e1\u0159il tv\u016fj sv\u011bt a pak bez po\u0159\u00e1dn\u00e9ho vysv\u011btlen\u00ed zmizel?“ Znovu ztichnu, tentokr\u00e1t ne proto, abych se usv\u011bd\u010dil, \u017ee mi rozum\u00ed, ale abych uklidnil sv\u016fj hlas, kter\u00fd se mi za\u010d\u00edn\u00e1 t\u0159\u00e1st. M\u00e9ho odml\u010den\u00ed se vyu\u017eije Wee, kter\u00e1 se nadechne a znovu promluv\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 to tv\u00e9 slun\u00ed\u010dko m\u011blo d\u016fvod, o kter\u00e9m ti nemohlo \u0159\u00edct, ani\u017e by ti n\u011bjak ubl\u00ed\u017eilo.“<\/div>\n
„Ale… Ubl\u00ed\u017eil mi t\u00edm, \u017ee zmizel, opustil m\u011b, znovu…“<\/div>\n
„Billi,“ pou\u017eije znovu zdrobn\u011blinu m\u00e9ho jm\u00e9na, „to tvoje slun\u00ed\u010dko, budeme tak t\u00e9 osob\u011b  \u0159\u00edkat, ano?“ Jen k\u00fdvnu hlavou a d\u00e1m j\u00ed prostor, aby mohla pokra\u010dovat. „Dob\u0159e, to slun\u00ed\u010dko mo\u017en\u00e1 ud\u011blalo n\u011bco, \u010demu te\u010f nerozum\u00ed\u0161, co se ti zd\u00e1 nesmysln\u00e9 a podle toho, co mi tu popisuje\u0161, t\u011b to i ranilo. Ob\u010das to tak je… Lid\u00e9, kter\u00e9 m\u00e1\u0161 r\u00e1d a pro n\u011b\u017e \u017eije\u0161, d\u011blaj\u00ed v\u011bci, se kter\u00fdmi nesouhlas\u00ed\u0161, kter\u00e9 se ti nel\u00edb\u00ed.“<\/div>\n
„To se mi teda nel\u00edb\u00ed,“ sko\u010d\u00edm ji do \u0159e\u010di. Co nel\u00edb\u00ed! To je je\u0161t\u011b slab\u00fd v\u00fdraz, to jeho rozhodnut\u00ed nen\u00e1vid\u00edm, mu\u010d\u00ed m\u011b to.<\/div>\n
„Rozum\u00edm ti, ale to p\u0159ece neznamen\u00e1, \u017ee t\u011b nem\u00e1 r\u00e1d.“<\/div>\n
„Kdyby m\u011b m\u011bl r\u00e1d, tak…“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, v\u00edm, co se ti hon\u00ed hlavou. V\u00edm, jak t\u011b to tady bol\u00ed.“ P\u0159ilo\u017e\u00ed dla\u0148 zhruba do m\u00edst, kde se nach\u00e1z\u00ed moje srdce, o n\u011bm\u017e se u\u017e del\u0161\u00ed dobu domn\u00edv\u00e1m, \u017ee bije jen proto, \u017ee mus\u00ed. „Asi si mysl\u00ed\u0161, \u017ee ti cht\u011bl ubl\u00ed\u017eit.“<\/p>\n<\/div>\n
„A taky ubl\u00ed\u017eil!“ <\/div>\n
„Z tv\u00e9ho pohledu ano, ale z jeho mo\u017en\u00e1 ne. Tedy ne tolik, jak by ti ubl\u00ed\u017eit mohl, kdyby z\u016fstal.“<\/div>\n
„Nech\u00e1pu,“ zavrt\u00edm hlavou. To bych r\u00e1d v\u011bd\u011bl, co vedlo Toma k tomu, aby mi ud\u011blal to, co ud\u011blal, aby m\u011b ranil. V\u011bd\u011bl, jak moc pro m\u011b znamen\u00e1, a p\u0159esto se zachoval takhle.<\/div>\n
„Nev\u00edm, jak ti to vysv\u011btlit, abys pochopil, co t\u00edm chci \u0159\u00edct…“<\/div>\n
