{"id":11913,"date":"2010-04-11T18:00:00","date_gmt":"2010-04-11T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11884"},"modified":"2010-04-11T18:00:00","modified_gmt":"2010-04-11T17:00:00","slug":"byl-jednou-jeden-ucitel-22","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/04\/11\/byl-jednou-jeden-ucitel-22\/","title":{"rendered":"Byl jednou jeden u\u010ditel 22."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: Fabiana<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"243\"<\/div>\n
-Tom-  <\/div>\n
„Tome, vst\u00e1vej!“ 
N\u011bkdo se mnou zacloumal a u\u017e podruh\u00e9 b\u011bhem nep\u0159\u00edli\u0161 dlouh\u00e9 doby m\u011b tak donutil probudit se. Otev\u0159el jsem o\u010di. Nade mnou se skl\u00e1n\u011bl Bill. „Vst\u00e1vej!“ Opakoval, a ustoupil stranou, abych se mohl posadit. Pak mi na kl\u00edn polo\u017eil \u00fahlednou hrom\u00e1dku oble\u010den\u00ed. „Tohle si oble\u010d, ale posp\u011b\u0161 si!“ \u0160eptal nal\u00e9hav\u011b. Nem\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e m\u011b n\u011bkdo komanduje, ale byl jsem unaven\u00fd, tak\u017ee jsem nic ne\u0159ekl, nam\u00edsto toho jsem se rozespale postavil a Bill mi pomohl navl\u00e9ci na sebe to n\u011bco. Nem\u011bl jsem sebemen\u0161\u00ed chu\u0165 ty \u0161aty zkoumat.  
Kdy\u017e bylo v\u0161echno na mn\u011b, svalil jsem se zp\u011bt na postel, Bill m\u011b ale op\u011bt vyt\u00e1hl na nohy a dr\u017ee m\u011b za ruku, t\u00e1hl m\u011b ven. <\/div>\n
Prvn\u00ed zn\u00e1mky lehk\u00e9ho rann\u00edho v\u00e1nku na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i m\u011b donutily prot\u0159\u00edt si o\u010di a rozhl\u00e9dnout se kolem. Bylo kr\u00e1tce p\u0159ed rozedn\u011bn\u00edm, na obzoru se za\u010d\u00ednaly objevovat prvn\u00ed rann\u00ed \u010derv\u00e1nky. Z\u00edvl jsem, to u\u017e m\u011b ale Bill vlekl k dal\u0161\u00ed budov\u011b. Srovnal jsem s n\u00edm krok, ani\u017e bych pustil jeho ruku, o co\u017e se ale postaral on. Na chv\u00edli m\u011b to zamrzelo, kdy\u017e jsem jej ale n\u00e1sledoval dovnit\u0159 budovy, pochopil jsem, pro\u010d to ud\u011blal.  <\/div>\n
M\u00edstnost byla n\u00e1padn\u011b  podobn\u00e1 \u0161koln\u00ed j\u00eddeln\u011b, kam jsem po t\u00fddnu sna\u017een\u00ed  p\u0159estal chodit, proto\u017ee mi tam nechutnalo. P\u0159es celou jej\u00ed  d\u00e9lku se t\u00e1hly dva stoly a vedle nich z obou stran lavice, m\u00edsty obsazen\u00e9 lidmi ve vojensk\u00fdch uniform\u00e1ch. Pozorn\u011b jsem si je prohl\u00e9dl. V\u0161ichni se tv\u00e1\u0159ili v\u00edcem\u00e9n\u011b rozespale, pop\u00edjeli z navlas stejn\u00fdch hrne\u010dk\u016f a \u017ev\u00fdkali n\u011bco, co n\u00e1padn\u011b p\u0159ipom\u00ednalo t\u00fdden star\u00e9 rohl\u00edky.  <\/div>\n
Bill se posadil asi v polovin\u011b j\u00eddelny. Zaujal jsem m\u00edsto vedle n\u011bj a prohl\u00ed\u017eel si rohl\u00edk, le\u017e\u00edc\u00ed p\u0159ede mnou jen tak na desce stolu. Bill kr\u00e1tce usrkl z plastov\u00e9ho kel\u00edmku, kter\u00fd st\u00e1l hned vedle rohl\u00edku a zd\u00e1lky opravdu p\u0159ipom\u00ednal hrne\u010dek. Nahl\u00e9dl jsem do sv\u00e9ho – byl asi do poloviny napln\u011bn sv\u011btle hn\u011bdou a nep\u0159\u00edli\u0161 v\u00e1bn\u011b von\u00edc\u00ed tekutinou, co\u017e m\u011bla b\u00fdt nejsp\u00ed\u0161 k\u00e1va. Nakr\u010dil jsem nos.  
