{"id":11863,"date":"2010-04-18T18:30:00","date_gmt":"2010-04-18T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11834"},"modified":"2010-04-18T18:30:00","modified_gmt":"2010-04-18T17:30:00","slug":"casoprostor-iii-66","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/04\/18\/casoprostor-iii-66\/","title":{"rendered":"\u010casoprostor III 66."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"250\"<\/div>\n
TOM<\/p>\n<\/div>\n
Zat\u00edmco jsme se s Billem cpali v\u00fdbornou ve\u010de\u0159\u00ed z t\u00fd nejdra\u017e\u0161\u00ed restaurace, co se d\u00e1 v Berl\u00edn\u011b naj\u00edt, tahal ze m\u011b Bill, o co tu jde. U\u017e\u00edval jsem si, \u017ee absolutn\u011b netu\u0161\u00ed, co na n\u011bj za chv\u00edli vyt\u00e1hnu, a t\u011b\u0161il jsem se jak malej harant, a\u017e uvid\u00edm jeho \u0161\u0165astnej v\u00fdraz. S\u00e1m jsem si to \u0161t\u011bst\u00ed musel u\u017e\u00edt potichu, proto\u017ee jsem cht\u011bl po\u010dkat, a\u017e si Sabine Dejva odveze, a v\u0161echno s Billem n\u00e1le\u017eit\u011b oslav\u00edme. Jsem r\u00e1d, \u017ee jsem to ud\u011blal, Bill\u016fv \u0161\u0165astnej v\u00fdraz, kdy\u017e pochopil, co to dal do laptopu za c\u00e9d\u00e9\u010dko, byl \u00fa\u017easnej.  <\/div>\n
<\/div>\n
Celou akci jsme domluvili vlastn\u011b  je\u0161t\u011b ten samej ve\u010der, kdy n\u00e1m Filip p\u0159ijel ozn\u00e1mit, co se n\u00e1m v jin\u00fd realit\u011b stalo. Sice sp\u011bchal dom\u016f za Valleri\u00ed, je\u0161t\u011b byl vyplesklej z toho, \u017ee bude za p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f ta\u0165ka, ale situace byla tak nal\u00e9hav\u00e1, \u017ee jsme ho ukecali a cel\u00fd ve\u010der vym\u00fd\u0161leli strategii na Marka. Nakonec jsme byli \u00fasp\u011b\u0161n\u00ed, ale dalo to pr\u00e1ci a cht\u011blo to notnou d\u00e1vku odvahy, drzosti a \u0161t\u011bst\u00ed. \u0158\u00eddili jsme se heslem „nejlep\u0161\u00ed obrana je \u00fatok“ a rozhodli se za\u010d\u00edt pokud mo\u017eno hned.<\/div>\n
<\/div>\n
Jako prvn\u00ed jsme se museli dostat co nejbl\u00ed\u017e k Markovi. Bylo jasn\u00fd, \u017ee Bill i j\u00e1 m\u00e1me podle v\u0161eho u na\u0161eho b\u00fdval\u00fdho pr\u00e1vn\u00edka tak velkej \u0161kraloup, \u017ee by n\u00e1s nejsp\u00ed\u0161 s n\u011bjakou dal\u0161\u00ed nab\u00eddkou spolupr\u00e1ce vynesl v zubech, tak\u017ee zbyla jedin\u00e1 mo\u017enost. Museli jsme na to j\u00edt p\u0159es jeho \u017eenu Sylvii. Vzhledem k tomu, \u017ee jsem se s n\u00ed ned\u00e1vno potkal ve vin\u00e1rn\u011b, pokecali jsme v p\u0159\u00e1telsk\u00fdm duchu, ani\u017e bych j\u00ed, jako moje druh\u00fd j\u00e1, sahal na zadek, a vym\u011bnili jsme si telefonn\u00ed \u010d\u00edsla, nebyl kontakt s n\u00ed zase tak nemo\u017enej, ale pot\u0159ebovali jsme, aby se dal\u0161\u00ed setk\u00e1n\u00ed s n\u00ed odehr\u00e1lo jako n\u00e1hoda, nesm\u011bla m\u00edt podez\u0159en\u00ed, \u017ee je v\u0161echno p\u0159ipraven\u00fd.  <\/div>\n
<\/div>\n
Nejv\u00edc n\u00e1m vlastn\u011b  pomohla moje idea, tedy m\u00e9ho druh\u00e9ho j\u00e1, s cestami do budoucnosti. To byl v\u00fdbornej n\u00e1pad, a ten jsme dokonale vyu\u017eili. Jen\u017ee na za\u010d\u00e1tku to samoz\u0159ejm\u011b m\u011blo sv\u00e1 \u00faskal\u00ed. Kdy\u017e jsme si tady tak naivn\u011b napl\u00e1novali, \u017ee bude Filip po\u0159\u00e1dat pravideln\u00fd v\u00fdpravy do budoucnosti, aby zjistil, jestli n\u00e1m n\u011bco nehroz\u00ed, tak n\u011bjak jsme zapomn\u011bli na jeden probl\u00e9m. T\u00edm byla Vallerie. L\u00e9pe \u0159e\u010deno t\u011bhotn\u00e1 Vallerie.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Kdy\u017e se Filip chystal na prvn\u00ed cestu, vlastn\u011b hned dva dny pot\u00e9, co jsme to domluvili, najednou bylo pot\u0159eba j\u00ed vysv\u011btlit, pro\u010d tam jede. P\u0159ece jen\u2026 je to risk, nikdy \u010dlov\u011bk nev\u00ed, co se m\u016f\u017ee st\u00e1t, B\u00e9da m\u016f\u017ee m\u00edt poruchu\u2026 Filip tehdy volal celej ne\u0161\u0165astnej, co m\u00e1 d\u011blat, \u017ee Valerii neum\u00ed a nechce lh\u00e1t, \u017ee ona to na n\u011bm stejn\u011b pozn\u00e1, a rozpadne se jim kv\u016fli n\u00e1m man\u017eelstv\u00ed, kter\u00fd si chud\u00e1k je\u0161t\u011b v\u016fbec nesta\u010dil u\u017e\u00edt; tak jsme mu nakonec, po dlouh\u00e9m zva\u017eov\u00e1n\u00ed, dali povolen\u00ed j\u00ed o n\u00e1s \u0159\u00edct. Bylo jasn\u00fd, \u017ee jinak je n\u00e1\u0161 pl\u00e1n ohro\u017een, a pozd\u011bji jsme uznali, \u017ee vysv\u011btlit t\u011bhotn\u00fd Vallerii, zm\u00edtanou hormony, pro\u010d otec jej\u00edho budouc\u00edho syna cestami do budoucnosti riskuje \u017eivot tak \u010dasto, a pro\u010d se proboha najednou pot\u0159ebuje p\u0159ebarvit na hn\u011bdo a nechat si nar\u016fst fousy, aby ho nikdo nepoznal, by byla jen dal\u0161\u00ed pot\u00ed\u017e.  <\/div>\n
<\/div>\n
Nebyl jsem u toho, kdy\u017e  Filip sv\u00fd t\u011bhulce vysv\u011btloval, \u017ee nejsme norm\u00e1ln\u00ed dvoj\u010data, \u017ee krom\u011b sl\u00e1vy, pen\u011bz a z\u00e1zra\u010dn\u00fdho B\u00e9dy jsme speci\u00e1ln\u00ed  i jinak, ale na\u0161t\u011bst\u00ed se mu to poda\u0159ilo. Vall na n\u00e1\u0161 vztah reagovala celkem klidn\u011b, sp\u00ed\u0161 se pr\u00fd radovala, \u017ee kone\u010dn\u011b ch\u00e1pe d\u016fvod, pro\u010d j\u00ed ty na\u0161e testy vych\u00e1zely tak divn\u011b, a i kdy\u017e se chv\u00edli zlobila, \u017ee jsme j\u00ed lhali, pochopila, \u017ee jsme ani jinak nemohli. Jako budouc\u00ed matka uznala, \u017ee kdy\u017e jde o \u017eivot a \u0161t\u011bst\u00ed na\u0161eho syna, nem\u016f\u017ee m\u00edt proti tomu n\u00e1mitky. T\u00edm byla poko\u0159ena dal\u0161\u00ed p\u0159ek\u00e1\u017eka na cest\u011b k c\u00e9d\u00e9\u010dku, kter\u00e9 n\u00e1m m\u011blo usnadnit dal\u0161\u00ed \u017eivot.<\/p>\n<\/div>\n