„Zkus to,“ up\u0159u na ni sv\u016fj pohled a tisknu jej\u00ed dla\u0148. Sice nev\u00ed, o co jde, ale t\u0159eba mi d\u00e1 alespo\u0148 jeden rozumn\u00fd d\u016fvod pro jedn\u00e1n\u00ed m\u00e9ho bratra. P\u0159ece jen se j\u00ed to net\u00fdk\u00e1, m\u00e1 na to objektivn\u011bj\u0161\u00ed pohled.<\/div>\n
„No, mo\u017en\u00e1 tam bylo n\u011bco, o \u010dem ti necht\u011bl nebo prost\u011b nemohl \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„M\u016f\u017ee se mnou mluvit o \u010demkoli…“ sp\u00ed\u0161e za\u0161ept\u00e1m, ale jsem si jist\u00fd, \u017ee m\u011b Wee sly\u0161ela. Je jen kousek ode m\u011b.<\/div>\n
„A ty bys cht\u011bl, aby ti ten d\u016fvod \u0159ekl t\u0159eba i za cenu toho, \u017ee ti neuv\u011b\u0159iteln\u011b ubl\u00ed\u017e\u00ed?“<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ zmaten\u011b t\u011bk\u00e1m o\u010dima po jej\u00ed tv\u00e1\u0159i. \u010c\u00edm d\u00e1l v\u00edc jsem zmaten\u011bj\u0161\u00ed…<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 by to vysv\u011btlen\u00ed bolelo, Billi, a to slun\u00ed\u010dko,“ v\u0161imnu si, \u017ee se j\u00ed na rtech na okam\u017eik objev\u00ed \u00fasm\u011bv, kdy\u017e vyslov\u00ed to osloven\u00ed, kter\u00e9 jsme spolu Tomovi p\u0159id\u011blili, „to slun\u00ed\u010dko t\u011b necht\u011blo ranit, proto\u017ee t\u011b m\u00e1 moc r\u00e1do, a proto ud\u011blalo to, co ud\u011blalo. Podle m\u011b t\u011b cht\u011blo jen chr\u00e1nit.“<\/div>\n
<\/div>\n
Abych pravdu \u0159ekl, moc se mi ta jej\u00ed teorie nezamlouv\u00e1. Po\u0159\u00e1d nedovedu pochopit, jak by m\u011b asi Tom cht\u011bl sv\u00fdm \u00fat\u011bkem chr\u00e1nit, ale \u010d\u00edm d\u00e9le o tom Wee mluv\u00ed, t\u00edm v\u00edc se mi zd\u00e1, \u017ee na tom n\u011bco m\u00e1lo pravdy je.<\/div>\n
„Wee, slib mi n\u011bco. Slib mi, \u017ee ty neodejde\u0161.“<\/div>\n
„Billi, no tak,“ obejme m\u011b, kdy\u017e spat\u0159\u00ed slzy, je\u017e se tla\u010d\u00ed do m\u00fdch o\u010d\u00ed, „i kdybys m\u011b odh\u00e1n\u011bl, z\u016fstanu, nehnu se od tebe. Slibuji.“<\/div>\n
„D\u00edky,“ op\u0159u si hlavu o jej\u00ed rameno a nech\u00e1v\u00e1m se konej\u0161it. Z pohledu mnoh\u00fdch je objet\u00ed n\u011b\u010d\u00edm zcela oby\u010dejn\u00fdm, ale j\u00e1 jsem z t\u011bch, co si mysl\u00ed, \u017ee jedin\u00e9 objet\u00ed dok\u00e1\u017ee v\u00edce ne\u017e tis\u00edce slov. Nikdy pro m\u011b neznamenala tolik slova jako gesta. Oby\u010dejn\u00e9 objet\u00ed, pohlazen\u00ed m\u00e1 pro m\u011b v\u011bt\u0161\u00ed cenu ne\u017e r\u016fzn\u00e1 vyzn\u00e1n\u00ed vyj\u00e1d\u0159en\u00e1 slovy.<\/div>\n
„Vr\u00e1t\u00ed se,“ propust\u00ed m\u011b ze sv\u00e9ho objet\u00ed, „tvoje slun\u00ed\u010dko se k tob\u011b vr\u00e1t\u00ed. V\u011b\u0159 mi.“<\/div>\n