Kdy\u017e Bill za\u010dal j\u00edst, pochopil jsem, \u017ee nic jin\u00e9ho u\u017e nebude, a tak\u00e9 jsem zvedl rohl\u00edk. Byl tvrd\u00fd, ale kousat se je\u0161t\u011b dal. Prvn\u00ed sousto jsem zapil k\u00e1vou, l\u00e9pe se mi pak \u017ev\u00fdkalo, ale jej\u00ed chu\u0165 ho zkazila. Na chv\u00edli jsem m\u011bl chu\u0165 rohl\u00edk vyplivnout. Ale udr\u017eel jsem se. K\u00e1va chutnala, jako by byla sedlina pou\u017eit\u00e1 u\u017e nejm\u00e9n\u011b t\u0159ikr\u00e1t.  <\/div>\n
State\u010dn\u011b jsem se zakousl do rohl\u00edku. V m\u00edstnosti panovalo ticho, jedin\u00fdmi zvuky bylo hlasit\u00e9 p\u0159e\u017evykov\u00e1n\u00ed voj\u00e1ka sed\u00edc\u00edho naproti mn\u011b a n\u011b\u010d\u00ed ob\u010dasn\u00e9 zaka\u0161l\u00e1n\u00ed. Pak se ozvala trubka. Zvuk pro\u0159\u00edzl ticho tak n\u00e1hle, a\u017e jsem nadsko\u010dil.  
V\u0161ichni r\u00e1zem za\u010dali vst\u00e1vat. Zam\u00edchal jsem se do davu a nechal se dvouk\u0159\u00eddl\u00fdmi dve\u0159mi vyv\u00e9st ven, kdy\u017e jsem se ale pokusil n\u00e1sledovat ostatn\u00ed d\u00e1l, n\u011bco m\u011b zadr\u017eelo. Bill. Popadl m\u011b kolem pasu a odt\u00e1hl pry\u010d. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Co je?“ Vyhrkl jsem, to u\u017e jsme se ale op\u011bt octli v ke\u0159i.<\/div>\n
„Tady si sedni,“ zavr\u010del Bill, „a z\u016fsta\u0148 tu, dokud se pro tebe nevr\u00e1t\u00edm. Jestli t\u011b n\u011bkdo uvid\u00ed, jsi mrtvej. A to mysl\u00edm doslova, tak\u017ee si d\u00e1vej bacha. P\u0159ijdu pro tebe nejv\u00fd\u0161 za dv\u011b, za t\u0159i ho\u010fky, a jestli tu nebude\u0161, budu v\u011bd\u011bt, \u017ee u\u017e t\u011b zabili.“ Zmaten\u011b jsem na n\u011bj z\u00edral. „Rozum\u00ed\u0161?“ pokra\u010doval Bill, jako by m\u011b ani nevid\u011bl. „Z\u016fsta\u0148 v klidu a nevystrkuj \u010dum\u00e1k.“ Otev\u0159el jsem \u00fasta, ale slov se mi nedost\u00e1valo, nebyl jsem schopen zformulovat v\u011btu. Ani jsem nemusel, proto\u017ee Bill mi okam\u017eit\u011b p\u0159itiskl ruku na obli\u010dej a p\u0159it\u00e1hl m\u011b k sob\u011b. „Hlavn\u011b nikam necho\u010f, pros\u00edm\u2026 Nikdo t\u011b nesm\u00ed vid\u011bt,“ \u0161eptal mi do ucha. Jeho hlas zn\u011bl nal\u00e9hav\u011b a smutn\u011b, na chv\u00edli jsem uc\u00edtil pot\u0159ebu ho ut\u011b\u0161it, pohladit ho po tv\u00e1\u0159i a \u0159\u00edct, \u017ee to bude dobr\u00e9. Nemohl jsem ale d\u011blat nic, jen jsem ho k sob\u011b p\u0159ivinul na znamen\u00ed souhlasu. P\u0159estal mi br\u00e1nit v \u0159e\u010di a pravou rukou m\u011b zlehka pohladil po z\u00e1dech. Pak se odt\u00e1hl. „Mus\u00edm j\u00edt.“ Pol\u00edbil m\u011b na tv\u00e1\u0159 a ostra\u017eit\u011b vyhl\u00e9dl z ke\u0159e. „Miluju t\u011b,“ za\u0161eptal jsem, kdy\u017e odch\u00e1zel. Mo\u017en\u00e1 m\u011b sly\u0161el, jist\u00fd si ale b\u00fdt nemohu.  <\/div>\n