Nesm\u00edrn\u00e1 v\u00fdhoda cest do budoucnosti je to, \u017ee se jimi v minulosti v\u016fbec nic nezm\u011bn\u00ed. Samoz\u0159ejm\u011b, pokud si odtud zp\u00e1tky do sou\u010dasnosti nep\u0159ivezu n\u011bjak\u00fd v\u00fdsledky z\u00e1pas\u016f, abych si tu na n\u011b vsadil, to pak ale zm\u011bn\u00edm p\u0159\u00edtomnost, a n\u00e1sledkem i budoucnost, ale ne minulost, kter\u00e1 u\u017e prob\u011bhla, co\u017e a\u017e tak moc nevad\u00ed. Stejn\u011b se to ale podle d\u011bdovejch z\u00e1sad nem\u00e1 d\u011blat, jak mi vysv\u011btlili Filip s Billem. Ov\u0161em podle d\u011bdovejch z\u00e1sad se nem\u011blo nic ani m\u011bnit v minulosti, bylo to vlastn\u011b stokr\u00e1t hor\u0161\u00ed, ne\u017e si p\u0159iv\u00e9st n\u011bjak\u00fd ty \u010d\u00edsla, tak\u017ee zrovna oni dva m\u011bli m\u00e1slo na hlav\u011b a nem\u011bli co kecat. D\u016fle\u017eit\u00fd ale je, \u017ee a\u0165 u\u017e tam \u010dlov\u011bk provede cokoliv, na minulost to nem\u00e1 vliv, a m\u016f\u017ee se tam poflakovat, jak dlouho chce. Jen se tam nesm\u00ed nechat zab\u00edt, to by byl pr\u016f\u0161vih. Kdy\u017e se pak dok\u00e1\u017ee vr\u00e1tit do stejn\u00fdho \u010dasu, z kter\u00fdho vycestoval, jen o minutku pozd\u011bji, p\u0159ijde tak maxim\u00e1ln\u011b o tu minutu sv\u00fdho \u017eivota, naopak t\u00edm klidn\u011b p\u00e1r hodin nebo i dn\u00ed nav\u00edc z\u00edsk\u00e1, proto\u017ee se ve chv\u00edli, kdy je v budoucnosti, vyskytuje v takov\u00fd pomysln\u00fd \u010dasoprostorov\u00fd bublin\u011b, kter\u00e1 jako by se nafoukla z m\u00edsta, ze kter\u00e9ho vystartoval, a kdy\u017e se vr\u00e1t\u00ed zp\u00e1tky, zase splaskne.  <\/div>\n
<\/div>\n
Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jak tohle funguje, ale je to tak, Filip n\u00e1m o tom uspo\u0159\u00e1dal docela slu\u0161nou p\u0159edn\u00e1\u0161ku. Budoucnost je vlastn\u011b jen virtu\u00e1ln\u00ed skute\u010dnost, z\u00e1visl\u00e1 na okam\u017eiku startu, kter\u00e1 ale v\u016fbec nemus\u00ed nastat\u2026 pokud se samoz\u0159ejm\u011b nejedn\u00e1 o osudov\u00fd k\u0159i\u017eovatky, kter\u00fd jsou pr\u00fd v \u017eivot\u011b ka\u017ed\u00fdho \u010dlov\u011bka napl\u00e1novan\u00fd napevno a prob\u011bhnout mus\u00ed. V\u0161echny ostatn\u00ed drobnosti ka\u017edodenn\u00edho \u017eivota jsou jen n\u00e1sledky na\u0161ich sou\u010dasn\u00fdch \u010din\u016f, my\u0161lenek, a pl\u00e1n\u016f, tak\u017ee se m\u016f\u017eou je\u0161t\u011b zm\u011bnit, ale jakmile jednou padne rozhodnut\u00ed, \u017ee se n\u011bco stane, m\u011blo by to tam b\u00fdt. Samoz\u0159ejm\u011b, pokud si to ta doty\u010dn\u00e1 osoba zase nerozmysl\u00ed, v tu r\u00e1nu to z budoucnosti jako m\u00e1vnut\u00edm proutku zmiz\u00ed. S t\u00edm se ov\u0161em po\u010d\u00edtalo, tak\u017ee jsme museli b\u00fdt opatrn\u00ed, ale jinak jsme svobodn\u00e9ho potulov\u00e1n\u00ed v budoucnosti, a mo\u017enosti kdykoliv ut\u00e9ct zp\u00e1tky, hodlali n\u00e1le\u017eit\u011b vyu\u017e\u00edt.  <\/div>\n
<\/div>\n
Nejd\u0159\u00edv bylo pot\u0159eba Marka del\u0161\u00ed dobu sledovat, a zjistit, co cel\u00fd dny d\u011bl\u00e1. V tomhle jsem byl z obliga, proto\u017ee pokud jsem si necht\u011bl ost\u0159\u00edhat dredy a nechat ksicht p\u0159ejet parn\u00edm v\u00e1lcem, nem\u011bl jsem \u0161anci b\u00fdt p\u0159ed n\u00edm nen\u00e1padnej, zrovna tak Bill. Tady nastoupil Filip. Nechal si nar\u016fst strni\u0161t\u011b, obarvil se na hn\u011bdo a vyrazil o p\u00e1r t\u00fddn\u016f d\u00e1l. Sledoval Marka nen\u00e1padn\u011b z povzd\u00e1l\u00ed n\u011bkolik dn\u00ed, p\u0159i\u010dem\u017e se v\u017edycky zase vr\u00e1til zp\u00e1tky do \u010dasu, z kter\u00e9ho vyrazil, tud\u00ed\u017e Vallerie nem\u011bla d\u016fvod protestovat, o jeho spole\u010dnost nep\u0159i\u0161la. Sice se b\u00e1la, \u017ee se n\u011bkde n\u011bco zadrhne, ale po n\u011bkolik\u00e1t\u00fdm skoku si zvykla tak, \u017ee ji to p\u0159estalo d\u011bsit.  <\/div>\n
<\/div>\n
Brzy jsme zjistili, \u017ee Mark je v\u00fdbornej objekt ke sledov\u00e1n\u00ed. Jeho sebev\u011bdom\u00ed a pocit neohro\u017eenosti mu dod\u00e1val naprostou lehkost byt\u00ed, tud\u00ed\u017e nebyl nijak ostra\u017eit\u00fd, aby si neust\u00e1le hl\u00eddal, jestli ho n\u011bkdo nesleduje; m\u011bl dojem, \u017ee v\u0161echno a v\u0161echny ovl\u00e1d\u00e1 on, tud\u00ed\u017e jemu se nem\u016f\u017ee nic st\u00e1t. V\u017edycky byl takovej, co ho pamatuju, sice inteligentn\u00ed, ale hlavn\u011b sebest\u0159ednej nafoukanej blbec. Ov\u0161em \u010d\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed blbec, t\u00edm nebezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, bohu\u017eel. Proto nebyl probl\u00e9m, aby Filip v n\u011bkolika restaurac\u00edch vyslechl od vedlej\u0161\u00edch stol\u016f p\u00e1r rozhovor\u016f, kter\u00e9 se t\u00fdkaly jeho pr\u00e1ce, voln\u00e9ho \u010dasu a v\u0161eho, co hodlaj\u00ed s man\u017eelkou podnikat. Tak jsme se dozv\u011bd\u011bli, \u017ee se na za\u010d\u00e1tku prosince chystaj\u00ed do rakousk\u00fdch Alp ly\u017eovat, tak jako ka\u017edej rok. Vzhledem k tomu, \u017ee tenhle