{"id":11920,"date":"2010-04-10T18:00:00","date_gmt":"2010-04-10T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=11891"},"modified":"2010-04-10T18:00:00","modified_gmt":"2010-04-10T17:00:00","slug":"se-mnou-se-bat-nemusis-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2010\/04\/10\/se-mnou-se-bat-nemusis-16\/","title":{"rendered":"Se mnou se b\u00e1t nemus\u00ed\u0161 16."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\"379\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom zaparkoval auto u vily a uml\u010del motor. Ze zadn\u00edho sedadla vyt\u00e1hl cestovn\u00ed ta\u0161ku s Billov\u00fdmi v\u011bcmi a pomal\u00fdm krokem se vydal k vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Bill za n\u00edm ti\u0161e cupkal se sklon\u011bnou hlavou. Na jednu stranu byl r\u00e1d, \u017ee u\u017e m\u00e1 za sebou cel\u00e9 to vy\u0161et\u0159ov\u00e1n\u00ed v nemocnici, kde prohl\u00ed\u017eeli snad ka\u017edou \u010d\u00e1st jeho doml\u00e1cen\u00e9ho t\u011bla a v\u0161ichni ti lid\u00e9 se vypt\u00e1vali na tolik v\u011bc\u00ed, na kter\u00e9 on cht\u011bl co mo\u017en\u00e1 nejrychleji zapomenout. Na strnu druhou, m\u011bl te\u010f ale p\u0159ed sebou \u010das, kdy bude jenom s Tomem, a toho se sv\u00fdm zp\u016fsobem ob\u00e1val. O\u010dek\u00e1val, \u017ee se na jeho hlavu ka\u017edou chvilkou sesype spousta Tomov\u00fdch v\u00fd\u010ditek a nad\u00e1vek, ov\u0161em mlad\u00fd pr\u00e1vn\u00edk ne\u0159\u00edkal v\u016fbec nic, co\u017e bylo snad je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, proto\u017ee Bill tak nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, co si m\u016f\u017ee myslet. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b nep\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee by to bylo cokoli dobr\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
Tom v byt\u011b odlo\u017eil jeho v\u011bci v ob\u00fdv\u00e1ku na k\u0159eslo a pokra\u010doval d\u00e1l do kuchyn\u011b. Z lednice vyt\u00e1hl l\u00e1hev miner\u00e1lky a hltav\u011b se napil.<\/div>\n
„Mohl bych se um\u00fdt?“ Ku\u0148knul za n\u00edm Bill, kter\u00fd se osm\u011blil n\u00e1sledovat ho a\u017e sem. Nebo sp\u00ed\u0161 se pl\u00ed\u017eil jako duch, ani\u017e by o tom mlad\u00fd mu\u017e v\u011bd\u011bl. \u00dalekem se zakuckal. Oto\u010dil se jeho sm\u011brem a p\u00e1r vte\u0159in na n\u011bj z\u016fstal koukat, p\u0159i tom mu stru\u017eka vody st\u00e9kala z koutku \u00fast na bradu. Bill p\u0159ed n\u00edm p\u0159e\u0161lapoval a up\u00edral na n\u011bj provinile pokorn\u00e9, z\u00e1rove\u0148 i vd\u011b\u010dn\u00e9 o\u010di. A\u0165 u\u017e s n\u00edm Tom toti\u017e zam\u00fd\u0161lel cokoli, moment\u00e1ln\u011b c\u00edtil vd\u011bk, \u017ee mu dovolil b\u00fdt u n\u011bj.<\/div>\n
