{"id":11884,"date":"2010-04-16T16:00:00","date_gmt":"2010-04-16T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11855"},"modified":"2010-04-16T16:00:00","modified_gmt":"2010-04-16T15:00:00","slug":"lutte-pour-l-amour-24","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/04\/16\/lutte-pour-l-amour-24\/","title":{"rendered":"Lutte pour l’amour 24."},"content":{"rendered":"
autor: Lady Kay<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"355\"<\/div>\n
Znovu jsem si byl tak stra\u0161n\u011b  jist a znovu jsem zjistil, \u017ee Billa prakticky nezn\u00e1m. Ten „prcek“  m\u011b prost\u011b nep\u0159estane p\u0159ekvapovat. Tak\u017ee p\u0159ece jen znamen\u00ed, m\u016fj strach byl mo\u017en\u00e1 opodstatn\u011bn\u00fd. Posad\u00edm se na \u017eidli a je\u0161t\u011b jednou si p\u0159e\u010dtu SMSku. Jak\u00e9 to p\u0159ekvapen\u00ed! Ani slovo se nezm\u011bnilo, text je po\u0159\u00e1d stejn\u00fd. Bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed vyto\u010d\u00edm \u010d\u00edslo odes\u00edlatele a \u010dek\u00e1m, dokud se mi neohl\u00e1s\u00ed zn\u00e1m\u00fd hlas.<\/div>\n
„Tomi, stalo se n\u011bco?“ <\/div>\n
„Ne, jsem v pohod\u011b… Ale ta SMSka… On ti fakt psal?“ uji\u0161\u0165uji se, \u017ee to nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd nejapn\u00fd \u017eert, ale \u017ee se Bill skute\u010dn\u011b odhodlal a napsal. Nem\u016f\u017eu tomu uv\u011b\u0159it, nezn\u00e1 ji a klidn\u011b ji pozve dom\u016f. Wee m\u011b ale usv\u011bd\u010d\u00ed, \u017ee to nebyl vtip a \u017ee se skute\u010dn\u011b z\u00edtra s Billem uvid\u00ed. Na jednu stranu jsem r\u00e1d, \u017ee m\u016fj bratr nezanev\u0159el na cel\u00fd sv\u011bt a m\u00e1 snahu komunikovat s lidmi, ale na druhou stranu… N\u011bjak\u00fdm z\u00e1hadn\u00fdm zp\u016fsobem se m\u011b to dotklo, n\u011bco mi na tom vad\u00ed.<\/div>\n
„To jsem r\u00e1d,“ pronesu. S\u00e1m nev\u00edm, jestli mluv\u00edm pravdu nebo l\u017eu. Moje pocity jsou dost sm\u00ed\u0161en\u00e9. V jednu chv\u00edli bych ji nejrad\u011bji za\u010dal d\u011bkovat za snahu pomoci Billovi i mn\u011b, ov\u0161em ve chv\u00edli druh\u00e9 m\u00e1m chu\u0165 zak\u00e1zat j\u00ed, aby tam \u0161la.<\/div>\n
„Tomi, omlouv\u00e1m se, ale nem\u00e1m \u010das. Docela sp\u011bch\u00e1m. Z\u00edtra ti d\u00e1m v\u011bd\u011bt, jak to dopadlo, ano?“ <\/p>\n<\/div>\n