z\u00e1jezd byl podle v\u0161eho pravideln\u00e1 v\u011bc, jezdili ka\u017ed\u00fd rok na stejn\u00e9 m\u00edsto, dalo se s t\u00edm po\u010d\u00edtat jako s n\u011b\u010d\u00edm, co se ur\u010dit\u011b stane. Nejsp\u00ed\u0161 to m\u011bli zaplacen\u00fd, a nic nebr\u00e1nilo v odjezdu. S nemoc\u00ed nebo zran\u011bn\u00edm jsme museli po\u010d\u00edtat, ale zat\u00edm nic nenasv\u011bd\u010dovalo tomu, \u017ee neodjedou. Samoz\u0159ejm\u011b jsme museli po\u010dkat, a\u017e se tak opravdu stane, ne\u017e jsme \u0161li do akce. Ta musela prob\u011bhnout v sou\u010dasnosti. Ale zp\u011bt k pl\u00e1nov\u00e1n\u00ed\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsme m\u011bli nashrom\u00e1\u017ed\u011bno dostatek informac\u00ed o Markov\u011b \u017eivot\u011b, vyvstal p\u0159ed n\u00e1mi dal\u0161\u00ed \u00fakol. Zjistit, kde m\u00e1 ukryt\u00e9 d\u016fkazy proti sv\u00fdm klient\u016fm. Bylo v\u00edc mo\u017enost\u00ed. Jako prvn\u00ed n\u00e1s samoz\u0159ejm\u011b napadla kancel\u00e1\u0159. Filipova n\u00e1v\u0161t\u011bva, kterou vymyslel Bill, kdy se n\u00e1\u0161 v\u011bdec obl\u00e9kl a tv\u00e1\u0159il jako posl\u00ed\u010dek s pizzou, ji\u017e si ov\u0161em samoz\u0159ejm\u011b nikdo neobjednal, d\u00edky \u010demu\u017e se tam mohl del\u0161\u00ed \u010das zdr\u017eet a po\u0159\u00e1dn\u011b se porozhl\u00eddnout, n\u00e1m potvrdila, \u017ee tam to nejsp\u00ed\u0161 nebude. P\u0159\u00edli\u0161 mnoho o\u010d\u00ed by mohlo vid\u011bt, kam svoje d\u016fkazy Mark schov\u00e1v\u00e1, zam\u011bstnanci jeho kancel\u00e1\u0159e byli na velmi mal\u00e9m prostoru dvou m\u00edstnost\u00ed, a z toho d\u016fvodu jsme usoudili, \u017ee kancel\u00e1\u0159 to asi nebude. Vzhledem k tomu, \u017ee s t\u00edmhle m\u00edstem jsme v\u00edcem\u00e9n\u011b po\u010d\u00edtali, byli jsme na chvilku v konc\u00edch.  <\/div>\n
<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed mo\u017enost byla, \u017ee m\u00e1 svoje d\u016fkazy ukryt\u00e9 doma. Mo\u017enost, \u017ee jsou v bance v trezoru nebo n\u011bkde \u00fapln\u011b jinde, byla samoz\u0159ejm\u011b taky, ale to bychom byli v konc\u00edch, do bankovn\u00edho trezoru bychom se z\u0159ejm\u011b nedostali, kouzelnou h\u016flku fakt nem\u00e1me, tak\u017ee jsme si rad\u0161i tuhle mo\u017enost moc nep\u0159ipou\u0161t\u011bli, a hodlali to vz\u00edt postupn\u011b. Mark byl jinak celkem jednoduchej \u010dlov\u011bk, tak jsme sp\u00ed\u0161 spol\u00e9hali na to, \u017ee se doma c\u00edt\u00ed bezpe\u010dn\u011b a d\u016fkazy proti n\u00e1m bude m\u00edt tam.  <\/div>\n
S dal\u0161\u00edm \u0159e\u0161en\u00edm, jak se k n\u011bmu dostat, p\u0159i\u0161el op\u011bt Bill. M\u011bl sice v tomhle divadeln\u00edm kusu sp\u00ed\u0161 vedlej\u0161\u00ed roli, ale bez jeho n\u00e1pad\u016f a z\u00e1sah\u016f do sc\u00e9n\u00e1\u0159e bychom to s Filipem z\u0159ejm\u011b \u0159e\u0161ili je\u0161t\u011b dlouho.<\/div>\n
<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b tak p\u0159i\u0161la \u0159ada na m\u011b. Nem\u011bl jsem tak \u00fapln\u011b hlavn\u00ed roli, ale vedlej\u0161\u00ed to taky nebyla, holt jsme se o dv\u011b hlavn\u00ed role d\u011blili s Filipem, a mysl\u00edm, \u017ee \u00fasp\u011b\u0161n\u011b. Kdyby to bylo divadeln\u00ed p\u0159edstaven\u00ed, na konci by byla nejm\u00ed\u0148 p\u011btkr\u00e1t opona, to je jasn\u00e1 v\u011bc. Ale zp\u011bt k v\u011bci\u2026  <\/div>\n
<\/div>\n
Dostal jsem za \u00fakol setkat se se Sylvi\u00ed, a zav\u00e9st \u0159e\u010d tak, abych vyzv\u011bd\u011bl pokud mo\u017eno co nejv\u00edc o tom, jak maj\u00ed zabezpe\u010den\u00fd byt. Nebylo v na\u0161ich sil\u00e1ch najmout si prof\u00edka, kter\u00fd by za n\u00e1s jejich byt vykradl. Zaprv\u00e9 jsme nem\u011bli \u017e\u00e1dn\u00fd kontakty na podsv\u011bt\u00ed, ale i kdyby, bylo by to stejn\u011b moc riskantn\u00ed. D\u00e1t d\u016fkazy proti n\u00e1m do ruky n\u011bjak\u00fdho zlod\u011bj\u00ed\u010dka by se n\u00e1m nemuselo vyplatit. Je\u0161t\u011b bychom spadli z bl\u00e1ta do lou\u017ee. Jen\u017ee proto\u017ee se jinak v\u011bc \u0159e\u0161it nedala, museli jsme do toho j\u00edt sami. M\u011bli jsme p\u011bkn\u011b sta\u017een\u00fd p\u016flky, to je jasn\u00fd, ale nic jin\u00fdho n\u00e1m nezb\u00fdvalo.  <\/div>\n
<\/div>\n
M\u00edsto a \u010das setk\u00e1n\u00ed  se Sylvi\u00ed zajistil Filip, kdy\u017e ji jeden den sledoval v budoucnosti. M\u011bla napevno napl\u00e1novan\u00fd ob\u011bd s kamar\u00e1dkou, tak jsme doufali, \u017ee j\u00ed do toho nic nep\u0159ijde. M\u00edsto sch\u016fzky byla poklidn\u00e1 restaurace v okrajov\u00fd \u010d\u00e1sti Berl\u00edna, a m\u00fdm \u00fakolem bylo se k nim vnutit, zav\u00e9st hovor a zdr\u017eet ji co mo\u017en\u00e1 nejd\u00fdl, abych z n\u00ed vyt\u00e1hl pot\u0159ebn\u00e9 informace.<\/div>\n
Podle p\u0159edem vymy\u0161len\u00fdho Billova sc\u00e9n\u00e1\u0159e jsem se tv\u00e1\u0159il velice p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e  jsem ve\u0161el do restaurace, radostn\u011b jsem se k nim p\u0159ihrnul a p\u0159eru\u0161il tak z\u0159ejm\u011b jejich rozhovor, ale nedalo se nic d\u011blat. Holky m\u011b p\u0159ijaly celkem vl\u00eddn\u011b, a jestli si m\u016f\u017eu p\u0159isednout, jsem se rad\u0161i neptal, abych se n\u00e1hodou nemusel odporou\u010det. Objednal jsem si j\u00eddlo a \u0161ar\u00e1da mohla za\u010d\u00edt.  <\/div>\n
<\/div>\n
