{"id":11910,"date":"2010-04-12T15:30:00","date_gmt":"2010-04-12T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11881"},"modified":"2010-04-12T15:30:00","modified_gmt":"2010-04-12T14:30:00","slug":"najdu-tve-srdce-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/04\/12\/najdu-tve-srdce-10\/","title":{"rendered":"Najdu tv\u00e9 srdce 10."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
Hn\u011bd\u00e9, o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9  o\u010di u\u017e asi post\u00e9 t\u00e1zav\u011b vzhl\u00e9dly k prosklen\u00fdm dve\u0159\u00edm a jejich majitel si jen s\u00e1m pro sebe povzdychl, kdy\u017e  se jeho pohledu naskytl jen p\u00e1r dvou mlad\u00fdch milenc\u016f, sed\u00edc\u00edch kousek od dve\u0159\u00ed. Sklopil sv\u016fj pohled a nerv\u00f3zn\u011b zalovil rukou v kapse sv\u00fdch XXL kalhot.  <\/div>\n
Sed\u011bl v \u00fatuln\u00e9, modern\u00ed  kav\u00e1rn\u011b, p\u0159ed sebou m\u011bl hrnek sv\u00e9 obl\u00edben\u00e9 k\u00e1vy a u\u017e n\u011bkolik minut nerv\u00f3zn\u011b vyhl\u00ed\u017eel velk\u00fdmi, prosklen\u00fdmi okny ven na p\u0159epln\u011bnou, berl\u00ednskou ulici, o\u010dek\u00e1vaj\u00edc sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Znova se zad\u00edval na displej mobilu, kdy\u017e se v\u0161ak jeho o\u010d\u00edm nenaskytla \u017e\u00e1dn\u00e1 nov\u00e1 zpr\u00e1va a ani \u017e\u00e1dn\u00fd hovor, nedbale jej zastr\u010dil zp\u011bt na jeho p\u016fvodn\u00ed m\u00edsto. U\u017e tu m\u011bl dvacet minut b\u00fdt.<\/div>\n
Pohled Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed spo\u010dinul na \u0161\u00e1lku s k\u00e1vou a Tom o n\u011bj pomalu zabubnoval prsty, netrp\u011bliv\u011b tak vy\u010dk\u00e1vaj\u00edc. A\u0165 u\u017e by se te\u010f d\u011blo cokoli, st\u00e1le byl v\u00edce ne\u017e nerv\u00f3zn\u00ed. Jednak z toho, \u017ee osoba, na n\u00ed\u017e \u010dekal, st\u00e1le je\u0161t\u011b nep\u0159ich\u00e1zela, stejn\u011b tak i z toho, co se mo\u017en\u00e1 stane za p\u00e1r chvil. Pevn\u011b semknul v\u00ed\u010dka a znova se zamyslel nad sv\u00fdm pl\u00e1nem. Mo\u017en\u00e1, \u017ee ud\u011blal p\u0159eci jen dob\u0159e, kdy\u017e mu zavolal… ale mo\u017en\u00e1 tak\u00e9 ne. Odpov\u011bdi se mu v\u0161ak m\u011blo dostat u\u017e v n\u011bkolika n\u00e1sleduj\u00edc\u00edch chv\u00edl\u00edch…  <\/div>\n
„Ahoj, Tome,“ zn\u00e1m\u00fd, p\u0159\u00e1telsk\u00fd hlas se ozval n\u011bkde za Tomov\u00fdmi z\u00e1dy a vytrhl jej tak ze v\u0161ech jeho my\u0161lenek. Pooto\u010dil se na \u017eidli a nato se jeho rty kone\u010dn\u011b zvlnily do \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„Ahoj, Geo,“ oplatil sv\u00e9mu kamar\u00e1dovi pozdrav a posunkem ruky mu nab\u00eddl m\u00edsto naproti sob\u011b sleduj\u00edc, jak si odlo\u017eil svou pracovn\u00ed ta\u0161ku vedle sebe na \u017eidli a rychle si svl\u00e9knul ko\u017eenou bundu. Pod\u011bkoval pohledn\u00e9, mlad\u00e9 serv\u00edrce za nab\u00eddnut\u00fd j\u00eddeln\u00ed l\u00edstek a s \u00fasm\u011bvem se posadil naproti Toma, st\u00e1le je\u0161t\u011b vyd\u00fdch\u00e1vaj\u00edc tu \u0161\u00edlenou cestu.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Promi\u0148, \u017ee m\u00e1m zpo\u017ed\u011bn\u00ed, ale zdr\u017eeli m\u011b v pr\u00e1ci. Bylo to neodkladn\u00e9,“ vysv\u011btlil omluvn\u011b, dal\u0161\u00ed Tom\u016fv \u00fasm\u011bv jej v\u0161ak ubezpe\u010dil v tom, \u017ee je v\u0161e v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