Co m\u00e1m d\u011blat… Zdr\u017eovat ji nebudu, z\u0159ejm\u011b m\u00e1 n\u011bjak\u00e9 pl\u00e1ny a nem\u00e1 v hlav\u011b jen n\u00e1\u0161 probl\u00e9m. Popros\u00edm ji tedy, aby mi hned zavolala, jakmile to jejich „rendez-vous“ skon\u010d\u00ed, a o v\u0161em m\u011b informovala. Hned na to se s n\u00ed rozlou\u010d\u00edm a zav\u011bs\u00edm. Dlouh\u00e9 minuty pak sed\u00edm a civ\u00edm p\u0159ed sebe. Moje fantazie za\u010d\u00edn\u00e1 pracovat a sna\u017e\u00edm se p\u0159edstavit si, jak by mohla Violettina n\u00e1v\u0161t\u011bva u Billa vypadat. Wee bude jist\u011b mil\u00e1, usm\u011bvav\u00e1, naslouchav\u00e1, prost\u011b takov\u00e1 jako v\u017edycky, co\u017e by na m\u00e9 dvoj\u010de mohlo jist\u011b zap\u016fsobit a p\u0159im\u011bt jej, aby se j\u00ed v\u00edce otev\u0159el. Odpoledne str\u00e1v\u00ed cel\u00e9 v Billov\u011b pokoji a budou se bavit o t\u011bch sv\u00fdch patlalech. Super n\u00e1pl\u0148 dne… Sice jsem r\u00e1d, \u017ee m\u00e1m takhle \u010das vzpamatovat se ze \u0161oku, kter\u00fd jsem p\u0159ed ned\u00e1vnem utrp\u011bl, v\u0161echno si srovnat v hlav\u011b a m\u016f\u017eu se v\u011bnovat jen s\u00e1m sob\u011b, ani\u017e bych se musel b\u00e1t, \u017ee Bill vyvede n\u011bjakou hloupost, ale budu-li k sob\u011b zcela up\u0159\u00edmn\u00fd, v hloubi du\u0161e j\u00ed z\u00e1vid\u00edm…<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
..::Bill::..<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Sakra!“ zakleji a znovu se sna\u017e\u00edm h\u0159ebenem n\u011bjak zkrotit svoje vlasy. Vypad\u00e1m, jak kdybych prol\u00edtl ro\u0161t\u00edm, tr\u010d\u00ed mi na v\u0161echny sv\u011btov\u00e9 strany a ne a ne lehnout. Nakonec vzd\u00e1m v\u0161echny pokusy vykouzlit na moj\u00ed hlav\u011b n\u011bjak\u00fd \u00fa\u010des. Na\u010de\u0161u si je dozadu a gumi\u010dkou je st\u00e1hnu do cul\u00edku. Stejn\u011b na tom nesejde, nechyst\u00e1m se na rande, ale \u010dek\u00e1m pouze na „kamar\u00e1dku“. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jestli se m\u00e1m l\u00ed\u010dit a nebo ne, nakonec s\u00e1hnu jen po \u0159asence a n\u011bkolikr\u00e1t si s n\u00ed p\u0159ejedu \u0159asy. Tak hotovo!<\/div>\n
Oble\u010den\u00fd do \u010dern\u00e9ho tri\u010dka s dlouh\u00fdm ruk\u00e1vem a tmav\u00fdch d\u017e\u00edn\u016f se na voz\u00edku p\u0159esunu k oknu. Zrovna v\u010das, domem se toti\u017e rozezn\u00ed zvuk zvonku. Mrknu na hodiny, kter\u00e9 ukazuj\u00ed n\u011bco m\u00e1lo p\u0159ed \u010dtvrtou hodinou, a moje srdce za\u010dne tlouct jako na poplach. Jsem malinko nerv\u00f3zn\u00ed, ale z\u00e1rove\u0148 se t\u011b\u0161\u00edm jako d\u00edt\u011b. Ne\u017e jsem v\u010dera usnul, p\u0159edstavoval jsem si, jak dne\u0161ek bude prob\u00edhat, o \u010dem se s Wee budu bavit, co bychom mohli d\u011blat. Nic jsem nevymyslel, nejlep\u0161\u00ed bude, kdy\u017e se tomu nech\u00e1 voln\u00fd pr\u016fb\u011bh.<\/p>\n<\/div>\n