Po p\u00e1r bezv\u00fdznamnejch v\u011bt\u00e1ch jsem si za\u010dal st\u011b\u017eovat na hluk a nepo\u0159\u00e1dek v dom\u011b, kv\u016fli kter\u00e9mu jsem vlastn\u011b z domova utekl sem do restaurace, a kter\u00fd zp\u016fsobovali technici, instaluj\u00edc\u00ed zabezpe\u010dovac\u00ed za\u0159\u00edzen\u00ed, \u010d\u00edm\u017e jsem nastolil t\u00e9ma „bezpe\u010dnost domu“. Celkem rychle jsem se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee a\u010dkoliv Sylvie Marka u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t \u017e\u00e1dala, aby nechal byt zabezpe\u010dit stejn\u00fdm zp\u016fsobem, s napojen\u00edm na policii, jako m\u00e1me my, proto\u017ee se p\u0159i jeho odjezdu na del\u0161\u00ed slu\u017eebn\u00ed cesty doma boj\u00ed, odbyl ji Mark poka\u017ed\u00e9 t\u00edm, \u017ee je to zbyte\u010dn\u00e9, proto\u017ee bydl\u00ed v p\u016fdn\u00edm apartm\u00e1nu, kter\u00fd je zabezpe\u010den\u00fd ocelovou m\u0159\u00ed\u017e\u00ed, a nikdo, kdo od n\u00ed nem\u00e1 bezpe\u010dnostn\u00ed kl\u00ed\u010d, se nedostane ani ke dve\u0159\u00edm bytu, nato\u017e aby je p\u0159ekonal. Byly samoz\u0159ejm\u011b taky bezpe\u010dnostn\u00ed, se sekerkou se na n\u011b j\u00edt nedalo, tak naivn\u00ed zase Mark nebyl, ale vzhledem k tomu, \u017ee kdo m\u011bl kl\u00ed\u010de, m\u011bl p\u0159\u00edstup, jsme to ne\u0159e\u0161ili. Hlavn\u00ed bylo, \u017ee se nikde nemusel nama\u010dkat k\u00f3d, ten by se n\u00e1m zji\u0161\u0165oval t\u011b\u017eko. Markovi z\u0159ejm\u011b k pocitu bezpe\u010d\u00ed sta\u010dila m\u0159\u00ed\u017e, \u010dty\u0159i z\u00e1mky a ocelov\u00e1 z\u00e1vora zevnit\u0159 bytu.<\/div>\n
Po dlouh\u00e9m a bezv\u00fdsledn\u00e9m dohadov\u00e1n\u00ed, jak se do bytu dostaneme, napadlo nakonec Filipa naprosto geni\u00e1ln\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Flashback<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Hele, a co takhle jim prost\u011b ukr\u00e1st kl\u00ed\u010de\u2026“ pronesl po chv\u00edli ml\u010den\u00ed Filip.<\/em><\/div>\n
„Co\u017ee?“ Vyhrkl Bill. „Jako jak?“ zeptal se malinko dementn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Norm\u00e1ln\u011b\u2026 prost\u011b ukr\u00e1st, odemknout si, a je to,“ vysv\u011btlil n\u00e1m Fil ne p\u0159\u00edli\u0161 jasn\u011b.<\/em><\/div>\n
„No jo, ale kdo to provede? A jak? To nen\u00ed sranda, ukr\u00e1st Markovi kl\u00ed\u010de, p\u0159ece nen\u00ed tak blbej, aby je n\u011bkde odkl\u00e1dal, ne?“ nam\u00edtl jsem, a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak tohle za\u0159\u00eddit. Je fakt, \u017ee by to bylo nejjednodu\u0161\u0161\u00ed. Ur\u010dit\u011b lep\u0161\u00ed, ne\u017e sh\u00e1n\u011bt n\u011bjak\u00fdho prof\u00edka, to je malinko neuskute\u010dniteln\u00fd, a hlavn\u011b nebezpe\u010dn\u00fd.<\/em><\/div>\n
„A kdo \u0159\u00edkal, \u017ee je chci ukr\u00e1st Markovi? Sylvie bude jednodu\u0161\u0161\u00ed c\u00edl\u2026 nos\u00ed kabelku?“ oto\u010dil se na m\u011b s dotazem Filip. Kabelku? Jak to m\u00e1m v\u011bd\u011bt? Sakra\u2026 copak si pamatuju takov\u00fd detaily?<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ pokr\u010dil jsem rameny. „Asi jo, jako ka\u017ed\u00e1  \u017eensk\u00e1,“ dodal jsem nejist\u011b. Pak jsem si ale vzpomn\u011bl, jak to prob\u00edhalo, kdy\u017e jsme odch\u00e1zeli, a ona si cht\u011bla zaplatit ob\u011bd sama\u2026 jo, vyt\u00e1hla z kabelky kartu, jasn\u011b. „Vlastn\u011b jo, m\u00e1 kabelku,“ dodal jsem rychle a Filip spokojen\u011b k\u00fdvl. Samoz\u0159ejm\u011b jsem to zat\u00e1hl za ni i za k\u00e1mo\u0161ku.<\/em><\/div>\n
„No\u2026 tak j\u00ed tu kabelku prost\u011b n\u011bkdo z n\u00e1s oto\u010d\u00ed, pu\u010d\u00ed si kl\u00ed\u010de a je to,“ pronesl Filip, jako by to bylo jednoduch\u00fd.<\/em><\/div>\n
„N\u011bkdo z n\u00e1s? A to jako kdo? J\u00e1 snad?“ zd\u011b\u0161en\u011b vyhrkl Bill. „V\u017edy\u0165 m\u011b zn\u00e1, a Toma taky,“ dodal je\u0161t\u011b, \u010d\u00edm\u017e n\u00e1s z t\u00fdhle akce p\u0159edem vylou\u010dil.<\/em><\/div>\n
„No dob\u0159e, tak j\u00e1 j\u00ed to \u010dmajznu,“ p\u0159ipustil Fil, a u\u017e se netv\u00e1\u0159il tak suver\u00e9nn\u011b. Zlod\u011bjskou pr\u00e1ci nejsp\u00ed\u0161 nikdy nezkou\u0161el, stejn\u011b jako my, bude to jeho premi\u00e9ra.<\/em>  <\/div>\n
„Ale hele, stejn\u011b je to na nic. Ona p\u0159ece zavol\u00e1 Markovi, \u017ee j\u00ed ukradli kabelku s kl\u00ed\u010dema, a ten si to u\u017e pohl\u00edd\u00e1, p\u0159inejmen\u0161\u00edm vym\u011bn\u00ed z\u00e1mky, tak\u017ee budem stejn\u011b v h\u00e1ji,“ p\u0159em\u00fd\u0161lel nahlas Bill. M\u00e1 pravdu, tohle je \u00fapln\u011b k ni\u010demu.<\/em><\/div>\n
„Markovi nezavol\u00e1, to ani nestihne, to m\u00e1m vymy\u0161len\u00fd,“ usm\u00e1l se Filip. „My j\u00ed toti\u017e tu kabelku hned vr\u00e1t\u00edme,“ dodal, a my oba na n\u011bj vyvalili o\u010di. Jak to chce jako prov\u00e9st? „To zlod\u011bjsk\u00fd \u010d\u00edslo toti\u017e uspo\u0159\u00e1d\u00e1m v budoucnosti,“ vylo\u017eil Filip kone\u010dn\u011b karty na st\u016fl. Ne, \u017ee by mi to teda n\u011bjak pomohlo, stejn\u011b mi to po\u0159\u00e1d p\u0159i\u0161lo debiln\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Objasni to, Filipe, jo? Nejsem sice tak \u00fapln\u011b blbej, ale tohle mi po\u0159\u00e1d nejde do hlavy,“ p\u0159iznal Bill. Jsem r\u00e1d, \u017ee to \u0159ekl za m\u011b.<\/em><\/div>\n