Rozhodl jsem se zahr\u00e1t si na poslu\u0161n\u00e9ho chlapce a z\u016fstat p\u011bkn\u011b v ke\u0159i. Nesed\u011blo se tu ov\u0161em moc pohodln\u011b a chv\u00edli mi trvalo odstranit drobn\u00fd kam\u00ednek, jen\u017e m\u011b tla\u010dil do zadku. Opatrn\u011b jsem se rozhl\u00e9dl, p\u0159es hust\u00e9 v\u011btve jsem ale v\u016fbec nic nevid\u011bl. Tak to m\u00e1 b\u00fdt, pomyslel jsem si. Znamen\u00e1 to, \u017ee nikdo nevid\u00ed m\u011b. Zav\u0159el jsem o\u010di. Nechci se d\u00edvat na v\u011btve, je\u017e m\u011b skr\u00fdvaj\u00ed. Prokazuj\u00ed mi slu\u017ebu, ale ur\u010dit\u011b jsou v nich pavouci. Nesn\u00e1\u0161\u00edm<\/em> pavouky. Zven\u010d\u00ed se neoz\u00fdvaly ani \u017e\u00e1dn\u00e9 zvuky, nic mi tedy nebr\u00e1nilo v p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.  <\/div>\n
Krom\u011b m\u011b sam\u00e9ho. Nechci u\u017e p\u0159em\u00fd\u0161let, nebudu. K \u010demu to je, om\u00edlat po\u0159\u00e1d dokola tyt\u00e9\u017e ot\u00e1zky, kdy\u017e na n\u011b nikdy – nebo alespo\u0148 v nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b – nedostanu odpov\u011b\u010f? Zav\u0159el jsem o\u010di a pokusil se vybavit si v\u0161e, co mi Bill v\u010dera \u0159ekl. Po\u0159\u00e1d nev\u00edm, kde vlastn\u011b jsem. Jen to, \u017ee u\u017e odsud nikdy neodejdu, nikdy u\u017e neuvid\u00edm rodi\u010de, nikdy nep\u016fjdu do m\u00e9 \u0161koly, nebudu j\u00edst m\u00e1 obl\u00edben\u00e1 j\u00eddla, nebudu se sm\u00e1t\u2026 V\u00edm, \u017ee jsme ve v\u00e1lce. Ale co to \u0159\u00edk\u00e1m, co s t\u00edm m\u00e1m vlastn\u011b spole\u010dn\u00e9ho j\u00e1? ONI jsou ve v\u00e1lce s b\u016fhv\u00edk\u00fdm, a j\u00e1\u2026 J\u00e1 vlastn\u011b v\u016fbec nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat. Tak je to. Ztratil jsem se. Ztr\u00e1c\u00edm se i ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. Bill tu vyr\u016fstal, je na to zvykl\u00fd, v\u0161ichni jsou na to zvykl\u00ed\u2026 Ale Bill utekl, to znamen\u00e1, \u017ee to tady bylo p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9\u2026 Ale co mu ten\u2026 ten Igor ud\u011blal, kdy\u017e ho na\u0161el? Jak<\/em> ho potrestal? K\u00e9\u017e bych to v\u011bd\u011bl\u2026 Muselo to b\u00fdt ur\u010dit\u011b n\u011bco stra\u0161n\u00e9ho, jinak by mi to Bill \u0159ekl hned, jinak by to takhle netajil\u2026 Jako by se za to styd\u011bl\u2026 Co kdy\u017e\u2026  <\/div>\n
Prudce jsem otev\u0159el o\u010di. Pane Bo\u017ee – on Billa zn\u00e1silnil! To je ono! Proto mi to Bill ne\u0159ekl! J\u00e1 toho chlapa\u2026  <\/div>\n