„To nevad\u00ed, v\u0161e je ok. Zase tak dlouho jsem tu ne\u010dekal, taky jsem toho m\u011bl a\u017e a\u017e. D\u011bkuju ti, \u017ee sis na\u0161el \u010das a p\u0159i\u0161el,“ vd\u011b\u010dn\u011b se zad\u00edval do Georgov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 k n\u011bmu vzhl\u00e9dly s t\u00e1zav\u00fdm pohledem. St\u00e1le je\u0161t\u011b tak \u00fapln\u011b neznal d\u016fvod tohohle jejich setk\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„A \u0159ekne\u0161 mi u\u017e  kone\u010dn\u011b, pro\u010d jsi m\u011b sem vlastn\u011b vyt\u00e1hl?“ zeptal se prvn\u00ed ot\u00e1zku, kter\u00e1 mu p\u0159il\u00e9tla na jazyk, a mrkl na sv\u00e9ho kamar\u00e1da, otev\u00edraj\u00edc j\u00eddeln\u00ed l\u00edstek.  <\/div>\n
Tomovy dlan\u011b se m\u00edrn\u011b  zpotily nervozitou a Tom vzhl\u00e9dnul ke Georgovi, jeho\u017e pozornost se te\u010f up\u00edrala na nab\u00eddku k\u00e1v a mou\u010dn\u00edk\u016f. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee bude vyzv\u00eddat a cht\u00edt zn\u00e1t d\u016fvod, pro\u010d tu jsou a co po n\u011bm Tom pot\u0159ebuje, p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm snad celou noc a dne\u0161n\u00ed den, p\u0159esto jej v\u0161ak nenapadala \u017e\u00e1dn\u00e1 vhodn\u00e1 odpov\u011b\u010f, kterou by mohl d\u00e1t Georgovi jako d\u016fvod. On ji znal, v\u011bd\u011bl o n\u00ed, c\u00edtil ji hluboko ve sv\u00e9m nitru… jak to m\u00e1 ale \u0159\u00edci Georgovi?<\/div>\n
„No, j-j\u00e1… Pot\u0159eboval jsem si o n\u011b\u010dem promluvit…,“ za\u010dal opatrn\u011b a zad\u00edval se do Georgovy tv\u00e1\u0159e, jej\u00ed\u017e pohled se st\u00e1le up\u00edral do nab\u00eddky k\u00e1v. Jeho kamar\u00e1d jej v\u0161ak dob\u0159e sly\u0161el. Sta\u010dilo jen p\u00e1r Tomov\u00fdch slov, mal\u00fd n\u00e1znak… a on okam\u017eit\u011b poznal, kter\u00e1 bije.<\/div>\n
„Aha, promluvit. A o \u010dem? O pr\u00e1ci, o Hailii… nebo o t\u00e9 \u010dernovlas\u00e9 kr\u00e1sce, po kter\u00e9 jsi v \u00fater\u00fd tak nen\u00e1padn\u011b pokukoval?“ zkusil opatrn\u011b a neubr\u00e1nil se mal\u00e9mu \u00fasm\u011bvu, kter\u00fd p\u0159el\u00e9tnul p\u0159es jeho rty. Byl sice zahled\u011bn do j\u00eddeln\u00edho l\u00edstku… moc dob\u0159e v\u0161ak na sob\u011b uc\u00edtil pohled Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00fd k n\u011bmu vyst\u0159elil t\u00e9m\u011b\u0159 vz\u00e1p\u011bt\u00ed.  <\/div>\n
<\/div>\n
Tomovy o\u010di popla\u0161en\u011b vzhl\u00e9dly k t\u011bm Georgov\u00fdm a Tom c\u00edtil, jak se mu jeho ruce pod stolem rozt\u0159\u00e1sly. Jeho t\u011blo ztuhlo jako soln\u00fd sloup a do jeho tv\u00e1\u0159\u00ed se vlil rum\u011bnec. Nem\u011blo smysl, aby te\u010f cokoli zap\u00edral… a je\u0161t\u011b ke v\u0161emu p\u0159ed nejlep\u0161\u00edm kamar\u00e1dem. Georg jej prohl\u00e9dl hned na za\u010d\u00e1tku, sta\u010dilo p\u00e1r slov a on se dotkl Tomova citliv\u00e9ho m\u00edsta. A co v\u00edc – on m\u011bl pravdu.<\/div>\n