Zespodu ke mn\u011b dol\u00e9haj\u00ed  dva hlasy, prvn\u00ed je mam\u010din a v druh\u00e9m, p\u0159esto\u017ee jsem jej sly\u0161el jen jednou a ne moc dlouho, rozpozn\u00e1m onu d\u00edv\u010dinu z galerie. Po chvilce zaslechnu kroky na schodi\u0161ti, kter\u00e9 se pomalinku bl\u00ed\u017e\u00ed k m\u00e9mu pokoji. Ty dv\u011b se mezi sebou o n\u011b\u010dem bav\u00ed, moc dob\u0159e jim nerozum\u00edm, a ani m\u011b to moc nezaj\u00edm\u00e1. Stejn\u011b se jedn\u00e1 jen o n\u011bjak\u00e9 zdvo\u0159ilostn\u00ed fr\u00e1ze. Kdy\u017e u\u017e je sly\u0161\u00edm u dve\u0159\u00ed, popojedu bl\u00ed\u017ee k oknu a pozoruji, jak se klika pohne dol\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
„Zlato, m\u00e1\u0161 tu n\u00e1v\u0161t\u011bvu,“ ozn\u00e1m\u00ed mi mamka na prahu a malinko poodstoup\u00ed, aby m\u016fj host mohl vej\u00edt dovnit\u0159.<\/div>\n
„Ahoj Bille,“ pozdrav\u00ed m\u011b vesele Wee a vykro\u010d\u00ed ke mn\u011b. Po celou dobu z n\u00ed nespou\u0161t\u00edm o\u010di. Jej\u00ed dlouh\u00e9 vlasy se j\u00ed p\u0159i ch\u016fzi vln\u00ed kolem obli\u010deje, m\u00edrn\u011b se pohupuje v boc\u00edch, nenat\u0159\u00e1s\u00e1 se v\u0161ak jak ty fifleny, a s \u00fasm\u011bvem na rtech je mi st\u00e1le bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e. Krom\u011b kabelky v ruce sv\u00edr\u00e1 je\u0161t\u011b n\u011bco. Co to ale je, nev\u00edm, nem\u016f\u017eu si to po\u0159\u00e1dn\u011b prohl\u00e9dnout. Jako v\u00edla… P\u0159esn\u011b tohle p\u0159irovn\u00e1n\u00ed m\u011b ve spojitosti s n\u00ed napadne.<\/div>\n
„Ahoj,“ v\u011bnuji j\u00ed  \u00fasm\u011bv, kdy\u017e si ke mn\u011b d\u0159epne a pohlad\u00ed m\u011b po ruce. „D\u00e1\u0161 si n\u011bco?“ zept\u00e1m se j\u00ed, dokud je mamka tady. S\u00e1m bych ji asi pohostit moc nemohl. Kdy\u017e mi pod\u011bkuje a odpov\u00ed, \u017ee kdy\u017e tak jen n\u011bco k pit\u00ed, mrknu na mamku. Ta odb\u011bhne, po chvilce se vr\u00e1t\u00ed se skleni\u010dkami v ruce, je\u017e odlo\u017e\u00ed na stolek a nech\u00e1 n\u00e1s o samot\u011b.<\/div>\n
Moje po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed nervozita postupn\u011b opad\u00e1v\u00e1, asi je to i t\u00edm, \u017ee Wee okam\u017eit\u011b  za\u010dala konverzovat. Od typick\u00fdch ot\u00e1zek stylu jak jsem se m\u011bl, co jsem d\u011blal, se kone\u010dn\u011b dostala k tomu, co u\u017e od m\u00e9ho p\u0159\u00edchodu pln\u011b zam\u011bstn\u00e1v\u00e1 moji mysl a k \u010demu, p\u0159esto\u017ee se sna\u017e\u00edm tomu zabr\u00e1nit, mi neust\u00e1le sklouz\u00e1v\u00e1 pohled.  <\/div>\n