„To je p\u0159ece jasn\u00fd\u2026“ u\u0161kl\u00edbl se na n\u00e1s v\u011bd\u00e1tor. „T\u011bsn\u011b p\u0159ed akc\u00ed sko\u010d\u00edm B\u00e9dou do budoucnosti, kterou budu m\u00edt p\u0159esn\u011b vytipovanou. Ukradnu j\u00ed n\u011bkde na ulici kabelku, ute\u010du za roh, sko\u010d\u00edm do B\u00e9dy a vr\u00e1t\u00edm se do sou\u010dasnosti. Tady si odemknem, provedem akci, zase za sebou zamknem, j\u00e1 se p\u0159evl\u00edknu do n\u011b\u010deho jin\u00fdho, a sko\u010d\u00edm B\u00e9dou zp\u00e1tky za Sylvi\u00ed, minutu potom, co jsem j\u00ed kabelku ukradl. Tam se vyno\u0159\u00edm jako nejv\u011bt\u0161\u00ed zachr\u00e1nce zpoza rohu, kde jsem p\u0159edt\u00edm zmizel, kabelku j\u00ed vr\u00e1t\u00edm s t\u00edm, \u017ee jsem toho zlod\u011bje chytil, a je\u0161t\u011b mi bude vd\u011b\u010dn\u00e1,“ usm\u00e1l se na n\u00e1s v\u00edt\u011bzn\u011b Filip. „U\u017e tomu rozum\u00edte?“<\/em>  <\/div>\n
Konec flashbacku<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tohle u\u017e n\u00e1m bylo jasn\u00fd, a nad\u0161en\u011b jsme ho oba objali. Geni\u00e1ln\u00ed my\u0161lenka\u2026  Jak mi pak po akci Filip vypr\u00e1v\u011bl, Sylvie mu byla vd\u011b\u010dn\u00e1 tak moc, \u017ee mu dokonce nab\u00edzela pen\u00edze jako odm\u011bnu za vr\u00e1cenou kabelku, kter\u00e1 m\u011bla v\u011bt\u0161\u00ed cenu, ne\u017e v\u0161echno to, co v n\u00ed bylo. Ani ji nenapadlo, \u017ee by to mohl b\u00fdt jeden a tent\u00fd\u017e \u010dlov\u011bk. N\u00e1\u0161 hrdina je ov\u0161em velkoryse odm\u00edtl a velice rychle se zase vypa\u0159il, aby si ho nesta\u010dila zapamatovat.  <\/div>\n
<\/div>\n
Kl\u00ed\u010de k bytu tedy byly zaji\u0161t\u011bny, zat\u00edm alespo\u0148 teoreticky, te\u010f u\u017e zb\u00fdvalo jen zjistit, jak se dostat do trezoru, proto\u017ee p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee m\u00e1 Mark d\u016fkazy proti sv\u00fdm klient\u016fm v krabici od bot n\u011bkde pod postel\u00ed, by bylo naivn\u00ed. Proto\u017ee na tohle jsem se p\u0159i ob\u011bd\u011b Sylvie nezeptal, musel jsem to ud\u011blat dodate\u010dn\u011b. Nezb\u00fdvalo mi, ne\u017e znovu vycestovat do budoucnosti, do \u010dasu asi dv\u011b hodiny po na\u0161em rozhovoru, a zavolat j\u00ed. Musel jsem si nejd\u0159\u00edv ov\u011b\u0159it, jestli se mezit\u00edm n\u011bco nezm\u011bnilo, a n\u00e1\u0161 rozhovoru u ob\u011bda opravdu prob\u011bhl.  <\/div>\n
<\/div>\n
Flashback<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, Tome, n\u011bco jsi zapomn\u011bl?“ ozvalo se ze sluch\u00e1tka a j\u00e1 si mohl oddychnout. V\u0161echno prob\u011bhlo, jak m\u011blo.<\/em><\/div>\n
„Ahoj, Sylvie, to v\u00ed\u0161, \u017ee jo, m\u00e1\u0161 naprostou pravdu. Pot\u0159ebuju poradit. Mysl\u00ed\u0161, \u017ee m\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b dneska chvilku \u010das na uboh\u00fdho Toma,“ nahr\u00e1l jsem to na soucit. Kdy\u017e mi to odsouhlasila, za\u010dal jsem sv\u00e9 nau\u010den\u00e9 p\u0159edstaven\u00ed. „M\u016fj br\u00e1cha m\u011b toti\u017e otravuje s takovou hovadinou, a j\u00e1 si \u0159\u00edkal, \u017ee ty bys mohla b\u00fdt ten spr\u00e1vnej \u010dlov\u011bk, co by mi mohl pomoct, a zbavit m\u011b tak jeho otravov\u00e1n\u00ed,“ p\u0159id\u00e1m je\u0161t\u011b malinko l\u00edtosti, jakej jsem chud\u00e1\u010dek.<\/em><\/div>\n
„No\u2026 jestli si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem ta spr\u00e1vn\u00e1 osoba, tak se ptej,“ souhlas\u00ed, a j\u00e1 spust\u00edm.<\/em><\/div>\n
„Bill m\u00e1 spoustu \u0161perk\u016f, to v\u00ed\u0161, primadona,“ ud\u011bl\u00e1m si z t\u00fd sv\u00fd Divy malinko srandu. „Taky doma m\u00e1me dost d\u016fle\u017eitejch dokument\u016f, tak jsem dostal za \u00fakol, kdy\u017e u\u017e je tu ten bordel, naj\u00edt firmu, kter\u00e1 by n\u00e1m sem n\u011bkam zabudovala dobrej trezor. Myslel jsem si, \u017ee jako \u017eensk\u00e1, kter\u00e1 m\u00e1 ur\u010dit\u011b \u0161perk\u016f hromady, mi porad\u00ed\u0161, kam se obr\u00e1tit,“ neust\u00e1val jsem v lichotk\u00e1ch, jak jinak na \u017eenskou zap\u016fsobit, ne\u017e j\u00ed d\u00e1t najevo, \u017ee jen ona m\u011b m\u016f\u017ee zachr\u00e1nit\u2026 chytila se, holubi\u010dka.<\/em><\/div>\n
„No\u2026 kdy\u017e vydr\u017e\u00ed\u0161, tak se ti mrknu, kdo n\u00e1m d\u011blal doma trezor, ale budu ti muset zavolat zp\u00e1tky, te\u010f jsem je\u0161t\u011b venku. Byli to fajn kluci, Mark na n\u011b  neskute\u010dn\u011b \u017e\u00e1rlil, kdy\u017e to u n\u00e1s d\u011blali, hl\u00eddal m\u011b celej den jak ost\u0159\u00ed\u017e, ani do pr\u00e1ce kv\u016fli tomu ne\u0161el,“ post\u011b\u017eovala si. „\u0158\u00edkala jsem Markovi, \u017ee je to zbyte\u010dnej binec, \u017ee bychom t\u011bch p\u00e1r cetek klidn\u011b mohli d\u00e1t do bankovn\u00edho trezoru, ale to zase necht\u011bl, \u017ee je tam drahej pron\u00e1jem a kdesi cosi, no prost\u011b Mark, zn\u00e1\u0161 ho, nikomu nev\u011b\u0159\u00ed, ani bance,“ zasm\u00e1la se. „Ve\u010der ti brnknu ten n\u00e1zev firmy, jo?“ ujistila m\u011b a j\u00e1 j\u00ed pod\u011bkoval.<\/em><\/div>\n
Konec flashbacku<\/em><\/p>\n<\/div>\n