„Jak to m\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt?“ up\u0159u na ni sv\u016fj uslzen\u00fd pohled. S\u00e1m si t\u00edm nejsem moc jist\u00fd. N\u011bkdy m\u00e1m dny, kdy jsem p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee se Tom brzy zjev\u00ed na prahu m\u00e9ho pokoje, ale z toho m\u011b najednou p\u0159epadne pocit, \u017ee u\u017e jej neuvid\u00edm nikdy.<\/div>\n
„Prost\u011b to v\u00edm. \u017densk\u00e1 intuice,“ set\u0159e mi slzu, kter\u00e1 pomalinku st\u00e9k\u00e1 po moj\u00ed tv\u00e1\u0159i. „V\u00ed\u0161, co by mi ud\u011blalo neuv\u011b\u0159itelnou radost?“ Jen zakrout\u00edm hlavou. „Kdyby mi tohle moje st\u0159apat\u00e9 slun\u00ed\u010dko v\u011bnovalo jeden ze sv\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f.“ <\/p>\n<\/div>\n
..::Tom::..<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Tomane!!! Je\u017ei\u0161i!!!“<\/div>\n
„Tak u\u017e si vyber,“ zazub\u00edm se na Violett a pust\u00edm ji dovnit\u0159. \u010cekal jsem podobnou reakci, ale \u017ee se bude tv\u00e1\u0159it a\u017e takhle vyd\u011b\u0161en\u011b, m\u011b ani ve snu nenapadlo.<\/div>\n
„Cos to provedl, ty trdlo?“ vzt\u00e1hne ruku a p\u0159ejede s n\u00ed po m\u00e9 nov\u00e9 ozdob\u011b.<\/div>\n
„To vypad\u00e1m tak stra\u0161n\u011b?“ Neubr\u00e1n\u00edm se sm\u00edchu, obzvl\u00e1\u0161\u0165 tehdy, kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1m na svoji kamar\u00e1dku. Jej\u00ed v\u00fdraz je dost podobn\u00fd tomu m\u00e9mu, kdy\u017e jsem tohle vid\u011bl. M\u00e1lem jsem se rozbre\u010del, ale jak jsem si tak s\u00e1m sebe prohl\u00ed\u017eel, za\u010d\u00ednalo se mi to l\u00edbit \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc. A te\u010f jsem nadm\u00edru spokojen\u00fd, zm\u011bna je \u017eivot, ne?<\/div>\n
„To ne,“ zakrout\u00ed hlavou Wee, kter\u00e1 mezit\u00edm dosedla na \u017eidli, „ale je to \u0161\u00edlen\u00fd nezvyk. Hele, v\u00ed\u0161 o tom, \u017ee m\u00e1\u0161 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed u\u0161i?“<\/div>\n
„Nech moje u\u0161i na pokoji! Jsou \u00fapln\u011b norm\u00e1ln\u00ed.“ za\u0161kleb\u00edm se na ni hned, co zopakuje to, co pronesl jak Andy tak Mathy na moji adresu. Nev\u00edm, co maj\u00ed na m\u00fdch u\u0161\u00edch, v\u017edy\u0165 vypadaj\u00ed jako u\u0161i ka\u017ed\u00e9ho druh\u00e9ho. „Rad\u011bji pov\u00eddej.“ Pob\u00eddnu ji, aby mi poreferovala, jak pokra\u010duje mise „Bill“. Del\u0161\u00ed dobu nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9 po\u0159\u00e1dn\u00e9 zpr\u00e1vy. Jednou nem\u011bla \u010das Violett, ale p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b jsem to byl j\u00e1. Posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed jsem tr\u00e1vil s Andym, ale p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b s Jess, m\u00fdm objevem z fitka. Sice to nen\u00ed sle\u010dna, se kterou hodl\u00e1m zest\u00e1rnout, ale v tuhle chv\u00edli jsem spokojen\u00fd, tak pro\u010d se tr\u00e1pit my\u0161lenkami na to, co bude d\u00e1l. Rad\u011bji si budu u\u017e\u00edvat toho, co m\u00e1m te\u010f. Jsem nadm\u00edru spokojen\u00fd a d\u00e1 se \u0159\u00edct, \u017ee i \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