„Jasn\u011b.“ Vzpamatoval se Tom a h\u0159betem ruky si ot\u0159el pusu. „Koupelna v\u00ed\u0161, kde je a j\u00e1 ti tam donesu je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 \u010dist\u00e9 ru\u010dn\u00edky.“ Tom kolem n\u011bj pro\u0161el a v lo\u017enici z pr\u00e1deln\u00edku vyndal velkou \u017elutou hu\u0148atou osu\u0161ku a k tomu stejn\u00fd mal\u00fd ru\u010dn\u00edk. Trochu ho zamrzelo, \u017ee nebyl natolik pozorn\u00fd, aby to Billovi nab\u00eddl s\u00e1m hned, jak p\u0159i\u0161li, n\u00fdbr\u017e si o to chlapec musel \u0159\u00edct.<\/div>\n
A p\u0159i tom se to dalo tak snadno p\u0159edpokl\u00e1dat. V\u017edy\u0165 m\u011bl po\u0159\u00e1d na obli\u010deji trochu zaschl\u00e9 krve od krv\u00e1cej\u00edc\u00edho nosu, a co teprve to ostatn\u00ed. Muselo mu b\u00fdt nep\u0159\u00edjemn\u011b a sprcha byla nejsp\u00ed\u0161 tou jedinou v\u011bc\u00ed, na kterou te\u010f myslel.<\/p>\n<\/div>\n
Billa v kuchyni u\u017e nena\u0161el a v ob\u00fdv\u00e1ku po\u0159\u00e1d st\u00e1la jeho cestovka. Tom ji vzal tak\u00e9 a \u0161el do koupelny. Klepnul na zpola zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e a ve\u0161el dovnit\u0159. Bill post\u00e1val na kobere\u010dku p\u0159ed umyvadlem a prohl\u00ed\u017eel si sv\u016fj obli\u010dej v zrcadle.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Tady.“ Pozvedl Tom ru\u010dn\u00edky a polo\u017eil je na pra\u010dku. „A je\u0161t\u011b tvoje ta\u0161ka, kdyby ses cht\u011bl p\u0159evl\u00e9knout.“<\/p>\n<\/div>\n
M\u011bl v \u00famyslu zase hned odej\u00edt, ale mezi futry se zastavil.<\/div>\n
„V\u0161echno se to zahoj\u00ed, uvid\u00ed\u0161. Umyj se a hned bude l\u00e9pe.“ Tom zvlnil rty do \u010dehosi, co by se s trochou fantazie dalo ozna\u010dit jako povzbuzuj\u00edc\u00ed \u00fasm\u011bv. Bill k\u00fdvl a rozepnul si zip od svoj\u00ed mikiny. Zvolna ji sund\u00e1val.<\/div>\n
„Chce\u0161 pomoct, nebo to zvl\u00e1dne\u0161?“ Nab\u00edzel mu Tom pomocnou ruku.<\/div>\n
„Zvl\u00e1dnu.“<\/div>\n
„OK, tak kdybys cokoli pot\u0159eboval, sta\u010d\u00ed zavolat.“ P\u0159iv\u00edral Tom dve\u0159e, \u017ee u\u017e ho nech\u00e1 o samot\u011b, ale pak si je\u0161t\u011b vzpomn\u011bl. „Rad\u011bji se tu nezamykej, ano? Mysl\u00edm jen\u2026 kdyby se cokoli stalo. T\u0159eba jsi uklouznul nebo tak\u2026“ Drmolil Tom. Malinko se do toho zamotal. Necht\u011bl, aby to te\u010f vyzn\u011blo, \u017ee m\u00e1 snad v pl\u00e1nu Billa \u0161m\u00edrovat. „Prost\u011b, abych nemusel vyr\u00e1\u017eet dve\u0159e.“<\/div>\n
„Rozum\u00edm.“ Ujistil ho Bill a mu\u017e s cop\u00e1nky tedy kone\u010dn\u011b opustil koupelnu.<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli post\u00e1val p\u0159ede dve\u0159mi z obavy, \u017ee kdy\u017e nech\u00e1 Billa samotn\u00e9ho, doopravdy by se mu mohlo n\u011bco st\u00e1t. Pak si ale uv\u011bdomil, jak hloup\u011b se chov\u00e1, a ode\u0161el. Posadil se v ob\u00fdv\u00e1ku na pohovku a z kapsy saka vylovil mobil. Nejd\u0159\u00edve zavolal do pizzerie, aby jim objednal n\u011bco k ve\u010de\u0159i, a potom hned \u0161\u00e9fovi. V\u0161echno mu stru\u010dn\u011b vyl\u00ed\u010dil a neopomn\u011bl zm\u00ednit, \u017ee Bill te\u010f bude bydlet u n\u011bj. Pan Konrad si ho vyslechl, a pak mu nab\u00eddl:<\/div>\n