„N\u011bco jsem ti p\u0159inesla,“ polo\u017e\u00ed mi ten z\u00e1hadn\u00fd p\u0159edm\u011bt do kl\u00edna. „Mohlo by t\u011b to zaj\u00edmat.“ Kone\u010dn\u011b vid\u00edm, co to je. Kn\u00ed\u017eka… Braquovy Z\u00e1pisky a rozhovory… O tom, \u017ee existuje, jsem se dozv\u011bd\u011bl v dob\u011b, kdy se p\u0159estala tisknout, a dnes je um\u011bn\u00ed ji n\u011bkde sehnat. Kdybych byl zdrav\u00fd, ob\u011bhnul bych v\u0161echna knihkupectv\u00ed a antikvari\u00e1ty ve m\u011bst\u011b, ale takhle… Nem\u016f\u017eu mamku honit, aby mi sh\u00e1n\u011bla z jej\u00edho pohledu oby\u010dejnou kn\u00ed\u017eku, i kdy\u017e si mysl\u00edm, \u017ee by to pro m\u011b ud\u011blala.<\/div>\n
„To nejde,“ pod\u00e1v\u00e1m ji knihu zp\u00e1tky. A\u010d bych ji nejrad\u011bji p\u0159itisknul k sob\u011b a u\u017e nikdy nedal z ruky. V m\u00fdch o\u010d\u00edch je ta kn\u00ed\u017eka vz\u00e1cnost, ale nem\u016f\u017eu si ji jen tak vz\u00edt a Wee o ni p\u0159ipravit. Ani nem\u00e1m, co bych j\u00ed dal na opl\u00e1tku. A k tomu mi je\u0161t\u011b vrt\u00e1 hlavou, kde ji sehnala…<\/div>\n
„Dostala jsem ji od Mathiase,“ zodpov\u00ed moji nevyslovenou ot\u00e1zku, „sehnal ji n\u00e1hodou od jednoho zn\u00e1m\u00e9ho. To v\u00ed\u0161, pro n\u011bj je mal\u00ed\u0159 jako mal\u00ed\u0159.“<\/div>\n
„To zn\u00e1m,“ zasm\u011bji se, a hned si vybav\u00edm osobu, kter\u00e1 je v tomto nachlup stejn\u00e1 jako ten jej\u00ed Mathias. T\u011b\u017eko \u0159\u00edct, kdo to je… Asi k\u00e1mo\u0161 nebo jej\u00ed kluk. Co j\u00e1 v\u00edm… Jedin\u00e9, co v\u00edm, je, \u017ee se n\u011bkomu podob\u00e1, alespo\u0148 co se um\u011bn\u00ed t\u00fd\u010de. Kubismus, expresionismus, impresionismus… Pro Toma tohle nehraje sebemen\u0161\u00ed roli. Jak s\u00e1m \u0159\u00edk\u00e1 – bl\u00e1zen jako bl\u00e1zen. Za tohle jeho sm\u00fd\u0161len\u00ed o um\u011bn\u00ed bych mu nejrad\u011bji nafackoval, ale pat\u0159\u00ed to k n\u011bmu.<\/div>\n
„Kdy\u017e mi ji dal, asi \u010dekal, \u017ee z toho padnu na zadek… No, nestalo se tak. Tob\u011b ur\u010dit\u011b ud\u011bl\u00e1 v\u011bt\u0161\u00ed radost, nech si ji.“<\/div>\n
„Fakt?“ zept\u00e1m se ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b. Kdy\u017e mi ale p\u0159ik\u00fdvne se slovy, \u017ee je lep\u0161\u00ed, kdy\u017e ji budu m\u00edt j\u00e1, ne\u017e aby se na ni pr\u00e1\u0161ilo, vyslou\u017e\u00ed si jeden z m\u00fdch \u0161irok\u00fdch \u00fasm\u011bv\u016f.<\/div>\n
 „Ale j\u00e1 pro tebe…“ nasad\u00edm zase v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed v\u00fdraz.<\/div>\n
 „Ticho, nic nechci.“  Wee m\u011b hned uml\u010d\u00ed. „Ned\u00e1v\u00e1m ti to proto, abych dostala n\u011bco na opl\u00e1tku. Cht\u011bla jsem ti ud\u011blat radost. Ale pokud mi chce\u0161  opravdu n\u011bco d\u00e1t, tak …“<\/div>\n
 „Tak?“<\/div>\n