„Nenech se prosit,“ vr\u00e1t\u00edm se v my\u0161lenk\u00e1ch od Jess zp\u011bt k dvoj\u010deti a usad\u00edm se naproti Wee. „Co prov\u00e1d\u00ed m\u016fj br\u00e1\u0161ka? Jak se m\u00e1?“<\/div>\n
„V pohod\u011b,“ odpov\u00ed mi stroze. Dneska je n\u011bjak skoup\u00e1 na slovo, dost neobvykl\u00fd jev u jej\u00ed osoby. Kdy\u017e mi d\u0159\u00edve popisovala pr\u016fb\u011bh jej\u00edho a Billova setk\u00e1n\u00ed, musel jsem j\u00ed sk\u00e1kat do \u0159e\u010di, abych se v\u016fbec dostal ke slovu, dnes je to \u00fapln\u011b jinak.<\/div>\n
„Wee, nep\u0159i\u0161el na to, \u017ee ne? Jako \u017ee jsi moje k\u00e1mo\u0161ka a \u017ee jsme na n\u011bj u\u0161ili boudu?“<\/div>\n
„Co?“ oto\u010d\u00ed se na m\u011b. Jak to tak vypad\u00e1, tak m\u011b absolutn\u011b neposlouch\u00e1. Dal\u0161\u00ed, co mi k n\u00ed v\u016fbec nesed\u00ed. N\u011bco tady nehraje…<\/div>\n
„Hele, docela m\u011b d\u011bs\u00ed\u0161. Nestalo se mu nic, \u017ee ne?“<\/div>\n
„Komu zase?“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b stylem, kter\u00fdm mi hrozn\u011b p\u0159ipomene m\u00e9ho br\u00e1\u0161ku. U\u017e chyt\u00e1 jeho man\u00fdry, asi bych jim m\u011bl ty jejich rand\u00ed\u010dka zatrhnout nebo od sebe vz\u00e1jemn\u011b pochyt\u00ed to, co je\u0161t\u011b nesta\u010dili.<\/div>\n
<\/div>\n
„Rad\u0161i mi pov\u011bz n\u011bco o t\u00e9 sv\u00e9 krasotince. Mathy mi n\u011bco nazna\u010dil…“ na Weein\u011b tv\u00e1\u0159i se znovu objev\u00ed \u00fasm\u011bv a spiklenecky na m\u011b mrkne. To mi mohlo b\u00fdt jasn\u00fd, \u017ee j\u00ed to vykec\u00e1. Mathias co nev\u00ed, nepov\u00ed. A pak \u017ee jsou baby drbny, m\u016fj k\u00e1mo\u0161 jim siln\u011b konkuruje. Podle m\u011b j\u00ed nic nenazna\u010dil, ale hezky za tepla ji v\u0161echno vyklopil a vyl\u00ed\u010dil do nejmen\u0161\u00edho detailu.<\/div>\n
„Jo, Jess… Nest\u011b\u017euji si,“ usm\u011bji se. „Je skv\u011bl\u00e1, m\u011bla bys ji poznat. Kr\u00e1sn\u00e1, chytr\u00e1, mil\u00e1. B\u00e1je\u010dn\u011b si spolu rozum\u00edme, v jej\u00ed bl\u00edzkosti je mi moc hezky… D\u00edk n\u00ed jsem znovu za\u010dal \u017e\u00edt, Wee… Tohle je ona.“ V mobilu rychle vyhled\u00e1m fotku Jess a str\u010d\u00edm ho Wee do ruky.<\/div>\n