Vymr\u0161til jsem se do stoje a vyhl\u00e9dl z ke\u0159e, v tom okam\u017eiku jsem si ale vzpomn\u011bl, co mi Bill vtloukal do hlavy. Nikdo t\u011b nesm\u00ed vid\u011bt<\/em>, zn\u011blo mi hlavou. Op\u011bt jsem se p\u0159ikr\u010dil a obez\u0159etn\u011b se rozhl\u00e9dl, nikoho jsem ale nevid\u011bl. Je\u0161t\u011b\u017ee tak. Pomalu jsem se posadil a up\u0159el pohled na pavouka, vis\u00edc\u00edho asi patn\u00e1ct centimetr\u016f od m\u00e9ho obli\u010deje. Skoro jsem ho ale nevn\u00edmal. Hlavou mi v\u00ed\u0159ily tis\u00edce my\u0161lenek a p\u0159edstav. Jak tenhle Igor jenom vypad\u00e1? Kdy\u017e kandidoval na \u0159editele, n\u011bkolikr\u00e1t jsem ho zahl\u00e9dl; mysl\u00edm, \u017ee byl\u2026 Hodn\u011b vysok\u00fd, to jist\u011b, mohutn\u00fd chlap, ur\u010dit\u011b v\u00e1\u017eil v\u00edc ne\u017e metr\u00e1k\u2026 Nedok\u00e1\u017eu si p\u0159esn\u011b vybavit jeho podobu. Ur\u010dit\u011b je ple\u0161at\u00fd a d\u011bsn\u011b o\u0161kliv\u00fd. A p\u00e1chne. A m\u00e1 chlupatou hru\u010f, podpa\u017e\u00ed a rozkrok\u2026  <\/div>\n
Zhnusen\u011b jsem se ot\u0159\u00e1sl. N\u011bjak takhle bude ur\u010dit\u011b vypadat\u2026 Chud\u00e1k Bill\u2026 Bill\u2026<\/div>\n
\u017daludek se mi st\u00e1hl v bolestn\u00e9 k\u0159e\u010di a z o\u010d\u00ed mi vytryskly slzy. P\u0159ikryl jsem si \u00fasta rukou, zaj\u00edkaje se tich\u00fdmi vzlyky, pravou pa\u017e\u00ed jsem objal sv\u00e1 kolena a p\u0159itiskl si je k hrudi. Snad se Bill brzy vr\u00e1t\u00ed\u2026 Bille, pros\u00edm, vra\u0165 se u\u017e\u2026 Ani nev\u00edm, kde jsi, ne\u0159ekl jsi mi, kam jde\u0161\u2026 A m\u00e1m o tebe takov\u00fd strach, v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e o sebe, a kdybych se na tomhle zpropaden\u00e9m m\u00edst\u011b aspo\u0148 trochu vyznal, vyrazil bych t\u011b hledat, to mi v\u011b\u0159\u2026  <\/div>\n
U\u017e jsem se chystal vst\u00e1t, cht\u011bl jsem Billa naj\u00edt, vyrvat ho ze sp\u00e1r\u016f toho chl\u00edpn\u00e9ho slizouna\u2026 Vtom mi to ale do\u0161lo. A\u017e te\u010f jsem pochopil v\u00fdznam Billov\u00fdch slov. Jist\u011b \u017ee nemohu odej\u00edt. Ztrat\u00edm se, a najde m\u011b n\u011bkdo, kdo m\u011b zabije! Kdy\u017e z\u016fstanu tady, najde m\u011b Bill, najde m\u011b a odvede pry\u010d\u2026 A j\u00e1 se ho nebudu na nic pt\u00e1t. Budu ml\u010det a jenom ho obejmu, p\u0159itisknu ho k sob\u011b, abych ho ut\u011b\u0161il\u2026<\/div>\n
Op\u011bt jsem se rozhl\u00e9dl kolem sebe. V\u011btve nezmizely, st\u00e1le byly p\u0159ipraveny m\u011b chr\u00e1nit p\u0159ed pohledy n\u00e1hodn\u00fdch kolemjdouc\u00edch. Jen pavouk se vypa\u0159il, snad ho nem\u00e1m ve vlasech. Nebo jinde na t\u011ble. Bille, poj\u010f u\u017e\u2026  <\/div>\n
<\/div>\n
-Bill-  <\/div>\n