„A necht\u011bl byste si vz\u00edt na p\u00e1r dn\u00ed volno a b\u00fdt s n\u00edm, dokud se ned\u00e1 trochu do po\u0159\u00e1dku?“ Tom zav\u00e1hal.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 o tom jsem zat\u00edm neuva\u017eoval.“ P\u0159iznal popravd\u011b.<\/div>\n
„Zva\u017ete to. Ur\u010dit\u011b by to pro n\u011bj bylo lep\u0161\u00ed. Vy si m\u016f\u017eete t\u011bch p\u00e1r sch\u016fzek s klienty telefonicky p\u0159ehodit na jin\u00e9 term\u00edny, a to ostatn\u00ed v\u00e1m neute\u010de. Stejn\u011b jste je\u0161t\u011b od doby, kdy jste u n\u00e1s nastoupil, dovolenou nem\u011bl.“<\/div>\n
„Ehm\u2026 dob\u0159e. Pop\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom a d\u00e1m v\u00e1m je\u0161t\u011b v\u011bd\u011bt. Zat\u00edm nashledanou.“ Rozlou\u010dil se Tom a telefon vedle sebe odhodil na pohovku.<\/p>\n<\/div>\n
Mnul si ko\u0159en nosu a kabonil se. Chce tu s Billem z\u016fstat? V\u016fbec si ten dlouh\u00fd spole\u010dn\u00fd \u010das nedovedl p\u0159edstavit. Co by tu s n\u00edm asi tak d\u011blal? Pak mu ale do\u0161lo, \u017ee Bill nen\u00ed nejsp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b natolik fit, aby se tu o sebe s\u00e1m pln\u011b postaral. Beztak bude ur\u010dit\u011b v\u011bt\u0161inu \u010dasu sp\u00e1t, a kdy\u017e se probud\u00ed, d\u00e1 mu n\u011bco naj\u00edst, pop\u0159\u00edpad\u011b pom\u016f\u017ee, s \u010d\u00edmkoli si bude chlapec p\u0159\u00e1t. T\u011bch p\u00e1r dn\u00ed to p\u0159eci vydr\u017e\u00ed. To n\u011bjak spolu zvl\u00e1dnou. Vlastn\u011b by m\u011bli. Uv\u011bdomil si. V\u017edy\u0165 on si ho nast\u011bhoval do bytu, a kdy\u017e tohle rozhodnut\u00ed ud\u011blal, nemyslel jen na p\u00e1r dn\u00ed. Rozhodn\u011b cht\u011bl, aby Bill tady u n\u011bj byl dlouhodob\u011bj\u0161\u00ed z\u00e1le\u017eitost\u00ed, a te\u010f tu nesmysln\u011b uva\u017euje nad t\u00edm, \u017ee by snad s n\u00edm nem\u011bl vydr\u017eet v jedn\u00e9 m\u00edstnosti a mnohem rad\u011bji p\u0159ed n\u00edm utekl do pr\u00e1ce.<\/p>\n<\/div>\n
‚Zbab\u011bl\u010de!‘ Otituloval se nelichotiv\u011b v duchu Tom. U\u017e od prvn\u00ed chv\u00edle, kdy Bill p\u0159ed p\u00e1r t\u00fddny poprv\u00e9 p\u0159ekro\u010dil pr\u00e1h tohohle bytu, si nep\u0159\u00e1l nic jin\u00e9ho, ne\u017e ho tu m\u00edt, proto\u017ee chlapcova p\u0159\u00edtomnost by t\u011bmhle prostor\u00e1m nanejv\u00fd\u0161 slu\u0161ela. A pochopiteln\u011b to nebylo jen kv\u016fli tomuhle. Tom u\u017e tenkr\u00e1t tu\u0161il, \u017ee v m\u00edst\u011b, kde Bill \u017eije, se d\u011bje n\u011bco \u0161patn\u00e9ho, a kdyby ho mohl m\u00edt u sebe, od v\u0161eho by ho uchr\u00e1nil. Nav\u00edc u\u017e v podstat\u011b v za\u010d\u00e1tc\u00edch jejich vztahu v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill je ten, po jeho\u017e boku by se cht\u011bl probouzet dlouhou \u0159\u00e1dku let do budoucna. A te\u010f tu d\u0159ep\u00ed a vym\u00fd\u0161l\u00ed, jak se mu vyhnout. Takhle p\u0159eci ubli\u017euje jedin\u011b jemu. M\u011bl by se vzpamatovat a d\u00e1t mu najevo, \u017ee ho st\u00e1le miluje, a\u0165 u\u017e se stalo cokoli.<\/p>\n<\/div>\n