A to si te\u010f moc dob\u0159e uv\u011bdomoval. Sta\u010dil jedin\u00fd pohled na Toma p\u0159ed sebou a on spr\u00e1vn\u011b  odtu\u0161il, \u017ee trefil do \u010dern\u00e9ho. Tomovy o\u010di sklopily pohled a Tom se pousm\u00e1l.<\/div>\n
„On… on je tak kr\u00e1sn\u00fd  a… To, co se mnou d\u011bl\u00e1 pohled o\u010d\u00ed, jeho o\u010d\u00ed, se mnou neud\u011bl\u00e1  \u017e\u00e1dn\u00fd jin\u00fd na sv\u011bt\u011b. Nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat, kouk\u00e1m na n\u011bj jako bl\u00e1zen, hlt\u00e1m o\u010dima ka\u017ed\u00e9 jeho mal\u00e9 gesto, ka\u017ed\u00fd pohyb… a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o n\u011bm. Tomuhle se ubr\u00e1nit nedok\u00e1\u017eu, a i kdy\u017e stokr\u00e1t chci, sta\u010d\u00ed, aby se na m\u011b jen pod\u00edval nebo se usm\u00e1l, a j\u00e1 jsem \u00fapln\u011b pry\u010d. Nem\u016f\u017eu to v sob\u011b potla\u010dit, nejde to, zkou\u0161el jsem to, ale je to marn\u00e9. Je dokonal\u00fd a n\u00e1dhern\u00fd… i kdy\u017e si stokr\u00e1t \u0159\u00edk\u00e1m ne. Nikdo kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e on na sv\u011bt\u011b neexistuje,“ zavrt\u011bl hlavou a s pohledem, up\u0159en\u00fdm do desky stolu c\u00edtil, jak se mu na rtech us\u00eddlil \u00fasm\u011bv. Sta\u010dila jedin\u00e1 pouh\u00e1 my\u0161lenka na n\u011bj<\/em> a on se vzn\u00e1\u0161el na r\u016f\u017eov\u00e9m obl\u00e1\u010dku.  <\/div>\n
<\/div>\n
A Georg to poznal. Sta\u010dil jedin\u00fd pohled na zasn\u011bn\u00e9ho Toma p\u0159ed sebou a on v\u011bd\u011bl, kter\u00e1 bije. Tu\u0161il to u\u017e od v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera, kdy mu Tom cel\u00fd rozechv\u011bl\u00fd zavolal… a te\u010f se v tom jen ujistil. Na jeho tv\u00e1\u0159i se us\u00eddlil v\u00edt\u011bzn\u00fd \u00fasm\u011bv a on se zad\u00edval na toho bl\u00e1z\u00ednka p\u0159ed sebou.<\/div>\n
„Tady se n\u00e1m n\u011bkdo zamiloval,“ prohodil naoko ledabyle, p\u0159esn\u011b v\u0161ak o\u010dek\u00e1val Tomovu reakci. Popla\u0161en\u011b k n\u011bmu vzhl\u00e9dl a vracej\u00edc se ze sv\u00fdch sn\u016f zp\u00e1tky do reality, t\u00e1zav\u011b zamrkal.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ vzhl\u00e9dnul ke Georgov\u00fdm o\u010d\u00edm, jeho pobaven\u00fd \u00fa\u0161klebek jej v\u0161ak ujistil o tom, \u017ee Georgovu pozn\u00e1mku sly\u0161el dob\u0159e. Georg jej odhalil… a mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto te\u010f odlo\u017eil j\u00eddeln\u00ed l\u00edstek a up\u0159el sv\u00e9 o\u010di do t\u011bch Tomov\u00fdch.<\/div>\n
„Tome… jsi m\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d, zn\u00e1m t\u011b u\u017e od d\u011btstv\u00ed. Opravdu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem to nepoznal? S tebou se n\u011bco d\u011bje, Tome, vi\u010f?“ pousm\u00e1l se a sna\u017eil se zad\u00edvat do Tomov\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 v\u0161ak p\u0159ed t\u011bmi jeho utekly. Tom pomalu sklopil sv\u016fj pohled.<\/div>\n