Opustil jsem k\u0159ov\u00ed a poklusem dohnal ostatn\u00ed. Kdy\u017e jsem je dohnal a srovnal krok, byli jsme daleko, k\u0159ov\u00ed jsem u\u017e nevid\u011bl. N\u00e1pad, \u017ee Toma schov\u00e1m a nech\u00e1m ho \u010dekat, mi najednou p\u0159estal p\u0159ipadat tak dobr\u00fd. Co kdy\u017e tam Tom nevydr\u017e\u00ed, ne\u017e se vr\u00e1t\u00edm? Co kdy\u017e m\u011b p\u016fjde hledat?<\/div>\n
Dostal jsem chu\u0165 vrazit si facku. Tomovi mohu v\u011b\u0159it, poslechne m\u011b, ur\u010dit\u011b tam z\u016fstane. Jasn\u011b. V\u0161echno za\u0159\u00edd\u00edm, a Tom po\u010dk\u00e1 mezi v\u011btvemi a pavouky. Snad se neboj\u00ed pavouk\u016f, jsou tady docela velc\u00ed. A jedovat\u00ed. Ale nic neud\u011blaj\u00ed, kdy\u017e je \u010dlov\u011bk zbyte\u010dn\u011b neprovokuje. Mo\u017en\u00e1\u2026 mo\u017en\u00e1 jsem m\u011bl Toma varovat? Ale ne, ur\u010dit\u011b si porad\u00ed, Tom se neboj\u00ed pavouk\u016f, z t\u011bch m\u00e1m strach jen j\u00e1. Jo. Tom bude sed\u011bt a \u010dekat na m\u011b.  <\/div>\n
Napadlo m\u011b zrychlit, abych v\u0161echno rychle vy\u0159\u00eddil, ale mus\u00edm b\u00fdt nen\u00e1padn\u00fd. Zlehka povysko\u010d\u00edm. Je\u0161t\u011b nejsme u br\u00e1ny, ani zdaleka. V\u0161ichni by mohli zrychlit. No\u2026 Fajn, u\u017e si rad\u0161i nic nemysl\u00edm. Ch\u00e1pu, \u017ee zrychlit necht\u011bj\u00ed. Zrovna dneska by ale mohli.<\/div>\n
N\u00e1sleduji ostatn\u00ed a\u017e  t\u00e9m\u011b\u0159 k br\u00e1n\u011b, asi patn\u00e1ct metr\u016f p\u0159ed n\u00ed se ale odpoj\u00edm a zmiz\u00edm za rohem nejbli\u017e\u0161\u00ed budovy. Nen\u00e1padn\u011b se propl\u00ed\u017e\u00edm pod okny a p\u0159eb\u011bhnu kousek voln\u00e9ho prostoru. Vypad\u00e1 to, \u017ee m\u011b nikdo nevid\u011bl. V\u00fdborn\u011b. Je\u0161t\u011b jednou se rozhl\u00e9dnu, jestli je v okol\u00ed skute\u010dn\u011b „\u010dist\u00fd vzduch“, a zmiz\u00edm v \u010dern\u00fdch dve\u0159\u00edch s n\u00e1pisem Nevstupovat.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Fabiana<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Fabiana -Tom-   „Tome, vst\u00e1vej!“ N\u011bkdo se mnou zacloumal a u\u017e podruh\u00e9 b\u011bhem nep\u0159\u00edli\u0161 dlouh\u00e9 doby m\u011b tak donutil probudit se. Otev\u0159el jsem o\u010di. Nade mnou se skl\u00e1n\u011bl Bill. „Vst\u00e1vej!“ Opakoval, a ustoupil stranou, abych se mohl posadit. Pak mi na kl\u00edn<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[209],"tags":[],"class_list":["post-11913","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-byl-jednou-jeden-ucitel"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11913","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11913"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11913\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11913"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11913"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11913"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}