To se ale mnohem snadn\u011bji \u0159\u00edk\u00e1, ne\u017e potom d\u011bl\u00e1. Tedy alespo\u0148 Tom st\u00e1le nebyl ochotn\u00fd p\u0159ej\u00edt k \u010din\u016fm, ani kdy\u017e Bill po slab\u00e9 p\u016flhodince opustil koupelnu a uk\u00e1zal se vedle n\u011bj v ob\u00fdv\u00e1ku. Nic ne\u0159\u00edkal a m\u011bl znovu ten pohled. Byl stejn\u00fd od doby, co se dnes objevil u Billa doma. Tak ne\u0161\u0165astn\u00fd, pln\u00fd bolesti, z\u00e1rove\u0148 strachu a tich\u00e9 prosby – neopou\u0161t\u011bj m\u011b a odpus\u0165. Nav\u00edc se mu nep\u0159est\u00e1valy t\u0159pytit potla\u010dovan\u00fdmi slzami, kter\u00fdm ale Bill zat\u00edm ani jednou nedovolil, aby se p\u0159ehouply p\u0159es okraj \u0159as a rozkut\u00e1lely se mu po tv\u00e1\u0159\u00edch. Tom se musel zad\u00edvat jinam, proto\u017ee ta bolest, kter\u00e1 v chlapcovi byla, a v\u0161echna se odr\u00e1\u017eela v jeho duhovk\u00e1ch, se nedala sn\u00e9st. Zra\u0148ovala ho taky a to se mu nel\u00edbilo.<\/p>\n<\/div>\n
Ksakru! V\u017edy\u0165 ten kluk si za to v podstat\u011b mohl s\u00e1m. Pro\u010d mu to jen ne\u0159ekl? U\u0161et\u0159il by si tolik utrpen\u00ed, a hlavn\u011b, u\u017e d\u00e1vno by byli spolu. Tom to nedok\u00e1zal ovl\u00e1dnout, ale sv\u00fdm zp\u016fsobem se st\u00e1le c\u00edtil ura\u017een\u00fd a zrazen\u00fd. Bill mu nev\u011b\u0159il a rad\u011bji si nechal ubli\u017eovat. Lhal mu. Le\u017e to byla poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e mluvil o tom, \u017ee ten chlap je vlastn\u011b dobr\u00fd. Nav\u00edc ty historky o tom, jak p\u0159i\u0161el ke v\u0161em t\u011bm sv\u00fdm zran\u011bn\u00edm. Co m\u011bl jenom v hlav\u011b?! To si snad myslel, \u017ee by Tom nepochopil, nepomohl a oto\u010dil by se k n\u011bmu z\u00e1dy? Vylou\u010deno. Takhle to b\u00fdt nemohlo, kdy\u017e mu celou dobu d\u00e1val najevo, jak moc ho miluje a je pro n\u011bj t\u00edm nejdra\u017e\u0161\u00edm. Tak pro\u010d tedy?<\/p>\n<\/div>\n
„Sedni si.“ Vyb\u00eddl ho, kdy\u017e se mu zd\u00e1lo, \u017ee Bill nad n\u00edm u\u017e moc dlouho jen tak post\u00e1v\u00e1. Chlapec s \u00falevou p\u0159ijal m\u00edsto vedle n\u011bj a naprosto automaticky nau\u010den\u00fdm pohybem s\u00e1hl vedle sebe, kde na m\u011bkk\u00e9m polstrov\u00e1n\u00ed seda\u010dky voln\u011b spo\u010d\u00edvala Tomova ruka. Neodehnal ho, ale stisk mu neop\u011btoval. Bill se trhan\u011b nadechl a zadusil v sob\u011b hlasit\u00fd vzlyk. Nerozum\u011bl tomu, co se kolem n\u011bj d\u011blo, nerozum\u011bl Tomovi, jeho chov\u00e1n\u00ed. Pro\u010d ho jenom tak moc ignoruje? V\u011bd\u011bl, \u017ee se zlob\u00ed, c\u00edtil to z n\u011bj. Tak ho m\u011bl n\u011bjak potrestat, vyhubovat mu, cokoli, jenom ned\u011blat, \u017ee Bill je tu jen pouh\u00fd vzduch. Tolik by se pot\u0159eboval stulit do jeho n\u00e1ru\u010de a v teple toho bezpe\u010d\u00ed zapomenout na v\u0161echny ty hr\u016fzy. Copak ale mohl? Ur\u010dit\u011b by ho odstr\u010dil.