„Jsem v tom a\u017e po u\u0161i,“ za\u0161eptal, jako by pr\u00e1v\u011b vyslovil n\u011bco stra\u0161n\u00e9ho a nep\u0159\u00edpustn\u00e9ho, t\u00edm v\u0161ak jen roz\u0161\u00ed\u0159il \u00fasm\u011bv Georgov\u00fdch rt\u016f. V\u011bt\u0161\u00ed zmatek u\u017e v sob\u011b m\u00edt nemohl. U\u017e ani nev\u011bd\u011bl, jak z toho v\u0161eho ven.<\/div>\n
„Co m\u00e1m d\u011blat, Georgu?“ za\u0161eptal prosebn\u011b a vzhl\u00e9dnul ke n\u011bmu s posledn\u00ed \u0161petkou nad\u011bje v o\u010d\u00edch. Jeho kamar\u00e1d byla jeho posledn\u00ed z\u00e1chrana.<\/div>\n
„Tak mu to \u0159ekni, Tome. \u0158ekni mu, co k n\u011bmu c\u00edt\u00ed\u0161. Nen\u00ed nic jednodu\u0161\u0161\u00edho,“ odv\u011btil Georg, odpov\u011bd\u00ed mu v\u0161ak byl jen dal\u0161\u00ed Tom\u016fv sklopen\u00fd pohled. Tohle bylo pr\u00e1v\u011b to, \u010deho se ob\u00e1val nejv\u00edc.<\/div>\n
„Boj\u00edm se… m\u00e1m strach, \u017ee… co kdy\u017e m\u011b odm\u00edtne?“ sv\u011b\u0159il se s t\u00edm nejhor\u0161\u00edm, co jej su\u017eovalo a tr\u00e1pilo, ani te\u010f v\u0161ak Georg ne\u0161el pro odpov\u011b\u010f daleko.<\/div>\n
„Tak alespo\u0148 bude\u0161  v\u011bd\u011bt, na \u010dem jsi. Po\u0159\u00e1d to bude lep\u0161\u00ed, ne\u017e chodit kolem n\u011bj, d\u011blat si fale\u0161n\u00e9 nad\u011bje a nehnout brvou,“ pronesl rozhodn\u011b… a nato se usm\u00e1l na mladou serv\u00edrku, diktuj\u00edc j\u00ed  svou objedn\u00e1vku.  <\/div>\n
<\/div>\n
Tomovy dlan\u011b objaly hork\u00fd  \u0161\u00e1lek k\u00e1vy a Tom se zamyslel. Mo\u017en\u00e1 m\u011bl Georg p\u0159eci jen pravdu a on to cel\u00e9 jen zbyte\u010dn\u011b protahoval. P\u0159eci jen si v\u0161ak je\u0161t\u011b nebyl \u00fapln\u011b v\u0161\u00edm jist\u00fd.<\/div>\n
„Tak dlouho jsem s nik\u00fdm opravdu nebyl, s nik\u00fdm jsem nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd vztah… Od doby, co Ann…,“ odml\u010del se a sklopil pohled k \u0161\u00e1lku tepl\u00e9 k\u00e1vy. Georg odlo\u017eil sv\u00e9 kl\u00ed\u010de a tak\u00e9 se zamyslel. V\u011bd\u011bl, kam t\u00edmhle Tom sm\u011b\u0159uje i p\u0159esto, \u017ee svou my\u0161lenku nechal nevy\u0159\u010denou. Znal jej v\u0161ak moc dob\u0159e na to, aby si ji dok\u00e1zal domyslet. Jeho kamar\u00e1d pat\u0159il mezi lidi, kter\u00e9 v \u017eivot\u011b moc \u0161t\u011bst\u00ed nepotkalo… a kdy\u017e u\u017e jej m\u011bli na dosah ruky, rad\u011bji utekli, proto\u017ee se b\u00e1li toho pocitu \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00fd neznali. A to bylo pr\u00e1v\u011b to, nad \u010d\u00edm te\u010f Georg nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Tome, nad t\u00edmhle v\u016fbec nep\u0159em\u00fd\u0161lej. Ann sice um\u0159ela, ale ty \u017eije\u0161 d\u00e1l. Nem\u016f\u017ee\u0161 se zaob\u00edrat jen my\u0161lenkami co kdyby a jak kdyby. Mus\u00ed\u0161 taky \u017e\u00edt d\u00e1l a p\u0159ij\u00edmat nov\u00e9 skute\u010dnosti. Nikdo se za to na tebe zlobit nebude. Jsi je\u0161t\u011b mlad\u00fd, je ti t\u0159iadvacet a \u017eivot m\u00e1\u0161 p\u0159ed sebou. Nikdo by ani nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee bys z\u016fstal a\u017e do smrti s\u00e1m. \u0160t\u011bst\u00ed m\u00e1\u0161 bl\u00edzko, u sebe, tak jej p\u0159ij\u00edmej. M\u00e1\u0161 pr\u00e1vo na l\u00e1sku, stejn\u011b, jako ostatn\u00ed,“ odv\u011btil rozhodn\u011b a v duchu se modlil, aby pro Toma jeho slova m\u011bla alespo\u0148 malou v\u00e1hu. Od smrti Ann se a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 upnul k pr\u00e1ci, starostem a povinnostem, a v\u016fbec si neu\u017e\u00edval \u017eivota kolem sebe.  <\/div>\n
<\/div>\n
„A… tob\u011b… t-tob\u011b  nevad\u00ed, \u017ee… \u017ee se mi l\u00edb\u00ed kluk?“ Tomova ot\u00e1zka protrhla kr\u00e1tk\u00e9 ticho mezi nimi a Tom t\u00e1zav\u011b vzhl\u00e9dnul ke sv\u00e9mu kamar\u00e1dovi. Sta\u010dilo v\u0161ak jen n\u011bkolik vte\u0159in a on zavrt\u011bl hlavou. Nad svou odpov\u011bd\u00ed nemusel p\u0159em\u00fd\u0161let dlouho… a cht\u011bl to Tomovi taky dok\u00e1zat.<\/div>\n
„Ne, nevad\u00ed mi to. Zn\u00e1m t\u011b u\u017e dlouho, jsi m\u016fj nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d a m\u00e1m t\u011b moc r\u00e1d… a na tom se nic nezm\u011bn\u00ed. Je mi jedno, jestli po tv\u00e9m boku uvid\u00edm holku nebo kluka, po\u0159\u00e1d bude\u0161 prost\u011b  ten star\u00fd, dobr\u00fd Tom,“ dodal s \u00fasm\u011bvem a bla\u017een\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, nadechuj\u00edc se v\u016fn\u011b \u010derstv\u00e9 k\u00e1vy, kter\u00e1 p\u0159ed n\u011bj byla polo\u017eena.<\/div>\n
„Nav\u00edc… Bill je opravdu kr\u00e1sn\u00fd kluk,“ poznamenal obdivn\u011b a pozvedl \u0161\u00e1lek ke rt\u016fm. Spr\u00e1vn\u011b odtu\u0161il, \u017ee te\u010f bude mluvit hlavn\u011b  Tom… a to se mu s jeho n\u00e1sleduj\u00edc\u00edmi slovy opravdu potvrdilo.  <\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u00fd… je to pro n\u011bj tak nicotn\u00e9 slovo. Je n\u00e1dhern\u00fd, dokonal\u00fd… a mo\u017en\u00e1  i to je m\u00e1lo. Nech\u00e1pu, jak jsem mohl b\u00fdt tak slep\u00fd, jak jsem mohl nevid\u011bt jeho kr\u00e1su. Byl kr\u00e1sn\u00fd u\u017e od prvn\u00edho dne, co k n\u00e1m p\u0159i\u0161el, te\u010f mi ale p\u0159ijde, \u017ee je ka\u017ed\u00fdm dnem kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed a kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Sta\u010d\u00ed hodina v pr\u00e1ci a j\u00e1 si p\u0159eju, abych jej mohl znova vid\u011bt, b\u00fdt v jeho bl\u00edzkosti a ti\u0161e jej obdivovat. Nedovedu si p\u0159edstavit, \u017ee by u n\u00e1s nebyl. Stal se na\u0161\u00ed sou\u010d\u00e1st\u00ed. Kdy\u017e se usm\u011bje, den je hned kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. Sta\u010d\u00ed jen, aby zamrkal, a j\u00e1 zapom\u00edn\u00e1m na \u00fapln\u011b v\u0161echno kolem sebe. Je tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a to nejen vzhledem. Nikoho tak v\u00fdjime\u010dn\u00e9ho jsem je\u0161t\u011b nevid\u011bl,“ zamyslel se… dokud se k n\u011bmu nedolinula dal\u0161\u00ed Georgova ot\u00e1zka.<\/div>\n
<\/div>\n
„A co Hailie? Vych\u00e1zej\u00ed spolu dob\u0159e?“ zeptal se a up\u00edjej\u00edc ze sv\u00e9ho \u0161\u00e1lku vid\u011bl, jak Tom souhlasn\u011b p\u0159itakal.<\/div>\n