„To jsem r\u00e1da,“ pohlad\u00ed m\u011b po ruce. Nev\u00edm, \u010d\u00edm to je, ale m\u00e1m pocit, jako by r\u00e1da nebyla nebo jako by mi nev\u011b\u0159ila. Jako by st\u00e1le \u010dekala na n\u011bjak\u00e9  „ale“. V\u0161iml jsem si toho, u\u017e kdy\u017e jsem o Jess za\u010dal mluvit. Ale \u017e\u00e1dn\u00e9ho „ale“ se nedo\u010dk\u00e1, proto\u017ee \u017e\u00e1dn\u00e9 nen\u00ed.<\/div>\n
„Moment… Nen\u00ed \u010dtvrtek?“ bleskne mi mysl\u00ed.<\/div>\n
„Je a co m\u00e1 b\u00fdt?“<\/div>\n
„Ve \u010dtvrtek chod\u00ed\u0161 za Billem, ne?“ Vzpomenu si najednou, \u017ee pravideln\u011b nav\u0161t\u011bvuje m\u00e9ho bratra jednou v t\u00fddnu, a to ve \u010dtvrtek. Tak co d\u011bl\u00e1 tady u m\u011b? Obzvl\u00e1\u0161\u0165 v tuhle dobu, kdy m\u00e1 sed\u011bt s Billem v pokoji a o n\u011b\u010dem diskutovat. N\u011bco tu smrd\u00ed, dost smrd\u00ed a pomalu se mi to p\u0159est\u00e1v\u00e1 l\u00edbit.<\/div>\n
„No, to sice chod\u00edm, ale Billi m\u00e1 dneska jin\u00fd program…“ Ozn\u00e1m\u00ed mi s \u00fasm\u011bvem na rtech, \u017ee m\u00e1 m\u016fj br\u00e1\u0161ka jinou z\u00e1bavu. V tu r\u00e1nu zapomenu na Jessicu a moji mysl pln\u011b zam\u011bstn\u00e1v\u00e1 to, co by Bill mohl pr\u00e1v\u011b prov\u00e1d\u011bt.<\/div>\n
„Jak m\u00e1… Pro\u010d m\u00e1 jinej program?“<\/div>\n
„Prost\u011b proto. Nech to b\u00fdt, Tome.“ <\/div>\n
„Co d\u011bl\u00e1?“ vyp\u00e1l\u00edm dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku a probodnu Wee pohledem. D\u00e1m krk na to, \u017ee na jeho jin\u00e9m programu m\u00e1 i ona svou z\u00e1sluhu.<\/div>\n
„Nev\u00edm.“<\/div>\n
„Ale v\u00ed\u0161. Chci, abys mu zavolala,“ \u0161t\u011bknu po n\u00ed. Sice je to moje kamar\u00e1dka, nem\u011bl bych s n\u00ed takhle mluvit, obzvl\u00e1\u0161\u0165 po tom v\u0161em, co pro m\u011b, pro n\u00e1s ud\u011blala, ale vzpom\u00ednka, kter\u00e1 se z\u010distajasna vyno\u0159ila v moj\u00ed mysli, mi nah\u00e1n\u00ed hr\u016fzu. To ‚nech to b\u00fdt‘ jsem u\u017e toti\u017e jednou sly\u0161el…<\/div>\n
„Nebudu mu volat, Tome. Nevid\u00edm jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d bych to… Co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ zept\u00e1 se vyd\u011b\u0161en\u011b, kdy\u017e vstanu a s\u00e1hnu po mobilu.<\/p>\n<\/div>\n
..::Violett::..<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Tome, ne, nevolej mu, pros\u00edm.“ B\u011bhem chvilky mi dojde, co m\u00e1 to trdlo v \u00famyslu. Vstanu od stolu, dojdu k n\u011bmu a urychlen\u011b mu seberu mobil z ruky ve chv\u00edli, kdy u\u017e se chyst\u00e1 vyto\u010dit Billovo \u010d\u00edslo. „Bill… Billovi nebylo dob\u0159e, v\u00ed\u0161? U\u017e minul\u00fd t\u00fdden si st\u011b\u017eoval, \u017ee ho pobol\u00edv\u00e1 hlava, a tak divn\u011b chrapt\u011bl. Tak jsem si \u0159ekla, \u017ee ho nebudu otravovat a nech\u00e1m ho v klidu. Zajdu za n\u00edm, a\u017e mu bude l\u00edp.“<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b?“ zept\u00e1 se m\u011b Tom a ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b si m\u011b zm\u011b\u0159\u00ed pohledem. „Pro\u010d jsi mi to ne\u0159ekla rovnou?“<\/div>\n