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi,“ zap\u00edpal jako mal\u00e9 ztracen\u00e9 ku\u0159\u00e1tko. Jeho hlas ale zanikl ve zvuku domovn\u00edho zvonku.<\/div>\n
„To bude ve\u010de\u0159e.“ Odhadoval Tom, a jako kdy\u017e do n\u011bj st\u0159el\u00ed, set\u0159\u00e1sl Billovu ruku, vysko\u010dil na nohy a hrnul se ke dve\u0159\u00edm. Chlapcovi p\u0159ipadalo, \u017ee snad byl r\u00e1d za to vyru\u0161en\u00ed, aby se kone\u010dn\u011b mohl zbavit jeho dot\u011brn\u00e9 bezprost\u0159edn\u00ed bl\u00edzkosti. Set\u0159el si z tv\u00e1\u0159e jednu zbloudilou slzu d\u0159\u00edv, ne\u017e se Tom vr\u00e1til, a mohl si j\u00ed v\u0161imnout.<\/p>\n<\/div>\n
„Poj\u010f se naj\u00edst.“ Vyzval ho, kdy\u017e kolem n\u011bj proch\u00e1zel do kuchyn\u011b a v ruk\u00e1ch sv\u00edral dv\u011b krabice s pizzou. Tom u\u017e ji m\u011bl p\u0159endanou na tal\u00ed\u0159i a ze \u0161upl\u00edku vynd\u00e1val dva p\u0159\u00edbory, kdy\u017e za n\u00edm Bill p\u0159i\u0161el. Sedl si k j\u00eddeln\u00edmu stolu a ti\u0161e pod\u011bkoval, kdy\u017e mu byl pod\u00e1n p\u0159\u00edbor. Nec\u00edtil hlad. P\u0159esto si nedovolil protestovat a ukrajoval si mal\u00e9 kousky, kter\u00e9 pe\u010dliv\u011b a dlouho \u017ev\u00fdkal. Sn\u011bdl sotva t\u0159i troj\u00faheln\u00edky, tal\u00ed\u0159 odsunul kousek stranou a napil se ze sv\u00e9 sklenice s jable\u010dn\u00fdm d\u017eusem. Tom se s ve\u010de\u0159\u00ed pot\u00fdkal obdobn\u00fdm zp\u016fsobem. Sice toho do sebe dostal v\u00edc ne\u017e Bill, ale zdaleka to tak\u00e9 nedojedl v\u0161echno.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome,“ zkusil ho Bill oslovit znovu. Mo\u017en\u00e1, kdyby se omluvil a poprosil o odpu\u0161t\u011bn\u00ed, p\u0159estane Tom s t\u00edm p\u0159ehl\u00ed\u017een\u00edm. Osloven\u00fd k n\u011bmu zvedl pohled a \u010dekal, co dal\u0161\u00edho z Billa vypadne. Ten se sv\u011b\u0161en\u00fdmi rameny sed\u011bl na \u017eidli a hypnotizoval zbytky na sv\u00e9m tal\u00ed\u0159i. Pak si nejsp\u00ed\u0161 dodal trochu kur\u00e1\u017ee a koukl se na n\u011bj tak\u00e9. „J\u00e1\u2026 cht\u011bl bych \u0159\u00edct, \u017ee\u2026 \u017ee\u2026 pros\u00edm\u2026“<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 nic vysv\u011btlovat.