M\u011bl jsem za co\u2026 v\u011bd\u011bli jsme toho najednou v\u00edc, ne\u017e jsme si p\u016fvodn\u011b mysleli, \u017ee zjist\u00edme. V bankovn\u00edm trezoru teda nejsp\u00ed\u0161 d\u016fkazy nejsou, nebo o n\u011bm Sylvie nev\u00ed, ale to je nepravd\u011bpodobn\u00fd. To byla skv\u011bl\u00e1 informace. Trezor byl v byt\u011b, tak\u017ee i p\u0159edpoklad, \u017ee v n\u011bm jsou d\u016fkazy. Jm\u00e9no firmy n\u00e1m pomohlo s typy trezor\u016f, kter\u00e9 ta doty\u010dn\u00e1 firma vyr\u00e1b\u00ed. Na to jsem se z pochopiteln\u00fdch d\u016fvod\u016f Sylvie zeptat nemohl, to u\u017e by bylo malinko n\u00e1padn\u00fd, ale ona mi ho ve\u010der vyzvonila zcela sama, div mi nenadiktovala i v\u00fdrobn\u00ed \u010d\u00edslo, tak\u017ee i tahle starost se vy\u0159e\u0161ila v podstat\u011b hned. Tady p\u0159i n\u00e1s vylo\u017een\u011b st\u00e1lo \u0161t\u011bst\u00ed, jinak se to ned\u00e1 vysv\u011btlit. N\u011bkdo naho\u0159e n\u00e1s m\u00e1 p\u0159ece jenom r\u00e1d, i kdy\u017e si sk\u00e1\u010deme \u010dasem, jak se n\u00e1m l\u00edb\u00ed\u2026  <\/div>\n
<\/div>\n
Tady nastal dal\u0161\u00ed \u00fakol pro Filipa a jeho fotografickou pam\u011b\u0165, aby si sedl k internetu, a hledal informace o v\u0161em, co se o tomhle typu trezoru d\u00e1 zjistit, zapisoval si je do sv\u00e9 geni\u00e1ln\u00ed pam\u011bti a d\u00e1val si je do souvislost\u00ed. \u017div\u011b si vzpom\u00edn\u00e1m na chv\u00edli, kdy mi nad\u0161en\u011b telefonoval, \u017ee na\u0161el naprosto \u00fa\u017easnej internetovej obchod, kde prod\u00e1vaj\u00ed v podstat\u011b pot\u0159eby pro zlod\u011bje, jako jsou nap\u0159\u00edklad odposlouch\u00e1vac\u00ed za\u0159\u00edzen\u00ed, mikrofony a kamerky vestav\u011bn\u00fd do v\u0161ech mo\u017en\u00fdch mysliteln\u00fdch p\u0159edm\u011bt\u016f denn\u00ed pot\u0159eby, samoz\u0159ejm\u011b vesm\u011bs v\u0161echno nap\u016fl ileg\u00e1ln\u00ed, co\u017e n\u00e1s dost p\u0159ekvapilo. Nem\u011bl jsem p\u00e1ru, \u017ee se n\u011bco takov\u00fdho d\u00e1 v\u016fbec koupit, nato\u017e naprosto voln\u011b. Filip tam ov\u0161em d\u00edky jednomu rozhovoru dvou prof\u00edk\u016f na f\u00f3ru na\u0161el skvost. Bylo to p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b drah\u00fd, ale pro n\u00e1s jedin\u00e1 mo\u017enost, jak se dostat do trezoru. Museli jsme toti\u017e prolomit k\u00f3d. Na dve\u0159\u00edch bytu sice nebyl, ale u trezoru u\u017e jsme se tomuhle probl\u00e9mu nevyhnuli.  <\/div>\n
<\/div>\n
Flashback<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Je to naprosto geni\u00e1ln\u00ed,“ rozpl\u00fdv\u00e1 se Filip do telefonu. „Je to vlastn\u011b prolamova\u010dka k\u00f3d\u016f. Na kl\u00e1vesnici na trezoru nasad\u00ed\u0161 malej n\u00e1stavec, p\u0159ipoj\u00ed\u0161 ho k laptopu, zapne\u0161 program na prolamov\u00e1n\u00ed hesel, a ono u\u017e to d\u011bl\u00e1 v\u0161echnu pr\u00e1ci za tebe. Zkou\u0161\u00ed to kosmickou rychlost\u00ed vyma\u010dk\u00e1vat k\u00f3dy do chv\u00edle, ne\u017e se ti to otev\u0159e,“ popisoval mi to nad\u0161en\u011b Filip. „Jednodu\u0161\u0161\u00ed heslo m\u00e1\u0161 za \u010dtvrt hodiny, ty nejslo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed za dva roky, tak mus\u00edme doufat, \u017ee si tam dal Mark datum narozen\u00ed svoj\u00ed \u017eeny nebo n\u011bco takov\u00fdho.“<\/em><\/div>\n
„No to je ohromn\u00fd!“ sd\u00edl\u00edm jeho nad\u0161en\u00ed. „Jak tohle m\u016f\u017eou prod\u00e1vat?“ zept\u00e1m se udiven\u011b, proto\u017ee mi to n\u011bjak nejde do hlavy. V\u017edy\u0165 vykr\u00e1st n\u011bkomu trezor je trestn\u00fd, to v\u00ed ka\u017ed\u00fd mal\u00fd d\u00edt\u011b\u2026<\/em><\/div>\n
„Jednodu\u0161e,“ sd\u011bl\u00ed mi Filip. „Maj\u00ed to pr\u00e1vn\u011b o\u0161et\u0159en\u00fd tak, \u017ee mus\u00ed\u0161 p\u0159ij\u00edt s t\u00edm, \u017ee jsi majitelem tohohle typu trezoru, uk\u00e1zat doklady o koupi, a pak ti to prodaj\u00ed, abys m\u011bl \u0161anci se dostat ke k\u00f3du, kdy\u017e ho zapomene\u0161,“ sm\u011bje se Fil do telefonu. „Jak \u0159\u00edk\u00e1m, dneska je prost\u011b za prachy mo\u017en\u00fd fakt v\u0161echno.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Konec fashbacku<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tak jsme \u0161li koupit trezor. Bylo to vy\u0159\u00edzeno b\u011bhem p\u00e1r hodin, st\u00e1l sice prachy, ale kdy\u017e  u\u017e jsme ho m\u011bli, objednali jsme si i zabudov\u00e1n\u00ed. Aspo\u0148  budeme m\u00edt bezpe\u010dnej prostor, kam ulo\u017eit v\u0161echno, co je n\u011bjak d\u016fle\u017eit\u00fd  a nem\u011bly by to spat\u0159it nepovolan\u00fd o\u010di. A a\u017e zapomenem k\u00f3d, lehce si ho prolom\u00edme. T\u00edm byla v podstat\u011b cel\u00e1 akce p\u0159ipravena, a u\u017e jsme jen \u010dekali, a\u017e ti dva odjedou do Rakouska ly\u017eovat. Vzhledem k tomu, \u017ee tohle jsme zvl\u00e1dli p\u0159ipravit celkem rychle, bylo spousta \u010dasu, Bill mezit\u00edm spolehliv\u011b zapomn\u011bl term\u00edn jejich odjezdu, a j\u00e1 si \u0159ekl, \u017ee pro n\u011bj ud\u011bl\u00e1me s Filipem p\u0159ekvapen\u00ed. Bylo mi jasn\u00fd, \u017ee \u010d\u00edm bl\u00ed\u017e bude term\u00edn na\u0161eho vloup\u00e1n\u00ed, t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed bude m\u00edt Bill strach, a proto jsem s Filipem domluvil, \u017ee mu to prost\u011b ne\u0159ekneme. Jednou dvakr\u00e1t se m\u011b zeptal, jestli se n\u011bco zm\u011bnilo, a kdy\u017e jsem se nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nezpov\u00eddal, nechal to b\u00fdt. Asi si myslel, \u017ee je \u010dasu po\u0159\u00e1d dost. Jen\u017ee my m\u011bli jasn\u011b stanovenej term\u00edn na tuhle st\u0159edu, kdy si Mark se Sylvi\u00ed sbalili ly\u017ee, a odfr\u010deli do Alp. Museli jsme co nejd\u0159\u00edv, kdyby si tam n\u00e1hodou zl\u00e1mali nohy, a vr\u00e1tili se zp\u00e1tky dom\u016f. \u010cas najednou za\u010dal b\u011b\u017eet tryskem.  <\/div>\n
<\/div>\n