„Hailie jej \u00fapln\u011b  zbo\u017e\u0148uje. Bill ji vod\u00ed do \u0161koly, pom\u00e1h\u00e1 j\u00ed s \u00fakoly, hraje si s n\u00ed, ka\u017ed\u00fd den spolu va\u0159\u00ed ve\u010de\u0159i, rozmazluje ji na gum\u00eddky a ve\u010der spolu d\u011blaj\u00ed bl\u00e1zniviny v koupeln\u011b,“ rozesm\u00e1l se, nato se v\u0161ak znova zamyslel.<\/div>\n
„No a z\u00edtra m\u00e1  Hailie vystoupen\u00ed se \u0161kolou, od \u010dty\u0159 odpoledne za\u010d\u00edn\u00e1  slavnost sta let od zalo\u017een\u00ed jej\u00ed \u0161koly. Mus\u00edm si na to vz\u00edt p\u016fl dne volno, abych tam mohl b\u00fdt,“ p\u0159ipomn\u011bl a upil ze sv\u00e9ho \u0161\u00e1lku.  <\/div>\n
Georg ch\u00e1pav\u011b pok\u00fdval hlavou a zamyslel se. V hlav\u011b mu bleskl \u00fa\u017easn\u00fd pl\u00e1n… a on vzhl\u00e9dnul k Tomovi s \u00fa\u017easem v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„A co kdybys tam vzal i Billa? Mohl bys jej pozvat, aby jel na tu slavnost s v\u00e1mi,“ nab\u00eddl mu a vid\u011bl, jak se Tomovy o\u010di rozz\u00e1\u0159ily. M\u00edrn\u011b pootev\u0159el \u00fasta, v duchu p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00edc.<\/div>\n
„A v\u00ed\u0161, \u017ee to nen\u00ed  v\u016fbec \u0161patn\u00fd n\u00e1pad?“ odv\u011btil zamy\u0161len\u011b a pousm\u00e1l se nad Georgovou my\u0161lenkou. Georg mu \u00fasm\u011bv oplatil.<\/div>\n
„No vid\u00ed\u0161, m\u016f\u017ee\u0161  mu to zkusit alespo\u0148 nab\u00eddnout, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed\u0161 dom\u016f. Ur\u010dit\u011b neodm\u00edtne. No a z\u00edtra, a\u017e bude Hailie p\u0159edn\u00e1\u0161et, zp\u00edvat p\u00edsni\u010dky a blbnout s d\u011bti\u010dkami, ty m\u016f\u017ee\u0161 kone\u010dn\u011b zkusit ud\u011blat prvn\u00ed krok,“ dodal a kdy\u017e mu odpov\u011bd\u00ed bylo p\u0159\u00e1telsk\u00e9 popl\u00e1c\u00e1n\u00ed po rameni, s \u00fasm\u011bvem se sehnul ke sv\u00e9mu, je\u0161t\u011b tepl\u00e9mu \u0161\u00e1lku…  <\/div>\n
<\/div>\n
Velk\u00e9, nabl\u00fdskan\u00e9 Audi zaparkovalo p\u0159ed luxusn\u00edm domem a jeho majitel vypnul motor, odep\u00ednaj\u00edc si p\u00e1s na sedadle \u0159idi\u010de, a berouc do ruky v\u0161echny sv\u00e9 nezbytnosti. Otev\u0159el dve\u0159e, vystoupil a zase je zav\u00edraj\u00edc, rychl\u00fdmi kroky zam\u00ed\u0159il rovnou k brance do zahrady. Nemohl se do\u010dkat, a\u017e jej<\/em> kone\u010dn\u011b, po cel\u00e9m dlouh\u00e9m dni, uvid\u00ed. A je\u0161t\u011b v\u00edc se t\u011b\u0161il a byl zv\u011bdav\u00fd na to, jak \u010dernovl\u00e1sek na jeho n\u00e1vrh zareaguje.<\/div>\n
Jeho o\u010d\u00edm se okam\u017eit\u011b  naskytl pohled na malou Hailii, sed\u00edc\u00ed uprost\u0159ed mal\u00e9ho p\u00edskovi\u0161t\u011b  a n\u011bco patlaj\u00edc\u00ed s pln\u00fdmi dlan\u011bmi r\u016fzn\u00fdch formi\u010dek.<\/div>\n
„Hailie? Hailie, nev\u00ed\u0161, kde je Bill?“ zeptal se ot\u00e1zkou, po n\u00ed\u017e se mal\u00e1 ihned oto\u010dila.<\/div>\n
„Je vevnit\u0159 v kuchyni a chyst\u00e1 ve\u010de\u0159i!“ zapi\u0161t\u011bla p\u0159es celou zahradu a d\u00e1l se v\u011bnovala sv\u00e9 \u010dinnosti.  <\/div>\n