„Nooo,“ v\u0161echny moje mozkov\u00e9 z\u00e1vity za\u010d\u00ednaj\u00ed pracovat. Tak neradu l\u017eu a Tomovi u\u017e v\u016fbec lh\u00e1t nechci, ale pravdu mu ne\u0159eknu. „Proto\u017ee v\u00edm, jak v\u017edycky jan\u010d\u00ed\u0161 a z oby\u010dejn\u00e9 ch\u0159ipky bys ud\u011blal \u010dern\u00fd ka\u0161el.“<\/div>\n
„No dovol.“ Ura\u017een\u011b si odfrkne, ale nem\u00e1 pro\u010d. V\u017edycky d\u011blal a d\u011bl\u00e1 z kom\u00e1ra velblouda, a kdy\u017e se to t\u00fdk\u00e1 Billa, plat\u00ed to dvojn\u00e1sob. Jakmile zjistil, \u017ee je s n\u00edm n\u011bco v nepo\u0159\u00e1dku, zmocnil se ho p\u0159\u00edmo panick\u00fd strach. Vlastn\u011b ho ch\u00e1pu. Po tom, co se Billovi stalo, sta\u010d\u00ed jen, aby se n\u011bkdo zm\u00ednil, \u017ee jeho mal\u00e9ho br\u00e1\u0161ku n\u011bkde p\u00edchlo a Tom za\u010dne hyster\u010dit. Nebyla bych na tom asi jinak… Te\u010f rychle vymyslet n\u011bco, \u010d\u00edm bych ho uklidnila.<\/p>\n<\/div>\n
„Bill je v po\u0159\u00e1dku, p\u0159\u00edsah\u00e1m. Nemus\u00ed\u0161 m\u00edt o n\u011bj strach, d\u00e1m ti na n\u011bj pozor. Ty se m\u016f\u017ee\u0161 klidn\u011b v\u011bnovat t\u00e9 svoj\u00ed princezn\u011b, a a\u017e si bude\u0161 jist\u00fd, \u017ee se chce\u0161 s Billem vid\u011bt, \u0159ekne\u0161 mi to, abych ho na to mohla n\u011bjak p\u0159ipravit… Sice je\u0161t\u011b nev\u00edm jak, ale to se domysl\u00ed. Dob\u0159e?“<\/div>\n
„Dob\u0159e, ale Wee, ur\u010dit\u011b na n\u011bj d\u00e1vej pozor. On je nevypo\u010ditateln\u00fd, nikdy nev\u00ed\u0161, co se mu zrod\u00ed v hlav\u011b.“<\/div>\n
„M\u00e1 b\u00fdt po kom, \u017ee?“ pop\u00edchnu ho. Za tu dobu, co Billa zn\u00e1m, jsem si v\u0161imla, \u017ee ti dva se sob\u011b n\u00e1ramn\u011b podobaj\u00ed a nejen po fyzick\u00e9 str\u00e1nce. Bill m\u00e1 sice jemn\u011bj\u0161\u00ed rysy ne\u017e jeho star\u0161\u00ed bratr, ale kdy\u017e jsem tenkr\u00e1t ve\u0161la do jeho pokoje a on na m\u011b \u010dekal nenal\u00ed\u010den\u00fd s vlasy sta\u017een\u00fdmi do cul\u00edku, vid\u011bla jsem Toma. Na okam\u017eik jsem tou podobou p\u0159i\u0161la o \u0159e\u010d. Bill je sice kreativn\u011bj\u0161\u00ed, citliv\u011bj\u0161\u00ed a p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e Tom, ale bl\u00e1zni jsou to oba stejn\u00ed. A u nich plat\u00ed to zn\u00e1m\u00e9 co slovo, to perla. Kdy\u017e jsem Kaulitze mlad\u0161\u00edho poznala, ani ve snu by m\u011b nenapadlo, \u017ee m\u00e1 s t\u00edm star\u0161\u00edm tolik spole\u010dn\u00e9ho. Bylo to i t\u00edm, jak mi ho Tom popisoval. M\u011bla jsem ho zafixovan\u00e9ho jako citlivou a k\u0159ehkou bytost. To sice je, ale i on dok\u00e1\u017ee vystr\u010dit r\u016f\u017eky. \u010e\u00e1bl\u00edk m\u016fj st\u0159apatej…  <\/div>\n