“ P\u0159eru\u0161il Tom tu jeho nesrozumitelnou snahu se vym\u00e1\u010dknout. „Ne te\u010f. Jestli jsi dojedl, m\u011bl by sis j\u00edt lehnout. Mus\u00ed\u0161 odpo\u010d\u00edvat. P\u0159iprav\u00edm ti span\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom ode\u0161el a Bill osam\u011bl. Op\u011bt se v n\u011bm jen prohloubil pocit, \u017ee Tom p\u0159ed n\u00edm ut\u00edk\u00e1. Necht\u011bl si ho ani vyslechnout. Bill za\u010d\u00ednal b\u00fdt zoufal\u00fd. Ud\u011blal by cokoli za jedin\u00e9 pohlazen\u00ed, snahu pochopit a odpustit. A ta nep\u0159\u00edjemn\u00e1 pr\u00e1zdnota z toho, \u017ee ho Tom nechce, narostla p\u0159\u00edmo do ob\u0159\u00edch rozm\u011br\u016f, kdy\u017e se zvedl od stolu a na\u0161el Toma v ob\u00fdv\u00e1ku, jak mu p\u0159ipravuje pe\u0159iny na pohovce. Musel se zachytit futer, aby se udr\u017eel na nohou, proto\u017ee mu poklesla kolena z toho \u0161oku. Uteklo mu dal\u0161\u00edch p\u00e1r slzi\u010dek, ale Tom o nich nev\u011bd\u011bl. Nev\u0161\u00edmal si jich, stejn\u011b jako jeho. Byl p\u0159\u00edli\u0161 zabran\u00fd do snahy nat\u00e1hnout na v\u00e1lendu b\u00edl\u00e9 prost\u011bradlo.<\/p>\n<\/div>\n
„Poj\u010f.“ Vyzval ho, kdy\u017e byl hotov\u00fd. „Zkus usnout. Sp\u00e1nek pom\u016f\u017ee.“ Bill si tedy poslu\u0161n\u011b lehnul, i kdy\u017e mu bylo jasn\u00e9, \u017ee span\u00ed je to posledn\u00ed, co by se mu mohlo poda\u0159it. Nechal se od Toma p\u0159ikr\u00fdt, a p\u0159i tom na n\u011bj nep\u0159est\u00e1val up\u00edrat svoje ztr\u00e1pen\u00e9 o\u010di. T\u0159eba si to je\u0161t\u011b rozmysl\u00ed. „Budu v pracovn\u011b, kdybys n\u011bco pot\u0159eboval.“ Nerozmysl\u00ed. Vyvedl chlapce vz\u00e1p\u011bt\u00ed z jeho bl\u00e1hov\u00e9 nad\u011bje, letmo ho l\u00edbnul na sp\u00e1nek a zmizel z m\u00edstnosti. Bill je\u0161t\u011b dlouho potom p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f po m\u00edst\u011b, kde se ho dotkly Tomovy rty.<\/p>\n<\/div>\n
Ten, jak \u0159ekl, zav\u0159el se ve sv\u00e9 pracovn\u011b a zapnul po\u010d\u00edta\u010d. Bylo je\u0161t\u011b vcelku brzy, aby si \u0161el lehnout tak\u00e9. Nav\u00edc nepochyboval o tom, \u017ee dne\u0161n\u00ed  noc stejn\u011b celou probd\u00ed. Proch\u00e1zel si n\u011bco do pr\u00e1ce. V\u00fdhoda toho, \u017ee nemusel sed\u011bt v kancel\u00e1\u0159i, a p\u0159esto se mohl v\u011bnovat sv\u00fdm povinnostem. Povedlo se mu tak zam\u011bstnat na p\u00e1r hodin svou mysl natolik, \u017ee se naplno nezaob\u00edral jen Billem. Vyt\u011bsnit ho \u00fapln\u011b ne\u0161lo, ale soust\u0159edit svou pozornost n\u011bkam jinam pom\u00e1halo.  <\/div>\n
Kdy\u017e koukl na hodiny, bylo u\u017e d\u00e1vno po p\u016flnoci. Se zji\u0161t\u011bn\u00edm \u010dasu, jako by si n\u00e1hle uv\u011bdomil, \u017ee ho p\u00e1l\u00ed o\u010di a dostavuje se \u00fanava. Mo\u017en\u00e1 by se m\u011bl j\u00edt alespo\u0148 pokusit sp\u00e1t. Zvedl se ze \u017eidle a prot\u00e1hl si ztuhl\u00e1 z\u00e1da. Ti\u0161e vyklouzl z pracovny, a nehlu\u010dn\u011b na\u0161lapuj\u00edc, pro\u0161el kolem ob\u00fdv\u00e1ku do koupelny. Dal si kr\u00e1tkou sprchu a nat\u00e1hl na sebe jen \u010dist\u00e9 boxerky. Po cest\u011b