 „Tak se je\u0161t\u011b  jednou usm\u011bj.“<\/p>\n<\/div>\n
..::Tom::..<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Hele, ta na tebe bere,“ drcne do m\u011b m\u016fj kamar\u00e1d.<\/div>\n
„Co je?“ zavr\u010d\u00edm podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b. Posledn\u00edch dvacet minut jsem str\u00e1vil pono\u0159en ve sv\u00e9m my\u0161lenkov\u00e9m sv\u011bt\u011b. Od rande Billa a Wee, jak tomu s\u00e1m pro sebe \u0159\u00edk\u00e1m, a co bych z\u00e1rove\u0148 p\u0159ed osobou sed\u00edc\u00ed vedle m\u011b nikdy nevyslovil, je-li mi \u017eivot mil\u00fd, uplynuly u\u017e t\u0159i t\u00fddny. Violett byla z Billa nad\u0161en\u00e1 a dopodrobna mi l\u00ed\u010dila cel\u00fd pr\u016fb\u011bh jejich setk\u00e1n\u00ed. Tak\u017ee jsem p\u0159i jej\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b musel poslouchat o t\u011bch po\u0161uc\u00edch a d\u00edlech, pak l\u00ed\u010den\u00ed toho, jak \u00fa\u017easn\u011b m\u016fj bratr kresl\u00ed, na\u010de\u017e se mi p\u0159i dal\u0161\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b, kter\u00e1 se konala o t\u00fdden pozd\u011bji, hned pochlubila, jak\u00fd obr\u00e1zek j\u00ed Bill namaloval. J\u00ed, ciz\u00ed holce, d\u00e1 s klidem obr\u00e1zek a kdy\u017e jsem cht\u011bl j\u00e1, m\u00e1lem m\u011b pohledem zabil. Nespravedlnost h\u00fdbe sv\u011btem! A co m\u011b nakrklo je\u0161t\u011b v\u00edc, byl fakt, \u017ee se o mn\u011b Bill ani slovem nezm\u00ednil, ani jednou…  <\/div>\n
„Co je s tebou? Tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 se, jak kdyby ti spadly hra\u010dky do kan\u00e1lu,“ rozchecht\u00e1 se Mathias. Ano, hezky si to rozd\u011blili. Zat\u00edmco Wee tr\u00e1v\u00ed \u010das s m\u00fdm dvoj\u010detem, rozhodl se Mathy, \u017ee m\u011b vyt\u00e1hne ven mezi lidi. V\u016fbec se mi necht\u011blo, ale m\u016f\u017eu si za to s\u00e1m. Kdybych mu „neukradl“ p\u0159\u00edtelkyni, mohl jsem si te\u010f sed\u011bt doma. Ale takhle se mo\u0159\u00edm u\u017e hodiny v posilovn\u011b. Za jin\u00fdch okolnost\u00ed by m\u011b to bavilo, ale dneska jsem r\u00e1d, \u017ee se alespo\u0148 na okam\u017eik soust\u0159ed\u00edm na jednotliv\u00e9 cviky. I kdy\u017e se sp\u00ed\u0161 jen fl\u00e1k\u00e1m a nebo asistuji Mathiasovi.<\/div>\n
„Nic, jen jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel. Co jsi \u0159\u00edkal?“ obr\u00e1t\u00edm se znovu k n\u011bmu.<\/div>\n
„\u017de se j\u00ed asi l\u00edb\u00ed\u0161. Co ty na ni?“ <\/div>\n