„T\u00edm chce\u0161 \u0159\u00edct co?“ up\u0159e na m\u011b Tom svoje kukadla.<\/div>\n
„Ale nic, slun\u00ed\u010dko,“ str\u010d\u00edm do n\u011bj a s \u00fasm\u011bvem na rtech se vrac\u00edm ke stolu. Pro jistotu si s sebou nesu i jeho mobil, kdyby n\u00e1hodou… V mysli si znovu vybav\u00edm Billovu tv\u00e1\u0159, kdy\u017e o Tomovi mluvil. Ty jeho o\u010di, odr\u00e1\u017eelo se v nich tolik l\u00e1sky, a z\u00e1rove\u0148 smutku. Bylo mi ho l\u00edto, ale sna\u017eila jsem se na sob\u011b nedat nic zn\u00e1t. L\u00edtost je to posledn\u00ed, co ode m\u011b Bill chce. Jen\u017ee jak ho nelitovat? Miluje toho, koho nesm\u00ed, proto\u017ee lidsk\u00e1 spole\u010dnost k\u00e1\u017ee n\u011bco jin\u00e9ho. P\u0159i\u0161la jsem tam pro to, abych ho jeho l\u00e1sky „zbavila“, ale te\u010f si nejsem jist\u00e1, zda to dok\u00e1\u017eu a zda v\u016fbec chci… Za jin\u00fdch okolnost\u00ed by m\u011b t\u011b\u0161ilo, \u017ee si Tom n\u011bkoho na\u0161el. Za jin\u00fdch okolnost\u00ed ano a kdybych neznala Billa. Te\u010f si p\u0159ipad\u00e1m jako uv\u011bzn\u011bn\u00e1 mezi nimi dv\u011bma, oba bych cht\u011bla vid\u011bt \u0161\u0165astn\u00e9, jen\u017ee jak to ud\u011blat, nev\u00edm. Mo\u017en\u00e1 mi pom\u016f\u017ee ten Bill\u016fv dne\u0161n\u00ed program nebo l\u00e9pe \u0159e\u010deno ta osoba…  <\/div>\n
autor: Lady Kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lady Kay Kone\u010dn\u011b doraz\u00edme na m\u00edsto. Wee stoj\u00ed ml\u010dky po m\u00e9m boku, zat\u00edmco moje o\u010di se sna\u017e\u00ed naj\u00edt n\u011bco, \u010d\u00edm je toto m\u00edsto zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u010d\u00edm se tolik odli\u0161uje od ostatn\u00edch m\u00edst v tomto rozlehl\u00e9m parku. M\u016fj pohled p\u0159ech\u00e1z\u00ed od \u0159eky ke kv\u011btin\u00e1m, zabloud\u00ed i k ptactvu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[299],"tags":[],"class_list":["post-11853","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lutte-pour-l-amour"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11853","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11853"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11853\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11853"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11853"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11853"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}