A\u017e potud Bill celou historii znal, ale d\u00e1l u\u017e nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, proto\u017ee kdy\u017e jsme s Filipem prolamovali heslo u Marka v byt\u011b, on si myslel, \u017ee jsem s Gustavem na dal\u0161\u00edm tahu. Musel jsem to za\u0159\u00eddit tak, abych se mohl zdr\u017eet p\u0159es noc, kdyby se n\u00e1m ten k\u00f3d neda\u0159ilo prolomit dlouho, a Gustav byl spolehlivej \u0161t\u00edt. Odk\u00fdval mi to, kdy\u017e jsem mu volal, aby mi poskytl alibi, \u017ee mus\u00edm Billovi koupit tajn\u011b d\u00e1rek, a bylo to hotovka. Te\u010f tuhle lest ov\u0161em budu muset p\u0159iznat, tak douf\u00e1m, \u017ee nedostanu na zadek. Moje milovan\u00fd dvoj\u010de jedn\u00edm okem z\u00edr\u00e1 na laptop, kde se odehr\u00e1v\u00e1 \u017ehav\u00e1 sc\u00e9nka z koncertn\u00ed \u0161atny, a druh\u00fdm na m\u011b, a\u017e mu kone\u010dn\u011b za\u010dnu vypr\u00e1v\u011bt, jak jsme to s Filipem v\u0161echno zvl\u00e1dli. Tak vzh\u016fru do toho\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„\u0160lo to a\u017e p\u0159ekvapiv\u011b dob\u0159e,“ za\u010dnu, zat\u00edmco Bill fascinovan\u011b z\u00edr\u00e1 na n\u00e1s dva, jak se l\u00edb\u00e1me v \u0161atn\u011b. „Jak bylo domluven\u00fd, Filip se p\u00e1rkr\u00e1t sko\u010dil v B\u00e9dovi pod\u00edvat do budoucnosti, jakej budou m\u00edt Mark se Sylvi\u00ed program, a kdy budou co nejd\u00e1l od sv\u00fdho domu, a kdy\u017e jsme zjistili, \u017ee jsou tenhle t\u00fdden na hor\u00e1ch v Rakousku, rozjeli jsme akci. V\u0161echno bylo perfektn\u011b p\u0159ipraven\u00fd, ale to u\u017e v\u00ed\u0161, \u0161lo jen o to, aby to vy\u0161lo. No\u2026 a \u010das jejich odjezdu nastal tuhle st\u0159edu,“ pod\u00edv\u00e1m se na Billa a setk\u00e1m se s jeho pohledem.<\/div>\n
„Tak\u017ee fl\u00e1m s Gustavem?“ rozsv\u00edt\u00ed se Billovi v hlav\u011b, \u017ee jsem mu kecal. „Ty zatracenej podvodn\u00edku,“ naklon\u00ed se ke mn\u011b s \u00fasm\u011bvem a l\u00edbne m\u011b na rty. „Zaslou\u017eil bys, takhle mi lh\u00e1t,“ pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i, je vid\u011bt, \u017ee mu to nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nevad\u00ed.<\/div>\n
„Jo, necht\u011bl jsem, aby sis d\u011blal starosti,“ vr\u00e1t\u00edm mu \u00fasm\u011bv a pokra\u010duju. „Podle sc\u00e9n\u00e1\u0159e nejd\u0159\u00edv Filip okradl v budoucnosti chud\u00e1ka Sylvii o kabelku. V\u0161echno \u0161lo dob\u0159e, ani ji nemusel pra\u0161tit, nechala se okr\u00e1st jednodu\u0161e, v podstat\u011b beze sv\u011bdk\u016f. J\u00e1 mezit\u00edm \u010dekal v sou\u010dasnosti v jeho aut\u011b p\u0159ed Markov\u00fdm domem, a\u017e ti dva odjedou, abychom si byli jisti. Ve chv\u00edli, kdy se ke mn\u011b p\u0159ipojil Filip, a Markovo auto odjelo, nastal n\u00e1\u0161 \u010das,“ zak\u0159en\u00edm se na Billa. „M\u011bli jsme p\u011bkn\u011b v kalhot\u00e1ch,“ p\u0159izn\u00e1m mu, „myslel jsem, \u017ee z toho auta nevstanu, jak jsem m\u011bl strachy d\u0159ev\u011bn\u00fd nohy.“<\/div>\n
„Ty m\u016fj hrdino,“ usm\u011bje se na m\u011b ch\u00e1pav\u011b Bill. „J\u00e1 bych nevstal,“ sna\u017e\u00ed se m\u011b uklidnit, \u017ee nejsem ten nejv\u011bt\u0161\u00ed srab na sv\u011bt\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Taky jsem m\u011bl nam\u00e1le, a celou cestu nahoru k bytu jsem se klepal jak ratl\u00edk. Byli jsme oba maskovan\u00fd, aby n\u00e1s nikdo nepoznal, rukavice kv\u016fli otisk\u016fm, a \u0161li jsme na to,“ vzpom\u00edn\u00e1m na ten zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit, kdy\u017e jsme se s Filipem pl\u00ed\u017eili nahoru po temn\u00fdch schodech a b\u00e1li se ka\u017ed\u00fdho sebemen\u0161\u00edho za\u0161ust\u011bn\u00ed. „K bytu jsme do\u0161li bez \u00farazu, tak\u017ee nebyl probl\u00e9m si odemknout a zapadnout dovnit\u0159. Nejd\u0159\u00edv jsme se pe\u010dliv\u011b zamkli, pak jsme pro\u0161li bytem a zjistili, \u017ee v nejv\u011bt\u0161\u00ed nouzi, kdyby se n\u00e1hodou pro n\u011bco vr\u00e1tili, by se dalo ut\u00e9ct oknem na st\u0159echu, a tam po\u010dkat, ne\u017e zase vypadnou. Za\u010dali jsme p\u00e1trat po trezoru. Netrvalo to tak dlouho, jen asi dvacet minut. Byl v lo\u017enici, maskovanej sk\u0159\u00ed\u0148kou na povle\u010den\u00ed,“ usm\u011bju se v\u00edt\u011bzn\u011b na sv\u00fd dvoj\u010de. „P\u0159i\u0161el jsem na n\u011bj j\u00e1,“ dod\u00e1m je\u0161t\u011b hrd\u011b, aby bylo jasno, kdo m\u00e1 nejv\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1sluhy. Hned za to schyt\u00e1m od Billa dal\u0161\u00ed pusu, napiju se skv\u011bl\u00fdho \u0161amp\u00e1\u0148a a pokra\u010duju.<\/p>\n<\/div>\n
„Mohli jsme se pustit do pr\u00e1ce. Filip nasadil prolamova\u010dku hesel, a \u010dekali jsme, a\u017e ud\u011bl\u00e1 pr\u00e1ci za n\u00e1s. J\u00e1 st\u00e1l u dve\u0159\u00ed bytu, poslouchal jsem, co se d\u011bje venku, Filip hl\u00eddal trezor a takhle jsme tam str\u00e1vili v naprost\u00fd tichosti dv\u011b a p\u016fl hodiny, ne\u017e se ozvalo vysvobozuj\u00edc\u00ed cvaknut\u00ed, a trezor se otev\u0159el,“ vydechnu a \u00fapln\u011b m\u011b zaplav\u00ed stejn\u00fd pocit \u0161t\u011bst\u00ed jako tam. „Bylo to tam,“ hned pokra\u010duju. „Krabice od bot, mysl\u00edm, \u017ee to byly Adidasky,“ vzpom\u00edn\u00e1m na detaily, co mi utkv\u011bly, „pln\u00e1 d\u016fkaz\u016f proti v\u0161em jeho klient\u016fm. C\u00e9d\u00e9\u010dka, fotky, dopisy\u2026 no prost\u011b sm\u011bs v\u0161eho mo\u017en\u00fdho.“<\/div>\n