Tomovy o\u010di zamrkaly a Tom poodstoupil od branky o krok dozadu. Ne\u010dekal u\u017e na nic. Po chodn\u00ed\u010dku se rozb\u011bhl k domovn\u00edm dve\u0159\u00edm a b\u011bhem n\u011bkolika m\u00e1lo vte\u0159in u\u017e sahal po jejich klice. Nevn\u00edmal nic kolem sebe. Cel\u00fd u\u0159\u00edcen\u00fd vb\u011bhl do domu a sotva popadaj\u00edc dech, zam\u00ed\u0159il do kuchyn\u011b.<\/div>\n
„Bille? Bille… pot\u0159ebuju ti n\u011bco \u0159\u00edct,“ cel\u00fd ud\u00fdchan\u00fd stanul ve dve\u0159\u00edch… a up\u0159el pohled sv\u00fdch o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed na osobu, kter\u00e1 se te\u010f k n\u011bmu od kuchy\u0148sk\u00e9 linky oto\u010dila \u010delem.<\/div>\n
P\u0159es jeho rty p\u0159el\u00e9tnul jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a Bill se kone\u010dn\u011b zad\u00edval na osobu p\u0159ed sebou. Kone\u010dn\u011b! Kolikr\u00e1t u\u017e dnes pohledem \u0161lehl po hodin\u00e1ch, kolikr\u00e1t dnes v duchu u\u017e od r\u00e1na odpo\u010d\u00edt\u00e1val minuty, ba i vte\u0159iny do jeho p\u0159\u00edjezdu z pr\u00e1ce? Jak moc se na n\u011bj cel\u00fd den v duchu t\u011b\u0161il, jak moc tou\u017eil po chv\u00edli, kdy op\u011bt spat\u0159\u00ed jeho n\u00e1dhernou, dokonalou tv\u00e1\u0159… a jak nen\u00e1padn\u011b co chvilku zv\u011bdav\u00fdm pohledem, pln\u00fdm o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, vyhl\u00e9dl z kuchy\u0148sk\u00e9ho okna, tou\u017eebn\u011b vyhl\u00ed\u017eej\u00edc tmav\u00e9, nabl\u00fdskan\u00e9 auto a jeho majitele.  <\/div>\n
<\/div>\n
A najednou… St\u00e1l p\u0159ed n\u00edm, kone\u010dn\u011b byl op\u011bt v jeho bl\u00edzkosti, kterou tolik miloval. Cop\u00e1nky m\u011bl voln\u011b poh\u00e1zen\u00e9 na v\u0161echny strany, zrychlen\u011b  oddechoval a jeho tv\u00e1\u0159e nesly d\u00edky chvilkov\u00e9mu b\u011bhu n\u00e1znak jemn\u00e9, nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 barvy. Byl je\u0161t\u011b kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e obvykle.<\/div>\n
„Ano?“ \u0161eptl ti\u0161e, vyb\u00edzej\u00edc jej tak ke slovu, Tom\u016fv hlas jako by se v\u0161ak vytratil n\u011bkam do nezn\u00e1ma. V jednom okam\u017eiku, v jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b zapomn\u011bl na v\u0161echno, co cht\u011bl \u0159\u00edci. Bill\u016fv jemn\u00fd \u00fasm\u011bv a jeho n\u00e1dhern\u00e1 tv\u00e1\u0159 mu sebrala v\u0161echna slova, kter\u00e1 cht\u011bl tolik vyslovit.<\/div>\n
„Tak co jste cht\u011bl  \u0159\u00edct?“ vyb\u00eddl jej Bill a jeho \u00fasm\u011bv se je\u0161t\u011b v\u00edce roz\u0161\u00ed\u0159il. Nemohl se na n\u011bj vynad\u00edvat, i kdy\u017e byl Tom viditeln\u011b v\u00edce ne\u017e zmaten\u00fd. To mu v\u0161ak na jeho kr\u00e1se neubralo…<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pl na m\u00edst\u011b a zhluboka se nadechl.<\/div>\n
<\/div>\n