do sv\u00e9 lo\u017enice ale zatou\u017eil je\u0161t\u011b po n\u011b\u010dem k pit\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Vr\u00e1til se tedy. Kdy\u017e  proch\u00e1zel p\u0159es ob\u00fdv\u00e1k sm\u011br kuchy\u0148, jak nejti\u0161eji jen um\u011bl, ani\u017e by si rozsv\u00edtil, aby snad neprobudil Billa, vid\u011bl, \u017ee jsou to zbyte\u010dn\u00e1 opat\u0159en\u00ed. Chlapec nespal. Sed\u011bl na pohovce, pe\u0159inu kolem sebe omotanou a na jeho siluetu dopadala trocha m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edho sv\u011btla.<\/div>\n
„Bille,“ promluvil na n\u011bj p\u0159ekvapen\u011b. Ten sebou viditeln\u011b trhnul. Nejsp\u00ed\u0161 se Tom doopravdy pl\u00ed\u017eil natolik potichu, \u017ee o n\u011bm Bill nem\u011bl potuchy, a te\u010f ho jen vyd\u011bsil. „Promi\u0148,“ omlouval se rychle. „Necht\u011bl jsem t\u011b vylekat.“<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku.“ Odpov\u011bd\u011bl mu do tmy Bill, a pak m\u00edstnost zalilo slab\u00e9 sv\u011btlo. To Tom rozsv\u00edtil lampu, kterou zap\u00ednal, pouze kdy\u017e sledoval televizi. Nevyd\u00e1vala toti\u017e p\u0159\u00edli\u0161 jasu, ale sta\u010dilo to k tomu, aby ho z obrazovky nebolely o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
„Usnul jsi alespo\u0148 na chv\u00edli?“ Ptal se ho se starost\u00ed v hlase a p\u0159isedl si vedle n\u011bj. Odhrnul mu z obli\u010deje p\u00e1r pramen\u016f vlas\u016f. Bill m\u011bl \u00fanavou zarudl\u00e9 o\u010di a v\u016fbec celkov\u011b vypadal hrozn\u011b ztrhan\u011b a unaven\u011b. P\u016fsobil jako hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed a Tomovi ho bylo neskute\u010dn\u011b l\u00edto. Nem\u016f\u017ee ho tu p\u0159eci nechat samotn\u00e9ho.<\/div>\n
„Ne.“ Zavrt\u011bl Bill hlavou, tak\u017ee mu vlasy napadaly zp\u011bt. Bylo rozhodnuto. Tom jen vzal jeho pol\u0161t\u00e1\u0159 a nat\u00e1hl k n\u011bmu ruku.<\/div>\n
„Poj\u010f se mnou.“ \u0158ekl jen, kdy\u017e Bill v\u00e1hal, netu\u0161\u00edc, jak by si m\u011bl to gesto vylo\u017eit. Po t\u011bch slovech se ale chytl Tomovy dlan\u011b a nechal se vyt\u00e1hnout na nohy.<\/p>\n<\/div>\n
Tom posunul po posteli sv\u016fj pol\u0161t\u00e1\u0159 a polo\u017eil vedle n\u011bj druh\u00fd. Hned po koupi tohohle bytu si sem jako jednu z prvn\u00edch v\u011bc\u00ed po\u0159\u00eddil prostorn\u00e9 leti\u0161t\u011b. M\u011bl r\u00e1d hodn\u011b m\u00edsta na span\u00ed, a z\u00e1rove\u0148 tak\u00e9 po\u010d\u00edtal s p\u0159\u00edpadn\u00fdmi zn\u00e1mostmi, kter\u00fdch b\u00fdvalo dost -d\u0159\u00edve-, ale v dob\u011b, kdy u\u017e pracoval, a mohl si tak dovolit zaplatit tohle bydlen\u00ed, to pon\u011bkud utichlo. Nikdy v t\u00e9hle posteli nespal nikdo jin\u00fd, krom\u011b jeho. A te\u010f m\u011bl kone\u010dn\u011b mo\u017enost m\u00edsto vedle sebe nab\u00eddnout \u010dlov\u011bku, kter\u00e9ho z cel\u00e9ho srdce miloval. Lehnul si a nadzvedl