„Tak\u017ee jste to ukradli v\u0161echno?“ zvedne obo\u010d\u00ed v \u00fadivu Bill.<\/div>\n
„Jo, vzali jsme mu v\u0161echno, a m\u00e1m pocit, \u017ee jsme jeho klient\u016fm zachr\u00e1nili zadky, ani\u017e by o tom m\u011bli p\u00e1ru,“ odpov\u00edm Billovi a c\u00edt\u00edm p\u0159itom v\u00e1\u017en\u011b hrdost. P\u0159ipad\u00e1m si jako Super Mario nebo n\u011bkdo podobnej. Porazil jsem draka, vysvobodil princeznu, prost\u011b \u00fa\u017easnej pocit.  <\/div>\n
<\/div>\n
„Na\u0161el jsem na\u0161e c\u00e9d\u00e9\u010dko, zbytek vzal Filip do Linau a sp\u00e1lil to v kotli. \u0158\u00edkal, \u017ee se na to rad\u0161i ned\u00edval, aby ho prej n\u00e1hodou nel\u00e1kalo n\u011bkoho vyd\u00edrat,“ zasm\u011bju se a Bill se mnou. „Prachy jsme mu tam nechali, aby nem\u011bl d\u016fvod hl\u00e1sit kr\u00e1de\u017e, zametli jsme za sebou stopy, a rychle vypadli pry\u010d. Filip musel je\u0161t\u011b vr\u00e1tit Sylvii vyp\u016fj\u010denou kabelku a bylo to v cajku,“ dokon\u010d\u00edm svoje vypr\u00e1v\u011bn\u00ed, a v tu chv\u00edli skon\u010d\u00ed video na obrazovce, p\u0159esn\u011b v situaci, kdy mi Bill str\u010dil ruku do kalhot. To bude z\u0159ejm\u011b ten okam\u017eik, kterej zve\u0159ejnil Mark v Bildu, proto\u017ee hor\u0161\u00ed z\u00e1b\u011br tam za celou dobu nebyl, u\u017e jsem to vid\u011bl t\u0159ikr\u00e1t. M\u011bl p\u0159i sv\u00fdm \u0161t\u011bst\u00ed sm\u016flu, chlapec, \u017ee se mu nepoda\u0159ilo nato\u010dit to d\u00e1l, proto\u017ee pak by m\u011bl teprve ty spr\u00e1vn\u00fd \u017ehav\u00fd z\u00e1b\u011bry. Billa na kolenou, s hlavou v m\u00fdm rozkroku\u2026 je\u0161t\u011b si to \u017eiv\u011b vybavuju.  <\/div>\n
<\/div>\n
„J\u00e1 jsem tak \u0161\u0165astnej!“ zatleskalo rukama moje d\u011btinsk\u00fd dvoj\u010de, jako kdy\u017e mu bylo sedmn\u00e1ct, „tak\u017ee u\u017e na n\u00e1s nic nem\u00e1? Je to v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, Tomi?“ pt\u00e1 se m\u011b s nad\u011bj\u00ed v hlase. Se\u017eral bych ho samou l\u00e1skou, kdy\u017e se vr\u00e1t\u00ed do t\u011bch let, i kdy\u017e by to n\u011bkdo mohl pova\u017eovat za trapn\u00fd. V t\u011bch letech jsem do n\u011bj byl naprosto \u0161\u00edlen\u011b zamilovanej, a hrozn\u011b r\u00e1d na to vzpom\u00edn\u00e1m. Ale mus\u00edm tomu sv\u00fdmu kocourovi odpov\u011bd\u011bt, i kdy\u017e ho asi zase tak moc nepot\u011b\u0161\u00edm.<\/div>\n
„No\u2026 snad jo, ale nem\u016f\u017eeme v\u011bd\u011bt, jestli od toho n\u011bkde nem\u00e1 kopie. Tipuju, \u017ee to m\u011bl v\u0161echno v t\u00fd krabici,“ p\u0159izn\u00e1m, \u017ee a\u017e tak za sebou to je\u0161t\u011b nem\u00e1me, „ale stejn\u011b ho budeme hl\u00eddat,“ uva\u017euju nahlas. „Jednou za \u010das se sko\u010d\u00edme pod\u00edvat dop\u0159edu, jestli se n\u011bco ned\u011bje, a bude pokoj. Je\u0161t\u011b mus\u00edme sledovat Marka, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed v \u00fater\u00fd z hor, a zjist\u00ed, \u017ee se mu v\u0161echno vypa\u0159ilo zam\u010den\u00fdm trezorem, schv\u00e1ln\u011b, jak bude reagovat,“ dovedu si \u017eiv\u011b p\u0159edstavit jeho p\u0159ekvapenej ksicht, a\u017e ten trezor otev\u0159e, i kdy\u017e ho nikdy neuvid\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 si bude myslet, \u017ee mu to ukradli mimozem\u0161\u0165ani,“ sm\u011bje se Bill.<\/div>\n
„Jasn\u011b, nebo \u017ee ze\u0161\u00edlel,“ p\u0159id\u00e1m se k n\u011bmu a naliju n\u00e1m dal\u0161\u00ed skleni\u010dku \u0161amp\u00e1\u0148a, za\u010d\u00edn\u00e1 mi pomalinku stoupat do hlavy, a Billovi taky, to jeho radostn\u00fd tlesk\u00e1n\u00ed nen\u00ed samo sebou…  <\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co je nejlep\u0161\u00ed?“ zept\u00e1m se Billa, kdy\u017e se oba znovu napijeme, ale ten jen s plnou pusou zakrout\u00ed hlavou. „On ani nem\u016f\u017ee nahl\u00e1sit kr\u00e1de\u017e, proto\u017ee jsme si v\u0161echno prost\u011b oby\u010dejn\u011b odemkli. \u017d\u00e1dn\u00fd n\u00e1siln\u00fd vloup\u00e1n\u00ed, nic\u2026“ k\u0159en\u00edm se na Billa spokojen\u011b. „M\u00e1m takovej dojem, \u017ee t\u00edmhle se n\u00e1m poda\u0159ilo se za Dav\u00eddka par\u00e1dn\u011b pomst\u00edt,“ uzav\u0159u to, a nech\u00e1m se sv\u00fdm dvoj\u010detem obejmout a l\u00edbat. Mus\u00edm si p\u0159ece u\u017e\u00edt plody sv\u00fd pr\u00e1ce, spravedlivou odm\u011bnu za v\u0161echny ty nervy, co jsem p\u0159itom pro\u017eil. A kdo jinej by mi ji m\u011bl d\u00e1t, ne\u017e moje milovan\u00fd dvoj\u010de\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule TOM Zat\u00edmco jsme se s Billem cpali v\u00fdbornou ve\u010de\u0159\u00ed z t\u00fd nejdra\u017e\u0161\u00ed restaurace, co se d\u00e1 v Berl\u00edn\u011b naj\u00edt, tahal ze m\u011b Bill, o co tu jde. U\u017e\u00edval jsem si, \u017ee absolutn\u011b netu\u0161\u00ed, co na n\u011bj za chv\u00edli vyt\u00e1hnu, a t\u011b\u0161il jsem se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[221],"tags":[],"class_list":["post-11863","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-casoprostor-iii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11863","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11863"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11863\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11863"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11863"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11863"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}