„No, v\u00ed\u0161… Hailiina \u0161kola po\u0159\u00e1d\u00e1 z\u00edtra velkou slavnost, bude slavit sto let od zalo\u017een\u00ed \u0161koly. Hailie tam bude s d\u011btmi vystupovat, budou tam v\u0161ichni rodi\u010de i rodiny a napl\u00e1novan\u00fd je velk\u00fd program, tak… jsem si \u0159\u00edkal, cht\u011bl jsem se t\u011b zeptat, jestli… jestli bys tam necht\u011bl j\u00edt s n\u00e1mi. Jsi u\u017e vlastn\u011b sou\u010d\u00e1st\u00ed na\u0161\u00ed rodiny, bylo by to bez tebe moc pr\u00e1zdn\u00e9. Hailii bys ur\u010dit\u011b ud\u011blal radost… a mn\u011b taky,“ za\u0161eptal nad\u011bjn\u011b, ticho mezi nimi v\u0161ak p\u0159eru\u0161il d\u011btsk\u00fd hlas.  <\/div>\n
„Billi, to by bylo \u00fa\u017easn\u00e9! Vi\u010f, \u017ee ano?“ Hailiina o\u010dka vzhl\u00e9dla k p\u0159em\u00fd\u0161lej\u00edc\u00edmu Billovi a Hailie se i se sv\u00fdm tat\u00ednkem zad\u00edvala na \u010dernovl\u00e1ska s neskr\u00fdvan\u00fdm o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm. Chvili\u010dku ti\u0161e p\u0159em\u00fd\u0161lel, o\u010dima putoval z jednoho na druh\u00e9ho… nakonec v\u0161ak s \u00fasm\u011bvem souhlasil.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl na souhlas a c\u00edtil, jak se mal\u00e9, d\u011btsk\u00e9 pa\u017ee ovinuly kolem jeho pasu.<\/div>\n
„Tak to je \u00fa\u017easn\u00e9, Billi. A poj\u010f, uk\u00e1\u017eu ti, jak\u00fd jsem ti upekla dort,“ Hailiiny o\u010di se rozz\u00e1\u0159ily nad\u0161en\u00edm a Hailie a\u017e te\u010f upoutala pozornost obou dosp\u011bl\u00fdch. V tenisk\u00e1ch m\u011bla snad cel\u00e9 p\u00edskovi\u0161t\u011b, p\u00edsek z n\u00ed jen padal a m\u011bla jej snad i za u\u0161ima, p\u0159esto byla vesel\u00e1 a \u0161\u0165astn\u00e1. S \u00fasm\u011bvem vzala Billa za ruku a vedla jej na terasu a\u017e k zahrad\u011b.  <\/div>\n
Tomovy rty se zvlnily do \u00fasm\u011bvu a on se s\u00e1m pro sebe spokojen\u011b pousm\u00e1l. Prvn\u00ed \u010d\u00e1st jeho pl\u00e1nu mu vy\u0161la… u\u017e se neskute\u010dn\u011b t\u011b\u0161il. Z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed den m\u011bl b\u00fdt t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm v jeho \u017eivot\u011b… str\u00e1ven\u00fd s t\u00edm nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edm stvo\u0159en\u00edm po jeho boku.  <\/div>\n
<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Hn\u011bd\u00e9, o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9  o\u010di u\u017e asi post\u00e9 t\u00e1zav\u011b vzhl\u00e9dly k prosklen\u00fdm dve\u0159\u00edm a jejich majitel si jen s\u00e1m pro sebe povzdychl, kdy\u017e  se jeho pohledu naskytl jen p\u00e1r dvou mlad\u00fdch milenc\u016f, sed\u00edc\u00edch kousek od dve\u0159\u00ed. Sklopil sv\u016fj pohled a nerv\u00f3zn\u011b zalovil rukou v kapse<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[312],"tags":[],"class_list":["post-11910","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-najdu-tve-srdce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11910","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11910"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11910\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11910"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11910"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11910"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}