c\u00edp pe\u0159iny. Bill nev\u00e1hal p\u0159\u00edli\u0161 dlouho a vklouzl pod n\u00ed. Nechal se p\u0159ikr\u00fdt a\u017e po bradu a uvelebil se na boku \u010delem k Tomovi. P\u0159esto mezi nimi byla docela zna\u010dn\u00e1 mezera. Neodva\u017eoval se bl\u00ed\u017e. Byl vd\u011b\u010dn\u00fd i za tohle, a necht\u011bl b\u00fdt vyhozen. Tom se oto\u010dil tak\u00e9 \u010delem k n\u011bmu a stiskl k sob\u011b v\u00ed\u010dka. Doufal, \u017ee se mu poda\u0159\u00ed brzo zaspat. Po p\u00e1r minut\u00e1ch ale o\u010di vypoulil zp\u011bt do tmy p\u0159ed sebe. To oddechuj\u00edc\u00ed klubko tepla bylo p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko, z\u00e1rove\u0148 tak daleko, a jemu to tak nevyhovovalo.  <\/div>\n
Posunul se po matraci o kousek bl\u00ed\u017e, omotal pa\u017ei kolem chlapcova pasu a p\u0159it\u00e1hl si ho do t\u011bsn\u00e9ho objet\u00ed. Bill na vte\u0159inu zapomn\u011bl d\u00fdchat, kdy\u017e se stalo to, co si nev\u00fdslovn\u011b p\u0159\u00e1l snad od momentu prv\u00ed r\u00e1ny, kterou dostal, kdy\u017e se v\u010dera vr\u00e1til do p\u011bstounova domu. B\u00fdt v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed. \u00dalevou mu zafun\u011bl n\u011bkam do prohlubn\u011b mezi krkem a ramenem a najednou se z ni\u010deho nic rozvzlykal. Zadr\u017eoval pl\u00e1\u010d dnes cel\u00fd den, a te\u010f u\u017e to prost\u011b pot\u0159ebovalo j\u00edt ven. V\u0161echen ten strach, hr\u016fza, po\u0161pin\u011bn\u00ed, vysm\u00edvaj\u00edc\u00ed se obava, \u017ee Toma ztrat\u00ed. Musel to ze sebe nechat odplavat, a ty potoky slz v\u0161echny tyhle \u0161patn\u00e9 emoce ochotn\u011b odn\u00e1\u0161ely pry\u010d. Ulevovalo se mu. Nav\u00edc Tom ho je\u0161t\u011b konej\u0161iv\u011b hladil po z\u00e1dech a drobn\u00e9 polibky mu sypal do vlas\u016f. Mo\u017en\u00e1, \u017ee nakonec p\u0159eci jen bude v\u0161echno dobr\u00e9. Sprav\u00ed se to, pokud ho Tom u\u017e nikdy nepust\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Tom zaparkoval auto u vily a uml\u010del motor. Ze zadn\u00edho sedadla vyt\u00e1hl cestovn\u00ed ta\u0161ku s Billov\u00fdmi v\u011bcmi a pomal\u00fdm krokem se vydal k vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Bill za n\u00edm ti\u0161e cupkal se sklon\u011bnou hlavou. Na jednu stranu byl r\u00e1d, \u017ee u\u017e m\u00e1 za sebou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[309],"tags":[],"class_list":["post-11920","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-se-mnou-se-bat-nemusis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11920","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=11920"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/11920\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=11920"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=11920"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=11920"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}