„Vtip, ne?“ kriticky si prohl\u00ed\u017e\u00edm skoro pades\u00e1tiletou pani\u010dku fun\u00edc\u00ed na rotopedu. To nem\u016f\u017ee myslet v\u00e1\u017en\u011b. To u\u017e jsem na tom tak \u0161patn\u011b? V\u017edy\u0165 by to mohla b\u00fdt moje matka nebo dokonce babi\u010dka! N\u011bkter\u00fdm by sice \u010dlov\u011bk jejich v\u011bk neh\u00e1dal, jak vypadaj\u00ed dob\u0159e, ale tahle to opravdu nen\u00ed.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161 Toma, ta ne, t\u00e1mhleta…“ k\u00fdvne hlavou sm\u011brem k holce na b\u011b\u017e\u00edc\u00edm p\u00e1su.<\/div>\n
Tak to je jin\u00e1, pane\u010dku! Celkem kus! No, to sl\u016fvko celkem asi nebylo na m\u00edst\u011b, proto\u017ee ona je opravdu kus. Se z\u00e1jmem si ji prohl\u00ed\u017e\u00edm, s tou bych si dal \u0159\u00edct. Obli\u010dej bez jedin\u00e9 chybi\u010dky, kr\u00e1sn\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd mi n\u011bkolikr\u00e1t vy\u0161le m\u00fdm sm\u011brem, v\u00fdstavn\u00ed postava. A co se mi l\u00edb\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc, je, \u017ee ji s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed nez\u00edskala dr\u017een\u00edm nesmysln\u00fdch diet, polyk\u00e1n\u00edm hubnouc\u00edch tablet nebo dokonce hladov\u011bn\u00edm, ale hodinami ve fitku. Sl\u00e1va, ony p\u0159ece jen norm\u00e1ln\u00ed holky nevym\u0159ely! S vn\u011bj\u0161kem jsem nadm\u00edru spokojen, te\u010f je\u0161t\u011b jak\u00e1 bude uvnit\u0159. P\u0159\u00edle\u017eitost, abych to poznal, se mi naskytne brzy. D\u00edvka toti\u017e sleze z p\u00e1su a sklon\u00ed se ke sv\u00fdm v\u011bcem. To je moje \u0161ance!  <\/div>\n
„Jde\u0161 za n\u00ed?“ polo\u017e\u00ed mi Mathias zcela zbyte\u010dnou ot\u00e1zku, kdy\u017e vstanu.<\/div>\n
„Jo. Sleduj a u\u010d se,“ u\u0161kl\u00edbnu se na n\u011bj a vykro\u010d\u00edm kup\u0159edu. Mysl\u00edm, \u017ee je na \u010dase skoncovat s t\u00edm v\u011b\u010dn\u00fdm u\u017e\u00edr\u00e1n\u00edm se, f\u0148uk\u00e1n\u00edm a m\u011bl bych za\u010d\u00edt zase \u017e\u00edt a poohl\u00eddnout se po n\u011bjak\u00e9 vhodn\u00e9 polovi\u010dce z \u0159ad p\u0159\u00edslu\u0161nic n\u011b\u017en\u00e9ho pohlav\u00ed…  <\/p>\n

<\/div>\n

..::Bill::..<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Tak u\u017e m\u011b nenap\u00ednej, Wee,“ zasku\u010d\u00edm. „Kam m\u00e1me nam\u00ed\u0159eno?“<\/div>\n
„Nebu\u010f zv\u011bdavej, bude\u0161 brzo starej,“ odbude m\u011b slovy, co jsem sl\u00fdch\u00e1val jako mal\u00fd kluk od mamky. Ura\u017een\u011b si odfrknu, nem\u016f\u017eu za to, \u017ee jsem zv\u011bdav\u00fd tvor. Je to vrozen\u00e1 vada, prost\u011b jsem se jako zv\u011bdav\u00fd narodil a stejn\u011b tak um\u0159u. S t\u00edm nic nenad\u011bl\u00e1m, a proto\u017ee to v\u0161ichni v m\u00e9m okol\u00ed v\u011bd\u00ed, schv\u00e1ln\u011b m\u011b provokuj\u00ed a hraj\u00ed si na tajn\u016fstk\u00e1\u0159e.<\/div>\n
Vid\u00edm se s n\u00ed sice teprve po\u010dtvrt\u00e9, ale za tu dobu jsme se docela sbl\u00ed\u017eili. U\u017e v\u00edm, \u017ee Mathias je jej\u00ed p\u0159\u00edtel a je to pravd\u011bpodobn\u011b stejn\u00fd bl\u00e1zen jako Tom. Alespo\u0148 podle toho, co mi vypr\u00e1v\u011bla. Ty dva bychom mohli sezn\u00e1mit, rozum\u011bli by si jist\u011b v\u00edc ne\u017e dob\u0159e. D\u00e1l o n\u00ed v\u00edm, \u017ee studuje d\u011bjiny um\u011bn\u00ed, a\u010dkoli prvn\u011b cht\u011bla studovat n\u011bco jin\u00e9ho. Co to bylo, jsem z n\u00ed nedostal, pr\u00fd to nen\u00ed nic zaj\u00edmav\u00e9ho. V\u00edcem\u00e9n\u011b je to fuk, hlavn\u00ed je to, \u017ee si skv\u011ble rozum\u00edme, na spoust\u011b v\u011bc\u00ed se shodneme a v jej\u00ed spole\u010dnosti se c\u00edt\u00edm v\u00edc ne\u017e dob\u0159e.  <\/div>\n
„Tak Wee, pros\u00edm,“  \u017eadon\u00edm znovu.<\/div>\n
„Jak malej kluk,“ sly\u0161\u00edm jej\u00ed zvoniv\u00fd sm\u00edch za m\u00fdmi z\u00e1dy. „Zkaz\u00ed\u0161 mi p\u0159ekvapen\u00ed, jestli bude\u0161 d\u00e1l vyzv\u00eddat. Nav\u00edc tam ka\u017edou chvilku budeme…“<\/div>\n
„My budeme krmit holuby do parku???“ vyd\u011bs\u00edm se, kdy\u017e zabo\u010d\u00ed pr\u00e1v\u011b tam. Nechci se j\u00ed n\u011bjak dotknout, ale tuhle \u010dinnost bych p\u0159ece jen rad\u011bji p\u0159enechal na\u0161im star\u0161\u00edm spoluob\u010dan\u016fm.<\/div>\n
„Ty jsi pako, fakt!“ rozesm\u011bje se Wee znovu a za\u010dne o n\u011b\u010dem mluvit, ale to u\u017e ji nevn\u00edm\u00e1m, bl\u00ed\u017e\u00edme se toti\u017e ke mn\u011b zn\u00e1m\u00e9mu m\u00edstu. To je ta lavi\u010dka… Ta, na kter\u00e9 sed\u011bl Tom, kdy\u017e jsme tu spolu byli.<\/div>\n
„Billi, poslouch\u00e1\u0161 m\u011b?“ Wee zastav\u00ed, obejde voz\u00edk a p\u0159id\u0159epne si ke mn\u011b. „Stalo se n\u011bco?“ zept\u00e1 se znovu, kdy\u017e jej\u00ed prvn\u00ed ot\u00e1zku ignoruji s pohledem up\u0159en\u00fdm do m\u00edsta, kde sed\u011blo moje dvoj\u010de.<\/div>\n
„Nic, Wee, jen jsem si na n\u011bco vzpomn\u011bl. Co jsi \u0159\u00edkala?“<\/div>\n
„Na n\u011bco?“<\/div>\n
„Na n\u011bkoho,“ oprav\u00edm se a posunkem rukou j\u00ed objasn\u00edm, pro\u010d se mi vzpom\u00ednka na toho n\u011bkoho vybavila zrovna te\u010f. „To ta lavi\u010dka…“<\/div>\n
„Promi\u0148,“ spo\u010dine mi jej\u00ed ruka na tv\u00e1\u0159i a pohlad\u00ed m\u011b. \u017den\u00e1m \u010dlov\u011bk nemus\u00ed skoro nic \u0159\u00edct, sta\u010d\u00ed jim jedin\u00fd pohled a pochop\u00ed, o\u010d kr\u00e1\u010d\u00ed. Tohle je n\u011bco, co my chlapi postr\u00e1d\u00e1me nebo nepostr\u00e1d\u00e1me, ale trv\u00e1 n\u00e1m d\u00e9le, ne\u017e n\u011bco pochop\u00edme.<\/div>\n
„Nemohla jsi to v\u011bd\u011bt,“ p\u0159eru\u0161\u00edm ji. Nev\u00edm, jestli o tom mluvit. Tom je jedin\u00e9, o \u010dem jsem se p\u0159ed n\u00ed je\u0161t\u011b ani sl\u016fvkem nezm\u00ednil. P\u0159esto\u017ee jsem u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t m\u011bl jeho jm\u00e9no na jazyku a bylo mnoho p\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed o n\u011bm za\u010d\u00edt mluvit, neud\u011blal jsem to. A prozat\u00edm bude asi lep\u0161\u00ed, kdy\u017e to tak z\u016fstane. Mo\u017en\u00e1 se j\u00ed \u010dasem sv\u011b\u0159\u00edm i s t\u00edmto…<\/div>\n
„Jak je to je\u0161t\u011b daleko?“ odvedu \u0159e\u010d od lavi\u010dky k Weeinu slibovan\u00e9mu p\u0159ekv\u00e1pku.<\/div>\n
„U\u017e jen kous\u00ed\u010dek…“ usm\u011bje se a naposledy m\u011b pohlad\u00ed, ne\u017e vstane a znovu uvede voz\u00edk do pohybu. Pochopila, \u017ee nechci o tom, koho mi toto m\u00edsto p\u0159ipom\u00edn\u00e1, mluvit. Jist\u011b je j\u00ed jasn\u00e9, \u017ee m\u011b ta vzpom\u00ednka bol\u00ed, ostatn\u011b jako ka\u017ed\u00e1 vzpom\u00ednka na bratra. Co ale nev\u00ed, je, \u017ee jej\u00ed bl\u00edzkost tu bolest zmen\u0161uje. Nev\u00edm, zda na\u0161e setk\u00e1n\u00ed bylo pouhopouhou n\u00e1hodou, a nebo k n\u011bmu m\u011blo skute\u010dn\u011b doj\u00edt. A\u0165 tak \u010di tak, jsem r\u00e1d, \u017ee m\u00e1m Wee po sv\u00e9m boku. D\u00edk n\u00ed je pro m\u011b ka\u017ed\u00fd den bez Toma o n\u011bco snesiteln\u011bj\u0161\u00ed, za co\u017e jsem j\u00ed nesm\u00edrn\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd.  <\/div>\n
autor: Lady Kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lady Kay Znovu jsem si byl tak stra\u0161n\u011b  jist a znovu jsem zjistil, \u017ee Billa prakticky nezn\u00e1m. Ten „prcek“  m\u011b prost\u011b nep\u0159estane p\u0159ekvapovat. Tak\u017ee p\u0159ece jen znamen\u00ed, m\u016fj strach byl mo\u017en\u00e1 opodstatn\u011bn\u00fd. Posad\u00edm se na \u017eidli a je\u0161t\u011b jednou si p\u0159e\u010dtu SMSku. Jak\u00e9 to<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[299],"tags":[],"class_list":["post-11884","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-lutte-pour-l-amour"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11884","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11884"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11884\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11884"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11884"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11884"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}